Za dveřmi 5. kapitola

20. srpna 2016 v 22:47 | Masumi-san a Mayu Uchiha |  Za dveřmi

A opět je tu další kapitola:3

Mayu - Sasuke
Masumi - Itachi

"Asi jo" a kouká..




Během chvilky do místnosti vejde Mikoto následovaná Fugakem. Ten už Sasukeho na rozdíl od Mikoto viděl, a proto je ona jediná, kdo se zarazí na místě jakmile uvidí svého syna, jak leží zuboženě na nemocniční posteli, celý v obvazech a s kanilou v ruce, "Sasuke," hlesne tiše a rukou si přitom přikryje ústa. "Mami, pojď, sedni si," řekne Itachi, když vidí, jak jeho matka zbledla. Sám se tedy zvedne a nechá ji, aby se posadila k Sasukemu, kterého jemně pohladí po tváři a starostlivě si ho prohlédne, "jak ti je zlatíčko?" šeptne, sama vidí, že je unavený, ale i tak se na ho na to musí zeptat. Možná že je to ohraná otázka, ale i tak. Pořád je to její malý chlapeček.. i když ne tak malý.
"Bylo i hůř...." odpoví a kouká smutně
"Zlatíčko moje," hlesne tiše a jemně ho pohladí po tváři, "neboj se, dobře? Už brzo si tě vezmeme domů... a budeš v pořádku. Uvidíš," řekne vážně a usměje se navzdory tomu, že ji bolí ho vidět takhle dobitého a ještě ke všemu s tím smutným kukučem, "Chceš něco přinést?" Zeptá se ho potom, je jí jasné, že nemocniční strava není nic moc, a tak by ho klidně zásobovala až do jeho odjezdu, "jsem tak ráda, že už si tady... tohle nám už nikdy nedělej," zavrtí nad tím hlavou, i jí řekli, že právě Sasuke utekl od svého strýce, ale tak nebo tak nechápe, co celou dobu dělal, když vypadá jakoby právě vyšel z nějakého zápasu na život a na smrt a o těch zraněních ani nemluvě.

"Já ale neutekl.." zesmutní a i se začne třepat. "Ke strýci mě už nedostanete. A jestli jo tak utečou jasný. Teď sem neutekl"
"Ššš, klid Sasuke," šeptne Mikoto a víc ho přikryje, protože si myslí, že je to právě ze zimy. Automaticky mu přitom dá jednu ruku na čelo, aby zjistila jestli náhodou nemá zvýšenou teplotu. "Jen se uklidni dobře? Nejdůležitější je, aby ses nám co nejdříve uzdravil..." řekne a volnou rukou mu upraví přikrývku, aby byl pořádně zakrytý a nebyla mu zima. Venku je sice teplo, ale vzhledem k tomu, že je nemocnice klimatizovaná, tak tam jsou jiné teploty. "Zkus se trochu prospat, bude ti lépe, uvidíš," dodá poté. Přeci jen jen díky odpočinku bude moct získat sílu k tomu, aby si pořádně odpočinul. "Potřebuješ nabrat silu," dodá poté s menším úsměvem na rtech.

"Nejsem unavený...." A kouká se strachem kolem...

Zavrtí nad tím hlavou. Ví, že byl vždycky tvrdohlavý, ale i tak. "Ale Sasuke... odpočinek je důležitý," řekne Mikoto vážně. Nemůže si, ale nevšimnout jeho ustrašeného pohledu. Úplně nejraději by si ho rovnou odvezla k sobě domů, aby ho měla hezky pod dohledem a mohla se i něj starat. "Sasuke, neboj se... tady se ti nic nestane, dobře? Jsi tu v bezpečí," řekne vážně. Přeci jen tam s ním sice pořád někdo bude, ale i tak. "Brzo tě pustí domů, uvidíš... tak si zkus odpočinout, dobře?" Usměje se na něj. Sama si není jistá jestli to Sasuke všechno jen tak sám zvládne po psychické stránce vzhledem k tomu, co všechno se mu stalo, přeci jen si byli už promluvit s lékařem.

"Ne ne..." Kouká kolem.... "chci pryč"

"Sasuke, nemůžeš jít ještě domů. Musíš být pod dohledem lékařů," řekne tentokrát Itachi a posadí se k němu na kraj postele. "Nic se ti tu nestane..." ujistí ho znova pevným hlasem, "zůstanu tu s tebou...zařídím si to," řekne. Je mu jasné, že tak lehké to nebude, ale hold nejspíš jim bude muset trochu zalhat.
"Musíme počkat dokud ti nebude dobře," dodá, tentokrát Mikoto. "Víš, že bych tě už nejraději měla hezky doma, ale teď je důležité, aby se něco nezanedbalo," řekne vážně. Přeci jen by Sasuke potom do té nemocnice mohl jet rychle znova a to by to potom nemuselo dopadnout zrovna hezky... a právě tohle si nepřeje. "Zkusíš to tu ještě vydržet?"

"Pokud tu nepůjde strýc tak to vydržím"
"Sasuke, ale vždyť..." začne Mikoto, ale zarazí ji Itachi, kterému je jasné, že Sasuke na tom svém trvá.
"Mami, jen ho nech, nemá cenu to zbytečně rozpytvávat... navíc Sasuke potřebuje hlavně co nejvíc odpočinku. Bude lepší, když se nebude stresovat," řekne tak, aby ani jeden z nich nedostal nějaké špatné tušení. Madara je totiž pořád jejich strýc a to se jen tak nezmění.
"No dobře, zkus se trochu prospat, dobře? Jakmile ti bude líp, tak tě vezmeme domů, souhlasíš?" Zeptá se ho nakonec Mikoto. Ví, že nejdůležitější teď je, aby počkali na výsledky vyšetření, které Sasukemu dělaly.
"Hmmm možná..." A kouká na Itachiho
Itachi nad jeho slovy jen mírně zavrtí hlavou. Čekal, že se Sasuke domů pohrne už dnes, ale očividně to s ním nebude tak horké, jak původně očekával. Přesto, ale nevypustí žádnou poznámku, protože už tak vidí, že jak on, tak i jejich matka jsou z toho všeho dost vydeptaní a nechce ani jednomu z nich zbytečně přidělávat starosti. "Mami," osloví ji po chvilce a nakloní se k ní, aby ho jeho matka vnímala, "měla by sis jít taky domů odpočinout... Sasuke ti nikam neuteče, dám na něho pozor," ujistí ji a zase se napřímí. Věděl, že to jejich matka bude prožívat a ani se jí nediví. On sám je z toho mimo, ale nemůže to dávat najevo jako právě ona. Letmo se přitom podívá na Sasukeho, jestli k tomu chce taky něco říct.
"Mami běž se prospat. Itachi tu bude se mnou "
"Ale..." začne Mikoto aby mohla protestovat, ale už teď je jí jasné, že je to stejně zbytečné, "no dobře, ale přijdu se na tebe podívat zase zítra..." řekne vážně pomalu se zvedne. Nakloní se ještě k Sasukemu a dá mu pusu na čelo jako to dělávala když byl ještě malý. "tak hlavně odpočívej a ty Itachi..." stočí pohled ke svému staršímu synovi, "dej na něj pozor," řekne vážně. Ví, že Itachi by to udělal i bez toho, ale i tak. "Neboj se mami, oka nezamhouřím a ani se od něj nehnu," ujistí ji starší Uchiha. Pravdou je, že vzhledem k tomu, jak ustrašeně jeho bratr vypadá by si ani usnout nedovolil, aby se v noci něco nestalo... přeci jen kdo ví, jak to všechno ve skutečnosti bylo.. rozhodně, ale nechce nic zanedbat.
Sasuke se jen mlčky kouká.
"Tak se mějte a kdyby něco... volejte," řekne jim ještě Mikoto než spolu s Fugakem vyjdou ven na chodbu. Jakmile se za nimi zavřou dveře, tak se Itachi usadí k Sasukemu na židli a natáhne k němu ruku načež ho pohladí po tváři, "mamka měla pravdu.. odpočiň si, zlato, potřebuješ to jako sůl... vypadáš hrozně unaveně, navíc... čím dýl budeš spát tím rychleji ti pobyt zde uteče, věř mi," pousměje se. Původně přemýšlel, že si půjde zařídit, aby zde mohl se Sasukem zůstat, ale nakonec se rozhodně, že počká než sem někdo přijde, protože mu stejně slíbil, že ho už samotného nenechá. "Alespoň to zkus," dodá než se Sasuke pokusí nějak protestovat s tím, že není vůbec unavený. Dle těch kruhů pod očima totiž soudí, že se tam, kde byl jen tak nevyspal.
"Tak dobře... Ale zůstaneš tady.. " A přivře oči.
S úsměvem nad tím zavrtí hlavou. "Neboj se, někam nepůjdu... samotného tě nenechám," ujistí ho, dnes už snad po druhé. I kdyby chtěl, tak se od něj stejně nemůže hnout, protože by si to sám sobě už potom neodpustil. Přeci jen Sasuke je pro něj mnohem víc než jen jeho bratr, a tak by ho tam nemohl jen tak nechat ani kdyby chtěl. "odpočiň si až můžeš jít brzy domů, " hlesne. Sám se už těší až Sasuke pojede domů a i když bude u rodičů, tak se tam nejspíš na pá dní nasáčkuje i on, aby na něj mohl dohlédnout a mohl nějak přijít na kloub tomu, co se vlastně stalo a co všechno měl Sasuke na mysli ohledně Madary, který byl podle něj šéf mafie, se kterou mají už dlouhou dobu problémy.
"Tak fajn...." A přítuli se k němu.
Usměje se a vtiskne mu rychlý polibek do vlasů zatímco si jednou rukou podepře hlavu, protože na něj přeci jen už pomalu jde únava. Za těch několik posledních dní, co byl Sasuke nezvěstný se totiž moc nevyspal.. tedy spíš vůbec. I tak mu to, ale nebrání v tom, aby držel nad Sasukem stráž celou noc. Přeci jen chce, aby Sasuke byl pokud možno co nejvíc v klidu a v pohodě a pokud mu to může zajistit i jeho přítomnost, tak mu to s radostí splní. I tak je ovšem myšlenkami naprosto mimo, protože mu hlavou stále vrtá to, co mu Sasuke řekl. Původně si myslel, že je to naprosto absurdní, ale teď si není jistý jestli na tom třeba nemůže být něco pravdy... i když o tom by se taky dalo polemizovat.
Tuli se a snaží se usnout.
Volnou rukou ho zlehka hladí ve vlasech, když uslyší z chodby kroky, a tak se rychle napřímí zrovna, když dovnitř vejde růžovlasá sestřička. Na to se Itachi pomalu zvedne, aby nerušil Sasukeho a přijde k té sestřičce, která sice vypadá mile, ale jistě mu přišla oznámit, že musí už jít. Šeptem se jí tedy snaží vysvětlit, že tu ani tak není z rodinných důvodů a hlavně služebně, navíc vzhledem k tomu, že i ona ví, co se Sasukemu stalo, tak mu to nejspíš uvěří, a tak jde ještě překontrolovat Sasukeho zatímco Itachi se opět posadí k němu na židli. "Když budete něco potřebovat, tak si zazvoňte na sesternu," řekne ještě šeptem než odejde z pokoje a zavře za sebou dveře.
Sasuke ještě spí než se mu začne zdát to zažil a začne něco ve stylu nesahej na mě.
Celou tu dobu se snaží neusnout, ale plně ho proberou až Sasukeho slova, při kterých sebou trhne. Chvilku na něj nechápavě kouká, ale potom si uvědomí, která bije, a tak se k němu nakloní. "Sasuke ššš, to nic, už si v bezpeční... no tak," zašeptá, je mu ale jasné, že to nebude jen tak a tak s ním jemně zatřese ve snaze ho probudit, aby Sasuke sám viděl, že už dávno není tam, kde předtím a že už je v nemocnici spolu s Itachim, který na něj celou dobu dává pozor, "No tak uklidni se, dobře? Nic to není... nic se neděje," zopakuje a pohladí ho přitom po tváři, přičemž s ním ještě jednou zatřese, aby se Sasuke naplno probral.
Kouká a unaveně se přítuli a přivře oči a odpočívá....

Sám se pohodlněji usadí zpět na židli a jednou rukou se opře o jeho postel a podepře si hlavu, protože i na něj jde únava. Sám se těší až se konečně doma vyspí. Do té doby to tu, ale musí vydržet a být pokud možno co nejvíc při smyslech. "Hezky spi," šeptne a volnou rukou ho hladí ve vlasech, aby věděl, že tam není sám a měl alespoň podvědomé potvrzení, že tam Itachi stále sedí a že si nedovolil nikam odejít. Starší Uchiha se po chvilce podívá na hodiny, které už ukazují kolem druhé hodiny ráno. To jenom dokazuje, že Sasuke spal docela dlouho než se ovšem začal budit s tím, že se mu muselo zdát to, co předtím všechno zažil.

Sasuke se vzbudí a kouká na Itachiho... přitom ho taky začne hladit...

Usměje se, když ucítí Sasukeho ruce, jak ho zlehka hladí. Pohledem vyhledá Sasukeho oči a jemně ho pohladí po tváři, "nemůžeš usnout, že ano?" Zeptá se ho tiše, přeci jen by jeho bráška za normálních okolností již nejspíš spal. Ví, že se mu nemůže divit, když zažil to, co zažil, i tak se k něj, ale bojí poněvadž spánek je velmo důležitý. "Můžu udělat něco, aby ti bylo líp?" Zeptá se ho následně septem, jelikož jeho samotného vůbec nic nenapadá, jak by mu mohl pomoct, aby se z toho všeho nějak dostal. Na jednu stranu je, ale rád, že si ho k sobě Sasuke alespoň trochu pouští a že se nebrání jeho dotekům...tedy rozhodně ne tak, jak předtím, když ho našel.
Jen se přítuli a schová k němu.
Usměje se a jednou rukou ho zlehka obejme. I to je pro něj odpověď... alespoň náznak toho, že ho chce mít jeho mladší sourozenec pokud možno co nejvíc u sebe... a hlavně, že se právě u něj cítí být v bezpečí. Přeci jen by to mohlo být i právě naopak vzhledem k tomu čím si musel jeho bráška projít. "zkus ještě usnout, je brzo..." zašeptá mu do ucha. "Uvidíš, že tě brzo pustí domů a tam už to bude mnohem lepší a zároveň pohodlnější..." ujišťuje ho. Přeci jen s péčí jejich matky, to tam bude Sasuke mít mnohem lepší než v nějakém pětihvězdičkovém hotelu. O tom se ani neodvažuje pochybovat. Na druhou stranu si ale není jistý, jak to bude právě s návštěvou jejich strýce."Tak pokud budeš se mnou tak budu rád"
"A kam jinam bych tak asi šel?" Zavrtí nad tím hlavou, "budu s tebou, jak jen budu moct.. ale zároveň budu hledat ty, co ti tohle provedli... čím dřív je najdu... tím líp," šeptne. Sám předpokládá, že Sasukeho ten někdo nemohl nechat jít jen tak... celé mu to nějak nesedí, ale nemůže přijít na nějaké rozumné vysvětlení. Přeci jen kdyby to skutečně udělal Madara, tak proč by ho potom pouštěl? Přeci jen mu muselo být jasné, že jim Sasuke všechno řekne... "ale s tím si ty nelam hlavu," dodá zamyšleně, "musíš teď myslet hlavně na to, aby ses dal pořádně do kupy..." šeptne. Na jednu stranu bude mít Sasuke alespoň volno, protože v tomhle stavu by do školy stejně jít nemohl...navíc je mu jasné, že namítat nebude.
"Chci být s tebou..." A tuli se k němu.
"A s kým jiným? Nějak to spolu vymyslíme... ale nikam nejdu, to se bát nemusíš," ujistí ho a pohladí ho po zádech. Je mu jasné, že tohle všechno bude ještě pořádně dlouhá noc. Začíná se už těšit až pustí Sasukeho domů a oni si tak budou moct v klidu užívat pohodlí domova. "jen mi slib jednu věc..." řekne po chvíli a nakloní se k jeho ucho, "sám moc dobře víš, že některé věci nemusí vždy být takové jaké se zdají... proto mi slib, že mi budeš věřit... ať se děje, co se děje," zašeptá. Tohle je přeci jen dost důležité... protože v tom do čeho se teď chystá už nebude cesty zpátky a i když se původně chtěl od těch věcí ohledně mafie držet tak, aby to vyhovovalo pouze tomu, co má v popisu práce, tak ví, že to takhle jednoduše nepůjde... ne pokud chce zjistit, co se skutečně stalo.
"Jak to teď myslíš..." A Tulí se.
"To není důležité... myslím, že jednou to pochopíš... jen mi to slib..," řekne vážně. Přeci jen by nechtěl, aby zrovna na tohle jeho bráška zapomněl... možná, že na to stejně časem zapomene, protože se to stane nedůležitým a nikdy nebude potřeba, aby si na to musel vzpomínat, ale vždy je lepší být jistým způsobem připraven, protože jinak by se jim to mohlo hezky vymstít. Pokud si totiž začne myslet, že nemůže věřit ani jemu, tak to ani pro jednoho nedopadne dobře. "Zkus ještě spát, zítra tě čeká náročný den... nejspíš ti budou dělat ještě nějaké dodatečné testy... a možná za tebou pošlou někoho, aby si s tebou promluvil..." zauvažuje, sám neví jestli pošlou někoho od nich nebo někoho jiného, ale to se dozví až zítra.
Furt kouká nechápavě.
Povzdechne si, netuší jestli je to těmi léky, nevyspalostí, a nebo je jeho bráška jen trochu zpomalený. Tak nebo tak se usměje a vtiskne mu láskyplný polibek na čelo, "Spi prosím tě..." zavrtí nad tím pobaveně hlavou, on sám je už docela unavený a i když ho konverzace se Sasukem udržuje vzhůru, tak by byl mnohem raději, kdyby si jeho bratr pořádně opočinul... zítra ho totiž čekají nejen vyšetření, ale taktéž se nejspíš zastaví někdo od nich, aby zjistil, co se vůbec dělo. Už teď je mu jasné, že to pro Sasukeho nebude jednoduché, ale hold s tímhle se nedá nic dělat. Sice nepochybuje o tom, že na ty zážitky nikdy nezapomene, ale i tak budou potřebovat pokud možno co nejvíc detailů, aby se jim snaděnji hledali pachatelé... nebo alespoň místo, kde ho drželi... pokud tedy předtím mluvil pravdu. "nebo snad máš v plánu celou noc prokecat?" nadhodí, aby zjistil, jak na tom vlastně je a na co se má připravit.
"Nebudu spát nechci..." A tuli se..
"Nebo se bojíš?" podívá se na něj a zavrtí nad tím hlavou, "budeš unavený, ale nemusíš... jak myslíš. Ale aby bylo jasno... až budeme doma... tak už žádné výmluvy," řekne s hraně vážným výrazem, který během chvilky poruší úsměv. "tam už si na tebe dohlédnu," šeptne a pousměje se, "ale... co jsem viděl, tak se tady o tebe taky nestarají špatně... ta sestřička, kterou jsem dneska potkal vypadala hrozně mile... Tak pořád lepší než kdyby to byla nějaká další stíhačka," nadhodí zamyšleně, přeci jen tohle by bylo to poslední, co by tak Sasukemu mohlo chybět ke štěstí. "Navíc... kdyby to byla nějaká... starší dáma, tak by mi tohle jen tak neprošlo..." povzdechne si vzhledem k tomu, že té sestřička to stačilo jen říct.
"To jo... je šikovná..." A tulí se.
Usměje se nad tím a mírně přikývne, "Jo to je... a zhruba v tvém věku... nejspíš tady je na praxi," řekne zamyšleně. "Sasu," usměje se a zvedne se přičemž si sedne na kraj jeho postele, aby byl u něj blíž. Zády se přitom opře o stěnu, aby se mu pohodlněji sedělo a vydržel tam alespoň do rána, než za Sasukem přijdou doktoři, aby udělali vizitu a řekli jim, co a jak bude dál a hlavně, kdy ho pustí do domácí péče. "Myslíš, že zítra zvládneš menší návštěvu? Měl by přijít někdo od nás... ještě nevím kdo to bude, ale..." Podívá se na něj, chce, aby to věděl, protože přeci jen je to důležité... alespoň proto, aby mohli nějakým způsobem začít vyšetřování.
"Asi jo..." A kouká na něj.

"Dobře...vždyť uvidíš, jak ti zítra...teda spíš dneska bude," přikývne, "při nejhorším to přeložíme na jindy, ale rozhodně by bylo lepší, kdyby se to sfouklo na jednou..." Podívá se na něj vážně. Přeci jen to má Sasuke zatím v živé paměti a to je pro ně momentálně to nejvíc důležité. "A potom už budeš mít klid...doufám," usměje se a jemně ho pohladí po vlasech. Po chvíli se na moment zvedne a přejde k oknu, které otevře, aby dovnitř pustil trochu čerstvého vzduchu. "Je krásně..."vydechne, když spatří hvězdy, které září na nebi. Uhne přitom pohledem k Sasukemu a opět se rozejde pomalu k němu, aby si mohl zase sednou vedle něj.

"To jo..." A přivine si ho k sobě.

Usměje se nad tím, "klidně se opři..nemusíš mít strach, nic ti.neudělám," řekne vážně, pro jistotu, aby to Sasuke věděl. Přeci jen kdo ví, co se mu nyní honí hlavou, "A...sháněli tě tvoji kamarádi ze školy...Suigetsu, Juugo i Naruto...nejspíš by ses jim měl ozvat, že si v pohodě...rodiče jim toho sice moc neřekli, ale myslím, že si dokázali nějak spojit, že se něco děje..." nadhodí. Ne že by po něm chtěl, aby jim to všechno hned řekl a volal jim hned...ale moc dobře ví, jak se cítil, když nevěděl, co se Sasuke je a předpokládá, že se tak nějak musí cítit i oni. Přeci jen se s nimi Sasuke baví už dost dlouhou dobu... tedy alespoň co si pamatuje.

"Tak jim můžeš zavolat a říct jim kde sem..."

Mírně nad tím zavrtí hlavou a nadechne se, aby mohl pokračovat "Až ti bude líp, tak jim zavoláš sám...myslím, že to budou chtít slyšet od tebe a hlavně... Určitě se za tebou potom budou chtít přijít.podívat a... no... myslím, že by to bylo mnohem lepší až budeš konečně doma." Odmlčí se, ví, že to sice závisí jen na Sasukem, ale i tak...Přeci jen kdo by chtěl, aby ho přátelé viděli právě v takovém vztahu? "Navíc...měl by sis nechat projít hlavou jestli budeš chtít, aby věděli pravdu... nebo si raději něco vymyslíš... je pravda, že čím míň ví..tím je to lepší. Na jednu stranu..." řekne zamyšleně, přeci jen tady už nejde jen o nějaký útěk nebo něco podobného.

"Klidně jim ted zavolej zvládnu to"

"Sasuke, jsou tři hodiny ráno...navíc zítra je škola. Všichni jistě spí," zavrtí nad tím hlavou, byl si myslel, že to Sasuke ví, ale očividně mu to nedošlo, "proto jsem ti tady říkal, aby ses ještě prospal...máš ještě do rána dost času...potom tě stejně budou budit na vizitu..." podotkne, sice ví, že to Sasuke už nejspíš tuší, protože je všeobecně známo, jak to chodí v nemocnici. "Ale...hold to už je na tobě," pokrčí rameny, přeci jen je Sasuke už dost starý na to, aby ho do něčeho takového snad nutil, a tak to raději nechá být, "ale říkám...lepší bude když se jim ozveš ty..." dodá ještě, aby s tím později počítal. Přeci jen je otázkou času než jim někdo z nich zavolá.

"To už je jedno..."
"Ani ne..." pokrčí rameny, "ale fajn, jak myslíš, bráško," řekne nakonec jelikož se nechce nijak hádat. "Tak mě napadlo... budeš chtít přinést něco z domu? Teda... já nevím, co se tak dělá v nemocnici, aby se jeden zabavil... knížku? Možná," pokrčí rameny. Sám tu sice většinu času bude s ním, ale i tak...rozhodně se bude potřebovat minimálně převléct, ale do toho bude muset zakomponovat ještě i.někoho dalšího, aby zde Sasuke nezůstal sám. Přeci jen mu to slíbil. Když se ze svých myšlenek vrátí zpátky do reality, tak Sasukeho jemně pohladí, jelikož je už delší dobu ticho, a tak zjišťuje jestli třeba neusnul... ani by se nedivil vzhledem k tomu kolik je hodin.

"Ach jo jdeme domů...."
Jemně mu odhrne několik vlasů z čela než řekne: "Půjdeme až tvůj doktor usoudí, že to bude možné. Přeci jen je teď.nejdůležitější, aby ses uzdravil... jinak by ses sem.mohl zase vrátit a to přeci nechceš...ne?" Podívá se na něho a zavrtí nad tím hlavou. "Byl bych rád kdybych tě mohl rovnou vzít domů, ale... ale budeš muset ještě nějakou chvilku vydržet...to jak.dlouho se.dozvíš ráno. Můžeš se na to zeptat doktora...myslím, že už to bude vědět, protože budou procházet všechny výsledky z vyšetření, které ti dělali" vysvětlí. Sám je zvědavý na to, jak to všechno dopadlo, i když kdyby bylo něco špatně, tak by jim již jistě dalo dávno vědět.

"A můžeme pak jít k tobě?" A tuli se
"Já nevím Sasuke," připustí tiše s pokrčením ramen. "Obávám se, že tě mamka bude chtít mít doma, aby na tebe mohla dohlížet..." odmlčí se, "ale už jsem přemýšlel nad tím, že bych po tu dobu taky zůstal u rodičů abych ti mohl zůstat na blízku... navíc táta teď bude hodně v práci takže...bude lepší, když nebudete sami," pokrčí rameny. Kdyby nebylo Sasukeho a nepřál si, aby s ním Sasuke zůstal, tak by byl v práci neustále a pátral by po těch, co si dovolili na něj sáhnout... Přeci jen něco takového je neodpustitelné...a pykat za to budou tak nebo tak. "Možná to tak i bude na.jednu stranu lepší..." šeptne, když nad tím tak začíná uvažovat. "Nebo?" Koukne na něj

"Tak jestli tam budeš taky..."
"Slíbil jsem ti, že s tebou zůstanu...že tě nenechám samotného... a právě to mám v plánu dodržet takže se nemusíš strachovat dobře?" Šeptne tiše a usměje se, "jen si myslím, že s rodiči doma si budeme muset dávat dobrý pozor, aby na něco rodiče nepřišli..." řekne vážně. Přeci jen ani jeden z nich nechce, aby se o jejich vztahu dozvěděli právě rodiče, protože by to v žádném případě nedopadlo dobře a to ani pro jednoho z nich... jejich otec by totiž rozhodně zuřil. "Nějak to budeme muset zvládnout... tak.nebo tak...mámu by to stejně nejspíš nenapadlo, ale už jen pro jistotu..." řekne tiše, aby si snad i Sasuke uvědomil, že to budou muset nějak udělat.





 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama