Za dveřmi 7. kapitola

24. srpna 2016 v 0:14 | Masumi-san a Mayu Uchiha |  Za dveřmi

A opět další kapitola:)

Mayu - Sasuke
Masumi - Itachi, Shisui


"Už sme se chystali jít ti naproti...." A dál se dlabe bagetu.



"Trochu se to protáhlo," pokrčí rameny omluvně Mikoto,"navíc bylo nutné domluvit, kdy přijdeš na kontrolu... minimálně s tou rukou," podotkne a to už vyjde zpátky na chodbu, kde ji následuje Itachi spolu se svým bratrem, ze kterého nespouští pohled. Z části protože nemůže a z části protože ani nechce. "um... mami...vem si klíče," řekne ještě vytáhne z kapsy klíčky od auta, kterým sem včera přijel. Je mu jasné, že jejich matku sem hodil jejich otec zatímco jel do práce, protože jejich matka jezdí většinou jenom do práce. "myslím, že bude lepší, když to odřídíš ty," usoudí, protože je dost unavený. Domů to sice nemají daleko, ale nebude hazardovat, když nejede úplně sám.
Sasuke se chytí Itachiho a jde...
Jemně ho podepře, aby mu dodal dostatek rovnováhy, aby mohl v klidu jít dál. Navíc je to pro něj i způsob, jak se ho může dotýkat aniž by někdo měl nějaké podezření.Přizpůsobí se přitom jeho tempu, protože je mu jasné, že Sasuke musí být hlavně v klidu. Společně tedy pomalu přejdou kolem recepce až na parkoviště, kde se Itachi zastaví až u auta, "chceš se vzadu trochu natáhnout?" zeptá se ho, přeci jenom potom, co všechno mu udělali by pro něj dlouhodobé sezení mohlo být víc než nepříjemné, a tak se jednoduše musí zeptat, aby věděl jestli má jít za ním dozadu, a nebo jestli si má sednou vedle řidiče na sedadlo spolujezdce. Zatím alespoň Sasukemu otevře dveře, protože ve zdravé ruce si drží tu bagetu a tou zasádrovanou by se mu to dařilo jen horko těžko.
"Můžeš se mnou. "
"Dobře, tak jdi první," přikývne a nechá ho, aby nastoupil, sám si potom sedne vedle něj a zavře za nimi dveře. Ještě než se, ale normálně usadí, tak se nakloní k němu a zapne mu pás, protože je mu jasné, že sám by to nejspíš stejně nedal, nebo by s tím zápasil celou cestu. Až potom se posadí a i sobě zapne pás. V ten moment jejich matka vyjede z parkoviště a zařadí se do provozu. Je vidět, že jede domů tou nejkratší cestou což je na jednu stranu dobře. "V pořádku?" ujišťuje se, když se opět podívá na Sasukeho, tak rád by ho alespoň pohladil po tváři nebo vzal za ruku, ale ví že nemůže... alespoň ne teď. Jenže cesta domů se zdá jakoby trvala doslova celou věčnost.
Přítuli se jak mu to pás dovolí a opře se a přivře oči.
Pousměje se, nemá ani moc energie na to to nějakým způsobem řešit navíc... to, že nemůže sedět normálně se taky dá nějak jednoduše vysvětlit takže zůstává klidný. Sám přitom přivře oči. To, že usnul si uvědomí až když kousek od sebe uslyší matčin hlas, volající jeho jméno. Až potom zmateně otevře oči a rozhlédne se kolem přičemž zjistí, že už stojí před domem. "jo... jsem vzhůru," zamumlá a a promne si obličej. "Měl by ses jít prospat... vidím, že si toho večer nejspíš moc nenaspal," zavrtí nad tím hlavou Mikoto zatímco vystoupí z auta. Itachi si rozepne pás a následně ho rozepne i Sasukemu. Až potom vystoupí z auta a počká i na něj, aby mohl zavřít dveře a spolu s ním se vydat dovnitř.
"Půjdem si lehnout "
"Jo... bude to tak lepší," kývne hlavou na souhlas jelikož má pocit, že by byl schopný usnout i ve stoje, "mami budeme nahoře, " oznámí jakmile se za nimi zavřou domovní dveře. Sezuje si potom boty a pomůže Sasukemu.
"Dobře, jakmile bude připravený oběd, tak na vás zavolám, jen si pořádně odpočiňte," usměje se Mikoto a rovnou si to zamíří do kuchyně, aby mohla s přípravou začít. Na to už Itachi jen přikývne, i když ví, že to jejich matka nemůže vidět a rozejde se po schodech nahoru do prvního patra, kde automaticky zahne do třetích dveří vlevo, kde je stále jeho pokoj, který je sice poněkud prázdný vzhledem k tomu, že tam už dávno nebydlí, ale je vidět,že jejich matka tam očividně stále ještě uklízí velmi často. Dojde přitom až k posteli, do které jednoduše spadne a spokojeně se zahrabe do peřin. "pojď ke mě..." šeptne potom k Sasukemu a natáhne k němu ruku.
Jde za ním a opatrně si k němu lehne.
Usměje se, když vidí, že bráška jeho výzvu bez protestů přijal, a tak ho schová k sobě pod peřinu načež ho jednou rukou opatrně obejme kolem pasu a obličej si zaboří do jeho havraních vlasů, přičemž zavře oči. "Dobrý?" Zeptá se ho šeptem, takhle blízko u sebe nedokonce občas i na sobě byli sice zvyklý spát pokaždé, když Sasuke příště k Itachimu, ale je pravda, že situace je nyní jiná a on by na něj nerad vyvíjel nějaký tlak jelikož by to mohlo Sasukeho stav jen zhoršit a to si rozhodně nepřeje. Na druhou stranu, ale ví, že chovat se úplně jako dřív teď nepřipadá v úvahu... aby mu svým chováním náhodou nepřivodil zpátky věci, které si tam musel prožít.

"Jo dobrý..." přítuli se... "odpočiň si taky"

Pousměje se nad jeho starostlivostí a mírně přikývne. "Neboj se, přesně to mám taky v plánu...navíc než bude oběd tak máme času na rozdávání, zkus se taky ještě trochu prospat, nebo si alespoň odpočinout...to není nikdy na škodu," usměje se a nechá ho, aby se u něj uvelebil. Chvilku na to v pokoji nastane ticho, které značí, že minimálně Itachi už stihnul usnout. Přeci jen ho ta noc beze spánku naprosto dodělala potom, co zažíval, když byl Sasuke nezvěstný, proto je pro něj taky odpočinek s ním v náručí cennější než cokoliv jiného na světě jelikož si neumí představit, že by mohl být takhle klidný kdyby byl snad Sasuke stále v nemocnici, a nebo někdo jinde.

Sasuke se stulí a snaží se usnout v náručí a přivře oči.

I ve spaní si Itachi Sasukeho k sobě tiskne jakoby se snad bál, že mu někam zmizí nebo něco podobného. Ví, že trochu riskují, protože kdyby tam jejich matka jen tak vtrhla, tak by se to neobešlo bez nějakého zdlouhavého
vysvětlování. Jejich matka má naštěstí plné ruce práce s vařením oblíbeného jídla jejich mladšího syna. Jakmile se jí ovšem podaří dát plněná rajčata do trouby, tak vyjde z kuchyně a postaví se pod schody. "Hoši, za chvíli to bude," zavolá nahoru dlst hlasitě, aby je to vzbudilo a mohli popřípadě ještě chvilku vylehávat. Přeci jen už tak jim dala zhruba tři hodiny, aby si mohli pořádně odpočinout...Přeci jen doma je doma.
Sasuke se vzbudí a pohladí Itachiho aby se taky vzbudil.

Itachi se zamrví, ale ještě stále očí neotvírá, to že ho to vzbudilo značí úsměv na jeho tváři jako reakce na pohlazení od Sasukeho. Má pocit jakoby si šel lehnout teprve před chvílí, protože je pořád ještě hodně unavený a hlavně vyčerpaný. Moc dobře ví, že když by se trochi probral a začal zase fungovat, tak to za chvíli ani vnímat nebude, ale i tak je těžké se přemoct k tomu, aby se zvednul. Hlavně, když už má u sebe i Sasukeho. "Hmmm ještě pět minut," zamumlá načež Sasukemu vtiskne polibek na šíji a potom se zahrabe pod peřinu v domnění, že ho tam nikdo nenajde a že se na moment stane neviditelným, aby mohl ještě hezky spinkat.

"Pojď mamka nás volá na jídlo... pak si ještě lehneme..."

Chvilku ještě leží schovaný pod peřinou, protože se mu vůbec nechce vylézat. Nakonec ho přesvědčí až Sasukeho příslib, že si potom ještě spolu lehnou až se naobědvají. "Hmmm" povzdechne si a pomalu se vyhrabe přičemž otevře oči. Ani se na sebe nemusí podívaz, aby zjistil, že vypadá hodně komicky... Hlavně s těmi rozčepýřenými vlasy. "Jdi napřed, skočím si dát sprchu abych se trochu probral dobře?" Podívá se na Sasukeho, ale nedá mu to a nejdřív ze všechno a natáhne blíž k němu a políbí ho na rty. Na moment ho ještě obejme kolem pasu a opře se potom svým čelem o to jeho. Tohle mu hrozně chybělo... mít ho vedle sebe...vědět, že je jeho bráška v pořádku a moct se ho dotknout.

"Tak pojď půjdeme a pak se najíme"

"Klidně jdi zatím dolů... byl bych hned zpátky," ujišťuje ho, přeci jen nechce Sasukeho k ničemu nutit. I tak, ale ještě notnou chvíli zůstává sedět s rukou kolem Sasukeho pasu jakoby ho snad ani nedokázal pustit, nebo spíše nechtěl. Možná, že ta doba, kdy byl Sasuke mimo byla až příliš dlouhá... až příliš dlouhá na to, aby ho teď jen tak nechával o samotě. "Ale jak chceš," usoudí nakonec tiše a pustí ho. Zvedne se přitom z postele a protáhne se, pohledem přitom sklouzne na hodiny na nočním stolku, podle kterých usoudí, že času mají ještě dostatek, a tak se rozejde do koupelny, aby se mohl trochu zlidštit po noci strávené v nemocnici.

Jde za ním a zavře dveře...

Jakmile slyší, že se zavřely dveře, tak se otočí čelem k němu a pousměje se, "pomůžu ti..." řekne jelikož je mu jasné, že jinak by jim to trvalo až moc dlouho, "ale budu ti muset něco dát na tu sádru, aby se ti nerozmočila, předpokládám totiž, že nebudeš chtít do té nemocnice jet znovu," zavrtí nad tím hlavou, jindy by nejspíš napustil vanu, ale teď na to nemají čas, protože je za chvíli začne shánět.jejich matka. Začne tedy hledat nějaký ten sáček. Podívá se nejdřív do skříňky pod zrcadlem až nakonec jeden najde což ho docela překvapí vzhledem k tomu, že čekal, že tam nenajde vůbec nic. Napřímí se a spolu se sáčkem přejde k Sasukemu, aby mu ho mohl uvázat.

Usměje se a pak obejme... "Tak a jdeme ne..."

Usměje se nad tím a ještě se ujistí, že to uvázal dobře."Jo...teda pokud se chceš sprchovat v oblečení " zavrtí nad tím hlavou a pomůže mu, aby se dostal z trička, které mu odloží a sám se potom začne svlékat, aby zbytečně nezdržoval. "hlavně opatrně," řekne vážně a přitom si vleze do sprchového koutu, kde počká na Sasukeho a potom za nimi zavře, aby se voda nedostala i na dlaždice. Potom by se taky mohli začít dost nepěkně kouzat a nedopadlo by to dobře. Natáhne se ke kohoutku a pustí na ně vlažnou vodu a přivře oči, aby mu do nich nenatekla voda. Je příjemné jen tak stát pod proudem vody a nechat kapky padat dolů, aby z něj smysly všechen ten stres.
Taky přivře oči a sprchuje ale chvilkama sykne...
"Ššš, to nic," šeptne Itachi a pomalu otevře oči. Natáhne ruku a jemně Sasukemu přejede po zádech, ale dává pozor, aby se vyhnul všem modřinám a šrámům. "Najdu i na to potom nějakou mastičku, dobře?" šeptne a po chvíli vypne vodu. Přeci jen sprcháčem se můžou vzít i večer, kdy budou mít čas. Navíc nechce, aby to Sasukeho bolelo ještě víc, protože už teď vidí, že z té vody není zrovna nadšený. "podám ti ručník," řekne zatímco sám vyleze a jeden z ručníků si omotá kolem pasu a s druhým udělá to samé u Sasukeho, kterého jemně chytne za paži, aby mohl vylézt ven a neuklouzl. Na moment se přitom zaměří na sáček na jeho ruce, který mu rozváže a sundá tak, aby voda nestekla na jeho sádru.
"Tak jdeme..." obejme ho a přivře oči.
Usměje se a taktéž ho opatrně obejme, aby se mu nějak neublížil. Vtiskne mu přitom polibek do vlasů a spokojeně přivře oči, "oblečeme se a půjdeme, vsadím se, že máma dělá tvoje oblíbené jídlo," usměje se a potom ho nuceně pustí a natáhne se pro jeho tričko, které mu opatrně přetáhne přes hlavu a pomůže mu tam dát i ruce, aby se s tím nemusel štvát. Zbytek už nechá na něm a sám se začne oblékat. Vlasy si rozpustí a rozčeše před zrcadlem a trochu si je prosuší, aby mu z nich nekapalo, protože je má přeci jen mnohem delší než Sasuke a občas je to trochu nevýhoda, "mhůžheme jhít?" zahuhlá s gumičkou v puse zatímco si ještě jednou češe vlasy a nakonec si je stáhne.
"Jo půjdeme.." A chytí se ho
"Tak pojď, ty moje lvíče," usměje se a vyjde s ním z koupelny a následně i z pokoje rovnou na chodbu ke schodům. "Nejdeme pozdě?" zavolá dolů na jejich matku zatímco spolu se Sasuke schází schody dolů.
"Ne, schválně jsem na vás volala ještě než jsem to dala do trouby, protože mi bylo jasné, že jen tak nevyleze," odpoví jim jejich matka zatímco vytahuje plech z trouby a vytáhne ze skříňky talíře, na které začne nakládat a rovnou to dá na stůl. "Sasuke? Budeš chtít colu nebo džus?" zeptá se ho potom Mikoto jakmile její synové vejdou do kuchyně. "A Itachi ty..." "Pro mě kafe mami," odpoví jí, protože jinak by nejspíš nebyl moc použitelný.
"A mě je to jedno..." A sedne si
"Tak dobře, tady máš džus, ten je alespoň vychlazený z ledničky, " řekne nakonec Mikoto a postaví před Sasukeho skleničku a džusem zatímco se otočí a postaví vodu na kafe. Mezitím si podá hrnek a nasype do něj kávu, kterou zalije horkou vodou jakmile je připravená a to postaví před Itachiho. "Díky," pousměje se starší Uchiha a posadí se na své místo vedle Sasukeho a počká než se posadí i jejich matka. Pohled potom přesune na talíř před sebou, musí uznat, že teplé jídlo teď skutečně uvítá navíc od jejich matky, která je skutečně úžasná kuchařka což jí taky patřičně po každém jídle připomínají. "tak jezte ať to nemáte studené..." vybídne je Mikoto, když vidí, jak to oba studují pohledem jakoby to snad chtěly sníst očima.
Pomalu se do toho pustí... A zapřemýšlí jak to Itachimu poví.
I Itachi se pomalu pustí do jídla, ale opatrně, protože je to stále ještě dost teplé. U toho pomalu upíjí kafe, doufajíc, že ho nabudí o něco víc než to, co měl v nemocnici. Sám přitom přemýšlí nad tím, jak si to všechno teď má zařídit, aby skutečně mohl být se Sasukem... vidí to, ale tak, že rozhovoru s otcem se stejně nevyhne... otázkou ovšem zůstává, jak to zaonačit, aby si jeho otec nemyslel, že si vymlouvá, ale Itachi mu nemusel vysvětlovat, co přesně bude dělat... a hlavně po kom půjde. "Sasuke, chceš ještě přidat?" zeptá se jejich matka, když vidí, že Sasuke už skoro dojedl. Je jí jasné, že nejspíš musí mít hlad... alespoň podle toho, jak se do toho pustil.
Jen přikývne a sleduje Itachiho..
Mikoto se s úsměvem zvedne a vezme si Sasukeho talíř, na který mu naloží další porci a potom mu ho opět vrátí. Zpátky si už ale nesedne, protože sama dojedla, a tak svůj talíř odnese do dřezu. Itachi, který taky pomalu dojídá a podívá na Sasukeho, protože cítí, že se na něj jeho mladší bráška dívá, "děje se něco?" zeptá se ho tiše, protože má pocit jakoby mu snad Sasuke chtěl něco říct... přeci jen to pozná už jen z toho jakým způsobem se na něj dívá. Zatím se, ale zvedne a taktéž svůj talíř odnese do dřezu přitom své matce vtiskne polibek na tvář se slovy: "Díky mami, bylo to skvělé jako vždycky," pochválí jí oběd s úsměvem na tváři a opět se posadí na místo vedle Sasukeho, aby na něj počkal.
Sasuke se pustí do další porce... když to pojedl tak kouká na Itachiho.
"Stačilo ti?" zeptá se ho Mikoto zatímco Itachi ho stále nechápavě pozoruje než nad tím zavrtí hlavou, "Jestli už jsi dojedl, tak můžeme jít zase nahoru, aby sis mohl odpočinout... dobře?" podívá se na něho jestli bude souhlasit a když nevidí, že by protestoval, tak se pomalu zvedne a pomůže mamce sklidit zbytek nádobí ze stolu. "Navíc.... mám pocit, že mi chceš něco říct... takže... co se děje?" zeptá se ho tentokrát tiše, aby ho slyšel pouze Sasuke a ne jejich matka. Předpokládá totiž, že když nezačal mluvit rovnou, tak to nejspíš bude něco o čem chce mluvit jen s ním. Proto taky rovnou navrhnul, že můžou jít zpátky nahoru, kde budou mít dostatek soukromí.
"Stačilo... půjdu si ještě lehnout.... "
"Dobře, kdyby něco, budu dole, tak si pořádně odpočiň," řekne ještě Mikoto než se pustí do skládání nádobí do myčky. Itachi vyjde spolu se Sasukem po schodech nahoru a automaticky jde k sobě do pokoje, protože na rozdíl od Sasukeho on má manželskou postel takže by se tam nemuseli mačkat jako sardinky, i když mít ho blízko by na jednu stranu nebylo na škodu. "řekneš mi už, co se děje?" zeptá se ho po chvíli a zastaví se přitom před dveřmi do svého pokoje a tázavě se na něho podívá, tohle napínání mu moc dobře nedělá... spíš je potom ještě mnohem víc zvědavý. "jestli se něco děje... nebo tě něco bolí, tak mi to řekni..." šeptne a jednu ruku přitom položí na jeho rameno.
"Vevnitř.." A vleze tam.. "něco ti povím ale nesmíš přerušovat"
Vejde hned za ním a zavře za sebou dveře. Přejde přitom k posteli, na kterou se posadí a mírně přikývne, "Dobře..." souhlasí, "povídej," vybídne ho. Soudě podle Sasukeho výrazu si myslí, že se musí jednat o něco hodně důležitého, protože jinak by kolem toho Sasuke nedělal takové tajnosti. Sám, ale neví čeho přesně se to bude týkat.. Sasuke mu už předtím naznačoval, že o tom, co se mu stalo s ním moc nechce mluvit... že by na to, ale změnil názor? To je něco, co se Itachimu momentálně honí hlavou, protože jeho zvědavost pomalu ale jistě narůstá. Ví, ale že na něj rozhodně nemůže tlačit pokud nechce, aby si to Sasuke nakonec úplně rozmyslel a zůstal mlčet.
"Tak poslouchej.... začalo to tak že jsme se strýcem dělali projekt. U toho mi i nabízel alkohol... no pak jsem šel nahoru uviděl otevřené dveře a šel dovnitř.. našel jsem kazetu. Vzal ji a pustil si ji u sebe. Ale to co jsem tam viděl je děs.. byly tam plány a hrozné. Zděsil jsem se a šel do obýváku ti zavolat ale to mě už Madara omráčil... probral jsem se v autě, dostal se ven někam utekl ale chytli mě... pak sem se probral v nějaké místnosti. Došel tam týpek a -a z-za-čal na mě sahat až to došlo k -to-mu... víš co myslím..."
Mlčky ho poslouchá, snaží se vypadat klidně a nedat na sobě znát, jak se to v něm vaří. Kdyby mohl, tak jde a rovnou Madarovi zakroutí krkem. Bohužel, ale moc dobře ví, že to teď udělat nemůže... a navíc teď musí vyřešit jiné věci, které mají přednost. "Sasuke," šeptne jemně a roztáhne ruce a jemně si ho k sobě přitáhne blíž, "teď mě dobře poslouchej, ano? Miluju tě... a to se nezmění," ujistí ho, aby si snad nemyslel, že to, co mu udělali nějak změní jeho postoj k němu. "Hrozně mě mrzí to, co se ti stalo... že jsem tě od toho nedokázal uchránit," hlesne tiše a jemně si ho přitáhne do objetí. "Ale slibuji ti, že ti kdo ti ublížili za to budou pykat... všichni do jednoho," zašeptá a vtiskne mu polibek do vlasů než se hlavou zlehka opře o tu jeho a jemně ho hladí po zádech.

Přítuli se a přivře oči... "já vím, ale...."
"Žádné ale," zavrtí nad tím hlavou aniž by ho nechal dokončit myšlenku. Částečně chápe, jak se asi musí Sasuke cítit... tedy... alespoň tuší jaké pocity to u něj musí vzbuzovat, a tak ho dál jemně hladí po zádech. Hlavně, když vidí, že mu to nedělá nijak zle vzhledem k tomu, co se mu stalo. "Myslel sis snad, že se na tebe budu kvůli tomu zlobit?" Zeptá se ho potom, protože zatím mu to takhle připadá... Ví, že se mu za to nemůže divit a ani se nemůže zlobit...jediné, co teď zmůže je mu ukázat, že pro něj se vůbec nic nezměnilo... i když to teď budou muset brát o něco pomaleji, aby to na Sasukeho nebylo až příliš rychlé potom, co všechno se stalo.

Jen zavrtí hlavou... A tulí se.

"Tak vidíš," šeptne tiše s úsměvem na tváři a pomalu se s ním položí na postel, ale z objetí ho nepouští. "Zkus si ještě odpočinout dobře? A už na to nemysli...je to za tebou, skončilo to a ty už si teď v bezpečí doma...dobře?" Pousměje se a sám přitom přivře oči jakmile si položí hlavu na polštář. Předtím se cítil hodně unavený, ale teď má pocit jakoby ho ta únava nakonec přeci jen opouštěla, protože jeho mozek se nyní soustřeďuje hlavně na to, co mu Sasuke řekl. Stále se to všechno snaží ještě pořádně zpracovat, protože toho bylo dost, co mu Sasuke řekl... Hlavně o tom, jak se Sasuke vůbec dostal pryč a proč by mu měl Madara tohle dělat.

Přítuli se a obličej schová do Itachiho hrudi a přivře oči. Po chvíli usne ale není to klidný spánek.
Vidí, že se mu očividně nezdají moc hezké sny, a tak ho neustále hladí po zádech, "šš Sasuke, to nic," šeptá se rty u jeho ucha. Nejraději by všechnu tu jeho bolest vzal na sebe, ale moc dobře ví, že na světě není nic čím by tohle mohl dokázat... ta bezmoc, která se ho zmocňuje pokaždé, když vidí, že se Sasukemu ty zážitky vrací ho zžírá zevnitř. I tak se to, ale snaží nějak přetrpět v domnění, že skutečně bude brzy líp... "zkus myslet na něco hezkého... na prázdniny," zašeptá mu do ucha tiše. Ne aby ho vzbudil, ale aby mu vsugeroval jinou myšlenku a Sasuke tak mohl mít o něco klidnější spánek bez toho, aby sebou v jeho náručí šil jakoby ho snad něco bolelo nebo nevydržel ležet na jedné straně.
Stále spí neklidně a pak sebou cukne až se vzbudí.
"Takhle to nepůjde," povzdechne si, když vidí, jak Sasuke rozespale mžourá kolem sebe, "co s tebou ty moje malé lvíče?" zeptá se sám sebe, jak se snaží vymyslet způsob, jak ho bezpečně unavit aniž by to zahrnovalo něco špatného. "Nejspíš budeš muset počkat až se pořádně unavíš... třeba se ti potom bude mnohem líp usínat a nebudeš sebou tak házet," nadhodí, byl by i něco dodal, ale to už zezdola uslyší hlas jeho matky, jak na něj volá. "Itachi! Máte tu návštěvu!" krátce na to už uslyší dusot na schodech... zná jen jednoho člověka, který je schopný při obyčejné chůzi nadělat tolik rámusu. "třeba přijdeš na jiné myšlenky," nadhodí a vtiskne mu pusu na tvář než se od něj odtáhne ve stejnou chvíli, kdy se rozrazí dveře a dovnitř vstoupí černovlasý kluk s potměšilým úsměvem na tváři, "Nazdárek ve spolek," pozdraví oba své bratrance, složku, kterou doposud držet v rukou hodí na stůl zatímco hupsne na postel za nimi a vetře se mezi ně, "říkal jsem si, že jsem vás už dlouho neviděl... hlavně na tebe jsem se chtěl podívat," podívá se na Sasukeho a jemně mu rozhrabe vlasy v láskyplném gestu. "Tak co pískle? Jak ti je?"
Sasuke se odsune a schoulí do klubíčka.
"Shisui, ty debile" povzdechne si Itachi, když vidí, co jeho bratranec svou neuvážeností způsobil. Ten samozřejmě nemá nejmenší ponětí co se děje, nebo jak si vysloužil ten titul, a tak se trochu odsune a klekne si vedle Sasukeho, ke kterému se trochu skloní, ale ne moc, aby se na něj nelepil, "Sasu?" osloví ho a nakloní přitom hlavu do strany v tázavém gestu. Po chvíli se do toho vloží i Itachi, který Sasukemu položí ruku na rameno, "No tak bráško... vždyť tohle pako znáš už od narození," poznamená, přeci jen u nich Shisui dřív býval pečený vařený a právě proto měli vždycky se Sasukem výborný vztah... přeci jen většinou je užilo hlavně na takové ty lumpárny, kterých se on jako hodné dítě moc účastňovat nechtěl.
Schová se k Itachimu a nic neřekne a jen se třese.
"Takže je to vážně ještě horší než jsem čekal..." poznamená Shisui, když vidí Sasukeho reakci a všimne si Itachiho smutného výrazu,
"Mnohem horší...hold není na tebe zvyklý tedy... nemůžeš na něj teď takhle hrr..." odpoví mu Itachi zatímco jemně hladí Sasukeho po zádech, aby se uklidnil, "no tak... Sasuke, říkal jsem ti, že tady se ti nic nestane," šeptne, rozhodně vylučuje, že by byl Shisui někdy schopný na jeho bratra nějak sáhnout ve zlém. Takový nebyl... a to věděl snad každý, kdo ho lépe zná.
"Promiň Sasuke, nechtěl jsem tě nijak vyděsit, ale Itachi má pravdu, neublížím ti. Mám o tebe strach, a tak jsem se za tebou přišel podívat... a zeptat se, jak se máš... no tak... Sasuke," šeptne Shisui omluvně a zůstává sedět dál od něho, aby měl Sasuke prostor.
Sasuke zůstává u Itachiho a opatrně vykoukne na Shisuie
"Vidíš Sasuke? Je to jenom Shisui... no tak, vzpomeň si... vždyť ho znáš, možná, že je to tele, ale nikdy by ti neublížil," řekne Itachi vážně, ale nechává ho, aby se osmělil sám. Shisui zatím zůstává sedět na místě, aby Sasukeho nějakým pohybem znovu nevyděsil. Původně si myslel, že to trochu přehání s tím, co se stalo, ale teď vidí, že je to mnohem horší,
"No tak, Sasu... chci ti nějak zkusit pomoct... jestli to půjde," řekne potom starší Uchiha, nakonec přeci jen nejspíš nemá moc možností, ale vždycky je lepší, aby Sasuke věděl, že tam pro něj někdo je. Sám se původně chtěl zeptat, co se stalo, ale když teď vidí Sasukeho, jak se tváří, tak si to bleskově rozmyslí. Raději se rozhodne, že tomu nechá svobodný průběh.
Sasuke mlčky kouká ale nic neříká.
"No... původně jsem měl v plánu, že vás dva někam vytáhnu, ale asi bude lepší, když... no... vždyť víte," zamumlá Shisui, upřímně si není moc jistý kudy kam, protože takovéhle zkušenosti moc nemá. Přeci jen se mu tohle ještě nestalo, "um... Sasuke, chceš abych odešel?" zeptá se ho po chvíli na rovinu, aby věděl. Přeci jen sem přišel v domnění, že Sasukemu nějak zvedne náladu a jestli jeho přítomnost znamená pravý opak, tak nevidí důvod proč by tam měl setrvávat. Itachi na to chtěl původně něco říct, ale nakonec to neudělá, protože chce, aby si tohle Sasuke rozmyslel sám... přeci jen jde hlavně o to, aby se on cítil pokud možno co nejlépe a aby se nemusel zbytečně stresovat... tedy víc než tomu už je.
Nic neříká a unaveně se stulí k Itachimu



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama