Za dveřmi 11. kapitola

13. září 2016 v 20:39 | Masumi-san a Mayu Uchiha |  Za dveřmi

A opět tu pro vás mám další kapitolu spoluautorské povídky, na nějakou čistě mou tvrobu se můžete těšit kolem víkendu jakmile trochu povolí škola:)

Mayu - Sasuke
Masumi - Itachi

"Tak jo" a jde s pohledem k zemi za nim.



"Bráško," šeptne jemně a zastaví se tak, aby stál čelem k němu. "Netvař se tak... myslím to s tebou dobře jen mi to dělá starosti... ty i Shisui... všechno se to nějak sešlo," zavrtí nad tím hlavou, moc dobře ví, že o situaci se Shisuiem se mu ani nestihl zmínit, a tak ani nepředpokládá, že by věděl na co naráží. "A teď už pojď, určitě o tebe už měli strach nakonec... vypařili jsme se docela rychle," pousměje se, nenápadně ho pohladí po paži ve snaze mu alespoň trochu zvednout náladu, ale potom se otočí čelem k domovním dveřím, ke kterým se rozejde. Než ale stihne najít klíče, tak se dveře před ním otevřou a hned za nimi se objeví jejich otec s přísným výrazem ve tváři jako vždy, když se něco stalo, "Konečně jste doma..." řekne a podívá se přitom na Sasukeho, "Sasuke, jdi na chvíli k sobě, potom bych s tebou potřeboval něco probrat..." spustí na něj mile, což je poměrně nezvyk. Itachimu ovšem nevěnuje sebemenší pohled a jen k němu tvrdým tónem prohodí: "A ty pojď se mnou..."
Sasuke jde beze slova k sobě a zavře za sebou.. pak si vleze na postel a lehne si
Itachi se chvilku mlčky kouká za svým bratrem než jde za otcem do jeho pracovny, kde jsou kupodivu jen sami dva. Přemýšlí nad tím jestli to snad jejich matka řekla, a nebo to byl Madara... Fugakova následující slova ho ovšem vyvedou z omylu, "Můžeš mi vysvětlit, co to má znamenat?" oboří se na něj po chvíli jeho otec, "přijel jsem domů v domnění,že bude mít konečně pryč po práci a v kuchyni najdu vaši matku, jak ošetřuje Madarovi nos?" zamračí se a posadí se za svůj velký psací stůl. Nad tímhle se, ale musí Itachi chtě nechtě ušklíbnout, "takže si stěžoval, jo?" zeptá se. Fugaku se na moment zatváří šokovaně, právě jeho mladší syn totiž bývá ten přidrzlý, "dávej si pozor na to, co říkáš..." upozorní ho, "A ne... původně tě chtěli oba krýt... tvoje matka se za tebe samozřejmě snažila orodovat..." zavrtí nad tím hlavou, "co tě k tomu vedlo? Pokud vím Madara ti nikdy nic zlého neudělal..." poznamená. Itachi ovšem moc dobře ví, že to není pravda... Madara se provinil něčím, co by mu nedokázal odpustit ani za celou věčnost... sáhl na Sasukeho. To je pro něj neodpustitelné. Otci to ovšem říct nemůže... možná, že je riskantní jednat na vlastní pěst, ale přijde mu to jako jediná možnost. Kdo ví, jak by jeho otec jednal na něco takového... když už takhle reaguje na obyčejnou... rvačku, dá-li se to tak nezvat. "tak odpověz sakra!" vyštěkne po něm Fugaku a praští pěstí do stolu. Jindy by takhle nereagoval, ale stres v práci a ohledně Sasukeho již dělá své. "možná že už jsi dospělý... a máš vlastní dům, ale pamatuj si, že rodina... rodina je velmi důležitá. Rodinu chráníme... a nebýt Sasukeho, tak mi věř, že by se ti tohle ještě hezky vymstilo,"vydechne Fugaku a na chvíli nastane ticho, jak se snaží uklidnit. I Itachi se snaží zachovat si klidnou tvář, protože přeci jen nemůže vyjet i na otce. "Stalo se toho hodně... i mě zarmoutili události ohledně Sasukeho, ale... Itachi, musíš se naučit kontrolovat..." řekne tentokrát už o něco klidněji. Jeho hlas, ale stále doléhá až dolů do kuchyně, kde Mikoto připravuje večeři, po chvíli to ovšem vzdá, protože tohle se nedá poslouchat. Vyjde tedy raději nahoru a zaklepe na dveře Sasukeho pokoje.
"Je otevřeno..." A leží na posteli
Mikoto teda vezme za kliku a nakoukne dovnitř, "jak se cítíš?" zeptá se ho starostlivě, když vidí, že rovnou přijel bez trička což se, ale není čemu divit, když je venku takové vedro. Vejde tedy dovnitř a zavře za sebou dveře, aby se tak alespoň ztlumil křik jejího manžela. Zastaví se až u Sasukeho postele na jejíž kraj se posadí. " "Vím, že se ti nejspíš nechce mluvit o tom, co se stalo... a nebudu tě do toho nutit," řekne nakonec, sice chtěla slyšet i jinou verzi toho, co se stalo, ale vidí,že pro Sasukeho je to až zvláštně citlivé téma. "Copak jste dneska podnikali?" zeptá se ho raději, aby trochu odlehčila zdejší atmosféru. Zkusmo přitom Sasukemu položí ruku na čelo, aby se ujistila, že nemá horečku vidí totiž, že má líčka rudá, ale očividně to bude jen následek dlouhodobého pobytu venku.
"Byly jsme u vody a pak u Shisuie.." odpoví
"U vody? No vidíš tak to jste se alespoň hezky zchladili... venku je takové horko, že se tam nevyplatí jen tak být," zavrtí nad tím hlavou, sama má teplé počasí ráda, ale tyhle extrémy zrovna nemusí. "A co Shisui? Jak se má? Občas si o něj dělávám starosti... bydlí tam tak sám... samozřejmě už je dospělý, ale i tak.." zavrtí nad tím hlavou, mnohokrát mu nabízela, že může zůstat i u nich, protože místa tam mají dost, ale to on nikdy nepřijal. "Za pár dní pojedeme na kontrolu k tomu doktorovi,aby se ti podíval na tu ruku i na to ostatní... určitě ti tu sádru brzy sundají zlatíčko," dodá poté, aby na to nezapomněla. Stejně by tam museli jít tak či tak.
Jen si povzdechne a leží.
Mikoto ho chvilku mlčky pozoruje, "Sasuke, zlatíčko, co se děje?" Podívá se na něj starostlivě, přemýšlejíc jestli se na ni snad zlobí nebo něco podobného. Nakonec se, ale rozhodne, že to nechá být a zvedne se, "tak pojď, už bude připravená večeře, navíc...tvůj otec s tebou chce něco probrat podle všeho..." řekne a přejde ke dveřím, kde se zastaví a čeká na něj. I Fugaku spolu s Itachim vyjdou z pracovny, protože jejich rozhovor právě skončil a i když Itachi nemá moc náladu na nějaké přetvařování se u rodinné večeře, ale je mu jasné, že nemá vůbec na výběr. Přejdou tedy společně do kuchyně, kde už jsou prostřené stoly. Posadí se tedy na své místo.

Sasuke jde mlčky a sedne si k Itachimu.
Fugaku se posadí do čela stolu jako obvykle zatímco Mikoto začne pomalu nosit jídlo na stůl, aby se mohli v klidu navečeřet. Itachi přitom mlčky kouká před sebe, ale jednu ruku dá pod stůl a jemně chytne tu Sasukeho, se kterým si na moment alespoň pod stolem proplete prsty. V tu chvíli se Sasukeho směrem podívá Fugaku."Sasuke," začne pomalu, "Vím, že se nejspíš ještě necítíš na to aby ses vrátil do školy, obzvlášť, když máte jet pryč, ale... bude potřeba dořešit, kdy se tam vrátíš a dopíšeš si všechny potřebné testy, aby ti mohli na konci pololetí uzavřít známky... Myslím, že nejvhodnější to bude právě potom, co se s Itachim vrátíte... tou dobou bys už měl mít sundanou tu sádru."
"Hmm kašlu na školu teď je mi to jedno... stejně tam exceluju tak co jako....
"To možná ano, ale i tak... to, že si měl doposud dobrý prospěch neznamená, že si nějaká výjimka," zavrtí nad tím hlavou Fugaku, "jde o to, že ty testy si napsat musíš... nebo bys musel jít na přezkoušení v srpnu a to bys potom celé prázdniny nedělal nic jiného než jen seděl za stolem s učebnicemi. Nemyslím si, že by právě tohle bylo něco co chceš," pokrčí rameny. Mikoto před ně mezitím postaví jídlo, aby se mohli všichni dobře najíst a sama se potom posadí. Itachi tedy pustí Sasukeho ruku a chopí se přitom příboru. Letmo se přitom podívá na brášku, "možná, že na tom něco bude... Sasu... promysli si to," nadhodí tiše, nakonec... nechce, aby měl zkažené prázdniny.
"Mě je to fuk dejte mi pokoj..." A začne jist.
"Sasuke, dávej si pozor na jazyk," upozorní ho Fugaku, přeci jen se mu snaží jen pomoct.. Raději to ale nijak víc nekomentuje a věnuje se svému jídlu. I Itachi se pomalu pustí do jídla, ale navzdory tomu, že toho moc nesnědl jaksi nemá hlad... matčino jídlo je samozřejmě jako vždy výborné, ale přijde mu, že za tu jeho nechuť může hlavně předchozí rozhovor s otcem , a tak se v tom jen trochu rýpe jako malé dítě. Po několika soustech to raději odloží. "Nemám hlad, půjdu k sobě," s těmi slovy se zvedne a pomalu odkráčí z kuchyně rovnou nahoru po schodech, po kterých vyjde a zamíří si do ke svému pokoji. Ví, že teď bude mnohem lepší, když se pořádně prospí nakonec... určitě tím nic nepokazí.
"Pche.." A taky se zvedne a jde za Itachim. Jak tam dojde tak zamkne a lehne si k němu.
Jakmile zaregistruje, že se postel prohnula pod vahou někoho dalšího, tak zmateně otevře oči. Napadne ho jestli třeba nestihl usnout, ale při pohledu na hodiny mu bylo jasné, že něco takového se nestalo. Přetočí se tedy na bok a jednou rukou Sasukeho obejme kolem pasu, "co se stalo?" šeptne tiše, protože je mu jasné, že Sasuke musel odejít chvilku po něm... jinak by totiž uběhlo jistě mnohem víc času než jen pět minut, za kterých to ani nemohl stihnout sníst... i když vzhledem k tomu, že jedl u Shisuie, tak ani nemusí mít hlad. "měl ses v klidu najíst..." dodá tiše, je ale rád za to, že za ním bráška přišel, na jednu stranu je to mnohem lepší než být sám.
"Nemám hlad..." A přítuli se
"Skutečně?" zeptá se ho tiše a zaboří si obličej do jeho vlasů a spokojeně opět zavře oči, "jak chceš..." zašeptá, sám nemá sílu na to, aby se s ním dále nějak hádal nebo se ho snažil přesvědčit o tom, že jídlo je důležité. Stejně je toho názoru, že by ho Sasuke neposlechl a jen by se kvůli tomu zbytečně pohádali.... a to by bylo to poslední, co by chtěl, "potom se můžeme podívat na tu chatu... ale chci se na chvilku prospat..." hlesne tiše. Má pocit, že nakonec by byl schopný usnout už i u toho počítače a to by potom mohl skončit s obtisknutou klávesnicí na obličeji což by rozhodně nechtěl. "kdyby něco, tak mě vzbuď,"šeptne ještě než začne pomalu usínat.
"Neboj nespěchám nikam "
Na to mu už Itachi neodpoví, ale jen něco nesrozumitelně zamručí, protože už napůl spal. Původně čekal, že jakmile si lehne, tak ho veškerá únava opustí, ale tentokrát tomu bylo právě naopak. Po chvíli ho zmůže další vlna únavy, která ho tentokrát pošle rovnou do říše snů se spokojeným výrazem ve tváři. Přeci jen má u sebe konečně to, co mu snad za celou tu dobu chybělo ze všeho nejdřív... Sasukeho. Musí uznat, že právě ten je skoro jako medvídek, který mu pomáhá usnout... protože když ho nemá u sebe, tak se přeci jen cítí poněkud nejistě... hlavně protože neví jestli je všechno v pořádku, i když jsou to jen zbytečné obavy. "Sasu..." zamumlá ze spaní a pevněji si ho přitiskne k sobě.
Sasuke se jen zamrvi a stulí se.
O několik dní později, kolem sedmé hodiny ráno Itachi tiše vstane z postele, aby nemusel budit svého mladšího sourozence, který stále ještě hajá v postýlce po jeho boku. Potichu se oblékne a vyplíží se ven. Zastaví se až v kuchyni, kde začne připravovat nějaké jídlo na cestu, sám sice už jídlo nakoupil, ale nějaké ty toasty jsou mnohem lepší, když jsou čerstvé a navíc... jsou i dobré na snídani. Právě proto jich několik odloží vedle, aby je mohl nechat Sasukemu a zbytek věci začne nakládat do auta vedle jejich věcí, které si tam stihli uložit již včera. I přestože se snaží, aby to zabralo pokud možno co nejmíň místa, tak stejně musí ještě něco naskládat na zadní sedadla, aby nebyl kufr nacpaný úplně k prasknutí. Brzy to má ovšem hotové, a tak se vrátí do kuchyně, kde naleje do skleničky džus a dá to i s toasty na tác a tiše vyjde nahoru, aby jej neviděl rodiče, protože kdo ví, co by je potom napadlo. Tiše vejde dovnitř a odloží tác na stolek vedle postele, vrátí se, aby mohl zavřít dveře a potom si sedne k Sasukemu, kterého jemně pohladí po tváři, "zlato, je čas vstávat,"
Sasuke se zamrví a stulí se k němu.
"Lásko," osloví ho jemně a opět ho pohladí, tentokrát ale po vlasech. "je čas vstávat, budeme muset pomalu vrazit abychom tam byli v čas.. není to zrovna nejblíž," šeptne, "navíc jsem ti nachystal snídani.. a předpokládám, že studené toasty by ti moc nechutnali," šeptne mu do ucha a políbí ho na spánek, potom na tvář a následně i na rty jako Šípkovou Růženku, doufajíc, že tentokrát se probudí, "navíc... ještě venku není takové horko... pojede se nám úplně skvěle a předpokládám, že se sám těšíš... nakonec... večer si nemohl skoro ani usnout," pousměje se, od doby, co Sasukemu sundali tu sádru se jeho bráška zdá být mnohem akčnější za což je nesmírně rád navíc... alespoň jim už nic nebrání v tom, aby šli do bazénu.
Sasuke se probudí a kouká se... "Tak jo.." A natáhne se a vezme si toust.
"Tak se hezky najez," usměje se a pohladí ho po vlasech, "vyjedeme, na oběd bychom měli být tam a potom můžeme něco podniknout... cokoliv budeš chtít, ano?" navrhne mu, přeci jen tam budou mít dost možností vzhledem k tomu, že tam budou mít zároveň i dostatek soukromí. "Můžeme se projít... jít do bazénu, a nebo si jen tak lehnout, i když... no..." sjede ho pohledem, nakonec... nepřipadá mu, že by Sasuke teď vyhledával zrovna takovéto aktivity, ale kdo ví. "Každopádně.. času budeme mít dost takže myslím, že jistě stihneme všechno," řekne se spokojeným úsměvem na rtech. Je rád, že jim podařilo sehnat chatu právě na takovém místě, kde to již samo o sobě vypadá velmi slibně.
"Tak najíst se můžu i v autě..." A dál ji..
"Zase tolik nespěcháme," ujistí ho, "navíc bys měl mít dostatek času k tomu, aby ses hezky probral a taky,aby ses mohl v klidu nasnídat... ono by to v autě až tak klidné nebylo," pousměje se, "navíc jsem stejně ještě šel naložit zbytek věcí do auta, aby jsme se s tím potom nemuseli zdržovat... je skoro osm takže máme v pohodě dostatek času..." usměje se a posadí se na postel tak, aby se mohl zády opřít o stěnu. Je mu už předem jasné, že na tenhle týden budou jistě dost dlouho vzpomínat... hlavně kvůli tomu, že v posledních dnech moc toho soukromí neměli... obzvlášť kvůli tomu, že jejich rodiče byli skoro neustále doba... jindy by to nejspíš ocenili, ale přeci jen teď jsou už někde jinde.
"Tak fajn.." A pomalu to doji.
Pousměje se, "vezmu to dolů do kuchyně a počkám na tebe, v klidu se nachystej ano?" šeptne a přitom se k němu nakloní, jemně ho chytne za bradu a pootočí ho čelem k sobě tak, aby ho mohl políbit na rty. "Nespěchej," usměje se a sám se přitom pomalu zvedne, nechce, aby se zbytečně stresovat hlavně kvůli tomuhle. Vezme tedy tác spolu s prázdným nádobím a chytne to do jedné ruky, jelikož to už není tak těžké jako předtím. Rozejde se ke dveřím, které si otevře a zamíří rovnou do kuchyně, kde to nastrká do myčky. Ještě ji nezapíná, protože na to je tam až moc málo nádobí a zbytečně by to kvůli tomu jelo. Podívá se ještě letmo na hodiny než se usadí ke stolu.
Sasuke se nachystá a pak dojde za bráškou.
"Takže můžeme vyrazit?" Usměje se jakmile ve dveřích kuchyně spatří svého milovaného bratříčka. Na to se zvedne a přejde k němu. Natáhne se, aby ho mohl políbit, ale to zaslechne kroky na schodech, a tak se rychle stáhne. Nakonec...na tohle budou mít celý týden.
"Už tedy jedete?" Ozve se hlas Mikoto jakmile v kuchyni spatří své dva syny.
"Jo, chceme to stihnout dokud nebude takový provoz a hlavně hezké počasí... sice ještě nejsou prázdniny, ale lidi jezdí do práce," odpoví jí Itachi s úsměvem na tváři. Na tohle se těšil už od doby, co mu to Sasuke odsouhlasil.
"Tak na sebe hlavně dávejte pozor," šeptne Mikoto a přejde k nim, oba si je přitom přitáhne do objetí, aby je mohla na cestu pořádně vystískat.

Sasuke ještě zůstává tak jak je a pak se odtáhne.. A jde se obout.

"Neboj se mami, ano? Jakmile tam budeme tak ti dám vědět a budem se ti každou hodinu hlásit," řekne pobaveně jen jako vtip.
"No dobře dobře... tak jeďte...ale až přijedete tak napište..." řekne nakonec Mikoto. Na to Itachi přikývne, líbne ji na tvář a jde do předsíně, kde se obuje a spolu s bráškou vyjde ven před dům a odemkme auto, "tak hurá do toho..." usměje se spokojeně, těší se až si nebude.muset neustále dávat pozor na to, aby je někdo náhodou neviděl. "Dobře...máš všechno?" Ujišťuje se, jak si sám ještě v duchu prochází jestli vzali všechno, co by mohli potřebovat. "Jinak vepředu jsem nechal nějaké to jídlo a pití na cestu... zbytek by měl být v zadu..." řekne a ještě zkontroluje kufr.

"Mám vše neboj..."
"Dobře..." pousměje se, "no... tebe mám, takže mám všechno potřebné," usoudí nakonec a přejde ke straně řidiče. "Tak si nastup a pojedeme, máme dobrý čas," usměje se, už by byl nejraději dávno na chatě vyvalený někde u bazénu na slunci spolu se Sasukem po boku. Otevře si dveře od auta a nasedne. Zapne si pás a nastartuje, rovnou zapne klimatizaci, protože je uvnitř auta docela špatný vzduch hlavně kvůli slunci, která na auto paří. Počká než si vedle něj sedne i Sasuke a vyjede od domu. Natáhne přitom ruku a pustí rádio, aby jim tvořilo takovou kulisu nakonec..., po ránu tam bývají dost slušné písničky a to jim jistě zpříjemní cestu.
Sasuke si sedne a kouká před sebe.
"Ještě si unavený?" Zeptá se ho, když si všimne jeho výrazu, "pokud chceš, tak se můžeš ještě trochu prospat, pojedeme docela dlouho," navrhne mu Itachi, přeci jen je v jeho zájmu, aby měl pokud možno co nejvíc energie a mohli tak spolu blbnout až do večera bez toho, aby mu bráška usnul už po obědě. "No tak... hlavu vzhůru, bude to fajn, to ti slibuju," ujistí ho, sundá ruku z řadící páky a jemně s ní vezme Sasukeho za ruku a proplete si s ním prsty. Nakonec je rád, že je zrovna tohle napadlo, protože nějakou tu dobu, kdy budou mít dostatek soukromí už rozhodně potřebovali... přeci jen od doby, co Sasukeho pustili z nemocnice byli výhradně u rodičů, aby měli Sasukeho pod dohledem.
Přítuli se co to pas dovolí a přivře oči.
Pousměje se a nechává ho, aby si mohl pořádně odpočinout. "mám vypnout to rádio?" zeptá se ho, nakonec je puštěné jen potichu, ale i tak si není jistý jestli mu to třeba nějakým způsobem nevadí. Sám přitom sleduje cestu, předtím než vyjeli, tak si ještě nastudoval kudy má vůbec jet, protože tam kam jedou ještě nebyl. Má sebou sice i mapu a všechno potřebné, ale upřímně doufá, že ji nebude potřebovat a že se někde neztratí, protože by to jistě moc k smíchu nebylo. "Vzbudím tě až budeme tam, tak si zkus ještě odpočinout," vybídne ho nakonec, protože vidí, že už dávno přiřel oči, aby si mohl pořádně odpočinout. Nakonec se mu moc nevidí, protože večer nemohl usnout hlavně kvůli tomu, že se tamt ak těšil.
Tuli se.. "chceš pomoct... s navigaci..."
"Nene, to je v pořádku, vím kudy se tam jede... alespoň do toho města trefím, ale ta chata je někde úplně mimo takže... no při nejhorším se kouknu na mapu, nelam si s tím hlavu." usměje se, při nejhorším by taky mohl zavolat Shisuovi, který jako jediný přesně ví, kde by ta chata měla být, ale zatím to nechává tak, protože nechat se podle něj navigovat by nebylo nejjistější... naposledy, když to totiž zkoušel, tak ho jeho bratranec jen taknavedl úplně jinam než původně potřeboval. "Při nejhorším si uděláme trochu zajížďku no..." pokrčí rameny s úšklebkem na tváři, "uvidíš, že to se taky párkrát stává... za chvíli si budeš dělat sám řidičák, tak uvidíš jaké to je," mrkne na něho.
"Ani ne nebudu... nechci.." A tuli se
"Proč ne?" Podívá se na něj překvapeně, přijde mu, že tohle musí být snad sen skoro každého teenagera. "Nic na tom není... to mi věř, navíc... jeden nikdy neví, co se může stát, a tak je lepší, když ten řidičák máš navíc... k většině prací to budeš potřebovat," poznamená a dál se soustřeďuje na cestu před nimi, protože právě vjede na dálnici, a tak zrychlí. "Myslím, že bys to mohl alespoň zkusit navíc... nakonec bys potom mohl jezdit i do školy, a tak... měl bys víc volnosti... na jednu stranu," napadne ho. Ne že by ho chtěl nutit, ale jen chce, aby věděl všechny pro a proti, protože mu přijde, že tohle by si měl pořádně rozmyslet... "Nakonec je to, ale na tobě... " pokrčí rameny.
"Nechci. Nějak mě to neláká.." A tulí se k němu co to jde.
"No...třeba ještě změníš názor, kdo ví," pousměje se, nechce na něj tlačit. "Na druhou stranu by to mělo i svoje výhody," zauvažuje a pro sebe se usměje. Na moment ovšem musí pustit jeho ruku, aby mohl přeřadit. Po zhruba hodině jízdy z dálnice sjede na vedlejší cestu, po které nejede moc aut což dokazuje, že se pomalu dostávají mimo civilizaci. Na jednu stranu je to dobře, ale na tu druhou by se tam jistě dalo najít spoustu výtek, kterými ovšem nechce Sasukeho zbytečně strašit. "Dobře... nemělo by to být daleko..." řekne poté, nemůže, ale jet moc rychle, protože zatáčky jsou tam prudké a silnice poměrně úzké a než aby riskoval, tak si raději dá na čas nakonec... klíčky od chaty už mají.
"Jasně pozor támhle je menší díra..." A kouká před sebe.
"Jo..." přikývne a na moment vjede do vedlejšího pruhu, aby ji mohl objet a potom se opět zařadí zpátky, "polní cesta.. a bude hůř," vydechne a rozhlíží se jestli někde neuvidí tu odbočku, kde musí odbočit, aby mohli pokračovat dál a nepřejeli to. Potom by to totiž museli někde otočit a vrátit se zpátky, "až uvidíš odbočku, tak mi řekni... protože já nic nevidím," povzdechne si, i tak, ale mapu ještě vytahovat nechce. "Tohle by mohlo být ono..." řekne po chvíli, když vidí odbočku, která vede na nějakou silnici, tentokrát asfaltovou, která by mohla vést do města, ze kterého potom budou pokračovat dál. Zahne tedy tam, "tak.. jestli se nám to povede na poprvé..." ušklíbne se, sám je docela zvědavý, jak tohle ještě dopadne.
"Jo to bude ono..." A kouká.... "Pozor támhle něco je.." A chytí ho za ruku.
"Neboj, vidím to," ujistí ho a objede to. Vjede na tu asfaltovanou cestu a vyjede směrem k městu, které by podle ukazatele mělo být velmi blízko. Zatím mu přijde, že to tady našli bez větších problémů, ale ještě je brzy na to, aby dělal nějaké závěry. "Už můžeš pomalu přemýšlet nad tím, co uděláme jako první až si vybalíme," šeptne, sám zvažuje bazén, a nebo procházku po lese, i když v tomhle počasí si není moc jistý, co by bylo nejlepší. "Ve městě bychom to prý měli vzít kolem kostela doleva a potom pokračovat až kolem nějaké staré budovy rovně a nakonec opět doleva. Měl by tam už být vidět les... tedy alespoň podle toho, co i řekl Shisui," řekne tak, aby se popřípadě, mohl dívat i Sasuke.
"Fajn..." A kouká se kolem a drží se ho.
Pousměje se, když před sebou uvidí obrysy města, na ceduli si ještě zkontroluje, že jsou správně, protože kdyby tohle bylo úplně jiné město, tak by nejspíš skutečně museli použít tu mapu. Naštěstí jsou zatím dobře, a tak zpomalí zatímco pohledem hledá kostel, který najde kousek od náměstí, a tak zahne. Čím víc se blíží k místu, kde by měla být ta chata, tak se začíná víc a víc těšit. Přeci jen to jistým způsobem bude dovolená i pro něj, protože jakmile začne Sasuke opět chodit do školy, tak i on začne chodit do práce. Poslední dobou sice měl volno, ale nic nemůže trvat věčně... obzvlášť jestli chce dodržet všechny sliby, které Sasukemu dal ohledně prázdniny.
"Super ať už tam jsme.... Chci se natáhnout a odpočívat.."
"Lenochu," zavrtí nad tím Itachi s úšklebkem hlavou, "doufám, ale že nemáš celou dobu v plánu jen ležet a válet se v posteli..." řekne, ale potom se trochu zarazí, když si to opět všechno probere v hlavě, "i když na druhou stranu..." řekne pomalu, "možná... by to nebylo tak zlé." nadhodí zatímco opět zahne na další polní cestu, "Ale... stejně trvám na tom, že v bazénu to bude jistě taky fajn," řekne, tohle mu Sasuke rozhodně jen tak nevyvrátí. "každou chvíli bysme tam měli být..." dodá poté, protože tohle by měla být přesně ta cesta, po které se dostanou až k chatě, kde by mělo být i dost místa na to, aby tam mohli zaparkovat auto a nechat jej tam i po celou dobu aniž by zavazelo.
"A kdo říká že si chci lehnout do postele..." A tulí se víc.
Rozzáří se mu oči jakmile zjistí, že Sasuke to nejspíš myslel ještě úplně jinak, "Sasu, půjdeš se mnou do bazénu?" zeptá se ho s úsměvem na tváři, na moment na něj zkusí svůj štěněčí pohled než se opět podívá před sebe, aby to náhodou nevzali rovnou skrze les. To by totiž taky nemuselo dopadnout zrovna hezky. Po zhruba pěti dalších minutách se mezi stromy objeví hezky vypadající dřevěná chata, před kterou zaparkuje tak, aby se potom zvládl i vytočit a nemusel celou cestu zpátky couvat. "Jsme tady..." řekne a vystoupí přitom z auta. Nejdřív ze všeho si ještě prohlíží chatu. Takhle nějak si to i představovat... hezky vypadající chata na samotě u lesa a přitom jen kousek od nějaké té civilizace a potravin, kde by si mohli nakoupit.
Sasuke taky vyjde a jde za tebou...
Jakmile si všimne, že je Sasuke skoro u něj, tak ho jemně chytne za paži a přitáhne si ho k sobě, "tak co zlato? nevypadá to tak špatně, no ne?" usměje se na něho a vtiskne mu polibek do vlasů. Fakt, že se nyní nemusí hlídat jestli je někdo uvidí nebo ne se mu začíná zamlouvat čím dál víc, i když se obává, že bude potom těžké se od něj po tom týdnu nějak distancovat. "pojď... koukneme se dovnitř a potom si vezmeme věci a vybalíme si..." navrhne mu, ale sám ho ještě nepouští. Alespoň chvilku chce takhle setrvat a přitáhne si Sasukeho blíž k sobě. Posune si ho trochu před sebe a i druhou rukou ho chytne kolem pasu.





 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama