They may have my soul, but my heart is yours 11. kapitola

7. srpna 2016 v 21:39 | Masumi-san a Mayu Uchiha |  They may have my soul, but my heart is yours

Tak a opět tu mám pro vás další díl, ovšem už jeden z posledních:)

Mayu - Sasuke
Masumi - Naruto, Itachi


"To bude dobrý neboj zlato..." drží ho..

Zkusí přikývnout, ale místo toho jen svěsí hlavu, stále nedokáže uvěřit tomu, co se stalo, protože si nepamatuje, že... že by se někdy stalo něco, čím by se mohl do něj ten démon dostat. "J-já... v-vím " vydechne tiše, přijde si vyčerpanější než předtím a to je co říct. Opírá se tedy o Sasukeho, protože sám by sedět nedokázal...maximálně tak ležet rozpláclý na podlaze. "C-o d-á-l-?" Hlesne tiše a čelem se opře o podlahu, která ho příjemně chladí a alespoň trochu mu to pomáhá myslet... momentálně, ale soustřeďuje všechno na to, aby se alespoň udržel při vědomí, protože kdo ví, co by se stalo, kdyby náhodou usnul nebo ztratil vědomí.
"Tak zvládl si ho ovládnout nebo ne..."
"C-cože?" Zamumlá nechápavě, "ne....já už tam zpátky nejdu...Sasuke..." zamumlá znovu a zaboří si obličej do jeho ramene ve snaze zmizet nebo alespoň nějak splynout s prostředím, "řekl bych, že takhle je to naprosto vyhovující," zahuhlá do látky jeho trička zatímco se ho jednou rukou pevně chytí. Úplně nejraději by takhle zůstal u něj navždycky a ani se nepohnul, protože je mu takhle s ním dobře. Přeci jen si vždycky přál být takhle s někým... a i když se to zprvu nezdálo jako nejlépe nápad, tak je nyní rád, že se to stalo a kdyby mohl cokoliv změnit, tak by to rozhodně neudělal. Nakonec... ani Sasuke nevypadá, že by si nějak stěžoval nebo něco jiného.
"Neříkám hned po částech neboj.." A hladí..
Oddechne si a spokojeně přivře oči, "Dobře... dobře, to mi vyhovuje," zašeptá a spokojeně se pousměje, když ho Sasuke jemně pohladí. "Můžou se démoni vůbec někdy unavit?" Zeptá se ho potom, "nevypadáš, že by si byl unavený... začínám pomalu pochybovat, že se někdy vůbec můžeš unavit," pokrčí rameny a trochu se pohne, aby se mohl u něj lépe uvelebit, protože rozhodně nemá v plánu se někam jinam stěhovat nebo se jakkoliv hnout od Sasukeho. Má pocit, že od něho by ho už rozhodně jikdo nedostal ať by to chtěl udělat jakkoliv...jednoduše u něj nemá žádnou šanci, "nespouštěj mě," šeptne tiše a pomalu zavře oči, ale neusíná.
"Neboj nepustím tě.. V klidu si odpočiň..."
"Dobře," šeptne, spát už sice nechce...nebo spíš nemůže protože se chce vyvarovat nočním můrám a hlavně si chce užít ten čas, který může strávit spolu se Sasukem, "co uděláme s tím druhým démonem?" Zeptá se ho jakmile popadne dech a může zase mluvit normálně. "Jak chceš zařídit, aby nás nechal na pokoji? Nemyslím si totiž, že by sse třeba lekl a jen tak utekl," zašeptá a podívá se na něho, sice by to bral, ale je mu jasné,že to může být jen zbožné přání. "Nebo...já nevím... zase mi přijde, že jen tak být s ním... tedy.... vylákat ho je dost riskantní... pro nás oba," zavrtí nad tím hlavou. Alespoň on musí neustále myslet na to, aby se Sasukemu nic nestalo.
"Ten dá pokoj jestli se nám povede v tobě vzbudit plně tvého démona, ale máme na to už jen 20hodin..."
Zavrtí nad tím hlavou, "pochybuju,že by ho zrovna tohle odradilo, Sasuke...co když v tom je něco úplně jiného?" Šeptne zatímco nad tím on sám přemýšlí, protože by byl rád alespoň něco vymyslel...ovšem po chvíli se zarazí. "Počkej... 20 hodin? Jak to myslíš?" Zeptá se ho, "on ti snad dal nějaké ultimátum?" Vydechne, původně si totiž myslel, že ho Sasuke jednoduše přenesl pryč tak, jak to udělal v tom kině. Nejspíš to předtím, ale nebylo tak jednoduché, jak si původně myslel. "Sasuke tak nebo tak musíme něco vymyslet...možná, že nás nenechá jen tak odejít..." hlesne tiše, "tedy... kdo ví, jak to nakonec bude," podívá se na něho.
"Klid Itachi nám pomůže"
"Myslíš?" Podívá se na něj, i když to zní logicky. Přeci jen Sasuke je jeho bratr a rodina si pomáhá... tedy tak by tomu alespoň mělo být... sám to totiž na vlastní kůži nezná. "Asi máš pravdu... nějak už dopadne," hlesne, "co si mu vůbec řekl? Myslím o tobě...o mě...o nás... o tom, co nás napadl?" Zeptá se ho, aby alespoň věděl, jak se má před ním chovat... Kdo ví jestli mu totiž Sasuke vůbec řekl o jejich vztahu nevztahu a podobných věcech. Navíc je zvědavý jaký Sasukeho bratr vůbec je protože neměl možnost si s ním nijak promluvit. Ví, že se nejspíš nikdy nedostanou k tomu, aby se spolu držely za ruce na ulici... ale na druhou stranu je nejdůležitější to,.jak se k němu chová v soukromí.
"Itachimu jsem nemusel nic říkat"
"To se tě na nic neptal nebo všechno pochopil i bez toho?" Zeptá se ho, protože mu Sasukeho odpověď zas tak nepomohla, jak čekal. "Mám se tedy k tobě raději chovat jako ke kamarádovi?" Zeptá se ho potom, protože alespoň tohle by hodně rád věděl. "Nerad bych, aby si měl kvůli mě nějaké problémy... nebo něco podobného," řekne jelikož přeci jen sám neví jaký Itachi ve skutečnosti je a jestli je to ten tolerantní typ, a nebo právě naopak. "Pochopím, když to tak budeš chtít...nakonec... no..." odmlčí se, ale nakonec to neřekne a jen se zkusí pomalu posadit, aby se mu o něj líp opíralo a aby mohl být mnohem blíž u něj než takhle.
"Klidně buď takový jaký si. Můj brácha je dost chytrý...."
Chvilku na něj nechápavě kouká "O tom nepochybuji, ale... no... vypadá to, že ti to nejspíš vadit nebude... tak dobře," na tváři se mu objeví spokojený úsměv a jemně se opře o jeho rameno, "ale na tom, co... já... i když nevím, co přesně plánuješ, ale... i tak by sis měl odpočinout a nabrat trochu síly... co bys na to řekl? Lehneme si spolu abychom si mohli pořádně odpočinout... co ty na to?" Usměje se, sám by odpočinek rozhodně bral hlavně potom, co se dělo, protože cítí hodně psychicky unavený... vlastně se ani není čemu divit potom všem... ale bez Sasukeho se mu rozhodně nikam jít nechce... vlastně by se od něj nejraději nehnul ani na krok.
"Tak pojď...." A vezme ho zpátky do pokoje.
Pousměje se a pomalu se usadí na Sasukeho posteli, natáhne k němu ruku a chytí s ní tu jeho, za kterou ho stáhne k sobě do postele, lehne si k němu a opře si hlavu o jeho rameno. Sám přemýšlí jestli vůbec zvládne usnout nebo naopak, ale tak nebo tak ví, že Sasukemu by odpočinek mohl prospět... alespoň by mu tedy neuškodil, "zkus si taky trochu odpočinout... dobře? Myslím, že se ti síla jen a jen bude hodit, to mi věř," pousměje se a jednou rukou ho obejme kolem pasu, aby si ho mohl držet u sebe, "navíc... třeba do té doby vymyslíme nějaký... plán... jak to všechno udělat... jak to udělat, aby se pokud možno nikomu nic nestalo..." šeptne, je mu jasné, že to možná bude stát víc než nyní počítá, ale i tak...
"O mě se neboj...." A hladí...
"To se ti lehko řekne," zavrtí nad tím hlavou a trochu se zamrví, aby se lépe uvelebil, opře si hlavu o jeho rameno a podívá se na něj, "ale i tak... myslím, že by sis měl odpočinout...alespoň trochu, uvidíš, že ti to prospěje a trochu by sis alespoň vyčistil hlavu," nadhodí s úsměvem na tváři a potom zavře oči, protože on rozhodně má v plánu si alespoň trochu odpočinout, aby nemusel alespoň chvilku myslet na to, co se dělo, děje a hlavně v několika dalších hodinách dít bude. Kdo ví, jak to nakonec všechno dopadne a navíc... částečně i přemýšlí nad Sasukeho bratrem a nad tím, jak asi bude na ně dva reagovat, na jednu stranu je samozřejmě rád, že se s tím Sasuke nechce nijak tajit... tedy, že se za něj nestydí. Alespoň to je dneska jedna z povzbudivých zpráv.
"Spí já si odpočinu...."
"Vážně?" Podívá se na něj zprvu trochu nedůvěřivě, ale nakonec mírně přikývne, protože když už nic, tak se třeba podaří trochu odpočinout alespoň jemu. "Dobře...kdyby něco, tak mě vzbuď, ano?" Šeptne, je mu jasné,že ať už se na ně chystá cokoliv, tak nebudou čekat než se on dostatečně prospí... a obzvlášť, když je většinou zvyklý prospat celé dopoledne. Víc se k němu tedy natiskne, ale ještě zvedne hlavu, aby ho mohl alespoň políbit na dobrou noc. "Tak dobrou," broukne tiše a zavře oči. Hlavu si položí na jeho rameno a ruku nechá položenou kolem jeho pasu, aby se mu lépe spalo a zkouší na chvíli vypnout, aby se mohl prospat.
Usměje se a opatrně ho hladí.
I přes jeho snahu mu zážitky z dneska nedají spát hlavně kvůli tomu, že musí neustále uvažovat nad tím, co se to vůbec stalo a hlavně, jak je možné, že v sobě má nějakého démona...všechno se to zdá být hrozně neuskutečné...jakoby se snad měl ráno probudit u sebe v bytě a zjistit, že se mu to všechno skutečně jen zdálo... Bohužel má pocit, že na tohle nestačí ani jeho představivost, aby si to všechno vysnil. Po chvíli se opět trochu zamrví, aby si našel lepší pozici a nemusel přitom Sasukeho pouštět z objetí. Hlavou nakonec skončí na jeho hrudi, kde se uvelebí a po několika dalších minutách konečně usne docela klidně.
Usměje se a po nějaké době ho vzbudí.
Nespokojeně se zavrtí, "ještě pět minut..." zamumlá tiše a zaboří si obličej do něj. Pomalu si, ale začne uvědomovat, co všechno se včera stalo, a tak otevře oči a trochu zmateně se na něj podívá, jak mu pomalu všechno dochází, "Sasuke," šeptne tiše a usměje se, když vidí, že to očividně nebyl jen sen. Jedinou výhodou na tom ovšem je, že to znamená, že je tam Sasuke stále s ním. "To už je ráno?" Zeptá se ho a podívá se přitom kolem, když si všimne, že v pokoji je už o poznání víc světla než včera. Upřímně jen doufá, že ještě neuplynulo těch dvacet hodin, protože mu není jasné, co by potom měli dělat. Jeho plán mu totiž zrovna dvakrát jasný nebyl.
"Pojď se najíst...." A zvedne se.
Chvilku za ním mlčky kouká než se sám pomalu vyhrabe z postele a protáhne si ztuhlé svaly. Musí uznat, že se cítí mnohem lépe než včera...tedy alespoň po fyzické stránce. "Sasuke? Kolik máme ještě času?" Zeptá se ho zamyšleně, ani pohled na hodiny mu toho moc neprozradí, i když ví, že moc času už nemají, protože předtím do toho parku vyrazili poměrně brzo. "Napadlo tě mezitím něco? Myslím ohledně toho co s ním uděláme vzhledem k tomu, že uz pravděpodobně nemáme moc času..." hlesne. Jeho samotného kromě přímého střetu vůbec nic nenapadá... a není si jistý jestli by zrovna to byl ten nejlepší nápad... přeci jen sám je v tom nový.
"Zbývá 12hodin klid...."
Překvapeně zamrká, "Dvanáct...?" Hlesne tiše, "čekal jsem, že méně..." zamumlá, ale je rád, že mají ještě dostatek času, "no... asi je to takhle lepší..." šeptne, i tak je mu ale jasné, že jim to velmi rychle uteče a než se nadějí, tak budou mít jen posledních pár minut. "Půjdeme potom zpátky do parku, a nebo chceš zůstat někde...poblíž?" Zeptá se ho i když pochybuje, že by riskoval zničení domu. Než Sasuke stihne vyjít ven ze dveří na chodbu, tak ho chytne za ruku, "počkej..." šeptne a přitáhne si ho k sobě, aby ho mohl políbit na rty. Obejme ho přitom jednou rukou kolem krku a druhou si s ním zlehka proplete prsty, aby si ho alespoň chvilku mohl držet u sebe.
"Neboj..." A opře se o něj.
"Nebojím... když mám tebe,"usměje se a nechá ho, aby se o něj opřel a dál ho jemně objímá kolem pasu. "Doufám, že sis taky alespoň trochu odpočinul..." podívá se na něj a jemně ho pohladí po vlasech. Sasuke sice vypadá jistým způsobem odpočatěji než včera, ale kdo ví. "Doufám, že už to brzy skončí..." hlesne tiše, rád by už od toho měl pokoj a užíval si života spolu se Sasukem. Přeci jen prázdniny se už pomalu, ale jistě blíží. Navíc má na Sasukeho ještě mnoho dalších otázek, které jsou hodně důležité... a ví, že jedině Sasuke mu na to může dát odpověď, protože podle všeho jsou skutečně stejní přesně, jak mu řekl.
"Tak pojď dolu... najíme se"
"Jo...máš pravdu, myslíš, že nám s tam tím pomůže i tvůj bratr?" Zeptá se ho potom a aby mohli jít, tak ho pustí a spustí ruce podél těla. Popojde potom vedle něj a natáhne ruku, aby vzal za kliku a otevřel tak dveře, ze kterých vyjde ven na chodbu a počká na Sasukeho, aby věděl kudy má jít. Ví, že včera byl někde dole, ale to to už nevnímal kvůli té ztrátě krve, která musela být dost velká. Rozhodně mu to ale dokazuje, že ten démon, kterého má podle všeho v sobě je dost silný... jinak by tu totiž již nejspíš ani nebyl. "Nebo... nebo tam chceš jít raději sám?" Dodá, sám by pochopil, kdyby chtěl svého bratra od toho všeho uchránit... aby se mu nic nestalo.
"Jen pojď neboj"
"Nebojím se," zavrtí nad tím hlavou, aby potvrdil svá slova. Přeci jen mu nepřišlo, že se má čeho bát... tedy ne potom, čím si už prošel. Navíc... byl docela zvědavý na Sasukeho bratra, kterého už stihnul včera zahlédnout, ale pamatuje si jen rozmazaný obraz... Následuje tedy Sasukeho po schodech dolů a doprava do místnosti, která se ukáže jako prostorná kuchyně. Nechá svoje oči putovat po místnosti, ale jeho pohled se zastaví na muži, stojícím u kuchyňské linky. I když je k němu otočený zády, tak ho upoutají jeho dlouhé temně černé vlasy, které má stažené do copu. Potom jakoby na povel se na něj otočil a Narutovi se tak naskytl pohled na temně černé oči, stejné jako má Sasuke. Když se teď s menším odstupem na ty dva díval, tak by rozhodně tipl, že mezi nimi nějaký příbuzenský vztah bude.
"Tak ty jsi Naruto... jsem Itachi, Sasukeho starší bratr," představí se a udělá několik kroků k Narutovi načež mu do rukou vtiskne hrníček s nějakou tekutinou, "vypij to... udělá ti to líp,"
"Dej si. Nechceme tě otrávit.. "
"Já... já vím, že ne," pousměje se Naruto a zavrtí nad tím přitom hlavou. Přeci jen by je nerad urazil, a tak se opatrně napije, protože je to stále ještě horké, ať už je to cokoliv. Nechutná to totiž ani jako čaj, ale ani jako káva. "Co je to?" zeptá se jich potom a zvedne přitom pohled od hrnku směrem k oběma bratrům.
"Je to těžké popsat... nemá to nějaký určitý název... ale měl by si to vypít, pomůže ti to nabrat sílu..." odpoví mu Itachi a podívá se přitom na Sasukeho, přemýšlí nad tím jestli mu jeho bratr už řekl úplně všechno nebo jestli před Narutem snad něco zatajil. Ať už je tomu totiž, jak chce, tak by si Naruto rozhodně zasloužil vědět pravdu... celou pravdu.
"Řekni mu to sám..."
"Říct mi co?" chytí se ihned Naruto a nechápavě ty dva pozoruje,
"Sedni si... může to být trochu na dlouho," řekne zatímco sám se pře o linku. Naruto se tedy poslušně posadí ke stolu a nedočkavě čeká o co asi jde.
"Řekl bych, že musíš mít hodně otázek... ohledně toho, co se stalo a co se ještě stane..." začne Itachi a po očku přitom sleduje Sasukeho, "Myslím si, že si zasloužíš znát pravdu o tom proč tě ten démon chce zabít." řekne, všimne si, jak se Narutův výraz při jeho slovech napjal, a tak pokračuje. "Povídání o démonech celkově je velmi složité... a hlavně zdlouhavé... navíc by to mohlo být trochu od tématu... Nejspíš tě zajímá, jak je to všechno možné... Lidí... jako ty už není mnoho... tedy rozhodně ne jako lidí. Démoni většinou posednou nějaké vybrané lidi, ale u tebe to bylo jiné..." začne nakonec od začátku.
Sasuke si sedne a napije se.
"Nechci zacházet do zbytečných detailů... ale... když si byl ještě malý byl do tebe zapečetěn démon. Většinou je to cena za to když někomu démon splní přání... Ne vždy se totiž platí duší..." podívá se na něj a na chvilku se tak odmlčí. Vidí, že nad tím očividně přemýšlí a myšlenka, že ho jeho rodiče jednoduše prodali ho zrovna dvakrát šťastným nečiní. "Ten démon to většinou dělá dobrovolně jelikož tak potom získá jistou výhodu nad těmi, kteří své schránky pouze posednout... No a potom někdo prolomí pečeť...nebo se čeká až se sama zlomí... A tak vzniká démon, který... no má mnohem větší výhody... Hlavní nevýhodou toho všeho je lidskost... vědomí toho člověka, tvé... Nejsi jako já nebo Sasuke, jako démoni jsme se již narodili... Ale...pokud se tvůj démon vymkne kontrole tak dříve nebo později i zemřeš...žádný takový démon by nezdržoval člověka při životě..."
Sasuke mlčky kouká.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama