Za dveřmi 3. kapitola

17. srpna 2016 v 21:17 | Masumi-san a Mayu Uchiha |  Za dveřmi

Tak a tentokrát pro vás mám opět další kapitolu spoluautorské povídky:3

Mayu - Sasuke
Masumi - Itachi, Madara

"Hmmm..." A opře se. Přivře oči a odpočívá.



Pousměje se a jednou rukou ho hladí ve vlasech, aby mohl Sasuke v klidu odpočívat. Nevadilo by mu, kdyby se ještě chvilku prospal, protože přeci jen včera šli spát docela pozdě, a tak mu nějaký ten spánek chybí navíc... většinou, když je volno, tak je Sasuke skoro jako vyměněný vzhledem k tomu, jak rád a jak dlouho si umí vyspávat. Po chvíli uhne pohledem od Sasukeho až k televizi, ve které stále jede ten film, ale vypadá to, že už taky pomalu končí, a tak se snaží chytit alespoň ten začátek, i když je mu už předem jasné, že toho z toho moc mít nebude. Už jen kvůli tomu, že nejmíň polovinu se Sasukem prokecali, ale nevadí mu to. Přeci jen pustit si ten film někdy jindy je pro něj to nejmenší.
Leží a pomalu usíná. Nechá se hladit až usne.
Jakmile Itachi zaregistruje, že se jeho bratr již odebral do říše snů, tak se usměje a zůstane u něj ležet s pohledem upřeným na obrazovku, ve které postupně kouká na nějaké filmy dokud nejsou čtyři hodiny a tím pádem i čas, aby vzbudil Sasukeho, aby se mohl sbalit. Nakloní se tedy.k němu a políbí ho na rty, "Zlato," šeptne jemně a pohladí ho po tváři. "Je čas vstávat," šeptne a usměje se. Není moc nadšený z toho, když ho musí budit, protože by ho nejraději nechal spát jak jen bude chtít, ale to teď neřeší. Ví, že by mu Sasuke potom pořádně vyčinil, kdyby.kvůli němu zaspal a nestihl si potom vzít věci. Přeci jen u Itachiho se rovnou automaticky vybaluje.

Sasuke se pomalu probudí a rozepsané kouká... "co je, ču ještě spat.." A stulí se k němu.

"Sasuke, musíš vstávat, aby sis stihnul sbalit věci ke strejdovi.... a taky to do té školy, jak si s ním chtěl pomoct, dobře?" Podívá se na něj vážně a jemně ho pohladí po tváři, "tak vstávej, máš ještě hodinu, " šeptne vážně a přitom ho dál jemně hladí po paži, "je to sice času dost, ale nechci, aby si potom zbytečně začal stresovat, že nic nestíháš ty moje trdlo," pousměje se a vtiskne mu pusu na tvář. "Otázka je jestli vstaneš, a nebo tě.mám donutit?" Usměje se a pohladí ho přitom po paži a hrudi. Je připravený ho zlechtat, když bude muset jelikož na rozdíl od něj je jeho bratr hodně lechtivý. Což samozřejmě ví jen málo lidí a taky právem... přeci jen by mu s tím potom nedali pokoj.

"No dobře dobře.." zvedne se.. A začne si balit.
Itachi se jen usměje, dá si ruce za hlavu a kouká na něj, jak si balí věci, "zvládneš to?" Zeptá se ho zatímco se i on pomalu zvedne, protože by se měl převléct do uniformy, protože potom pojede rovnou do práce jelikož jinak by to ani nestihl. "Hlavně pamatuj, že tam nejedeš na dva měsíce a jak tě znám, tak toho stejně moc nenaděláš," poznamená tiše a zvedne se. Pomalu se protáhne a přejde ke skříni, ze které si tedy vytáhne svoji uniformu. "Tak si říkám, že jestli se nám tam rozbije klimatizace, tak se nejspíš upeču," povzdechne si a začne se oblékat, aby byl připravený zaráz se Sasukem, přeci jen nechce, aby na něj musel Sasuke nějak dlouho čekat.

"Neboj už to mám základní věci úplně stačí..."

Mírně přikývne, "Takže můžeme vyrazit?" Usoudí po chvíli a ještě si vezme zbraň, kterou si upevní na opasek. Potom zavře skříň a otočí se čelem k Sasukemu, "chceš něco vzít?" Zeptá se ho potom, sice vidí, že toho nemá tolik, ale vzhledem k tomu, že si má brát i to do školy, tak by se ani nedivil. Navíc by měl alespoň volnou jednu ruku, "máme dobrý čas, takže není důvod k tomu abychom nějak spěchali," konstatuje při pohledu na digitální hodiny, které má na nočním stolku. "Hlavně si nezapomeň telefon," dodá ještě a.přitom vypne televizi, aby mohli už pomalu vyrazit a zbytečně to tam nehrálo bůhví jak dlouho.
"Neboj ten mám u sebe.... "
"No fajn, v tom případě můžeme tedy jít," přikývne, když vidí, že se jeho bráška už sbalil a vyjde první, aby mu alespoň otevíral dveře, když už nechtěl s ničím pomoct. Zastaví se až v předsíni, kde se obuje a potom vyjde ven, kde je snad o pár stupňů víc než uvnitř, a tak se jen znechuceně ušklíbne. Ze všeho nejraději by se někde válel v bazénu spolu se Sasukem, ale hold takový je život. Odemkne tedy na dálku auto, aby si tam mohl Sasuke dát svoje věci a nemusel je tahat sebou a potom zavře dveře od domu a zamkne. "Jdeš za mnou dopředu?" Zeptá se ho už jen ze zvyku, protože si neumí vybavit, kdy by se jeho bráška nemohl dopředu vecpat. Možná tak jen, když s nimi jede i Shisui, který ho vždy jemně odšoupne na zadní sedadla.
"Ale já tam nechci jít bez tebe"
"Sasuke, co to zase povídáš?" Zeptá se ho nechápavě a přitom přejde za ním ke kufru, "jedu tě tam odvést... víš, že potom musím jít do práce...mluvili jsme o tom," poznamená tiše, jakmile si Sasuke hodí věci do kufru, tak ho zavře a následně ho krátce obejme, "můžu tam zůstat jen chvilku jestli ti to tedy k něčemu bude, ale to bychom museli vyrazit....zatím máme docela náskok," šeptne a podívá se na něj jestli bude souhlasit, a nebo jestli má jiný nápad, "každopádně pojď do auta, zapnu klimatizaci..." řekne vážně a sám si sedne na místo řidiče a nastavi klimatizaci, aby bylo v autě brzy pokud možno co nejlíp, protože jinak by se upekli zaživa... doslova.

Na sedne k němu a i ho obejme. "Necu tam být bez tebe..."
"Sasuke," šeptne ztrápeně. Nejraději by Sasukeho ani nikam nepouštěl, bolí ho, jak se jeho bratr zoufale snaží zůstat a ním, ale on mu to splnit jednoduše nemůže. "Ani já nechci být bez tebe, ale když tu není táta, tak je to na mě... Nechtěl jsem ti nic říkat, aby ses.o mě zbytečně nebál, ale se Shisuiem pojedeme mimo město...dostali jsme nějaké informace o lidech, kteří můžou být ve spojení s mafií, ale musí se to prověřit... " odmlčí se a odtáhne se natolik, aby mohl vzít jeho obličej do dlaní. "Teď mě pozorně poslouchej...jsi pro mě to nejdůležitější... Ale právě proto abych zamezil tomu, že budou umírat nevinní..." odmlčí se, doufá, že Sasuke pochopí, že mezi nimi by mohl být právě i on, protože Itachi na něco takového nedokáže ani.pomyslet. "tak musím jet... Ale přijedu jak jen to bude možné...to ti slibuji"

Kouká na něj... "musíš dát na sebe pozor..." A tulí se.

"Vždyť víš, že si dávám pozor vždycky..." usměje se na něj a vtiskne mu polibek, "vrátím se... vždycky. Tak si to pamatuj a zapni si pás ať můžeme jet," řekne vážně a jemně se od něj odtáhne, aby si taky mohl zapnout pás a nastartuje. Vyjede od domu a rovnou vyrazí pryč z města po silnici, "budeme tam tak do hodiny..." řekne poté a pustí rádio, ale ne moc nahlas, jen tak, aby příjemně dokreslovalo pozadí. Přitom jednou rukou vezme za ruku Sasukeho dokud jedou po dobrých silnicích a drží volant jen jednou rukou, "Mám večer čekat jestlo mi zavoláš nebo si zavoláme až zítra?" Naváže s úsměvem na rtech, už teď se na to těší, i když na originál to rozhodně nemá.

"Zavolám ti neboj...." A tuli se. "To bych tě bral tam"

Pousměje se a.mírně přitom přikývne. "Dobře, zkusím si udělat čas," šeptne, i když si moc není jistý, jak moc času bude mít, ale hold si to bude muset něco udělat. "Já vím, že ano, ale rozhodně si myslím, že se tam
alespoň budeš moct trochu...zabavit. uděláš si věci do školy a než se naděješ, tak už pro tebe přijedu já... a nebo rodiče a budeš v klidu doma," mrkne na něho a poté svůj pohled opět přesune na vozovku. "Hlavně na něj zkus být trochu...milý...přeci jen on sám se na tebe jistě moc těší," šeptne, moc dobře ví, že teď se chová jako jejich matka, ale nemůže mu to nepřipomenout. Navíc přeci jen po něm Sasuke taky něco potřebuje a tudíž si to bude muset nějak zasloužit.. nebo se spíš podle toho chovat.
"Bože už mi to leze na nervy...." povzdechne si
"Já vím," ušklíbne se, "Ale jednoduše jsem ti to musel říct...Vždyť znáš strejdu." Pokrčí rameny. Jejich strýc žije už hodně dlouho sám, očividně mu to tak vyhovuje, ale i tak mívá jejich matka strach jestli mu to snad občas nevadí. "Dobře... tak... promiň," řekne po chvíli a pousměje se, "už budu mlčet, slibuju, alespoň co se tohohle týče," řekne vážně a jemně mu přitom stiskne ruku, za kterou ho drží. Teď, když se na chvíli soustředí jen na text písničky, která zrovna hraje, a taky na silnici, tak si uvědomí, že to dneska bude rozhodně perný den a to nejen díky té práci, ale taky díky tomu, že bude trávit čas se svým hyperaktivním příbuzným, který se občas chová jako dítě.
"No tak fajn..." A kouká z okna.
Zbytek cesty už jede Itachi mlčky, hluboce ponořený ve vlastních myšlenkách. Vlastně i skoro minul odbočku, kterou se dostane k jejich strýci, "Jsme tu," oznámí po chvíli Sasukemu, když zastaví před velkým domem, který stojí jako jediný na samotě. "Pomůžu ti alespoň s věcma," navrhne mu, přeci jen se chtěl stejně se strýčkem přivítat a vlastnoručně mu Sasukeho předat, "ale nejdřív..." pousměje se a nakloní se k němu přitáhne si ho k sobě a dlouze ho políbí. Přeci jen neví, kdy se zase uvidí, a tak to bere jako pusa na rozloučenou, protože venku by něco takového udělat nemohli jelikož o jejich vztahu vůbec nikdo neví. Potom se od něj odtáhne a na chvilku se čelem opře o to jeho.
Usměje se a Sasuke ho obejme a polibi ho taky. Pak vyleze.
Itachi s úsměvem taky vyleze a zavře za sebou dveře. Přejde přitom ke kufru a otevře ho. Nechá Sasukeho, aby si vzal jednu svoji tašky a on mu potom vezme zbytek, "Máš všechno?" ujišťuje se zatímco ještě kontroluje kufr a potom ho zavře. Pomalu se spolu s ním vydá je dveřím. Ví, že o nich jejich strýc už stejně nejspíš ví, a tak je zbytečné nějak zvonit, ale i tak Itachi položí jednu tašku a zazvoní už jen ze slušnosti, aby mu tam jen tak nevpadli. Chvilku je ticho, ale po zhruba minutě k nim dolehnou kroky z předsíně, které očividně patří Madarovi, protože pomocnice, která u něj pracuje by takhle rychlá nebyla vzhledem k tomu, že si jistě jen tak nevysedává a něco určitě dělá.
Sasuke se přítuli k němu a pevné drží.
Itachi si jen povzdechne jakmile se na něj jeho bratr opět nalepí. Skutečně by mu rád objetí opětoval, ale bohužel má jednak plné ruce, a taky nechce, aby to zajelo někam úplně jinam. "Sasuke," šeptne tiše, doufajíc, že mu dojde, že by se měl trochu vzchopit, protože takhle jinak to moc nedopadne. Po chvíli se před nimi otevřou dveře, ve kterých stojí vysoký muž s dlouhými černými vlasy jako Itachi, ale s tím rozdílem, že ty jeho jsou rozježené do stran. Rty se mu roztáhnou do úsměvu jakmile spatří své dva synovce,
"Sasuke, Itachi," osloví je místo pozdravu a ustoupí, "pojďte dál... nebudete tam snad jen tak stát," poznamená, protože přeci jen je venku mnohem hůř než uvnitř, kde jede klimatizace, protože jinak by se tam nedalo vůbec pracovat.
Sasuke si šel teda dovnitř. Odložil tašku a posadil se do obýváku.
Itachi ho pomalu následuje a tašky mu složí v předsíni. Otočí se přitom čelem na Madaru, "Musím jít... práce," řekne jednoduše a nakoukne do obýváku k Sasukemu, aby se i s ním mohl rozloučit. "Bráško? Už půjdu... potom ti dám vědět," šeptne, ví, že kdyby tam zbytečně dlouho čekal, tak by to všem dělal jen mnohem horší a nechce, aby se Sasuke zbytečně trápil. Jeho přehnané starostlivosti si ovšem ihned všimne Madara a s úšklebkem na rtech nad tím zavrtí hlavou, "Už není malý, Itachi, zvládne to, dohlídnu na něj," ujistí svého staršího synovce, aby mohl jít v klidu do práce a nemusel se bát o to, co se děje se Sasukem. "trochu mu věř," dodá a opře se přitom zády o futra, aby viděl na oba dva.
Sasuke si sedí a vytáhne si mobil a začal si na něm hrát.
"No jo...Vždyť já vím," šeptne Itachi, moc dobře si uvědomuje, jak moc ten čas letí a že jeho bratr už dávno není malý kluk. "Tak zatím " řekne ještě než se rozejde ke dveřím a vyjde ven čímž svého mladšího bratra zanechá se strýcem samotného. Ten se po chvíli odletí od futra a přejde do obýváku, kde se usadí do křesla a chopí se skleničky, ve které má bourbon a svoje černé oči přesune na svého synovce, "Vždy se chová jako workoholik?" Zeptá se ho zatímco si odpije ze skleničky, "je jako vás otec," dodá a uchechtne se, "ale předpokládám, že hovorů o svém bratrovi už musíš mít dost..." usoudí nakonec a.pohodlněji se opře, "jak se ti daří ve škole?"

"Ve škole? Ale jo dobrý jen mám problém s jednou věci.." A vytáhne složku. "Nejde mi udělat projekt a Itachi říkal ze si na to dobrý.."

"No já sem dobrý v hodně věcech" pokrčí Madara s ušklebkem rameny a natáhne k němu ruku, aby mu předal tu složku, "ukaž," kývne hlavou a vezme si od něj složku, kterou otevře. Trvá mu jen několik sekund než to všechno prostuduje a potom se opět podívá na svého synovce, "No....tohle není tak těžké, můžu ti s tím pomoct," řekne nakonec Madara a vrátí mu složku, "Chceš se na to podívat až zítra? Nejspíš musíš být po té dlouhé cestě dost unavený," vydechne a odpije si ze skleničky se zlatavou tekutinou, "dáš si?" Zeptá se ho a poukáže na skleničku jestli náhodou taky nechce. Přeci jen je Sasuke už taky skoro dospělý, a tak by ho jedna sklenička nezabila.

Jen zavrtí že ne. "Můžeme i teď"

"Jak chceš, chceš tedy k pití něco jiného?" Zeptá se ho zatímco se pomalu zvedne a přejde k baru, kde si doplní obsah skleničky a rovnou vezme propisku, aby měl Sasuke čím psát, "Fajn...tak mi nejdřív řekni, jak se ti povedlo udělat tohle..." řekne a poukáže přitom na několik popsaných stránek, které Sasuke očividně, na kterých začal
očividně pracovat sám, protože jinak si to vysvětlit neumí. Má to sice docela slušný základ, ale zbytek je poměrně zvláštně zpracovaný, i když to nejspíš bude tím, že Sasuke ani neví, jak se to správně zapisuje. "Myslím, že bude stačit, když tam trochu doladíme určitě věci a bude to v pohodě," dodá po chvilce.
"No prostě jsem začal nějak. A pak sem už nevěděl jak... ani Itachi"

Mírně přikývne a pomalu se napije "Aha, no myslím, že to nějak dáme dohromady, kromě textu bys tam, ale potom měl na základě toho udělat nějaké grafy...předpokládám, ale že to už zvládneš i sám na počítači..." začne a sedne si tak, aby viděl, co Sasuke bude psát, "budeš to psát rukou nebo na počítači?" Zeptá se ho potom, "většinou se dělají poznámky rukou a potom se to všechno zpracuje na počítači, ale jak si to uděláš ty, to už je na tobě. Předpokládám, že to máš stejně jenom čistě jako úkol do školy?" Zeptá se ho potom, neví, jak to bude Sasukemu vyhovovat, ale předpokládá, že tak by to stejně bylo mnohem rychlejší než kdyby to měl psát rukou.

"Přes počítač to dělám ale nevím jak dál.. toto nám udělali naschvál..."

"Věř mi, že kdyby vám snad chtěli dělat naschvály, tak to vypadá mnohem hůř. Tohle ještě není tak strašné...jsou to jen základy, ale máš to trochu zmatené takže bude lepší když si to potom třeba ve wordu přepíšeš, " řekne, napije se ze skleničky a následně ji odloží na stůl, aby měl volné v ruce a nehrozilo, že to vyleje. "Někam si poznač, že budeš dělat ještě grafy ať na to nezapomeneš, myslím, že když trochu upravíme to, co máš a nějak doděláme to poslední a závěr, tak to bude dobré," usoudí nakonec. Přeci jen je zbytečné něco takového dělat úplně od nuly hlavně kvůli tomu, že by z toho byl Sasuke nejspíš jen otrávený a navíc to ani není tak hrozné.

"Myslíš že je to dobré..." A dopisuje.

"Myslím, že ano...vzhledem k okolnostem," přikývne. Ví, že od Sasukeho nelze očekávat, že vypracuje něco úplně běž chyby, ale i tak. "Dopiš si to teda takhle..." řekne a začne mu pomalu diktovat, aby to Sasuke pochopil a mohl ho při nejhorším zastavit, aby se na něco zeptal čemu by nerozuměl. Potom se opře o opěradlo křesla a chopí se své skleničky. Mlčky přitom pozoruje Sasukeho, jak všechno zapisuje. Spíš než na to, co píše se ovšem momentálně soustřeďuje právě na to, jak soustředěně jeho synovec přitom psaní vypadá. Usrkuje přitom ze skleničky, ale pomalu. Přeci jen nemá v plánu se opít, ale vychlazené je v tomhle počasí to nejlepší.

"Tak už to mám..." A poda mu to a napije se coly.

"Ukaž " pousměje se, odloží skleničku a vezme si od něj papíry, do kterých ještě před chvílí psal právě to, co mu diktoval. Začne v tom tedy listovat a číst, aby zkontroloval jestli to všechno má dobře. "Dobře. Myslím, že jestli ti to takhle stačí, tak když tam doplníš potom ty grafy, tak to můžeš v klidu odevzdat," usoudí potom, co mu to předá zase zpátky. "Přemýšlel si už nad tím jestli budeš chtít dál studovat a popřípadě co?" Nadhodí po chvíli se zájmem v hlase. Přeci jen si o tomhle neměli nikdo možnost přímo promluvit.... Navíc je mu jasné, že jeho názor a priority se mění s tím, jak postupně dospívá. "Nebo máš v plánu jít ve stopách svého otce?" Dodá poté a odpije si.

"Jak to teď myslíš? Po. škole. No nevim ale do další nejdu"

Pousměje se a mírně přikývne "No myslel jsem to tak jestli se taky rozhodneš stát policistou jakko tvůj otec a bratr, a nebo jestli půjdeš svou vlastní cestou..." odpoví mu s pokrčením ramen, "a pokud ano...tak jestli už máš snad.nějakou představu, co by tě mohlo bavit. Do maturity máš sice ještě poměrně daleko, ale i tak...předpokládám, že nějaké ty zájmy už máš tak.nebo tak," podotkne. Přeci jen ví, že nejspíš stejně se ho Fugaku bude snažit přesvědčit, ale jak tak kouká na Sasukeho a na to, jak moc tvrdohlavý jeho synovec je, tak si nemyslí, že by byl u něj jeho bratr úspěšný i navzdory tomu, že v přesvědčování je skutečně mistr.

"Nevím ještě neřeším to... A hlavně chci mít po škole klid..." A dál pije.

"Možná, že si s tím zatím neděláš hlavu, ale přesto všechno si pamatuj, že to stejně jednou přijde... a jak znám svého bratra, tak jistě bude chtít, aby ses přidal do rodinné... tradice, řekněme" poznamená. On je vlastně nyní jediný, kdo nemá nic společného s.policií. Zbrojní pas sice má, ale jako manager společnosti ji zatím nijak k ničemu nepotřeboval. "A co tvoje matka? Jak se má? " změní po chvíli téma. Přeci jen svoji švagrovou už neviděl delší dobu, a tak kdo ví. Na jednu stranu se i diví, že to s jeho ebratrem vydržela všechny ty roky...předtím by to do nich totiž ani neřekl. "Dlouho jsem ji neviděl..." dodá poté a pomalu se napije.

"Jeli s tátou pryč a já zůstal jen s bráškou... nevím možná bych šel k policii ale zatím se mi nechce."
"Ano, Fugaku se zmiňoval, že se rozhodli na nějakou dobu někam jet...už to.potřeboval workoholik jeden " zavrtí nad tím nesouhlasně hlavou, "jde o to, aby že to bavilo...jakmile se tak stane tak bude všechno jednodušší" pousměje se, "vlastní zkušenost," dodá.poté, "Aby si potom nedopadl jako Itachi..." řekne zamyšleně, ale víc to nerozvádí jelikož si není jistý jestli i tomhle Sasuke vůbec něco ví. Nakonec to není nic, co by se nedalo jednoduše odvodit, ale nejspíš se o tom jen tak nemluví hlavně kvůli tomu jaký jejich otec je. "Ale řekl bych, že tobě by to sedělo...zkoušel si už někdy střílet?" Zeptá se ho, "ze skutečné zbraně..." dodá.
"Jak jako Itachi? A ne nezkoušel"
"Mno... asi by ti to stejně nakonec řekl, ale... nejspíš nemusí vědět, že jsem ti to řekl," dodá poté a pohodlně se opře o opěradlo, "Tak když byl Itachi ještě mladší... tak jednoduše váš otec... no vždyť ho znáš... Chtěl, aby Itachi šel v jeho stopách, a tak ho tak nějak k tomu dostrkal a donutil... myslím, že Itachi se s tím nakonec smířil a dělá svoji práci svědomitě, ale i tak... kdo ví, co by z něj nakonec bylo, kdyby neposlechl svého otce," řekne zamyšleně Madara. Přeci jen sám uvažoval nad tím, že by svému synovci nabídl mnohem jinou práci, ale nakonec se k tomu stejně nedostali a asi by to nebylo úplně to nejlepší. "Nestřílel jo? Zvláštní... řekl bych, že je to hlavně práce Mikoto, že ano?"
"Asi nevím... neřeším to nevím co pak,"
Mírně nad tím zavrtí hlavou a poté dopije skleničku, "rád bych tu s tebou zůstal, ale práce nepočká. Mám ještě nějaké vyřizování, tak se uvidíme nejspíš až u večeře. Číslo na mě máš kdyby bylo potřeba navíc služebná je někde nahoře, když budeš cokoliv potřebovat," řekne a přitom zdůrazní slovo cokoliv s úšklebkem na rtech. "Jinak... předpokládám, že kde máš svůj pokoj víš takže..." řekne, přemýšlejíc jestli na něco nezapomněl, ale potom se už jen otočí na patě a pomalu vejde do předsíně, aby se mohl obout a pomalu vyrazit na cestu. Stejně ale musí počkat na svého řidiče, protože před chvíli pil a nerad by se ještě hádal s policíí, kdyby ho snad náhodou zastavili.
Sasuke jde k pokoji a uvidí jak je otevřený pokoj od Madary a tak tam vleze a kouká až uvidí kazetu.. vezme si ji a jde k sobě kde si ji pustí. Sleduje to a nemůže uvěřit co vidí. "Co to sakra.. musím zavolat Itachimu... A hledá mobil. Když zjistí že ho u sebe nemá tak se rozběhne dolů...
Venku na cestě k autu si Madara uvědomil, že si nahoře zapomněl jisté podklady, a tak se ještě jednou vrátí do domu, kde zaslechne podivné zvuky. Rozejde se tedy nahoru po schodech, ale jakmile se dostane blíž ke svému pokoji a vejde dovnitř, tak ztuhne. Kazeta, která ležela předtím u něj na stole mezi papíry tam není. Rychle se tedy rozejde ke stolu a začne ho prohledávat, když ovšem nic nenajde, tak vyjde z pokoje a to se před ním mihne Sasuke, jak běží dolů, "Sasuke? Co se děje?" zeptá se ho nechápavě.Jakmile si ovšem uvědomí, že to co předtím slyšel bylo dost povědomé, tak se rychle rozběhne za svým synovcem a zastaví ho až dole pod schody tím, že ho zlehka chytne za paži.
"Pusť mě. Tady nezůstanou jdu domu..." A vytrhne se mu a jde pro telefon.
"Sasuke," zamračí se a přejde až k němu, "můžeš mi vysvětlit, co to do tebe tentokrát vjelo?" zeptá se ho nechápavě, sám moc dobře ví, co by to mohlo být, ale chce to slyšet od něho, protože se přeci jen může mýlit... přál by si, aby se mýlil. "Chápu, že by si byl nejspíš... doma, ale řekl bych, že to tady těch pár dní přežiješ... přeci jen už jsi skoro dospělý a hlavně si chlap, ta zatni zuby," řekne a tentokrát si stoupne před něho, aby mu jeho synovec věnoval alespoň nějakou pozornost, protože jinak si není jistý jak dalece ho bude Sasuke poslouchat. Navíc by nebylo dobré, kdyby o tom, co viděl řekl někomu dalšímu, například Itachimu, který by tam potom jistě rychle přijel, aby ho odtamtud mohl odvést.
"Nech mě bejt jasný. Jdu domu. Nemůžeš mě tu držet." A obejde ho a hledá číslo které vytáčí.
"Sasuke, uklidni se, " zamračí se. Je mu jasné, že nyní s ním rozhodně nebude žádná řeč, a tak si povzdechne, původně se k tomuhle nechtěl snižovat, ale teď je v sázce celá jeho práce. Ranou do zátylku ho pošle v bezvědomí k zemi, ale chytne ho než spadne na zem, aby se nepotloukl. Jeho mobil, ale nemá tolik štěstí a dopadne na podlahu. Z té ho Madara zvedne a mobil jednoduše típne přičemž mu vytáhne simku a mobil vypne. Rozhodně teď nepotřebuje, aby sem jel ještě Itachi, který by se do toho všeho jen zbytečně připletl. Pohled mu ovšem následně padne na jeho nejmladšího synovce, ví, že jen tak se mlčet nerozhodne, a tak se rozhodne ho naložit do auta a vyjet směrem, kterým původně chtěl.

Sasuke je nějakou dobu mimo... když se probere tak se diva kolem. Jak uvidí Madaru tak sebou cukne a snaží se dostat pryč.
Madara se otočí na Sasukeho a zavrtí hlavou nad jeho snahou. Je jasné, že odtud se Sasuke jen tak jednoduše nedostane. "Sasuke... uklidni se." Promluví s pečlivě kontrolovaným hlasem. "Myslím, že bude mnohem lepší když zapomeneš na to, co si viděl a zůstane to jen mezi námi. Věř mi, že za ty problémy ti to nestojí..." řekne vážně, "Věř mi, že tohle je ta mnohem lepší a zároveň i příjemnější možnost než ta druhá..." řekne tajemně. Sám doufá, že to Sasuke přijme a nebude zbytečně dělat problémy. "Navíc... nikdo ti to neuvěří," poznamená s pokrčením ramen. "Takže Sasuke?" Zeptá se ho, čekajíc na jeho odpověď na jeho nabídku.

"Dej mi pokoj jasný.... tohle si přehnal řeknu rodičům i bratrovi že k tobě už nikdy nepůjdu.." S tím se konečně dostane ven. Když zjistí že nemá mobil tak kouká jestli má nějaké peníze když zjistí že jo. Kouká jestli sou pryč. Když si není jistý rozběhne se.

Madara si jen nevzrušeně povzdechne a vezme si telefon, na kterém vytočí určitě číslo. Během chvilky po hovoru z černého auta, které dosud jelo za nimi vystoupí dva muži a ležérním krokem vyjdou za Sasukem. Přeci jen jsou momentálně uprostřed ničeho a nejbližší zastávka je hodně daleko obzvlášť pro někoho kdo jde pěšky. Ani auta zde moc nejezdí, to je právě důvod proč se za Sasukem nikdo mc nežene jelikož tak nebo tak ho stejně chytí. Počkají si dokud se Sasuke neunaví a až potom oba zrychlí a během chvilky už ho jeden z nich.chytne, aby ho druhý mohl omráčit a oba potom jdou k autu, do kterého Sasukeho naloží a zamknou, aby se už ven nedostal.

Zase se probere a nenávistně se na Madaru podívá.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama