Save me from the darkness 28. kapitola

17. července 2016 v 18:53 | Masumi-san a Mayu Uchiha |  Save me from the darkness


Opět je tu další kapitola, snad se vám bude líbit:)

Mayu - Sasuke
Masumi - Naruto, Minori


"Ale šel jsem hned zpátky...že by? Ten snad ne."



"Počkej...takže ty si odešel bez ní?" Koukne na něj Naruto a povzdechne si, "no myslím, že už i mě došlo, kdo v tom musí mít prsty, ale... Sasuke tohle je mnohem horší než jsem si původně myslel... ani nevíme, kde přesně je..." povzdechne si, samozřejmě ho nechce nějak zbytečně děsit, a tak raději zmlkne. "Hele, jdi si ještě odpočinout, vypadáš, že sebou velmi brzy sekneš...nech to na nás, něco vymyslíme" ujistí ho a koukne na Karin, "a ty si jdi taky po svých...rozumíš?" Podívá se na ni vážně zatímco Karin na něj hodí vražedný pohled, protože se rozhodně nechce od Sasukeho vzdalovat, "Nejdu, pomůžu mu, nemůže teď zůstat sám"


"To je dobrý jdi já to zvládnu...Naruto zkuste se podívat k té zdi"


Naruto si jen povzdechne nad tou jeho tvrdohlavostí "Sasuke...tam brzy bude dost napjatá atmosféra kvůli válce..." odmlčí se, "hele zkusím to, ale vážně...zkus si alespoň sednou nebo něco, protože jinak to..." "Já se o něj postarám" ozve se hlas za jejich zády. Naruto se spolu s Yahikem otočí a spatří Minori, která se mírně ukloní a následně pohledem vyhledá Sasukeho oči, "princi, skutečně byste si měl odpočinout a nechat je dělat si svou práci," řekne se zvláštním důrazem na každém slově, snažíc se mu naznačit, že si s ním potřebuje promluvit o samotě beze svědků, kteří by je mohli poslouchat nebo si to všechno velmi špatně vyložit.


"No tak pojď Minori"


"A..ale..." začne Karin, jelikož se jí to moc nezamlouvá, ale než stihne plně protestovat, tak ji Naruto popadne za ruku a táhne ji pryč, aby už Sasukeho nechala na pokoji. Minori mezitím mírně přikývne a pomalu Sasukeho následuje až do jeho pokoje, kde se zastaví u dveří, které za sebou zavře a otočí klíčkem v zámku, aby je nemohl nikdo rušit. Udělá přitom o krok dopředu a podívá se na něho, "mrzí mě, co se stalo," šeptne soucitně a zhluboka se nadechne. "Myslela jsem, že k tomuhle nedojde tedy... nečekala jsem,že Ryu zajde takhle daleko," zavrtí nad tím hlavou a odmlčí se, čekajíc na příval otázek ohledně toho, jak to může vědět a jestli ho snad nějak zná.


Vykulí oči. "Co prosím?"


"Takže ti to neřekl," řekne poměrně překvapeně a na tváři se jí naa moment objeví úsměv, "prosila jsem ho o to, ale nečekala jsem, že to skutečně splní vzhledem k tomu jaký máte k sobě vztah..." odmlčí se a úsměv jí z tváře zmizí. "Obávám se, ale že je to vysvětlování poměrně na dlouho...můžu ti to sdělit po cestě... pokud tedy chceš zachránit Sakuru. Pomůžu ti, ale musíme jet sami... už tak bude dost práce dostat tam bez povšimnutí tebe..." vydechne. Původně si myslela, že to zvládne sama, ale nakonec přeci jen by se to nepodařilo kdyby Sasuke dal vědět Itachimu a ostatním o tom, že Sakura zmizela. Podívá se mu přitom do očí, ví, že musí být zmatený, ale není si jistá jestli by unesl pravdu.


"Mluv" a přitom hledá něco teplého.


"Kdo bych měla začít?" Povzdechne si, "ale řekla bych, že já jsem vedlejší. No... Obávám se, že Sakura nemá moc času. Nejsem si jistá, jak vezme fakt, že je těhotná, ale dřív nebo později se ji jistě pokusí proměnit. Sakura je totiž jako...jako dvojče Yumiko...jeho přítelkyně...družky... říkej si tomu, jak chceš, ale problém je v tom, že Yumi zemřela...je to už dlouho a on se s tím nikdy pořádně nevyrovnal." Odmlčí se a na moment sklopí pohled. Párkrát se nadechne než je schopná pokračovat. "Nebude to lehké...to ti říkám rovnou, ale já ho zabít nemůžu... můžu ho zranit, ale ne zabít, právě proto ti o tomhle říkám. Jiný způsob, jak ji včas dostat neexistuje, ale... nesmí o tomhle nikdo jiný vědět. Ani Naruto a ani Itachi,"


"Počkej co? Proč by to dělal? A v čem se Sakura podobá komu?"


"Tohle bude ještě na dlouho," vydechne, "Sakura se podobá na jeho přítelkyni. Očividně si myslí, že se mu Yumi nějakým způsobem vrátila, a tak ji už jen tak nepustí...chce z ní udělat to, čím je on sám ," řekne a přitom pečlivě volí slova, aby se snad neprořekla. "Chce jí nejspíš sám vsugerovat, že je to právě ona... existuje mnoho způsobů jak zmást lidskou mysl..." řekne vážně, "A přeměnit... no myslím, že to ti dojde," odpoví poté, přeci jen už to předtím jednou říkala. Jistě se jí Ryu nebude chtít jen tak vzdát... rozhodně ne bez boje, "to nejhlavnější, co teď potřebuješ vědět je, že je tvá žena v nebezpečí... právě proto by sis měl pospíšit," vydechne, ona sama je už připravená, "koně budeme mít dole připraveny... hledat tě nikdo nebude. O to jsem se postarala... věděla jsem, že půjdeš"


"Dobrá tak jdeme. A co se mu stalo s tou jeho no dívkou?" A jde


"Hlavně si nezapomeň svůj dárek od Itachiho," připomene mu zatímco vyrazí spolu s ním. "Je to na dlouho.... ale řeknu ti to takhle, nebylo to nic co bych někomu přála zažít. Myslím, že v tomhle mu rozumím...chápu proč se nemůže přes to všechno přenést, i to, že unesl Sakuru, ale stále mi nejde do hlavy, jak mohl vědět, kde je. Přeci jen jsem si na něj dávala pozor, " řekne zamyšleně, "jen jsem... Nikoho, kdo by patřil k němu tu nemá. Ledaže by tu byl nějaký člověk, co by v tomhle měl prsty," řekne zamyšleně a podívá se přitom na Sasukeho jestli snad on nemá nějaké nápady. Po chvíli vyjdou ven, kde velmi hustě sněží, mnohem víc než předtím, "Zvládneš to?" otočí se na něj, protože ví, že ji v té vánici jen stěží vidí obzvlášť, když má na sobě bílý plášť. "koně nám už připravili... ráda bych počkala než přestane, ale na to se nemůžeme spoléhat... jen se mě budeš muset držet," řekne zatímco se vyhoupne do sedla svého koně, přičemž si nelze nevšimnout, že obvyklý oděv dam - šaty, vyměnila za kožené kalhoty.


"Nevím, ale asi Karin." A nasedne a čeká.



"Myslíš, že by toho byla schopná?" Zeptá se, ale potom jen pokrčí rameny. Ví, že tam není tak dlouho, aby je všechny znala, a tak to raději nějak nerozebírá, "ať už to byl kdokoliv... tak nebo tak mu to nemůže projít jen tak," dodá načež pobídne svého koně a vyrazí otevřenou bránou ven. "Nebude jednoduché se tam dostat nepozorovaně tak, aby nás nezaregistroval ani Itachi s vojskem, zahlédla jsem jejich plány takže to budeme muset vzít menší oklikou," křikne na Sasukeho, ale její hlas se i tak ztrácí ve větru, který je tak silný, že jakákoliv snaha o to, aby měla na hlavě kapuci je naprosto marná, že by jí to vadilo se, ale říct nedá. Spíš než to jí vadí, že ji sem tam oslepí sníh, a tak nevidí naprosto nic, "Kdyby něco, tak mi řekni," zavolá ještě, sama ale na tvářích cítí, že vítr je neskutečně studený, což rozhodně není nejlepší vzhledem k tomu, jak dlouhou cestu mají před sebou.


Jde dál a mlčí.


Minori jede ještě nějakou chvíli mlčky, ale i tak cítí, že i když jsou jejich koně očividně zvyklý, tak ten vítr jim dělá značné problémy hlavně v udržení rychlosti, což se jí nelíbí. "Sasuke?" Zavolá vedle sebe a popojede k němu blíž, protože od doby, co vyjeli neřekl jediné slovo. Od Itachiho samozřejmě věděla, že jeho bratr není zrovna nejvýřečnější, ale i tak jí to přišlo zvláštní, "No tak..." jednou rukou pustí uzdu a natáhne ji k němu přičemž se dotkne jeho tváře. Cítí, že jeho tvář je stejně studená jako její ruce což rozhodně neznačí nic dobrého. Možná, že nakonec přeci jen měli raději počkat než se ta bouře trochu uklidní. "Nedojdeme tak..." zkonstatuje tiše a nadechne se. Rychle změní směr jízdy a mírně zatáhne za uzdu, aby její kůň zpomalil, protože se před nimi začne brzy rozprostírat les, i když jde pouze špatně vidět. Dokonce i ona musí mhouřit oči, aby jej dokázala bezpečně rozeznat, "dostanu tě někam do tepla, v tomhle nemůžeme jet," křikne přičemž ho předjede, aby věděl kudy má jet a lesní cestou vede svého koně hlouběji do lesa.


Kouká a jede. "Ty se bojíš nebo co?"


"Spíš se bojím toho, že umrzneš... dost ti klesla tělesná teplota... podchladíš se jestli se nezahřeješ. Je to už nějakou dobu, co jsem takhle... takhle s někým byla takže je to pro mě trochu nezvyk, mělo mě to napadnout rovnou," zavrtí nad tím hlavou zatímco je jejich koně dovezou až před jeskyni jejíž vchod je ovšem dost špatně vidět kvůli sílícímu větru, který sebou odnáší i velké množství sněhu. "Pojď...zůstaneme tu než se to trochu uklidní, pokud se tak nestane, tak budeme pokračovat," pronese a i s koně vjede do jeskyně, kde ovšem seskočí na pevnou zem. "Navíc si myslím, že sám musíš mít ještě dost otázek," vydechne, přeci jen minimálně na ni některé musí mít vzhledem k tomu, jak se právě teď chová. Sama si ani není jistá jestli to chce před ním ještě tajit, "Vím, že bys nejraději pokračoval za ní, ale mrtvý mi budeš k ničemu a beze mě ji nenajdeš... a i kdyby se ti to nějakým zázrakem podařilo, tak tě chytí mnohem dřív než se dostaneš až k němu. Není hloupí a je mu jasné, že si pro ni přijdeš... ať už dříve nebo později, bude připravený. Poslechni mě. Poslední, co bys teď potřeboval je být roztržitý."


"Nezájem...Jdeme nenechám ji tam ještě, když je těhotná"



"Co si myslíš, že se stane, když půjdeme tam ven? Je to daleko.. hodně daleko. Nemyslím si, že to zvládneš v celku, navíc potřebuješ co nejvíc síly, protože tam za zdí.... i když většina z nich odešla do války pořád to nebude jednoduché. Vím, že ji chceš pomoct... vím to, ale jestli zemřeš, tak jí tím nepomůžeš. Věř mi... navíc... je hodně věcí, které o něm nevíš... a myslím, že nebude na škodu když si vyslechneš, jak to celé uděláme. Tím, že tam jen tak nakráčíš bys to jenom celé zkazil," vydechne, "chceš, aby přežila? Chci to stejné co ty, ale bez toho aniž by jsme se přitom museli postarat o něj to nepůjde. Navíc... pomůžeš tím nejen nám, ale i Itachimu a ostatním na bojišti," šeptne a prohrábne si rukou vlasy. "Nemůžu tě nechat umřít... už jenom kvůli jemu ne. Takže tady musíme zůstat...alespoň na chvíli."


"Nemám čas tu sedět. Chápeš, že Sakura není na tom dobře."


"Chápu to moc dobře, Moc dobře vím čeho všeho je schopný... sama jsem to zažila," odmlčí se, "nečekám, že to pochopíš." povzdechne si a přejde k němu přičemž ho vezme za ruku, "máš studené ruce... jak dlouho si myslíš, že v tomhle zvládneš jet? Beze mě se ztratíš..." odmlčí se, "Koukni... vím, že je těžké to pochopit a že jsem řekla, že Sakura nemá moc času, ale on to s ní nejdříve nejspíš zkusí po dobrém. Navíc... pokud je chytrá, tak jí dojde, že silou nic nezmůže. Může udělat jen to v čem jsme my ženy nejlepší. A řekla bych, že ona to moc dobře ví." Nadechne se, nechce ho zbytečně strašit s detaily, co by jí mohl udělat, protože je jí jasné, že tohle on snad ani slyšet nechce, "pokud počkáme až ta bouře utichne, tak se tam dostaneme mnohem rychleji... mysli i na koně. Nezvládnou to a jestli ano, tak se tam stejně nedostaneme moc rychle... ale pokud počkáme a bouře se zklidní, tak tam budeme dvakrát rychleji než bychom tam byli teď. Přemýšlej,"


Je ticho a jen přemýšlí nad Sakurou.


Oddechne si, když vidí, že očividně dostal rozum. "Bude v pořádku..." ujišťuje ho, i když ví tohle nemůže přesně vědět. "Přece ji znáš ne?" pousměje se a otočí se přičemž začne sbírat nějaké kousky dřeva, které se kolem válejí. Očividně oni nejsou jediný, kdo sem občas chodil za účelem se schovat. Teď za to, ale může jen děkovat, protože ven hledat nějaké nemokré dřevo by se jí s největší pravděpodobností nepodařilo. Naskládá tedy jednotlivé kusy k sobě a potom si z tašky, kterou má na svém koni vezme křesadlo, aby mohla rozdělat oheň, což se jí podaří až na pátý pokus. "Pojď si sednout... alespoň se zahřeješ," šeptne, sama se přitom opře o stěnu a přivře oči. Moc dobře ví, že to, co se chystá udělat není nejlepší řešení, ale v tuhle chvíli je to to jediné. Ví, že kdyby tam byl Itachi s nimi, tak by jí to nejspíš na místě zatrhnul, ale bohužel nemá jinou možnost pokud chce Sasukemu se Sakurou skutečně pomoct.


Ani se nehne a přemýšlí.


"Ty jsi vážně neskutečně paličatý," vydechne a pomalu se zvedne, přejde k němu a vezme ho za ruku načež ho dotáhne až k ohni a bez sebemenších potíží ho posadí a sama se přitom usadí vedle něj. "Budeš schopný to udělat?" zeptá se ho po chvíli s pohledem upřeným do ohně, "myslím zabít ho... můžu ho zranit... a dostat ho na tu hranici, kdy ho budeš moct dokončit, ale... sama ho zabít nemůžu," řekne, ví, že tohle mu už z části řekla, i před tím, ale je důležité, aby si to zapamatoval, protože jinak by jim to rozhodně moc dobře nevyšlo, "budeme to muset udělat rychle... mít nějaký plán. Nebude sám, ale dokončit ho dřív než tam vtrhnou i ostatní... tohle bude naše priorita, protože potom... řekla bych, že ti nemusím říkat, co by se stalo," řekne nakonec, ví, že Sasuke je dost chytrý na to, aby si to sám uvědomil.


Neřeší a přemýšlí.


"Sasuke," osloví ho po chvíli ticha, kdy jde slyšet pouze praskání dřeva, "Alespoň mě vnímej," povzdechne si, tušila, že to s ním nebude nejjednodušší, ale že to bude až takhle zlé by ji nenapadlo. Myslela si, že Itachi snad občas trochu přeháněl, ale očividně měl pravdu naprosto ve všem. Jenže Sasukeho zakřiklost jim moc nepomůže, protože potom bude pozdě na to, aby vymýšleli nějaké strategie nebo plány, na druhou stranu by jí taky mohlo být jedno co se stane a komu se co stane. Možná, že nad tím měla raději jen zavřít oči a dělat, že nic nevidí a neslyší... možná, že tentokrát si to pomáhání ostatním mohla odpustit, protože ať se stane cokoliv... vždy na to doplatí ona.


"Nebaví mě to jdu pryč," a zvedne se.


Chytne ho za paži a jednoduše ho strhne zpátky na zem, "poslyš... myslíš si, že mě to baví? Sedět tady a čekat než se počasí umoudří? Moc ráda bych tam vtrhla rovnou a zakroutila mu krkem," odmlčí se, "Ale to nemůžu... a ani ty ne, nemáš na to. Potřebujeme se navzájem ať už je to jakkoli těžké to pochopit snažím se ti tu pomoct," sykne vážně a její oči na moment změní barvu na krvavě rudou. "Chci ti pomoct, ale jestli budeš neustále sabotovat moji snahu o to, aby ses tam dostal živý, tak se rovnou rozluč s tím, že ji ještě někdy uvidíš. Nevíš čeho je schopný... to co může udělat si ani nedokážeš představit... neznáš ho. Má jediné štěstí, že city, které choval k Yumi byly... hluboké. Jinak by mu nedělalo problém ji na místě zabít. Nemá důvod držet Sakuru nebo to malé naživu... jde mu jen o to, aby získal zpět to, co mu před lety násilím vzali. Tak co kdyby ses na chvilku zkusit chovat jako chlap, zatnul zuby a vyslechl si alespoň návrh jak bychom ji odtamtud mohli dostat?"


"Nezájem je mi fuk, co to bude stát, ale tady nezůstanu. A ten pohled si nechej na jiné. A Itachi je asi zblblej, že je co já vím s upírkou..." A znovu se zvedne a jde.


"Takže tě nezajímá fakt, že umře? Dobře, jak myslíš," trhne rameny na znamení, že je jí to jedno, "Jsi blízko, ale ne tak docela... alespoň teď víš proč ti nic neřekl... i když... vlastně počkej... chtěl ti to říct... pořád mi tvrdil, že ho pochopíš... že ho nebudeš odsuzovat a podívejme... vidím, že z tebe jistě bude bratr roku," mrkne na něho s úšklebkem na tváři. Je jí jasné, že kdyby tady Itachi byl, tak by byl nejspíš z chování své bratra zklamaný. Sama se pomalu zvedne a vyjde ven, vezme sníh a ten hodí do ohně, aby ho uhasila a potom se vyhoupne do sedla a pohladí svého koně po krku. "Možná že Sakuře bude nakonec přeci jen líp u něj... postará se o ni... zatímco ty tady trucuješ..."


"Mysli si co chceš s upírem nehodlám být." A rozjede se.


"Tvoje volba, až ji budeš vidět umírat.. vzpomeneš si a věř mi, že moje chyba to nebude," odpoví mu. "A věř mi, že kdybych tě chtěla zabít... byla by to laskavost," ušklíbne se, rozhodně by to bylo mnohem lepší než to, co mu udělá on. Každopádně tak nebo tak nemá důvod se mu doprošovat a rozhodně je zvědavá, jak v téhle vánici chce něco nebo někoho najít, protože přeci jen nejde vidět na krok a i kdyby se nějak dostal až tam... tak se nedostane moc blízko, protože ho chytnou mnohem dřív než stihne něco udělat ať už bude mít svůj meč nebo ne. Tentokrát to totiž stačit nebude. Je jí, ale jasné, že sám nejspíš pochopí, že udělal chybu.. jenže to už může být i pozdě. Pobídne tedy svého koně a vyjede napříč vánici ven do lesa.


Rozejde se nějakým směrem, ale kecy nějakého upíra nemá proč poslouchat.


Po několika dalších metrech, kdy Sasuke bloudí vánicí ho zpozoruje několik osob, které doteď pozorovali okolí ze stromu. Vzhledem k tomu, že je sám jim přijde jako snadná oběť, a tak se jeden z nich rozběhne přímo proti němu a skočí. Chytne Sasukeho a strhne ho ze sedla dolů na studenou zem pokrytou vrstvou sněhu. Je slyšet, že jeho kůň se očividně dost lekl, jemu, ale nikdo pozornost nevěnuje a během chvilky se u Sasukeho objeví další dvě osoby přičemž mu každá chytne jednu ruku, aby se snad nemohl nějak vykroutit nebo jim dělal problémy, "Ale, ale, ale... vidím, že tu máme dost chutnou svačinku," ušklíbne se jeden z nich a v úsměvu odhalí dva špičáky.


"Ani bych neřekl. V krvi mám tolik jedu, co zabij či ochromí kohokoliv..." A když se mu povede uvolnit ruku, tak chmatne po meči a rozsekne je jedním máchnutím.


"Takže svačinka vysrkuje drápky?" Ušklíbne se další z nich, ale přes všechen ten sníh může Sasuke pouze slyšet jeho hlas, "No... tak tě jednoduše jen zabijeme... svoji šanci už si propásl," poznamená s ušklebkem na rtech a během vteřiny se objeví za jeho zády, "ale jsi moc.pomalý," usměje se a vyhne se další ráně jeho mečem zatímco mu ho následně vyrazí z ruky a meč dopadne dál od Sasukeho z jeho dohledu. Vzhledem k rychlosti padání sněhu po něm brzy.nebude ani památky, "docela nebezpečná hračka v rukou chlapce," ušklíbne se a strhne ho na zem tak, že jej kopne, ale o něco silněji, že Sasuke odletí o pár metrů dozadu směrem pryč od něj i od meče, a tak k němu pomalu dojde a chytne ho pod krkem, "poslední přání?"


"Si myslíš, že co..." A kopne ho. "Nemysli si, že umřu tak lehko"


"A ty si zase nemysli, že se mě tak lehce zbavíš bez toho meče jsi nicka," ušklíbne se a opět k němu popojde, chytne ho pod krkem a tentokrát ho přirazí ke stromu tak, aby se ani nohama nedotýkal země. "Pokud už není nic co bys chtěl říct...můžeš se naposledy pomodlit," ušklíbne se zatímco jeho stisk o poznání zesílí a pomalu přitom cítí, jak Sasukeho odpor proti nemu chabne. Ani se nemůže divit vzhledem k tomu,že nemůže dýchat. Přeci jen člověk toho při smyslech bez vzduchu moc nevydrží a nyní skutečně nemá Sasuke prostor k tomu, aby se nadechnul. Vlastně může být ještě rád. "Měl bys mi děkovat...tohle je pro tebe mnohem milosrdnější než to, co,by ti provedli oni" zamumlá s ušklebkem na tváři.


Snaží se to vydržet a nohama se snaží odrazit od stromu. Když se to povede vyběhne po instinktu a hledá meč. Když o něco zakopne, tak začne rukama hrabat... až dojde k tomu. Vezme a rychle schová.


"Copak? To si na tu svoji hračičku tak upjatý?" Ušklíbne se, moc dobře vidí o co se to skvrně snaží, "je obdivuhodné, že se stále snažíš bojovat, ale... bohužel. Stejně je to zbytečné," zavolá na něj a na moment jde kolem slyšet pouze vítr a Sasukeho trhané zapříčiněné delším nedostatkem vzduchu, jak se jeho plíce snaží dohnat vzduchový deficit. "Rozluč se," usměje se, ale tentokrát to není žádný příjemný úsměv. Během chvilky aniž by to mladík zpozoroval se objeví za jeho zády, do kterých ho kopne tak, že ho shodí do sněhu. V další vteřině Sasuke ucítí bolest, jak se mu něco ostrého zaryje do ramene, ze kterého mu začne téct karmínově rudá krev.








 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama