Save me from the darkness 25. kapitola

10. července 2016 v 22:24 | Masumi-san a Mayu Uchiha |  Save me from the darkness

Opět tu mám pro vás další kapitolu:) pokud byste měli zájem o to, aby se občas povídky přidávali vícekrát denně, tak si napište do komentářů^^
Mayu - Sasuke
Masumi - Sakura, Itachi


"Neboj se.." A přejde k ní a obejme ji...



"Musím, protože to s tebou jinak nejde," povzdechne si a objetí mu oplatí. "Mám pocit jakoby si mě snad ani neposlouchal, protože se tak chováš," povzdechne si, "vím, že si asi myslíš, že to tu nezvládnu... ale budu v pohodě dobře?" ujišťuje ho a jemně ho vezme za ruku, "navíc...mě uvidíš teď mnohem častěji než jej, pochopím to," dodá tiše. Přeci jen neví jestli si nebude chtít jít s bratrem třeba zajezdit na koni nebo něco podobného. Tak nebo tak mu chce dát najevo, že s nemusí být ji tam jen tak nechat, protože ona ho skutečně chápe. Sama by chtěla se svým sourozencem strávit co nejvíce času, kdyby to znamenalo, že se potom nějakou tu dobu neuvidí.


Povzdechne si..."Fajn, když mě tu nechceš..." pustí ji a jde pryč. Zavře za sebou a jde.


Povzdechne si a to čekala, že snad začne být náladovější než ona. Vyběhne tedy za ním na chodbu, ignoruje, že na ni všichni koukají, proč utíká, ale i tak běží dál než ho chytne za ruku. "To...to není pravda," hlesne udýchaně, "jen... chci abys to vědět," řekne pomalu a důrazně, aby to pochopil i on, "jen vidím, že náznaky ti ani moc nejdou... chci být s tebou, ale vidím na tobě, že ty bys byl teď raději někde jinde, respektuju to a chápu, tak na mě tak nekoukej," řekne vážně, protože přeci jen jí to ubližuje, když se na ni dívá jakoby mu udělala bůhví co. Normálně by to nejspíš jen přešla a nechala být, ale teď to tak jednoduše nechat nechce.


"Co blázníš? A vůbec chceš si něco udělat? Ty si vážně tele... " A obejme ji, pak ji vezme za ruku a jde spolu s ní zpátky do pokoje.


"No... nemusela bych za tebou utíkat, kdyby ses hned neurazil," pokrčí rameny a po chvíli se zastaví a na moment se opře o stěnu, protože se jí začne točit hlava. Tohle byla momentálně skutečně poslední kapka, "jen jsem chtěla, aby jsi to věděl než půjdeš za Itachim, víš," vydechne, aby nějak zakryla to, že teď není schopná to dojít a že potřebuje alespoň chvilku takhle zůstat opřená o stěnu, "klidně jdi," dodá poté, protože je jí jasné, že mu dřív nebo později docvakne, že tam nestojí jen proto, aby mohl Sasukeho klidně jít. Někdy je tahle jeho všímavost sice na obtíž, ale na druhou stranu je ona sama občas tolik tvrdohlavá, že potřebuje někoho jako je právě Sasuke.


Vezme ji do náruče a jde.


Ani se nezmůže na jakýkoliv druh protestu a jen se od něj nechá nést. Opatrně se ho přitom chytne kolem krku. Možná, že nakonec přehodnotí svůj původní názor, že spát nepůjde. Přijde jí, že to je teď nejspíš to jediné, co by jí pomohlo. Jakmile jsou před jejich pokojem, tak stočí pohled k němu, "Dobrý," vydechne, "můžeš mě dát na zem... děkuju," pousměje se a ještě na chvilku přivře oči než ji Sasuke poslechne. Přeci jen se musí jít ještě převléct, protože do postele rozhodně nepůjde v těhle šatech, ve kterých byla venku. Přeci jen i když venku začalo sněžit, tak bylo docela ještě bahno a tak se jednoduše skutečně musí převléct, protože šaty jsou dost dlouhé.


Usměje se a sedne si.


Pousměje se a pomalým krokem přejde ke skříni, aby si vytáhla vhodné oblečení, "vážně jsem v pořádku," ujišťuje ho, když na sobě cítí jeho pohled. Sama si ale uvědomuje, že v pořádku bude až bude moc zalézt do peřin, "nebudu tu sama, neboj se," šeptne potom a vytáhne si nakonec namátkově jedny šaty, se kterými se potom vydá do vedlejší místnosti, aby jí s nimi služebné pomohly a taky, aby se mohla dát v klidu do pořádku,předpokládá totiž, že Sasuke stejně odejde za Itachim tak, jak plánoval. Samozřejmě mu to vyčítat nebude, protože ona na jeho místě by nejspíš udělala to samé. Samozřejmě nechce nic přivolávat, ale jeden nikdy neví, co se může stát.


Sedí a kouká na ni.


Počká než jí rozšněrují její původní šaty a potom si je sundá. Nechá je, aby je odnesly nejspíš, aby z nich mohly vyčistit ty skvrny. Oblékne si potom ty druhé, čisté šaty, které si nechá zašněrovat, ale jen málo. Potom si už, ale musí jít sednout, a tak se usadí na židli před zrcadlo v ložnici a rozpustí si vlasy. Jemně si je přitom prohrábne, aby jim dala trochu tvar přičemž si volnou rukou vezme hřeben a začne si je opatrně česat, aby to bolelo pokud možno co nejmíň. Nemá je tak zacuchané jakoby je měla, kdyby si je dnes nechala rozpuštěné, ale i tak to nejde rozčesat zrovna snadno, proto jí i delší dobu trvá než se jí to podaří učesat přesně tak, jak právě potřebuje.


Sasuke jde k Itachimu.


Itachi se teprve před chvíli dostal k sobě do pokoje, kde leží na posteli s rukama za hlavou. Původně plánoval dnešek prožít trochu jinak, ale na druhou stranu si nemůže stěžovat. Dnes je to totiž poslední den, který stráví zde. Doma. Zítra má totiž spolu s otcem odjet na výpravu, která by se mohla až nepříjemně protáhnout, protože jejich nepřítel není jen tak někdo. Ví, že to nebude jednoduché a právě proto mu to dnes ani nedalo spát. Neustále totiž musí přemýšlet nad různými možnostmi, co by se mohlo stát... Lhal by, kdyby řekl, že z toho nemá strach, přeci jen tohle má být jeho úplně první velká výprava... pravdou, ale je, že snad pro každého je tohle novinka. Jediné, co může teď dělat je snažit se tvářit, že se nic neděje.


Sasuke zaklepe na dveře.


Z jeho myšlenek ho vyruší až zaklepání na dveře přičemž sebou mírně trhne. Na moment zvažuje, že by dělal, že.neslyší, ale přeci jen to není jeho styl, "Dále," zavolá tedy tak, aby jej návštěvník slyšel i za dveřmi, ale sám se z postele nezvedá. Předpokládá, že to bude buďto někdo z rodiny, a nebo z přátel protože nikdo jiný nemá důvod za ním nyní chodit. Všechno potřebné už totiž dávno vyřídil a od své snoubenky se vrátil před chvilkou. Sám jen doufá, že se nic nestalo, protože přeci jen počítal s tím, že bude moct nabrat sílu na nadcházející válku. Nikdo totiž neví, jak to dopadne nebo co se semele, a tak se sám raději připravuje na vše a hlavně na to nejhorší.


Sasuke vleze dovnitř. "můžu?"


Na Itachiho tváři se objeví úsměv jakmile uslyší hlas svého mladšího bratra, "jistě," přikývne, jakoby ho snad někdy mohl nechat za dveřmi. Musí uznat, že ze všech těch možností je právě tahle ta nejlepší. "Posaď se," dodá poté, aby jeho bráška nevystál díru v podlaze, "děje se něco?" Zeptá se ho potom, protože přeci jen nečekal, že za ním přijde, spíš si myslel, že teď bude hlavně se Sakurou, to ale rozhodně neznamená, že není rád, že přišel. Právě na opak. "Jsem rád, že si přišel...ušetřilo mi to práci," podotkne poté, protože kdyby nepřišel on, tak by ho dříve nebo později sám vyhledal, aby se s ním mohl pořádně rozloučit.před odjezdem.


"Ne neděje jen tak jsem přišel. Vypadáš unaveně, co si vyváděl?"



"Jsem rád, že si tu," zopakuje s úsměvem na rtech, "No... večer jsem toho moc nenaspal," vysvětlí, "to bude tím, jinak dnes toho nebylo moc co dělat...vždyť víš. Horší to bude zítra," pousměje se, pravdou spíš je, že celý den byl buďto u matky, a nebo s Minori, protože ty teď nějakou dobu neuvidí a odejít bez pořádného rozloučení mu rozhodně nepřišlo správné, "A co ty? Taky nevypadáš, že by si byl zrovna ve formě," poznamená, "byl jsi jezdit na koni?" Nadhodí,.protože se k němu přirozeně doneslo, že opustil hrad a lhal by, kdyby řekl, že ho nezajímá kam se jeho mladší bráška přes dopoledne a skoro i odpoledne vypařil.


"Vzal jsem Sakuru za Ariou a pak šli do města. No nějak mi vítr sfoukl kapuci a už kolem mě byli vesničané,"


Pobaveně se na něj podívá, když si uvědomí jak to tam asi v ten moment mohlo vypadat "A vsadím se, že sis ji ani pořádně nenasadil," zavrtí nad tím hlavou a natáhne se k němu přičemž ho dvěma prsty ťukne do čela, "No, ale nedošlo k žádnému incidentu? Pokud se tedy ovšem nepletu..." podívá se na něho, je mu, ale jasné, že kdyby se něco semlelo, tak by o tom již sám určitě věděl, "Alespoň měla Sakura možnost poznat zdejší lidi...řekl bych, že tebe to potom také čeká u ní doma," vydechne, moc se mu nelíbí pomyšlení, že najednou svého bratra už nebude tak často vídat, protože přeci jenom kdykoliv jeden z nic něco potřeboval, nebo se snad chtěl svěřit, tak tu pro sebe vždy byli navzájem.


"No jo říkala, že mě pak provede...No jenže Sakuře se udělalo špatně...A tak nějak mi to tajila než došel za mnou Naruto."


"Tak...Sám moc dobře víš, že teď jí už moc dobře nebude, nejspíš si nemyslela, že by bylo nutné, aby si to věděl...nebo si s tím spíš dělal starosti, znám tě, nejsi zrovna klidný, když jde o takové věci takže..." pousměje se, "Nemusíš si kvůli tomu zbytečně dělat hlavu, dobře bráško?" Usměje se a zlehka mu rozcuchá vlasy tak, jak to občas dělával, i když ví, že zrovna tohle moc nemusel. "Uvidíš, že než se naděješ tak budeš v náručí držet malého prince nebo princeznu...nebo oboje," usměje se, sám je dost zvědavý na to, co to vůbec bude, i když celkový dojem jeho šťastného obličeje trochu kazí ta špetka smutku v jeho očích.


"Co ti je? Jsi nějaký smutný..." A kouká. "Sám jsem zvědav, co to bude,"


en nad tím s úsměvem zavrtí hlavou aniž by mu odpověděl, protože ví, že by to jeho bráška momentálně skutečně nepochopil, "to se ti nedivím, " pousměje se, "jsem zvědavý, kdy tě ta tvoje netrpělivost přemůže a ty začneš kolem zmatkovat," ušklíbne se, sám by vsadil, že se to takhle stane až v devátém měsíci, když nastane čas porodu. "Kdyby se náhodou stalo... že válka skončí dříve..." podívá se na něj, "setrvali byste zde až než se to malé narodí, a nebo byste jeli k Sakuře domů?" Zeptá se ho, protože sám sice neví jestli je to všechno možné, aby to skončilo takhle rychle, ale jeden nikdy neví. Právě proto je mnohem lepší, když budou počítat s úplně každou možností.


"Budeme tady ale pak na pár dní sjedeme k ní. Je jí smutno,"


"Nedivím se jí, přeci jen pro ni je to tady pořád cizí...cizí lidé, zvyky, krajina," odmlčí se a podívá se přitom na něj. "Bráško..." usměje se, "řekl bych, že i tobě se bude nakonec stýskat až jednou nastoupíš na trůn..." odmlčí se, jemu se rozhodně stýskat bude. Přeci jen od něj takhle dlouho pryč ještě nebyl. Nejspíš si na to, ale bude muset jen zvyknout, protože Sasuke už přeci jen není jen nějaký malý klučina. Teď už je z něj dospělý muž. Jen je někdy skutečně těžké ho takhle vidět, protože pokaždé, když se na něj podívá, tak vidí toho malého kluka, kterého bral sebou na lov, kterého učil zacházet s mečem a se kterým vždy rád závodil na koni.


"Nechce se ti jit ven... Nevim dát si spolu trénink? Už je to dlouho..."


"Hmmm" pousměje se a na moment se zatváří velmi zamyšleně, jak zvažuje jeho nabídku, "Hmm, myslím, že je to dobrý nápad," usoudí nakonec, i když s tím jeho tělo zrovna dvakrát nesouhlasí, "chceš trénink v šermu nebo snad raději jízda na koni?" Zeptá se ho a pomalu se přitom zvedne do sedu. Ví, že by se Sasukem šel tak nebo tak, protože tyhle okamžiky jsou pro něj jedny z těch nejdůležitějších. Navíc tím nepomůže jen sobě, ale i jemu. "Promysli si to," řekne poté zatímco se pomalu zvedne a protáhne se. Přejde k oknu a podívá se ven. "Jen, aby ses nenachladil," poznamená, když vidí za oknem ve větru tančit malé sněhové vločky. "Ještě sice nechumelý, ale i tak se ochladilo,"


"A co takhle obojí?"


Pousměje se,"vidím, že očividně ta tvoje hyperaktivita jen tak nezmizí," vydechne a po chvilce se otočí čelem k němu, "Půjdeme tedy hned? Pokud ovšem nechceš počkat...?" Podívá se na něj, ale už ze Sasukeho výrazu je mu jasné, že žádný odklad nepřipadá v úvahu. "No dobře, mohli bychom si tedy vzít koně a jet kousek dál na místo, kde jsme vždycky trénovali?" Navrhne mu poté, protože přeci jen tam by měli alespoň klid. Na moment se ovšem zamyslí jestli by nebylo lepší, kdyby jeli sami. Samozřejmě by to bylo jistě o něco riskantnější, ale i na druhou stranu by na to měli alespoň klid. "Dáš vědět Narutovi?" Zeptá se ho poté, aby nad tím nemusel přemýšlet jen on.


"Ne pojedem sami navíc Naruto bude určitě s Hinatou. Nechám ho oddechnout,"


Zavrtí nad tím hlavou. "Měl by si hlavně dávat pozor, aby se něco nezvrtlo...Pořád je to trochu... no vždyť víš," řekne pomalu, ale přikývne, "dobře, v tom případě myslím, že můžeme rovnou vyrazit," usoudí a obleče si plášť, aby neskočil úplně promočený. Upevní si přitom k pasu svůj meč a podívá se na Sasukeho, "Máš všechno sebou nebo se sejdeme dole?" Zeptá se ho, sice mu Sasuke říkal, že se vrátil z vesnice takže sebou jistě zbraň měl, ale neví jestli to zase nenechal v pokoji u Sakury. "Myslím, že když pojedeme sami, tak to bude lepší a hlavně i rychlejší... vzhledem k okolnostem si myslím, že bude lepší, když se tam dostaneme, co nejrychleji...kdo ví, kdy začne pořádně sněžit,"


"Tak pojď se mnou...Sakura tě ráda uvidí"


"Myslím, že teď bude nejspíš mnohem raději odpočívat, když jí nebylo dobře," poznamená, "nebudu ji rušit," dodá potom, protože je mu jasné, že když někomu není moc dobře, tak nejspíš nebude mít náladu na to si povídat. "Nevadí mi na tebe potom počkat," nadhodí, ale i tak má pocit, že je to zbytečné vzhledem k tomu, že Sasuke si stejně s největší pravděpodobností půjde za svým. Nakonec možná, že se mu ani nikam nechtělo, ale možná se jenom chtěl rozloučit, i když nepřímo. "Ale jak myslíš," řekne nakonec s pokrčením ramen a vyjde ke dveřím, aby se už někam pohnuli.


"Tak pojď " a jde a pak vleze do pokoje.


Itachi nad tím jen s úsměvem zavrtí hlavou a pomalým krokem následuje svého mladšího sourozence. Sám nakonec usoudí, že nejspíš i Sasuke už musí být po dnešku docela unavený, a tak se ani nediví, že nejdřív zamířil k sobě. Sám dorazí před dveře Sasukeho ložnice a vejde za Sasukem. Snaží se jít přitom co nejtišeji, aby náhodou neprobudil Sakuru, ale jakmile vejde dovnitř, tak zjistí, že Sakura tam stejně není, a tak za sebou v klidu zavře dveře. "Rozmyslel sis to?" Zeptá se ho potom, "nemusíme nikam chodit jestli chceš," řekne, nechce ho totiž nutit, protože je možné, že by raději zůstal se Sakurou.


"Ale to ne jen si jdu pro věci nebo jak mám asi trénovat?"


"Jak myslíš...já jen, že vypadáš...no," odmlčí se, "trochu života do toho," mrkne na něho a pousměje se, "vypadáš totiž, že bys s sebou nejraději hodil do postele a zůstal tam až do rána" ušklíbne se a raději změní téma. "necháš jí tu vzkaz nebo tak něco?" Nadhodí potom jelikož vidí, že tam Sakura není, aby jí to mohl říct normálně. Potom si ovšem uvědomí další docela důležitou věc, "mimochodem...nevím jestli se to k tobě už doneslo, ale otec chce abychom se na večeři sešli všichni společně," řekne poté. Rozhodně jeho přání chápe, protože potom už v nejbližší době nějaká taková příležitost na společné jídlo nebude. Tedy alespoň ne se všemi.


"Vím neboj řekl mi to ráno... A neboj ví, že jsem s tebou,"


"Dobře, já se jen ujišťuju, protože by byl zklamaný, kdyby si tam náhodou z nějakého důvodu nepřišel," poznamená, ale potom nad tím jen pokrčí s úsměvem rameny, "potom ji ode mě pozdravuj,"dodá poté, tentokrát má ovšem na mysli Sakuru, "važ si toho, že tu s ní můžeš zůstat a dohlížej na ni... i na mámu," šeptne, "co jsem ji dneska viděl, tak... nebyla na tom nejlíp... samozřejmě se snaží dělat, že je všechno v pořádku, ale trápí jí to. Nedivím se jí, a proto doufám, že na ni dohlédneš," řekne vážně podívá se přitom na Sasukeho, "Vím, že takhle jsem ji viděl jen jednou... ale to si ty nemůžeš pamatovat, ještě si nebyl na světě," zavrtí nad tím hlavou, sám upřímně doufá, že k ničemu takovému nedojde.


"Co je mámě?" A vezme věci a menší přehoz ať se nenachladí a jde.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama