Save me from the darkness 31. kapitola

20. července 2016 v 13:36 | Masumi-san a Mayu Uchiha |  Save me from the darkness

A tentokrát je tu již skutečně poslední kapitola:) Doufám, že jste si celou naši sérii pořádně užili^^

Mayu - Sasuke
Masumi - Sakura, Mikoto, Itachi




"Měla bych hodně odpočívat, ale jinak je všechno v pořádku... tedy až na to, že bych se měla šetřit," řekne zamyšleně, "ale.... je tu něco, co by si měl vědět..." pousměje se a i přesto všechno se cítí poněkud nejistě, "No, já... pamatuješ si, jak jsme společně mluvili o tom, že bychom měli... více než jedno dítě?" nadhodí pomalu, protože to jednoduše nedokáže jen tak vybalit, "tak... no... um..." zakoktá se, zhluboka se nadechne a v duchu si napočítá do deseti než opět otevře pusu s tím, že mu to tentokrát musí říct na rovinu nebo se do toho sama ještě zamotá a to by rozhodně nechtěla, "budeme mít dvojčátka," šeptne jemně s pohledem upřeným v jeho očích, aby mohla pozorně sledovat jeho reakci.



"B-b-budem m-m-mít co?" Zakoktá se ale pak radostí obejme


Usměje se nad tím a objetí mu oplatí, "dvojčátka," zopakuje mu šeptem do ucha. Upřímně čekala ledacos, ale takovouhle reakci skutečně ne, protože přeci jen už si stihla všimnout, že svoje emoce moc najevo nedává a obzvlášť ne takhle moc. Přesto je ráda, že to udělal, protože jí tak dal jasně najevo, že se je šťastný. "taky jsem tomu nejdřív nemohla uvěřit, ale...je to tak," vydechne a přivře oči. Nečekala, že by se jim to mohlo povést až takhle, ale je šťastná. Nyní si totiž nechce dovolit myslet na nic špatného, protože si nechce zkazit náladu myšlenkami, které by ji mohli ještě náhodou nějak stresovat. Teď si to totiž rozhodně nemůže dovolit už jen kvůli těm dvěma.


"Pojď půjdeme za mámou. Musím ji hlidat"


"Hlídat? proč? stalo se snad něco?" zeptá se ho starostlivě a přitom ho pustí, aby na něj viděla. Potom si, ale uvědomí, že musí být ustaraná, jestli se k ní tohle všechno už doneslo, "máš pravdu, půjdeme za ní. Jistě jí ta zpráva zvedne náladu," kývne hlavou a vezme ho za ruku, "navíc alespoň nebude sama..." pousměje se, ráda vidí, jak je její manžel starostlivý. Ví, že jakmile uvidí svého otce, tak mu bude muset poděkovat, sice ví, že on to nemohl vědět, ale i tak. Kdyby nesouhlasil s výměnou, tak by se nic z tohohle nestalo. "jsi si jistý, že si nepotřebuješ trochu odpočinout?" zeptá se ho potom, i když je jí jasné, že ji odbude jen s tím, že to je jen obyčejný škrábanec.


"Neboj jsem v pohodě. No Itachi říkal že ji mám hlídat"


"Aha no nejspíš jsem nechtěl, aby byla sama...přeci jen to musí být těžké, když je její manžel pryč i s Itachim...musí mít o ně strach a my dva jsme jí jistě moc.nepřidali," vydechne a pomalu se zvedne, "pokud ti je tedy dobře, tak můžeme jít za ní rovnou, jsem si jistá, že by za námi přišla tak nebo tak...pokud se k ní tohle všechno už doneslo," řekne zamyšleně a přitom čeká na Sasukeho. Pohledem přitom zamíří i do zadní části. Je zvědavá, jak je na tom asi Minori, "Myslím, že o tomhle bychom neměli Itachimu psát... jen by ho to zbytečně rozrušilo a potom by se mu mohlo nedej bože něco stát," šeptne, ví, že ani jeden z nich tohle nechce.


"Hlavního jsme dostali tak by se měli vracet."


"Ale nebyli tam přeci jen upíři..." zavrtí hlavou. "Moc sem to nezkoumala, ale kdyby byli, tak to jistě nevypadá takhle, ale... můžeme jen doufat, že jim to již nepotrvá dlouho...ma druhou stranu kdyby se ještě zdrželi, tak by měla Minori alespoň trochu času se dát do pořádku.... vždyť si sám moc dobře viděl, jak vypadala," povzdechne si, upřímně řečeno je jí jí líto. "I kdyby tohle byli ti hlavní s tím, že jsou pryč, tak tam jsou jistě i jiné nebezpečné bytosti," odmlčí se a koukne na něj přičemž si s ním proplete prsty. "Půjdeme?" Zeptá se ho potom opatrně a trochu nejistě, protože přeci jen ví, že Sasuke umí dost rychle měnit názor.


"Jo pojď msím vidět jestli je máma v počřádku.." A výjde ven s ošetřovny.


"Určitě bude v pořádku jakmile tě uvidí...Nemusíš se bát dobře?" Podívá se na něj a povzbudivě se na něj usměje zatímco jde spolu s ním k jeho matce, aby se ji pokusili trochu uklidnit, protože ona sama by se nejspíš zbláznila, kdyby její syn jen tak zmizel někam do sněhové bouře,kde by se mu mohlo lehce cokoliv stát nebo ho snad zabít. "Máš v plánu ji říct celou.pravdu nebo...?" Zeptá se ho, aby věděla a potom náhodou omylem nedošlo k tomu, že se snad prořekla a neřekla jí něco, co Sasuke nechce, aby věděla, aby ji to zbytečně nezrušovalo nebo něco podobného. Jak si povídají, tak se mezitím pomalu přibližují k jejímu pokoji.


"Ne ne řeknu jenom ohledně tebe nebudu jí říkat detaily navíc přes oblečení nejde poznat že se mi něco stalo..." A jak tam dojdou tak zaklepe


"Jak myslíš, ale i oblečení máš od krve," podotkne a podívá se na něho, "no pořád můžeš říct, že není tvoje," řekne nakonec a.to už slyší hlasité, "dále zpoza dveří, a tak spolu se Sasukem pomalu vejde dovnitř. Nemůže si nevšimnout, že Mikoto svým příchodem očividně dost zaskočili...tedy tak to alespoň vypadá soudě podle jejího překvapeného a následně šťastného výrazu ve tváři, když k.nim rychle vyndá a pevně je oba obejme. "Vy dva jste mi ale nahnali strach... " šeptne a po chvíli se odtáhne a podívá se na Sasukeho, "co tě to napadlo? Jet někam sám?" Zeptá se ho a nesouhlasně nad tím zavrtí hlavou.


"No co musel jsem jít pro ní....Ale to nech být mám novinku co by si řekla že by si byla dvojnasobná babička "


"Neměl si nikam chodit sám," zavrtí hlavou Mikoto na znamení nesouhlasu. Potom se, ale zarazí, chtěla se ho sice ještě zeptat jestli neví, jak to vypadá s Minori, ale to, co řekl ji zarazí mnohem víc. "Počkej...jak to myslíš dvojnásobná babička?" Zeptá se ho trochu nechápavě. Přeci jen si není vědoma toho, že by mohla být těhotná ještě například Minori obzvlášť kvůli svému nynějšímu stavu. "Stalo se snad něco o čem nevím?" Zeptá se ho a podívá se potom na Sakuru, která jen s úsměvem na rtech nechává Sasukeho, aby tohle své matce sdělil sám. Sama ale doufá, že to Mikoto alespoň trochu zvedne náladu v těchto dobách, které nejsou moc lehké.


"No dvojnásobná jelikož Sakura čeká dvojčatka"


Zarazí se a v místnosti na moment nastane ticho, "skutečně?" Vydechne po chvíli Mikoto s nadšeným výrazem ve tváři a pevně přitom Sakuru obejme a přitáhne k nim i Sasukeho, tentokrát je ale ani jednohu jen tak nepouští. "Mám z vás takovou radost," zašeptá, přeci jen sama doufala, že navzdory tomu všemu, co se stalo spolu ti dva budou jednou žít šťastně a očividně se nepletla. Nemůže ale Sasukemu vyčítat, že ji zprvu nevěřil. "Od teď by ses měla pořádně šetřit, už jen jedno miminko je vyčerpávající a teď když čekáš dvě, tak budeš potřebovat hodně odpočinku, aby si nabrala sílu," usměje se, když je po chvilce pomalu pustí, aby je náhodou neumačkala.


Jak ho pustila tak se usmál aby zakryl bolest.


"Pojďte, sedneme si a necham vám přinést něco k jídlu, musíte mít hlad," šeptne Mikoto načež to jde rovnou vyřídit služebné, "V pořádku?" Ujišťuje se Sakura šeptem, protože si nemohla nevšimnout, že mu při tom objetí musela i mačkat zraněné rameno, které Sasuke schovávat pod oblečením. "Pojď, sedneme si," šeptne a opět ho vezme za ruku, aby se mohli jít posadit. Přeci jen ona sama klidný odpočinek jen uvítá, protože právě to nyní potřebuje ze všeho nejvíc a rozhodně není sama. Pomalu se tedy i se Sasukem posadí tak, aby seděla na stejné straně jako má Sasuke svoje zdravé rameno a opře si o něj unaveně hlavu.


"Jo v pohodě neboj...." A přitáhne si ji tak že si ji položí... Pak začne hladit po vlasech.


"Jsem tak unavená," přizná tiše, přijde jí, že až u něj může v klidu odpočívat obzvlášť kvůli tomu, že kdykoli je s ním, tak má pocit bezpečí... jakoby se jí snad nic nemohlo.stát dokud je s ním. "Jsem ráda, že si v pořádku..." zašeptá zatímco se k nim vrátí Mikoto, která rovnou vezme deku a přikryje.s ní Sakuru i se Sasukem, když na něm leží. "Máte za sebou velmi dlouhou cestu... pokud si chcete jít raději odpočinout a prospat se tak jen do toho... nebudu vás tady držet," pousměje se Mikoto. Přeci jen už jen fakt, že je ona mohla vidět ji hodně potěšil...hlavně zjištění, že se jim nic nestalo. Navíc pořád ještě vnitřně zpracovává fakt, že bude dvojnásobná babička.


Sasuke jí dal hladí a po chvíli si všimne že usnula a tak jí jen přidržuje... "Pššt usnula nedivím se byla dost vyděšená jak jsme jí s Minori našli "


"To já také ne," odpoví tiše Mikoto a mírně přikývne, "přeci jen, kdo ví, co byl ten muž zač," zavrtí nad tím hlavou, "Nepsal si ještě Itachimu o tom, co se děje a Minori, že ne?" Ujišťuje se šeptem, "Myslím, že bude lepší, když ho tím nebudeme rozrušovat možná, že než se vrátí, tak jí bude mnohem lépe," řekne s nadějí v hlase, přeci jen žádnou špatnou možnost si ani nepřipouští. Na jednu stranu, když pomine fakt, jak je na tom Minori, tak to všechno zatím dopadlo relativně dobře což museli pocítit i ostatní na bojišti. Přeci jen podle zpráv se hodně zmenšil počet nepřátel což je více než dobře.
O týden později:
Klid, který po chvíli přeruší až dusot koní a fanfáry, které oznamují něčí příchod. Všichni včetně královny, prince a obou princezen stojí na nádvoří kam během chvilky otevřenou branou vejdou vojáci v čele s králem s Itachim hned za ním.


Sasuke se oblékne a pak pomůže Sakuře.


Sakura stejně jako všichni ostatní stojí na nádvoří a pozoruje právě přijíždějící vojsko v čele s králem, který jakmile zastaví tak seskočí z koně a ihned se jde přivítat se svou rodinou, nejdříve s Mikoto. V ten moment si ovšem růžovláska všimne, že spolu s nimi přijel i další muž, kterého sama moc dobře zná. "Tati," vydechne překvapeně a rozběhne se k němu a pevně ho stiskne v objetí. K Sasukemu, který tam zůstal stát přejde jeho starší bratr, aby se s ním mohl přivítat, protože ho přeci jen víc než týden neviděl. Právě proto ho ihned sevře v objetí a poplácá ho po zádech, "Vidím, že si tady všechno zvládnul," usměje se, když se odtáhne, aby na něj lépe viděl.


"Jo v pohodě..." Odpoví.



"To jsem rád," poví s úsměvem Itachi a pozorně si ho prohlédne, "takže se za tu dobu nic nestalo?" zeptá se ho, protože by byl rád obeznámen se současnou situací alespoň dokud nepůjde k sobě, aby se mohl patřičně přivítat i se svou snoubenkou. Po očku se přitom podívá na otce, aby zjistil v jakém je rozpoložení, protože přeci jen musí najít dobu, kdy na tom bude nejlíp. "Kde je vůbec Minori?" zeptá se ho poté a opět stočí pohled k němu se starostí v očí, "nenapsala mi... navíc.... mám takový zvláštní pocit," zamumlá, ví, že mu nejspíš nemůže na rovinu říct, že si není jistý jestli je všechno v pořádku už kvůli tomu, co se stalo na bojišti.


"No řekněme že už je jí líp.. no my máme novinku"


"Líp? Tak moment, jak to myslíš líp? Copak s ní něco bylo?" zeptá se ho ustaraně, protože přeci jen nikdo mu nic neřekl, a tak ho to dost znepokojuje. Ani se mu nelíbí, jak rychle Sasuke přechází na jiné téma, ale i tak ho zajímá, co mu asi jeho bráška chce říct, "Jakou novinku? Povídej," kývne hlavou, původně čekal, že mu to nejhlavnější již napsali v dopisech, ale nyní vidí, že tomu tak jistě vůbec nebylo. "Doufám, že je to dobrá zpráva..." sjede ho pohledem, "že se nestalo nic vážného," řekne pomalu a přitom čeká, co mu jeho bratr řekne zatímco si povšimne, že ostatní už začínají s odváděním raněných na ošetřovnu a taktéž s vykládáním různých zásob, které jim ještě zbyli po jejich tažení, na kterém nebyli tak dlouho, jak původně přepokládali.


"Co by si řekl že budeš dvojnásobný strejda "


Dvojnásobný strejda?" zopakuje po něm mírně nechápavě, "ale vždyť ty si..." zarazí se, když si uvědomí, jak to jeho bratr pravděpodobně myslel, "počkej... to myslíš vážně?" zeptá se ho s úsměvem na tváři, "Sasuke... gratuluju," vydechne nadšeně a obejme ho. "to je neskutečné... takže nám tady bude místo jednoho prcka budou pobíhat hned dva?" usměje se a ohlédne se přitom na Sakuru, která si o kousek dál povídá se svým otcem. Do zorného pole mu ovšem zároveň padne jeden ze členů jeho gardy, který se pomalu rozejde k němu jakmile navážou oční kontakt. Itachi se tedy vytočí trochu bokem jakmile k němu přijde a nakloní se k němu, protože mu chce očividně říct něco důležitého. "Cože?!" zamračí se jakmile mu pošeptá poněkud zarážející informace.


"Co je?" Koukne na něj.


"Proč si mi neřekl, že Minori leží na ošetřovně? Zraněná?" stočí pohled opět ke svému bratrovi. Jeho dobrá nálada je rázem ta tam. "Musím jít... musím za ní" šeptne. Poplácá Sasukeho po rameni a následně se rychlým krokem rozejde dovnitř, aby se mohl přesvědčit o tom jestli to skutečně byla pravda. Bohužel se členovi jeho gardy nepodařilo zjistit, jak na tom je... jediné, co zjistil je, že se právě nyní nachází na ošetřovně, což ho samozřejmě nenechává klidné obzvlášť, protože jí by se nic stát nemělo. Neměla by být zraněná už jen kvůli tomu čím z části je. Sám si moc dobře pamatuje, že tuhle schopnost měla s upíry stejnou. Je mu jasné, že na tohle mu bude moct dát odpověď jen jedna jediná osoba.


"Klid... nic jí není neboj... jen tím že je Ryu mimo tak je unavená..." Zavolá na něj


Sasukeho hlas se tentokrát až k Itachimu nedostane, protože ten už se dostal až k otevřeně. Sakura po chvíli pustí svého otce a nechá ho tam spolu s Hinatou, aby si mohli popovídat zatímco ona se vrátí k Sasukemu, "Stalo se něco?" zeptá se, když vidí výraz v jeho tváři, "myslela jsem si, že za tebou šel Itachi," dodá poté, protože jej nikde kolem nevidí. "To už odešel?" vydechne, původně se s ním chtěla sama přivítat, ale očividně měl Itachi ještě jiné věci na práci... při té myšlence jí dojde, co tou věcí může být. "Už to ví?" zeptá se ho opatrně. Samozřejmě nemluví o nikom jiném než o Minori, kterou se sice podařilo zachránit, ale ještě se neprobrala, a tak lékaři v tomhle stádiu nemají moc možností,jak jí pomoct.


"Bohužel... No řekni to svému tátovi já to pak povím ještě svému"


Pousměje se, "už se stalo," mrkne na něho a jemně ho vezme za ruku, "je nadšený, že z něj bude dědeček, ale myslím že v tuhle chvíli ho ještě víc těší fakt, že jsem skutečně šťastná. Přeci jen jsem s ním nemluvila od naší svatby..." odmlčí se, je zvláštní, že den, který pro ni měl být tím nejhezčím zase tak krásný nebyl... mrzí ji to, ale ví, že s tím už nic dělat nemůže. "Půjdeš za Itachim nebo...?" Zeptá se ho poté, aby na to nemusela myslet, přeci jen by Sasukeho bratr možná nechtěl být sám, ale kdo ví. "Byla jen otázka času než by se to dozvěděl... nejspíš čekal, že na něj bude čekat... Jenže jediné, co teď můžeme dělat, je doufat, že to bude všechno v pořádku a že se každou chvíli Minori probere... "


"Ne ne nechám ho s ní sám...."Odpoví.


"No dobře, jak myslíš," kývne hlavou na znamení souhlasu, přeci jen jej nechce do ničeho nutit. "jen doufám, že to Itachi nějak zvládne," kývne hlavou s mírným úsměvem na tváři. Všimne si, že většina lidí neustále něco dělá a většina se nakonec odebere dovnitř, aby si mohli pořádně odpočinout, protože si to přeci jen jistě taktéž zaslouží, "Půjdeme? Pokud chceš, tak to svému tátovi můžeš říct až u večeře?" navrhne mu, protože neví jestli ho chce Sasuke ještě zastavovat, přeci jen by bylo možná mnohem lepší, kdyby ho nechal si odpočinout nebo se alespoň převléct, protože být neustále ve zbroji nemůže být úplně příjemné. "mohli bychom se trochu projít... pokud bys souhlasil?" navrhne mu s úsměvem ve tváři.


"Jasné jen pojď..." A vezme ji za ruku.


Usměje se nad tím a přitom si s ním proplete prsty, "půjdeme se kouknout na balkon?" navrhne mu zatímco pomalu s ním vejde dovnitř, protože venku bylo stále ještě docela chladno, i tak ovšem chce zůstat nahoře. "Říkal si o tom už Itachimu?" nadhodí po chvíli, "alespoň to by mu mohlo trochu zvednout náladu, když se teď dozvěděl i tu zprávu od Minori," nadhodí zatímco s ním vejde na balkon, kde přejde až k zábradlí, o které se jednou rukou opře a rozhlédne se kolem, "je tu krásně," vydechne, když vidí, už pokryl celou krajinu kam jen jejich oko dohlédne. Působí to skoro jako v nějaké pohádce. Předtím se bála, že si na to nezvykne, ale teď vidí, že by to zase až tak špatné nebylo, protože zatím se jí to zde velmi moc líbí.


"Tak pojď než bude ještě větší zima..." A pak si ji i k sobě přivine.


"Ne... ještě nechoďme," usměje se a položí si své ruce na ty jeho, "chci ještě chvilku zůstat tady... na čerstvém vzduchu. S tebou," usměje se a natočí hlavu dozadu tak, aby na něj dokonale viděla. Až teď si uvědomuje, jak moc mu ze začátku křivdila. Myslela si, že je to jen další arogantní člověk, ale potom, co měla možnost ho lépe poznat se ukázalo, že je to právě naopak. I když by lhala, kdyby řekla, že to je jenom pohádka, tak i přes jeho proměnlivé nálady se nikdy necítila šťastnější. Nejspíš svůj názor přehodnotí za pár měsíců až se jim narodí jejich děti, ale tak nebo tak to, že si ho nakonec vzala je to nejlepší, co se jí mohlo v životě stát.Jistě by litovala, kdyby se nakonec rozhodla utéct z kostela, jak nad tím předtím uvažovala. "Miluju tě," šeptne po chvíli a otočí se čelem k němu, přičemž si stoupne na špičky a spojí své rty s těmi jeho... možná, že není věštky, ale i tak cítí, že odteď už bude všechno jenom dobré... tak dlouho dokud bude po jejím boku, tak zvládne všechno.









 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama