They may have my soul, but my heart is yours 8. kapitola

30. července 2016 v 10:10 | Masumi-san a Mayu Uchiha |  They may have my soul, but my heart is yours
V dnešní kapitole se Naruto snad konečně dozví pravdu o Sasukem:)
Mayu - Sasuke
Masumi - Naruto

"Nemyslíš, že kdybych se tě bál tak tu budu jen tak sedět?" Zavrtí nad tím s úšklebkem hlavou, sice si není jistý, že mu neublíží, ale na jednu stranu skutečně nemá co ztratit. "Takže...řekneš mi už konečně, co se děje? A na to, že to chce čas ti kašlu... chci to vědět teď." Rekneš vážně, když si dá dohromady všechno, co mu Sasuke řekl, tak má pocit, že se již brzy má něco stát... a právě proto to potřebuje vědět. Navíc si tak alespoň potvrdí, že si z něj jen nedělá srandu... Jediné, co totiž zatím viděl je, že v jedné vteřině byli před kinem a vteřinu na to byli u něj v bytě...Navíc klíče má stále v kapse takže je nemožné, aby mu je Sasuke jen tak vzal aniž by si toho všimnul.


"Prostě to neřeš zatím ano...." A obejme ho. "Je to pro tvé dobro..."

Svrastí obočí. Na moment bojuje sám se sebou, aby tomu nepodlehl... Nakonec mu dá ruce na ramena a odtáhne ho od sebe na délku paží. "Lžeš mi...hraješ si na to, že ti na mě záleží a teď mi ještě ani nechceš podat normální vysvětlení?" Podívá se na něj a zavrtí přitom hlavou. Bolí ho to, ale na tenhle druh bolesti je už víc než zvyklý. Jak si jen mohl myslet, že je Sasuke konečně někdo...normální? Tedy alespoň ze začátku se zdál být skutečně fajn...tedy alespoň do doby než se stalo právě tohle. "Myslím, že kdyby si mě zabil tak by to byla laskavost... Rozhodně by to bolelo míň než to, co mi děláš teď," hlesne s bolestí v hlase a zvedne se.
"Co blbneš já ti nic nechci udělat pochop to.." chytne ho a obejme.. otočí si ho a chvilku na něho kouká ale nakonec ho políbí jestli mu to dojde...
"Um..."zamumlá, ale všechna jeho slova se ztratí v polibku. Ruce na moment přesune na Sasukeho hruď ve snaze se od něj odstrčit a zachovat si alespoň tu trochu důstojnosti, která mu zbyla. Spíš než, ale se Sasukem a jeho silným stiskem, ze kterého se ne a ne dostat, zápasí z tou části sebe, která je za to, že se s někým jako je Sasuke nemá zahazovat, ale že má na někoho, kdo s ním bude jednat fér... Ale jeho druhá část zase tvrdí, že se už mnohokrát spálil... a podle Sasukeho slov je tohle hop nebo trop... Risk jezisk. A tak i přestože by neměl a že mu to možná nakonec ublíží se podvolí jeho polibku, který mu oplatí a přivře oči zatímco jednou ruku si ho chytne kolem krku a druhou kolem pasu.
Usměje se a přeruší to... "není to tak zlé co? Ale radši půjdu vidím ze mě tu nechceš.." A pustí ho a jde si dovnitř pro věci... jak si je bere tak na něj ještě zavolá: "Tak já jdu měj se.."
Zůstane ztuhne stát na místě jako čerstvě vyoraná myš. Pomalu mu docvakává, co tím Sasuke sleduje a zamračí se. Chvilku váhá jestli má zůstat trucovat venku a jestli by nebylo lepší ho jednoduše nechat jít... potom si, ale jen povzdechne a pomalu vkročí zpět do domu. Po cestě přitom rozsvicuje, protože jinak by mohl o něco pěkně zakopnout a hodit takovou držku, že by skončil na kolenou a on by si to potom někdo mohl špatně vyložit. "Sasuke počkej..." rezignuje jakmile se zastaví kousek od něj, "nemyslím si, že si potom všem můžeš jen tak odkráčet..." poznamená, rozhodne se zkusit trochu diplomacie, i když v tom nikdy dobrý nebyl, "Nevím proč mi nechceš nic říct... ale... myslím, že mám právě to vědět. Pokud si to tedy před chvíli myslel vážně..." nadhodí, "ale... jestli o tom nechceš mluvit teď.. fajn... zítra je taky den."
"Když myslíš...stejně si mě vyhazoval tak se měj..." s tím vyleze ven..
Jen si povzdechne a svalí se na gauč. Notnou chvíli jen kouká do stropu, "Asi to tak bude lepší..." hlesne, teď už do prázdného bytu. Přemýšlí nad tím, co by teď mohl dělat, a tak vytáhne telefon a vytočí číslo své kamarádky, o které ví, že mu rozhodně pomůže ať už se děje cokoliv. Ví, že jí přesně nemůže říct, o co se jedná, ale alespoň by se mu mohla trochu zlepšit nálada. Jeho hovor s Hinatou trval zhruba do půlnoci, kdy už se oba rozhodli, že se prospí. Naruto tedy típne hovor, ale než se stihne přemístit do pokoje, tak usne.
Ani ráno pro blonďatého chlapce nezačíná nijak vábně, protože se probudí na to, že se překulí a spadne z postele rovnou na stolek přičemž se mu podaří se dost praštit do hlavy. "Do háje," zamumlá tiše a chytne se za hlavu, protože to byla pořádná šlupka.
Sasuke kouká na dveře a večer se tam vyplížž. Ráno ho vzbudí rána. Jak uvidí Naruta na zemi tak ho posadí... "dobrý neudělal sis nic?"
Zmateně na něho kouká, protože v první moment si ani neuvědomuje, co se děje. "Ehm co... co tady děláš?" zeptá se ho nechápavě a opře se přitom zády o sedačku a stále se drží za hlavu, "Um... no... ne.... nic se mi nestalo, jen jsem se trochu praštil, nic víc," zavrtí hlavou, aby ho ujistil, že mu skutečně nic není. Stále ho, ale nechápavě pozoruje, jelikož měl za to, že Sasuke včera odešel... a teď ho tam vidí naprosto jasně. Očividně udělal to, co včera a nejspíš se tam jen přemístil. Na moment si dá ruku před obličejem, aby se ujistil, že si skutečně nerozbil hlavu, ale když vidí, že je to v pohodě, tak si ji opatrně položí na gauč, o který se dosud opírá, aby náhodou neztratil rovnováhu. Přeci jen je mu jasné, že teď by se trochu motal.
"Jsem tu celou noc... vzbudil sem se při té ráně..." sedne si k němu a obejme ho... "Přitul se klidně..."
"Um... počkej... cože?!" vyjekne překvapeně a pro sebe se zamračí, "viděl jsem tě, jak si včera za sebou prásknul dveřma... takže...? Jak ses sem teda dostal? nebo spíš... proč?Vypadals naštvaně..."zavrtí nad tím hlavou a posadí se tak, aby na něj moc dobře viděl. Sám přitom přemýšlí nad tím jestli Sasuke celou dobu poslouchal jeho večerní rozhovor s Hinatou a nebo jednoduše spal... může vůbec spát? Má na něj tolik otázek, ale potom včerejšku si není jistý jestli by mu na to vůbec byl schopný... nebo spíše ochotný odpovědět. Přeci jen nejspíš ho baví ho takhle udržovat v nevědomosti. "vlastně... myslím,že můžeš začít mluvit," zamumlá a opatrně se zvedne, aby si mohl zajít do kuchyně pro led a dát si ho na hlavu, aby mu tam nezůstala boule nebo modřina.
"Zůstaň sedět ano donesu ti to..." A jeste ho políbí a dojde pro led který jemně položí na jeho bolavé místo...
"Děkuju," šeptne tiše a spokojeně přivře svoje blankytně modré oči. Studený led ho na tom příjemně chladí, že skoro ani necítí tu bolest. "řekneš mi už konečně o co včera šlo?" zeptá se ho potom, i když je pravdou, že úplně nejraději by ho pořádně obejmul a už ho nikdy nepustil... alespoň ne teď. Je zvláštní, že se tak cítí s někým koho zase až tak dobře nezná... tedy po včerejšku si tak říká...co o něm vůbec ví? Tedy... to co mu řekl... byla to vůbec pravda? A nezdálo se mu to včera? Všechno se to totiž zdá jako jeden velký sen... výplod jeho představivosti... i když pochybuje, že by měl až takové štěstí. Nakonec přeci jen by to znamenalo, že je všechno v pohodě... a nic divného se neděje.
"O čem to mluvíš?" Kouká nechápavě.. "chlaď si to budu tu s tebou..."
"Nemusíš se přetvařovat Sasuke... ten včerejšek si moc dobře pamatuju a je mi jasné, že ty taky... Takže se prosím nepřetvařuj... řekl bych, že by si mi snad už konečně mohl říct pravdu..." zamumlá a přechytne si ten led, aby na si ho mohl držet. Pokrčí jednu nohu a loktem se opře o koleno, aby ho z toho všeho nebolela ruka. To, že by to všechno mohla být jen představa si připustí pouze na malou chvilku... potom to ovšem zavrhne, protože přeci jen je tu mnoho věcí, které můžou dokázat, že se to jednoduše stalo. "Nemusíš být pořád tak tvrdohlavý... no tak..." podívá se na něj vážně. "není to vtipné," dodá poté vážně, obvykle mívá velký smyl pro humor, ale dnes moc ne... hold dnešek nezačal tak úžasně, jak původně předpokládal.
Nevnímá a kouká kolem a přemýšlí.
Chvilku mlčky vyčkává na odpověď, které se mu ovšem ani po pár minutách nedostane. Vlastně dost pochybuje i o tom, že ho Sasuke vůbec vnímá, momentálně totiž vypadá až moc zamyšleně... jakoby ho snad něco trápilo. Tenhle jeho výraz ovšem v Narutovi vyvolává zvědavost. Zvedne přitom volnou rukou a položí ji Sasukemu na tvář, aby na sebe přitáhl jeho pozornost, "Sasuke?" Osloví ho tiše, jakoby se snad bál, že je uslyší někdo jiný, "děje se něco?" zeptá se ho stejně tiše jako předtím. Svýma očima se přitom zadívá do těch jeho temných studánek, které fungují jako dva velké magnety... tak se mu to alespoň zdá, protože vteřinu na to už má pocit, že se v nich snad dočista utopí... tentokrát, ale pohledem neuhýbá.
Jen zavrtí hlavou a přitiskne si ho k sobě.
Dobrovolně se od něj nechá přitáhnout a opře si o něj hlavu. "Víš, že mě to můžeš říct... ať už je to cokoliv," šeptne tiše, aby ho ujistil. Přesto se, ale nemůže zbavit dojmu, že ho něco trápí... zdá se mu totiž až podivně zamlklý, "To nevypadalo moc přesvědčivě," zavrtí nad tím hlavou a volnou rukou ho obejme kolem pasu, "to bude dobrý... uvidíš," šeptne. Rozhodne se, že si o tom včerejšku nejspíš budou muset promluvit až později, až bude mít Sasuke o něco výřečnější náladu... alespoň tedy víc než právě teď... pokud to tedy do té doby zvládne vydržet jelikož je jeho zvědavost občas mnohem silnější než jeho vlastní svobodná vůle.

"Nech to být.. dáš si něco k jídlu... "
Nemůžu to nechat být... ne když vidím, že tě to očividně dost trápí," pokrčí rameny Naruto, jeho zvědavost je hold mnohem silnější než on sám, a tak s tím nyní nic moc udělat nemůže, "Um... no... docela jo, původně jsem měl v plánu si zajít na rámen, ale... Nevím." Vydechne nakonec s pokrčením ramen, nejde o to, že by ho snad přešla na samotný rámen chuť, to se mu ještě nikdy nestalo, ale spíš o to, že si není jistý jestli se mu vůbec chce vytahovat paty z domu vzhledem k tomu všemu, co se stalo. "A ty?" zeptá se ho a sjede ho u toho pohledem, ještě se nerozhodl, co přesně je Sasuke zač, a tak ani neví jestli vůbec potřebuje jíst... nebo jí normální jídlo... přeci jen kdo ví jestli to není nějaký... upír či co
"Tak háčej ukuchtim něco.." A zvedne se.
Zůstane nevěřícně sedět na místě a nehne se do strany, aby se přesvědčil, že se mu to skutečně nezdálo. "Um... nemusíš jestli... jestli nechceš," Řekne a pomalu se zvedne, i přestože trochu zavrávorá, tak přejde do kuchyně jelikož tohle si nemůže nechat ujít. Posadí se, ale ke stolu, aby Sasuke neremcal, že má sedět a jednou rukou si podepře hlavu, aby na něj viděl, "umíš vařit?" ujistí se ještě, aby věděl jestli se má připravit na to, že bude možná muset potom hasit požár, který by mohl jeho kamarád způsobit... přeci jen když se daří, tak se daří. "Je v pohodě že... že ses takhle zdržel?" nadhodí potom, protože přeci jen mu Sasuke tvrdil, že zde byl nakonec celou noc a on by byl nerad, kdyby kvůli tomu měl Sasuke nějaké problémy.
Nic neříká a zajde do lednice. Vezme vejce a další věci... najde pánvičku a dá na ni olej. Nechá ať se rozžhaví a dá do ní vejce. Pak nakráje cibuli se salámem a sesype to do toho a osmaží to... vytáhne dva talíře a rozdělí to a podá mu to... "Tak se najez..."
Chvilku na něj mlčky kouká než si uvědomí, že už skončil, tak několikrát zamrká jakoby se právě probouzel ze sna. "Um... díky, vypadá to dobře," pousměje se při pohledu na talíř, ani si není jistý jestli ho Sasukeho kuchařské schopnosti nějak překvapily vzhledem k tomu, že už ve škole bylo jasné, že má talent naprosto ve všem a že mu nic nedělá problém. Pomalu se zvedne a z ledničky vytáhne flašku coly, kterou včera nestihli vypít a vytáhne dvě skleničky, do kterých ji naleje a odloží je na stůl načež ještě schová tu flašku a posadí se zpátky na svoje místo. "Tak dobrou chuť," řekne, když se chopí příboru a nabere si první sousto, které nejdřív jen pomalu žvýká, přeci jen je zvědavý jestli to chutná tak, jak to vypadá.
V klidu začne jíst a sleduje Naruta jak jí...
Pomalu jí s pohledem upřeným do talíře, než pomalu zvedne hlavu a podívá se na Sasukeho, jehož pohled chvilku opětuje, než se natáhne pro skleničku a napije se. "Je to vážně dobré," řekne zatímco si v duhu škrtá, že by Sasuke snad byl nějaký upír vzhledem k tomu, že ho vidí, jak normálně bez jakýchkoli potíží jí. "Sasuke?" osloví ho jakmile dojí poslední sousto, chvilku váhá jestli má pokračovat, ale potom se nadechne a dokončí to, i když to trochu zaonačí. "Půjdeme se potom trochu projít? Dokud tam není takové vedro," navrhne mu, přeci jen pochybuje, že by bylo venku nějak moc dusno, protože na to je ještě poměrně brzy a menší procházka by jim oběma jistě prospěla.
"Klidně ale v klidu se najez...."
"Už jsem dojedl... ale v klidu, počkám na tebe," pousměje se, "skočím si zatím dát rychlou sprchu," řekne, protože včera usnul dřív než tak mohl učinit. Navíc se stejně chtěl převléct, a tak to alespoň bude moct všechno sjet naráz. Zvedne se, talíř odloží do dřezu a vyjde k sobě do pokoje, kde si vezme čisté oblečení a s tím si vleze do koupelny, kde se na sebe nejdřív podívá do zrcadla, aby zjistil, jak moc je to s ním zlé a hlavně, jak vypadá ta jeho hlava. Ani při bližším prozkoumání, ale nic nenajde, a tak se svlékne a pomalu si vleze pod sprchu, ze které na sebe pustí studenou vodu, aby se osvěžil a hlavně probral. V první vteřině má ovšem pocit, že se chystá vyskočit z kůže, protože voda je skutečně velmi studená a tudíž je to velký nezvyk vzhledem k tomu, že doteď byl v teple.
Sasuke čeká.
Po pár minutách Naruto vodu vypne a s ručníkem kolem pasu vyjde ze sprchy a prohrábne si rukou vlasy, které jsou stále ještě mokré. Trochu se usuší a obleče se, ale vlasy si nechá jen tak jelikož je mu jasné, že při těchto teplotách mu uschnou než se naděje. Vyjde tedy z koupelny a jde rovnou za Sasukem do kuchyně, kde se zastaví ve dveřích a opře se o futra, "můžeme jít?" zeptá se ho, když vidí, že už taky dojedl. "ale pokud se ti nikam nechce, tak řekni..." dodá poté, protože by ho nerad do něčeho nutil, i když je pravda, že čerstvý vzduch ještě rozhodně nikoho nezabil... právě naopak. Navíc právě teď si potřebuje provětrat hlavu a fakt, že s ním bude i Sasuke bere jako velmi příjemný bonus a zpestření dne.
Čeká a tak si sedl na židli.
Chvilku mlčky vyčkává jestli mu Sasuke odpoví. Neví jestli ho neslyšel, a nebo jestli ho jen jednoduše ignoruje. "Sasuke?" Osloví ho znova a přejde přitom z druhé strany rovnou do Sasukeho zorného pole, aby ho Sasuke viděl. "Si v pohodě?" Zeptá se, když mu konečně vidí do obličeje a všimne si jeho zamyšleného výrazu, který značí, že je úplně mimo. "Můžeme teda jít nebo chceš zůstat?" Zeptá se ho znova, doufajíc, že se to tentokrát neobejde bez jeho odpovědi, protože by rád vyrazil než začne pořádně pražit slunce a venku bude zase naprosto nedýchatelno. Takové počasí má samozřejmě rád, ale co je moc, to je moc.
"Jo jo jdeme. Promiň zamyslel jsem se...." A zvedne se.
"To je v pohodě, jen to vypadalo trochu zvláštně," vysvětlí s pokrčením ramen a otočí se na patě. "Můžeme se trochu projít po parku, bude tam ticho, klid a hlavně dostatek stínu," pousměje se a vykročí ke dveřím, kde si vezme klíče a schová si je do kapsy. Následně se sehne, aby se mohl obout a potom už jen čeká až bude hotový i Sasuke, "Bude to fajn, uvidíš, venku ještě není takové horko a fouká tam příjemný větřím," usměje se, jemu samotnému alespoň tohle vyhovuje, když už nic. Počká než se obuje i on a potom spolu s ním vyjde ven přičemž za sebou dveře jen zabouchne. "V parku si nejspíš ještě nebyl, že?" Zeptá se ho zatímco tam sám vyjde.
"Nebyl..." A když se obuje je tak jde za ním.

"Tak... myslím, že sám hodně rychle zjistíš, že je to fajn místo, aby ses tam mohl zašít," pousměje se a prohrábne si rukou vlhké vlasy, které mu už pomalu začínají schnout. "Pošlyš..." začne, když si je jistý, že kolem nich nikdo není, kdo by je snad mohl poslouchat. "Já... nechceš mi konečně něco říct k tomu včerejšku?" Zeptá se ho potom, protože přeci jen ta zvědavost se nikam neztratila. Právě naopak. "Včera jsi toho na mě dost vybali,l, ale upřímně řečeno já teď nemám nejmenší ponětí, co si tím vůbec myslel...jak si to myslel a hlavně co to znamená." Vydechne a podívá se přitom na něj, "co kdyby si šel konečně s pravdou ven?" Navrhne mu.
"Říkám dej tomu čas poznáš to časem v sobě.." A jde ven.

"Dej tomu čas," zopakuje a zavrtí nad tím hlavou, "ne...nechci ničemu dávat čas. Zní to debilně, ale hold, když mi to nechceš říct," trhne rameny na znamení, že je mu to jedno. Asi na něm Sasukemu nezáleží tolik, jak předtím demonstroval. "Tak mám jinoi otázku... pamatuješ, jak byla před pár dny ta bouřka?" Zeptá se ho a přitom zahne k parku, který už mají na dohled, "kde si byl večer?" Zeptá se ho doufajíc, že pochopí na co naráží. Teď už si totiž není tak jistý jestli to všechno byl jen obyčejný sen vzhledem k tomu čeho byl včera svědkem. Nakonec by to i docela dávalo smysl...hlavně potom, co všechno mu Sasuke řekl a co si z toho odvodil.
"Já se o něm bavít nebudu. Ještě když mě on omráčil a svázal..." A schová si obličej k Itachimu.
Chvilku mu pohled mlčky opětuje, přemýšlejíc jestli mu to má nebo nemá věřit, "To je jedno," odpoví mu nakonec s pokrčením ramen, protože přeci jen pokud se mu to jen zdálo, tak to nechce nijak rozvádět, aby se ještě víc neztrapnil. Teď se co nejvíc snaží soustředit na cestu, po které jde a která je během chvilky dovede až k parku, ve kterém je mnoho stromů, které vytváří příjemný stín a ochranu před všudypřítomným teplem. Sám, ale ještě nezastavuje u nejbližší lavičky, protože míří k jednomu určitému místu, o kterém si myslí, že by se tam mohlo líbit i Sasukemu. I když se snaží udržet své myšlenky na uzdě, tak přesto ubíhají opět směrem k Sasukemu, tentokrát, ale přemýšlí nad tím jaký je asi ve skutečnosti jeho bratr.
Sasuke jde spolu s Narutem a kouká kolem
"Asi ho máš hodně rád, co?" Zeptá se ho po chvíli, sám sice neví jaké to je mít sourozence nebo vůbec nějakou rodinu, ale umí si to představit. Alespoň z jistých zkušeností ze života. Ví, že Sasuke nejspíš pochopí, že naráží na jeho vztah s bratrem. Po chvíli zahne a vyjde méně vyšlapanou cestičkou, která je čistě jen polní, takže ne moc oficiální. Po chvíli k nim dolehne zvyk tekoucí se vody a jakmile dojdou za skupinu keřů, tak se jim naskytne výhled na kousek zeleně a potok, který tudy nerušeně protéká, "zůstaneme na chvíli tady?" navrhne mu, přeci jen je tam stín a hlavně voda, a tak je to dost příjemné místo k tomu, aby se mohli jednak trochu zchladit a jednak si trochu odpočinuli. Ne že by byl Naruto už nějak unavený.
"Jsem pro... je tu aspoň klid.. "
"No právě... hodně dobře se tu přemýšlí," přikývne a sedne si k potoku a nakonec se položí do trávy do stínu jednoho stromu, aby viděl na nebe, ale nesvítilo mu přitom do očí. Přeci jen nepotřebuje se spálit, když ještě ani nezačaly prázdniny. Mlčky se přitom podívá na Sasukeho, přijde mu až neuvěřitelné, že by se s ním skutečně jen tak zahazoval nebo ho měl upřímně rád... ale potom včerejšku mu přijde, že by to snad mohla být realita, "ty... Sasuke... co si vůbec zač?" nadhodí, "No tak... alespoň tohle mi můžeš říct, ne...ne?" nadhodí se zvědavým výrazem ve tváři, "No... upíra už jsem stihnul vyloučit takže... zbývá asi milion dalších možností... nebo... tedy tisíc určitě," pokrčí rameny, na to, aby na to pořádně přišel by ale musel nejspíš prostudovat hodně věcí.
"Co jsem zač? Dobrá otázka.." zamýšlí se.
Otočí se na bok a jednou rukou si podepře hlavu, aby na něj dobře viděl a mohl přitom ležet a odpočívat zároveň. Docela ho začíná zajímat, co z něj nakonec vypadne, i když neví proč nad tím musí takhle přemýšlet vzhledem k tomu, že to, co je by měl vědět... pokud se to tedy teď nesnaží na rychlo vymyslet, aby mu nemusel říkat pravdu... hold tohle bude muset posoudit až se mu Sasuke svěří. Zatím se snaží jen trpělivě vyčkávat, protože vidí, že Sasuke nejspíš skutečně zvažuje, jak a hlavně, co přesně by mu měl říct. Ví, že tohle už musí nechat na jeho posouzení hlavně kvůli tomu, že je to přeci jen jeho soukromí, do kterého mu vůbec nic není... přeci jen se ani neznají tak dlouho, aby se ho mohl ptát na takové věci
"Co když řeknu že jsem démon..."
Překvapeně vydechne, samozřejmě toho čekal hodně, ale zrovna tohle ho nenapadlo. "Démon?" Zopakuje tiše a zavrtí nad tím hlavou, "ještě nedávno bych se tomu nejspíš zasmál s tím, že... no že to není možné, ale teď... nejsem si jistý... já..." odmlčí se tiše, "No... no takže... takže... um." odmlčí se, všiml si, že se mu z toho všeho už motá jazyk, a tak raději chvilku mlčí a přemýšlí, co na to říct. "Je zvláštní vědět, že někdo takový skutečně existuje..." řekne nakonec a zavrtí nad tím hlavou. Podívá se na něj, tentokrát, ale trochu jinak, protože si ho prohlíží jakoby snad hledal nějakou známku toho, že je to skutečně démon. "Takže... jak... asi už to bude hodně dávno, že?" zeptá se ho, samozřejmě má na mysli, jak se stal démonem.
"Dlouho....." A lehne si
Mírně přikývne, teď se mu jen potvrzuje, že Sasuke je nejspíš skutečně o dost starší než on, "ale... v tom případě proč...?" podívá se na něj trochu nechápavě. Nemůže pochopit proč se tedy zahazuje s někým jako je on, kdy jako démon by měl být spíš zlý... zatím se mu tak, ale Sasuke nezdá. "V tom případě... nejspíš půjdu do pekla, když udělám tohle," ušklíbne se, už teď je mu jasné, že je ztracený případ, ale proč by se měl zaobírat tím, co bude až umře, když je stále na životu? Pomalu se k němu tedy nahne, stále trochu nejistě, protože přeci jen, kdo ví... nakonec, ale spojí svoje rty s těmi jeho v polibku, jako to předtím udělal i on. Musí uznat, že i když je tohle nejspíš ukázkový příklad někoho, od koho by se měl držet dál, tak se mu nechce odcházet... nemůže ho jednoduše nechat za sebou jakoby se nic nestalo... nemůže.
Usměje se a přivine k sobě. "Máš pravdu jsme zlí ale ne pořád..
Mírně nad tím zavrtí hlavou, občas sice měl takový zvláštní pocit, ale nikdy se ho nebál... neměl důvod. "Jo... toho už jsem si všiml. Nezdáš se být takový... jací by měli být ostatní démoni... tedy ne že bych znal i jiné, ale... myslím, že víš jak to myslím," usměje se a uvelebí se u jeho boku, aby mohl zůstat u něj, když už si ho přitáhl k sobě a opře se hlavou o jeho rameno. V duchu si gratuluje, že ho vzal zrovna sem, protože jinak by tohle všechno jen tak dělat nemohl. Teď už, ale na druhou stranu alespoň chápe, proč tomu tak je. "A tvůj bratr..." začne, "On je taky to co ty?" zeptá se ho, na jednu stranu by bylo nemožné, aby nebyl, protože Sasuke může být démon celá staletí a to by jeho bratr, skutečný bratr, byl už dávno mrtvý, pokud ovšem není něco úplně jiného.
"Jo bratr je to samé..."
Mírně přikývne, nechce se ho moc vyptávat, aby se snad nezačal cítit nějak nepříjemně. Ví, že to bude muset brát po kouskách, aby to stihl zpracovat. "Když si předtím říkal, že tu máš taky nějakou práci... tenkrát, jak jsem se tě ptal, proč jste se sem přestěhovali," nadhodí po chvilce zatímco pozoruje výraz v jeho tváři, aby věděl, kdy má hodit zpátečku, "souvisela ta tvoje práce s tímhle? S tím co jsi?" zeptá se ho, není si přesně jistý co může mít takový démon v popisu práce snad kromě sbírání duší. Kdo ví, jak to všechno nakonec je, každopádně i na to má v plánu se ho jednou zeptat pokud se ovšem Sasuke rozhodne, že mu odpoví, jelikož jinak by to bylo jako házet hrách na stěnu... naprosto zbytečné.




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama