They may have my soul, but my heart is yours 13. kapitola

11. srpna 2016 v 22:31 | Masumi-san a Mayu Uchiha |  They may have my soul, but my heart is yours

Tak dnes nás čeká poslední kapitola této povídky, doufám, že si záěr užijete:)

Mayu - Sasuke
Masumi - Naruto

Několik vteřin předtím než blesk zasáhne jeho schránku, tak se démon ve formě kouře dostane ven z těla, aby to jemu samotnému neublížilo. Chvíli krouží kolem než se vrátí do svého těla, které je sice značně poškozené, ale na něj to nemá žádný vliv. Nakonec přeci jen si může kdekoliv najít jinou schránku. Natáhne ruku a odhodí tentokrát Itachiho, sám na moment zmizí a opět se objeví za zády nejmladšího Uchihy, tentokrát ovšem neváhá a přiloží mu na záda hrot nože. Stačí málo a Sasuke by byl mrtvý... moc dobře ví, že tenhle nůž funguje stejně na všechny. "Sbohem..." šeptne mu do ucha a začne vyvíjet mírný tlak, aby prorazil kůži, ale zastaví ho Narutův výkřik: "Ne!" zaječí blonďák, který tomu všemu doposud jen přihlížel. Došlo mu totiž, že bude lepší, když se jim nepřiplete pod nohy. "Udělám co chceš... nechám ho, aby převzal kontrolu, ale ty necháš Sasukeho na pokoji..." řekne vážně a úpěnlivě ho pozoruje. Je vidět, že démona Narutova nabídka zaujala, protože po chvíli do Sasukeho jemně strčí a shodí ho na zem, "Vidíš... ten má mnohem víc rozumu než ty," odfrkne si a popojde k Narutovi, kterého chytne za paži a spolu s ním zmizí.

"Do hajzlu!!" Zanadává a opatrně se zvedne.
I Itachi se po chvíli vyškrábe na nohy, jediné co viděl by nůž u Sasukeho zad, a tak se k němu rovnou vrhne a prohlédne si ho. Kromě díry v tričku, ale nevidí, že by se mu stalo něco vážného, a tak si oddechne. Až poté se rozhlédne kolem sebe, ale rychle zjistí, že jsou tam sami. "Odnesl ho..." vydechne i když ví, že jenom konstatuje něco, co se už stejně ví i Sasuke. "Uklidni se..." řekne poté a položí mu ruku na rameno, "udělal si co si mohl... ale..." nadechne se, "netrap se tím, oba moc dobře víme, že dříve nebo později by ten démon musel pryč... tohle to jenom vyřešilo za nás, Sasuke...ušetřilo ti to pozdější zklamání kdyby jste si náhodou byli bližší," řekne, snaží se mu tím opatrně naznačit, že by bylo nejspíš lepší, kdyby to jednoduše nechal být.
"Fajn a co chceš dělat teď. Já mu slíbil ze ho vezmu do bleskové"
"No... obávám se že to, co uděláš je hlavně na tobě, nevím, co si na něm viděl, ale nebyl jsem slepý, Sasuke, všiml jsem si, že ti na něm záleželo... při nejmenším," pokrčí rameny, ví, že za něj rozhodovat nemůže, ale nechce, aby se mu něco stalo. "Můžeš ho nechat být... momentálně bude ten Naruto, kterého znáš zatlačen do pozadí a jeho tělo bude ovládat ten démon. Má tak pár hodin než naprosto zmizí a už ho nebudeš moct nijak zachránit," odmlčí se, ví, že teď mu vlastně nehrává k tomu, aby se zvedl a šel si pro něj. Na druhou stranu je to mnohem lepší než si potom po zbytek věčnosti vyčítat, že pro něj neudělal něco víc. Jeho bratr v sobě sice umí své city dusit, ale i tak to jde na něm nakonec poznat. "dělej to, co cítíš, že je správné..."
"Já už nevím co dál... "
"Tak buď se teď zvedneš a půjdeš se mnou domů, kde se sbalíme a pojedeme zase zpátky do Bleskové... protože tady na nás už nic moc nečeká." pokrčí rameny, "A nebo ho půjdeš hledat a pokusíš se to všechno ještě nějak zachránit," dodá, sám neví, za kterou možnost by byl raději, ale tak nebo tak ví, že mu nemůže v žádném případě bránit. Ať už si Sasuke vybere cokoliv. "Ale... musíš si uvědomit, že jestli se rozhodneš jít pro něj, tak... tak by to mohlo i znamenat, že mu to nepomůže... Že už bude příliš pozdě," řekne, přeci jen ho chce alespoň varovat, aby to pro něj nebyl takový šok. "Bráško... nemůžu tohle rozhodnout za tebe... je to jen a jen na tobě ano" podívá se na něj.
"Počkej vždyť si mu dál ten šutr.. "
"No, ale to ti jen pomůže ho najít... Najít ho ale není všechno, teď už nejspíš kontrolu dávno přebral ten démon takže... vrátit zpátky Naruta by nebylo jednoduché, ale... pokud ho zvládneš najít a zvládneš alespoň na chvilku dostat k vědomí Naruta, tak ho přiveď a pomůžeme mu se toho démona zbavit. Bude to tak mnohem bezpečnější pro vás oba... jinak se už totiž nic udělat nedá... znovu ho dostat pod kontrolu není možné... navíc by po vás opět šli další démoni ve snaze dostat ho ven... byl by to nekonečný kolotoč a je nutné ho zastavit. Pokud se tedy rozhodneš toho kluka zachránit," řekne a přitom ho upřeně pozoruje, "co na něm vůbec vidíš?" zeptá se ho po chvilce, protože tomuhle skutečně vůbec nerozumí.
"To nevím.... prostě jsem se zkamarádili"
"Zvláštní," zavrtí nad tím hlavou a pomalu se přitom napřímí. "Půjdu domů... pokusím se to připravit pokud se rozhodneš... pokud se rozhodneš pro něj jít. Bude lepší, když to bude připravené, kdyby náhodou... je to na tobě," usměje se, "jak chceš... ale mysli na to, že čas běží... otázka je jestli ti na něm záleží natolik, aby si takhle riskoval," pokrčí rameny. Sám si stejně myslí, že Sasuke tam nakonec půjde... ještě neviděl, že by se někdy stalo, aby mu někdo z lidí stál coby jen za to, aby s ním někam šel. Možné, že Sasuke měl za úkol ho dostat... ale bylo spousta způsobů, jak to udělat jinak... "zlom vaz," řekne ještě než se přemístí k nim domů, aby mohl připravit všechno potřebné.
Povzdechne si a taky se přemístí..
Kousek od místa, kde se Sasuke přemístil stojí i Naruto s pohledem upřeným na dům, který právě sžírají plameny. Zevnitř slyší zoufalý křik, ale i tak to s ním ani nehne. Na tváři mu při tom pohledu hraje pobavený úšklebek, který se ještě zvětší zrovna ve chvíli, kdy z oken vyšlehnou další plameny, ozve se další, o něco hlasitější výkřik, ale najednou kolem nastane až hrobové ticho. I přestože se může zdát, že už je po všem Naruto zůstává stále na místě. Cítí totiž náhlou přítomnost někoho dalšího... ví, proč tenhle nezvaný návštěvník nejspíš přišel, ale tak nebo tak si nemyslí, že by ještě něco zmohl, "jdeš pozdě," poznamená aniž by se na něj otočil. Svůj pohled totiž upírá před sebe na stále hořící dům.
"Neřekl bych.." přemístí se k domu a na plameny dá spoustu ledu a by to zmrazil.
Rozesměje se, neví jestli to má být snaha o to zachránit ty lidi, a nebo něco jiného. "Pokud si mu přišel poděkovat za to, že ti zachránil krk...tak pochybuju, že tě vůbec uslyší. Ale zkusit to můžeš...než bude úplně pozdě a tvůj kamarádíček umře..." zašklebí se a přitom kouká na ten dům, který se začne pomalu hroutit v základech, protože oheň stihl už všechno zničit. "Jdi si po svých...svou šanci mi pomoct si měl... časy kdy jsme spolu byli za dobře jsou pryč... takže...sbohem, Sasuke," pokrčí rameny, nakonec tady už nemá co dělat. Obzvlášť, když se mu už podařilo mu zničit tu podívanou na to, jak mu ten dům hezky mizí před očima v plamenech.
Nic neříká a jde mezi to a hledá.

Z povzdálí pozoruje, jak se Sasuke prodírá mezi zbytky domu, který jen tak tak stojí. Všímá si, že střecha se začíná nebezpečně propadat v místech kudy Sasuke jde. Nad jeho nerozvážností jen zavrtí hlavou, "změknul jsi..." ušklíbne se. V tu chvíli se ozve ošklivé zakřupání a celá střecha se následně sesune dolů. Moc dobře si je vědom toho, že Sasukeho to stejně nezabilo... ale i tak není zrovna příjemné, když se něco někam zabodne... nakonec bolest vnímají stejně jako lidé. "A pozdravuj Itachiho... s ním si to ještě vyřídím později," křikne. Docela ho láká se jít podívat, jak Sasuke dopadl, a tak se pomalu rozejde dopředu směrem k zbytkům domu.

Sasuke stihnul uhnout a všimne si někoho a tak tam jde.

Po chvíli se zastaví a rozhlédne se kolem. Všimne si, že se Sasukem to ani nehlo a někam jde. Pro sebe se ušklíbne a zavrtí nad jeho chováním hlavou, nedokáže uvěřit, že si chce hrát na hrobníka. "Jsou mrtvý..." podotkne, protože téměř všichni shořeli na popel, a nebo se udusili kouřem. "Čekal jsem, že než se opět dostanu ven, tak budou kolem jisté...změny, ale to že někdo jako ty... co už má na svědomí tolik životů...se bude zahazovat s lidmi..." zavrtí nad tim znechuceně hlavou, "upřímně doufám, že to s tebou skončí dřív než si z tebe vezme příklad ještě někdo jiný..." zamumlá. To by už skutečně byl konec. Otočí se, aby mohl odejít, ale na moment se chytne za hlavu. Naruto v jeho hlavě byl doteď docela v klidu...ale nyní jakoby se rozhodl, že bude dělat problémy.
Když tam našel někoho kdo ještě to stěží přežil tak ho vezme do náruče a portne se s těch trosek kousek od Naruta a přiloží k tomu člověku ruku a snaží se ho probrat.
Svoji pozornost se raději snaží přesunout na okolí, protože moc dobře ví, že toho kluka musí ignorovat. Alespoň do doby než naprosto zmizí. Povšimne si, že se Sasuke očividně snaží jednoho z nich zachránit a na to se jen pohrdavě ušklíbne. Vrátí se k troskám, ze kterých vytáhne kousek dřeva a chvilku si s ním pohazuje v ruce. Následně jím hodí Sasukeho směrem. Dřevo ho ovšem mine o pár centimetrů a zabodne se do břicha ženy, která o svůj život do teď bojovala. "Tohle mi hrozně chybělo..." řekne po chvíli, jak pozoruje krev, vytékající z rány, "nemáš ani ponětí jaké to je být vězněm v lidském těle... a nemoct něco udělat... ale... za tohle všechno to stálo," ušklíbne se a postaví se vedle Sasukeho,
"Jdeš mi pomoct, že tu stojíš?" Prohodí ironicky.
"Ani ne... spíš si vychutnávám tu bezmoc, co se ti zrcadlí v očích, protože ti umírá před očima a ty s tím nemůžeš vůbec nic udělat... stejně tak jako si pokazil záchranu toho kluka," zavrtí nad tím hlavou, "přiznej si, že si k ničemu... Docela se divím, že to s tebou ještě Itachi vydrží," ušklíbne se a přiblíží se k němu. "možná, že by ses měl konečně odpoutat od všech těch emocí...jenom ti to ubližuje. Nesmíš si dovolit projevovat city vůči nim..." řekne, napřímí se a jemně nohu strčí do těla před nimi. "jen tu zbytečně ztrácíš čas.. bývali časy, kdy jsme si my dva rozuměli... ale to už je pryč," zavrtí nad tím hlavou otočí se, ví, že byli časy, kdy společně vyráželi mezi lidi, ale přijde mu, že se Sasuke až moc změnil... "Až se vzpamatuješ.. tak se třeba potkáme," dodá.
Otočí se na něj zvedne se a chytí ho a obejme.. v tom mu vleze do hlavy... "Naruto prober se no tak..." A pevné ho drží v objetí
Naruto, který doposud seděl na místě a koukal do tmy, který se rozprostírala všude kolem něho, pomalu zvedne hlavu jakmile k němu dolehne něčí hlas. "Sasuke?" hlesne, přemýšlí nad tím jestli už náhodou nemá halucinace. I tak se pomalu zvedne a podívá se kolem sebe, kolem tmy ovšem vůbec nic nevidí. "Sasuke?!" Zavolá o něco hlasitěji. "Sasuke," procedí skrze zuby démon jakmile si uvědomí o co se asi snaží. Jednou rukou se chytne za hlavu, ve které mu rezonuje Narutův hlas. Má pocit, že mu z toho nejspíš brzy exploduje hlava, proto volnou rukou chytne Sasukeho a snaží se ho od sebe odstrčit, "Jdi do háje Uchiho!" Sykne podrážděně, "je můj... tak se s tím už konečně smiř... a vzdej to,"
"Naruto!!" Zařve a drží ho pevně...
"Do háje! Pusť mě!" Zařve na něj tentokrát už s jasnou dávkou agresivity. Ví, že to po dobrém nepůjde, a tak ho od sebe odstrčí co největší silou to jen jde. Sám následně ustoupí o několik kroků dozadu než se sveze na kolena a chytne se za hlavu. Sám byl občas schopný tohle Narutovi dělat ale fakt, že má ten člověk ještě dostatek síly na to dělat takové problémy je poměrně... fascinující. Přeci jen by to rozhodně nečekal. I přes všechnu jeho snahu má ale pocit, že se ta bolest jen zvětšuje místo toho, aby se zmenšovala... napadá ho ovšem jen jede důvod, "ty..." sykne a podívá se na něj s dávkou nenávisti v očích, "to ty jsi ten důvod proč pořád bojuje..." řekne a přimhouří oči, ví, že bez Sasukeho by Naruto už neměl důvod se bránit. Pomalu se tedy zvedne a vrhne se na něj.
Vrazí mu jednu.. "Naruto!! Bojuje dělej..." A jak ho omráčí tak se s ním přemístí k Itachimu.
Chvilku je v bezvědomí, ale po chvíli pomalu otevře oči a začne se zmateně rozhlížet kolem sebe. Pohledem se zastaví až na Sasukem a hodí se mu kolem krku. "Sasuke..." hlesne tiše, tentokrát skutečný Naruto a úlevně vydechne. Ví, že nemá moc času, a tak ho chce pokud možno využít. "mrzí mě... moc mě to mrzí..." šeptne, bohužel nemohl jinak. Byl to buďto on, a nebo Sasuke... pro něj až moc jasná volba. "Tak jste tady..." řekne Itachi, aby na sebe stáhl jejich pozornost, pozorně přitom pozoruje Naruta, "rychle... musíme začít. Obávám se, že nebude jiná možnost než ho zabít... Naruto... nebude to jednoduché, ale musíš se držet, jak jen to jde..." řekne a kývne směrem k pohovce, aby si tam mohl Naruto lehnout.
"Neboj budu tu s tebou..."
"Dobře..." hlesne tiše, tak nebo tak by stejně zemřel takže je mu jedno,co s ním udělají... právě teď by udělal cokoliv jen proto, aby mohl mít nějakou tu šanci žít... Pustí tedy Sasukeho a pomalu přejde k pohovce, všímá si přitom různých znaků, které jsou nakresleny všude kolem nich... působí to na něj jakýmsi magickým dojmem. "Vypij to..." ozve se za ním Itachiho hlas. Převezme si od něj pohár s podivnou tekutinou, "co je to...?" zeptá se jej trochu nejistě, vypadá to sice jako víno, ale na to je to až příliš husté. "Bude lepší, když to vědět nebudeš... jinak by ti mohlo dělat větší problém to vypít..." poznamená a podívá se přitom na Sasukeho, "buď připravený ho držet... bude se bránit." řekne poté, protože je jen otázkou času než se ten démon uvnitř něj opět dostane na svobodu.
"Jasně.. kopni to do sebe... "
Chvilku ty dva ještě nevěřícně pozoruje, ale nakonec přikývne a pořádně se napije. Pohár mu ovšem hned na to vypadne z ruky a on se prudce rozkašle. Pokud si předtím myslel, že se jeho migrény nedají vydržet, tak je to něco ještě stokrát horšího. "Sasuke..." osloví Itachi svého bratra, aby ho držel, protože dřív nebo později vyplave na povrch jeho démon a rozhodně nebude rád, že ho vidí, "udělej cokoliv budeš muset proto, abys ho udržel na místě ano?" podívá se na něj a sám si přitom na moment odskočí vedle do místnosti odkud se vrátí s ostrým nožem, stejným, kterým se jeden z démonů snažil zabít právě Sasukeho. V tu stejnou chvíli sebou Naruto prudce trhne a na moment zavře oči, které, když je otevře mají temně černou barvu bez jakéhokoliv bělma.
Sasuke ho chyti a i trochu zmrazí...
I přes Sasukeho snahu sebou Naruto dál zmítá. "Co si sakra myslíte, že děláte?" Zavrčí naštvaně a pokusí se přemístit pryč, ale nejde mu to, což ho naštve ještě mnohem víc. "Myslíte si, že ho ještě můžete zachránit? Tak to ne... pokud se mě chcete zbavit... tak vezmu Naruta sebou," prskne na něj a opět sebou prudce škubne. Sasukeho přitom od sebe mírně odsune a pokusí se posadit. Následně si ovšem všimne všech těch značek, které jsou nakresleny všude kolem. Přimhouří oči a podrážděně se na ně podívá, "tohle vám neprojde..." zavrtí nad tím hlavou, ale ať už se snaží sebevíc, tak nemůže použít ani své schopnosti a ani se dostat pryč z tohohle těla. Mezitím Itachi pevně sevře v ruce nůž a přejde k němu.
Sasuke ho přirazí zpátky do sedačky a drží ho.
Itachi se ještě párkrát nadechne než mu roztrhne tričko a nožem mu do hrudi začne rýt jakýsi znak. Jde o o ovšem velmi těžko hlavně kvůli tomu, jak sebou šije. Jakmile to má hotovo, tak znak na jeho hrudi začne slabě zářit. Naruto... tedy alespoň ten démon zařve bolestí. Spolu s ním se začne třást celá sedačka a následně i podlaha, jak se mu z úst začne drát černý kouř, který ovšem místo toho, aby zmizel začne vířit kolem nich, že jim na moment zakryje celý výhled a následně se rozprskne kolem a zmizí. V místnosti tak nastane hrobové ticho. "Teď už je to na něm... jestli nebylo moc pozdě.. tak se probere..." zašeptá a na moment položí bratrovi ruku na rameno. "nechám vás tu... " šeptne a otočí se. Pomalu přitom odejde vedle.
Sasuke ho odmrazí a kouká jak se s tím porve.
Naruto nějakou dobu nehybně leží na gauči zatímco mu z toho znaku na hrudi vytéká krev, sice jen malé pramínky, ale i tak. Na jeho tváři ovšem není ani známky po bolesti... a ani po čemkoliv jiném. Vlastně vypadá skoro jako mrtvola, které se podobá i teplotou svého těla, protože má ruce studené jakoby kolem byla velký zima.Několik minut trvá než pomalu pohled prsty na rukou a jemně ta sevře Sasukeho ruku. Hruď se mu začne rychle zvedat, jak se snaží nahnat do plic co nejvíc vzduchu. Oči se mu po chvíli otevřou zatímco se vymrští do sedu a trhaně se nadechne jakoby lapal po dechu. Má pocit jakoby se snad právě probral ze stoletého spánku, protože se cítí až podivně ztuhlý.
"Ahoj.. ještě lež máš ztuhlé tělo..."
"Um...jo...toho jsem si už stihnul všimnout..." vydechne a rozkoukává se kolem sebe, ví, kde je, ale to jak se sem dostal si pamatuje pouze mlhavě... a něco si nevybavuje vůbec. "Co...co se stalo?" Zeptá se ho pomalu, protože chce mít alespoň trochu přehled o tom, co se stalo zatímco byl mimo a u kormidla byl ten démon. Na jednu stranu má docela strach z toho, co všechno provedl...možná,že to nebylo tak dlouho, ale i tak... kdo ví, co všechno se stalo. "Řádil... moc ?" Zeptá se ho potom opatrně a zkusí si pomalu lehnout na ten gauč, kde si alespoň trochu alespoň trochu na chvilku odpočinout.

"Ani moc ne když na mě shodil jen střechu,"
"Cože ?!" Vyjekne překvapeně, když mu Sasuke sdělí, co se stalo. Skoro tomu ani nemůže uvěřit...čekal, že bude řádit, ale že do toho natáhne i Sasukeho to nečekal. "A...jsi v pořádku?" Zeptá se ho hned na to starostlivě a přitom si ho prohlíží. Nikde na něm, ale nevidí známky toho, že by mu byl někdo nějak ublížil...naštěstí. Rukama se zapře do sedačky a pomalu se s námahou zvedne do sedu. Trochu ho pálí hruď od toho, jak mu do ní Itachi vyryl ten znak, ale snaží se to teď pokud možno ignorovat. Pomalu se posune blíž k němu a obejme ho. Čelem se přitom opře o jeho rameno a přivře oči. "Jsem tak rád, že... že to dopadlo takhle..." vydechne.
"To i já... už je všemu konec jen se dáš dohromady..."
Pousměje se, moc dobře ví, že doteď budou mít konečně dostatek času na všechno, co si předtím spolu naplánovali počínaje výletem do Bleskové. Na jednu stranu mu přijde neuvěřitelné, že už je skutečně konec...že už se to nebude opakovat a že budou mít od těchto věcí pokoj...tedy alespoň on jelikož je mu jasné, že Sasuke jakožto démon se toho ani zbavit nemůže. "Jsem v pohodě...teď když vím, že už ti nic nehrozí..." šeptne a pevněji si ho k sobě přitiskne, "bál jsem se, že se ti pokusí nějakým způsobem ublížit...nevím co bych dělal kdyby se mu to skutečně povedlo," hlesne tiše...ani na to nechce pomyslet.
"Tak odpočívej.. "
Chvilku nad tím přemýšlí, ale nakonec mírně přikývne na souhlas. "Budu, ale slib mi, že nikam nepůjdeš a že zůstaneš se mnou," hlesne a upře na něj přitom svoje blankytně modrá očka. Kvůli tomu se od něj, ale musí trocu odtáhnout, aby na něj dobře viděl a mělo to tak alespoň nějaký efekt. V tuto chvíli se na nic jiného stejně ani nezmůže, a tak zkouší alespoň tuhle jeho verzi štěněčího pohledu, doufajíc, že tím Sasukeho obměkčí a on tak bude souhlasit s tím, že se od něj ani nehne dokud nebude schopný se alespoň postavit a nějak dojít domů... při nejlepším.
"Neboj zůstanu tu s tebou už na pořád..."

Zajiskří mu oči štěstím. Bere to jako slib. Úlevně vydechne a stáhne si ho k sobě na gauč, kde si o něj zlehka opře hlavu. Teď skutečně věří tomu, že všechno bude zase dobré a že spolu skutečně zůstanou napořád. Ví, že on sám je smrtelný, ale nechce, aby mu to teď zkazilo náladu nakonec... po dlouhé době má konečně zase důvod k tomu se skutečně těšit na budoucnost... dokud s ním bude Sasuke tak, ví že všechno bude dobré... nakonec. "miluju tě..." hlesne tiše a zavře oči, "hrozně moc," přizná. Tentokrát skutečně cítí, že Sasuke by mohl bý ten pravý, protože... ještě nikdy se s nikým necítil tak jako se Sasukem. V bezpečí, ale zároveň ne nudně... Jednoduše život, o kterém vždycky snil, že bude mít někoho s kým bude moct strávit zbytek svého života... kterého bude moct brát jako součást své rodiny, kterou nikdy nepoznal. "Arigato...Sasuke," zašeptá téměř neslyšně, ale ví, že on ho bude slyšet a hlavně... že mu porozumí.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama