They may have my soul, but my heart is yours 9. kapitola

3. srpna 2016 v 19:57 | Masumi-san a Mayu Uchiha |  They may have my soul, but my heart is yours

Opět tu pro vás mám další kapitolu naší nové povídky, tentokrát s číslem devět:) co na tuhle novou sérii zatím říkáte?^^


Jen na to přikývne.

Pro sebe si přikývne, bylo to pro něj jen potvrzení další domněnky. Chvilku váhá, protože si není jistý jestli skutečně chce znát odpověď na další otázku, protože buď z toho bude smutný, a nebo naopak. "Sasuke?" začne po chvíli a nadechne se, "až... až to dokončíš, potom... odjedeš?" Zeptá se ho, nejraději by byl, kdyby zde Sasuke mohl zůstat, ale má strach, že jednoduše tohle nepůjde. Přeci jen on sám je člověk, a tak není možné, aby se Sasukem zůstal na pořád... taky kvůli tomu, že Sasuke nestárne a očividně žije věčně... přesto ale ví, že to nebude schopný utnout... on rozhodně ne. "nebo zůstaneš?" dodá s nadějí v hlase, protože by rozhodně byl pro... alespoň do té doby než bude nezbytné, aby se jejich cesty na dobro rozdělily.
"Nikam nejdu.. a jak jsem říkal ta práce se byl ty. Ale neudělám to "
"Dobře," šeptne, potom jeho ujištění se cítí mnohem líp, "co byla ta tvoje práce, když to souvisí se mnou?" zeptá se ho potom, protože by ho docela zajímalo proč by se měl zrovna démon zaobírat někým jako je on. Přeci jen si nikdy nemyslel, že je nějaký zvláštní nebo něco podobného... očividně se, ale spletl... alespoň v něčem. "myslím, že alespoň tohle by si mi mohl říct... nakonec... upřímně nemám ponětí, proč bych ti zrovna já měl stát za tu cestu až sem do Konohy," řekne na rovinu s pokrčením ramen. Přeci jen má teď příležitost získat alespoň část odpovědí, které nejspíš musí být dost důležité vzhledem k tomu, že Sasuke nevypadá zrovna dvakrát nadšeně... nebo přesněji řečeno ochotně. Kdo ví, co všechno ještě skrývá.
"Už sem ti to říkal ze sem to měl v tobě probudit."
"Já vím, že si to říkal, ale pořád si mi neřekl, co probudit... hele tobě to možná něco říká, ale já nemám nejmenší ponětí na co přesně narážíš... a upřímně řečeno nemám pocit, že... no... že bych za něco takového stál," řekne zamyšleně, neví totiž, jak přesně má vyjádřit to, co má na mysli. "je to zvláštní," povzdechne si, sám se potom zamyslí jestli ho skutečně něco nenapadne, ale ať se snaží jak chce, tak ho nenapadá nic, co by bylo poslední dobou zvláštního... snad kromě občasných nočních mur, které jsou poslední dobou dost časté, ale to přeci nemůže přikládat k něčemu takovému. Spíš než to by to přikládal ke stresu ze školy, protože mu ještě dá zabrat než si spraví matiku, pokud tam tedy nebude chtít jít ještě v srpnu. "No tak Sasuke... řekni mi to" zaprosí jelikož je to mnohem lehčí způsob, jak to zjistit než se snažit něco vymyslet na vlastní pěst.
"Ne.." kouká na něj.
"Pff," uraženě nafoukne tváře, ale rozhodně to ještě nevzdává. "Nemůžeš mi tu začít o něčem takovém mluvit a potom hodit zpátečku...no tak," Zamračí se a pomalu se zvedne do sedu přičemž jednu nohu hodí přes Sasukeho a klekne si nad něj. Rukama se opře vedle jeho hlavy, aby se k němu mohl naklánět blíž a přitom mu nespadnout rovnou do náruče, "takže? No tak..." pousměje se a alespoň na něj zkusí svůj roztomilý štěněčí pohled, není si sice jistý, jak dalece to na něj zabere, ale ještě se nenašel nikdo, kdo by tomu snad dokázal odolat. "Nebo tě zlechtám," zavyhrožuje pro případ, že by jeho plán A nevyšel podle jeho představ.
"Ne ne brzy to poznáš uvidíš..."
Zklamaně vydechne, pomalu začíná mít pocit, že s ním skutečně ani nehne. I tak to chce alespoň zkusit... Přeci jen to nemůže jen tak vzdát bez toho, aby se alespoň více snažil. "Ale Sasuke... to není fér. Tohle tvrdíš pořád... Jenže na to ti kašlu," zavrtí nad tím hlavou. "Je to hlavně moje věc...očividně dost důležitá... tak proč se sakra nemůžeš přemoct a normálně mi to říct?" Zamumlá podrážděně a povzdechne si. "Mám právo to vědět, tak co je na tom tak těžkého? Vždyť je to přece-" ztuhne. Neví čím to je, ale najednou má takový zvlášť pocit... skoro jakoby se najednou až podivně ochladilo, i když slunce svítí stále normálně. Přesto má pocit, že něco není v pořádku. Několik vteřin na to se odsune od Sasukeho na stranu a chytne se za hlavu, ve které mu začne bolestně pulzovat.
"Ale ale ale..." ozve se posměšný cizí hlas kousek od nich. "Tušil jsem, že se něco pokazilo, když ti to tak trvá, ale nečekal jsem, že uvidím zrovna tohle," dodá posměšně muž, který ležérně stojí opřený o kmen stromu.
"Sakra..." Chytne Naruta.. "Uklidni se.." Šeptne mu a pak se otočí za hlasem.. "Co chceš!!" Sykne
Naruto jen něco nesrozumitelného zamumlá, protože přes tu bolest se nedokáže soustředit na Sasukeho hlas nebo na něco, co se děje kolem.
"Co bys řekl?" Odpoví mu a mírně nakloní hlavu do strany, "Máš tady práci... sice nevím, co si tedy plánoval dělat, ale... řekl bych, že na tom už teď nezáleží... Došel ti čas. Bude lepší, když to ukončíš rovnou... máš skvělou příležitost..." kývne hlavou k Narutovi, který se pod náporem bolesti krčí vedle Sasukeho, "nebo to snad nedokážeš?" Zeptá se ho s úšklebkem na tváři. Upřímně si myslí, že to Sasuke nedokáže...ne potom, co viděl. "Neříkej mi, že ti snad přirostl k srdci,"
"A co je tobě do toho. On je jiný případ. Musím na něj opatrně tak vypadni..."
"Tohle mě ale vůbec nezajímá Sasuke...dostal si jednoduchý úkol...nemusí se podvolit dobrovolně... jednoduše budeš muset použít sílu... takže buď to uděláš ty, a nebo já... vyber si," řekne vážně, jelikož přeci jen si nemyslí, že by na to Sasuke potřeboval ještě víc času,."sblížil ses s ním... dostal si ho až sem...mimo ostatní lidi. Lepší šanci už dostat nemusíš takže... jak ses rozhodl?" Zeptá se ho, sám se připravuje na to, že nejsou bude muset sám zasáhnout...obzvlášť, když vidí výraz v Sasukeho tváři, který sleduje i Naruto, který přesto všechno poslouchá, o čem ti dva mluví... pořád se na to, ale nedokáže úplně soustředit, protože to, co se děje kolem je pro něj az vedlejší.
"Vypadni rozumíš... udělám si to podle sebe... A ještě se pleť do toho a zabiju tebe. Já ho nezabiju.. tak vypadni"
"Kdo by to byl řekl, že zrovna někdo jako ty, kdo nemá problém se zabíjením... se bude zdráhat takové práce?" Zavrtí nad tím hlavou, "s tebou nebo bez tebe...nebude to dlouho trvat," poznamená, když si všimne krve, která Narutovi teče z nosu. Je to jen další známka toho, že mise bude brzy splněna. "Ale pamatuj si Sasuke... že jestli to neuděláš tak zemřeš...nejen ty, ale i tenhle...spolu s tvým bratrem, mysli na to," ušklíbne se a otočí se k odchodu. Na moment se, ale ještě zarazí, "ale aby se neřeklo... měli bychom si pomáhat," řekne ironicky. V ruce se mu objeví stříbrná dýka, která prosviští vzduchem až se zabodne do Narutova břicha, který vyjekne, jak překvapením, tak i bolestí. Pustí svoji hlavu a rukama se opře o zem. "Máš 24 hodin..." řekne ještě Sasukeho známý než zmizí.
"Do prdele... neboj bude to dobré.. vezmu tě k nám bratr se na tebe podívá..." vezme ho a přemístí k sobě domu.. "heeej Itachi pomoz mi!! Ten zasraný parchant... když se to dobře vyvíjelo..."
"Sasuke," zamumlá tiše Naruto zatímco křečovitě svírá ránu, ve které má stále zaraženou dýku. Chce ještě něco říct, ale místo slov se mu podaří pouze vykašlat trochu krve. To už ale do místnosti vejde Itachi, jakmile vidí Sasukeho, který drží zraněného Naruta, tak pochopí. "Kdo?" Zeptá se ho zatímco rychle přejde k nim a podepře Naruta. "Běž pro lékárničku," řekne ještě k němu zatímco Naruta dovede ke stolu, ze kterého smete všechny věci a Naruta na něj položí. Nemusí se ani ptát, aby věděl o co dotyčnému šlo. "Sakra..." zamumlá při pohledu na znaky, které jsou vyryty do rukojeti dýky. "Tohle nepůjde..." povzdechne si, ví, že moc na výběr nemají, pokud ho tedy chtějí zachránit. "Honem," křikne na Sasukeho a strhne Narutovi triko.
"Nemusíš mi to říkat..." A donese mu lékárnicku.. "jak to chceš vyléčit.."
"Nemyslím si, že to půjde... tedy ne rovnou," poznamená a poukáže na znaky, které jsou vyryty na rukojeti. "Mužů mu zastavit krvácení, ale to, jak se s tím vypořádá a jestli vůbec...to už je jen a jen na něm tedy... ještě jedna možnost by tu byla ale..." zavrtí nad tím hlavou a vezme si lékárničku, ze které vytáhne všechno potřebné. Sám moc neví, co přesně by s tím měli udělat, ale bude to muset nějak vymyslet. "Dobře... až ti řeknu, tak to vytáhneš," řekne k Sasukemu a na moment zmizí nahoru do koupelny, kde popadne ručníky a jeden namočí do teplé vody. S tím se přemístí zpátky. Ví, že to nebude moc sterilní, ale jestli nezemře teď, tak ho už žádná infekce neskolí. "Dobře...teď," řekne a jakmile je dýka venku, tak se z rány vyvalí velké množství krve načež na tu ránu přitlačí ručník.
"Dobře teď záleží na něm jak se s tím popere"
Ušklíbne se, nemůže uvěřit, že si jeho bratr vážně myslí, že je to všechno a že už nic víc neudělají..."Ne...ještě ne," zavrtí hlavou. "Vykrvácí jestli s tím něco neuděláme..." povzdechne si, "Jako člověk se, ale nebude hojit moc rychle...takže se obávám, že budeme muset udělat něco...něco jiného," odmlčí se nejraději by zrovna tohle nedělal ale nyní nemají na výběr. "Pojď sem a drž mu to tam... co nejvíc, aby nezačal ztrácet ještě víc krve, to by nebylo dobré... zvládneš to?" Podívá se na Sasukeho, neví, jak dalece zvládá ho takhle vidět, jak v bezvědomí leží na stole. Sám se přitom snaží tisknout ručník co nejvíc na jeho krvácející ránu, ale i tak se pomalu barví do ruda.
"Co chceš udělat..."
"Musíme probudit toho démona, kterého má uvnitř... tedy... ne tak, jak si to měl udělat ty, ale tak, aby ho mohl vyléčit... Zkusím to udělat tak, aby neztratil kontrolu, ale na to se budu muset hodně soustředit... proto potřebuju, aby si tohle teď přidržel ty," řekne vážně, "Nevím jestli to bude fungovat, ale je to lepší než ho jen tak nechat vykrvácet... a nebo ho odvést do nemocnice, kde by si ho už velmi lehce našli... Pokud na vás někoho poslali, tak to jistě nebylo naposledy, Sasuke, ale teď...pojď, nemůžeme ztrácet čas," řekne vážně. Přeci jen to, co se chystá udělat vyžaduje velké množství energie a sebekontroly... není si jistý, jak dalece použitelný potom bude, "musíš to chytnou takhle... a tlačit," řekne ještě, aby Sasuke věděl, jak to má držet, aby Naruto neztrácel víc krve.
"Dobře snad to vyjde..." A drží to
Jakmile vidí, že to Sasuke drží, tak přejde k Narutově hlavě a zavře oči zatímco si obě ruce položí na jeho hlavu. Nadechne se a snaží se pokud možno co nejdřív soustředit, aby se mu mohl dostat do hlavy, je mu, ale jasné, že tak jednoduché to nebude, protože přeci jen Naruto není obyčejný člověk, kterého by šlo nějakým způsobem lehce ovládnout. Při svém soustředění začíná ztrácet přehled o čase. Je totiž dost možné, že už uběhlo několik desítek minut. Jediné, na co se nyní soustřeďuje je fakt, že Naruto je ještě stále naživu, ale bariéra, která ho odděluje od démona je hodně silná... taky kvůli Narutově osobnosti, a tak není jednoduché přes ni pustit alespoň trochu jeho moci, aby se nakonec nevydrápal na povrch úplně.
"No tak chlapce povol se at to přeziješ no tak... "
Na Itachiho tváři, které byla ještě před chvíli uvolněná, ale nyní je napjatá, je vidět, že to očividně nejde zase tak lehce, jak si původně oba přáli. Sám má pocit, že to je poněkud těžší než čekal... navíc to, že Naruto vzdoruje mu moc nepomáhá...Nakonec se mu, ale podaří trochu poodemknout "zámek" ale nyní přichází to nejhorší, protože udržet toho démona uvnitř si vyžaduje jeho plné soustředění a hlavně se ten vnitřní boj projevuje i zvenku. Tak nebo tak to Itachi nevzdává alespoň dokud neucítí, že je Naruto dostatečně zahojený, aby to už jen potřebovalo odpočinek na lůžku a nic víc... Po chvíli začne cítit, že se mu rána na břiše začíná pomalu zacelovat... utvrzuje ho v tom fakt, že cítí, jak Naruto sílí.
"Perfekt..." A přidržuje to ještě a pak vyndá...
Po chvíli, když si je jistý, že to už Naruto zvládne i sám, tak spustí ruce podél těla a zhluboka se nadechne. Je pro něj velmi nezvyklé se cítit takhle vyčerpaně... protože přeci jen démoni se tak snadno nevyčerpají. "Musí hodně odpočívat... bude to bolet, vezmi ho nahoru... bude lepší, když zůstane teď tady, bude to mnohem víc v bezpečí než kdekoliv jinde," promluví po chvíli k Sasukemu a opře se o stůl. Je mu jasné, že by Sasuke šel s ním, a tak je pro něj mnohem lepší, když ho nechají tady, protože nerad ztrácí dohled nad svým mladším bratrem obzvlášť teď, když je jen otázkou času než si pro Naruta někdo přijde... tedy přesněji proto, aby se postaral o to, že budou mít dalšího démona do svých řad.
Sasuke ho vezme a přemístí se k sobě do pokoje. Položí ho na postel a lehne si k němu...
Jakmile Itachi popadne svůj druhý dech, tak vezme ručník, který je celý od krve a rovnou ho hodí do krbu, kde ho nechá shořet... prát ho totiž stejně nemělo cenu a navíc ani neměl chuť se s tím zahazovat. Spíš než nad tím totiž nyní musí přemýšlet, co budou dělat dál. Je mu totiž jasné, že Sasuke se toho kluka jen tak nevzdá ať už je mezi nimi cokoliv... jinak by ho přeci jen nevodil až sem, aby mu zachránil život. Ví, že může být rád, že si Sasuke našel kamaráda... ale na druhou stranu se bojí jaké následky právě tohle bude mít. O patro výš zatím Naruto nehybně leží na posteli zatímco se mu hruď zvedá v pravidelných intervalech, jak se pomalu nadechuje. To, co se s ním děje přestal vnímat několik vteřin na to, co ho položili na stůl, protože bolest, která mu pulzovala v ráně a v hlavě byla na něj až příliš.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama