They may have my soul, but my heart is yours 12. kapitola

8. srpna 2016 v 16:30 | Masumi-san a Mayu Uchiha |  They may have my soul, but my heart is yours

Je tu další den a s ním i nová část našeho příběhu tak si ji hezky užijte, protože je to předposlední^^

Mayu - Sasuke
Masumi - Itachi, Naruto


Itachiho slova k Narutovi doléhají jen pomalu, jak se to snaží všechno vstřebat. Netušil, že to mohlo být takhle...že ho jeho rodiče jednoduše předhodili někomu takovému a teď si možná někde užívají bez něj. V tichosti se napije z hrnku. Cítí na sobě pohledy obou bratrů, ale ani tak není schopný ze sebe vydat ani hlásku. Toho si všimne Itachi a přeladí na jinou notu.
"Každopádně...budeme se muset zbavit toho démona co šel už jednou po vás... ale potom budeme muset udělat i něco s tím tvým, bez něj ti dají následně pokoj, ale..." podívá se na Sasukeho, přeci jen i jemu už musí být jasné, že by to jejich život jen komplikovalo.

"Ale co?" Kouká.
"Ale potom by to přineslo i jiné problémy..." odpoví mu Itachi s pokrčením ramen. "Každopádně... předpokládám, že už jsi přemýšlel nad tím, jak ho dostat ven..." řekne a stále přitom pozoruje svého mladšího bratra, Naruto je oba nyní pozorně poslouchá, aby mu něco neuniklo, i když je těžké se soustředit. "Potom se ho budeme muset nějak zbavit, ale jednoduché to nebude... jsme dva... tři, když do toho započítám i Naruta... kdo ví kolik jich přijde od nich," povzdechne si starší Uchiha a založí si ruce na hrudi. Samozřejmě čekal, že z tohohle budou plynout jen samé problémy, ale nyní moc neví, jak se z nich dostat... alespoň tak, aby to přitom všichni přežili v celku. Kdo ví jestli to vůbec nějak jde. "takže... nějaké bližší nápady?"
"Nevím...."
"Je mi jasné, že by si tam nejraději šel jen tak a improvizoval... obávám se, ale že tentokrát by ti to rozhodně nestačilo," zavrtí nad tím hlavou starší Uchiha. Původně totiž doufal, že jeho bratr nějaký ten plán mít bude. "Dobře... i kdybychom tam Naruta poslali samotného jako návnadu tak... pochybuju, že by nám na to skočil... tedy... byl by to velký risk,hlavně pro něj," řekne po chvíli zamyšleně. Itachiho tok myšlenek, ale přeruší Narutův hlas. "Tak to udělejme," ozve se blonďák, "půjdu tam... nějak to sehraju... Možná, že půjde ho nějak přivolat... jakkoliv... no a zbytek by už byl na vás. Jen ho potřebujeme mít na nějakém dobrém místě nebo snad ne?" podívá se na ně Naruto tázavě, moc tomu sice nerozumí, ale fakt, že by mohl něco udělat ho těší.
"Tak co park...."
"Jo. Bude lepší, když půjdeme tam, kde nás našel i předtím..." přikývne Naruto na znamení souhlasu a letmo se přitom podívá na hodiny, "Nejspíš námi nezbývá než doufat... a riskovat. Se Sasukem bychom se tam potom přemístili, ale je dost možné, že tě vezme úplně jinam... aby měl čas na to ho uvolnit... potom by mohl být problém vás najít... proto si vezmi tohle," řekne Itachi a před Narutem se na stole objeví tmavě černý kámen, pravděpodobně onyx na koženém řetízku. Naruto si zaujatě prohlíží přívěsek před sebou. Hodně mu připomíná Sasukeho oči, které mají stejnou barvu. "Bude to fungovat?" Zeptá se ho Naruto nejistě.
"Klid ano.." A napije se zase.
Jeho blankytně modré oči se na moment upřou na Sasukeho, který se ho očividně snaží alespoň trochu uklidnit..."Já jsem klidný..." odpoví mu Naruto zatímco si prohlíží temný onyx. "Jen se ptám," pokrčí rameny, nakonec...pokud to nebude fungovat, tak to bude právě on, komu se něco stane... tedy kdo respektive umře.
"Zkusíme to stihnout dokud budete v parku, ale jistota je jistota...obávám se, že víc udělat nemůžeme, " zkonstatuje po chvíli Itachi s pokrčením ramen. "Půjdu dohlédnout na to, abysme měli všechno připraveno, ještě se uvidíme," dodá ještě než zmizí a Sasuke spolu s Narutem tam zůstanou sami.
"Klid ano.."
"Sasuke," usměje se, "já jsem v klidu... spíš ty vypadáš, že si nervózní..." poznamená hlavně kvůli tomu, že se už Sasuke začal opakovat. "Bojíš se?" Zeptá se ho a ten přívěsek si schová do kapsy zatímco se zvedne a přejde k Sasukemu, chytne židli a přisune si ji blíž k němu a posadí se. "Nelam si s tím hlavou, ano? Nějak to dopadne... hlavně mi slib, že na sebe dáš pozor " šeptne tiše a jednou rukou ho přitom obejme kolem ramen, aby mohl být u něj blíž. "Po tomhle budeme mít alespoň trochu klidu..." usměje se. Sám je rád, že dneska to už všechno skončí... už jen pár hodin. "Asi bude lepší, když na to teď nebudeme myslet...co ty na to?"
"Tak to jo... dáš si něco k jídlu?"
"Klidně...mám docela hlad," přikývne. Sice na jídlo moc chuť nemá, ale moc dobře ví, že jíst se musí. "Ale...jen kvůli mě nic připravovat nemusíš..." šeptne. Nakloní přitom hlavu a opře si ji o Sasukeho rameno, do toho spokojeně přivře oči. Docela začíná pochybovat o tom jestli bude vůbec schopný od něj jít pryč... na druhou stranu ví, že když to neudělá, tak to jen všechno zhorší. "Přemýšlel si...Přemýšlel si nad tím, co budeme dělat potom? Teda...jestli se nám podaří se ho zbavit tak... pořád to nebude úplně všechno," řekne a letmo se na něho podívá, "já se v tom moc nevyznám... a ani nevím jestli je vůbec možné abych...abych žil spolu s ním"
"Budeš s námi neboj... "
"jo, ale... ale jak..." povzdechne si, nemá pocit, že by byl schopný tohle všechno zvládat do nekonečna hlavně kvůli tomu, že zvládat tohle všechno je velmi vyčerpávající... a kdo ví, kdy se to zvrtne. "No fajn... fajn..." šeptne, "Když tedy na chvilku opomenu fakt, že to zatím moc růžově nevypadá... Co plánuješ na prázdniny?" ušklíbne se. Na jednu stranu je fajn se občas odreagovat... obzvlášť v časech jako jsou tyhle. Nejraději by totiž zbytek školy úplně vypustil, ale ví, že to ak úplně nejde. "Myslím, že bychom mohli alespoň něco zkusit... něco podniknout.. vypadnout z Konohy, přeci jen prázdniny máme až dva měsíce... za tu dobu se dá stihnout velká spousta věcí," navrhne mu po chvíli. Sám už nějakou tu představu má.
"Neboj vezmu tě tam kde jsem žil."
"Vážně?" podívá se na něho, tenhle plán se mu rozhodně zamlouvá, "hmm to zní dobře," pousměje se a nechá si hlavu položenou na jeho rameni, protože je mu takhle dobře, když mu může být co nejblíž. "takže strávíme léto v Bleskové?" nadhodí, sám tam nikdy nebyl takže se tam přeci jen docela těší. Navíc... kdo by nerad cestoval? "Navíc si myslím, že to tam bude fajn... když už tam budeš ty," usměje se, o důvod víc k tomu, aby se tam mohl těšit. Je až zvláštní, jak moc mu Sasuke za tak krátkou dobu změnil život už jen tím, že k němu očividně chová stejné city jako i Naruto k němu. Původně nečekal, že by se něco takového mohlo stát hlavně kvůli tomu že si sám řekl, že si bude dávat větší pozor, ale... stalo se.
"Uvidíš bude to dobré... "
"Jo..." přikývne, "já vím, že ano." pousměje se a přisune se k němu blíž, aby ho mohl obejmout. "řekl bych, že na tyhle prázdniny jen tak nezapomenu," poznamená, i když ví, že prázdniny ještě ani nezačaly. Už teď to ale dokáže odhadnout, protože se baví pokaždé když je v Sasukeho přítomnosti... a čas taky hodně letí... ani by se nedivil kdyby za chvíli už byl čas, aby pomalu vyrazil do parku. "Poslyš... jak ho vůbec plánujete zabít? Tedy... jak se vůbec dá zabít démon?" zeptá se ho potom, protože tohle bylo vlastně něco na co se ani Itachiho nějak neptal a o čem se mu nezmínili. "je mi jasné, že to jen tak jednoduché nebude, ale nemyslím si, že by bylo možné, aby jsme se ho zbavili i bez toho..."
"Silou ale uvidíš..."
Chviličku se na něj jen nechápavě dívá, jak se snaží si představit, co všechno to asi obnáší. "Silou? No... to už mi taky došlo... ale fajn... hlavně, že to máš alespoň trochu promyšlené," usoudí nakonec a spokojeně se k němu tulí. Stejně ho zajímá jakou moc mají asi démoni. Už včera viděl, že k tomu, aby pohnuli s předměty se jich nepotřebují dotýkat... a že se můžou přemísťovat na velkou vzdálenost...i tak se mu ale zdá, že je v tom něco víc. Nakonec...Stejně toho ještě nejspíš moc neviděl a dneska se toho s největší pravděpodobností dočká. "Hlavně, aby to dobře dopadlo..." řekne nakonec. Neodpustil by si kdyby se kvůli němu něco stalo Sasukemu.
"Bude to dobré uvidíš"
"Jo, já vím, nemusíš mě o tom neustále ujišťovat...věřím vám" pousměje se, i když by uvítal, aby to už měli dávno za sebou, protože přeci jen...říkat, že to všechno vyjde úplně podle jejich představ by bylo...šílené. "Stejně bych měl pomalu vyrazit...musím se stavit u sebe doma abych se alespoň převlékl," řekne, poukazuje tím na to, že nemá tričko a na kalhotách má skvrny od krve, "ale až za chvíli," šeptne, protože se mu teď nechce zvedat. Navíc má ještě dostatek času a doma bude během pár minut jestli si pospíší...i kdyby byli na druhém konci Konohy. Místo toho zvedne hlavu a nakloní se k Sasukemu. Usměje se a skloní se ještě víc přičemž ho políbí na rty.
"Pojď půjčim ti oblečení..."
Odtáhne se od něj a posadí se opět na židli. Pohled z něj ovšem nespouští. "To je v pohodě... domů bych si pro to klidně došel...Stejně máme ještě trochu času tak bych se alespoň prošel," pokrčí rameny blonďák. To, že Sasuke mohl mít nějaký určitý důvod proč mu tohle navrhoval mu dojde až ve chvíli, kdy si to všechno přehraje ještě jednou, a tak rychle dodá: "Ale jestli chceš abych raději zůstal tady s tebou, tak nemám námitky," usměje se, konec konců mu Sasukeho společnost vyhovuje mnohem víc než již k sobě, kde by byl stejně sám až do doby než by musel vyrazit na místo, kam včera vzal Sasukeho v domnění, že tam budou mít trochu vytouženého klidu.
"Tak pojď ať si vybereš..."
"Nejsem vybíravý...o to se neboj," ujistí ho blonďák a pomalu se zvedne ze židle, kterou vezme a dá ji zpátky na své místo odkud si ji předtím vzal. "Ale díky," usměje se, je rád, že Sasuke očividně stojí o jeho přítomnost, o to víc se cítí šťastnější. Natáhne se ještě pro ten hrneček, který mu předtím podal Itachi, aby to dopil. Ať už to bylo cokoliv, tak se díky tomu cítí o dost lépe...plný energie. "Dobře, můžeme jít?" Zeptá se ho a počká na něho než se spolu s ním vydá nahoru po schodech, aby si mohl od Sasukeho půjčit nějaké oblečení a nemusel jít takhle...i když konec konců stejně předpokládá, že tohle nebylo poprvé, co ho ten démon nějak zranil.
Jde nahoru a rovnou ke skříni. Něco tam najde a podá.
Vezme si to od něj, "díky," řekne a na moment se k němu otočí zády a obleče si to. Musí uznat, že je rád, že mají se Sasukem skoro stejnou velikost. Alespoň si ušetřil cestu k sobě domů, což se nyní zdá jako velká výhoda vzhledem k tomu, že čas stále neúprosně běží dopředu a pomalu se přibližují k tomu, aby se šli oba připravit na to, co přijde. "půjdeme zase dolů ?" zeptá se ho, když se k němu opět otočí čelem, aby na něj lépe viděl a přistoupí k němu. Pousměje se a ruce mu dá zlehka kolem krku a čelem se opře o to jeho. Moc dobře si je vědom toho, že by byl schopný takhle stát klidně i celé minuty, ale i tak se od něj zatím ještě neodtahuje. "nebo chceš radši ještě zůstat tady?" dodá po chvíli ticha a podívá se na něj.
"Klidně můžeme být tady.."
Pousměje se, tak trochu čekal, že se mu už nebude chtít jít dolů, i když jemu by nejspíš stačilo, kdyby na to jen pomyslel a už by byli dole. "tak fajn, to jsem rád," šeptne, sám přitom přemýšlí nad tím, jak je vůbec možné, že se Sasuke spolu s jeho bratrem tak liší od toho démona, co ho napadl. Samozřejmě nečekal, že by byli všichni stejní, ale i tak... kdyby se s ním Sasuke tenkrát nepřemístil, tak by ho ani nepadlo, že je něco víc než jen obyčejný člověk... Očividně to všechno ale způsobilo to, že Sasuke musel hodně přicházet do kontaktu s ostatními lidmi a tím od nich alespoň něco málo pochytit. "Sasuke?" osloví ho po chvíli s další otázkou na jazyku, už si pomalu začíná připadat, že každou chvíli ho s těmi dotazy pošle jeho černovlasý kamarád někam.
"Copak?" A kouká
"Tak mě napadlo..." začne pomalu, jak si ještě stále tu otázku formuluje v hlavě, aby byla dostatečně srozumitelná. "tvůj bratr se předtím zmiňoval, že jste se už jako démoni narodili..." řekne a přitom pozoruje jeho výraz, aby věděl, kdy má skončit, protože ví, že občas to může být velmi citlivé téma. "nemusíš o tom mluvit jestli nechceš... Pochopil bych, kdyby to bylo... no... ne moc příjemné téma, to mi věř." odmlčí se a nadechne se, aby mohl dokončit svoji otázku. "Co se stalo s vašimi rodiči?" zeptá se ho o něco tišeji jakoby snad šlo o nějaké tajemství. Už předtím nad tím přemýšlel, jak je možné, že cestuje pouze sám se svým bratrem. Myslel si, že se jeho rodičům nejspíš něco stalo, ale teď, když moc dobře ví, co je Sasuke zač, tak je dost možné, že rodiče stále někde má.
"Mají svoji práci..."
Mírně přikývne, z jeho tónu pochopí, že se o tom očividně ji nechce moc bavit, a tak tohle téma raději nechává plavat. "Aha," pousměje se, na jednu stranu má Sasuke vážně štěstí, že má rodinu... ve které jim na něm očividně dost záleží. "Promiň... občas sem trochu moc zvědavý," omluví se po chvíli, protože nechce aby se Sasuke takhle tvářil. "Takže... pokud jsem to předtím dobře pochopil, tak máš v plánu jít o prázdninách zpátky do Bleskové..." změní raději téma, "ale... je to pouze dočasně a nebo tam chceš zůstávat už natrvalo?" Zeptá se ho, protože vzhledem k tomu, že ho chtěl Sasuke vzít sebou, tak se to tak nějak týká právě i jeho.
"Tak záleží na tobě kam chceš..."
"Na mně?" Vydechne překvapeně jelikož to, že se bude ohlížet i na něj skutečně nečekal. "No mě je to upřímně jedno... na jednu stranu, nemám nic proti tomu abychom nějaký ten váš strávili tam, kde si doposud žil," usměje se a jemně ho chytne za ruku přičemž se s ním posadí na postel, aby nemuseli celou tu dobu stát. Jakmile si sednou, tak se přisune k němu a opře si hlavu o jeho rameno, "už jsem ti říkal, že jsem zvědavý, jak to tam vypadá. Navíc na prázdniny je to vážně super plán," uzná s úsměvem na rtech, upřímně řečeno mu to skutečně hodně zvedlo náladu a alespoň mu to dalo o důvod víc k tomu, aby si dal hodně záležet nad tím nadcházejícím setkáním.
"Fajn tak odpočívej pak tam už půjdem ať to máme s krku"
"Jo...taky se těším až to bude konečně za námi," hlesne a spokojeně se u něj uvelebí. "Řekl bych, že potom budeme ale muset řešit i jiné věci... teda... tohle je teď ten.úplně nejhlavnější, ale rozhodně není poslední," povzdechne si, samozřejmě naráží na to, že má v sobě pořád toho démona, kterého se budou muset dříve nebo později zbavit, aby se to nějak nevymklo kontrole. "Ale co takhle se na moment soustředit jen na ty...hezké věci? Dokud máme ještě trochu času" zašeptá, i když sám není tak úplně schopný na to přestat myslet, přeci jen již brzy tak bude muset sám vyrazit a čekat jestli se Sasukemu s Itachim podaří ho najít včas než ho zabíjí.
"Tak klidně máš něco konkrétního?"
"Tak třeba pomalu plánovat ty prázdniny... nebo to, co budeme dělat až se zase vrátíme do školy a jestli to stihneme... Protože do konce školního roku už jsou to jen... no necelé dva měsíce což není moc povzbudivé... obzvlášť pro mě teda," ušklíbne se, "Určitě by se našlo hodně věcí," dodá poté s pokrčením ramen, přeci jen i kdyby měli už jen řešit to, jak to s nimi bude dál, tak jim to povídání jistě vystačí na několik minut. Nakonec pořád je tu fakt, že Sasuke je démon a démonem taky zůstane, ale u Naruta tohle ještě není vůbec jisté. Teď s tím, ale Sasukeho nechce zbytečně zatěžovat... hlavně, když by se spíš měli soustředit na nějaké... hezké věci, nad kterými by nemuseli až tak moc přemýšlet. "Nakonec prázdniny jsou dva měsíce a celé je zaplnit není jen tak..."
"Neboj zvládneme to "
"Co máš teď na mysli?" zeptá se ho Naruto trochu nechápavě jelikož neví jestli to třeba není reakce na to o čem se bavili předtím. Raději to, ale vezme jako reakci na plánování jejich prázdnin. "O tom ani nepochybuju, navíc na to máme ještě dostatek času abychom něco mohli vymyslet navíc... myslím, že už i nějaké ty nápady mám, ale to si povíme až potom," mrkne na něho, přeci jen alespoň chvilku ho chce napínat, i když má takové tušení, že Sasukemu je to stejně jedno... nebo se tak alespoň bude tvářit. "budeš tady potom čekat ještě na Itachiho?" zeptá se ho potom, protože přeci jen tam by měl jít sám... tedy alespoň podle toho, co předtím naznačoval Itachi, když spolu s ním probírali jejich plány.
"Půjdeme spolu... "
"Já myslel, že budeš tady čekat na Itachiho..." řekne trochu zmateně, přemýšlí jestli to třeba špatně nepochopil, ale nakonec nad tím pokrčí rameny. V konečném důsledku to nejspíš stejně vyjde nastejno. "jen si nejsem jistý jestli... teda bude to vůbec potom fungovat? Nevíme jestli bude sám, a nebo jestli s ním přijde ještě někdo... "Ale jak chceš, to že se mnou půjdeš mi nevadí," zavrtí hlavou, na jednu stranu alespoň nebude sám... i když je tu samozřejmě riziko, že se potom něco stane právě Sasukemu což by nechtěl. "každopádně... jak to chceš tedy udělat?" zeptá se ho potom, aby věděl, co má on sám potom dělat a nezůstal tam tak stát jen jako nějaký solný sloup. "Předpokládám, že to máš nějak vymyšlené nebo ne?"
"Doprovodim tě a schovám se"
"A myslíš, že tě ani tak nenajde?" zeptá se ho, neví sice jak to u nich funguje, ale i tak, "nakonec... mě našel bez problému... co když tam potom najde i tebe?" podívá se na něj, ví, že to už by potom nejspíš improvizovali na místě, ale teď ho tenhle fakt docela znepokojil. Ví, ale že bude muset věřit Sasukeho schopnostem a tomu, že to skutečně nějak zvládnout, "dobře tak... myslím, že bychom měli pomalu jít," nadhodí po chvíli, "když půjdeme pomalu, tak to tak akorát stihneme navíc... ty ještě budeš muset mít čas na to, aby ses pořádně schovat tak, aby tě nemohl najít. Pokud tedy nemáš nic proti tomu?" podívá se na něho, nakonec mají sice ještě čas, ale je to pořád lepší než kdyby potom nestíhali.
"Tak pojď..." A jde
"Počkej," vyjekne, protože málem spadne na postel, jak byl o něj opřený a než se vzpamatuje, tak je Sasuke už u dveří. Rychle se tedy zvedne a vezme si ještě ten přívěšek, který má mít u sebe a schová si ho. Potom dožene Sasukeho a spolu s ním vyjde na chodbu. "myslíš, že tam přijde sám, a nebo si sebou někoho vezme?" zeptá se ho. Přijde mu, že Sasuke o jejich taktikách jistě ví mnohem víc než by snad mohl vydedukovat on navíc je možnost, že toho týpka dokonce zná... Tedy minimálně on vypadal na to, že zná Sasukeho. Jakmile sejdou dolů a vejdou do předsíně, tak se ještě naposledy ohlédne než vyjde ven, kde ho na moment oslepí všudypřítomné světlo. Něco si pro sebe zamručí zatímco si kryje oči. Potom je stejně odekryje, protože se potřebuje zorientovat, aby věděl, kde jsou.
Sasuke pomalu vyjde směr park a u toho přemýšlí.
Raději se už na ni neptá, protože mu Sasukeho zamyšlený výraz napoví, že by to teď stejně k ničemu nebylo. Rychle ho tedy dožene a soustřeďuje svoji mysl na okolí, které mu po chvíli začíná být povědomé. Přeci jen má za ty roky už Konohu projítou křížem krážem, ale do téhle části města nikdy moc nechodil... a to hlavně kvůli tomu, že je to tak nějak mimo veškeré centrum dění. I když se to zdá až nemožné, tak jim cesta, kterou míří do parku ubíhá až neskutečně rychle. Než se totiž Naruto naděje, tak stojí před parkem, kde jeho nohy ovšem odmítají udělat těch několik dalších kroků. Místo toho totiž jen tupě zírá před sebe na okolní stromy.
"Jdeme?" A jde dál.
Chvilku jen mlčky kouká než si uvědomí, že to bylo na něj "Jo..." odpoví mu Naruto po chvíli, když si všimne, že už je Sasuke daleko před ním. Zhluboka se nadechne a pomalu vyjde za ním. Stále se ale rozhlíží kolem sebe, protože má takový zvláštní pocit. Neví sice jestli to nemá co společného s tím démonem, kterého má v sobě, ale tak nebo tak má pocit, že by měl být pokud možno co nejvíc ostražitý. Raději po chvíli zrychlí krok, aby dohnal Sasukeho, kterého potom alespoň na chvilku vezme za ruku než se bude muset jít někam schovat a on bude pokračovat v cestě k tomu potoku. "Jdeš se mnou až tam, a nebo se teď někde odpojíš a schováš?" Zeptá se ho potom, aby věděl.
"Schovám se až tam..."
"Dobře, jak myslíš," přikývne blonďák, nakonec to asi bude to úplně nejrozumnější řešení. Zahne tedy po chvíli a po méně vyšlapané cestičce jde směrem k místu, kam už jednou Sasukeho vzal, "je tu hodně keřů, myslím, že schovávat se ti tu bude dobře," řekne, když se zastaví. "Hlavně buď opatrný," šeptne a ještě si ho k sobě na chvilku přitáhne a políbí ho na rty. "Uvidíme se..." pousměje se načež se od něj zase odtáhne a pustí jeho ruku. Pomalu, tentokrát sám, vykročí dál až se dostane na onu místo, kam chtěl. Posadí se tedy opět k vodě a mlčky pozoruje, jak občas kolem propluje nějaká ryba nebo jen nějaké dřevo, rostlinka, a nebo například list z blízkých stromů.
Sasuke se potichu schová a pozoruje Naruta.
Naruto několik minut nehybně sedí u vody dokud nepocítí známou bolest hlavy, která ovšem není taková jako předtím, ale o hodně menší protože tentokrát se soustřeďuje jen na oblast hlavy a nesvystřeluje nikam jinam. I tak si jemně promne spánku v domnění, že mu to trochu uleví.
"Ale, ale...ty ještě žiješ, škvrně?" Ozve se posměšně povědomí hlas. Na to se Naruto otočí tím směrem a na sucho polkne,
"Dá se to tak říct," odpoví mu suše blonďák a pomalu se zvedne.
"Kdepak si nechal Sasukeho?" Zeptá se ho démon zatímco očima skenuje přilehlé okolí.
"Jsem tu sám... myslím, že Sasuke s tím nemá co dělat...teď už ne," odpoví jednoduše Naruto. Mezi nimi na moment nastane ticho, které po chvíli přeruší opět ten démon.
"Skutečně? Tím bych si nebyl tak jistý... vykonávat za něj jeho práci..." zavrtí nad tím hlavou, "už mu prošlo hodně věcí... jen proto kým je... a jak se tím stal, ale tentokrát mu tenhle chabý pokus nevyjde... že, Sasuke?" Osloví černovláska a pohledem zamíří na místo, kde se Sasuke schovává, "opravdu sis myslel, že tě nenajdu?" Zeptá se ho s pohrdavým ušklebkem na rtech zatímco mávne rukou a Sasuke vyletí ze svého úkrytu přímo k nim.
"Do hajzlu..." Zvedne se a v ruce se mu objeví led a hodí to po něm. "To by stačilo jasné ne každý se hned naučí ovládat demona.. v jeho případě na něj musíš opatrně.." A hodí další a i mrazí zem a zmrazí mu nohy...
"Ty si to ještě nepochopil co? O něj nikdy nešlo... vždy šlo jen o toho démona... a o to, že potřebuje novou schránku. Ty si měl jen zabít tohohle kluka...ale co si udělal?" Znechuceně se zašklebí, "zapletl ses s ním... a to je neodpustitelné... tentokrát tě z toho už nedostane ani dobré jméno vaší rodiny...ten kluk musí zemřít...jestli to uděláš ty, a nebo já...na tom už nezáleží. I když mám stejně pocit, že ty spolupracovat nebudeš" zavrtí nad tím hlavou a podívá se na své nohy, které jsou uvězněny v ledu. Po chvíli se na něm začnou objevovat menší prasklinky. "Měl jsi možnost.. obávám se, že teď už je to na mě... a ty nejspíš budeš jen vedlejší obětí" zavrtí nad tím hlavou a v ten moment praskne led, který mu věznil nohy. Na momemt přitom zmizí a objeví se opět až za Sasukem, kterého hodí proti nejbližšímu stromu. Tentokrát tam, ale zůstane tentokrát jako přibitý s rukama tak, aby s nimi nemohl pohnout. "Poslední slova?"
"Pche..." plivne na něho a to už objeví Itachi a chytí toho démona a zparalizuje ho...
"Na mého bratra nesáhneš.. jak říkal.. navíc schránku novou nepotřebuje bude v této" a třískne do něj blesk..







 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama