Save me from the darkness 24. kapitola

9. července 2016 v 15:41 | Masumi-san a Mayu Uchiha |  Save me from the darkness

Tak opět tu máme novou kapitolu^^ Snad se vám bude líbit:)

Mayu - Sasuke, Naruto
Masumi - Sakura, Naruto


Po chvíli se celý zástup lidí prodere až k volným místům a to už se začne jemně prodírat, aby si mohla sednout vedle Sasukeho, protože bez něj být rozhodně nechce navíc je tu na to dost cizích lidí a kdo ví, co by se mohlo stát, "dobrý?" Zeptá se ho se rty těsně u jeho ucha, protože jinak by se tam s největší pravděpodobností neslyšeli vzhledem k tomu, že všichni začali mluvit jeden přes druhého. Musí uznat, že je to zde skutečně něco úplně jiného než u nich už i kvůli tomu, že jí přijde, že až takhle daleko by to snad ani zajít nemohlo, protože místní lidé u nich jsou v mnohém jiní než zdejší. Na druhou stranu, ale ví, že si bude muset zvyknout pokud ovšem chce, aby si i na ni trochu zvykli.



Přivine si ji. "Dobrá, dobrá, utište se a postupně mluvte. Já chtěl jen v klidu se projít... Tak bojíte se něčeho, že jste byli schovaní?"


Růžovláska se spokojeně usměje jakmile ucítí jeho ruku kolem svého pasu, jak si ji k sobě těsněji přitahuje, aby mu náhodou nezmizela. Sama se přitom rozhlédne kolem sebe, aby se mohla podívat, kdo všechno zde je. Povšimne si, že po Sasukeho promluvě se všichni na moment utišili jakoby snad i uvažovali nad tím, co mu odpoví. "Ne princi, jen počasí teď není úplně nejlepší, a tak všichni raději zůstáváme doma..." odpoví mu poté jeden z nich, když se ticho kolem začne prohlubovat. Tohle samozřejmě nebylo úplně to jediné, ale to, že bude válka a s tím to ovlivňuje celé království je jasné, že o tomhke již Sasuke jistě ví.


To jsem rad.. No tak lidi..." A drží si Sakuru u sebe.


Sakura po chvíli odloží ten pohár na stůl, aby ho nemusela držet, protože to dost pálí. Sama přitom jednou rukou obejme Sasukeho kolem pasu. Jen okrajově vnímá, že se k nim prodral očividně hospodský nebo někdo jemu podobný s tím jestli něco nechtějí. Sama musí uznat,že pohostinnost zdejších lidí je skutečně velkolepá. Člověk se tak cítí mnohem lépe když jsou lidé kolem něj přátelští a hlavně ochotní. Navíc vidí, že Sasuke se v jejich přítomnosti cítí dost dobře, tedy alespoň to odhaduje podle toho, jak je uvolněný navzdory tomu kolik lidí se kolem něj seskupilo. "Znáš je všechny?" Šeptne mu do ucha po chvíli, protože jí to tak trochu přijde.


"Jako malý jsem tu vždycky utíkal...Takže jo znám je..."



"Utíkal? Proč?" Zeptá se ho trochu nechápavě, i když na jednu to i chápe. Počká než hospodský dokončí svůj monolog, který byl mířen očividně i na ni, a tak jen zdvořile zavrtí hlavou s tím, že ona si nic nedá. Přeci jen jí stačí ten nápoj, který jí dali, i když dosud nějak nepoznává, co by to mohlo být, hlavně protože to má poněkud zvláštní neobvyklou chuť. Rozhodně se na to bude muset Sasukeho potom zeptat už jen ze zajímavosti. Mezitím v tom davu lidí hledá Naruta, kterého zahlédne kupodivu dost blízko u nich. Na druhou stranu je za to dost ráda. Z jejích myšlenek ji vyruší až zatahání za její plášť. V ten moment koukne kolem sebe až si všimne malé dívky s úsměvem na rtech, očividně taky přišla, aby se na ně podívala, "Ahoj," šeptne Sakura a pomalu k ní natáhne ruku.


Sasuke se otočí a posadí ji k nim... "je to něco jako čaj...Jen s bylinkami na uklidnění," Řekni jí jelikož jí viděl na očích, že se ho chce zeptat.


"Na bylinky to chutná dost zvláštně," poznamená je pravda, že bylinky sama o sobě moc nemusí, a tak to dost vysvětluje proč jí to chutná právě tak, jak jí to chutná. Svůj pohled potom, ale přesune na holčičku, kterou Sasuke usadil mezi ně. Všimne si, že k ní holčička natahuje ručku, aby jí sundala kapuci a mohla si tak prohlédnout její růžové vlasy, které má zapletené. Ostatní mezitím nenápadně stočí téma k nadcházející válce a vyptávají se Sasukeho na detaily čítající například kdo je jejich protivník a jestli je pravda to, co se povídá o těch zvláštních bytostech, které se dle všeho živí lidskou krví a jsou o dost rychlejší než koně.


Usměje se. A nechá ať si sundá kapuci. "No je to pravda...Proto se pojede na sever, kde budete v bezpečí..." odpoví a pohladí i holčičku.


Sakura se jemně usměje a nechá ji, aby ji jemně pohladila po vlasech, "Ukaž, taky ti je zapletu," nabídne jí, když vidí ten výraz v její tváři, jak studuje její cop. Na to děvčátko nadšeně přikývne a otočí se k Sakuře zády, aby ho měla rovně. Sakura tedy jemně prsty češe její vlasy, protože si sebou nic jiného nevzala, samozřejmě nečekala, že se jí naskytne taková příležitost i když musí uznat, že je za to ráda. Snaží se co nejpatrněji, aby ji nekudlila a jemně jí rozdělí vlasy na tři prameny, aby je mohla zaplést. Mezi ostatními lidmi to po Sasukeho prohlášení začne šumět hlavně z důvodu toho, že jim skutečně potvrdil jejich domněnky.


"Klid nebojte se... Vime si s tím poradit"


I přes Sasukeho ujištění ruch v místnosti neustává. Některé sice jeho ujištění uklidnilo, ale přesto jsou zde i ti, kteří s ním nesouhlasí. Ihned se rozjedou spekulace o tom, co se bude dít, když se dostanou až k nim. Rozhodně by to byl velký masakr a bylo by mnoho obětí. Sakura jejich strach moc dobře chápe, protože pořád jde o jejich životy a i o životy jejich rodin. Nediví se, že nejsou moc nadšeni z toho, že všechno záleží na někom jiném. Ostatní si ale očividně neuvědomí, že i jim, vojákům, princům...králi. Všem jde o vítězství, protože kdyby prohráli, tak by to mělo fatální následky pro všechny bez rozdílu v postavení.


"Kliiiiid!!!" Zvýší hlas už i on, ale u toho se zakucká. "přestaňte panikařit,"


Sakura není jediná, kdo sebou při tomhle jehi výkřiku polekaně trhne, protože to skutečně nečekala. Očividně to ale zabralo, protože se najednou kolem rozhostí poměrně děsivé ticho. Růžovláska tedy raději rychle dokončí účes děvčátku, které sedělo před ní a potom svoji ruku přesunula na Sasukeho rameno, "klid," šeptne tiše jelikož vidí, že i na něj je toho křiku už víc než dost. Na jednu stranu se mu ani nemůže divit vzhledem k tomu, že na hradě je docela klid, a tak je zdejší ruch jednoduše velmi neobvyklý. "Nemůžeš se jim divit.." dodá poté tak, aby to slyšet pouze on, což není tak těžké vzhledem k tomu, že sedí tak blízko u sebe.


"Vím, ale nemusejí panikařit." a taky ji chytí. "Tak konečně jste se uklidnili. Nemusíš panikařit, proto se jede na sever,"


"No dobře," šeptne růžovláska a po chvíli ho pustí. Neví jestli je to jejím stavem nebo tím vzduchem, ale udělá se jí lehce nevolno "Půjdu jen trochu na vzduch," šeptne mu do ucha, když se pomalu zvedne a vydá se k východu zatímco jí místní ustupují z cesty a zase za ní uličku zavírají jakmile tudy projde. Jakmile otevře dveře a vyjde na čerstvý vzduch, tak se úlevně nadechne a potom zase vydechne. Možná, že je venku o něco větší zima, ale rozhodně je to změna k lepšímu oproti vzduchu, který byl v tom hostinci. Tady se totiž dá alespoň volně dýchat. Udělá tedy několik krůčků dopředu a obrátí tvář směrem k nebi přičemž cítí, jak jí na tvář dopadají miniaturní vločky, které ovšem téměř ihned roztávají.


Naruto vyjde taky ven a přejde k Sakuře. "Je ti dobře?"


Po chvilce stočí hlavu hlasem, "Ano, jen jsem na moment potřebovala na vzduch," vysvětlí. Ví, že i on si jistě musel všimnout, že v místnosti moc dýchatelno nebylo. "Nemusíš si o mě dělat starosti, ale spíš o Sasukeho... je tam teď sám," vydechne tiše, "byla bych nerada, kdyby se mu snad něco stalo," řekne vážně a její pohled se na moment změní na starostlivý. "Počkám na něj raději tady, než si s nimi všemi promluví, nechci ho rušit..." odmlčí se, "takže mu prosím nic neříkej," řekne poté. Přeci jen nejde o nic vážného, jinak by mu to samozřejmě řekla. Už moc dobře ví, že by mu rozhodně nemohla něco takového tajit.


"Pojď se aspoň támhle posadit. A dojdu pro něj,"


Povzdechne si a chvilku ho mlčky pozoruje než opět začne: "Naruto," osloví ho a přitom mírně zavrtí hlavou. "Zbytečně ho neruš kvůli mě, dobře? Skutečně to není nic vážného," podotkne vážně, "vypadal, že je zde rád tak proč mu to kazit?" Podívá se na něj a mírně přitom zavrtí hlavou. "Slib mi to," podívá se na něj vážně, "až bude chtít, tak rozhodně přijde... zbytečně ho neplaš není přeci důvod k tomu, abychom mu přidělávali větší starosti... obzvlášť v této době," šeptne doufajíc, že si z toho něco vezme právě i blonďatý strážce. Už teď si umí představit jeho starostlivý výraz, bůhví, co by si nakonec stejně myslel.


Pochybuju ty si pro něj prej nejdůležitější." S tím vleze dovnitř. Sasuke tam sedí a dopíjí své pití.


Povzdechne si, musí uznat, že takhle je to mnohem komplikovanější, ale rozhodně nemá v plánu se s ním začít hádat. Ví, že by jí to stejně nakonec k ničemu nebylo. Rukama si tedy obejme trup zatímco čeká než Sasuke vyjde ven s Narutem v závěsu, protože jí přijde, že právě tohle její manžel udělá až mu to Naruto všechno řekne. Možná, že to na jednu stranu hude skutečně dobře hlavně kvuli tomu, že se možná dostanou zpátky na hrad, protože právě teď nemá na to, aby se ještě šla předcházet. Ani ne tak kvůli té zimě, která je velku rozhodně pořádná oproti tomu, jak bylo, když vyjeli, ale spíš kvůli tomu, že jí skutečně není o moc lépe.


Sasuke pak vyjde ven a dojde k ní a klekne si k ní. "Není ti dobře?" a pohladí ji.


"Je mi fajn, Naruto určitě přeháněl," vydechne tiše, "nemusel si za mnou chodit, klidně si tam i mohl zůstat pokud si chtěl..." šeptne, ale spíš než aby se od něj odtáhla se natáhne a pevně ho obejme, "možná... že mi není úplně nejlíp," připustí poté po chvilce ticha, protože jí přijde veškeré zapírání zbytečné. Navíc si všimla, že Sasuke většinou pozná, když se s ní něco děje navíc teď by to ani nebylo tak těžké vzhledem k tomu, že musí být i trochi bledá, když už s tím, že jí není dobře vyrukoval i Naruto. Ani po chvíli svoje sevření neuvolní a jen mlčky přemýšlí jestli by mu měla zkusit nadhodit, že by se snad mohli již pomalu vrátit na hrad, protože jsou již pryč docela dlouho.


"Půjdeme domů chceš? tam si hajneš i s Akim,"


Pro sebe se usměje, když jí Sasuke oznámí, že už pojedou, přesto se, ale trochu nejistě odtáhne a podívá se na něj, "A jsi si jistý, že tady nechceš raděj zůstat ?" Zeptá se ho, přeci jen všechno nemusí být vždycky podle ní a doufá, že tohle si Sasuke uvědomuje. Sama ani nemá tentokrát sílu na to se ohradit, že není malá holka, protože je pravda, že trocha odpočinku by jí skutečně mohla pomoct a dokonce by jí i mohla udělat dobře, když už se teď cítí právě takhle. "Protože pokud ano, tak mi klidně řekni," šeptne tiše. Chce, aby tentokrát bylo i po jeho a jednoduše si to nemůže odpustit, když viděla, jak si to tu Sasuke užívá, "ale...neodpověděl jsi mi," dodá poté.


"Na copak. A mě to nevadí však tu můžeme ještě jít..." A mávne na Naruta.



Chvilku mlčky zvažuje, jak to podat než začne: "No, předtím si zmínil, že je znáš, protože si sem utíkal, když si byl malý...ale neodpověděl si mi proč si utíkal," řekne opatrně a odtáhne se natolik, aby na něj viděla a mohla tak sledovat výraz v jeho obličeji, protože si nebyla moc jistá jak to vezme. Přeci jen možná, že jí předtím neodpověděl z určitého důvodu a ne jen kvůli tomu, že by na to snad zapomněl nebo ji dokonce přeslechl. To už si všimne, že se k nim pomalu rozejde Naruto na Sasukeho pokyn s tím, že od něj Sasuke nejspíš potřebuje. Sama ho chvilku pozoruje dokud se nezastaví u nich s tázavým výrazem ve tváři,potom stočí pohled opět k Sasukemu.


"Půjdeš s námi kdyby se jí přitížilo jelikož koně máme mimo. A utíkal jsem tu, když mě to na hradě nebavilo,"



"Můžeme dojít ke koním, a nebo je můžu přivést pokud budete chtít?" Navrhne jim Naruto, aby nemuseli jít pěšky, a nebo jít ke koním. "Myslím, že teď nyní už se o nenápadnost zajímat nemusíme," nadhodí poté, protože přeci jen již každý ve vesnici musí vědět, kdo přijel. "Půjdeme tedy nebo...?" Promluví tentokrát Sakura s pohledem upřeným na Sasukeho, aby zjistila, jak se nakonec rozhodne třeba už jen podle jeho výrazu, který mnohdy prozradí mnohem více než slova. Sama by byla už nejraději na cestě, vlastně se už vidí, jak uléhá do postele. Unavená sice není, ale něco takového je příjemná forma odpočinku.


"Tak půjdeme..."A vezme ji za ruku a jde. "líbí se ti tady u nás?" a jde.


"Nemůžu říct, že ne, ale...právě teď si až moc dobře uvědomuju, jak moc se mi stýská," vydechne tiše, "jediné, co mě uklidňuje je fakt, že jednou se vrátím zpátky domů a budu moct provést po okolí já tebe," usměje se a letmo se na něj podívá, sama doufá, že až ti nastane, tak bude moct vzít i jejich maličké. "Ale nejen po lidech..." řekne poté, nejvíc ze všeho by chtěla vidět hlavně svého otce, se kterým se nejspíš uvidí až výprava skončí. Do té doby si budou nejspíš moc pouze psát dopisy. Právě proto taky doufá, že ta válka brzy skončí vítězstvím právě na jejich straně. Jinak by to totiž mohlo znamenat, že ho už vůbec neuvidí, což by jen těžce nesla.


"Neboj se až skončí válka, tak půjdeme za tvým tátou,"


Mírně přikývne, "nakonec jednou to bude i tvůj domov... Přeci jen...no... Myslím, že místní by tě jistě rádi poznali vzhledem k tomu, že jednou tam budeš králem," vydechne, ale tohle nijak moc nerozebírá, protože na to přeci jen moc myslet nechce. Pro ni to totiž bude znamenat, že její otec.už bude po smrti. Po chvíli dojdou až na konec vesnice, kde na ně čeká Yahiko spolu s koňmi. Sakura se tedy zastaví kousek u Sasukeho hřebce, aby se Sasuke mohl vyhoupnout do sedla a aby potom Naruto mohl vysadit nahoru i ji. "Doma budeme během chvilky," podotkne po chvíli Naruto nejspíš, aby uklidnil Sakuru, která je už myšlenkami v pokoji.


Sasuke se nad tim usměje a vyhoupne se. Pak kouka na Naruta.


Naruto popojde k Sakuře, kterou co nejjemněji chytne, aby se jí po jeho počínání neudělalo ještě více zle a zvedne ji tak, aby si ji Sasuke mohl přitáhnout k sobě. Jakmile je tedy dobře usazená v sedle, tak sám přejde ke svému koni a vyhoupla se do.sedla. Potom se už jen podívá na Sasukeho a vyčkává než vyjede.
Sakura se mezitím mnohem lépe usadí před Sasukeho a chytne se, aby nespadla, i když pochybuje, že by ji právě Sasuke nechal spadnout. "Klidně jeď rychleji" řekne poté, aby tak ji Sasuke slyšel. Chce už být na hradě i když to bude znamenat, že jí nebude nejlíp. Tohle je ochotná podstoupit.


Pojedu tak akorát. Nevypadáš nejlépe, tak se klidně přitul," A vyjede.


Sakura mírně přikývne a opře se o něho přičemž zavře oči. Její hlavní prioritou je nyní se soustředit na něco příjemného, aby jí nebylo špatně. Snaží se si tedy vybavit jejich rodinu... to, jak jsou konečně šťastní bez hrozby nějaké války jako nyní. Rozhodně chce, aby jejich malé, které je nyní na cestě a i ty, které přijdou, vyrůstali ve světě, kde bude bezpečno. Ve světě, kde se nebudiu muset bát o své životy nebo o své blízké, protože v tom světě bude vládnout spojenectví. "Miluju tě... víš to, že ano?" Šeptem po chvíli a i se zavřenýma očima vyhledá Sasukeho ruku a jemně se ho chytne tak, aby to jeho samotného nijak neomezovalo při držení otěží, aby mohl řídit koně.


"Vím i já tebe miluju..." a líbne ji do vlasů a jede.


"Já tebe víc... my oba," usměje se na něj a pomalu otevře oči, aby se podívala, jak daleko jsou od hradu. Naštěstí zjistí, že jsou už poměrně blízko, přeci jen se nemůže dočkat až bude stát na pevné zemi, "neříkej o tomhle Hinatě," řekne poté prosebně, nechce, aby se strachovala i její starší sestřička, "navíc... stejně si myslím, že má teď starostí víc než dost kvůli Narutovi," odmlčí se, " ta holka je v tom totiž až po uši... na jednu stranu je to hezké, že se mají rádi, ale nemyslíš, že bychom mohli zkusit něco... vymyslet? Jak jim pomoct?" vydechne, aby nemusela myslet na to, že je jí skutečně dost špatně. Raději se pro upírá právě k tomuhle


"Nad tím přemýšlím už dlouho, jak jim pomoct...Neboj nic jí neřeknu. Tohle je jenom mezi námi. " A zastaví. Sleze a pak jí pomůže. "Pojď zajdeme pro Akiho,"


"Možná, že by nám mohl nějak pomoct tvůj bratr... možná, že ne teď, ale..." začne zamyšleně, není si jistá jestli po něm nechce příliš, když chce, aby do toho zatáhl i svého vlastního bratra, "mohli bychom se o tom pobavit až... no až k tomu bude lepší příležitost..." řekne nakonec a oddechne si jakmile pod nohama ucítí pevnou zem, "nemyslíš, že by bylo lepší kdybychom ho nechali ať se v klidu proběhne?" navrhne mu, "přeci jen je teď se svou maminkou a sourozenci, navíc ještě není ani nijak pozdě tak... co kdybychom si pro něj zašli až později?" navrhne mu s úsměvem na rtech a vezme ho za ruku pro případ, že by se jí náhodou zamotala hlava.


"No já to myslím tak, aby ti nebylo smutno..."A chytne ji a vede k pokoji.


"tak myslím, že za chvíli o sobě pomalu ani nebudu vědět," podotkne, protože přeci jen sama má v plánu si lehnout a spát, "a ty... chystáš se někam?" nadhodí, když si uvědomí, že to nejspíš myslel tak, že tam s ní on sám nebude. "Tedy... samozřejmě nemusíš, jen se tak ptám," řekne rychle, aby si snad nemyslel, že nutně vyžaduje jeho přítomnost. Samozřejmě by za to byla ráda, ale uvědomuje si, že Sasuke má i vlastní život a hlavně, že nejspíš fakt, že je pořád s ní mu už taky může připadat trochu nudný a to ona rozhodně nechce. "Chystáš se rozloučit s Itachim? Zítra na to už nejspíš tolik času nebude," nadhodí, když si uvědomí, že se zítra většina odebere na výpravu.


"No chystám se za ním...ale neboj půjdu až budeš spinkat. Vrátím se dřív než budeš vzhůru"


"Jak chceš, nebudu tě držet u sebe pokud nebudeš chtít, navíc... Yahiko mě bude jistě hlídat, tak se nemusíš bát dobře?" pousměje se a přitom se na něho podívá. Pohladí ho po ruce a to už jsou skoro před dveřmi do jejich pokoje, "ale je to na tobě, lásko," mrkne na něho, "každopádně ho ode mě nezapomeň pozdravovat," dodá vážně, přeci jen s Itachim už nějakou tu dobu nemluvila. Vlastně od toho plesu. Ráda by to sice napravila, ale bohužel na to teď tak nějak není čas. To už se, ale zastaví před dveřmi do jejich společné ložnice, "takže? Jak ses rozhodl?" zeptá se ho, sama vyčkává, aby věděla jestli ho má políbit na rozloučenou a nebo jestli tedy bude s ní.


"Pojď...Říkal jsem, že půjdu až budeš spinkat..." A otevře jí a spolu s ní vejde a zavře.



"Sasuke, nemusíš jestli nechceš... zvládnu to i tak, navíc se nechystám jít spát, tak se neboj," usměje se a líbne ho na rty zatímco se otočí a rozejde se ke skříni, aby se mohla převléknout do něčeho, co bude jednak pohodlnější a jednak o něco teplejší, protože teď je docela zmrzlá z venku. "Navíc, kdo ví jestli bude mít čas celou dobu vzhledem k tomu, že je výprava za dveřmi, nechci, aby si to kvůli mě promeškal," podotkne, nechce, aby z toho byl Sasuke potom smutný, protože si už rozhodně stihla všimnout, že mají se svým bratrem neskutečně dobrý vztah asi tak, jak ona s Hinatou, i když u kluků je to ještě o něco více obdivuhodné vzhledem k tomu, že by to mohlo být právě naopak.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama