Za dveřmi 15. kapitola

2. října 2016 v 20:52 | Masumi-san a Mayu Uchiha |  Za dveřmi

Dnes pro vás mám předposlední kapitolu naší ItaSasu povídky, což samozřejmě znamená, že již brzy se na blogu objeví nová spoluautorská povídka a mě by zajímalo na jaký pár byste chtěli nejraději? Pište do komentářů ^^

Mayu - Sasuke
Masumi - Itachi

Sasuke se zastaví a čeká.



Doběhne ho během několika vteřin, protože Sasuke nebyl tak daleko před ním, "něco mi na tomhle nesedí...ale musíme jít dál...jestli se tu zastavíme, tak nás určitě brzy najdou... pojď," šeptne a jemně ho pohladí po paži než se společně opět rozejdou. To, že mu na tomhle něco nesedí Sasukemu raději neřekne, protože ho nechce zbytečně děsit, a nebo ho ještě víc stresovat. I tak těká pohledem kolem sebe, aby si byl jist, že jsou tam skutečně jen oni dva...alespoň v jejich blízkosti. Přes jejich kroky a zrychlený dech je ovšem velmi těžké něco slyšet, a tak musí spoléhat hlavně na svůj zrak. Po chvíli, ale koukne před sebe, aby si držel přehled o tom, kde je Sasuke.

"Tak zavolej kde je.." A jde dál.
"Nemůžu... nebude tu signál," poznamená, "už včera jsem si všimnul, že je jednom na chatě a venku ho chytám hodně blbě...takže jediná možnost je jednoduše běžet dál a doufat, že se nám podaří jim utéct," odpoví Sasukemu zatímco se opět rozhlédne kolem sebe. "počkej... stůj," řekne a chytne ho za ruku, aby ho mohl zastavit. Když kroky obou na chvíli utichnou, tak lze jasně slyšet, že se k nim někdo blíží. "Tudy..." šeptne a zabočí napravo, "musíme jen doufat, že Shisui přijede co nejdřív... protože tohle se mi nelíbí... očividně nás chtěli nechat utéct..." řekne, když se na to teď zpětně podívá, tak to dává smysl. Nikdo, ani ten muž, co stál za Sasukem po něm nevystřelil, i když měl možnost... a ta kulka, která předtím proletěla sklem nejspíš byla proto, aby je dostala pryč od chaty... přímo sem.
"Co chceš dělat..." A drží se ho.
"No nejlepší co můžeme udělat je držet se naživu... alespoň do té doby než přijede Shisui spolu s ostatními. Tušil jsem, že je jich tu mnohem víc, ale fakt, že nás chtěli takhle nachytat... nenapadlo mě to, ale pochybuju, že bychom s tím mohli udělat cokoliv jiného, protože na to je jich tu až moc," vydechne a rozhlédne se kolem sebe. Nikoho kolem sice nevidí, ale i tak je mu jasné, že jakmile zahnou špatným směrem, tak o sobě Madarovi lidé dají vědět. "neboj se, ano? Nedovolím, aby ti kdokoliv cokoliv udělal... to ti slibuji," mrkne na něho s úsměvem na tváři. Je sice těžké se trochu přetvařovat, ale kvůli němu to musí udělat. Přeci jen... nechce ho zbytečně moc děsit. Pořád je toho názoru, že všechno dobře dopadne... musí.
"Co vylézt na strom..." A přítuli se
Zavrtí nad jeho nápadem hlavou. "To by nebyl dobrý nápad... nedělalo by jim problém nás jednoduše postřelit... věř mi," šeptne, "jediná možnost je jít dál... než nás tam ovšem někdo dotlačí násilím," řekne a podívá se přitom na svého bratříčka, který se k němu opět tulí. V duchu si zanadává, že se tohle vůbec stalo... Stalo. Samozřejmě je téměř nemožné, aby to mohl nějak ovlivnit, ale... i tak. Slíbil Sasukemu, že ho ochrání a to teď taky musí udělat...alespoň dokud sem nedorazí i Shisui spolu s ostatními, kteří by jim mohli pomoct ty lidi dostat. Čím víc, tím líp. Z jeho myšlenek ho vyruší zvuky kroků. "pojď... musíme jít..." šeptne a opět se rozběhne spolu se Sasukem.
Drží se a běží.
Běží spolu s ním. Na moment se otočí, protože se mu zdá, že se ty kroky až moc rychle přibližují. Nemyslel si, že by mohli být až takhle blízko... To, že už nedrží Sasukeho ruku si uvědomí až moc pozdě. "Sasuke stůj!" zavolá na něj zrovna, když se jeho mladší bráška nachází na kraji menšího srázu. Natáhne k němu ruku a chytne ho za paži. Už je, ale moc pozdě na to, aby ho dokázal strhnout zpátky a oba spolu se skutálejí z menšího svahu až dolů. Itachi přitom přitom pustí zbraň, kterou měl v ruce, aby mohl držet Sasukeho, kterého se snaží pokud možno uchránit od nějakých vážnějších nárazů. Sám, kromě paliček a různých menších kamínků cítí, jak se mu svět kolem točí a po chvíli přestane vnímat úplně kvůli ráně o kámen.
Sasuke kouká kde sou a když nikoho nevidí opatrně se zvedne. Přijde k Itachimu a opře ho o sebe... "vzbuď se no tak..." za stracha v kapse mobil.. podívá se a jak vidí ze ma signál vytočí Shisuie.
Sasukemu telefon notnou chvíli zvoní zatímco se k nim přibližuje několik mužů. Sasukeho hovor po chvíli přijme Shisui, ale je mu rozumět asi každé druhé slovo a to už jen hrozně slabě kvůli špatnému signálu, který má jak Sasuke, tak i Shisui, který je na cestě k nim. Itachi nadále leží v bezvědomí na zemi zatímco mu po čele dolů stéká pramínek krve. K místu kam oba spadli se pomalu blíží i skupinka mužů se zbraněmi, které mají ovšem pouze pro jistotu kdyby oba sourozenci odporovali a nechtěli s nimi jít dál. Nemají sice rozkaz jim ublížit, ale budou je muset odnést i násilím pokud budou dělat nějaké problémy. Itachi se po pár minutách začne pomalu probírat.
"Hej Shisui jsme u nějakého útesu někde v lese... slyšíš??" A drží Itachiho... a najde zbraň. Tentokrát ale drží pevně a čeká až se probere.
Z telefonu se ozve několik trhaných slov, Sasukeho jméno a taky něco ve smyslu, že ho neslyší, těsně předtím než se hovor přeruší kvůli ztrátě signálu. Itachi mezitím pomalu otevře oči a zmateně se rozhlíží kolem sebe, "Sasuke? Co se stalo?" šeptne, neuvědomuje si, že svou snahou ochránit Sasukeho si přivodil pořádnou ránu do hlavy díky, které si ji i rozbil. "do háje," zamumlá si pro sebe, když mu všechno dojde. Věděl, že nebudou moct utéct, ale to, že to dopadne zrovna takhle skutečně nečekal. Kroky, které doposud mohli slyšet se k nim pomalu přibližují až jim na dohled přijde několik mužů se zbraněmi. Mezi nimi je i ten, kterého Sasuke moc dobře zná, "ale... ale... ale... tak tady vás máme..." ušklíbne se zatímco kývne na své kolegy, aby šli pro ně.
"Ani krok jinak střelím a nemám úmyslu minout.." když to ale neřeší tak vystřelí a trefí jednoho do břicha.. "říkal jsem ani hnout "
"ty malej spratku," sykne po něm postřelený muž, který nakonec skončí na zemi. Díky neprůstřelné vestě se mu ovšem nic nestane... tedy alespoň nic vážného. Rána ho i tak bolí jako čert. "Až tě dostanu do rukou, tak uvidíš ty spratku," sykne podrážděně. K Sasukemu se mezitím zezadu přibližují další dva a jakmile jsou dost blízko, tak mu seberou zbraň, svážou mu ruce a zavážou mu oči, aby nic neviděl. Spolu s Itachim je potom zvednou na nohy a vedou je někam dál lesem. Je těžké určit, jak dlouho jdou, anebo kudy jdou. Jediné, co může Itachi přesně určit je fakt, že jdou stále lesem, protože skoro pořád o něco zakopává. Po chvíli se zastaví a sundají jim z očí šátky. Jakmile se mu spraví zrak, tak si všimne, že jsou na nějaké cestě... a před nimi stojí zády k nim otočený Madara.
Itachi se zamračí a sjede Madaru pohledem, čekal, že je za tím vším on, ale co má tohle všechno znamenat netuší. "Doufám, že na vás nebyli příliš hrubí..." ozve se po chvíli Madara a otočí se čelem k nim, aby na své synovce dobře viděl. "kladl jsem jim na srdce, aby na vás byli opatrní... přeci jen si s vámi chci pouze promluvit," poznamená. "Promluvit? Takhle? To je vážné hezké..." řekne podrážděně a zavrtí nad tím hlavou, "Takže... co chceš?" zeptá se ho na rovinu Itachi. "Obávám se, že Sasuke tak úplně nerozuměl naší menší dohodě o tom, že bude držet jazyk za zuby... takže... myslím, že tato záležitost se bude muset vyřešit jinak"
"Pche si věříš táta tě dostane"
Madara nad tím jen zavrtí hlavou, nevypadá, že by ho ta informace nějak vyděsila. "Obávám se, že vás otec bude mít úplně jiné starosti," podotkne Madara a naznačí svým mužům, aby se vzdálili. "Myslím, že spíš než to, aby si myslel, že je za tim jeho vlastní bratr to svede na někoho... nebo něco úplně jiného " ušklíbne se a zvedne zbraň směrem k nim. Současně s tím pohybem se Itachi postaví před Sasukeho se zamračeným výrazem ve tváři.
"Madaro poslouchej mě....vážně si myslíš, že na tebe táta nepřijde když se zbavíš nás? Existuje až příliš moc věci, které tě usvědčí...tohle nemá smysl. Děláš si to jen a jen horší," podotkne Itachi, snažíc se ho alespoň trochu zdržet.

"Co čekáš bráško vždyť říkám že je to pošuk a furt ste mě tam hnali.."
"Byl jsem ochoten to nechat být, ale za to, co se stalo můžeš poděkovat jen a pouze tady Sasukemu, který... no kterému očividně vůbec nevadí, že tě dostal do téhle situace..." poznamená Madara.
"Neházej to na něj... Není Sasukeho vina, že si schopný zabít vlastní synovce...rodinu..." řekne, pochybuje, že hra na city tady uspěje, ale je to pořád lepší než nic. Přeci jen nemůže dovolit, aby mu to takhle jednoduše prošlo...
"Ale pleteš se Itachi...nebýt tvého povedeného bratříčka, tak tady nemusíme být...ani jeden z nás. Zbytečně mi přiděláváte práci..." pokrčí rameny Madara a ukazováčkem zlehka přejede po spoušti.

"Je to debil bráško to nevidíš"

"Sasuke..."šeptne Itachi tiše, snaží se, aby je Madara rovnou nezabil, ale Sasukeho slova situaci zrovna moc nepomáhají.
"Možná...že pokud se rozhodneš si to nechat pro sebe tak můžeš svobodně odejít..." vypadne po chvíli z Madary. Itachi nad tím překvapeně vykulí oči, nečekal, že mu něco takového nabídne. "Ani náhodou... nenechám ho tady. Ne s tebou." Odsekne Itachi podrážděně. Snad si ani nemyslel, že by na to skutečně přistoupil. "Koukni...pořád to ještě může dopadnout líp...pokud nás zabiješ tak táta nepřestane dokud tě nedostane a potom nepůjdeš do vězení...táta tě.rovnou zabije. Věř tomu." Řekne Itachi, o tomhle je více než přesvědčený.

Sasukemu se povedli uvolnit ruce a tak nenápadně je rozvážně Itachimu. Nahmatá mobil a tím že je za Itachim se podívá. Jak vidí signál napíše smsku a zaškrtne tátu a Shisuie a odešle.

Jakmile cítí, že má volné ruce, tak pomalu udělá krok dopředu. "Koukni strejdo...vím, že nejsi až tak špatný tedy...oba se Sasukem máme spousty hezkých vzpomínek na věci, které jsme prožili. Udělal si chybu, když si do tohohle všeho zatáhl Sasukeho a to, co si mu nechal udělat ti odpustit nemůžu... ale proboha vzpamatuj se." Řekne mu, ve snaze v něm probudit toho hodného strejdu. Jeho slova však na Madaru nemají takový účinek, jak by sám chtěl. Místo toho se jeho zbraň přesune na Itachiho, "Itachi... nemám na výběr. Tohle jsem budoval celý svůj život...Tohle je můj život. Neni cesty zpátky. Buď vezmu všechno nebo mě to bude stát život... to je riziko, které podstupuju každý den... nebýt Sasukeho zvědavosti, tak se tohle nemuselo ani stát..." Řekne, na moment se zdá, že toho snad i lituje...brzy má ovšem zpátky svůj ledově klidný výraz. V tu chvíli se ozve rána, sicce vzdálená, ale i tak to na moment upoutá Madarovu pozornost. V ten moment po něm Itachi skočí a strhne ho sebou na zem. Doufá, že Sasukeho napadne, aby utekl tátovi naproti...sám mu to, ale už nestíhá říct zatímco se
pere s Madarou na zemi.
Sasuke vyběhne k tátovi.. A kouká kam běží a pak se za něj schová.

Fugaku se otočí čelem ke svému synovi a chytne ho za ramena. "Sasuke si v pořádku?" Zeptá se ho starostlivě a prohlédne si ho, "Sasuke kde je Itachi?" Zeptá se ho následně, když ho nikde nevidí. Dojde mu, že nejspíš musel zůstat někde v zadu a vzhledem k Sasukeho výrazu usuzuje, že on sám utekl jen tak tak. "Bude to v pořádku ano? Musíš počkat tady... dobře?" Dodá poté a po očku sleduje dění kolem sebe. Nechce, aby se náhodou vystavil ještě nějakému nebezpečí...už tak vidí, že je toho víc než dost...toho, co se mu stalo...navíc on sám si ani ničeho nevšiml...nejspíš měl být právě o tolik víc pozornější. "Hlavně se uklidni... ano? V klidu, dýchej...."

"Itachi musel na Madaru skočit. Chtěl mě i s bráškou zastřelit..."

Zarazí se, "počkej tady ano? Ani se nehni...Shisui!" Křikne na svého synovce, který se k němu otočí a přejde k nim. "Dohlédni na Sasukeho... půjdu najít Itachiho..." Řekne Fugaku a už vykročí směrem odkud Sasuke přiběhl, "Ale vždyť..."začne Shisui namítat, ale přeruší ho Fugakův nekompromisní hlas. "To nebyla žádost..." poznamená. Na to už Shisui nemá co říct, protože Fugaku je možná jeho strýc, ale hlavně jeho nadřízený. Otočí se tedy ke svému bratranci a jemně ho chytne za ramena, "třeseš se... ani se nedivím, moc oblečený nejsi... ukaž..." Řekne a alespoň mu dá svoji bundu. "Pojď půjdeš si sednout... určitě se za chvíli vrátí...dostaneme je, to se neboj"

"Já mám strach o bráchu..." A oblékne si to.

"Já vím, že ano. Každý se někdy bojíme, ale to je v pořádku, nemůžeš nic udělat...stačilo to, že si nám dal vědět. Pojď, sedneš si a jestli se na to cítíš, tak mi rekneš, co se vlastně událo ano?"navrhne mu Shisui s milý usměvem na tváři. V této situaci je pro něj mnohem těžší se takhle tvářit než jindy. I on má totiž o svého bratrance hrozný strach, i když ví, že je to policista. "Teď se soustřeď hlavně na sebe," řekne ještě než ho dovede k jednomu z policejních aut, otevře dveře spolujezdce a posadí ho. "Jak se cítíš? Není ti mdlo?" Zeptá se ho a natáhne se dozadu odkud vytáhne neotevřenou flašku s colou. "Napij se....potřebuješ cukr, pomůže ti to" vybídne ho.

"Nechci" čeká.

"Sasuke...zkus se alespoň trochu uklidnit. Může to trochu trvat...obzvlášť než se k Itachimu vůbec dostanou. Madara má tady kolem své může což znamená, že ho budou chránit stůj co stůj a nám to jenom komplikuje práci. " povzdechne si, nejraději by tam rovnou sám vtrhnul a zakroutil tomu hajzlovi krkem, ale moc dobře si uvědomuje, že by toho stejně moc neeocílil, a tak se o to raději ani nesnaží. Ví , že by je mohl jen zbytečně ohrozit a to nechce. "Znáš přeci Itachiho...i já, pracovně je to můj parťák. Možná, že schytá nějakou tu ránu, ale rozhodně ho nikdo nezabije... nemyslím si, že by se Itachi jen tak nechal... no tak..." řekne ve snaze svého bratrance alespoň trochu povzbudit.

"To pochybuju rozvalil si hlavu jak jsme spadli z útesu"

"Tohle je ale něco trochu jiného...Sasuke já Itachiho znám. Mnohem déle než ty. No tak... copak si myslíš, že ho vyvezou nohama napřed? No tak...nebuď labuť," šeptne, pomalu mu začínají docházet nálady, jak mu trochu zvednout náladu, a nebo ho alespoň trochu uklidnit. "Dobře... rekneš mi alespoň, jak se tohle všechno stalo? V mobilu jsem tě skoro vůbec neslyšel" podotkne, takhle alespoň trochu zabijí čas a hlavně se tak Shisui konečně dozví, co se vůbec stalo, protože předpokládá, že tohle musela být od Madary naplánovaná akce a ne jen tak něco, co by dělal narychlo, a nebo z nějakého jiného rozmaru. "Zvládneš o tom mluvit?"

"Prostě jsme byli na chatě. Bráška vstal asi dřív... mě vzbudil ten typek co mi ublížil tenkrát.. kopl jsem ho a utekl dolů k bráškovi... utíkali jsme a pak po nás stříleli... Itachi se na něj vrhl a vzal sem tomu chlapovi zbraň a mířil na něj... pak jsme sletěli z útesu... A tam jsem už i střílel jelikož Itachi byl mimo"

Shisui pozorně poslouchá jeho slova a mírně přikývne, když Sasuke s výkladem skončí. "Takže museli přijet v době, kdy jste ještě spali a nevěděli jste o nich...jinak by zvuk přijíždějícího auta byl...ne ne moc nenápadný, " zauvažuje nahlas Shisui. Po očku přitom sleduje, jak na místo přijíždějí další policejní auta a policisté ihned jdou dopředu, blíž k centru dění. "Měl bych tě hodit domů... teta je jistě celá bez sebe strachy o vás dva. Tvůj táta bude určitě s Itachim chtít sepsat hlášení a navíc tady... no není to tu úplně vhodné místo, kde bychom měli zůstávat. Dej si pás a pojedeme," rozhodne. Byl by nerad, kdyby se jeho bratranci něco stalo v případě, že by se dostali až sem.

Nic neříká a kouká kolem.

"Dobře...takže pojedeme," řekne a sám mu zapne pás, zavře dveře a přejde z druhé strany ke dveřím řidiče. Nasedne a potom nastartuje, prudce se otočí a vyjede směrem pryč od místa, kde nyní chytají Madaru a jeho kumpány. "Za chvíli budeš doma než se naděješ, uvidíš," ujišťuje ho s úsměvem na tváři a jede přitom dál, i když o něco rychleji, aby tam byli pokud možno co nejdřív. "Nezranili tě nějak? Tedy... odřeniny nebo něco podobného?" Zeptá se ho potom a sleduje přitom cestu před sebou. "Myslím, že tvoje máma se už nemůže dočkat... jak ji znám. Všechno ví tedy...alespoň to, co se nyní děje. Vběhl jsem tam, když si mi psal" poznamená.

"No jo... jsem v poho dopadl jsem na Itachiho.

"Tak....alespoň že tobě nic není," usoudí Shisui, ví, že co se týče Itachiho stavu, tak nic zatím soudit nemůže, a tak jen mlčky sleduje cestu před sebou, která je plná různých děr, protože ji zde očividně nikdo nezdržuje. "Tak... Myslím, že si tohle ještě vynahradíte. Nevím sice, jak dalece budete po tomhle chtít jet na chatu, ale je spousta jiných možností" nadhodí, snaží se trochu odlehčit atmosféru, která je kvůli nevědomí o Itachiho stavu poněkud hustá a ponurá. "Vezmu to zkratkou... budeme tak doma o něco rychleji," oznámí mu po pár dalších kilometrech, když zahne na jednu z ne moc hezky vyhlížejících cest. "Uvidíš, že do večera se tomu už budete jen smát..."

"Hmmm.." A kouká.

Shisui už po zbytek cesty raději mlčí jelikož vidí, že jeho řeči Sasukemu moc nepomáhají. Sám je přitom ztracený ve svých vlastních myšlenkách, ve kterých je ještě stále na místě zásahu. Upřímně doufá, že mu někdo dá alespoň vědět, když se to skončí, a nebo když ven dostanou Itachiho, protože jinak budou muset ještě hodinu čekat než by dojeli domů do Konohy. "Jsme tady..." oznámí Sasukemu jakmile vjede do Konohy a automaticky zamíří do ulice na jejímž konci stojí menší vila, ve které přebývají Sasukeho rodiče spolu s ním, a kde nyní čeká na jejich ustaraná matka na návrat svých synů a svého manžela. "Tak jo... půjdu s tebou na chvíli dovnitř...alespoň než se vrátí," řekne, když zaparkuje před domem a vystoupí z auta.

Vystoupí a jde...

Jakmile Mikoto uslyší, že přijelo nějaké auto, tak se okamžitě nahrne k oknu. Vidí, že je to policejní, a tak vyjde k domovním dveřím, které otevře. Do oka jí nejdřív ze všeho padne její nejmladší syn, a tak se k němu rozběhne a radostí ho obejme. "Sasuke... jsem tak ráda, že si v pořádku....není to nic?" Ptá se ho starostlivě zatímco si ho k sobě pevně tiskne jakoby ho snad neviděla několik měsíců. Pravdou je, že měla strach, že už ho snad ani neuvidí... tedy alespoň dle toho, co slyšela z rozhovoru mezi Shisuiem a jejím mužem. Shisui mezitím zamkne auto a čeká opodál než se Mikoto přivítá spolu se Sasukem, ale už od pohledu je mu jasné, že ho jen tak z objetí nepustí.

"Nic mi není..." šeptne a odtáhne se.

"Opravdu?" Zeptá se ho Mikoto a sama si ho ještě pořádně prohlíží, aby viděla jestli jí její syn jen tak náhodou nelže. Rozhlédne se potom kolem, ale kromě Shisuie tam nikoho nevidí. V očích se jí na moment objeví strach, a tak se podívá na svého syna s jasnou otázkou v očích. "Itachi a vás táta s tebou nepřijeli?" Zeptá se ho doufajíc, že tak zjistí alespoň co se stalo a proč s ním nepřijeli. Ví sice, že její manžel tam na to musí dohlížet, ale to nevysvětluje proč se nevrátil Itachi. Sama má sice poněkud u odpovědi strach, ale musí to vědět...přeci jen by se jistě tvářili jinak kdyby se stalo něco vážného. Navíc...moc dobře ví, že Itachi i její manžel ví co dělají.

"Itachi se tam pere s Madarou. Chtěl nás zastřelit"




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 SasuSaku <3 SasuSaku <3 | 5. října 2016 v 22:44 | Reagovat

Ahoj, kdy vyjde další díl WIFMWBTO??? :)

2 Masumi-san Masumi-san | Web | 10. října 2016 v 19:40 | Reagovat

[1]: Ahoj, další díl by mohl vyjít během víkendu:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama