Save me from the darkness 21. kapitola

6. července 2016 v 22:18 | Masumi-san a Mayu Uchiha |  Save me from the darkness

Tak a máme tu opět další díl:)

Mayu - Sasuke
Masumi - Sakura

Druhý den ráno Sakura ještě stále spí a drží Sasukeho v objetí, i když už neleží tak vysoko jako předtím, když usínala. Tentokrát má ona hlavu jemně opřenou o tu jeho a ještě v klidu spí, i když je slunce už poměrně vysoko na obloze. Po chvíli se mírně zavrtí a sklouzne víc dolů a hlava jí přistane na jeho rameni, "ummm," zamumlá ze spaní a přetočí se na bok, že ho jednou rukou obejme kolem pasu, aby se náhodou nestalo,že by se jen tak zvednul a odešel někam. Přeci jen jí ještě včera slíbil, že s ní dnes půjde ven, aby se mohla trochu projít po okolí navíc si je jistá, že jí čerstvý vzduch jistě prospěje, protože kdyby se měla jen vyklánět z okna, tak by to nebylo úplně nejbezpečnější.


Sasuke je už nějakou dobu vzhůru a tak ji obejme a přivine k sobě a ještě na chvíli hladí.


"Sasuke?" Šeptne rozespale, když ucítí, jak ji jemně hladí po zádech. Chvilku se probírá se zavřenýma očima, které po chvíli pomalu otevře a zamžourá kolem sebe. Následně pohled trochu zvedne a podívá se na Sasukeho a jemně se usměje, když vidí, že už je dávno vzhůru, "jak ses vyspal?" Zeptá se ho tiše a položí si hlavu na jeho hruď, aby mohli oba ještě chvilku ležet. Vidí, že v místnosti už je o něco více světla, ale stále ještě nebude nějak pozdě, a tak zůstane ještě ležet v posteli, protože se je jí nechce vylézt z teplého místečka navíc, když tam má ještě u sebe Sasukeho, který se očividně taky ještě nikam nechystá, protože to už by se již dávno snažil vstát a jistě by si ji ze sebe odsunul.


"Dobrý... Co ty jak ti je?" A dal ji hladí.


"Tak to jsem ráda," Usměje se a ještě na moment přivře oči, "v rámci možností je mi docela dobře," odpoví mu po chvíli přemýšlení, protože sama nevěděla, jak svůj momentální stav popsat. Navíc si byla vedomar toho, že její stav bude zhoršovat a dobře ji bude zase až v posledních měsících. "Je ještě brzo,aby nu bylo špatně, ale upřímně si myslím, že by mi ten čerstvý vzduch skutečně prospěl...co kdybychom šli po snídani? Až se nám bude chtit vstát?" Navrhne mu. Byla by se i řada projela na koni, ale nevi jestli je to zrovna to nejlepší, "navíc bychom měli vzít i Akiho, aby se taky trochu proběhl," pousměje se a pomalu otevře oči, aby se na něj mohla podívat.


"Tak můžeme se nasnídat. Projet se na koni můžeme taky spolu jestli chceš... A Akiho vezmeme. Na co máš chuť? Myslím ke snídani."



"Upřímně na cokoliv," odpoví mu, "můžeme pro něco poslat služebné... ale ty máš něco na co bys měl chuť," řekne a přitom se na něho podívá, "ráda se projedu na koni, už mi to chybí i když to je jen pár dní..." pousměje se, "Aki bude určitě rád jen doufám, že se do té doby vzbudí, abych ho náhodou nemusela budit...přece jen je tak roztomilý když spí," šeptne, "stejně jako ty" dodá a zvedne se na loktu přičemž se k němu přiblíží a políbí ho. "I když musím přiznat že bych to do tebe v první chvíli ani neřekla..." hlesne s úsměvem na rtech. Na druhou stranu dává smysl, že se chová uvolněně alespoň ve spánku, protože to se nemůže tak úplně kontrolovat.


Zčervená, jak ji poslouchá..." Já pojím cokoliv, tak si řekni, co by sis dala"


Usměje se nad tím, když vidí, že občas může i ona jeho dohnat k červenání. Přijde jí to jako velmi netypický jev, a proto si to chce vychutnat než se jeho obličej vrátí zase do normálu. "No já si dám cokoliv takže bych za nimi zašla a poslala je pro něco," řekne nakonec a pomalu se zvedne do sedu přičemž zavolá na služebnou, která během chvilky otevře dveře s otázkou, co může pro Sakuru udělat. Ta ji tedy poprosí, aby jim přinesla něco k snídani a dala k tomu i něco pro Akiho, aby se mohl najíst i on. Potom se opatrně protáhne a rozhlédne se, přemýšlejíc nad tím jestli by se měla už převléct a nebo jestli má zůstat ještě v posteli spolu se Sasukem.


"Ještě hajej potrvá než to připraví. Chceš vědět, jak jsem včera dopadl u Karin?"


Mírně přikývne a opět se k němu zahrabe do peřin, ale tentokrát si lehne na záda, aby se jí lépe leželo, "jistě. Jen povídej...viděla jsem, jak tě to včera zmohlo, a tak jsem tě s tím ještě nechtěla otravovat... ale zajímá mě, co ti řekla...jen doufám, že to dopadlo dobře?" Zeptá se ho a přitom natočí hlavu jeho směrem, aby viděla i výraz v jeho obličeji, "a hlavně...děkuju, že si to skutečně udělal... vím, že se ti do toho moc nechtělo a o to víc si toho vážím," pousměje se a jemně ho vezme za ruku přičemž si s ním proplete prsty, protože ho chce mít u sebe alespoň takhle. Sama přitom přemýšlí nad tím, jak to Karin asi musela vzít, když se jí to Sasuke snažil vysvětlovat.


"Tak začalo to takhle..." začne jí to vyprávět a přivine si ji k sobě.


Napjatě ho poslouchá a jakmile skončí tak chvilku mlčky kouká do stropu, "Aha," vydechne, "no nejspíš bylo přehnané čekat, že to pochopí rovnou, ale pořád mohla zareagovat i mnohem hůř když si to tak vezmeš," pousměje se, ale přesto ji to zjištění dělá starosti. Bojí se, že to nakonec stejně nepřijme a že jim bude dále dělat problémy a nebo dokonce vyplní jednu ze svých výhružek, "myslíš si, že to pochopí?" Zeptá se ho po chvíli zamyšleně, "že nás nechá...být? Že se tě bude schopná vzdát?" Zeptá se ho, protože sama o tom docela pochybuje, ale bohužel ji už došly nápady, kterými by ji snad mohli přesvědčit, že to, co je mezi nimi je skutečně a že Sasuke ke Karin nikdy nic necítil.


"Snad to pochopí. Doufám, že není tak pitomá..."


"Možná, že ji na jednu strachu chápu," řekne po chvíli tiše, "sama si neumím představit jak bych reagovala kdyby se náhodou... kdyby se náhodou mě stalo to co jí tedy... umím to pochopit. Alespoň na jednu stranu..." šeptne, "a právě proto mám strach jestli tohle dopadne dobře," řekne vážně a přitom se na něho podívá. "Kdo ví, jak to všechno nakonec dopadne," vydechne a jednu ruku si položí na bříško. Neumí si představit, že by snad Karin byla skutečně schopná něco podniknout. "V dnešní době lidé umírají pro lásku," řekne vážně, přeci tak nebo tak to jistě nebudou mít jednoduché v žádném případě.


"Neboj nenechám, aby se vám něco stalo..."


"Já vím, že ne," Usměje se na něj, otočí se na bok a přísune se k tomu jeho, "víš co?" Zeptá se ho po chvilce a přitom se mu zadívá do očí, "miluju tě...hrozně moc," šeptne a následně ho dlouze políbí na rty, "a vždycky budu," dodá když se od něj odtáhne a si opět položí hlavu na jeho hruď, kde spokojeně přivře oči. Ví, že slova jsou málo na to, aby byla schopná vyjádřit přesně to, co k němu zrovna cítí, ale přesto všechno mu to chce dát alespoň nějak verbálně najevo, i když někdy jsou slova skutečně zbytečná. Přála by si, aby tady s ním mohla jen tak zůstat ležet, ale moc dobře si uvědomuje, že i přesto vsechno bude muset nakonec vstát.


"Já tebe taky miluju neboj. Vás oba." A hladí


Usměje se nad tím, "Já vím, že ano," šeptne, " jsem si jistá, že tě to malé bude tak milovat...ať už se stane cokoliv," mrkne na něj. Přijde jí skoro nemožné, aby dítě úplně zanevřelo na své rodiče a navíc si nemyslí, že by jí nebo jemu k tomu dal Sasuke nějaký důvod. To už ji, ale z myšlenek vytrhne zaklepání a po chvíli dovnitř vstoupí služebné, které jim přinesou jejich snídani a poté opět s úklonou odejdou. Na to se už tedy Sakura zvedne na loktech, aby se podívala, co mají dnes k snídani. Ze všeho nejdřív se ovšem natáhne pro pohár s čistou vodou a pomalu se napije. Potom se opatrně zvedne a vezme misku, kterou dá na zem, aby se z ní potom mohl Aki najíst.


Usměje se. "tak se napapej,"


"Taky bys měl... přeci jen dneska nebudeme jen tak sedět," usměje se a přitom se na něho podívá. Podá mu jeho talíř a sama si vezme ten druhý a posadí se na postel, protože přeci jen je v místnosti dost chladno a ona by přeci jen nerada nastydla. Talíř si přitom složí do klína a vezme si sousto, "Co budeme nějak nejdřív? Projdeme se po okolí nebo půjdeme nejdřív na koně?" zeptá se ho se zájmem v hlase, rozhodně se těší až bude zase na chvilku venku se Sasukem jako bonus, protože přeci jen už tak se počasí postupně začíná kazit, a tak toho chce využít dokud je jenom možnost. "Taky bychom to měli nějak vymyslet s Akim," dodá poté, protože si není jistá jestli by chtěl znovu spolu s nimi jezdit na koni.


"Tak nejdřív se projdeme a pak se projedeme jestli bereš"


"Souhlasím," kývne hlavou, alespoň si bude moct při jízdě na koni trochu odpočinout, "otázkou, ale je, co si obleču," vydechne, přeci jen tohle je snad problém všech dívek. Moc dobře ví, že má hned několikero šatů, ale přesto má vždycky problém si vybrat ty správné. Na druhou stranu má pocit, že by si tentokrát mohla zvolit něco lepšího na ježdění na koni, protože přeci jen takhle by to nebylo až moc pohodlné. Na druhou stranu má, ale strach, že kvůli počasí se bude muset obléct skutečně velmi teple, aby jí nebyla zima. "Možná bychom potom mohli někoho poprosit, aby vzal Akiho dovnitř potom, co mi půjdeme na koně, protože by to pro něj nebylo zrovna nejlepší už jen kvůli tomu, že je ještě hodně malinký,"


"Neboj Naruto nám ho pohlídá. A obléct, co třeba kombinézu co se nosí, jak se jezdí na koních,"


Trochu nechápavě se na něj podívá, protože tohle ještě neslyšela, "No uvidím, potom se rozhodnu," řekne po chvíli, protože sama ještě ani neví jaké bude venku počasí, "Spíš mi řekni,kudy mě máš v plánu dneska provést?" Nadhodí poté zatímco pomalu jí svoji snídani a zapíjí to čistou vodou. "Vím, že bychom nejspíš neměli chodit nikam daleko, ale i tak je jistě i v okolí něco málo k vidění," šeptne potom, uvědomí si, že bude muset jistě za pár dní začít balit na cestu do té pevnosti, protože podle toho, co Sasuke říkal, tak tam pojedou již brzy, "Sasuke...?" začne pomalu, "proč se vůbec bude odjíždět odsud?" zeptá se ho, protože sama neví jestli to bude nějaký rozdíl než jestli budou zde a nebo někde mnohem víc na severu.


"Nevím jen řekl, že vás tam mám vzít...No tak můžeme se projít po zahradě... Až ke štěňatům. A pak se projet třeba do města jestli chceš"


"Aha, no myslela jsem, že o tom víš něco podrobnějšího a nebo alespoň něco víc o tom," odmlčí se a potom jen mírně přikývne, "ráda se podívám k ostatním pejskům," řekne s jiskřičkou očích.. Psy milovala už odjakživa a být v jejich blízkosti je pro ni to nejlepší. "Dobře, no... myslím, že to není tak špatný nápad s tím městem," odmlčí se, "Ale... asi bychom se potom měli převléct abychom nepůsobili nenápadně," podotkne, sama ráda chodila mezi obyvatele, ale v obyčejném oblečení, aby nebudila pozornost a mohla se tak podívat, jak jejich poddaní žijí a jak to ve městech ve skutečnosti vypadá. "Tedy... pokud s tím budeš samozřejmě souhlasit, " dodá a pomalu se přitom na něj podívá.


"Naši tě ještě neznají...myslím vesničané, ale jestli chceš řeknu Narutovi o oblečení a můžeme jít,"


"No já to měla na mysli kvůli tobě, protože tebe jistě znají," odpoví s pokrčením ramen, "A... kdybych tam šla v normálních šatech, tak bych zbytečně přitahovala pozornost, "pokrčí rameny, "no, dělej, jak myslíš, já si taky zatím najdu něco na oblečení," řekne a odloží talíř, na kterém měla snídani a pomalu se zvedne přičemž přejde k velké skříni, kde má uloženo své oblečení a začne si hledat něco vhodného v čem by se jí dobře procházelo a hlavně poté i dobře jezdilo na koni. Je jí už ale předem jasné, že zrovna rychlé to nebude a taky proto s tím začala už teď, když Sasuke ještě snídá, "nejdříve, ale stejně půjdeme ke štěňatům, ne?" ujišťuje se, protože to stejně bude potřebovat nějaké, u kterých nebude vadit, když si je zašpiní.


"Jo jdeme tma nejdřív... Pak do města,"

"Dobře," usměje se a pomalu si rukou prohrábne vlasy, přemýšlejíc co si s nimi dnes udělá, ale nakonec usoudí, že nejlepší bude, když si je jenom splete, protože přeci jen nějaký složitější účes by se jí po jízdě na koni stejně nejspíš zničil. "Budou tam i Akiho rodiče? Nebo tedy alespoň jeho mamka?" zeptá se ho potom a trochu se vykloní, aby na něj viděla pře otevřené dveře šatníku a usměje se. Potom se ovšem zase schová a začne se opět prohrabovat svým oblečením, přemýšlejíc jestli si má vzít šaty a nebo jestli zvolí raději svoje oblečení na ježdění na koni. "Um... tohle je skutečně hrůza," zamumlá si pro sebe, protože jí přijde neskutečné, že má tolik věcí, ale ve skutečnosti nic na sebe.


"Co nemůžeš si vybrat...A jo bude tam Akiho mamka,"


"Ne," odpoví mu a zavrtí hlavou, i když ví, že to on vidět nemůže, "nejspíš vsadím na klasiku," řekne nakonec a zvolí si jednoduché tmavé šaty, které obvykle nosila na takového příležitosti. Vyndá si je ven a skříň následně zavře. "Půjdeš to ještě říct Narutovi? Přeci jen... předpokládám, že to ještě neví?" Podívá se na něho, "Pustí ho vůbec?" Zeptá se ho potom. Sama si sice všimla, že už včera vypadal o poznání líp, ale přeci jen není odborník, aby mohla určit jestli je nebo není schopný plnit své povinnosti jakožto Sasukeho osobní strážce. Mezitím, co nad tímhle přemýšlí, tak si stoupne před zrcadlo a jen si povzdechne, když spatří svůj odraz. Dlouhé růžové vlasy, které jí splývají až k zadku se jí jemně vlní už jen kvůli tomu, že je nemá rozčesané. Rozhodně by si při svém nynějším vzhledu nedovolila vystrčit paty.


"Pustí ho"


Začervená se a přitom se otočí čelem k němu, "Sasuke," vydechne tiše a mírně se usměje. Musí přiznat, že v tuhle chvíli by ji skutečně nic nepotěšilo víc než to, co právě řekl. Proto taky pomaloučku přejde k němu a vleze si do postele přičemž po čtyřech přeleze k němu, "doufám, že máš pravdu," hlesne tiše a vtiskne mu polibek na rty jako tiché poděkování za to, co řekl. Potom si ale uvědomí, že zase skončila tam, kde původně nechtěla, protože se chtěla začít pomalu připravovat, ale na druhou stranu usoudí, že Sasuke na ni při nejhorším počkám. Navíc dle jeho výrazu soudí, že mu tam rozhodně nepřekáží. Obejme ho kolem krku, aby mu mohla být ještě blíže, "Jsem ráda, že tě tu můžu mít takhle u sebe," zašeptá.


"To věřím, tak se převlíkni ať můžeme jít za těmi malými,ů


"Hmmm" pousměje se, "no jo, no jo," povzdechne si, "Ale řekla bych, že by ses měl taky jít převléct," podotkne ho přičemž ovšem z něho sleze a pomalu sejde na zem a pomalu se protáhne. Prohrábne si rukou vlasy a přejde k šatům, které si předtím odložila a vezme si je. Sama mezitím odejde do vedlejší místnosti a zavolá si služebné, aby jí pomohli se šněrováním, tentokrát si, ale dává pozor, aby jí to utáhly pouze přiměřeně aby mohla dýchat. Poté je nechá jít s tím, že vlasy si zvládne už upravit sama a s tím se taky vrátí do pokoje a posadí se ke stolu k zrcadlu, aby na sebe viděla a popadne svůj hřeben, kterým si začne rozčesávat vlasy, aby si je následně mohla zaplést.


Sasuke se na ni kouká a ani nedýchá skoro.


Všimne si v zrcadle jeho odraz, jak na ni upřeně kouká, "Děje se něco?" zeptá se jej, protože jí přeci jen ten pohled nedá, aby se nezeptala. Pomalu si přitom češe vlasy, protože čím víc rozčesané je bude mít tím rychleji je bude mít zapletené. Navíc podle toho, že Sasuke ještě nevstal soudí, že má ještě dostatek času a právě proto ani nijak nespěchá. Navíc si je jistá, že kdyby k tomu měla důvod, tak by ji již Sasuke jistě začal popohánět, že to nestihnou. Pravdou ovšem je, že mají celý den... tedy alespoň ona, protože přeci jen neví jestli její manžel nemá na odpoledne už jiné plány a nebo snad povinnosti, které by mohli znamenat, že s ní bude moct trávit pouze dopoledne.


Usadí se a dál na ni zaujatě kouká.


"Sasuke?" usměje se a pozoruje ho přitom v zrcadle, aby na něj viděla, "Copak? Děje se snad něco? Mám někde něco?" zeptá se ho a na moment přestane s česáním a rychle se prohlédne, ale když potom zjistí, že je všechno tam, kde má být, tak zvedne pohled k zrcadlu s nechápavým výrazem ve tváři. Samozřejmě jí nevadí, že se na ni dívá jen by ji zajímalo, co ho na ní tak fascinuje. Raději opět pokračuje v česání a po chvíli si vlasy přehodí na druhou stranu, aby i tu měla dobře pročesanou, protože přeci jen nemůže si to všechno česat pouze z jedné jediné strany. Potom by totiž stejně měla jednu část zacuchanou. "Copak tě tak fascinuje?" zeptá se ho nakonec, protože jinak ten výraz popsat skutečně nedokáže.


"Ty..." A zvedne se a přejde k ní a obejme... Pak jemně líbne a nechá ji.


Usměje se nad tím, "pochybuju, že bych byla tak fascinující abych si vysloužila takový výraz... ale děkuju," pousměje se, odloží si hřeben na stůl a natáhne se, aby mu mohla polibek oplatit. Potom se ovšem opět otočí čelem k zrcadlu a rozdělí si vlasy na tři prameny nahoře hlavy a začne si opatrně plést cop zatímco si pomalu přibírá vlasy, aby se jí zapletly všechny a vytvořily jí na hlavě přitom hezký vzor. Hlavně si dává pozor na to, aby tam neměla nějaké hrby, protože potom by to musela celé opět přečesávat. "Až budeš připravený tak mi řekni... už bych to měla každou chvilku mít," pousměje se když se pomalu dostane už jen k pletené obyčejného copu, který jí jde mnohem rychleji obzvlášť kvůli tomu, že se nemusí starat o přibíráni a hrby.


"Já čekám jen na tebe... Ale nespěchej,"


"A nebude ti zima? podle všeho by mělo být venku dost chladno," poznamená, přeci jen nechce, aby náhodou onemocněl, "Mysli i na sebe," dodá poté a jakmile to má hotové, tak se ještě rychle zhodnotí v zrcadle než se pomalu zvedne, "myslím, že můžeme jít, jen ještě vezmu Akiho," řekne, ale než tak učiní, tak si ještě dá plášť, aby nebyla zima ani jí, protože přeci jen nechce nic podceňovat vzhledem k tomu, že už tak jsou dost daleko na severu. Neumí si představit, jak to asi bude vypadat, když pojedou do té pevnosti, který by měla být ještě dál. "Pokud jsi tedy připravený..." usměje se a sehne se ještě pro Akiho, který je už delší dobu zvídavě pozoroval jakoby tušil, že mají ti dva něco za lubem.


"Tak půjdeme," A jde.


Usměje se nad tím a vezme si Akiho do náruče, potom si ovšem vzpomene na ještě další důležitou věc, kterou popadne ze stolu, "počkej ještě... mohl bys?" Pousměje se a poukáže na řetízek, který jí předtím dal Sasuke, a který si včera sundala ještě než se šli společně koupat. "Půjdeme ještě pro Naruta nebo myslíš, že mu dali služebné samy vědět?" Zeptá se ho jelikož by ze všeho nejraději rovnou vyrazila za štěňátkama, přeci jen je jí jasné, že i Aki bude mít radost. Potom si ale uvědomí, že by klidně mohli potkat i Karin a to jí úsměv z tváře na moment zmizí. Ví, ale že dokud je se Sasukem,tak si Karin nic nedovolí, a tak může zůstat relativně klidná.


"Naruto tam už bude. A jasně, ukaž..." vezme a zapne jí ho." tak jdeme"





 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama