Za dveřmi 14. kapitola

28. září 2016 v 21:36 | Masumi-san a Mayu Uchiha |  Za dveřmi

A nyní opět pro změnu ItaSasu, které se ovšem pomalu chýlí ke konci:)

Mayu - Sasuke
Masumi - Itachi

Usměje se a přítuli se.. jemně i dýchá na krk.



Pomalu přivře oči a vydechne. Sasukeho chování mu na mysl přivádí jisté myšlenky... a dokonce i vzpomínky, ve kterých hlavní roli hraje právě jeho mladší bratr. Ví, že si nemůže být jistý jestli to jeho bráška dělá schválně, a nebo jestli je to jenom náhoda, přeci jen by takové chování od svého brášky tak brzo určitě nečekal... i když ne že by mu to vadilo. Po chvíli se přetočí na bok tak, aby na něj dobře viděl a jednou rukou si podepře hlavu. Druhou ho jemně objímá kolem pasu. Když si ovšem všimne jeho pohledu, který směřuje na televizi, tak mu dojde, že to skutečně nejspíš byla pouze obyčejná náhoda. I tak se k němu trochu přiblíží a políbí ho do vlasů a víc si ho k sobě přitáhne.
"Copak?" Zvedne pohled k němu a kouká na něj.
Chvilku mu trvá než mu odpoví, protože se ztratí ve vlastních myšlenkách"Nic, jen mi přijdeš mnohem zajímavější než ten film, ale to není žádná novinka... už to víš." mrkne na něho a usměje se. Má takový pocit, že ho tohle nikdy nepřestane bavit... jen tak mlčky pozorovat Sasukeho. "Miluju tě... a hrozně moc," zašeptá. Nejspíš ho nikdy nepřestane bavit mu tohle opakovat pořád dokola a ujišťovat ho v tom, protože přeci jen... Sasuke je pro něj ta nejdůležitější osoba na světě. "V klidu se koukej... nevšímej si mě," zašeptá a položí si hlavu k němu na polštář. Je mu jasné, že až tak nepřehlédnutelný není, ale myslel to spíš tak, aby se Sasuke v klidu nerušeně díval na film, že po něm nic moc nechce... tedy alespoň ne hned.
"Já vím i já tebe..." A obejme ho... A zakouká se.
Usměje se nad tím, tak rád tohle od něj slyší, i když už to taky slyšel mnohokrát. Pro něj to ovšem nikdy neztratilo ten význam. "To jsem rád," šeptne, je rád, že to ví, protože přeci jen tenkrát, když ho našel, tak se bál, že už to nebude jako dřív... tedy alespoň ne v nejbližší době. Rozhodně ho tedy překvapuje to, že teď může být s ním v jedné posteli... i navzdory tomu všemu, co mu provedli... hlavně Madarovým přičiněním. "kdybych usnul, tak to potom vypni," zašeptá ještě, sám neví, kdy ho spánek přemůže, protože má za sebou dlouhý den, ale na jednu stranu si trochu zdřímnul i dneska dopoledne, takže zase tak unavený není... tedy alespoň ne tak, aby zavřel oči a ihned usnul ať už se kolem něj děje cokoliv.
Tuli se co to jde i se ho pevně chytí...
"Neboj se, nikam nepůjdu ano?" zašeptá, když si všimne, když vidí, jak pevně se ho Sasuke drží jakoby se snad bál, že mu Itachi někam uteče. "Nikdy tě nenechám samotného... to si pamatuj," zašeptá mu to vlasů a spokojeně přivře oči. Docela by se mu zamlouvalo, kdyby tenhle týden nikdy neskončil... rozhodně by to nebylo na škodu. Sám si ho ovšem přitáhne a přetočí se na záda, aby se o něj mohl Sasuke mnohem lépe opřít. Druhou ruku přitom chytne peřinu a víc je zakryje, aby byli oba pěkně v teple a nebyla jim večer zima. "zkus si odpočinout... zítra budeme mít na práci i jiné věci než jen vylehávat u bazénu nebo u ohně... ještě uvidíš, co jsem si na tebe nachystal," šeptne.
Tuli se a nadzvedne se přitom se nahne a polibí.
Usměje se do polibku, který prodlouží, potom, když se od něj Sasuke trochu odtáhne kvůli nedostatku vzduchu, tak pomalu otevře oči a podívá se rovnou na něj, "Copak? Ten film tě už moc nebaví?" šeptne. Jednou rukou ho přitom chytne kolem pasu a stáhne si ho rovnou na sebe. Sám ani neví, jak přesně by si měl jeho chování vyložit, protože i kdyby chtěl něco udělat, tak nechce v Sasukem vyvolat nějakou negativní reakci nebo něco, co by mu mohlo připomenout to, co mu tenkrát provedli. Na to se snaží být až extrémně opatrný, protože někdy je opatrnost mnohem lepší než potom litovat něčeho, co udělal. To by potom totiž bylo zbytečné, "nebo máš snad návrh na to abych dělali něco jiného než jen koukali na film?"
"Já nevím a ty?"
"No.. to nezáleží tak úplně jenom na mě, ale hlavně na tobě," připomene mu, protože tu jde hlavně o Sasukeho a jeho psychiku. "Ale jestli chceš, tak se dneska můžeš trochu prospat," dodá poté, protože viděl, že mu Sasuke usínal už v autě, ale potom v bazénu mu to zase připadalo, že má energie až moc. Hold u Sasukeho člověk jeden nikdy neví. "Víš, že mě nevadí čekat.. je pro mě důležité, aby si byl pokud možno v pořádku... takhle si s tím nemusíš zbytečně dělat hlavu." řekne, nechce, aby se kvůli tomu Sasuke cítil nějakým způsobem špatně a nebo snad měl nějaké výčitky svědomí. Neví totiž, co si asi potom všem může nakonec myslet a jak tohle všechno vnímá.
"Já se ptal první.."
"Já ti, ale odpověděl, zlato," usměje se na něj Itachi, sice to nejspíš nebyla zrovna odpověď podle jeho gusta, ale i tak. Přeci jen on sám nemůže rozhodovat za oba... obzvlášť ne teď, "v klidu si to promysli... moc dobře víš, proč jsem ti odpověděl tak, jak jsem ti odpověděl takže... takže je to vážně na tobě... tedy... alespoň ta jedna část," poznamená. Stačilo by mu vědět jen to, že si myslí, že už je dostatečně v pohodě na to, aby to zkusili... a hlavně že chce. Jinak by to totiž nemělo sebemenší význam... obzvlášť ne teď. Jemně ho přitom pohladí po tváři, vidí, jak nad tím přemýšlí a sám je zvědavý, co z něho nakonec vyleze za odpověď a nebo třeba jen za náznak.
"Já sem v pohodě... hlavně že si se mnou"
"Myslíš to vážně?" pousměje se a pohladí ho po vlasech, "víš jestli se něco děje, tak mi to můžeš říct na rovinu... protože oba dobře víme, že lhaní by se ti teď moc nevyplatilo," dodá. "můžeme klidně ještě počkat... času máme přeci jen dost, pokud vím, tak se nikam na dlouho ani jeden z nás nechystá takže..." navrhne mu.Ví, že v tomhle musí myslet v první řadě na Sasukeho a na to, aby byl v pohodě. Všechny rány spolu s modřinami má už sice zahojené, ale duševní zranění se hojí mnohem pomaleji a sám si není jistý jestli má věřit tomu, že to Sasuke překonal za takhle krátkou dobu... tedy... možná že i on si skutečně myslí, že už je to za ním, ale jen aby se potom neukázalo, že je to spíš pravý opak.
"Vážně jsem v pohodě..." A přítuli se
"Dobře... když to říkáš," pousměje se, nakonec je očividně pouze jeden jediný způsob, jak tohle zjistit. Jemně si ho tedy ze sebe sundá a potom se přetočí se tím nad něho. Na jednu stranu je rád, že se alespoň nemusí zdržovat s oblečením. Jednou rukou ho pohladí po tváři zatímco druhou se zapře vedle jeho hlavy, aby dokázal držet rovnováhu a nespadl. Nakloní se přitom mnohem blíž k němu a políbí ho na rty. Volnou rukou přitom sjede z jeho tváře po jeho paži, kde se zastaví a přejede o kousek doleva a jemně mu přijede po přišel nahoru po hrudi a zase dolů. Jen pomalu a s rukou pokaždé sjíždí o něco níž, jak zkouší kam až ho Sasuke nechá vlastně zajít. Chce se totiž ujistit že je vážně v pohodě.
Mlčky se na něj kouká... A dá mu ruce kolem pasu..
Usměje se, když vidí, že se Sasuke nijak zatím nebrání. Ví, ale že tohle ještě nic moc není, a tak se teprve ukáže. Sám, ale vidí, že se toho nejspíš skutečně možná zbavil... což by bylo jenom dobře. "kdyby něco, tak mě zastav ano?" šeptne mu do ucha a líbne ho přitom na krk. S polibky přitom pomalu sjede až na klíční kost a potom zase zpátky nahoru. Rukou přitom zavadí o okraj jeho kalhot, které mu stáhne a hodí je někam za sebe, aby si byli kvit. Než se ovšem posune někam dál, tak ho opět políbí na rty a volnou rukou přitom pomalu sjede k lemu jeho spodního prádla, ale ještě mu ho nestahuje pro případ, že by měl snad Sasuke nějaké námitky nebo si to na poslední chvíli rozmyslel.
Jen se na tebe kouká a trochu zachvěje.
Pro sebe se usměje a rty se přiblíží k jeho uchu, "Dobrý?" šeptne tiše, políbí ho přitom na krk a pomalu mu začne stahovat spodní prádlo, pozoruje přitom výraz v jeho obličeji, aby když tak věděl, kdy přestat a nebo kdy se zastavit a nechat mu menší pauzu. Volnou rukou potom sjede k jeho stehnu, po kterém začne pomalu vyjíždět nahoru a potom zase dolů, aby na něj nešel moc rychle. Možná, že je přehnaně opatrný, ale i tak je někdy lepší být opatrný než toho potom nějakým způsobem litovat. Sám má, ale pocit, že tenhle pomalý postup už moc dlouho nevydrží, protože přeci jen to bylo docela dlouho.
"Nemej strach když tak ti řeknu.." A pohladí ho.
Pousměje se, je rád, že ho Sasuke alespoň ujišťuje, mírně tedy přikývne a mezi polibky zašeptá: "Dobře," odpoví mu s mírným úsměvem na rtech. Je rád, že zatím to skutečně Sasuke bere dost dobře vzhledem k tomu všemu. Pomalu tedy rukou vyjede po jeho stehně až nahoru, do jeho rozkroku. S polibky se mezitím opět přesune na jeho krk a hruď zatímco ho svojí volnou rukou začne provokovat v rozkroku. Možná, že ho předtím skutečně jen až příliš moc podceňoval a tím, že s ním byl neustále, tak mu pomohl se z toho rychleji dostat, protože kdyby ne, tak by taky jinak nebyli... tedy alespoň ne takhle.
Mírně sebou cukne ale nechává ho a pohladí ho.
Usměje se a přiblíží se svými rty jeho uchu, "uvolni se, ano?" Zašeptá mu do ucha a následně ho líbne na krk. Nemyslí to jen jakože teď, ale taky protože se hodlá posunout o něco dál. Přesto se, ale na moment nakloní ke své tašce a začne tam něco hledat. Nechce to totiž dělat na sucho, aby Sasukeho nenatrhl nebo mu jinak neublížil. Jakmile najde tubu, kterou hledat, tak si ji otevře a trochu gelu si vymáčkne na prst, se kterým zamíří mezi Sasukeho půlky k jeho otvoru. Rty se potom vrátí k těm Sasukeho a políbí ho, aby alespoň trochu odvedl jeho pozornost jinam a on na to tak nemusel tolik myslet a hlavně, aby si ho nespojil s něčím úplně jiným.

Uvolní se tak, jak to jen jde a čeká.

Postupuje jen pomalu, aby se ujistil, že si ho důkladně připravý, aby mu to bylo potom co nejmíň nepříjemné. Po chvíli přidá i druhý prst a napodobuje s oběma stříhání nůžek. Když si myslí, že už to stačí, tak z něj prsty pomalu vytáhne a klekne si mezi jeho nohy. Nakloní se trochu nad něj a políbí ho ve stejnou chvíli, kdy do něj začne pomalu vnikat. Jednou rukou ho přitom jemně chytne za bok a druhou ho začne dráždit v rozkroku, aby odvedl jeho pozornost k něčemu jinému. Jakmile do něj vnikne celou délkou, tak nehybně setrvá, aby dal Sasukemu čas k tomu, aby si na to zvyknul. Se rty se přitom od těch jeho přesune opět k jeho uchu. "Dobrý?" Šeptne tiše.
"Jo zatím..." šeptne.
"Dobře..." šeptne tiše a k tomu přikývne Je rád, že to zatím jde takhle hladce. Ještě chviličku se nehýbe dokud si není jistý, že měl Sasuke dostatek času na to si zvyknout a potom se v něm začne pomalu pohybovat. Nejdřív jen pozvolna, aby na něj nešel rovnou zhurta. Hledá přitom ten správný úhel, aby se přitom otíral o Sasukeho prostatu, což by to udělalo o moc příjemnější hlavně pro Sasukeho. Vidí totiž na něm, že i když ho ujišťuje, že se nic neděje, tak nejspíš zatím vším přesto něco málo bude. Zatímco mu polibky obsypává krk, tak koutkem oka pozoruje jeho reakci, aby věděl, kdy je správně. Sám to totiž nemůže s úplnou přesností určit.
Nechává ho pořád, ale nějak začíná být nesvůj.
Všimne si náhlé změny v jeho chování, ale nevidí, že by mu snad mohl způsobovat nějakou bolest. "Sasuke, uklidni se... soustřeď se na mě ano? Na nic jiného nemysli, slyšíš? Jen na mě... na sebe... na nás" šeptne mu do ucha, aby mu snad mysl neutíkala úplně jiným směrem zpátky k tomu, co mu předtím udělali ti lidi od Madary. Po chvíli najde ten správný úhel přírazů tak, aby se zlehka otíral od prostatu. Všimne si, že ani Sasukeho to nenechává chladným za což je rád, protože by byl nerad, kdyby celou tu dobu myslel jen a pouze na to jedno. Po chvíli zkusí alespoň trochu zrychlit, ale sleduje přitom Sasukeho výraz ve tváři.
Opře se dozadu o něj a nechává ho.
Stejně jako Sasuke se uklidní je trochu klidnější i on. Jednou rukou opět sjede do Sasukeho rozkroku a začne zpracovávat jeho erekci, protože sám cítí, že už pomalu bude. Jindy by se jim to nejspíš protáhlo o něco déle, ale je pravda, že takhle spolu už nějakou dobu nebyli. O něco víc zrychlí, jak se na moment přestane soustředit na to, že původně chtěl jít na Sasukeho mnohem šetrněji... i tak, ale Sasuke nevypadá, že by mu to nějak moc vadilo. Ještě o něco víc zrychlí pohyby rukou než se mu podaří přivést k vrcholu alespoň Sasukeho. Sám se potom udělá po několika dalších přírazech, vystoupí ze Sasukeho a svalí se vedle něho na postel, jak se pomalu vydýchává.
Přítuli se k němu.
Usměje se a jednou rukou si ho k sobě přitáhne, druhou ho jemně pohladí po tváři, "v pořádku?" zašeptá, aby se ujistil, že je s tím jeho bráška v pohodě. Už jen to, že to všechno nese takhle ho hodně překvapilo... samozřejmě příjemně. "čekal jsem, že se přes to zvládneš přenést, ale to, že to bude takhle rychle to jsem nečekal... jsem na tebe za to hrozně pyšný, víš," usměje se na něj a políbí ho na tvář. Je mu jasné, že když už jejich vztah vydržel tohle, tak je od sebe jen tak někdo nebo něco nedostane... Nic takového by právě ani nechtěl, protože už jen z představy se mu dělá zle. "ale teď by sis měl hodně odpočinout... řekl bych, že po dnešku musíš být unavený víc než dost"
"Kdo by se neřenesl když si byl se mnou..." A tuli se...
Jemně si ho přitáhne do objetí a přivře oči. Potěšilo ho to... Sasuke si ani neumí představit, jak moc. "Ani nevíš, jak bezmocně jsem se někdy cítil... věř mi, že pokud na tomhle mám nějakou zásluhu, tak jenom minimální, protože ty jsi ten, kdo se s tím vším musel vyrovnat... ale slibuju, že už to bude dobrý... Život sice není jednoduchý, ale už nenechám nikoho, aby ti udělal cokoliv podobného. Nikdy. Jsi můj a já se jednoduše nedělím," zašeptá s majetnickým podtónem v hlase. Sám si pořád vyčítá, že ho ke strýci skoro až donutil jet, protože nebýt toho, tak se to ani nemuselo stát a Sasuke teď nemusel mít tolik různých starostí hlavně se školou.
Mlčky se tulí.
Pousměje se a přikryje je peřinou rozhodne se, že sprchu si raději nechají až na zítra a zavře potom oči. Tohle ho totiž docela zmohlo a když k tomu přičte to dnešní řízení, tak mu odpočinek jistě prospěje, "každopádně já už půjdu spát, ano? Kdyby se tedy něco dělo, tak mi dej vědět ano? Neboj se mě vzbudit..." zamumlá, "ale když tak potom vypni tu televizi, když to bude stíhat, ano?" šeptne, přitáhne si ho k sobě, jak jen to jde opře si hlavu o tu jeho a spokojeně přivře oči. Takhle u Sasukeho se mu totiž spí vždycky úplně nejlíp, má tak alespoň jistotu v tom, že je v pořádku... a hlavně v bezpečí v jeho náručí, kde by rozhodně nedovolil, aby se mu něco stalo.
Vypne to rovnou a stulí se k němu. Stulí se tak aby jednu ruku měl u jeho pasu a druhou položí k jeho hrudi a přivře oči.
"Dobrou noc, zlato," zašeptá Itachi, když slyší, že Sasuke už televizi vypnul, a tak se nejspíš taky chystá k pořádně dlouhému spánku, při kterém si oba budou moct pořádně odpočinout, protože Itachi na zítra plánuje pořádně dlouho vycházku do přírody, kde by se potom taky mohli najíst někde na nějaké hezké louce v klidu a sami. Jeho mysl už po chvíli, ale není schopná se soustředit na plánování toho, co nastane druhý den, ale místo toho cítí, jak ho pomalu přemáhá vytoužený spánek. Trochu se ještě zamrví a obličej si z část schová do Sasukeho havraních vlasů, kdy nechá naplno klesnou svoje oční víčka a po několika minutách konečně usne.
Sasuke taky usne a spí do rána.
Ráno se Itachi probudí jako první. Rozkouká se po místnosti, do které pomalu pronikají i první sluneční paprsky. Opatrně se vymotá ze Sasukeho sevření a rozejde se ke koupelně, kde si dá rychlou sprchu a obleče se. Vůbec se už totiž necítí unavený, ale nechce Sasukeho budit. Místo toho se rozhodne, že mu udělá snídani do postele, aby měl hezké ráno. Pomalu tedy po schodech sejde až dolů do kuchyně, kde se rozejde k lince, ale zarazí ho, když vidí, že dveře terasy jsou pootevřené. Včera je sice zavíral, a tak pochybuje, že by je mohl otevřít jen nějaký větřík, protože dveře jsou docela těžké. Mírně se přitom zamračí, když se tam jde podívat. Nejdřív ho totiž napadne, že to mohlo být třeba jen nějaké zvíře... což by bral nejspíš raději než člověka. Když, ale chytne kliku dveří, tak uslyší zavrzání podlahy přímo za sebou a když se otočí, tak si jako první všimne zbraně, která na něj míří. Nahoru k Sasukemu po schodech mezitím zamíří muž, který ho měl předtím na starosti i u Madary. Potichoučku vklouzne do pokoje a všimne si, že Sasuke se ještě válí v posteli ve snách. Po špičkách přijde až k posteli, když si na něj pomalu rozkročmo sedne a ruce mu chytne za hlavou. "Sasuke... stávej... je čas si hrát," šeptne mu do ucha.
Sasuke se jen otočí a dál spí.
Se zdviženým obočím pozoruje mladíka pod sebou, původně totiž čekal zcela jinou reakci a navíc se diví tomu, že ho to ani nevzbudilo. "Sasuke...vstávej," řekne opět a tentokrát uchopí jeho ruce do své jedné a druhou rukou s ním zlehka zatřese, aby ho probral. Předpokládá totiž, že jinak by se mladík nejspíš ani neobtěžoval otevřít oči, aby se podíval co se vůbec děje. Dole z kuchyně k nim dolehne hlasitá rána, podle které se sice nedá přesně určit, co se stalo, ale on to ani tak nepovažuje za nějaké ohrožení, které by jim jejich úkol překazilo. "Sasu...no tak vstávej," šeptne mu opět do ucha a ušklíbne se. Už pomalu začíná přemýšlet nad tím, jak jinak ho probere... ale jeho způsob by se mu jistě moc nezamlouval.

Sasuke se pomalu probere... A unaveně se kouká.

Samolibě se usměje, když vidí, jak se Sasuke konečně začíná pomaličku probouzet ze spánku. Trochu se od něj odtáhne tak, že se napřímí, ale jeho ruce ani v nejmenším nepouští. "No konečně Růženko...už jsem si myslel, že tě budu muset probudit polibkem," ušklíbne se. "Je to dlouho co jsme se neviděli, ale...slíbil jsem ti, že jsme spolu ještě neskončili...copak si na to zapomněl?" Broukne, začíná se nad jeho výrazem skutečně bavit. "No neříkej mi, že jsem ti nechyběl..." ušklíbne se, jemu samotnému jeho hračka dost scházela, protože někoho na hraní mu Madara nedává jen tak...tedy alespoň ne někoho s kým by to alespoň stálo za to.

Probere se a nadechne se. "Itachi!!! Pomoooc!!!!!!" Zařve.

"Ššš, myslím, že tvůj bratr má teď úplně jiné starosti... pokud ještě žije," řekne, schválně takhle. Přeci jen takhle se Sasuke alespoň nebude tolil snažit utéct, "ale co se takhle teď soustředit na nás?" Navrhne mu s potměšilým úsměvem na tváři a přiblíží se k němu, "víš...máme trochu času než budeme muset jet... a ty s námi... co kdybychom... si trochu užili?" Navrhne mu s úsměvem na tváři a jemně ho proto pohladí po tváři přičemž mu
druhou rukou stále drží ruce. "Předpokládám, že nic proti mít nebudeš...a i kdyby ano, tak... tak se obávám, že tvůj názor je vedlejší..." pokrčí rameny, přeci jen Sasuke nesouhlasil ani předtím.
Kopne ho a vyběhne dolů... "Itachi.." vyběhne k němu a pevně ho chytí... "jak se tu dostali.." šeptne a chvěje se.

Jakmile ucítí Sasukeho stisk, tak k němu pomalu stočí pohled a zvedne se do sedu. Zatímco on byl totiž nahoře, tak Itachi se musel dole postarat o toho muže se zbraní, který nyní leží v bezvědomí na podlaze. "To nic Sasuke, ano?" Šeptne a obejme ho, je mu ale jasné, že mají neskutečně velký problém. "Sasuke... musíme se odsud dostat," začne rozhodně a zvedne se. Zbraň, kterou sebral tomu muži si schová. "Musime dát vědět Shisuiovi... nemyslím si, že by byli sami..." řekne, když uslyší kroky na schodech, "kde sis nechal mobil?" Zeptá se Sasukeho tiše zatímco ho odtáhne ke stěně, aby na ně nebylo vidět.
Mám ho u sebe..." šeptne.. "na víc tam nahoře je je ten... No víš..."
"Dobře..." přikývne, je rád, že si ho Sasuke vzal, protože jinak by byl dost problém pro něj tam nahoru zajít. I tak totiž nemají moc možností, kam by mohli jít. "Napiš Shisuiovi... on bude vědět," šeptne. Slyší, jak se kroky stále přibližují. Jemně vezme Sasukeho a posune ho až za sebe ke stěně, kde bude dobře schovaný... alespoň než stihne napsat právě Shisuiovi. Kroky se k nim stále přibližují až si po chvíli všimne stínu, který se k nim stále přibližuje. Počká si než je dostatečně blízko a přesně ve chvíli, kdy se z části objeví za rohem, tak se po něm Itachi vrhne a strhne ho spolu se sebou na zem. Neví kolik jich tu ještě je, ale tohle je už druhý, kterého tu vidí. Pochybuje, ale, že by na ně Madara poslal jen tyhle dva. Na zemi se přitom strhne rvačka o to, kdo se nejdřív dostane ke zbrani, která tomu muži vyletěla z rukou, když po něm skočil. Itachi má sice svoji, ale i tak... nemůže ho nechat pro ni dojít.
Sasuke mu napíše a pak skočí po zbrani kterou namíří na toho týpka.
Jakmile si Itachi všimne, že Sasuke drží tu zbraň, tak se od něj odtáhne. Dává, ale pozor, aby se nevrhnul po Sasukem. Pomalu k němu přitom přejde a položí mu ruku na tu jeho, ve které drží zbraň. Vidí totiž, jak se mu u toho třesou ruce. "To nic... " šeptne a klekne si k tomu muži na zemi. "Řekni mi... kolik vás tu ještě je?" zeptá se ho a popadne ho za límec. Na to se ten muž jenom ušklíbne, "nedostanete se odsud..." poznamená. Všimne si, že něco hledá v kapse, a tak ho praští, aby ho omráčil a on jim tak už nedělal problémy. "musíme se odsud rychle dostat k autu..." řekne a napřímí se. "už ji můžeš dát dolů," poznamená, když vidí, že Sasuke stále strnule stojí se zbraní namířenou na tom muži. Kdyby to bylo jenom na něm, tak ho na místě zabije, hlavně kvůli tomu, co udělal Sasukemu, ale nemůže... ne před Sasukem.
"Dobře.." A poda ti ji... "kam pujdeme?"
"Pryč odsud... než sem někdo přijede, tak je to docela daleko... pojď..." šeptne a vezme si od něj tedy tu zbraň. Ví totiž, že na tohle není Sasuke rozhodně zvyklý a ani ho do toho nějakým způsobem nechce nutit. Vezme ho přitom za ruku a vede ho ke dveřím, které vedou na terasu. Nechá ho na chvilku za sebou a vykoukne ven, kde je ovšem až podezřele ticho. Pomalu tedy vyjde na terasu zrovna ve chvíli, kdy opět za sebou uslyší kroky, prudce se otočí. Původně si totiž myslí, že je to Sasuke, ale když za bráškou vidí ještě jednoho týpka, tak prudce chňapne Sasukeho ruku a stáhne si ho k sobě ven na terasu a přitáhne ho ke stěně, aby na ně nebylo vidět skrz sklo dveří terasy.
Skloni se a je ticho jelikož to není normální.
I on se schovává, protože si není jistý jestli viděli, a nebo ne. Když ovšem sklem terasy proletí kulka, tak mu dojde, že jen tak do větru nejspíš nestřílejí. Stočí tedy pohled k Sasukemu a naznačí mu, aby si to zkusil obejít, protože za domem je nemají jak vidět pokud se bude Sasuke držet blízko u domu, aby na něj nedohlédli z okna. On sám si potom přidřepne s tím, že se je pokusí nějak odlákat, aby se jeho bráška mohl dostat pryč. Ještě než, ale něco udělá, tak se na něj otočí. "Sasu.. kolem je les... utíkej a nezastavuj se, vezmi si tohle, doufám, že to nebudeš potřebovat, je nabitá, stačí, když ji takhle odjistíš a můžeš střílet," šeptne a vloží Sasukemu do rukou zbraň. Fakt, že by měl Sasuke na někoho střílet se mu moc nelíbí, ale jen tak ho poslat nemůže... moc dobře ví, že tihle se rozhodně jen tak nezastaví a pokud je nechtějí zabít tak... no povykládat si jistě nechtějí.
Mlčky tam ještě zůstává.
Na moment vykoukne, aby se podíval, kde je ten týpek, kterého za Sasukem předtím viděl. Vidí, jak se sklání nad svými kolegy a snaží se je probrat. Otočí se tedy ještě na Sasukeho, aby mu mohl sdělit poslední věc "Nestřílej pokud to nebude úplně nejnutnější, ano? A hlavně... dávej pozor, " řekne ještě a potom mu naznačí, aby už šel. "jdi... nemůžeme ztrácet čas... no tak... Sasuke, nemůžou tě tady vidět" poznamená Itachi. Rád by šel s bratrem, ale ví, že by to nebylo nejlepší... a tak, když teď zůstane a zdrží je, tak bude mít Sasuke dost času na to, aby se schoval alespoň do doby než pro ně přijede Shisui. Jediné v co může doufat je, že si jejich bratranec tu smsku přečte včas.

Jen zavrtí hlavou.
"Sasuke..." sykne, myslel si, že ho poslechne...očividně jen bláhově. "Utíkej...no tak..." řekne mu ještě jednou než uslyší kroky, které se blíží k místu, kde se schovávají. Nadechne se. Původně doufal, že Sasuke skutečně uteče jak nejrychleji může, protože tím, že tady zůstane se jen zbytečně vystavuje nějakému nebezpečí. Zároveň uslyší auto, které je tu ovšem příliš brzy než, aby patřil Shisuiovi. "Poběž... rychle...." šeptne a popadne ho za paži zatímco se spolu s ním pomalu odebere k druhému konci chaty tak, že se drží co nejvíc u stěny. U rohu se zastaví a podívá se za něj, aby věděl jestli je čistý vzduch. "Na tři ti řeknu... a rozběhneš se do lesa... budu hned za tebou," šeptne, protože si všimnul dvou mužů, kteří jsou směrem k nim. "Jedna.... dva..."

Chytí ho a běží... A rychle jak to de.

Ve chvíli, kdy Sasuke vyběhne, tak i on sám se napřímí, ale místo toho, aby hned běžel za Sasukem namíří zbraň rovnou na toho muže za chatou u bazénu a vystřelí. Stačí mu jeden výstřel, aby si koupil dostatek času na to, aby mohl vyběhnout za Sasukem. Možná, že je na tohle zvyklý a hlavně cvičený, ale i tak mu na tomhle něco
nesedí... něco je až moc zvláštního, co mu nejde do hlavy. Než ale přijde na to co, tak se raději soustřeďuje na cestu před sebou, protože v lese na něj číhají mnohé nástrahy jako například kořeny stromů, díry, malé pařezy, a nebo dokonce i kameny. Poslední věc, o kterou by nyní stál je si zlomit nohu, a nebo vymknout kotník.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama