Za dveřmi 9. kapitola

6. září 2016 v 21:44 | Masumi-san a Mayu Uchiha |  Za dveřmi

A pro změnu tu mám další díl ItaSasu povídky:)

Mayu - Sasuke

Masumi - Itachi, Madara




"Naser si svině..." A natáhne se na deku.


Na to se Madara naštve, není zvyklý, aby s.ním někdo mluvil tímto způsobem, "Sasuke," sykne, "ať už to je jakkoliv tak... pořád jsem tvůj strýc takže...měl by ses ke mě trochu chovat navíc... pokud vím, tak není moje vina to, co se ti stalo... obávám se, že si za to všechno můžeš jenom ty sám," zavrtí nad tím hlavou, přeci jen takhle to vůbec nemuselo být kdyby Sasuke nebyl tak neskutečně tvrdohlavý... potom by byl nejspíš úplně zdravý v pohodě.doma a nemusel by tohle řešit. "Navíc... tohle je i tvoje věc tak mě laskavě vnímej..." řekne vážně, chce to stihnout dokud jsou sami a může tak mluvit otevřeně.
"Naser si smejde. Nejsi můj strýc a nikdy ním nebudeš..." dá si sluchátka.
"Sasuke," zasyčí podrážděně, hold marně doufal, že to s jeho synovcem půjde po dobrém. Skloní se a popadne jej za zdravou ruku a zatáhne. Díky tomu ho vytáhne na nohy, ale svůj stisk nepovoluje, aby se mu Sasuke nemohl vysmeknout. Druhou rukou mu strhne sluchátka, aby ho byl mladší Uchiha schopen vnímat, "myslím, že těch pět minut tě nezabije... mám mnohem lepší věci na práci a věř mi, že hádat se tady s tebou rozhodně nepatří mezi ně navíc... Obávám se, že to, že si nebo nejsi můj synovec už neovlivníš... v žilách nám koluje stejná krev. Smiř se s tím, Sasuke," zašeptá Madara s úšklebkem na tváři. Rozhodně se nad Sasukeho výrazem baví, protože i přestože v jeho očích vidí vzpor... tak si nemůže nevšimnout strachu, který se snaží skrýt.
"Naser si..." A kopne ho... "nesahej na mě svině.." A vyzkouší sluchátka a když mu nejdou jen si lehne a smutné kouká na trávu.
"Kurva," zamračí se, když ho kopne do holeně. Přitom ho pustí a na moment se otočí, aby si mohl v duchu napočítat do deseti. Nerad by totiž svého synovce rovnou přizabil na místě, protože by to momentálně bylo dost možné. "fajn... měl jsem čekat, že si opět zvolíš cestu po zlém... když už tomu tak jednou bylo, " zamračí se a klekne si němu, zlehka ho chytne za tričko a vytáhne ho do sedu, aby ho měl k sobě blíž. "Teď mě dobře poslouchej..." začne, ale než stihne pokračovat, tak uslyší rychlé kroky. V duchu si zanadává, protože se Sasukem mohl mít tak jen pár minut... a i když se snažil to vyřídit rychle, tak to nejspíš bude muset udělat jindy. Napřímí se, ale ani se nemusí otáčet, aby věděl, že k nim míří Itachi, kterého proti jeho vůli zdržela jejich matka, aby jim dala mast pro Sasukeho... mast, kterou by nepotřeboval nebýt Madary. Momentálně mu nezáleželo jestli mu to udělal právě Madara nebo nechal nějaké své poskoky... podstatné bylo, že místo toho, aby udělal cokoliv jiného, tak ublížil svému synovci... ještě nezletilému Sasukemu... jeho Sasukemu.
"Madaro," sykne s dávnou nenávisti v hlase, moc dobře viděl, jak Madara ještě před chvíli svíral Sasukeho tričko a nemohl si nevšimnout výrazu jeho bratra... možná, že se vždycky choval jako krotký beránek, tak tentokrát to Madara přehnal. Navíc... jak by se potom a sebe mohl podívat do zrcadla, kdyby to jen tak přešel? Jeho nohy ho brzy donesly až k Madarovi, který se na vyslovení svého jména otočil čelem k Itachimu. Přesně v tu chvíli Itachiho zaťatá pěst vyletěla a on mu tak uštědřil pořádnou ránu do nosu, díky které Madara o několik kroků zavrávoral.
Sasuke si sedne a kouká na Itachiho.. přitom se snaží s rukama nehybat bo ho to boli.
Itachiho rána vyvedla z míry dokonce i Madaru, který se automaticky chytl za nos a ustoupil trochu dozadu kvůli té ráně. Na prstech brzy ucítil něco teplého. Na moment ruku spustil podél těla, aby se přesvědčil, že je to skutečně krev. "Itachi..." osloví svého synovce mírně s úsměvem na tváři, "chápu, že to, co se Sasukemu stalo tě ranilo a vím, že jsem ho měl lépe hlídat, ale... sám moc dobře víš, že práce je práce... nemohl jsem jinak," zavrtí nad tím se zdrceným výrazem ve tváři. Krev, která mu pomalu stéká dolů tomu pouze dodává na dramatičnosti. "Ty... hajzle!" Vyštěkne po něm Itachi. Ano. Předtím váhal, ale nyní ne... dokud mu někdo nepodstrčí jasný důkaz, tak bude Sasukemu věřit. Opět vykročí k Madarovi, aby mu mohl vrazit ještě jednu, ale jeho strýc je tentokrát připravený a jeho pěst zachytí ještě dříve než ho stihne opět udeřit. Přitom si ho přitáhne k sobě a ruku mu stočí za záda. Otevře pusu, aby mu něco řekl, ale než místo slov se mu z úst vydere zasyknutí, jak mu Itachi pořádně dupne na nohu a loktem volné ruky ho praští do břicha. Ani jeden z Uchihů ovšem už nestihne udělat nic dalšího, protože k nim dolehne hlas Mikoto. "Itachi!Madaro! Okamžitě toho nechte..." zavolá jejich směrem a po chvíli se zastaví mezi nimi, tvoříc jakousi stěnu. "Co vás to proboha napadlo? Perete se tady jako malé děti," zamračí se. Možná, že je jejich matka z nich dvou o poznání menší a postavou drobnější, ale i tak je na tvářích obou mužů vidět, že jim okamžitě spadl hřebínek. "Ty..." ukáže na Madaru, "pojď se mnou, podívám se ti na to... a Itachi.. spolu si ještě promluvíme," řekne zatímco svůj pohled přesune i na svého staršího syna. Následně popadne Madaru za paži a vyjde směrem k domu. Itachi se za nimi ještě chvíli dívá a zhluboka dýchá, aby vydýchal nával adrenalinu, který mu stále ještě proudí žilami. Jemně si přitom promne ruku, kterou mu Madara zhroutil za zády. Sasuke přejde k Itachimu.. "Dobrý?" A obejme ho.
Sasukeho slova k němu doléhají jen tlumeně. Mírně sebou trhne jakmile ho Sasuke obejme, protože to necekale. Během chvilky mu ovšem docvakne, že Madara už je pryč... a že tohle je Sasuke, jeho Sasuke. Zhluboka se nadechne a otočí se čelem k němu a taktéž ho jemně obejme a schová si hlavu do jeho vlasů. "To bych se měl ptát já tebe..." šeptne, "neudělal ti nic?" Zeptá se ho starostlivě a mírně se odtáhne. Tou dobrou rukou ho zlehka chytne za bradu a zvedne mu ji, aby mu viděl do obličeje a hlavně do očí. Přitom si ho prohlédne, aby se ujistil, že mu skutečně vůbec nic není. Oddechne si, když vidí, že to nevypadá, že by mu snad Madara něco udělal.

"Bolí mě ruka..." šeptne a snaží se s ní pohnout.
"Nemyslím si, že by ti ji zlomil..." zašeptá, jestli se ale ukáže, že mu Madara něco udělal i s tou druhou, tak ho už nezachrání ani jejich matka. "Ukaž..." šeptne a jemně ho vezme za tu ruku. Není sice nějaký odborník, ale nemyslí si, že by to měl zlomené. "Budeš tam mít nejspíš pěknou modřinu, ale bude to dobrý... uvidíš," šeptne a druhou rukou ho chytne kolem pasu a přitáhne si ho k sobě. Je mu jedno jestli je někdo uvidí. "Odjedeme...co nejdřív... bude to zase dobrý, neboj se... dostanu ho," šeptne tiše a líbne ho do vlasů. "Zaplatí za to... ať už kvůli tomu budu muset udělat cokoliv..." zašeptá, je mu jedno jestli ho to bude stát život. Sasukeho ochrání za jakoukoliv cenu.

"Půjdeme někam? Nechci ho vidět.... A bolí a hodně..."
"Půjdeme... stejně jsem měl odnést ty dokumenty, takže jestli chceš tak můžeme zajet do práce nejdřív... a potom můžeme třeba za Shisuiem, řekl bych, že už bude mít padla a navíc... určitě se jen líně válí u sebe doma, bude to fajn, uvidíš. Navíc... on sám bude rád," navrhne mu zatímco ho pustí a popadne deku, kterou rychle složí. "Každopádně... normálně vyjdi brankou ven a počkej mě u auta, vezmu všechny potřebné věci a dojdu za tebou, vím, že se s ním už nechceš vidět," řekne mu. Sám ví, že to bude muset stihnout rychle, aby na něj jednak bráška nemusel dlouho čekat, a taky aby se ještě jednou nějak nechytl s Madarou, protože ho pomalu začíná rozčilovat už jen fakt, že je u nich v domě.
"Počkám neboj..."
"Dobře, " šeptne Itachi a pomalu se tedy vydá zpět k domu. Rovnou vyběhne po schodech nahoru k sobě do pokoje, kde odloží deku, popadne klíčky i složku a s hlubokým nádechem sejde dolů do kuchyně, kde otevře mražák, vysype trochu ledu, který dá do igelitového sáčku a ten zabalí do utěrky. S tím přejde ke dveřím, kde se obuje a beze slova vyjde ven před dům. Odemkne přitom auto, aby si mohl Sasuke nastoupit a sám přejde ze strany řidiče a nastoupí. "přidrž si to na tom," šeptne zatímco mu předává led v igelitu a utěrce, aby to tak moc nestudilo, "bude to dobrý.... uvidíš, že to nic není," řekne povzbudivě. Dokumenty přitom odloží, aby měl při řízení volné ruce.
"Dobře..." A kouká před sebe.
Nadechne se a nastartuje. Vyjede přitom směrem k policejní stanici. "Půjdeš se mnou dovnitř?" Zeptá se ho potom a jednu ruku sundá z volantu a začne se hrát s klimatizací, aby jim nebylo moc velké vedro. "A... co se týče té návštěvy Shisuie, byl to jen návrh a pokud se na to nějak necítíš, tak mi to řekni rovnou... nechci, aby ses tam začal zbytečně třást nebo něco podobného..." šeptne a jakmile nastaví klimatizaci, tak Sasukeho zlehka pohladí po stehně, "slibuji, že tu chatu vyřeším pokud možno co nejdřív...alespoň týden tam budeme a bude ti snad trochu líp..." šeptne, sám je přesvědčený o tom, že mu čerstvý vzduch jen a jen prospěje.

"Dobře....." A kouká.
Mírně přikývne a upřeně přitom sleduje silnici před sebou. "Jak to tedy uděláme s tím Shisuiem?" Zeptá se ho potom, když z něj moc kloudnou odpověď nedostane. "Navíc si myslím, že u Shisuie se ti nic nestane...má tě rád navíc...moc dobře ho znáš... Víš přeci že s námi trávil čas už... od mala," pousměje se a na moment se na něho podívat. Ale jak říkám...je to už na tobě, stačí jen říct," řekne vážně a opět se podívá před sebe na silnici. Vidí, že už jsou skoro u policejní stanice kam měli taky původně namířeno . Někdy si říká, že je fajn, že Konoha není moc velká, a tak mají všechno hezky po ruce aniž by museli denně najet zbytečně moc kilometrů.

"Jak chceš..."
Zavrtí nad tím hlavou, dojde mu, že to z něj očividně bude muset trochu páčit. "Tak ptám se tebe...hlavně kvůli tomu, aby ti to nebylo nějak nepříjemné, a nebo se nestalo to, co předtím..." řekne, protože přeci jen kdo ví, jak by Sasukemu bylo. Nakonec Shisui u nich byl před pár hodinami takže kdo ví kolik se toho stihlo u Sasukeho změnit. "Jen mi to řekni abych to věděl," řekne zatímco zaparkuje na parkovišti. Vypne motor, ale z auta ještě nevystupuje, "Půjdeš se mnou, a nebo chceš zůstat tady? Nebude to trvat dlouho..." řekne a natáhne se pro ty dokumenty, které si zatím položí na klín, aby ho měl po ruce a mohl potom jenom vystoupit.

"Mě je to jedno..." A vyleze s tama.
"No je to na tobě...když mi řekneš, že půjdeme, tak půjdeme, tak si to promysli," mrkne na něho a taktéž vystoupí z auta a zamkne přitom auto. "Chceš se stavit za tátou, když už tam budeme?" Zeptá se ho zatímco vykročí ke dveřím, kde zazvoní a počká než je pustí dovnitř. Se Sasukem projdou kolem vrátného a jdou dál chodbou. Musí uznat, že kolem je rozhodně lépe než venku, kde je hodně teplo. "Máme to sice po cestě, ale nejsem si jistý jestli teď nemá práci...je tu prakticky nonstop...dokonce ještě víc než předtím býval," zavrtí nad tím hlavou, to že je jejich otec workoholik věděl už předtím, ale nečekal, že to může být ještě horší.
"Jak chceš mě je to jedno "
"Mám pocit, že tobě je taky všechno jedna," zavrtí nad tím s povzdechem hlavou, "ale co už s tebou... pokud ti to je tedy jedno, tak mu dám vědět... Můžeme ho někam vytáhnout... navíc je mu jasné, že nic jiného na práci stejně mít nebude. Uvidíš, že až se vrátíme domů tak tam už nebude... pochybuju, že by se zdržoval až moc dlouho... Obzvlášť potom, co se stalo," řekne a po chvíli se zastaví před jedněmi dveřmi, "počkej na mě tady... kdyžtak se můžeš jít kouknout k Shisuiovi... jestli ho tam nenajdeš... měl by mít sice volno, ale jeden nikdy neví," navrhne mu zatímco zaklepe na dveře a počká než se z druhé strany ozve "Dále až potom vezme za kliku a vejde dovnitř.
Sedne si a čeká.
Po pár minutách vyjde Itachi ven ze dveří a podívá se na Sasukeho, dojde mu, že nejspíš celou dobu seděl tam. "Můžeme jít?" zeptá se ho, "pokud teda tady ještě něco nechceš..." pokrčí rameny, i když pochybuje, že by se tam jeho bráška chtěl nějak víc zdržovat než je nezbytně nutné. Vytáhne si přitom mobil, aby mohl napsat Shisuiovi. ´Jsi doma? Za pár minut se stavíme. -I.´ Jakmile se mu potvrdí, že byla smska odeslaná, tak si mobil zastrčí do kapsy a podívá se opět na Sasukeho. "Tak pojď, bude to fajn... alespoň přijdeš na jiné myšlenky," šeptne, sám doufá, že i on bude moct přestat myslet na to, co se zrovna dneska událo. Navíc ho dost zajímá jestli se Sasuke Shisuiovi svěří s tím, co se mu stalo a nebo jestli to zůstane jen mezi nimi.
Nic neřekne a jde.
Pomalu jde spolu se Sasukem rovně chodbou. Ani on nic neříká dokud nevyjdou ven před stanici. Jakmile jsou venku, tak odemkne auto a nastoupí na místo řidiče. Počká než nastoupí i Sasuke a potom se na něho otočí, "Sasuke? Děje se něco?" zeptá se ho, protože mu přijde zvláštní, jak moc je Sasuke najednou zamlklý. Sice toho ani předtím moc nenamluvil, ale teď se zdá, že drží nějakého bobříka mlčení. Na moment váhá jestli mu třeba nevyčítá to, co se seběhlo na zahradě než tam přišel. Občas si říká, jak by bylo fajn, kdyby mu mohl vidět do hlavy, aby věděl, co je příčinou těchto jeho občasných stavů. "zlato..." šeptne jemně a natáhne ruku, aby ho mohl zlehka pohladit po tváři.
Stulí se k němu a zaboří do hrudi.
Obejme ho a přitáhne si ho tak k sobě o něco blíž. "Sasu, co ti je?" Zeptá se ho šeptem a jemně ho hladí po zádech. Samozřejmě počítal s tím, že ho to s Madarou sebere... ale že kvůli tomu bude až takový, tak to rozhodně nečekal. Právě teď si víc než kdy předtím uvědomuje, že ten nápad s chatou je pro ně nyní jako dělaný. "Zkus na to už nemyslet...ano?" Šeptne a políbí ho do vlasů. " Bude to v pohodě...uvidíš...nějak to zvládneme... " slíbí. Přeci jen ví, že mu to nemůže trvat dlouho, protože jestli Madara skutečně šéfuje mafii, tak je to všechno jen otázka času než by mohl zase něco zkusit...minimálně zlikvidovat důkazy.

Tuli se.... A je ticho.

Povzdechne si, to ticho kolem mu pomali drásá ušní bubínky, "Sasuke...no tak...prosím...mluv se mnou " šeptne tiše a ještě chvilku ho svírá v náručí než se od něj na moment odtáhne a jemně mu zvedne hlavu, aby se mu podíval do očí, "bráško...no tak," šeptne a jemně ho pohladí po tváři, "zlobíš se?" Zeptá se ho opatrně jelikož jiný důvod jeho mlčení ho skutečně nenapadá. Nakonec by měl i důvod...možná že to byla jen chvilinka, kdy ho jejich matka zastavila, ale i tak tím Madara dostal šanci se k němu dostat blíž až natolik, že ho opět vydeptal... a asi už nezáleží na tom, že si to potom patřičně za své a chování schytal.

Tulí se... "Půjdeme už...."

Nakonec jem rezignovaně přikývne a pustí ho, "zapni si pás," řekne zatímco sám udělá to stejné. Jakmile se ujistí, že se připoutal, tak vyjede z parkoviště rovnou k Shisuiovi, který bydlí jen pár minut odtud. Jen upřímně doufá, že si stihl přečíst jeho zprávu a nebude tak mít na práci něco jiného. "Co kdybychom se potom šli trochu projít do parku? Nebo si třeba vyjeli na menší výlet?" Navrhne po chvíli Sasukemu, doufajíc, že mu jeho bráška sdělí, co by rád dělal nebo aby mu alespoň něco řekl. Už tak si dělá starosti, že on je právě ten důvod proč je Sasuke tak moc zamlklý. Po chvíli slyší pípnutí, jak mu přišla smska, tak si jednou rukou vytáhne mobil, aby si ji přečetl.

"Na výlet.." A přitulí se jak to pas dovolí

Usměje se nad tím, "bezva...počasí je docela fajn, tak bychom se mohli jít například někam projít...nebo k jezeru..." navrhne mu potom, "alespoň by tam nemělo být tolik lidí... nakonec...ostatním už stejně začala škola," pokrčí rameny, nijak víc to ovšem nerozvádí, protože o tomhle chtěl se Sasukem stejně ještě mluvit jejich otec, aby to mohli nějak pořešit. "Tak...jsme tu, Půjdeš se mnou pro něj nebo chceš počkat tady?" Zeptá se ho Itachi jakmile zaparkuje před domem, ve kterém žije jejich bratranec. Je mu jasné, že na ně Shisui už nejspíš čeká, a taky už by i rád seděl v klidu u jezera, aby měli klid... tedy alespoň od okolního světa.
"Di. Mě se nechce...."
"Jak myslíš," pokrčí rameny Itachi a motor nechá běžet, aby mohla zůstat puštěná klimatizace. Vystoupí tedy z auta a jde rovnou ke dveřím, kde zazvoní na zvonek a čeká. Po chvíli uslyší dupot a psí štěkot, krátce na to se otevřou dveře a na Itachiho vyskočí zlatý retrívr a obě svoje packy si zapře i jeho hruď, jak se snaží natáhnout až k jeho obličeji, aby ho mohl celého olízat. Nad tím se starší Uchiha jen usměje a jemně ho pohladí po zlatavé srsti, pohledem ovšem spíš hledá jeho páníčka, který stojí kousek ode dveří. "Čau, už jsem si říkal, že jste na mě zapomněli... kam se půjde?" zeptá se Shisui nadšeně. Je na něm vidět, že je rád, že dnešek neprosedí jen tak doma. "No, to záleží i na Sasukem... zatím sem mu navrhl jezero... nebo procházku, chtělo by to nějaký výlet, " odpoví mu Itachi zatímco ze sebe jemně sundá psa, který okamžitě otočí jakmile zbystří, že je tam ještě někdo třetí a hodí sprinty k autu.
Sasuke si otevřel dveře a dýchá vzduch.
"Jo, to zní docela fajn," kývne hlavou Shisui na znamení souhlasu. Koutkem oka přitom sleduje svého psa, který si to žene přímo k Sasukemu. Sice netuší jestli ty dveře otevřel schválně nebo ne, ale tak nebo tak se jeho psovi naskytla skvělá příležitost a jedním skokem už byl u Sasukeho s tlapkami na jeho hrudi a olizoval ho. Nad tímhle výjevem se museli oba mladíci u dveří zasmát, protože i z té vzdálenosti to vypadalo dost směšně. "Je vidět, že má k psům vztah... není to tak dávno, co chtěl domů vlastního ne?" nadhodí Shisui po chvíli zatímco zmizí do nitra domu. "To je fakt," zavolá za ním Itachi, který pohledem pozoruje svého bratra, "Ale... no tak nějak jsem to nebyl já kdo to s ním probíral, " dodá jednoduše. Až podivné funění z chodby ho přinutí odtrhnout pohled od jeho sourozence. "Co to děláš?" zeptá se nechápavě, když vidí, jak sebou Shisui táhne chladící box, "Jídlo i pití jsou důležité... a v tom horku... uvidíš, ještě mi poděkuješ,"
Sasuke ho drbe a uhne pohledem.
"No, fajn, fajn," rezignuje zatím Itachi a zavrtí nad tím hlavou, "zatím to teda dáme do kufru... myslím, že tam na to bude místa dost," rozhodne tedy a vykročí spolu s ním k autu, "Toho chlupáče chceš brát sebou?" zeptá se ho potom, protože vidí, že se ten pes rozhodně nemá k tomu, aby ze Sasukeho slezl. Právě naopak. "Asi ne, byl jsem se s ním už dneska trochu projít... navíc jestli se půjdeme někde procházet, tak ho nechci zbytečně tahat na tom slunci" odpoví mu Shisui a s Itachiho pomocí naloží ten box do auta. Ještě než, ale kufr zavřou, tak z boxu vytáhne colu, se kterou přejde dopředu a podá ji Sasukemu, "na napij se, je vychlazená, musíš pít."
Vezme si to a kouká jelikož přemýšlí jak to otevře.
"Chceš s tím pomoct?" Zeptá se ho Shisui, když vidí, jak se na to Sasuke kouká. To, že se sádrou se to nebude otevírat jednoduše mu došlo až po chvíli. Zatím ale natáhne ruku, aby mohl svého psa jemně zatahat za obojek. "No tak, pojď dolů a nech Sasukeho...šup, domů " podívá se na něj, ale pes jen štěkne a olízne mu ruku.
"Můžeme jet?" Zeptá se jich Itachi, ale když je vidí, tak mu dojde, že nejspíš ještě hotový nejsou. Zatím se tady alespoň posadí na místo řidiče vedle Sasukeho,
"No jo, jen ho odvedu domů... ať se ještě někde nepřiplete..." odpoví mu Shisui a napřímí se. "Bude to jen minutka..." ujistí je potom, protože on sám se těší až bude pryč z dosahu slunečních paprsků.

Sasuke to podá Itachimu a udělá štěněčí pohled.

Jakmile si Itachi všimne Sasukeho pohledu, tak nad tím mírně zavrtí hlavou, "ukaž..." Usměje se a vezme si to od něj načež mu to otevře a podá. Víčko si přitom nechá u sebe, aby mu to mohl potom zase zadělat jelikož je mu jasné, že když to nezvládl otevřít, tak ani zavření mu moc nepůjde. Zatímco Sasuke pije, tak Itachi po očku sleduje Shisuie, který mezitím odvede psa do domu a nechá mu otevřeno na zahradu, aby se mohl v případě potřeby slunit. Při cestě zpátky ještě zkontroluje jestli má klíče a mobil a dveře za sebou jen zabouchne. Pomalu potom přejde k autu a sedne si dozadu za oba bratry a zavře přitom dveře, aby mohli vyrazit.

Sasuke ještě pije a kouká.

"Fajn takže jedeme k jezeru nebo někam jinam?" Zeptá se jich Itachi jakmile se zavřou všechny dveře a on tak může vyjet od domu a zařadit se mezi ostatní auta na silnici. "Je sice dost vedro, ale jestli máte nějaké jiné návrhy tam sem s nimi," řekne Itachi a podívá se nejdřív na Sasukeho a potom ve zpětném zrcátku i na Shisuie, který se na ně jen pobaveně kření. Je mu už od pohledu jasné, že ten jim asi moc nápomocný nebude, a tak jen s pokrčením ramen koukne na Sasukeho, aby se k tomu nějak vyjádřil on, protože hlavně záleží na tom, jak se bude cítit on...nechce totiž, aby byl ještě víc vynervovaný než potom, co mluvil s Madarou.

"K vodě..." A kouká před sebe.
"Dobře, bude to fajn, jen doufám, že tam nebude moc lidí," řekne nakonec Itachi a zahne na vedlejší silnici, kterou se tam dostanou o něco rychleji. "Jo... tak, ale řekl bych, že to jezero je tak veliké, že by tam zase tolik lidí být nemělo... a i kdyby," pokrčí rameny Shisui, který se mezitím pohodlně roztáhne vzadu, "řekl bych, že se stejně nemáme za co stydět no ne?" ušklíbne se, nakonec pokud je mu známo, tak všichni z nich mají sportovní postavu... "O to nejde," zavrtí hlavou Itachi, "nemám v plánu celý den odhánět Sasukeho spolužačky... i když mě je jasné, že to by tobě zase tak nevadilo," nadhodí směrem ke svému bratranci zatímco sleduje střídavě cestu a střídavě Sasukeho.
Sasuke se kouká taky a mlčí nechce nic říkat.
"Náhodou... myslím, že já si nemám na co stěžovat," odpoví mu Shisui až podezřele klidně. "No nepovídej... kdo je ta nešťastná?" rýpne si Itachi, když vidí, jak se to jeho bratranec snaží jen tak zamést pod koberec. "Myslím, že taky nějaké to tajemství neuškodí... navíc... ani řekl bych, že i vy dva byste si měli někoho najít... teda alespoň ty Itachi... přeci jen máš už svůj věk..." poznamená teatrálně jakoby snad Itachimu už táhlo ke čtyřicítce, "Shisui... pamatuj si, že si pořád starší," zavrtí nad tím Itachi raději hlavou, "A pokud máš takové starosti... tak se neboj... jsem šťastný tak, jak jsem," usměje se a letmo se přitom podívá na Sasukeho, který na tom všem má největší zásluhu. Byl by i bratránkovi o jejich vztahu řekl nebýt toho, že si předtím slíbili, že to zůstane čistě mezi nimi.
"Neměj obavy Itachi je rád ze ma někoho tak neštvi nebo tě tou sádrou majznu"
Jeho výhružku nebere Shisui na vědomí a místo toho se zvědavě podívá na Itachiho, "ale... že by ses mi nesvěřil?" vydechne ublíženě a zavrtí nad tím hlavou, "no dobře... dobře... potom si o tom ještě promluvíme." řekne nakonec a raději se opře do sedačky. Itachi se přitom podívá na Sasukeho a jemně se usměje, "nedělej to... zbytečně by sis ublížil... a bolelo by to," šeptne, "navíc pochybuju, že by se mu potom rozsvítilo... nakonec by to bylo ještě horší," řekne, občas totiž přemýšlí nad tím jestli je jeho bratranec psychicky v pořádku hlavně, když si vzpomene na doby, kdy spolu měli službu. Hold jeho bratranec byl vždycky veselá kopa a to se už jen tak nezmění...
"A proč ne stejně mě ta sádra štve"
"To možná ano, ale jednak tu ruku ještě nemáš v pořádku a jednak je to náš bratranec a i přestože je to debil ho máme rádi. Na to nezapomeň," usměje se a Shisuiova následného uchechtnutí si raději nevšímá. Místo toho radši věnuje pozornost tomu, aby dobře zaparkoval, protože už jsou u jezera. Zaparkuje tedy do stínu a vypne motor, "tak fajn panstvo...vystupovat," zahlásí a podívá se na nejdřív na Sasukeho a pomůže mu rozepnout pás. "Shisui... vezmeš ten box? Kufr máš odemčený," řekne mu Itachi zatímco vyleze z auta a taky jde ke kufru, aby mohl vytáhnout deku, protože jinak by se neměli, kde posadit a museli by sedět na trávě což by sice nebylo nejhorší, ale ani ne nejpříjemnější.
Sasuke mlčky vyleze a jde.
Itachi vezme vzadu deku a počká až Shisui vytáhne box.Až potom zavře kufr, který zamkne spolu s celým autem. Společně potom dohoní Sasukeho, který už šel mezitím napřed. "Je tu klid..." zkonstatuje po chvíli Shisui a rozhlíží se kolem sebe. Momentálně jsou ve stínu všudypřítomných stromů což je nadmíru příjemná změna. "Jo, asi tu v tom případě moc lidí nebude," přikývne Itachi, sám je rád, že tomu tak je, protože přeci jen chce trochu klidu... alespoň jak jen je to se Shisuiem možné. "Fajn, co kdybychom to dali třeba sem? Je to jen kousek od vody... a hlavně ve stínu," řekne dlouhovlasý Uchiha, když se zastaví ve stínu jednoho stromu a následně rozprostře deku.




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama