Hrací skříňka

Hrací skříňka 2. kapitola

12. října 2016 v 14:28 | Masumi-san

A opět další díl:) doufám, že se vám bude líbit:)


"Hai dattebayo!" Pronesl veselým hlasem blonďatý ninja a usmál se na právě příchozí tým. Hinatě se při pohledu na něj zatajil dech a automaticky zrudla takže radši uhnula pohledem směrem k Sakuře, která se na ni mile usmívala. Hinata jí úsměv váhavě oplatila než ze sebe vypravila:

Hrací skříňka 1. kapitola

10. října 2016 v 10:00 | Masumi-san

Tak dnes pro vás mám první díl téhle mini série, doufám, že se vám bude líbit a určitě nezapomeň komentovat. Jsm zvědavá na vaše názory:)

Muselo být už zhruba něco kolem půlnoci, většina obyvatel vesnice již dávno spala. Jedinou výjimkou byla mladá dívka, která z okna svého pokoje pozorovala malé kapičky deště, jak se každou chvíli rozbíjejí o zem a zanechávají na místě dopadu mokrou skvrnu. Seděla na parapetu u otevřeného okna, vlasy, tmavě modré barvy, jí volně splývaly až k útlému pasu. Přes tílko a kraťasy, které obvykle nosila na spaní, měla světle fialovou mikinu, aby jí nebyla zima. Byl sice už začátek srpna, ale počasí bylo i tak docela teplé, s výjimkou posledních pár dnů, které byly kvůli dešťům poměrně chladné. Její světle fialkové oči se upíraly někam do dáli, směrem k místu, kde nerušeně spala její tajná láska. Při pohledu tím směrem ji bodlo u srdce. Tolikrát už si přála, aby sebrala odvahu a svěřila se mu s tím co k němu vlastně cítí, ale zatím to nedokázala. Až příliš se bála odmítnutí, i když to nebyl jediný problém. V jeho přítomnosti se jenom těžko dokázala soustředit a sformulovat srozumitelnou větu. Povzdechla si, zvedla svoji levou ruku a položila si ji na místo, kde bilo její srdce. V tom místě sevřela svoji mikinu a pevně stiskla oční víčka k sobě, neboť se jí do nich opět tlačily slzy. Nechtěla brečet, už znova ne. Jednou si přísahala, že už nikdy brečet nebude. Musí být silná.

 
 

Reklama