Za dveřmi 8. kapitola

26. srpna 2016 v 15:04 | Masumi-san a Mayu Uchiha |  Za dveřmi

Po delší odmlce tu máme opět další kapitolu, snad se vám bude líbit:)

Mayu - Sasuke
Masumi - Itachi





"Sasuke..." podívá se na něj tentokrát Itachi, "chceš se radši zkusit prospat?" zeptá se ho, potom si ale uvědomí, že sebou Shisui přinesl nějakou složku, která nejspíš bude docela důležitá. "Co si to vůbec sebou přinesl?" zeptá se ho, aby trochu změnili téma, "Jo... no tohle ti posílá z části váš táta... no a z části jsou to papíry ohledně toho, kde jsme byli my a co jsme dělali... je důležité, abys tam taky doplnil to svoje.." řekne vážně, přeci jen by to měli mít pokud možno co nejrychleji hotové, aby náhodou neměli ještě nějaké potíže. Přeci jen je jejich otec poněkud netrpělivý... obzvlášť nyní. "Dobře, potom se na to kouknu, jak budu mít trochu času... neboj se," ujistí ho Itachi s mírným přikývnutím.


Sasuke se jen tuli a usne mu v náručí.
Itachi ho chvilku mlčky pozoruje, jak v klidu spí než se podívá na Shisuie se zoufalým výrazem ve tváři, ví, že teď už se nemusí přetvařovat. "Začínám... začínám mít strach z toho, co se bude dít jestli se to nezlepší... tedy... zatím takhle reagoval jen na tebe a na další no... nevím, jak to popsat ale myslím, že mi rozumíš. Jen... bojím se, že se to zhorší natolik, že..." odmlčí se, sám to ani nechce vyslovovat.
"Myslíš, že by se mohl pokusit si nějak ublížit?" zeptá se ho Shisui s pohledem upřeným na bratrance. "Ne... tedy... doufám, že ne..." zavrtí nad tím hlavou Itachi, tahle možnost ho ani nenapadla, "no... já... doufám, že se to nějak urovná... alespoň trochu, "
Sasuke spí a tulí se k Itachimu.
"Jen mám o něj jednoduše strach..." dodá Itachi s pokrčením ramen,
"No podle toho, co jsem viděl, tak nejsi jediný... váš táta taky vypadá dost... no... jinak než obvykle, myslím, že to chce, aby se to všechno konečně vyřešilo," vydechne Shisui. Na to Itachi souhlasně přikývne, "co se vůbec stalo?" Zeptá se ho a podívá se přitom na spícího Sasukeho,
"Myslím,že bude lepší když ti to řekne sám," odpoví mu Itachi, "Navíc by měl pochopit, že lidi kolem něj...na jistou výjimku mu nechtějí ublížit, ale že nám na něm záleží a chceme, aby se mu brzy udělalo líp..." hlesne a zlehka přitom Sasukeho pohladí po vlasech, bojí se i jen pohnout, aby ho neprobudil.

Uvelebí se a dál spí.

"Podle toho, co sem viděl to nebude zrovna jednoduché..." odmlčí se Shisui, sám přemýšlí, jak to udělat. "Co kdybychom ho vytáhli ven? Někam...kamkoliv... jako malého jsme ho brali i na pouť ne?" Nadhodí, ale jakmile vidí Itachiho výraz, tak raději hodí zpátečku, "Dobře...tak to bysme odložili až bude mít zdravou ruku... Ale...co takhle ho vzít někam mimo? Mimo ostatní dění... teoreticky by to šlo...ne? Předpokládám, že do práce stejně asi nepůjdeš," navrhne mu. Nad tímhle nápadem se Itachi na moment pozastaví, protože by to nemuselo být až tak špatné,
"No... teoreticky by bylo možné všechno, otázkou je, jak se na to bude Sasuke cítit, protože... no tím si moc nejsem jistý,"
Spí pořád.
"No, ta navrhnout mu to můžeš zkusit," pokrčí rameny, "navíc kdo ví... třeba by změnu uvítal," pousměje se, nakonec kdo ví, třeba je Sasuke mile překvapí. "A... říkal si mu už o... tamtom?" nadhodí potom, Itachi nad tím jen zavrtí hlavou, "Ne... nebylo kdy, když jsem to probíral s tebou, tak to bylo v domě, co jel ke strejdovi... a moc dobře víš, že potom jsme o něm několik dní neslyšeli," hlesne, "navíc nevím jestli je vůbec teď prostor k tomu abych s ním zrovna tohle probíral... já... no teď máme mnohem důležitější věci, na které se musíme soustředit," hlesne tiše a opře se hlavou o stěnu. "tak to už je na tobě... každopádně pomalu půjdu... původně jsem sem přišel se na něj podívat a odnést ti tu složku, stavil bych se ještě večer, podle toho, jak mu bude..."
Sasuke se probere a kouká.
"Ale... Růženka se probrala," poznamená Shisui, když vidí, že Sasuke pomalu otevřel oči a pozoruje je, "jak ti je?" zeptá se ho, doufajíc, že ho prvotní strach už alespoň trochu přešel. Přeci jen mu nikdy nic neprovedl... a to, jak se Sasuke zachoval ho překvapilo, i když ví, že to je dost pochopitelné. "Jak ti je bráško?" šeptne Itachi jakmile vidí, že se jeho bráška probudil a pousměje se, vidí na něm, že si odpočinul jelikož sebou ani moc netrhal což značí, že nejspíš neměl žádné noční můry. Taky vidí, že je dost klidný což je vzhledem k tomu dost dobré. I tak ho ale chce nechat, aby se probral než do něj začne hustit Shisuiův nápad.
"Dobrý neboj..." zývne.
"to jsem rád," šeptne Itachi a pousměje se, když mu to vidí i ve tváři. "No tak fajn vy dva... pomalu půjdu, ty Sasuke se dej hezky dohromady ještě se za tebou přijdu podívat až ti bude mnohem líp... a... no... vždyť víš," řekne po chvíli Shisui, "A ty Itachi mi dej vědět až to spolu proberete dobře?" pousměje se a pomalu se zvedne z postele. "A... nezapomeň na ty papíry... stavím se tu potom pro ně nebo je dej vašemu tátovi... " řekne ještě zatímco jde pomalu ke dveřím. "Neboj se, podívám se na to co nejdřív," ujistí ho Itachi, "A díky... dám ti potom vědět,"
Nechápavě se kouká.
"Tak se měj," řekne ještě Itachi a počká než za sebou Shisui zavře dveře. To se podívá na Sasukeho a jemně ho pohladí po tváři, "vím, že to nebylo lehké... ale měl by si zkusit trochu začít zase... komunikovat s ostatními... třeba ti to pomůže k tomu, aby se ti zase život vrátil do starých kolejí," navrhne mu, "Navíc jsou tu i další věci, které bych s tebou probrat... tedy... Shisuie napadlo, že by ti možná mohlo prospět odjet z města... na víkend nebo na delší dobu někam jen tak rekreačně, vzali bychom sebou koho jen budeš chtít... ale... řekl bych, že to není zase tak špatný nápad, co myslíš?" Zeptá se ho potom, protože sám by změnu prostředí bral a navíc je mu jasné, že takovéhle uvolnění nemůže uškodit.
Jen kouká... "kam?"
"No, to právě ještě nevím, ani jeden z nás totiž nevěděl jestli by si chtěl jet, ale zajistit nějakou chatu je už to nejmenší... pokud by to tedy byla chata..." pokrčí rameny, "Můžeme jen jet do jiného města... na chvíli, nebo na tu chatu, buďto někam, kde je jich víc nebo někam víc na samotu, třeba k lesu, tam bývá hezky," usměje se, když si to představí, musí uznat, že by to rozhodně bral, "ale pokud bys raději jen podnikl nějaký jednodenní výlet, tak bysme určitě něco vymysleli... jen... neměl by si pořád sedět doma... nejeli bychom taky hned, ale jak už jsem řekl. To záleží hlavně na tobě a na tom, jak se rozhodneš," řekne nakonec, přeci jen když jim Sasuke řekne, že chce jet, tak už nebude tak těžké domluvit kdy.
"A co jít jen mi dva někam.. klidně i nějakou chatu... "
"Jen my dva?" Zopakuje zatímco se mu rty roztáhnou do úsměvu, tahle nabídka se mu rozhodně zamlouvá, i když je mu jasné, že tentokrát to nebude takové jaké by to bylo třeba před měsícem, "No původně jsem si myslel, že budeš sebou chtít o něco víc... lidí... ale... jestli se takhle budeš cítit líp tak dobře," pousměje se, "něco už vymyslím, ale než odjedeme tak se budu muset soustředit i trochu a práci a hlavně se podívat na to, co mi přinesl Shisui..." šeptne a jemně si opře svoji hlavu o tu jeho, "musím alespoň něco dělat... když už teď nějakou dobu nebudu moct do terénu," šeptne, je mu jasné, že za tohle může být hodně vděčný, protože jinak by to bylo mnohem komplikovanější.
"V pohodě mě to nevadí... klidně se na to mrkni...."
Přikývne, "může to chvilku trvat... nemusíš tu se mnou čekat jestli nechceš... klidně jdi dolů, za mámou... stejně bysme jí potom měli říct o tom, že se někam chystáme, aby o tom věděla dopředu... navíc... dobré by bylo kdyby zase ona někam vytáhla tátu... aby zůstal mimo než se mi podaří na Madaru něco vyhrabat.... ale s ním za zády to moc nepůjde," zavrtí hlavou, ne že by si myslel, že jsou s Madarou jedna ruka, ale spíš se bojí, že by za to od otce schytal pořádnou přednášku a to by mu za to nestálo... hlavně kdyby mu to všechno potom ještě ztěžoval. "co ty na to? A potom se můžeme třeba projít...nebo jít jenom na zahradu si trochu odpočinout... ať máš taky přísun čerstvého vzduchu,"
"Tak pak se natahnem na zahradě "
"Dobře, tak si zkus zatím promluvit s mamkou..." usměje se a políbí ho do vlasů, "já se půjdu podívat na ty papíry a zkusím to stihnou co nejrychleji navíc... myslím si, že i máma bude ráda, když budeš chvilku s ní... ani nevíš, jak jí bylo, když jsme nevěděli, co se s tebou děje," šeptne, ale ze své náruče ho ještě nepouští, "potom půjdeme na zahradu a tam můžeme najít nějakou tu chatu... zkusím mezitím nějakou sehnat... protože přes přátele by to šlo mnohem rychleji," nadhodí, tím, ale nechce zbytečně Sasukemu zatěžovat hlavu, a tak to zbytečně nerozvádí. Stejně je nejdůležitější až ten konečný výsledek, který vyberou. " tak jo," šeptne po chvíli, když ho pustí, aby mohl jít dolů a on sám se mezitím posune ke kraji postele, aby mohl vstát.
Sasuke jde dolů.
Itachi se pomalu zvedne a sedne si ke stolu, na který mu Shisui předtím odložil složku a pustí se do práce. Mikoto mezitím sedí v obýváku na gauči s hrnkem bylinkového čaje v rukou. Poslední dobou ho pila velmi často jelikož bylinky jsou velmi dobré na uklidnění a to v posledních několika dnech potřebovala jako sůl. Jakmile ovšem zaslechne kroky, tak natočí hlavu, aby viděla kdo jde a když uvidí Sasukeho, tak se usměje, "Copak zlatíčko? Děje se něco?" zeptá se ho s milým úsměvem na tváři, který neprozrazuje jakékoliv známky únavy, "Odpočinul sis? Vypadáš už mnohem líp... máš zase hezkou barvu," poznamená, když si ho prohlédne více zblízka.
"Jo je mi líp... jen jsem šel dolů ať má Itachi chvíli klid"
"Takže Shisui předtím nejspíš nepřišel jen tak, že?" Usoudí, protože už předtím si myslela, že v tom bude i něco jiného než jen strach o jeho bratrance. "tak pojď na chvíli za mnou," navrhne mu a přitom poklepe na gauč na místo vedle sebe, aby se mohl Sasuke posadit za ní. "uvidíš, že Itachi to bude mít za chvíli hotové.. jak ho znám," šeptne, nakonec přeci jen to nevypadalo, že by to mělo být něco moc těžkého. Navíc je ráda, že spolu ti dva mají takhle dobrý vztah, protože většina sourozenců to mezi sebou nemá moc jednoduché a ani hezké... Je na ně za to patřičně pyšná. "chceš taky uvařit trochu čaje? Je to dobré na nervy... a celkově je takový zklidňující, je to mnohem lepší než do sebe neustále cpát ty léky,"
"Dám si jestli ještě nějaký je.. A nevím usnul jsem... "
"Uvařila jsem si celou konvici, neboj," pousměje se a odloží svůj hrnek na stůl zatímco se zvedne, "a zatím si sedni... přeci nebudeš stát mezi dveřmi," pousměje se a odejde do kuchyně, kde ze skříňky vytáhne další hrníček a naleje do něj ještě teplý bylinkový čaj, se kterým přejde do obýváku a postaví ho na stůl, "jen dávej pozor je ještě teplý, tak ať se neopaříš," upozorní ho. Na moment zaváhá, ale nakonec se ho zeptá ještě na jednu věc, která jí dělá starosti už delší dobu, "opravdu se už cítíš líp?" zeptá se ho, tentokrát se ovšem neptá na jeho fyzickou stránku jako předtím, ale na tu psychickou. Je jí totiž jasné, že to čím si Sasuke za tu dobu prošel muselo být hrozné a to, že se ještě drží je jen důkaz toho, jak silná je osobnost.
"Jo je mi fajn.. Itachi mě drží jak to jde"
"Ano, všimla jsem si, že se ti hodně věnuje," přikývne s úsměvem na tváři, "přetrhl by se jen, aby ti mohl pomoct...nebo aby ti mohl být na blízku. Ani nevíš, jak jsem ráda, že k sobě máte takhle blízko..." pousměje se, "přeci jen je to mnohem lepší než nějaká sourozenecká rivalita, která by vás oba jen rozhádala," zavrtí nad tím hlavou. Původně čekala, že se k sobě nakonec budou chovat jako Madara s Fugakem, ale do těch dvou mají ještě hodně daleko. "Ale...pamatuj si, že nemáš pouze Itachiho... a kdyby něco tak já i tvůj otec jsme tu pro tebe, Sasuke," podívá se na něj vážně a jemně ho obejme. Chtěla to udělat uz dávno, ale kvůli jeho stavu se k tomu nedostala.

"Já vím... ale zvládám to... jo pak půjdem na zahradu s Itachim"

"No dobře, dobře... jenom abyste potom nelehli s horečkou," zavrtí nad tím hlavou a pomalu se napije, "jestli ti to alespoň trochu pomůže, tak mi řekni a můžu ti ho vařit, aby si ho mohl pít. Kdyby to ale nepomohlo, tak mi řekni, mám pro tebe nějaké léky na bolest od doktora v případě, že by tě bolela ta ruka nebo něco jiného, dobře zlatíčko?" Usměje se, původně si myslela, že to ani nebude třeba, ale když ho předtím viděla v té nemocnici, tak pochopila, že nejspíš to potřebovat bude. "Hlavně, aby sis pořádně odpočinul a hezky se uzdravil... za chvíli budeš mít prázdniny a vzhledem k tomu, co plánujeme by ses měl pořádně dát dohromady"

"No Itachi chce jít na chatu..."

"Na chatu?" Zeptá se ho, "to někdy teď?" Podívá se na něj jelikož jí Itachi říkal, že na prázdniny pro něj chystá menší překvápko, ale o chatě se jí nezmiňoval, "Tak stejně bude mít teď volno...tedy alespoň říkal, že si to zařídí, aby mohl být s tebou a dohlížet na tebe, myslím, že to bude nějak respektovat i Fugaku. Kam máte v plánu jet?" Zeptá se ho potom se zájmem. Nakonec je asi pravda, že Sasukemu změna prostředí jen prospěje hlavně kvůli tomu všemu čím si musel projít...to by totiž rozhodně nikomu nepřála... jediné dobré na tom je fakt, že to zatím vypadá, že se Sasuke hodně zlepšuje... je jí jasné, že je to zásluha hlavně Itachiho, který je u něj nonstop.

"Chce na pár dní abych přišel na jiné myšlenky... A na prázdniny to nevím to půjdu kdekoliv hlavně ať tam není strýc a budu v pohodě..."

"I Madara je součástí naší rodiny... vím, že s vámi moc času nestrávil, a tak s ním nemáte nijak pevný vztah, ale věř mi... nějakou dobu už ho znám... není takový, jak se zdá... ale takovým lidem musíš dát šanci a ne je rovnou zavrhovat," zavrtí hlavou, "Věř mi... kdyby si byl viděl svého otce za mlada..." zavrtí nad tím hlavou s úsměvem na tváři. "Chci tím říct, že někteří si zaslouží druhou šanci... popřemýšlej nad tím" usměje se, neví sice, co takového se stalo, ale tak nebo tak moc dobře, ví, že není nic co by se nedalo nějak spravit... Sama s tím má dost bohaté zkušenosti hlavně co se týče Uchihů. "No tak..." napije se a odloží si hrnek na stůl.

"Ne myslím to vážně k němu mě už nedostanete a pokud jo tak tentokrát vážně uteču a ne to co vám on nakukal. Pravdu vám neřekl co? Něco ti ukážu ale nesmí nás načapat Itachi. Ten to už ví ale nechce ti dělat starosti jak já, ale ukážu ti to..." Zvedne se a otočí se k mámě zády a svlékne si dolů po lokty tričko, aby viděla co tam vše má. Pak to rychle oblékne než dojde Itachi...

I přestože se už oblékl, tak stále mlčky zírá na jeho záda, "zlatíčko... tohle všechno se ti stalo zatímco si byl pryč?" Zeptá se ho potom, "Ale... kdo by ti to mohl udělat? Madara byl celou dobu s námi..." zavrtí nad tím hlavou a pomalu se zvedne, "měl jsi mi to říct... " šeptne a přejde do kuchyně, kde si vezme lékárničku, ze které vytáhne mastičku, se kterou se vrátí k Sasukemu a podá mu ji, "tady... maž si to na to...dobře? Mělo by se ti to hojit mnohem rychleji... aby ti bylo líp..." podívá se na něj, "Itachimu neřeknu, že si mi o tom řekl... ale... takové věci přede mnou nemůžeš tajit, Sasuke, pořád jsem tvoje matka,"

"Já vím... nemůžu ti říct detaily..."
Povzdechne si, "tohle tajnůstkaření nejspíš máte po otci... ty i Itachi," pousměje se a jemně ho pohladí po tváři, "nemusíš se omlouvat, ale hlavně mi slob, že budeš opatrný... a že dohlédneš na to, aby Itachi nevyvedl nějakou hloupost. Jak ho znám, tak tohle nenechá jen tak... nechci, aby tohle pokračovalo a aby se někomu z vás ještě něco stalo...Navíc si myslím, že tobě to Itachi řekne spíše než tobě... hodně mu na tobě záleží," usměje se nad tím, doufajíc,že na něj Sasuke dohlédne, protože Itachiho zná moc dobře a je mu jasné, že její syn určitě musí něco plánovat...hlavně když je na tom Sasuke takhle.

"Neboj... bude v pořádku...."

"Doufám, že máš pravdu," přikývne, i tak se ale o něj nemůže nebát hlavně kvůli tomu jakou práci oba vykonávají. Než ovšem stihne něco dodat, tak uslyší auto a následně zvonek. "Že by si tvůj táta zapomněl klíče?" Zamumlá více méně sama pro sebe a pomalu se zvedne z gauče, i když předpokládá, že to nebude její manžel, protože kdyby si zapomněl klíče, tak. By jí již jistě dávno volal. Přejde do předsíně ke dveřím a otevře domovní dveře, za kterými stojí Madara, který se jednou rukou opírá o dům,
"Zdravím švagrová, doufám že neruším...přišel jsem se podívat, jak je Sasukemu..." řekne zatímco na vyzvání vejde dovnitř.

Sasuke jak se podíval k oknu tak rychle vyběhl schody a utekl k Itachimu do pokoje a schová se pod deku do postele.

Itachi zaregistruje Sasukeho příchod hned, jak kolem něj proběhne a skončí rovnou pod dekou. "Sasuke?" Otočí se na něj nechápavě, ale potom zezdola uslyší známý hlas, který mu napoví, co se asi stalo. Hned na to se zvedne a přejde k posteli, na kterou si pomalu lehne vedle Sasukeho, chopí kousek deky a jemně ji nadzvedne, "zlato," osloví ho jemně a pomalu k němu natáhne ruku, kterou ho jemně pohladí, "to nic... nic se neděje ano? Jsem tady s tebou," ujišťuje ho a pomalu ruku přesune kolem jeho pasu, aby ho mohl obejmout a přitáhnout si ho k sobě. Jemně ho přitom zbaví deky, pod kterou se schovával, "neboj se, dobře?" Šeptne.
Přítuli se k Itachimu a přivře oči.
Usměje se, je rád, že Sasuke alespoň jemu stále věří. "Neboj se, dobře? I kdyby sem přišel... nedám tě, jen mi věř," pousměje se a jemně ho hladí po zádech zatímco si ho víc přitiskne k sobě, aby mu dodal pocit bezpečí, "určitě se dlouho nezdrží... a i kdyby ano, tak bych řekl, že nějak vnucovat se nebude a vystačí si dole s mámou... pokud budeš chtít, tak můžu dolů zajít... a zajistit, aby sem nešel," šeptne, ale ani tak ho nepouští, nemyslí si, že to by byl zrovna ten nejlepší nápad, hlavně kvůli tomu, že by mu nejspíš rovnou rozbil hubu, jak by se k němu dostal dost blízko. "Zkus se teď uklidnit, ano?" zašeptá potom, "Pomalu... nadechuj se a vydechuj... pomůže ti to se zklidnit,"
Uklidňuje se u něj.
Počká dokud si není jistý, že se Sasuke uklidnil a potom se od něj odtáhne, aby na něj viděl. "předpokládám, že dolů nepůjdeš... ani se mnou, " konstatuje, sice neví, jak by se Sasuke choval, kdyby tam šel spolu s ním, ale zkoušet to ani nijak nechce. Taky by to nemuselo dopadnout zrovna nejlíp a to hlavně pro Madaru. Musí se hodně držet, aby jednoduše nesešel tam dolů a jednu mu nevrazil. Jediné, co ho, ale zatím drží na místě je fakt, že ho Sasuke nyní potřebuje mnohem víc než Madara zmalovat obličej. "Tady ti neublíží... ne dokud jsem tu já, zkus na to nemyslet... ignorovat ho... jakoby tam ani nebyl... zvládneš to?" zeptá se ho a ze svého objetí ho nepouští.
"Buď tu se mnou...." A tuli se.
"Nikam nepůjdu," ujistí ho. Nemůže přece odejít, když ho tu Sasuke chce mít, to by mu neudělal. "Zkus si trochu odpočinout... a potom můžeme jít na tu zahradu...co říkáš?" Zeptá se ho a jemně ho přitom pohladí po vlasech a odhrne mu tmavé pramínky z obličeje. Byl by tam s ním šel rovnou, ale když ho tam tak vidí, tak si není jestli vůbec ještě chce. "Zkus na to nemyslet... a myslet na něco jiného...například..." na moment se odmlčí jelikož ho jako naschvál vůbec nic nenapadá. "Třeba... na léto... na to, co budeme dělat na chatě... co si budeš chtít vzít sebou... a nemrač se," zašeptá a sám se pousměje. "No tak, Sasu"

"Tak a kam chceš potom jít? A nenatáhneme se na zahradě? Klidně to přelezu přes balkón abych ho neviděl..."
"Nepůjdeš přes balkón..." podívá se na něj vážně, "ještě si ublížíš...jsme v prvním patře... navíc máš ruki v sádře...pojď, vezmeme deku a půjdu s tebou dolů... jednoduše můžeš dělat, že ho ani nevidíš...souhlasíš?" Podívá se na něho a stále ho drží pro případ, že by se skutečně rozhodl to vzít přes balkón. "Nehledě na to, že by naši mamku nejspíš kleplo kdyby tě viděla..." šeptne a pousměje se, "tak pojď... slibuju, že to bude dobrý...jen mi musíš trochu víc věřit... víš, že bych tě nedal..." zašeptá a líbne ho do vlasů. "Navíc...pochybuji, že by si teď něco dovolil...na to je tu moc lidí..." zamumlá. Navíc i kdyby k tomu došlo, tak by ho nedal za žádnou cenu.
Povzdechne si... "Tak dobře..." A vezme deku.

Usměje se, je rád, že Sasuke nemá v plánu se s ním hádat. "Tak pojď, třeba si nás ani.nevšimnou... řekl bych, že řeší jiné věci" pousměje se a jemně ho přitom pustí, aby mohli jít. "Tak hlavně v klidu, dobře?" Podívá se na něj, čekajíc až bude Sasuke připravený k tomu, aby mohli vyjít ven. Nakonec nechce, aby se mu zase znova přitížilo...už tak stačilo to, jak zaregoval, když Madara k nim přijel. Upřímně si, ale spíš myslel, že mu rovnou něco řekl soudě podle jeho reakce. Sám po chvíli vykročí ke dveřím, které otevře a vyjde ven na chodbu, kde se otočí na Sasuke a čeká než půjde za ním, aby mohli jít rovnou na zahradu a nějak se vyhnuli jejich strýci.
Sasuke jde s ním a schovává se za ním... nenápadně kouká ať nesletí"
Částečně se kouká před sebe a částečně na Sasukeho, jak se plíží za ním skoro jako nějaký zločinec. Na jednu stranu se mu nediví jelikož ani on sám nechce přijít do bližšího kontaktu s Madarou. Pod schody se zastaví a počká na Sasukeho zatímco poslouchá okolní zvuky. "Myslím, že jsou v obýváku," zamumlá. Navíc jak zná jejich matku, tak spolu teď nejspíš pijí kafe a něco řeší. Vždycky si říkal, že mají spolu docela dobrý vztah na to, že Madara je u nich většinou jen, když se něco slaví... nebo na takové důležité události. "V pohodě?" Otočí se zase na Sasukeho, který už mezitím zvládl zdolat schody bez nějakého pádu. "Můžeme to vzít normálně... stejně musíme kolem obýváku..."

"Jo klidně..." A jde a jak jde kolem obýváku tak na něj zavolá ten komu se chtěl vyhnout a zarazí se.
Zastaví se ve stejnou chvíli, kdy i on uslyší jejich strýce, jak volá na Sasukeho. Ani se tam nemusí dívat, aby viděl, že strýc vstal a očividně míří rovnou k nim. Na to si Itachi stoupne k Sasukemu a jemně ho vezme za ruku. Jejich ruce následně schová za svá záda, aby si toho nikdo nevšiml. Chce tak ale alespoň Sasukemu dodat pocit, že není sám...hlavně protože nechce, aby za nimi strýc chodil potom ještě na zahradu...to radši ať se to už vyřeší tam.
"Sasuke," osloví mladíka opět jeho strýc, když se objeví ve dveřích do obýváku, "Přišel jsem se na tebe podívat, jak se máš... a hlavně jak ti je," řekne. I Itachi musí uznat, že si na starostlivého strýce hraje dokonale.

"Di do háje a nech mě bejt a nehrej si tu že ti na mě záleží..." Vezme deku a vyběhne na zahradu.
"Sasuke," zavolá za ním Madara už o něco tvrdším tónem, protože se mu chování jeho synovce vůbec nepozdává což se dalo vyčíst z jeho výrazu. Itachi si povzdechne a vykročí za Sasukem, když na něj z kuchyně zavolá jeho matka, obejde tedy Madaru, kterému nevěnuje jediný pohled a zastaví se až v kuchyni, kde mu jeho matka podá mastičku, kterou si Sasuke předtím zapomněl. "Vezmi mu to, aby mu bylo trochu líp... dobře?" Pousměje se. Madara mezitím využije toho, že je tam jeho synovec sám a vyjde za ním na zahradu, kde se zastaví kousek za ním, "myslím, že bys už měl vědět, jak se máš ke mně chovat...Sasuke, navíc si musíme promluvit... takže zkus se na chvilku chovat jako chlap a ne jako ustrašená ženská,"





 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anetka Anetka | 27. srpna 2016 v 10:25 | Reagovat

Kdy vyjde další díl Will I find my way back to you??? :) Moc se těším :)

2 Masumi-san Masumi-san | Web | 27. srpna 2016 v 23:19 | Reagovat

[1]: Další díl by mohl být snad zítra, nebo v pondělí :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama