They may have my soul, but my heart is yours 4. kapitola

25. července 2016 v 14:28 | Masumi-san a Mayu Uchiha |  They may have my soul, but my heart is yours

Opět tu máme další kapitolu, doufám, že se vám bude líbit^^

Mayu - Sasuke
Masumi - Naruto

"Tak hold nic nemůže být stejné, že jo...potom by ses určitě až tak nebavil...hele jednoduše to budeš muset nějak přežít pokud ovšem nemáš v plánu se ještě někam stěhovat" hlesne tiše, upřímně by byl raději za tu první variantu, protože fakt, že by měl Sasuke odjet se mu z nějakého záhadného důvodu ani trochu nelíbí a to hlavně, protože se mu možná Sasuke tak trochu líbí. Nahlas by si to ale nepřiznal už jen kvůli tomu, že by to mohlo způsobit víc problémů než právě užitku. "Nakonec si tu najdeš něco nebo někoho proč tě to tam bude mnohem víc bavit....uvidíš," mrkne na něho a přitom se napije ze svého pití, které dopije a objedná si další.



"Já tu šel kvůli bratrovi..."
"No i to je důvod," pokrčí rameny, jednou rukou se přitom loktem opře o bar, aby si mohl podepřít ruku a líp se tak na něj koukat, "jel sem za prací?" Zeptá se ho potom. Nejraději by mu říkal úplně jiné věci a taky se na jiné věci ptal, ale přijde mu to trochu hloupé vzhledem k tomu, že on je jediný, kdo se na něco ptá. Netuší jestli je to tím, že je on tak zvědavý, nebo že to Sasukeho jen jednoduše.nezajímá, ale i tak. Při nejhorším se bude muset zítra nenápadně zeptat některé z holek jelikož je mu po dnešku jasné, že o Sasukem budou vědět první poslední. Ani by se nedivil, kdyby ty holky přijaly do FBI nebo něčeho podobného, protože jejich pátrací schopnosti jsou neskutečné.
"No za prací.... Ale ja tu mám taky něco..."
"Něco..." pousměje se a zavrtí nad tím hlavou, "Dobře dobře... tak... tak ať se ti to podaří," ušklíbne se a napije se ze skleničky, kterou mu přinesl barman. "Chceš se ještě kam projít, jak se trochu ochladí? Je už docela... no tak skoro večer takže," nadhodí s mírným úsměvem na rtech, sám by se i docela prošel, ale neví, jak je tom právě Sasuke, "já... teda myslím to hlavně tak, že stejně nejspíš neplánuješ... no strávit v baru celou noc nebo se snad pletu?" Zeptá se snad potom se zájmem v hlase. Jindy by nejspíš byl klidně pro, aby to tak udělali, ale dnes je tak nějak hodně unavený hlavně díky bolesti hlavy, díky které v průběhu práce snědl pár ibalginů.
"Ne ne když tak zase můžeme zítra někam...." A dopije to.
Mírně přikývne. "Jo...uvidíme, co bude zítra ve škole, aby nehodilo nějaký test nebo něco podobného" vydechne a sám už pomalu dopíjí. Přemýšlí přitom jestli by nebylo lepší už jít hlavně kvůli tomu, že bude si původně chtěl jit brzo lehnout jelikož se dnes.moc nevyspal, což je ovšem v pondělí naprosto běžné. Navíc se tam moc necítí hlavně kvůli několika dívkám, které před chvílí přišli očividně za jediným účelem. "A nebo bychom mohli pomalu jít," nadhodí potom zamyšleně s pohledem upřeným na hodiny, které vidí nad barem, aby na ně každý dost dobře viděl. Zrovna ve chvíli, kdy se opět otočí na Sasukeho, tak si všimne, že k němu zrovna jedna z nich míří.
Sasuke jen prikyvne přikývne a rozjede se ke dveřím. Jak vyleze ven a projde a jde směrem k domu.
Naruto zaplatí za ně oba a následně vyjde ven za ním, kde už ovšem zpozoruje jen Sasukeho záda, "Tak zatím, uvidíme se zítra ve škole!" Křikne za ním, protože sám to má domů na druhou stranu, a tak se pomalu rozejde. Musí uznat, že venku je skutečně dost dusno, ale už není až tak světlo. Jakmile se ovšem podívá nad sebe, tak taky zjistí proč. Nad jeho hlavou se totiž rozprostírá velký tmavý mrak, který značí jediné... a to, že bude pršet. Očividně hodně moc, ale rozhodně by potom bylo mnohem lepší počasí než je právě teď. Přeci jen je docela k ničemu, když jeden musí sedět ve škole zatímco jsou venku tropické teploty, které se ideálně hodí ke koupání. Po chvíli se rozhlédne kolem sebe, aby zjistil, kde přesně je. Rozhodne se, ale, že si to dneska vezme pěšky, protože se mu rozhodně nechce čekat na městskou hromadnou dopravu.
Sasuke jde a přemýšlí. Jak dojde k parku tak si sedne a kouká na nebe.
Naruto pomalu dojde k sobě a odemkne si dveře svého bytu a vejde dovnitř. Zády se přitom opře o dveře a přivře oči, "Konečně doma," vydechne a pomalu se odlepí do dveří. Batoh hodí na zem a zaleze si do koupelny, kde za sebou zavře a svlékne se. Vleze si do sprchového koutu a pustí na sebe vodu. Zrovna, když už vyjde ze sprchy, ve které strávil zhruba čtvrt hodiny uslyší hrom. Čekal, že začne pršet, ale i tak sebou mírně trhne. Rychle tedy dodá hygienu převleče se do kalhot, co nosí na spaní a vyjde z koupelny. S večeří se ani nijak nechystá, protože je na to až moc unavený a raději si rychle zaleze pod peřinu a přikryje se. Okno schválně nechá otevřené, aby se větralo, protože kdo ví jestli zase ráno nebude naprosto nedýchatelno.
Sasuke přes sebe něco dá a jde k Narutovi.
Naruto po chvíli v klidu usne za zvuku deště, který bouchá na okenní parapet. Po chvíli se ovšem neklidně převalí na druhou stranu. Před očima se mu začnou promítat obrazy lidí, kteří někam utíkají... a podle všeho je právě on ten, kdo je honí, i když nic kromě nic nevidí. Ani jeden z nich ovšem nepatří k jeho známým. Po chvíli mu v uších začne rezonovat křik, když jednomu z nich dýka prořízne hrdlo. Na to sebou Naruto prudce trhne a ožene se po něčem kolem sebe. Stále se ovšem neprobouzí jakoby snad ani nemohl. Spolu se sny po chvíli přijde i ostrá bolest hlavy, která ho konečně dostane z těch nočních mur a on se prudce posadí na posteli. Oči má vytřeštěné a hruď se mu zvedá v nepřirozeně rychlých intervalech, jak se to snaží rozdýchávat.
Sasuke je před ním a snaží se udělat to kvůli čemu tu je ale nedaří se mu to.
Po chvíli blesk protne oblohu a osvětlí tak Narutův pokoj, ten pomalu vzhlédne, protože má takový nepříjemný pocit. Jakmile před sebou ovšem spatří nějakou postavu, tak sebou prudce trhne dozadu. I když se předtím už trochu začal uklidňovat, tak nyní mu srdce opět bije jako splašené. Zkusí se štípnout, aby zkusil jestli to náhodou jen není další sen, protože poslední dobou jsou jeho sny tak živé, že má pomalu pocit, že je to skutečnost... potom je ovšem dost těžké rozeznat, co je právě skutečnost a co je jen pouhý sen. Ve stejné chvíli, kdy otevře ústa se místnost opět osvětlí díky dalšímu blesku, "Sa-Sasuke?" vydechne překvapeně, nyní má skutečně pocit, že je to jen obyčejný sen. "Jak ses sem sakra dostal?" zamračí se a natáhne ruku k lampě, aby rozsvítil
Sasuke se přiblížil a odsunul lampu. Vlezl k němu a šel udělat úkol kvůli kterému tu šel ale v půli pohybu se zarazil....
Naruto zaraženě kouká před sebe, na moment není schopný se pohnout, ale po chvíli se mu podaří se stáhnout na opačnou stranu. Netuší, co se děje, ale má pocit, že na sen je to až moc... zvláštní. Přeci jen kdyby se mu zdál o Sasukem, tak by to nebralo mnohem jiný směr. "Sasuke?" Osloví ho opět Naruto, přemýšlí nad tím jestli mu už náhodou nehrabe z toho horka, ale pohled těch tmavě černých očí, patřících k Sasukemu, si nemyslí, že tohle všechno by si mohl jen tak vysnít. Pomalu se od něj sune na bok dokud pod sebou neucítí postel a tvrdě dopadne na podlahu. Bolestně vyjekne, ale ihned se chytne, aby se mohl zvednou na nohy, "Tohle... to... bože." zavrtí nad tím hlavou a chytne se za hlavu, "No tak... prober se," zamumlá, zatímco cítí, že bolest v jeho hlavě sílí.
Sasuke přejde k němu a uloží ho na konec do postele a uspí ho.
Naruto se nezmůže na sebemenší protest. Při jeho doteku bolest hlavy zmizí a on se ponoří hluboko do říše snů, ale tentokrát to není nic nepříjemného, ale právě naopak. Ze spánku ho vytrhne až další hlasitý hrom, kvůli kterému se prudce zvedne do sedu a rovnou sáhne k lampičce a rozsvítí. "Sasuke?" Šeptne, ale na první pohled je jeho pokoj prázdný a ani to nevypadá, že by tam někdo byl. "Takže to přeci jen byl jen sen," zamumlá a opře si hlavu o stěnu, v tuhle chvíli se za to i upřímně rád, protože Sasukeho výraz byl...zvláštní... zvláštnější, ale bylo jeho chování... dokonce i to, jak se zarazil. "Jsem pitomec," zamumlá, zhasne a zaleze si pod peřinu.
Sasuke se objeví u sebe v pokoji a lehne si na postel a zaspí.


Druhý den ráno se Naruto probudí nezvykle brzy. Původně chtěl ještě ležet a zkusit usnout, ale ten sen mu jaksi nedá spát, a tak se pomalu zvedne do sedu a protáhne se. Pohledem sjede k oknu, kde je sice pořád tma, e déšť už ustal. Přesto to dneska nevypadá na nějaké tropické teploty za což je poměrně rád. Jeho první kroky míří do koupelny, kde si dá dlouhou sprchu, aby se trochu probral z té snové malátnosti. S ručníkem kolem pasu potom vyjde do kuchyně, kde si postaví vodu a vytáhne si jeden instantní rámem zatímco napjatě čeká až se voda uvaří a on tak bude moct posnídat svůj nejoblíbenější pokrm. Během následující minuty se konvice vypne, a tak ji rychle chňapne a zalije s ní rámen. Chopí se potom hůlek a s hlasitým "idatakimas," začne to rychle házet do sebe. Po vydatné snídani ještě odejde do koupelny, kde si vyčistí zuby a trochu prohrábne vlasy. Následně se oblékne do bílé košile, riflí a svého pláště, popadne batoh a vyrazí do školy.
Sasuke se už obléká a jak je oblečený tak se jde najíst.
I dnes Naruto zvolí raději cestu pěšky, kupodivu dneska skutečně stíhá, a tak jde jen pomalým vycházkovým krokem. Díky tomu vyrazí do školy kolem půl osmé a ještě se posadí na lavičku, kde už se začínají pomalu scházet i ostatní spolužáci. K Narutovi po chvíli přejde tmavovlasá dívka a posadí se pomalu vedle něj na lavičku.
"Dobré ráno, Naruto-kun," pozdraví jej, ale Naruto jen dál čumí před sebe. To, že si vedle něj někdo sednul zaregistruje až když mu Hinata starostlivě položí ruku na rameno. Při tom doteku sebou mírně trhne, ale rychle se usměje. "Ahoj, Hin," odpoví ji se zpožděním a natočí se čelem k ní,
"Co se děje?" Vypálí na něj rovnou Hinata, jelikož si všimla, že se něco děje. "Zase si měl ty sny?" Zeptá ve ho, když si všimne těch kruhů po očima. V téhle fázi Naruto už moc dobře ví, že nemá cenu zapírat, a tak mírně přikývne.
"Jo, ale... ale už jsem si zvyknul," odpoví jí. O Sasukem se raději ani nezmiňuje, jen by to vyvolalo více otázek.
"Víš...nenapadlo tě třeba, že by si s tím měl něco dělat?" Pokračuje Hinata opatrně. Naruto nad tím jen mírně zavrtí hlavou a políbí ji na tvář, "díky Hin, ale nedělej si starosti," šeptne a zvedne. Při těchto situacích si všímá jaký pokrok Hinata udělala, protože normálně by nejspíš omdlela zatímco teď má jen rudé tváře. "Tak se uvidíme na hodině" zavolá na ni ještě.
Sasuke přijde do školy a všimne si naruta tak si sedne k němu jak včera. "Je ti dobře"
Až doteď ležel Naruto s hlavou položenou na lavici a s přivřenýma očima. Zvednout ji ho donutil až velmo známý hlas, patřící právě jeho novému sousedovi. Tentokrát mu z toho ovšem přejede mráz po zádech, protože se mu vybaví sen, který ho ne a ne pustit. "Um... jo...jo nic mi není," odpoví mu ledabyle. Přeci jen by mi asi jen horko těžko vysvětloval svůj sen a ještě taky fakt, že na konci figuroval i Sasuke. Nejraději by na to všechno zapomněl, ale nejde to... z nějakého důvodu na to musí pořád myslet. Možná, že měla Hinata přeci jen nakonec pravdu. Nakonec si hlavu opět položí na lavici, ale tentokrát čelem k Sasukemu, aby na něj viděl.

"Nevypadáš moc dobře co se děje?" A kouká na něj.
Naruto na něj chvilku mlčky kouká zatímco přemýšlí nad tím, co všechno by mu měl, a hlavně může, říct. Rozhodně by moc dobře nevyznělo, kdyby na něj vybalil, že se mu zdálo právě o něm, "Jen jsem se moc nevyspal," vysvětlí po chvíli, je pravda, že mu ten spánek nyní docela chybí, "To se stává... čas od času. Hold se dospím dneska nebo...no pořád tady máme právě víkend," pokrčí rameny, i když do víkendu je ještě dost daleko a kdo ví, jak by to do té doby vůbec přežil. Po chvíli zaregistruje, že vešel profesor, a tak se zvedne, "vypadá to, že dneska budeme na něco koukat " podotkne hlavně, aby převedl řeč na něco jiného a zároveň se přitom zase posadí.
"Mě to říct můžeš no tak... vidím že tě něco trápí"
Povzdechne si, když vidí, že jeho snaha očividně skutečně přišla vniveč. "Už jsem ti to řekl...moc jsem se nevyspal, a tak jsem unavený," hlesne tiše, "nejraději bych sp, ale... hold do školy chodit musím takže to tu budu muset.nějak přežít," poznamená, i když začíná zvažovat, že by si dneska za sebe našel na brigádu náhradu,protože přeci jen si není jistý jestli by byl dneska použitelný. Hlavně, když by to potom taky mohlo znamenat, že by o tu práci přišel a to by nebylo zrovna nejlepší, protože shánět něco v blízkosti a hlavně něco u čeho by.mohl dělat střední.není zrovna dvakrát jednoduché. "Navíc... Myslím, že máš dost svých věci než abych na tebe házel ještě ty svoje takže..." pokrčí rameny.
"Ale no tak chci ti pomoct..." A vezme ho nenápadně za ruku...
Polekaně sebou trhne jakmile ho chytne za ruku. Možná, že sedí úplně vzadu a všichni se nyní koukají na film, ale i tak má pocit, že se na ně každou chvíli někdo otočí. Jemu by to bylo nejspíš stejně jedno, ale není si jistý jestli to je to, co si myslí.
"Co...co to děláš?" Zeptá se ho zaraženě a uhne pohledem jelikož cítí, jak se mu krev hrne do tváři a i když je tam docela tma, tak má pocit, že si toho Sasuke s tím svým pronikavým pohledem stejně všimne ať dělá cokoliv. Původně se od něj chtěl odtáhnout, aby je snad někdo neviděl, ale má pocit, že se naprosto nedokáže pohnout a to ani na židli, ani hlavou... jakoby ho někdo zmrazil na místě.

"Dobré?" Šeptne a dál ho drží.... "nebo ti to vadí...." dodá.
Chvilku jen zarytě kouká před sebe jakoby se snad bál se na něho podívat. V hlavě mu to ovšem šrotuje, jak se snaží vysvětlit si Sasukeho momentální chování. Přeci jen se před nejakou dobou zapřísáhl, že už se jen tak do někoho nezačne a že si jen tak s nikým nezačne. "Ne... ne...to ne," vypadne z něho po chvíli rychle, aby si jeho mlčení Sasuke nějak špatně nevyložil. Krátce poté se mu ovšem i tak vytrhne a chytne se za hlavu. "Promiň," vydechne a to už vyběhne ze třídy až za roh, kde se opře o stěnu. Skutečně nemůže uvěřit tomu, co se právě stalo...jakoby to snad byl jen obyčejný sen, a.nebo hloupý žert. I když Sasuke nevypadal, že by snad střílel na slepo...očividně se už muset poptat kolem.
Když vyběhl tak šel za ním. "Opravdu ti nic není? Nevypadáš dobře vážně.." Šeptne a obejme ho... "Vadí ti to?" A přitáhne si ho ještě víc k sobě. "Neboj nikdo tu není..." dodá.

Než se naděje, tak je Sasuke opět u něj, ovšem tentokrát s tím rozdílem, že je Sasuke v jeho těsně blízkosti a svírá ho v náručí. Lhal by, kdyby snad řekl, že je mu to nepříjemné, "Sa-Sasuke," vydechne překvapeně. Částečně z jeho přítomnosti a částečně z toho, že ta náhlá bolest.hlavy najednou zmizí...až podezřele rychle. "Říkal jsem ti, že mi to nevadí" zopakuje tiše. I on ho pomalu obejme a čelem se opře o jeho rameno. Přivře oči a zhluboka se nadechne, "Ale...ale proč...?" Zeptá se ho po chvíli nechápavě. Přemýšlel nad různými věcmi spojenými s ním, ale něco takového by ho skutečně vůbec nenapadlo. Nemyslel si, že by mohl mít až takové štěstí, ale nyní kdo ví. Tak nebo tak na jeho předchozí otázku raději ani neodpovídá.
"Tak vidíš. A proč to sám nevím ale ulevilo se mi jak je ti už líp..." A drží ho a i začne hladit po vlasech
Koutky úst se mu samovolně zvednou do úsměvu. Možná, že by tomu mohl dát ještě jednu šanci... nakonec přeci jen žijeme jen jednou, "myslel jsem si, že si...no...vždyť víš. Na holky. I když na druhou stranu by to vysvětlovalo ten pohled..." zamumlá, když si vybaví, jak se koukal po ostatních holkách, když k němu už nějaká přišla, aby se s ním dala do řeči. "Říkal sem ti, že mi nic není... Tak to nech být," pousměje se, je rád, že se mu ulevilo, ale není si jistý na jak dlouho. "Ale...předpokládám, že budeš radši, když tohle všechno zůstane jen mezi námi...?" Nadhodí a mírně se odtáhne, aby na něj viděl, neměl by mu to za zlé a alespoň by měli na jednu stranu jistým způsobem klid.
"To doufám že to zůstane mezi námi.. pojď vrátíme se."
"Nikomu o tom říkat nebudu," odtuší Naruto a s mírným přikývnutím se od něj odtáhne, "jdi první... půjdu hned za tebou. Bylo by zvláštní, kdyby jsme šli spolu," řekne poté. Je mu jasné, že se o přestávce očividně budou všichni ptát, co se dělo, a tak... a rozhodně by si měl pomalu začít vymýšlet nějakou tu výmluvu alespoň pro Hinatu, která si ho potom jistě najde, "jen jdi," šeptne, když vidí, že se Sasuke stále k ničemu nemá a sám se ještě na chvilku opře o stěnu vedle otevřeného okna, kterým dovnitř proudí čerstvý vzduch. Ví, že toho musí využít, protože ve třídě bude nejspíš zase nedýchatelno a do zvonění zbývá necelých dvacet minut a i to se zdá dost vzhledem k tomu, že se pořád jedná o vyučovací hodinu, ve které se sice neučí, ale i tak.
"Nenechám tě tu samého..." obejme ho... "pojď půjdeme spolu.."
"Sasuke, bude zvláštní, když se tam jen tak vrátíme dohromady... tak klidně jdi... budu hned za tebou... vážně," ujišťuje ho blonďák a jemně mu přitom objetí oplatí a přitiskne se k němu jakoby ho snad ani nechtěl pouštět... a možná že skutečně nechce. Sasuke je totiž někdo, koho si k sobě po dlouhé době zase pustil, protože se předtím dost hnusně naběhl a taky na to hezky šeredně doplatil. Ani po včerejšku si, ale nemyslí, že by mu snad Sasuke byl schopný nějakým způsobem ublížit ať už vědomě nebo jinak. "A nebo tu můžeme zůstat až do konce hodiny... stejně bude za chvilku zvonit," nadhodí tiše jelikož ho jednoduše skutečně nechce pouštět. Jakoby se bál, že když to udělá, tak mu Sasuke na dobro zmizí.
"Tak dobře..." A obejme ho. "Tak si pojď sednout aspoň..." A hladí ho po zádech.
"hmmm" mírně přikývne, původně ho nechtěl pouštět vůbec, ale vůbec nechce, aby z toho měl nějaký špatný pocit hlavně kvůli tomu, že tohle je jenom začátek. "Tak fajn," svolí nakonec a pustí ho, přeci jen by byl nerad, kdyby je někdo viděl. Ne kvůli sobě, protože o něm každý ví, ale hlavně kvůli Sasukemu. Teď, ale bude mnohem těžší se koukat na ty holky, jak se ho snaží balit a dostat do postele. "Tak si můžeme sednout jen sem... stejně se budeme muset vrátit pro věci, protože další hodinu máme zase někde jinde," vydechne a pomalu se vyhoupne na okenní parapet, který je dost velký, aby lidi nemohli jen tak skákat z okna a tam se usadí na jednu stranu, aby se mohl Sasuke posadit na volné místo vedle něho.
Posadí se taky.. "Tak kam půjdeme dneska..."
Usměje se nad tím, přeci jen ho těší, že s ním chce Sasuke něco podniknout i dneska. Rozhodně je to za dnešek další pozitivní věc."No upřímně jsem nad tím zrovna moc nepřemýšlel... spíš jsem přemýšlel nad jinými věcmi," zamumlá a opře se hlavou o stěnu načež přivře oči. Nejraději by to rovnou zalomil a šel si hezky lehnout a prospal celý den a noc. "Kam bys chtěl jít?" zeptá se ho, protože sám moc neví, co by tak asi mohli podniknout. "Dneska mě nejspíš nic moc nenapadne takže jestli máš nějaké speciální přání nebo něco podobného, tak neváhej a řekni si," dodá poté, doufajíc, že snad Sasukeho něco nenapadlo, protože jinak si není moc jistý, že by podnikali něco zrovna dvakrát nápaditého.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama