Save me from the darkness 26. kapitola

11. července 2016 v 19:01 | Masumi-san a Mayu Uchiha |  Save me from the darkness


A máme tu další kapitolu^^
Mayu - Sasuke
Masumi - Sakura, Itachi


stejně jako tenkrát, když táta odjel na jednu z výprav," odmlčí se, "Docela těžce to nesla, protože nebyl čas posílat žádné zprávy o tom, co se mu stalo... jestli je na živu..." opět se odmlčí, "no řekl bych, že nějak rozvádět to nemusím, jen nechci, aby byla sama. Vím, že musíš dávat pozor hlavně na Sakuru, ale občas by si měl zaskočit i za ní, protože..." zarazí se, není si jistý co všechno mu může říct, "Protože je to přeci jen naše máma," řekne nakonec a pousměje se. Když vidí, že má Sasuke všechny své věci, tak pomalu vykročí ke dveřím z jeho pokoje a otevře mu, protože vidí, že už tak má plné ruce, tak nechce, aby mu to náhodou popadalo.



"Neboj pohlídám je všechny..." A jde... zastaví se až ve stáji.


"Dobře, to jsem rád," usměje se, skutečně doufá, že Sasuke dostojí svému slibu a skutečně na ně na všechny dá pozor zatímco oni budou na bojišti, "budeme vám psát," mrkne na něho a ve stáji už automaticky přejde ke svému koni, kterého vyvede z boxu a pohladí ho po krku. Začne si ho sám strojit, protože to jen málo kdy svěřuje někomu dalšímu obzvlášť, když stejně nejedou jen tak někam daleko. Dává si taky pozor, aby byl jeho kůň dostatečně v teple. "Doufám, že to vy taky... rozhodně nechci, aby mi něco uteklo," řekne vážně, sám neví, jak dalece budou mít možnost s nimi komunikovat alespoň prostřednictvím korespondence, ale doufá, že alespoň čas od času prostor bude.


"Neboj máma určitě bude psát," A taky vytáhne Hira a přehodí přes něj něco teplého.


"Já vím že jo," pousměje se a potom se vyhoupne do sedla, "můžeme?" zeptá se, když vidí, že už i Sasuke pomalu dokončil osedlání koně. Sám ho mezitím pobídne, aby mohl vyjet alespoň před stáj, kde počká na svého mladšího bratra, "Sám doufám, že se nám to podaří skoncovat co nejdříve, ale obávám se, že budeme muset být hodně opatrní což nás výrazně zpomalí navíc... nepřítel není jen tak někdo, ale to už ty sám moc dobře víš," pousměje se, přeci jen naráží na ten den, kdy je napadli na cestě domů na hrad v tom lese. Vlastně by to nejspíš dopadlo dost bledě, kdyby tam spolu s ostatními nedorazil včas, aby je zachránili.


Sasuke se vyhoupne a dojede k němu. "No jo..."


"No tak... netvař se tak," pousměje se, sám by byl raději kdyby měl jeho bratr lepší náladu, "tak pojeď" kývne hlavou a opět pobídne svého koně a spolu se Sasukem vyjedou ven otevřenou bránou, která se hned za nimi zavře. Oni za ní, ale nezpomaluje, ale spíš než to pobídne koně k větší rychlosti. Otočí se přitom na Sasukeho, aby zjistil jestli jeho bratr stíhá, a nebo jestli má kvůli němu zpomalit. Nakonec je to už dlouho, co spolu takhle naposledy jeli. Po chvíli přeci jen trochu zpomalí, aby mohl s bratrem srovnat tempo. "V pohodě?" zeptá se, protože přeci jen většinou je Sasuke ten, co letí dopředu jako pomatený.


"Jo jo..." A vyjede rychleji


Jen nad tím teda zavrtí hlavou, protože ať už se s ním děje cokoliv, tak o tom nejspíš nechce mluvit. Svůj pohled tedy upře před sebe, aby mohl koukat na cestu. Do očí mu ovšem sem tam vletí trochu sněhu, a tak toho občas moc nevidí. Po chvíli ovšem dojedou až k lesu, kde zpomalí, protože kolem je spousta nástrah a rozhodně nechce riskovat, že se on nebo jeho kůň nějak zraní. Po chvíli ovšem stejně musí s koněm seskočit na zem, protože větve začínají být dost nebezpečně nízko a vyhnout se jim nedá. Projde tedy i s ním úzkou cestičkou keři až se dostane na menší mítinku, která je z jedné strany krytá velkou skálou. Až tam koně pustí, aby se mohl volně pohybovat, protože ví, že neuteče.


Sasuke jde k němu. "Chceš tady?"


"Vždycky jsme sem chodili, protože je tu takové ticho a klid... většina lidí by nás zde ani nenašla, kdyby nás hledala," šeptne a přitom se podívá na svého mladšího bratra, "nebo si snad zapomněl?" zeptá se a jemně do něj šťouchne, "Ale pokud chceš jít raději někam jinam, tak si řekni... mě napadlo pouze tohle hlavně kvůli tomu, že jsme tu dobře schovaní. Ne že bych si myslel, že se po nás bude někdo shánět nebo tak, ale..." pokrčí rameny. Ani neměl v úmyslu to dokončovat jelikož sám doufá, že Sasukemu dojde co myslel. "Jsi si jistý, že se na to cítíš?" zeptá se ho později, protože si nemohl nevšimnout, že i on toho má dneska za sebou docela dost.


"Tak jdeme ne? Ať se zahřejem"


"No dobře," přikývne, když vidí, že ho jeho bratr očividně skoro ani nebral na vědomí, ale přeci jen sem šli hlavně za tímhle účelem. Navíc i jemu menší trénink jistě prospěje pokud ovšem bude dost při smyslech na to, aby vůbec dnes dával pozor, "Dobře, jen si neubliž," řekne vážně, je mu jasné, že občas se nějaká ta menší nehoda stane a jeden z nich skončí s nějakým tím škrábancem nebo snad modřinou, ale nikdy to nebylo nic horšího už jen kvůli tomu, že nemají důvod se skutečně prát. Přeci jen jsou to bratři a jejich vztah je skutečně víc než dobrý. Sundá si tedy plášť, aby se mu lépe hýbalo a náhodou o něco nezakopnul.


"Tak začni..."


Tak nebo tak mu stejně přijde chování jeho brášky zvláštní hlavně kvůli tomu, že se z něj jaksi vytratila veškerá jeho zbrklost. Samozřejmě je to na jednu stranu dobře, ale přesto to v něm jen probouzí otázky, co se stalo... a hlavně proč. "Dobře, tak se připrav," přikývne zatímco vytasí svůj meč, který je téměř totožný s tím, který dal Sasukemu před nějakou dobou. Sám zaujme bojový postoj a počká než ho jeho bratr napodobí. Přeci jen nemá ve zvyku při tréninku útočit nějak, aby ho snad zranil. Sám by z toho měl potom výčitky a jen tak by si to neodpustil. Jakmile ovšem vidí, že je jeho bratr připravený, tak se rozhodne na něj zaútočit. Nejdřív ale jen zlehka,


Taky jde na něj zlehka. "Tak jak vám to jde s Minori?"


"Všechno nám klepe, i když mě mrzí, že ji tu musím jen tak nechat potom všem..." odmlčí se, ví, že Sasuke jeho slovům nejspíš rozumět nebude. Přeci jen stále zvažuje jestli by mu měl říct úplně všechno do detailů. "Ale... na druhou stranu nám to snad trochu prospěje," vydechne, když se vyhne jednomu ze Sasukeho výpadů a přetočí se za jeho zády, do kterých ho jemně strčí rukou, "rychleji," upozorní ho, kdyby byl nepřítel, tak už by měl Sasuke jeho meč dávno v zádech. Sám, ale trochu ustoupí, čekajíc než se na něj Sasuke zase otočí, "Co ty a Sakura? všechno v pořádku?" zeptá se ho, samozřejmě ví, že kdyby se hádali, tak by to nejspíš vypadalo jinak, ale i tak se nemohl nezeptat.


"Ale jo. Říkala, že chce velkou rodinu..."A zrychlí. "Fakt, že jsme už dlouho takhle neblbli...No a co, že ses sekl. Hádáte se nebo jak?"


"Velkou rodinu jo? Takže mám v budoucnu počítat s tím, že ze mě bude několika násobný strýc?" zeptá se ho s úsměvem na tváři, bude rád tak dlouho dokud bude i jeho bráška šťastný. "Ale... tobě to nevadí ne?" podívá se na něj se zdviženým obočím a srovná s ním rychlost, "Ne, nehádáme se jen... je to dost složité," odpoví mu zamyšleně, což zapříčiní, že jen tak tak uhne ostří Sasukeho meče, které se ocitne jen kousek od jeho obličeje, "Spíš jde o to, že sám přemýšlím nad tím, jak to potom podat otci... navíc je dost těžké před všemi předstírat, že pro mě nic neznamená... vím totiž, že kdyby nás někdo nachytal, tak se to dostane až k otci a to by nebylo nejlepší. Rozhodně ne teď" vydechne.


"Proč to tátovi neřekneš. Je natěšený, že bude děda tak mu to řekni...Když to ví máma měl by to vědět i on..." a dál útočí.


"Je to mnohem těžší než se může zdát," poznamená po chvíli, sám se teď zatím jen brání a vyhýbá. "Kdybych mu to teď řekl, tak by to nepříjmul. Právě proto mu to musím říct až bude konec války... potom to pro něj bude rozhodně o poznání přijatelnější," pousměje se a přitom přejde do útoku, aby si tentokrát procvičil obranu i jeh bratr. "Co si ty myslíš o tom, že Sakura chce velkou rodinu?" změní raději téma a podívá se přitom na svého bratra. "Co si pamatuju, tak si děti vždycky chtěl..." nadhodí. Ví, ale že o tomhle spolu nikdy moc nemluvili, protože na to ani ne že by nebyl čas, ale spíše šlo to, že tohle jednoduše není to správné téma.


"Mě to nevadí. A byla překvapená. Počkej a nevyhýbej. Co přede mnou skrýváš. Myslím, co se týče Minori,"


"To jsem rád, že ti to nevadí," pousměje se Itachi a pokračuje ve výpadech proti němu, "Sasuke, proč bychom měli poslední chvíle trávit tímhle? Nech to být, ještě bude čas i prostor si o všem pořádně promluvit a všechno probral, prozatím to ale není nic důležitého," odpoví mu Itachi ve snaze ho přesvědčit, aby to skutečně nechal být, protože přeci jen tohle není nejlepší způsob, jak mu něco takového říct a sám se přitom bojí toho, co by si o něm Sasuke potom myslel. "Jsem rád, že si se Sakurou šťastný... vlastně... přeci jen jsem ti to tenkrát říkal. Očividně to tentokrát dobře dopadlo," vydechne, ví, že je to jen jeden z mála případů, ale i tak. Má z nich radost.


"Ne mluv." A dál se brání.


"Není o čem mluvit," namítne, po chvíli si všimne, že už jeho bratr trochu ztrácí rychlost, a tak taktéž zpomalí. "Už tě to unavuje?" pousměje se, "měli bychom si na chvilku odpočinout... co říkáš?" šeptne. Nečekal, že to vydrží nějak dlouho, ale přeci jenom je to dlouho co takhle naposledy trénovali a nejspíš má tohle všechno co dočinění i s tím, že Sasuke teď strávil mnohem více času se Sakurou než tréninkem za což se mu samozřejmě nemůže divit. "Navíc... začíná sněžit o něco víc... možná, že bude lepší, když se vrátíme zpátky, " řekne. Přeci jen se tam už o poznání ochladilo, a tak mu přijde zbytečné, aby zůstávali venku, když už začíná zimu cítit i přes to, že je teď v pohybu.


"Tak jo půjdeme." A jde a smýkne sebou.


Zachytí ho za ruku a podepře ho, "podklouzlo ti to?" zeptá se ho a přitom ho drží dokud jeho bráška nenajde ztracenou rovnováhu. "o důvod víc k tomu abychom se vrátili zpátky, začíná mrznout," zamumlá. Už teď mu je jasné, že jejich zítřejší cesta taky rozhodně nebude ani v nejmenším žádný med a právě toho se trochu obává. "Chceš pomoct do sedla nebo to zvládneš?" zeptá se ho, "možná, že si měl skutečně raději zůstat u sebe a pořádně si odpočinout než abychom jeli sem trénovat. Nejspíš toho bylo dnes už trochu moc," povzdechne si, měl ho tam raději skutečně nechat a třeba si spolu s ním trochu popovídat.


"To je dobrý jen mi to podklouzlo...Neboj se." A vyhoupne se na svého koně. "To by si dejte zítra pozor..."


"Neboj se, dáme... uvidíš." pousměje se a popojde ke svému koni. Schová si meč nejdřív svého koně vyvede ven a až potom se vyhoupne do sedla, aby nespadl, "tak pojeď, než stihneš prochladnout, dobře?" usměje se a pobídne svého koně a srovná tempo se Sasukeho koněm. "Slib mi, že si půjdeš pořádně odpočinout až přijedeme.. za chvíli se setmí... alespoň do doby než bude ta večeře s otcem a ostatními, asi by nebylo nejlepší, kdyby si tam usínal," dodá poté a s úšklebkem se na něho podívá. Dokáže si živě představit ten Sasukeho výraz, který velmi často mívá když je unavený nebo už i když je myšlenkami naprosto mimo.


"No jo co mám s tebou dělat. Jo víš, co řekla máma? že jak dojedete, že se pokusí, aby jsme měli ségru," a jede.


Překvapeně ztuhne a koukne na něj, "počkej... to myslíš vážně? skutečně tohle řekla? doslova?" řekne překvapeně, tohle tedy rozhodně nečekal, ale každopádně nemůže říct, že by sestru nechtěl. "Páni... snažil ses ji přesvědčit nebo to šlo i bez toho?" zeptá se si totiž všiml, že tohle chtěl Sasuke už předtím. Přeci jen se mu nemůže divit i jeho by zajímalo jaké to je asi mít vlastní sestru... "Jsem rád, že neprotestuješ.. nerad bych tě k tomu nutil," pousměje se. Ví, ale že kdyby to na něj nezabralo, tak by o to musel poprosit Sakuru, aby mu trochu domluvila. Je mu totiž jasné, že ona na něj jistě bude mít mnohem větší vliv než má právě on. "Alespoň že v tomhle si rozumný, " šeptne.


"No já jí jen řekl jaké by to bylo mít asi i ségru. A máma, že se pokusí..."


"No, tak to jsem zvědavý," šeptne, "ale kdo ví... možná, že se jim to ještě jednou podaří, ale nikdo neví jestli to skutečně bude holka," řekne poté zatímco se kouká dopředu, i když toho přes sníh moc nevidí. Po chvíli, ale rozezná, že už se skutečně blíží k hradu a po chvíli slyší, jak se před nimi otevírá hradní brána. Musí uznat že tentokrát jim to zabralo mnohem kratší dobu než když jeli odsud, ale je za to rád. Přeci jen už i jemu začíná být dost zima, a tak se svým koněm vjede rovnou do stáje, kde to nechá na ni, aby se o něj dobře postarala, a aby byl na zítra připravený. Ještě ale nedochází a čeká na Sasukeho, aby mohli jít společně, protože ještě kousek cesty mají společný.


Sasuke seskočí a přejde k němu a i se ho chytí jelikož je nějak unavený.


"Pomalu," šeptne a přidrží ho, "pojď, doprovodím tě, dobře?" podívá se na něho ustaraně, nelíbí se mu, že pomalu i ztrácí rovnováhu, ale raději to nahlas ani neřekne. "Opatrně dobře?" podívá se na něj a pomalu se i s ním rozejde dovnitř do hradu. Ani se nestará o to, jak na ně kolemjdoucí koukají, protože přeci jen ani jeden z nich se nemusí nikomu zpovídat. Po schodech je to ovšem o něco horší a tak jde ještě o něco pomaleji, aby snad nakonec nespadli oba dva, "Zvládneš to už nebo?" zeptá se ho Itachi , když jsou kousek od jejich ložnice. Sám upřímně doufá, že je tam už i Sakura, aby mu na Itachiho trochu dohlédla a mohla někomu dát vědět, kdyby se snad něco dělo.


"Nevím jsem najednou unavený," A drží se ho.


"Nedivím se ti, asi to na tebe za ten dnešek padlo," pousměje se a popojde s ním tedy ještě ke dveřím, kde se zastaví, "hlavně ji moc nevyděs Sasu," pousměje se, je mu totiž jasné, že kdyby ho Sakura viděla, jak ho tam Itachi vede, tak by ji to jistě rozrušilo a to právě nechce. Proto ho opatrně pustí a když vidí, že stojí, tak si oddechne, "Dobře, tak pomalu... a lehni si. Potom za tebou pošlu Naruta nebo tak někoho, aby vás nebo respektive tebe vzbudil až přijde čas večeře... tedy někdy předtím, aby ses stihl na to všechno připravit, dobře?" podívá se na něj, i když si není jistý jestli je Sasuke teď schopný ho naplno vnímat, ale na tom už ani nesejde.


"No jo..." a jde dovnitř, kde sebou mrskne do postele.


Druhý den ráno Sakura kupodivu vstane jako první a když vidí, že její manžel ještě spí, tak ho nechá a opatrně se vymotá z jeho sevření. Posadí se a počká až se jí trochu přestane motat hlava a to už se zvedne a odejde se převléci do šatů, aby byla připravená. Přeci jen dnes má Sasukeho bratr i s jejich otcem odjet, a tak na ni jistě nikdo nebude čekat. Pro tentokrát si vlasy nechá rozpuštěné, protože se venku nejspíš stejně moc nezdrží a v zrcadle se podívá na Sasukeho, který ovšem ještě stále leží v posteli se zavřenýma očima, a tak k němu zamíří. I když nerada, tak ho tentokrát bude muset vzbudit, jinak by to totiž nestihl. "Lásko, vstávej," zašeptá tiše, aby ho nějak nevylekala.


"Hmmm..." A otoči se a dal spi.


"Zlato, za chvíli máme být dole.Tvůj táta a Itachi budou již brzy odjíždět... přeci se chceš rozloučit nebo ne?" zeptá se ho a mírně se zamračí když vidí, že se otočil zády k ní. "Sasuke-kun," zavrtí nad tím hlavou a dá si přitom ruce v bok, "nenuť mě tě zvedat..." řekne vážně a trochu si vyhrkne šaty, aby si mohla kleknout na postel a nakloní se nad něj, "Sa-su-ke," šeptne se rty blízko u jeho ucha, "no tak, vstávej," dodá a líbne ho na krk. Potom už jen čeká jaký to na něj bude mít účinek, ale upřímně doufá, že tentokrát už se probere. Přeci jen by ho nechtěla tahat z postele. Ví, ale že by ho mrzelo, kdyby je nestihl a nemohl se tak s nimi rozloučit... ona sama jen těžce nese, že nemá tu možnost se rozloučit se svým otcem.


"Hmm...Chci spát jsem unavený." šeptne ze spaní.


"Půjdeme dolů a jakmile to skončí, tak si půjdeš zase lehnout, dobře? Slibuju," pousměje se, "ale teď vážně vstávej," šeptne, "no tak," pousměje se a jemně ho pohladí po vlasech, "vstávej nebo tě zlechtám," zavyhrožuje po chvíli. Sama je ráda za to že si přivstala, protože jinak by to rozhodně nestihli, "přeci je nenecháš jen tak odjet aniž by ses rozloučil," dodá poté a mírně se přitom zamračí. Chápe, že je unavený, i ona by nejraději ještě ležela, ale ví, že je slušnost a hlavně tradice, že se s nimi půjdou rozloučit. Navíc od Sasukeho se to hlavně očekává vzhledem k tomu, že je to princ. "Zlato..." šeptne a jemně ho jednou rukou pohladí po paži, doufajíc, že ho tak alespoň dostane z té postele.


"Co jsem unavený...vůbec jsem nespal,"


"Ne? Co si včera přišel, tak si usnul během chvilky," šeptne, "já vím, že se ti nechce z postele, ale měl by ses přemoct. No tak... za chvilku se potom můžeme vrátit sem a lehneme si, dobře?" šeptne a přitom se usměje. "no tak, prosím vstávej," šeptne a jemně ho vezme za ruku, za kterou ho zatahá. Sama se docela těší až si bude moct jít opět lehnout, protože jí není zrovna nejlíp, ale na to jí spánek nejspíš stejně nepomůže. "Koukni, jen tam půjdeš... rozloučíš se... řekla bych, že stejně budou mít na spěch než zase začne moc sněžit, tak si s tím zbytečně nelam hlavu, ale už bychom vážně měli jít tak prosím.. vstávej," řekne poté tentokrát už prosebně.




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama