They may have my soul, but my heart is yours 10. kapitola

6. srpna 2016 v 17:17 | Masumi-san a Mayu Uchiha |  They may have my soul, but my heart is yours


Jak dopadne Itachiho snaha zachránit Naruta? Dokáže se s tím mladý blonďák poprat nebo jejich snaha skončí fiaskem? Opět tu pro vás mám další díl naší SasuNaru povídky:3 tak snad se vám bude líbit^^

Mayu - Sasuke
Masumi - Naruto, Itachi

Unaveně ho sleduje.

Po několika dlouhých minutách, které se zdají být jako věčnost začne Naruto pomalu přicházet k sobě. Prvním náznakem toho je bolestné zasyknutí. Rána ho totiž stále bolí, i když by už měla být zahojená... i tak má pocit, že bude lepší, když se zkusí nehýbat. "to už jsem mrtvý?" zasípá tiše, když otevře oči a spatří vedle sebe Sasukeho, který ho upřeně pozoruje. Právě tohle ho jen utvrdí v jeho předchozí myšlence, "Ano, jistě jsem v nebi," vydechne tiše a opět přivře oči. Pokud tomu ovšem tak je... proč pořád cítí bolest? Nemělo by tohle všechno po smrti přestat existovat? Možná, že se nakonec přeci jenom dostal do pekla a tohle je teď nějaká forma trestu za všechny špatné věci, které v životě provedl.
"Odpočívej.. "
"Um... Sa...Sasuke..." šeptne tiše, je rád, že alespoň slyší jeho hlas, "co...co se stalo?" zeptá se ho, protože to by ho skutečně zajímalo. Soudě podle toho všeho nejspíš ještě mrtvý nebude protože jinak by po něm Sasuke nechtěl, aby odpočíval. "Já...já... díky," dodá potom, protože je mu jasné, že mu dluží za svůj život... jemu a i jeho bratrovi, kterého zde, ale kolem neviděl... očividně si to bude muset nechat na později. "Jak... jak zlé to je?" zeptá se ho na další otázku a na moment se odmlčí, aby mu Sasuke mohl odpovědět... přeci jen všechny jeho otázky jsou pro něj důležité, aby získal alespoň menší přehled o tom, co se děje, co se stalo a tak. Jediné, co teď ví je, že leží v nějakém pokoji spolu se Sasukem... a bez trika.
"Tak se na to podívej sám chlape..."
Povzdechne si, právě teď má spíš chuť jen tak ležet a čekat než si pro něj někdo přijde... nebo něco..." vysvětlíš mi už konečně o co šlo?" zeptá se ho tiše zatímco se pokusí zvednou do sedu, ale jeho snaha ztroskotá během chvilky kvůli silné bolesti, a tak se opět zhroutí do peřin. Skutečně si pomalu začíná připadat jako nějaký chromí člověk, ale očividně si bude muset zvyknout, protože to nevypadá, že by se to něj lepšilo. Zkusí alespoň trochu zvednou hlavu, aby se tedy mohl sám podívat, ale to co vidí ho nechá němým na několik vteřin. "Jak... jak to?" vydechne nechápavě, moc dobře viděl kolik krve z toho teklo ještě dokud měl v sobě zabodlou tu podivnou dýku, ale nyní to vypadá, že se ani nic z toho nestalo... tedy alespoň navenek.
"Poděkuj tomu v sobě..."
"He?" vykouzlí nechápavý výraz, raději ignoruje fakt, jak divně to zní, "Sasuke už předtím jsem ti říkal, že nemám nejmenší ponětí na co narážíš... navíc ani nevím, co to bylo za... za týpka, co tam přišel... a o čem jste to vůbec mluvili," odmlčí se, "i tak mám, ale pocit, že je tu něco, co bych měl vědět...něco dost důležitého takže... můžeš mi to už konečně vysvětlit?" vydechne, rád by už konečně věděl, o co tu celou dobu jde a hlavně proč málem umřel. Ten týpek totiž vypadal, že to neudělal jen tak z nudy, ale z nějakého jiného důvodu, který je pro něj zatím neznámý. Moc dobře si je, ale vědom toho, že Sasuke si je dost dobře vědom toho proč se to stalo, kdo to byl a hlavně co měl na mysli tím, co říkal předtím.
"Říkal jsem ti to nejsi člověk jsi to co já. A díky tomu si přežil"
Zavrtí nad tím hlavou, "ne...ne to nemůže být pravda," vydechne nevěřícně. Samozřejmě by to dávalo smysl, ale věřit tomu nedokáže. Jak by taky mohl být stejný jako Sasuke? "Ne...musel ses splést...určitě jste se spletli i s tím týpkem tohle...tohle jednoduše není možné" hlesne a zavrtí hlavou. "Zní to hrozně absurdně..." odmlčí se, přemýšlejíc jestli by na tom náhodou skutečně nemohla být trocha pravdy vzhledem k věcem, které se stávaly i předtím. "Ne...to není pravda," vydechne rozhodně, protože přeci jen neví, kdy nebo jak by mohl být démon jako Sasuke. Otočí hlavu směrem k oknu, doufajíc, že alespoň přijde na jiné myšlenky.
"Tak si jdi do svého svědomí... poznáš..."
"He?" Opět se na něj nechápavě podívá, "Dobře...." řekne pomalu, "myslím, že tohohle už bylo dost... já... prostě není možné, aby to byla pravda, Sasuke..." zavrtí nad tím nesouhlasně hlavou, nikdy si nemyslel, že by měl být nějak jedinečný, a tak neví proč by s tím měl začínat. "Musí v tom být něco jiného..." řekne tvrdohlavě. Navíc kdo ví jestli v tom všem nemá nakonec přeci jen prsty Sasuke a nesnaží se mu teď namluvit něco jiného. "Co to vůbec bylo za týpka?" Změní raději téma, protože tohle je další věc, co ho zajímá a navíc je zvědavý, jak to bude zapadat do té Sasukeho historky...Navíc pokud by to všechno skutečně byla pravda, tak má pořádný problém.

"To je fuk udělej co říkám. A uvidíš sám"
Povzdechne si, ze všeho nejraději by teď jen ležel a při nejlepším i spal. "Jak to teď zase myslíš?" Vydechne a přivře oči, protože mu to přijde dost vyčerpávající. "Sasuke... víš... doufám, že chápeš, že já vůbec nechápu co tím nakomec myslíš... protože... no... upřímně pochybuju, že něco jako svědomí.vůbec existuje...tedy v takové formě, aby bylo jaksi...um...hmatatelné," řekne nakonec a odmlčí se, protože to bylo najednou víc než dost slov. Navíc musí počkat až mu Sasuke odpoví, protože ví, že jakmile mu položí až moc otázek, tak je začne postupně ignorovat což by v tomto případě rozhodně nechtěl... nakonec všechno se mu zdá být stejně důležité.
"Prostě zavři oči a přemýšlej. Uvidíš že svědomí existuje a pochopíš"
"Jak myslíš," pokrčí rameny a na jeho pokyn tedy zavře oči. Chvilku se skutečně snaží soustředit na to o čem Sasuke neustále mluví, ale vzhledem k tomu, že kromě tmy, kvůli zavřeným očím, naprosto nic nevidí takže není divu, že ho po chvíli přemůže opět spánek. I když už předtím byl nějakou dobu v bezvědomí, tak si za tu dobu moc neodpočinul... právě proto si to snaží vynahradit alespoň teď, když už má tu možnost. Stejně mu přijde, že Sasuke by ho nikam jinam nepustil. Zatímco Naruto spí, tak se ozve tiché klepání a dovnitř nakoukne Itachi, "už se probral?" zeptá se ho tiše, aby věděl, jak se má zařídit dál, jelikož už teď, jak tam ty dva vidí je jasné, že tak jednoduché to nebude.
"Právě usnul.. nevím jak mu to mám vysvětlit, aby to pochopil"
Opře se o futra jelikož je mu jasné, že to tak krátká návštěva nejspíš nebude. "No... jestli je trochu pomalejší tak to nejspíš bude chtít... hm...Je těžké se mu snažit něco dokázat vzhledem k tomu, že ani jeden z nás nechce, aby ho ten démon ovládnul... S tím je to trochu složitější... není jako my dva, ale to víš ty sám," povzdechne si, " nejjednodušší by bylo mu jednoduše vysvětlit, jak se to stalo nebo... nevím není lepší způsob, jak mu říct pravdu aniž by se někomu něco stalo, teď bys ho ale měl nechat odpočívat... potřebuje to. Rána se mu možná zahojila, ale zdravý ještě rozhodně není... Navíc... neměl bys ho nechávat samotného," dodá se zvláštním podtónem v hlase, sice se nějak moc nestará o to, co ti dva mezi sebou mají, ale tak nebo tak ví, že Sasukemu na Narutovi záleží a naopak.
"Snažím se mu to vtlouct jak debilovi... "
"Tak... očividně mu to vysvětluješ špatně..." pokrčí rameny, "každopádně... až už to pochopí nebo ne... spíš by ses měl soustředit na to, co bude dál... tedy... ano Naruto žije, ale na jak dlouho? Už jsem pomalu začal přemýšlet nad tím, že bychom se mohli pokusit ho dostat pryč, ale... nechci být pesimista, ale předpokládám, že ty moc dobře víš, jak tohle všechno nakonec skončí..." podívá se na svého mladšího bratra a zavrtí nad tím hlavou, nemyslel si, že by jim zrovna tenhle úkol mohl tak moc zamotat život... možná, že to měl nakonec přeci jen raději všechno obstarat sám místo Sasukeho, i když to bylo primárně na něm. "takže... co chceš teď dělat?" zeptá se ho, vyčkávajíc na jeho odpověď.
"Máš nápad jak mu to vysvětlit "
"Posloucháš mě vůbec?" zavrtí nad tím Itachi hlavou, přijde mu, že Sasuke celý jeho monolog přeslechl a soustřeďuje se teď pouze na to, jak donutit Naruta, aby konečně pochopil, co je zač, "jo... říct mu jednoduše pravdu proč je to, co je a jak je možné že je to co je aniž by se to předtím nějak silně projevovalo..." pokrčí rameny jako odpověď na jeho otázku, "Už jsem ti to předtím říkal... navíc... myslím, že bude lepší, když s ním budeme jednat na rovinu... nakonec si sám uvědomí, že jsme říkali pravdu a že jsme mu nijak nelhali... myslím, že to tobě věří..." usoudí nakonec, přeci jen kdyby tomu bylo jinak, tak by tady teď nejspíš takhle nebyli. "Předpokládám že ohledně toho, co si ty zač ses už stihnul prokecnout... že?"
"Vyptával se mě v parku a myslel si, že jsem upír... "
Pobaveně se ušklíbne, "no... tak očividně už musel něco tušit," pokrčí ramen, "ale.. ale fajn, jestli chceš, tak mu to můžu zkusit ráno vysvětlit, ale teď by sis měl trochu odpočinout i ty.. nevím jestli je to únava nebo starost o něj, ale upřímně řečeno vypadáš strašně," poznamená, když ho vidí. "Půjdu si něco zařídit takže tu budete sami, nemyslím si, že se dnes v noci ještě něco semele, a tak budu mít alespoň možnost vyřešit pár věcí a zkusit najít místo, kde byste se mohli na nějakou dobu alespoň schovat... třeba je ta chuť ho dostat nakonec přejde, " pousměje se, občas trocha optimismu neuškodí. "Zvládneš to tady?" zeptá se ho potom, nakonec není nic, co by mohl nezvládnout obzvlášť, teď, když už je skoro všechno zařízeno.
"Snad jo.." A Koukne na Naruta který se k němu lísá.
"Kdyby něco, tak víš, jak mě sehnat... takže zatím... a... no... užijte si to," ušklíbne se, zavře za sebou dveře a následně zmizí. Naruto, který se doteď tulil k Sasukeho boku ho jednou rukou opatrně obejme kolem pasu, ale tak, aby se nemusel nijak točit, protože přitom by ho bolelo to břicho. Hlavou se přitom opře o jeho rameno a spokojeně se ze spaní usměje. Tahle jeho blízkost mu vyhovuje víc než dost, ale i tak po chvíli otevře oči a rozhlédne se přitom kolem sebe, na moment je zmatený, jelikož netuší kde je, ale jakmile vedle sebe spatří Sasukeho, tak mu dojde, kde je a co se stalo. Dojde mu taky, že očividně usnul, a tak se omluvně usměje, "dobrý?" šeptne, když vidí ten výraz v jeho tváři.
"Jo dobrý.. prospal ses?"
"Docela jo, netušil jsem, že se mi podaří tak rychle usnout, ne že bych si stěžoval... samozřejmě," šeptne, cítí se o trošku líp pokud tedy pominu bolest, která se objeví pokaždé, když se nějak prudčeji pohne. Přesto se přetočí na bok tak, aby na Sasukeho dobře viděl a usměje se. Předtím se bál, že už tohle nebude moct dělat.. že jednoduše umře aniž by mu řekl něco hrozně důležitého, ale teď, když k tomu má příležitost, tak má stejně pocit, že to nedokáže říct. "děkuju..." vydechne tiše zatímco natáhne ruku k jeho tváři a jemně ho pohladí, moc dobře ví, že nebýt Sasukeho, tak už by byl dávno mrtvý... přeci jen ať už ho vyléčilo cokoliv, to Sasuke ho dostal sem, pravděpodobně k němu domů, aby mu mohli pomoct.
"To nic není... srovnej si co sem ti řekl"
"Ale jo... je... moc dobře to vím," zavrtí nad tím hlavou, "no... myslím, že potrvá než nějakým způsobem pochopím co přesně si tím měl na mysli, ale..." odmlčí se, "řekneš mi teď co máš v plánu dál? Nemyslím jen s námi, ale... ale celkově," zeptá se ho opatrně, sám by nejraději zůstal se Sasuke tam dlouho, jak jen to bude možné, ale bojí se, že na něj Sasuke nakonec změní názor a už ho u sebe nebude chtít. Na druhou stranu mu ale předtím dost názorně ukazoval fakt, že mu na něm dost záleží a to, že se jinak chová v soukromí, když jsou sami než na veřejnosti přeci jen ještě nic dokazovat nemusí... navíc... teď už to tak nějak mnohem líp chápe proč tomu tak je. Přeci jen netušil, že Sasuke má až tolik co ztratit.
Jen kouká kolem...
"Sasuke? Posloucháš mě?" Ozve se po chvíli, když vidí, že ho Sasuke opět nestydatě ignoruje jakoby tam snad ani vůbec nebyl...nebo mu tím možná jen chce něco naznačit. S námahou se tedy zvedne do sedu a snaží se hlavně váhu přenášet na ruce, aby nezatěžoval čerstvě zhojenou ránu. "Pokud mě tu nechceš, tak si to mohl říct rovnou..." vydechne tiše, ani neví jak jinak by si to měl vyložit. Přeci jen ta otázka nebyla taková kvůli které by s ním měl odmítat mluvit nebo něco podobného. Jediné, co ho ale mrzí je fakt, že Sasuke skoro pořád vypadá, že je mu všechno ,úplně jedno. "Vadím ti?" Zeptá se ho přímo, protože nemá ve zvyku chodit kolem horké kaše.
"Nevadíš jen musím hlídat..."
"Hlídat?" Zopakuke nechápavě a zavrtí nad tím hlavou, i když je rád, že mu nijak nevadí takže nejspíš chce, aby byl s ním. "Nemyslím si, že..." nakonec to nedokončí jelikož si uvědomí, že on sám o tomhle všem moc neví. "Sasuke já... no tak... netvař se tak, alespoň chvilku " řekne vážně a přisune se blíž k němu, aby se mohl uvelebit vedle něj a potom spokojeně přivře oči. "Myslíš, že by se mohl vrátit?" Zeptá se ho po chvilce, protože přeci jen jestli to byl taky démon a jestli ho chtěl zabít, tak je jasné, že jednou přijde, aby dokončil to, co začal. Sám by byl sice nejradši kdyby od něj měl pokoj, ale něco mu říká, že takhle alespoň má víc možností k tomu, aby mohl být právě se Sasukem.
"Je možnost jak ho se zbavit,"
"Vážně?" zeptá se ho, docela překvapeně, protože si původně myslel, že moc možností nemají, "No já... řekl bych, že kromě toho abychom se ho nějak zbavili, a nebo utekli... tak nejspíš moc možností nemáme," usoudí, i když doufá, že Sasuke má nějaký jiný nápad než to, co právě řekl. Přeci jen utíkat se mu nechce... protože to by nikdy neskončilo a pouštět se do něj potom, co viděl... ví, že to nemůže udělat. Nechce, aby se kvůli němu někomu něco stalo a už vůbec ne Sasukemu. "co tě tedy napadlo?" zeptá se ho rovnou a zvědavě natočí hlavu směrem k němu, aby na něj dobře viděl a nic ho přitom nebolelo. Ví, že i on sám by měl pomalu začít přemýšlet, protože to nemůže jen tak nechat na Sasukem... i když je pravda, že ten se v tom vyzná mnohem lépe.
"Probudime v tobě toho démona ale musíš mi věřit,"
"Zbláznil ses?" Vypadne z něho ze všeho nejdřív, protože přeci jen tohle je podle všeho přesně to, co ten týpek i chce, "když bych i na chvilku připustil, že máš pravdu... tak... za prvé... jak můžeš vědět, že tohle všechno vyjde?" zeptá se ho, "a za druhé... nezdá se mi to jako nejlepší nápad... ještě se to pokazí a potom si ublížíš," zavrtí nad tím hlavou, tak nějak si stejně myslí, že se ho Sasuke asi nebude ptát, když to bude chtít skutečně udělat, ale musel mu na rovinu říct, co si myslí. Neví sice jaké to je se nechat ovládat démonem, ale má takové tušení, že potom nebude moct kontrolovat, co se s ním bude dít a hlavně, co bude dělat... právě proto se bojí toho, že by mohl Sasukemu nějakým nedopatřením ublížit.
"Věříš mi? Pokud jo tak pojď do toho. Pokud ho vyvoláme budeš moct být se mnou "
"Samozřejmě, že ti věřím... ale bojím se, že by se to mohlo nějak zvrtnout..." hlesne, "nechci, aby se ti něco stalo Sasuke," řekne vážně a pomalu se přitom zvedne do sedu a zády se opře o stěnu, aby na něj měl lepší výhled, "půjdu du toho pokud mi slíbíš, že na sebe dáš pozor... a že se ti nic nestane," řekne nakonec a podívá se na něj s vážným výrazem ve tváři, protože přeci jen na ničem jiném mu teď ani nezáleží... jeho vlastní život pro něj v tuto chvíli není cennější než ten Sasukeho, hlavně protože udělal něco, co nejspíš rozhodně není to nejlepší, ale... tak úplně nemůže jeden ovlivnit do koho se zamiluje...
"Mě se nic nestane neboj. "
Chvilku ho mlčky pozoruje, zvažujíc jestli skutečně mluvil pravdu, ale nakonec rezignovaně přikývne, "tak dobře... dělej jak myslíš, jen... jen mi teda řekni, co mám dělat," kývne hlavou, sám totiž moc neví, co všechno to vlastně obnáší a hlavně, co to pro něj bude znamenat. Každopádně pro případ, že by se něco pokazilo se snaží si zapamatovat jeho obličej. Ví, ale že zdržovat nemůže... i tak se k němu ještě rychle nakloní, jemně ho chytne za zátylek a přitáhne si ho do polibku, aby své rty mohl alespoň na chvilku spojit s těmi jeho než se od něj odtáhne a na moment se čelem opře o to jeho, "co všechno to vůbec obnáší?" zeptá se ho tiše, přemýšlejíc nad tím jestli to bude bolet, a nebo jestli to vůbec nepocítí.
"Nebolí to. Jednoduše zavři oči a uvažuj o něm a tak se k němu dostaneš"
"Pochybuju tě to takhle půjde," zavrtí nad tím Naruto hlavou, ale zkusí na moment zavřít oči. Po pár minutách to ovšem vzdá a opět oči otevře, "nějaké jiné nápady?" nadhodí a povzdechne si, "pořád je tu možnost, že ses jednoduše spletl a že já jednoduše nejsem ten, co si myslíš, že jsem," zamumlá. Je mu jasné, že je jen otázkou času než ho zase přepadne ta odporná migréna... Přitom si ale vzpomene, že ta, kterou dostal těsně předtím než ho zasáhla ta dýka byla mnohem silnější než jakákoliv předtím. Vlastně... objevila se chvilku předtím, co se tam zjevil ten další démon... a i když o tom moc neví a ani si není jistý jestli to vůbec může mít nějakou souvislost, tak by byl řekl, že to má na svědomí právě on.
"Udělej to ještě jednou a nespěchej. Soustřeď se jo.. A věř mi..."
"Vždyť já se snažím... ale spíš než to mě to uspává," povzdechne si a opět zavře oči přičemž ho zlehka vezme za ruku, "není jednoduše možné, že to neumím?" nadhodí po chvíli, protože skutečně kromě tmy nic nevidí... a ani si vlastně není jistý, co by měl vidět nebo koho by se měl snažit si představovat, aby se objevil... možná, že to skutečně jen nedokáže a Sasuke má o něm až příliš vysoké mínění. I tak se alespoň snaží, aby si Sasuke nemyslel, že to chce jen tak flákat a ve tváři má už několik minut usazený soustředěný výraz, který je jen dokladem toho, že se skutečně snaží. Ani přes jeho snahu se ale nikam dál nepohne, a tak se spíš snaží bojovat s tím, aby neusnul, protože je mu jasné, že tím by Sasukeho nepotěšil.
Vezme ho za ruku a objeví se mu v mysli a dovede ho k tomu démonovi... "vidíš ho? Uvolním tu pečeť ale nenech se ním ovládnout. Ty musíš ovládnout jeho..."
Spíš než Sasukemu nyní věnuje pozornost okolí, jak se rozhlíží kolem, právě má pocit, že se mu podařilo zase usnout, protože tohle vypadá až příliš... zvláštně než aby to mohla být skutečnost. Přeci jen jak může mít něco takového v hlavě? "A tohle má být ten úžasný plán?" vypadne z něj po chvíli nechápavě a zavrtí nad tím hlavou. Ne. Tohle mu spíš přijde jako naprostá šílenost.. sebevražda, možná, "Sasuke, já ani nevím, jak něco takového udělat..." povzdechne si, pochybuje, že to nějak půjde... "bude lepší, když půjdeš... budeš se držet dál," řekne vážně, pořád trvá na tom, že nechce, aby se mu něco stalo. Přeci jen kdo ví, co by to mohlo Sasukemu udělat, i když jsou očividně v jeho hlavě.
"Klid a běž a pokus se ho získat... "
"to se ti lehko řekne," zamumlá pod imaginárními vousy a udělá o krok blíž ke kousku papírku, na kterém jsou nějaké znaky, očividně to je právě to o čem Sasuke mluvil, ale kdo ví... "takže stačí, když tohle strhnu?" zeptá se ho a otočí se na něho. Pomalu se tedy rozejde dopředu, cítí, že s každým dalším krokem cítí tlak v jeho hlavě, jako předtím... teď už ale chápe, že to není jen obyčejná migréna. Je zvláštní, jak doslovný může být fakt, že by jsme měli čelit vlastním démonům. "vážně by si měl jít," hlesne tiše a natáhne ruku. Prsty jemně sloupne kousek papíru a na moment se zastaví jakoby zaváhal. Jeho ruka, ale postupně sjede až dolů a jakmile se pečeť prolomí tak se dveře klece rozrazí dokořán a všude se rozprostře temnota, která zahalí Naruta spolu se Sasukem jehož démon vyhodí z Narutovi hlavy, aby se do toho nemohl nijak plést.
Sasuke se oklepe a chytí Naruta a čeká.
Chvíli poté, co se Sasuke dostal z Narutovi hlavy se nic neděje... všude nastane až hrobové ticho, které přerušuje jen jejich dýchání. Na Narutovi se ovšem po chvíli začnou projevovat známky vnitřního boje, kterému musí čelit ať už chce nebo ne. Z nosu mu po chvíli začne stékat tenký pramínek karmínově rudé krve, ale jinak to nevypadá, že by byl Naruto vůbec při sobě, protože se ani nepohne... tedy snad kromě pravidelného zvedání hrudníku nahoru a dolů, které značí, že je ještě stále naživu... tedy alespoň nějaká jeho část. Krev ovšem teče neustále a i pramínek se trochu zvětší, ale i to ještě nejeví žádné známky toho, že by vítězila jedna nebo druhá strana... spíš to dokazuje to, že takový nápor jeho tělo jen tak tak zvládá.
Sasuke přiloží ruku a snaží se aby to jeho tělo zvládalo.
Několik dlouhých minut se nic neděje, snad kromě toho, že sebou Naruto občas prudce škubne. Jemu samotnému se to zdá jako celé hodiny a ne jen pouhé minuty... moc dobře si uvědomuje, že teď balancuje někde na hranici mezi životem a smrtí. Až po další chvíli sebou opět prudce trhne, ale tentokrát se zvedne do sedu s očima otevřenýma dokořán. Nestihne, ale cokoliv říct, protože se ihned trupem vytočí od Sasukeho a dá si přitom ruku před pusu zatímco začne kašlat krev. Jestli na něj mezitím Sasuke začal mluvit, tak to stejně nevnímá, protože mu v uších hučí jakoby právě byl mezi několika puštěnými stroji. Jediné, co je teď schopný vnímat je bolest hlavy a soustřeďuje se pouze na to, aby dokázal mezi záchvaty kašle dýchat.
Chytí ho a přemístí do koupelny... sedne si a drží.

Změnu místnosti témeř nezaregistruje, nejraději by se od něj odtáhnul, aby se na něj takhle Sasuke nemusel dívat, ale na druhou stranu je rád, že ho tam má, i když v té chvíli je těžké se soustřeďovat i na něco jiného, když se tedy nechce udusit. V jednu chvíli má pocit, že si brzy vykašle i plíce jelikož ať už to má znamenat cokoliv, tak to nic dobrého rozhodně nebude. Přeci jen se nezranil...alespoň ne fyzicky "Sa-su-ke" hlesne tiše, ale zbytek se ztratí v dalším záchvatu kašle. Nakonec, když se začne pomalu uklidňovat, nebo mu spíš začnou docházet síly, tak se mu zhroutí do náruče, že se o něj opře celou vahou a snaží se popadnout dech alespoň než ho to chytí znovu.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama