They may have my soul, but my heart is yours 7. kapitola

28. července 2016 v 13:52 | Masumi-san a Mayu Uchiha |  They may have my soul, but my heart is yours

Mayu - Sasuke
Masumi - Naruto


"Dobře...Tak neboj bude to fajn..."



S úsměvem nad tím zavrtí hlavou. Spíš než to nad tím vážně pochybuje, ale nahlas nic neřekne, protože by to mohlo vyvolávat jen další otázky. "Jsme tady," ohlásí po chvíli a zastaví se u kina a rovnou se podívá nahoru na tabuli, na které jsou rozepsané všechny filmy, "Tak zatím něco vyber skočím pro nějaké to jídlo a pití," řekne jelikož nejbližší filmy začínají už za chvilku, a tak je načase jelikož je tam trochu fronta, a tak to tak akorát vyjde. Po chvíli svůj pohled přesune na nabídku nápojů a jídla a přemýšlí, co vezme. Popcorn už měli, a tak přemýšlí jestli by nebylo lepší místo toho vzít něco jiného, a nebo alespoň třeba máslový, aby měli trochu změnu.
Sasuke vybral nějaký horor a jde pak za Narutem
Po chvilce má i Naruto vyřízeno. Nakonec koupil dvě coli spolu s velkým máslovým popcornem, který zde dělají rozhodně jeden z nejlepších v okolí. S tím, který se dělá doma se to rozhodně nedá srovnat. Když se otočí, aby šel vyhledat Sasukeho, tak do něj málem vrazí, protože si nevšiml, že stojí za ním, "Um... vzal jsem nám dvě coli a máslový popcorn," oznámí, aby sám věděl, co budou dnes u filmu jíst, "Co si vybral za film?" Zeptá se ho zatímco ho pomalu následuje až k příslušnému sálu, kde už čeká uvaděčka, aby všem mohla zkontrolovat lísky a pustit je tak do sálu, ve kterém by měl do de
"Uvidíš co to bude.."
"No fajn," přikývne nakonec s pokrčením ramen a jakmile projdou kolem uvaděčky, tak zamíří rovnou do sálu za Sasukem, protože neví, která sedadla jsou právě jejich. "to jsem teda zvědavý," dodá po chvíli. Je rád, že je v sále ještě světlo, protože jinak by jistě někde zakopl a to by potom ten popcorn spolu s colu byli všude kam se jen podívá. "tady?" ujišťuje se, když Sasuke zastaví u jedné řady a následuje ho než se usadí na sedadla. Potom mu podá jeh colu zatímco tu svoji si dá do držáku, co má na sedačce a popcorn dá mezi ně tak, aby na něj dosáhl i Sasuke. Svůj pohled přitom na moment stočí k plátnu, kde už začínají jít reklamy což bude ještě docela na dlouho.... soudě podle jeho vlastních předchozích zkušeností.
"Jsem zvědavý či se ti to bude líbit... "
"No to já taky, ale řekl bych, že jo... nejsem zas tak náročný," kývne hlavou. Docela je zvědavý, co to asi bude. Po pár minutách už konečně skončí reklamy a na řadu přijde film. Podle jehož názvu Naruto usoudí, co to Sasuke vybral, "Takže horor jo?" Nadhodí a uznale přikývne. Sám má horory rád, i když je jen málo skutečně dobrých, které by splňovaly všechny jeho nároky... každopádně věří Sasukemu a tomu, že by jen tak nevybral nějaký brak. "Tak to jsem zvědavý, jak strašidelné to bude," šeptne, aby nerušil ostatní, kteří se rozhodli jít na ten stejný film a usrkne si přitom trochu coly. Pohodlněji se usadí a využije toho, že kolem nich nikdo nesedí a víc se sešoupne dolů tak, aby si mohl opřít hlavu.
"Klidně se opři jsou to dvojsedačky... "
"Já vím, ale to je v pohodě..." pousměje se, "myslím, že toho využiju později," ušklíbne se, samozřejmě to nemyslí až tak doslovně. Narážel na to, že vzhledem k tomu, že to je horor, tak to jistě bude mít své děsivé stránky, ale přeci jen on není nějaká sralbotka, která by se potřebovala schovávat... "Ale... zatím to vypadá zajímavě," usoudí, přeci jen i to, že nezkazili začátek se musí nechat. Občas totiž jde už od začátku poznat, že ten film za moc stát nebude. Natáhne ruku a vezme si trochu popcornu, který si strčí do úst a uhne pohledem k Sasukemu. Nejspíš to stejně nakonec dopadne tak, že zůstane u něj... už jen z principu, že je mu u něj příjemně... až zvláštně. Jakoby nějak podvědomě věděl, že dokud je se Sasukem, tak bude v pohodě... alespoň prozatím má takový pocit.
"Uvidíš.." A kouká...
"Jo, nic jiného mi ani nezbývá," kývne hlavou a už raději mlčí jelikož soudě podle Sasukeho postoje to vypadá, že se chce věnovat hlavně filmu a ne ho poslouchat. Posadí se tedy raději normálně, aby ho z toho sezení náhodou nezačalo bolet za krkem, protože by to skutečně bylo to poslední, co potřebuje ke štěstí... rozhodně by to alespoň sedělo k bolení hlavy. Po chvíli se ovšem ošije a přesune svoji pozornost z filmu na své okolí, protože začíná mít takový nepříjemný pocit, že ho někdo pozoruje. Když už si začíná myslet, že se mu to jen zdálo, tak v té tmě rozpozná postavu, která svůj pohled upírá přímo na něho... Nemusí být ani Einstein, aby poznal o koho se jedná, a tak uhne pohledem zase k plátnu a zarytě ho propaluje pohledem, protože tím směrem se už rozhodně dívat nebude.... Ne. Nebude si kazit večer, který se zatím vyvíjí líp než sám původně čekal.
"Co se děje?" Obejme ho a drží u sebe...
Než se naděje, tak se opět ocitne v Sasukeho náručí. Na moment úplně zapomene, co se stalo a jen se o něj opře a i on ho obejme. Výhodou je, že je sále tma, a tak je nikdo nemůže vidět... dokonce ani Narutův známý, který sedí o kousek vepředu. "To nic..." odpoví mu trochu nejistě, nechce do toho zatahovat Sasukeho, a tak jen mírně zavrtí hlavou, "Jen jsem si na něco vzpomněl..." vymluví se rychle, žádná lepší výmluva ho ani nenapadá. Raději to, ale nijak nerozpytvává, spíš než na to se soustřeďuje na Sasukeho uklidňující blízkost... je zvláštní, jak dokáže vycítit, kdy ho potřebuje...tedy vzhledem k tomu, že se ještě až tak dlouho neznají na to, aby ho mohl mít Sasuke přečteného. Není totiž tak lehké se vyznat v lidech... tedy tak to alespoň vždy přišlo Narutovi.
"Nelži..." a hladí tě a u toho kouká....
"Nelžu..." zavrtí nad tím hlavou a pohodlněji se u něj usadí. Raději svoji pozornost obrátí k filmu, protože přeci jen je to mnohem zajímavější než přemýšlet nad tím, jak se odsud potom nějak nenápadně dostane. Na druhou stranu předtím nemůže donekonečna utíkat a když by si promluvili, tak by to bylo lepší. "V pohodě?" Zeptá se ho, spíš naráží hlavně na to jestli mu nevadí, že je u něj takhle opřený. V sále jede klimatizace, a tak tam není nějak moc horko, ale kdo ví, jak je právě jemu. Ani tak, ale nelituje, že sem se Sasukem šel, protože přeci jen je to pořád lepší než kdyby měl zůstat doma sám nebo si šel ještě večer někam zaběhat, jak to obvykle dělá.
"Jo dobrý...." A kouká kolem
"Fajn," šeptne tiše a mírně přitom všem přikývne. Je rád, že to Sasukemu nevadí a že tak může zůstat sedět opřený o něj. Navíc je to příhodné i v tom smyslu, že už začíná ta strašidelná část. Zatím se sice nějak zvlášť nebojí...tedy ne tak, aby si musel zakrývat očí nebo se držet, aby nekřiček. Každopádně je to dost solidní. "Ty už si to viděl?" Zeptá se ho, když si všimne, že Sasuke kouká místo na plátno před sebou někam kolem sebe, "někoho hledáš?" Zeptá se ho potom, protože to tak skutečně vypadá. Sám se, ale kolem nekouká, protože nechce, aby si ho opět všiml... Přeci jen předtím mu to dostatečně stačilo... "nebo se snad něco děje?"
"Ne ne koukej se...." A drží ho u sebe.
"Vážně?" Zeptá se ho trochu nevěřícně, protože přeci jen to tak vůbec nevypadalo. Na druhou stranu je ale možné, že se.jen koukal po tom důvodu, proč se Naruto tak zachoval. Dál to tedy nijak nerozebírá a s pokrčením ramen stočí pohled zpátky na plátno. "No dobře " hlesne tiše a opět si opře hlavu o jeho rameno, jelikož právě tak je to úplně nejpohodlnější. "Taky by ses měl koukat...nebo to nebude mít ten pravý efekt..."ušklíbne se. Většině lidí se totiž potom o tom, co viděli zdávají děsivé sny... toho se on nebojí. Spíš má starost s tím, že se stane to, co se stalo včera, protože to ho dokázalo dostatečně rozhodit, aby si toho všimli i ostatní.
"Klid... Ano...." A kouká...
"Pff," ušklíbne se, jakoby se snad choval neklidně, "já jsem v klidu... v naprostém," pokrčí rameny a pousměje se. Vidí, že na tohle mu už Sasuke nic říct nechce, a tak to nechá být. "Ale jak myslíš..." dodá a raději svoji plnou pozornost přesune k filmu, který se už pomalu dostává za polovinu, a tak celý děj začíná gradovat do nejlepšího. Jestli předtím.pochyboval o tom jestli to bude stát za to, tak nyní už žádné pochybnosti nemá. Hold Sasuke má očividně skutečně tak dobrý vkus, jak.předpokládal...tedy alespoň podle něj. Zatímco očima sleduje plátno, tak se natáhne pro svoji colu a pomalu se napije. Potom ji zase opatrně odloží do držáku.
Sasuke dál kouká..
I Naruto kouká na film a u toho pomalu ujídá popcorn a upíjí colu až dokud se na plátně neobjeví závěrečné titulky a v sále se nerozsvítí světlo. Přitom se Naruto automaticky odtáhne od Sasukeho a přivře oči kvůli tomu náhlému světlu všude kolem. "Um..." zamručí nespokojeně, když si jeho oči trochi přivyknou na světlo kolem. Pomalu tedy očí otevře a podívá se na Sasukeho, "Půjdeme?" Zeptá se ho, zatímco si vytáhne z kapsy mobil, aby se mohl podívat kolik je hodin a potom ho zase schová. Následně se protáhne se jelikož je po tom dlouhém sezení v jedné pozici dost ztuhlý. Dává si
přitom dobrý pozor, aby pohledem nesjel blíže k plátnu.
"Tak pojď.." A vyjde
"Jo...jdu," přikývne a pobere sáček od popcornu spolu s kelímky a po cestě je vyhodí do nejbližšího koše. Všimne si, že Sasuke se už dávno někam vytratil, nejspíš si ani.nevšiml, že se někde zastavuje. Předpokládá, ale že bude čekat venku, a tak tam pomalu vyjde, když ho někdo chytne za paži.
"Naruto..." při zaznění svého jména strne na místě. Nemusí se ani otáčet, aby zjistil, kdo to je jelikož je mu to již naprosto jasné. Udělá krok dopředu ve snaze jednoduše pokračovat dál, ale v ten moment zesílí stisk na jeho paži. "Počkej... potřebuju s tebou mluvit..." v ten moment se Naruto prudce otočí s naštvaným výrazem ve tváři
"Mluvit?!" Sykne, "to myslíš vážně...? Ne. Nemám s tebou o čem mluvit." Zavrtí hlavou blonďák ve snaze vypadat přesvědčivě... z míry ho vyvede až smích, který ho dopálí ještě víc, "něco k smíchu?" Zeptá se ho se zdviženým odbočím.
"Vždycky si roztomilý když se zlobíš..." připustí tázaný. Tohle je ovšem pro Naruta poslední kapka, a tak se mu prudce vytrhne a jde ven.
Jak ho Sasuke uvidí přivine si ho k sobě.. "Co se děje no tak...."
Nechá se od něj přitáhnout do náruče a na moment přivře oči. I když na sebe v duchu řve, aby se trochu sebral, tak stejně na moment setrvá v jeho náručí než se trochu odtáhne, protože kolem je dost lidí a Sasuke předtím nechtěl, aby o tom někdo jiný věděl, "pojďme prosím odsud..."šeptne prosebně místo odpověď na jeho otázku. Stejně předpokládá, že si to Sasuke stejně nakonec dá dohromady. Obzvlášť protože je mu jasné, že šel rovnou za ním, ale upřímně doufá, že mu to pro dnešek již stačilo jelikož on sám nemá náladu se hádat...tuhle kapitolu již dávno uzavřel, a tak se v tom nechce zbytečně rýpat a jitřit tak dávno zacelené rány.
"Dobře tak se drž .." A přemístí se s ním.
Překvapeně vyjekne jakmile přestane cítit jakýkoliv čerstvý vánek na tváře. Když se dobře rozhlédne kolem sebe, tak zjistí, že je právě u sebe doma. "Co...co to sakra?" Vydechne překvapeně a okamžitě Sasukeho pustí jakmile si uvědomí, že je u sebe doma. "Jak jsme se sem sakra dostali? Jak si to udělal?" Vyhrkne rychle a ustoupí od něj o několik kroků dozadu. Přijde mu neskutečné, co se právě stalo...Přeci jen se nikdo nemohl pohybovat tak rychle...nemohli sem tak rychle dojít. To bylo jednoduše nemožné. Upřímně ale doufá, že k tomu má Sasuke nějaké vysvětlení...nějaké, které by dávalo smysl dokonce i jemu.
"Uklidni se ano.. je to u mě normální..A u tebe taky jak to v sobě probudíš,"
"Co...cože?" Vydechme tiše a nechápavě zároveň. "Ne...není to normální...tohle...tohle není skutečné. Zase se mi to zdá," zavrtí nad tím hlavou a chytne se za hlavu, "No tak...prober se," zamumlá si pro sebe a zkusí se párkrát štípnout do ruky, ale ať dělá co chce, tak Sasuke stále stojí před ním v celé své kráse. Už předtím se mu na tomhle všem něco nezdálo, ale doteď ten pocit v sobě potlačoval. "Sasuke...o čem to mluvíš?" Vydechne tiše a podívá se na něj, "no tak...tohle je jen sranda...že ano?" Řekne i když trochu nejistě. Přeci jen to, co zažil rozhodně nebyl nijaký sen, a nebo jen nějaký výplod jeho představivosti. Spíš než to ho to ale trochu začíná děsit.
"Ne není to sranda ale realita... A hold mým úkolem je to v tobě probudit..."
Chvilku na něj nechápavě kouká, netuší jestli to, co mu říká je pravda, ale jedna věc je mu jasná..."takže kvůli tomu tohle všechno?" Zeptá se ho, snaží se, aby to znělo lhostejně, ale i tak se do jeho hlasu vkrádá bolestný podtón. "Jdi pryč..." zavrtí nad tím hlavou, nemůže se na něj dívat...poslouchat ho..." Ať už máš v plánu cokoliv... je mi to upřímně fuk. Tohle...to...to už vážně stačilo " zavrtí nad tím hlavou. Bolí ho to. Bolí ho fakt, že opět začal věřit někomu komu v konečném důsledku ani nešlo o něj, ale pouze o jakýsi pochybný úkol. Otočí se k němu zády, ale ne proto, aby se na něj nemusel dívat, ale proto, aby on nemohl vidět tu bolest vepsanou v jeho tváři.
"Nejdu... poslouchej.. že začátku mi šlo o to ale už nejde..." A obejme ho... "nech mě tě chránit"
Zatímco mluví, tak jen vrtí hlavou jakoby ho snad ani nechtěl poslouchat. Pro tentokrát mu objetí neoplatí. Nemůže si být jist jestli to skutečně myslí vážně, a nebo je to jen pouhý trik k tomu, aby konečně dosáhl toho, co chtěl. Kdo ví o co všechno mu ovšem jde tentokrát. "Předtím si, ale říkal něco úplně jiného," hlesne tiše a odtáhne se od něho. Opět ustoupí, aby si udržoval odstud...i když je mu jasné, že by mu to stejně zrovna dvakrát nepomohlo... podle toho, co mu Sasuke už stihnul ukázal je mu jasné, že by ho dostal raz dva. "Proč?" Zeptá se ho potom, nemyslí jen to proč by mu měl věřit, ale taktéž to proč mu chce právě Sasuke pomáhat když jeho úkol byl právě opačný. Upřímně řečeno z toho má největší strach... z toho, co by se mohlo stát.
"Nech to být.. nech mě te chránit nebo chceš umřít?" A přivine si ho...
Chvilku mlčí, jak si to pomalu všechno probírá v hlavě. Ať už se ale snaží, jak chce, tak mu to jednoduše nedává smysl. "Ne... nemůžu to nechat být. Nemůžeš na mě něco takového jenom tak vybalit a potom mi říct ať to nechám být," zavrtí tím hlavou "takže? Jak to je? Co si tím myslel?" Podívá se na něho, ale k tomu se musí opět trochu odtáhnout, "a co si zač...?" Zeptá se, sám neví jestli to chce vědět, ale pořád je to lepší než nevědomost... dle Sasukeho slov totiž nejde jen tak o nějakou banalitu, ale tak nebo tak necítí, že by měl být nějakým způsobem zvláštní...jiný... tedy rozhodně ne tím způsobem, který myslí Sasuke.
"Ne nech to být a dej tomu čas... časem to pochopíš"
"Čas?! Děláš si srandu?" Zavrtí nad tím hlavou. Nechápe, jak to může Sasuke takhle jednoduše a s lehkostí říkat. "Ne...nemůžu tu nechat jen tak být... takže? Jak to je?" Zeptá se ho a tentokrát se mu podívá zpříma do očí. Když už má, ale pocit, že ho jeho oči začaly vtahovat, tak pohled sklopí na zem. Upřímně doufal, že mu to Sasuke řekne. "Takže lžeš..."usoudí. "Jinak by si mi to jistě řekl..." zavrtí nad tím zklamaně hlavou, skutečně mu to skoro uvěřil. Otočí se na patě, opět zády k němu a rozjede se ke dveřím, vedoucím na balkon a vyjde ven. Přitom za sebou zavře a potom přejde k zábradlí, o které se opře a svoje blankytně modré oči upře před sebe.
Povzdechne si a přejde k sedačce a posadí se. Na to si pak lehne a přivře oči a začne přemýšlet.
"Do háje...sakra..." zanadává a chytne se za hlavu. Stále mu přijde neuvěřitelné, co se nyní stalo. Nedokáže si představit, že by snad Sasuke skutečně mluvil pravdu...jak...jak by taky mohl? Sám pochybuje o tom, že by to, ať už je to cokoliv, mohlo být tak vážné. Zamračí se a pěstí praští do zábradlí, které zaduní, zopakuje to ještě jednou než klesne na kolena a čelem se opře o příčky, které zabraňují pádu dolů. Pomalu se vydýchává z náhlého návalu emocí, kterým se na moment nechal ovládnout. Na rtech mu nyní zůstává jediná otázka, která ho tíží... jediná, na kterou chce skutečně odpověď. Proč? Proč to udělal...Proč mu chce pomoct...Proč si doteď hrál na to, že mu na něm záleží?
Nedá mu to a zvedne se a dojde k Narutovi. Klekne si k němu a obejme ho.... "Klidně si do mě praští. Uleví se ti.....
S úšklebkem nad tím zavrtí hlavou, "Ne..." odpoví mu jednoduše, možná, že má Sasuke pravdu, ale on rozhodně nebude ten, kdo mu zmaluje fasádu. Vykroutí se přitom z jeho objetí a odsune se na stranu, kde se opět opře o zábradlí, ale tentokrát zády. "Takže už sis to rozmyslel? Budeš mluvit?" Zeptá se ho zatímco kouká na oblohu, kde se už pomalu objevují první hvězdy. "Řekl bych, že alespoň tu odpověď mi dlužíš..." zamumlá a tentokrát stočí pohled k němu, "chci vysvětlení..." pokrčí rameny, myslí, že alespoň na tohle má nárok, když už nic. Vidí totiž, že Sasuke nejspíš ještě neskončil vzhledem k tomu, že je stále tam...nejhorší na tom, ale je, že jistým způsobem chce, aby zůstal.
"Nemyslíš, že kdybych ti chtěl ublížit tak to uz dávno udělám"


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vikina Vikina | Web | 28. července 2016 v 14:18 | Reagovat

Zaujímavé :-) pekný blog :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama