Za dveřmi 6. kapitola

22. srpna 2016 v 23:10 | Masumi-san a Mayu Uchiha |  Za dveřmi

Tak a po menší pauze tady konečně máme další kapitolu^^ snad se vám bude líbit:)

Mayu - Sasuke
Masumi - Itachi



"Jasně mamka si bude myslet jen že chci být s tebou,"



"Nejspíš ano...hlavně si myslím, že jí to ani.nebude připadat zvláštní. Bude ji hlavně zajímat, aby si byl šťastný a v pořádku... Ostatně tak jako i každou matku...vždyť ji znáš." Usměje se, jejich matka je skutečně velký poklad... "Nějak to už vymyslíme a až ti bude líp, tak budeme moct jít třeba zase ke mě... jakmile ti bude líp a jakmile tohle všechno bude zase v normálu..." hlesne tiše. Sám by byl rád, kdyby to bylo konečně za nimi a jejich život by mohl pokračovat tam, kde skončil předtím než Sasuke zmizel. "Navíc bych řekl, že až se to všechno uklidní, tak budou chtít opět odjet...Přeci jen na té dovolené dlouho nebyli..." šeptne tiše.

"Právě. A už nikam nepůjdu.."
"To ani nemusíš...neboj se. Navíc...vážně si myslíš, že bych tě ještě někam pustil? Hlupáčku," zavrtí nad tím hlavou a skloní se k němu přičemž mu vtiskne polibek na čelo. Ještě stále neví kam až u něj může nyní zajít vzhledem k tomu, co se mu stalo. "Maximálně tě ještě vezmu k sobě, ale slibuju, že v nejbližší době nemám v plánu tě někam odvážet...tak se neboj dobře? Sasu," usměje se na něj. "Nechceš se zkusit ještě trochu prospat, ty moje malé lvíče?" Podívá se na něj, protože vidí, jak se mu ještě stále pomalu zavírají očka únavou. Pohladí ho přitom po vlasech, už jen tak ze zvyku. Volnou rukou ho přitom chytne za ruku a zlehka si s ním proplete prsty.

"Tak dobře, zlato. ." A přivine se k němu a přivře oči...
Usměje se nad tím oslovením, "dobrou," broukne tiše a víc mu přitáhne peřinu, aby mu nebyla zima. Sám se potom hlavou opře o stěnu za sebou, když už si sedl k Sasukemu na postel. Obličejem je ale stále natočený.k Sasukemu, protože jeho bratr je při spaní neskutečně roztomilý a přeci jen si tohle nemůže nechat ujít. Navíc má alespoň co dělat...jak se zabavit, protože jinak by se klidně mohlo stát, že on sám usne. Zatím se ale statečně drží...Přeci jen se bude moct vyspat až Sasukeho pustí domů a do té doby to bude muset vydržet... už jen kvůli tomu, aby měl jistotu, že bude všechno v pohodě... sice nečeká, že tam někdo vtrhne a bude Sasukeho chtít.odtáhnou pryč, ale.jistota je jistota.

Sasuke se přitulí a snaží se ještě usnout..
Nechává ho, aby se u něj uvelebil. Jakmile v místnosti nastane naprosté ticho, tak se jeho hlavou opět ženou myšlenky, které se točí kolem Sasukeho a kolem toho, co mu řekl. Musí si to všechno probírat celé znovu...kdyby Sasuke mluvil pravdu, tak by to znamenalo, že mají mnohem větší problém než se na první pohled zdá. Kdyby to ovšem byla lež....za což by to jistě považoval jejich otec, protože jistě by ho napadlo, že se tak Sasuke jen snaží vyhnout styku s jejich strýcem... potom by to nejspíš bylo lepší...ale pro koho. Tak nebo tak je mu jasné, že aby zjistil pravdu, tak to bude chtít mnohem víc než jen studování podkladů.

Sasuke spí až do rána... u toho se tulí co to de.

Ráno, kdy se sluneční paprsky dostanou skrze otevřené okno dovnitř, se Itachi pomalu odsune, aby Sasukeho neprobudil a opět se.posadí na židli, protože by za chvíli měly začít vizity, a tak by byl nerad, kdyby je tam nachytali. Přeci jen je to poněkud netradiční...obzvlášť, když se jedná o bratry. Brzy uslyší tiché zaklepání na dveře, které ho donutí otočit hlavu tím směrem. Dveřmi po chvíli dovnitř vejde růžovlasá sestřička s úsměvem na rtech, "dobré ráno," pozdraví, "přišla jsem jen zkontrolovat jestli je všechno v pořádku..." dodá
Itachi mírně přikývne, "jistě," odpoví stejně tiše, aby Sasukeho neprobudil, když už konečně v klidu usnul.

Sasuke ještě spí.... ale už to začíná ten neklidný.

Sestřička pomalu přejde k Sasukemu, aby mu mohla vyměnit kapačku, následně mu potom ještě změří teplotu, která je rovných 37°C, ale to ještě není nic hrozného,
"Za pár minut začne vizita, " oznámí jakmile má všechno hotovo. Na to Itachi přikývne s pohledem upřeným na svém bratrovi, na kterém je vidět, že se mu tak dobře nespí. "Vzbudím ho," ujistí ji Itachi a počká než sestřička opět odejde. Potom se skloní k Sasukemu a jemně ho pohladí po tváři, "Sasu," šeptne, "vstávej, už je ráno" pousměje se a dál ho hladí po tváři, doufajíc, že ho tl vzbudí. Rozhodně je to ale lepší než kdyby ho měl potom budit někdo jiný.

Zamrví se a koukne na něj.

"Dobré ráno, Růženko," usměje se na něj Itachi a jemně ho bříšky prstů pohladí po tváři. "Je čas vstávat...brzy se na tebe přijde podívat doktor..." poznamená tiše, "Už tu byla i sestřička, ale to si prospal," pousměje se tiše, "Navíc ti za chvíli i donesou snídani..." dodá ještě. "Odpočinul sis alespoň trošku?" Zeptá se ho potom a jemně mu odhrne pramínek vlasů z tváře, aby mu viděl do obličeje alespoň trochu. Upřímně řečeno má teď jeho bráška takový roztomile rozespalý kukuč, díky kterému je přímo k sežrání... ví, ale že si musí dávat pozor, aby mu nějak neublížil, obzvlášť, když má v sádře tu ruku, kterou si zranil v době, kdy byl pryč.

"Ahoj..." A obejme ho. "nemám hlad..."
"To možná ne, ale... musíš nabrat sílu" šeptne a objetí mu oplatí přičemž ho políbí do vlasů. "Jak se cítíš?" Zeptá se ho následně, když se od něj zase odtáhne a nechá ho, aby si mohl opět pohodlně lehnout na polštář a aby ho nebolela ta ruka, "vypadáš už mnohem lépe než včera," šeptne tiše, "Máš lepší barvu...nejsi tak bledý a to je dobře" usměje se. Je rád, že se jeho bráška už pomalu uzdravuje, a tak bude moct jít brzy domů k rodičům spolu s ním, kde se o něj budou v pohodě starat. "Za chvíli přijdou ti doktoři takže... dozvíme se, jak to s tebou vypadá a kdy tě pustí...konečně," pousměje se, sám se na to těší, ale zároveň je dost nervózní...kdo ví co jim řeknou.

"Dobře..." A uvelebí se.

Pousměje se a chvilku nad něčím přemýšlí, že ho téměř přestane vnímat. "Co kdybych ti zatímco bude vizita zašel tajně na něco do bufetu? Ona nemocniční strava není nic moc... a ty potřebuješ jíst. Navíc si myslím, že ti máma na oběd něco donese...jak ji znám, tak to budou tvoje oblíbená rajčata," usměje se, je mu jasné, že jejich matka se tím alespoň nějak odreaguje, protože už včera vypadala, že ji tohle dlouhodobé.nervové vypětí rozhodně neprospívá... teď už by to ale mělo být všechno v pohodě hlavně kvůli tomu, že už je Sasuke u nich a v bezpečí. "Ale samozřejmě jak budeš chtít..." dodá poté, možná, že by mu chutnalo i nemocniční jídlo.
"To nezní špatně tak aspoň tři bagety...."
"věděl jsem to," usměje se a postaví se, natáhne ruku a jemně mu rozcuchá vlasy, "budu tu jakmile ti skoční vizita..." mrkne na něho a pomalu vyjde ke dveřím, ve kterých se ovšem málem srazí se sestřičkou, která šla jako první. S přáním hezkého rána je nechá vejít a věnuje přitom poslední pohled svému bratrovi než za sebou zavře dveře a vykročí do bufetu. Až na chodby se plně projeví probdělá noc a temné kruhy pod očima. Pomalu se tedy doplahočí do bufetu, kde moc lidí rozhodně není. Vezme tedy čtyři bagety, aby se sám trochu nasnídal nebo by mu ze samotného kafe bylo rozhodně špatně. Jakmile zaplatí, tak si to zamíří na chodbu k automatu na kafe, kde si koupí pořádně silné.
Sasuke je na pokoji a kouká s okna
Jakmile mu automat vydá jeho kávu, tak ji vezme do jediné volné ruky a pomalu pokračuje k Sasukeho pokoji, ze které vidí, jak pomalu vychází doktoři. Pousměje se, když to vidí a jakmile dojde k pokoji, tak si loktem otevře a vejde dovnitř. "Pokojová služba," ušklíbne se pobaveně a zavře za sebou dveře. Přejde k jeho posteli a na stolek vedle ní složí bagety i se svým kafem. "tak... tady máš ty bagety," vydechne a všimne si, že mu sestřička rovnou přinesla i čas a podle vůně usuzuje, že to bude ten, který má Sasuke dost rád. "tak jen do toho... pořádně se najez..." šeptne a pomalu se napije z kelímku. Musí uznat, že to kafe je pořádně silné, ale za to cítí, jak to začíná pomalu zabírat.
"Tak se pojď najíst se mnou.." A kouká na něj jestli mu to rozbalíš.
Pousměje se a odloží si kelímek s kávou, protože jednou rukou by se mu to nedělalo zrovna dvakrát dobře a maximálně by se tím polil. Vezme jednu bagetu, kterou mu rozbalí a podá mu ji," zvládneš to nebo s tím chceš pomoct?" zeptá se ho, je mu sice jasné, že má minimálně jednu ruku schopnou k tomu, aby si ji udržel a mohl ukusovat, ale tady už jde spíš o princip, "chceš nalít i trochu toho čaje když už jsem v tom?" navrhne mu potom, z konvice se sice stále ještě mírně kouří, ale předpokládá, že čaj bude už mít dobrou teplotu.... navíc tady vevnitř není nijak obzvlášť velké horko hlavně díky klimatizaci, která jede neustále už od včerejška.
"Tak můžeš nalít čaj. Ale budu rád když mě budeš krmit..." A udělá štěněčí pohled.
Rezignovaně si povzdechne, "tohle mi nedělej..." vydechne, "moc dobře víš, že tomu pohledu nejde odolat," zavrtí nad tím hlavou a odloží tedy bagetu a nejdřív mu naleje čas. Sám ho, ale zkusí, aby se Sasuke nepařil, jakmile zjistí, že má skutečně dobrou teplotu, tak koukne na Sasukeho, "zkus se pomalu napít," řekne a pomůže mu, aby se mohl sednout a dá mu polštář víc za záda, aby to bylo pohodlnější. Okraj hrnku mu přitom pomalu přiloží ke rtům a začne ho naklánět, aby se mohl Sasuke napít než mu začne kouskovat bagetu. "Co ti řekl doktor?" zeptá se ho potom jelikož se mu moc nechce ho znovu opouštět, aby se jich šel sám zeptat. Teď má na starost mnohem jiné věci.
"Že jestli je mi dobře tak můžu domů..."
"Skutečně?" zeptá se ho a odloží hrníček na stůl. Vezme bagetu a kousek vloží Sasukemu do úst, "no... nejspíš to bylo jasné... co by tu s tebou taky dělali," řekne zamyšleně a přitom se na něj podívá, "A jak se cítíš ty? Cítíš se na to, aby si šel domů...? třeba už dnes?" Zeptá se ho, "šlo by to udělal... odpoledne přijdou rodiče... tedy alespoň máma, tak... tak by tě mohla rovnou vzít, když budeš chtít... hlavní, ale je, aby ti už bylo dobře..." řekne vážně. Přeci jen nechce, aby to Sasuke dělal jen protože chce jít už konečně domů a nechce zůstávat tady. Nikdy totiž zrovna dvakrát nemocnice v lásce neměl... bohužel někdy na to jednoduše není zbytí. " v konečné důsledku je to stejně na tobě."
"Cestu zvládnu... ale nejvíc chci být s tebou
"Věř mi, že ani já nechci nic víc. Tak jestli se na to už cítíš, tak to můžeš říct mamce... bude ráda, že tě bude mít doma pod dohledem... stejně jako já." Usměje se a dá mu další kousek bagety, "řekl bych, že ji tu můžeme čekat tak zhruba kolem oběda... přeci by tě nenechala o hladu," zavrtí nad tím s úšklebkem hlavou. "Poslyš..." začne po chvíli, "víš... původně... no... nevím jestli se už o tom zmínil tvůj doktor... nebo tak někdo, ale... potom, co se stalo... někdy pomáhá, když o tom s někým mluvíš... zatím to sice nevypadá jakoby... jakoby to na tobě nechalo nějaké následky, ale... kdybys někdy potřeboval... víš, že jsem tu pro tebe... já nebo někdo jiný... jen chci, aby si tohle věděl," řekne.
"To je dobrý neboj..." A kouká.
"Dobře, když to říkáš," přikývne, přeci jen se v tom nechce až příliš moc rýpat... už jen pro Sasukeho dobro. "Ale říct jsem ti to musel. To doufám chápeš, " šeptne a pousměje se zatímco mu do úst vloží další kousek bagety a takhle to dělá i dál. Rozhodně je teď vděčný za to, že Sasuke je na pokoji sám, protože jinak by si něco takového nemohli... Občas sám přemýšlel nad tím jaké by to asi bylo, kdyby jejich vztah nemuseli schovávat a mohli by se za ruce držet na ulici jakoby se nic nedělo... Moc dobře ví, že je to něco, co se nejspíš nikdy nestane, ale i tak mu to za to stojí. Ví, že bez Sasukeho by už žít nedokázal... už jen těch pár dní, co byl Sasuke nezvěstný se zdály jako mučivá věčnost.
Nechá se krmit a pak upře oči na něj....
Na moment se natáhne pro svůj kelímek s kafem a pomalu se nalije, když.ho odloží, tak se podívá zpět na Sasukeho. "Copak? Děje se něco?" Zeptá se ho, když si všimne jeho upřeného pohledu, kterým ho hypnotizuje. "Chceš abych zavolal mámě ať přijde podepsat ty papíry?" Zeptá se ho trochu nejistě protože neví, jak jinak by si ten jeho pohled měl vysvětlit. Tak nebo tak ale ví, že jeho bratr už chtěl jít stejně domů, takže by mu to s největší pravděpodobností přišlo vhod. Navíc i jejich matka by jistě ráda přijela pokud by to znamenalo, že si bude moct svého syna odvést sebou domů, aby se o něj mohla starat a mohla ho mít pod dohledem.
"Tak to podepiš ty..." A tuli se
Nad jeho návrhem se na chvilku pozastaví a přemýšlí jestli by to nešlo nějak zařídit. Nakonec mu ale stejně přijde jednoduší sem přivést jednoho z rodičů než se s někým dohadovat. "Kdybych mohl, tak to ani nenavrhuju," zavrtí nad tím hlavou, "není ti osmnáct a já nejsem tvůj zákonný zástupce tudíž podepsat to můžou jen a pouze rodiče... tedy alespoň jeden z nich, takže proto sem se ptal jestli chceš abych zavolal mámě," pokrčí rameny, "Ale jestli tu chceš ještě počkat... nebo tu ještě zůstávat, to už je na tobě... jen mě to tak napadlo, tak jsem ti to chtěl navrhnout" dodá Itachi. Sám by spíš sázel na to, že podle toho, jak ho zná, tak bude jeho bratr chtít co nejdřív pryč odsud, aby mohl být hezky v klidu doma, kde to zná a kde ví, že je v naprostém bezpečí.
"Ale si dospělí tak můžeš ty... "
"O co jde?" zeptá se ho na rovinu, protože to vypadá, že Sasuke nesouhlasí jen z nějakého určitého důvodu, který se mu nejspíš snaží zatajit, "Nechceš, aby přijela máma nebo chceš jít tak rychle pryč, že bys to tu chvilku už nevydržel?" zajímá se a odpije si přitom z kelímku s kávou. Očividně to vypadá, že to bude muset jít alespoň zkusit, i když dnes moc diplomatickou náladu nemá hlavně kvůli nedostatku spánku, ze kterého se snaží dostat pomocí velmi silného kafe z automatu, které je až překvapivě dobré. "Teoreticky by to mělo jít... teoreticky... pokud to chceš tedy takhle..." řekne s pokrčením ramen, v konečném důsledku je mu to jedno jestli to bude znamenat, že bude Sasuke spokojený.
Obejme ho... "nikam nechod..." a opře se
"opatrně ať si neublížíš," šeptne, když vidí, jak se jeho bratr uvelebil, a tak se posune blíž k němu, aby si ještě něco neudělal. Jeho náhlé změně názoru moc nerozumí, ale očividně to vypadá, že už nechce, aby to nějak zařizoval právě Itachi. "Necháme to tedy na rodičích?" ujišťuje se zatímco ho volnou rukou začne opět hladit ve vlasech a odhrnovat mu pramínky, které mu neustále padají do čela, aby na něj dobře viděl. Na moment přitom jednu ruku přesune na jeho čelo, protože se mu zdá, že ho má Sasuke trochu teplejší, ale to by ještě nemuselo nic znamenat, "je ti dobře?" ujišťuje se ihned starostlivě, i když kdyby Sasukemu něco bylo, tak by to už nejspíš sám poznal.
"Je mi dobře neboj..." A tuli se
Na moment se zatváří trochu nevěřícně a nakloní se tak, aby na něj lépe viděl. "Opravdu?" zeptá se ho zatímco ho zkoumavě pozoruje, je mu jasné, že by Sasukemu nedělalo problém mu jen tak lhát už jen kvůli tomu, aby si o něj nemusel dělat starosti a aby nemusel v nemocnici zůstat nakonec mnohem déle. "No dobře, ale kdyby něco, tak mi řekni," řekne s vážným výrazem na tváři a vtiskne mu polibek na čelo, až potom zjistí, že čelo nemá tak horké a že to skutečně nejspíš není nic vážného...tedy alespoň ne tak, aby museli volat doktora. "Těšíš se domů?" šeptne potom, on sám se těší až budou mít trochu víc soukromí... přeci jen doma je doma.
"Ani ne bo vím že tam bude on. Radši bych byl u tebe..... "
"Vím, že se toho bojíš, ale strejda u nás nebude napořád... navíc si nejsem jistý jestli tam pořád je... Možná že už se vrátil. Nakonec... přeci jen on sám má vlastní práci, kterou musí zařizovat." odmlčí se, "Navíc jsem ti slíbil, že budu s tebou... takže tak nebo tak se nemusíš ničeho bát dobře?" podívá se na něj vážně, přeci jen by nedovolil, aby na něj už někdo sáhl znova ne. Původně tomu ani nechtěl moc věřit, ale přeci jen na tom strachu v jeho očích, který se objeví pokaždé, když o tomhle mluví něco musí být... Ať už je v tom Madara jakkoliv zapletený, tak to bude muset zjistit, ale to nepůjde pokud opět odjede... rozhodně by k němu potom neměl tak dobrý přístup jako má právě teď.
Jen se tuli mlčky..
Nechává ho, aby zůstal opřený o něj a sám ho ještě hladí po vlasech dokud neuslyší zaklepání. Přitom se od něj nuceně s povzdechem odtáhne, protože neví, kdo jde. Chvilku na to nakoukne dovnitř jejich matka a jakmile vidí, že jsou oba vzhůru, tak vejde dovnitř a zavře za sebou dveře. "Dobré ráno vy dva," pozdraví je s úsměvem na rtech a rovnou se rozejde k Sasukeho posteli, "tak o zlatíčko? Cítíš se už trochu líp?" zeptá se ho, samozřejmě si všímá, že má její syn mnohem lepší barvu než včera, a taky celkově vypadá dost odpočatě... alespoň nad rozdíl od Itachiho, který vypadá, že to každou chvíli zalomí i v sedě... nejspíš to hlídání Sasuke vzal doslovněji než to včera myslela.
Sasuke jen přikývne a na mámu se usměje.
Pomalu přikývne, je ráda, že zase vidí úsměv na jeho tváři. "To jsem ráda," usměje se na něj Mikoto, "Co snídaně? Jedl si už?" Zeptá se ho starostlivě, je jí jasné, že nemocniční strava není zrovna nejlepší, ale mohlo být hůř. Podle Sasukeho výrazu, ale usuzuje, že se tam o něj dobře starají...ať už je to jejich právě nebo Itachiho.
"Co ti říkal doktor?" Zeptá se ho potom, protože šla rovnou za Sasukem a u nikoho jiného se nezastavovala. "Kdy tě pustí domů?" Zeptá se ho potom. Přijde jí jednodušší se na to nejdřív zeptat právě jeho, protože je jí jasné, že se o tohle musel Sasuke taky sám zajímat jelikož už včera vypadal, že by šel nejraději rovnou domů než aby zůstával tady.

Koukne na Itachiho a opře se... nechce se mu nic říkat.

Stejně jako Mikoto, i Itachi se na moment zatváří nechápavě kvůli reakci jeho bratra. "Zlatíčko stalo se něco?" Zeptá se ho jeho matka starostlivě, protože tohle chování jí vůbec nejde do hlavy. Dosud se Sasuke totiž tvářil, že je rád, že za ním přišla, ale najednou to vypadá jakoby s ní snad vůbec nechtěl mluvit.
"Itachi?" Obrátí tázavý pohled na svého staršího syna, čekajíc, že alespoň ten jí řekne něco víc alespoň co se Sasukeho stavu týče. Ten se ovšem nejdřív podívá na Sasukeho jelikož netuší, co všechno má matce říct a navíc je stejně toho názoru, že jí to měl říct on sám, "no tak...Sasuke," osloví ho tiše, čímž se ho snaží vybídnout k odpovědi.

Pořád nic neříká a dál leží...

"Sasuke, no tak," zopakuje Itachi, ale když vidí, že se jeho bratr k ničemu nemá, tak to hold bude muset vzít do vlastních rukou, "podle všeho se hojí dobře a může jít domů," řekne jednoduše Itachi. Po této zprávě se Mikoto šťastně usměje, je ráda, že je na tom Sasuke právě takhle, "zlatíčko, ale to je úžasné... uvidíš, že doma ti bude mnohem lépe než tady...navíc i tvůj táta si o tebe už dělá starosti...tak co kdybych zašla za doktorem a potom jsme jeli všichni společně domů?" Navrhne mu Mikoto s nadějí v hlase, doufajíc, že s tím její syn bude souhlasit... nevidí sice důvod proč by neměl, ale kdo ví, co se mu honí hlavou... navíc on jí ani o tomhle nechtěl říct.

"Hmmm... Asi..." A leží... "pokud tam bude strýc domů mě nedostane."

"Ale Sasuke, o čem to zase mluvíš?" Zavrtí nad tím Mikoto nechápavě hlavou, ale než stihne pokračovat, tak ji zastaví Itachi.
"Jen ho nech mami...navíc vážně potřebuje odpočinek takže... bude lepší když bude mít doma klid," zastane se ho, nad tím si Mikoto už jen povzdechne, "Madara se vrátil domů jakmile zjistil, že jsi v pořadku...hodně nám pomohl zatímco si byl pryč..." odmlčí se, "tak co na to říkáš? Půjdeme domů? Momentálně tam budeme jen my tři, váš otec šel do práce..." řekne po chvíli. Původně se ho chtěla ještě na něco zeptat, ale nechce se v tom zbytečně vrtat obzvlášť, když vidí, že se o tom Sasuke rozhodně nechce bavit...alespoň ne teď.
S tím už se Itachi neudrží a zlehka brášku obejme, moc dobře ví, že jejich matka nemůže vědět, co tím Sasuke přesně myslí a nejspíš to právě ani nechce. Přeci jen si původně říkal, že čím míň lidí o tom bude pro začátek vědět, tím líp. Přeci jen Madara nesmí nic začít tušit. "Dobře, myslím, že to by pro dnešek stačilo..." rozhodne Itachi, když vidí, že jejich matka má jistě spoustu otázek, "Mami, co kdyby si šla za tím doktorem a já zatím pomůžu Sasukemu, aby se dal trochu dohromady a mohli jsme jet domů? Docela rád bych si šel lehnout," řekne ve snaze převést matčinu pozornost jinam. "No dobře, " svolí nakonec Mikoto, ale než se zvedne tak natáhne ruku a pohladí Sasukeho po paži, "zlatíčko, ať už se stalo cokoliv, tak si v bezpečí, dobře? Pamatuj si to," řekne vážně. Potom se zvedne z postele a opustí pokoj.
Sasuke se stulí a zavře oči..
"Sasuke, vím, že je to těžké, ale neměl bys být na mámu takový... zbytečně ji to bude trápit. Navíc... neví, co se stalo... a možná by to tak bylo lepší, víš, co by udělala, kdyby se doslechla, že za tímhle vším nejspíš stojí právě Madara?" Podívá se na Sasukeho, aby zjistil jestli si to uvědomuje, a nebo jestli mu má sám říct, po chvíli ticha se tedy rozhodne pokračovat. "Šla by rovnou za ním... asi jako každá matka. Jestli to bylo skutečně tak, tak si musíme dávat pozor, aby nic nezačal tušit... Zkusíš to? alespoň prozatím..." podívá se na něj, chce ho dostat, protože jednoduše nikomu neprojde to, že něco provede Sasukemu, ale moc dobře ví, že to nebude snadné pokud s ním Sasuke nebude za jedno.
"No jo.. proto jsem to něco řekl..."
"Jo... navíc... mamka má pravdu. Už jsi v bezpečí... takže klid," řekne vážně, "A teď šup vstávat, oblečeš se a jde se domů, dobře?" pousměje se, sám se těší až si alespoň lehne, protože to, že celou noc proseděl mu zrovna moc dobře neudělalo. Navíc má ještě nějakou práci, kterou ale bude muset dodělat z domu, protože Sasukemu slíbil, že bude s ním. "Mamka tu za chvíli bude, tak ať nemusí zbytečně čekat.. jen prosímtě dávej pozor na tu ruku," řekne vážně, protože by nerad jednu tou sádrou schytal, "chceš nějak pomoct nebo chceš radši soukromí?" nadhodí potom nejistě, protože kdo ví, jak je na tom Sasuke teď, potom všem, co se za několik posledních dní stalo.
"Pojď pomůžeš mi... ale opatrně..."
S úsměvem nad tím zavrtí hlavou. "Neboj se, " uklidní ho, přeci jen by s ním ani jinak zacházet nemohl, počká až se pomalu zvedne do sedu a chytne lem jeho pyžama, které mu následně přetáhne přes hlavu. Přitom se mu naskytne pohled na modřiny, které hrají různými barvami dle toho, jak jsou staré "Sasuke," hlesne tiše s bolestí v hlase. Raději se natáhne do šuplíku pro jeho tričko, se kterým mu pomůže, aby si ho mohl obléct. Nemůže uvěřit, že někdo je schopný udělat právě něco takového... obzvlášť někomu tak mladému jako je Sasuke. "Dobrý?" zeptá se ho sice si nevšiml, že by nějak bolestně zasykl, ale tak nebo tak se musí ujistit, aby mu to nedělalo nějak zle nebo něco jiného.
"Dobrý neboj jen mě to ještě bolí... "
"To bude brzy dobré, uvidíš," pousměje se a pomůže mu i se zbytkem, aby potom už jen mohli jít jakmile jejich matka přijde. Vezme přitom ty ostatní bagety a dá je do nějakého sáčku, aby to mohli vzít spolu sebou. "Dojíš si to potom doma?" ujišťuje se zatímco dopije svoje kafe a kelímek hodí do koše, aby tam nenechávali odpadky. Potom si k němu ještě na moment sedne a obejme ho opatrně kolem pasu, "už to bude všechno jenom dobré... než se naděješ, tak budeš zase zdravý... a taky bude mít za chvíli prázdniny... a to, co jsem ti předtím říkal pořád platí," poznamená, nemluví o ničem jiném než o té dovolené, na kterou měli oba dva společně jet a kterou měl Sasuke předtím vybrat.
"Doufám...." A jednu si vezme a snaží otevřít...

"Sasuke... věř mi trochu... uvidíš, že jo, o to se osobně postarám," pousměje se, "ukaž..." řekne a vezme mu z rukou bagetu, kterou mu otevře a podá mu ji zpátky, aby se mohl pořádně najíst. Přeci jen to rozhodně potřebuje vzhledem k tomu, jak vypadá. Tohle, ale už bude hlavně práce jejich matky... právě proto spoléhá na to, že během týdne bude Sasuke opět v normálu. Obzvlášť jestli se rozhodne, že mu bude vyvařovat jeho oblíbená jídla. "pojď, můžeme pomalu počkat i na chodbě..." řekne, ale v tom se otevřou dveře a dovnitř nakoukne jejich matka, "jste připravení? tak šup, pojďme domů, musím začít vařit oběd..." popožene je a jen se usměje, když vidí, jak Sasuke dlabe bagetu.




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama