Sayonara...Nii-san 2.kapitola

11. června 2016 v 21:09 | Masumi-san |  Sayonara...Nii-san




Večer, jakmile se Itachimu konečně podaří dostat svého mladšího brášku z bazénu, ve kterém byl už od poledne se oba bratři pomalu vydají směrem k domu, aby se mohli dát do pořádku.
"Už jsem si pomalu myslel, že tam plánuješ nocovat," nadhodí starší z bratrů s úsměvem na tváři, jeho mladší bratr na to zareaguje pobaveným uchichtnutím a jemně do něj za chůze vrazí.
"Náhodou, musíš uznat, že bych se potom nemusel starat o to jestli mi bude večer horko," odpoví s pokrčením ramen Sasuke. Léto miloval, ale to, že bylo takhle teplo i večer mu docela vadilo. Přeci jen někdy bylo dost nedýchatelno, a tak kvůli tomu ani nemohl spát.



"To sice ne, ale... přeci jen doma je doma," odvětí mu Itachi se zvláštním úsměvem na tváři. Bylo jasné, že si očividně na něco hezkého vzpomněl, ale i když byl Sasuke docela zvědavý, co mu asi vykouzlilo ten úsměv na tváři, tak se neptal. Chvílí, kdy mohl vidět svého staršího bratra takhe uvolněného totiž moc nebylo, a rozhodně tuhle nechtěl zkazit. Myslel si totiž, že jeho myšlenky jistě musí patřit jednomu z jejich rodičů, ne-li oběma. Měli s nimi sice krásné vzpomínky, ale spolu s tím je vždy napolňovala i bolest.
"Máš pravdu," odkýve to nakonec Sasuke, "Doufám, že si vybral nějaký ten film?" nadhodí poté s jiskřičkami nadšení v očích. Fakt, že budou po tomhle dni jen tak lenošit na sedačce mu totiž rozhodně nepřekáží.
"Nejdřív bychom se měli najíst, přeci jen už musíš mít hlad," zklidní ho ihned Itachi za což si vyslouží poraženecký povzdech.
"A... co kdybychom jen objednali pizzu? Mě se nic vařit nechce a ty máš volno, takže tě nenechám jen tak stát za plotnou," namítne Sasuke, protože moc dobře ví, že dneska se sám postaral o to, aby svého bratra unavil. Ne, že by toho úžasného odpoledne litoval, ale zároveň cítí výčitky, protože přeci jen Itachi tvrdě pracoval jako doktor v místní nemocnici což ovšem znamenalo, že měl hodně práce a na odpočinek tudíž měl pouze minimum času.
Itachi si očividně všimnul, kam se upírají myšlenky jeho sourozence. Právě proto svůj krok zrychlil než ho předešel a postavil se před něj. Netrvalo dlouho a Sasuke narazil přímo do jeho hrudi.
"He?" vyjekne nechápavě, protože si ani neuvědomil, že tam jeho bráška stojí. Původně si totiž myslel, že jde stále vedle něj.
"Sasuke," osloví ho Itachi až překvapivě něžně, skoro jako malé dítě. "Netrap se tím, dobře? Dneska jsme si to užili, tak se zbytečně něčím takovým netrap," řekne vážně, protože chce, aby si to i Sasuke uvědomil. Jeho pohled s ovšem na moment upře někam do dáli jakoby na moment přestal mluvit k němu, "života si musíme užívat dokud to jde" pronese poté. Jeho mladší bráška v tomhle ovšem neviděl nic zvláštního, a tak pouze souhlasně přikývnul. Věděl, že má Itachi pravdu.
"Promiň," omluví se ihned a na moment upře pohlad na podlahu než ucítí, jak mu Itachi dvěma prsty zvedá bradu, aby si mohli hledět do očí. Což mu přijde zvláštní. Ne samotný ten čin, ale ten pohled, kterým si ho jeho bráška prohlíží... takový u něj ještě neviděl, ale má pocit, že se mu snad dívá přímo do duše.
"S tou pizzou souhlasím," řekne nakonec Itachi, aby odvedl řeč někam jinam a rychle uhne pohledem.
"Jo... tak... tak já ji objednám," vyhrkne Sasuke, kterého to na moment vyvedlo z míry. Takhle zvláštně se u Itachiho ještě necítil, ale je možné, že jen vidí něco tam, kde ani nic není. "zatím najdi ten film," zaúkoluje jej a to už ho obejde a vejde přes terasu rovnou dovnitř do domu, aby se mohl u sebe v pokoji trochu usušit a hlavně převléct z plavek do normálního oblečení. Přitom spěchu si ani nevšiml výrazu, který se Itachimu usadil na tváři, když jeho bratr tak rychle vypálil do domu. Jeho rychlý ústup si ani nestačil nějak rozumě vysvětlit. Na moment váhal jestli to snad nebyla právě jeho chyba, ale nakonec nad tím jen zavrtí hlavou a i on se odebere domů, aby se mohl převléct.
Na schodech zaslechne Sasukeho hlas, stačí mu jen pár slov, aby pochopil, že právě objednává pizzu. Musí se nad tím usmát. Přirozeně je rád, že nemusí vařit. Ne že by mu to jindy nějak vadilo, ale občas je fajn si dopřát čistě jen odpočinek.
"Itachi?" zavolá Sasuke jakmile típne hovor a vykoukne ze svého pokoje, "předpokládám, žes chtěl jako obvykle?" ujišťuje se, protože ještě by to šlo v případě nouze změnit. Výraz ve tváři jeho bratra mu, ale napoví, že vybral dobře.
"Jistě, takže za půl hodiny dole?" Nadhodí, protože sám si potřebuje dát sprchu, aby se omyl a hlavně, aby dostal z vlasů chlor z bazénu.
"Jasně," křikne na něj Sasuke už přes zavřené dveře, protože si to sám rovou zamířil do koupelny, kde ze sebe sundal plavky vkročil rovnou do sprchového koutu, kde na sebe pustil studenou vodu, která tam už byla předem nastavená. Tentokrát ani trochu neucuknul, protože pořád ještě byl zvyklý z bazénu. Hned, ale přivře oči, aby se mu do nich nedostala voda a poslepu se natáhl pro šampon, aby si umyl vlasy. Přeci jen po setkání s chlorovanou vodou z bazénu nebyl na omak zrovna příjemné. Proto si do nich vmasíroal pořádnou dávku a následně ji vymyl pod proudem vody. Svoji očistu dokončil tím, že se umyl sprchovým gelem a potom už vyleze ven s ručníkem kolem pasu. Podívá se přitom na svůj mobil, aby zjistil kolik je, protože jeden z nich potom bude muset otevřít poslíčkovi s pizzou, která by zde měla být do půl hodiny. Při pohledu na hodiny, ale zjistí, že má ještě dostatek času a tak si v klidu zlehka prosuší vlasy ručníkem a obleče se do kraťasů a volného trika. S tím vyjde ze svého pokoje a zamíří si to rovnou dolů do obýváku, kde je rozsvíceno. Právě to mu napoví, že jeho bratr už je očividně taky hotov,
"Tak co si vybral?" zeptá se jakmile vejde do místnosti a pohledem se zastaví na Itachim, který klečí před televizí,
"Uvidíš, bude se ti to líbit," odpoví mu s úsměvem na tváři zatímco do přehrávače strčí DVDčko.
"No jen aby," usměje se Sasuke, ale je mu jasné, že v tomhle má Itachi pravdu. Přeci jen se jen málokdy stalo, aby Itachi nebo on sám vybral film,který se tomu druhému nelíbil. Měli totiž dost podobný vkus, a tak to bylo o poznání jednodušší. "zajdu zatím pro pití," zavolá a namíří si to do kuchyně, po cestě si ani nerozsvítí a po tmě otevře ledničku, která na moment ozáří místnosti sporým světem. Ihned popadne colu a vytáhne ji ven. Ledničku zase zavře a ze skříňky si vytáhne skleničky. Tentokrát už ovšem musí rozsvítit, aby to nerozlil, a tak potom naleje obsah flašky s colou do dvou pohárků a flašku zase uklidí, aby se jim náhodou neohřála. Ve stejný moment, kdy zamíří se skleničkami do obýváku uslyší zvonek a následně i Itachiho hlas:
"Zajdu tam!" zavolá na něj, nejspíš, aby se tam sám nevyhrnul, a tak Sasuke pokračuje do obýváku, kde složí skleničky na stůl před sedačkou, na kterou se následně posadí. Hlavu si opře o opěradlo a s přivřenýma očima poslouchá, co se děje u dveří, ale kromě pozdravu a věcí ohledně jejich objednávky nic zajímavého neslyší.
"Neříkej mi, že už si tu stihnul usnout," pronese po chvíli pobaveně Itachi, na to Sasuke otevře oči a trochu zmateně se rozkouká kolem,
"Ehm... co?" vydechne trochu nechápavě a prohrábne si rukou vlasy, "ne... neusnul jsem, jen jsem si na moment sednul," odpoví mu potom, když před něj Itachi položí krabice s pizzou.
"No jak myslíš," pokrčí rameny Itachi a usadí se vedle svého mladšího bratra. Jakmile tak ovšem učiní, tak ho do nosu udeří vůně Sasukeho šamponu a musí se pro sebe usmát. Měl rád tuhle kombinaci spolu s jeho osobitou vůní, která už k jeho bratrovi jednoduše patřila. Sám si ani neuvědomil, že na něj teď upřeně civí dokud ho na to jeho bráška poněkud zmateně neupozornil.
"Ehm... Itachi? Děje se něco?" zareaguje po chvíli Sasukeho a opět si rukou prohrábne svoje temně černé vlasy, "mám snad někdo něco?" vyhrkne. Místo odpovědi se Itachi jen rozesměje, ale tak, že se rozvalí na gauč a chytne se za břicho.
"Hej! Itachi! Zvýší hlas mladší z nich, ale samozřejmě to není myšleno ve špatném slova smyslu. Samotnému mu totiž cukají koutky. To ovšem neujde pozornosti jeho staršího bratra, který využije Sasukeho nepřipravenosti a svalí si ho pod sebe přičemž ho začne lechtat. Na to se už rozesměje i Sasuke a začne se pod Itachim svíjet jako žížala na suchu. "Ne! Bráško! Pro-prosím dost!" zaprosí po chvíli, protože přeci jen tohle nikdy neměl rád. Právě proto je Itachi jediný, kdo ví o tom, že je lechtivý.
"Co za to?" nadhodí Itachi s úsměvem na tváři. Sasuke musí uznat, že vypadá možná jako anděl, ale jeho činy mluví o opaku. Může být, ale rád, že je jeho starší bratr vůbec ochoten smlouvat.
"No... já...já nevím... co budeš chtít," nadhodí Sasuke, protože by byl nejraději kdyby jeho utrpení už skončilo. Itachi, ale nevypadá, že by ho chtěl pustit... až do chvíli, kdy od něj otočí hlavu na stranu a ruce z něho rychle stáhne zatímco si zakryje pusu, protože chvilku na to rozkašle. Na Sasuke úlevně vydechne a pomalu se posadí. Původně si myslel, že je to od toho smíchu, ale při pohledu na Itachiho se mu to moc nezdá. Pohotově se tady natáhne pro jednu ze skleniček a podá mu ji. "Na bráško, pomalu se napij, dobře?" vydechne trochu ustaraně, protože tohle není dnes poprvé. Itachi očividně jeho radu přijme a pomalu se napije zatímco si volnou ruku složí do klína, zaťatou v pěst.
"V pohodě? Co je s tebou?" naléhá Sasuke jakmile Itachi odloží skleničku na stolek před nimi. Nevypadá to, že by ho jeho bratr vnímal, a tak Sasuke položí svoji ruku na tu jeho kterou má zaťatou v pěst. To se ovšem ukáže jako chyba, protože sebou Itachi ihned trhne a ruku mu vytrhne. Alespoň to, ale splnilo svů účel a Sasuke si tak získal jeho pozornost.
"Ne..." nadechne se, " nic mi není," odpoví mu Itachi, aby ho uklidnil, jenže tentokrát mu to Sasuke moc neuvěřil. Než mu, ale stihl položit nějaké otázky, tak se zvedne a odebere se pryč z mísnosti
"Itachi počkej!" Zavolá za ním, "bráško... já..." odmlčí se. Je to snad jeho vina? Provedl něco? To právě netuší, ale soudě podle Itachiho reakce tomu tak asi bude. Rozhodne se tedy raději zůstat na gauči a na moment si složí hlavu do dlaní. Itachi se pro něj stal tím nejdůležitějším člověk potom, co jejich rodiče umřeli. Vždy spolu měli dobrý vztah, ale teď měl pocit, že se v životě jeho bratra děje něco o čem s ním Itachi nechtěl mluvit takže ho to jen podněcovalo jeho domněnku, že to očividně bude dost vážné, protože ještě nikdy před sebou nijaké tajemství neměli... tedy možná je to jen reakce na to, co před svým bratrem tak nějak tají i Sasuke.
"Sasuke," volání jeho jména k němu dolehá jen zkresleně. Až po chvíli si uvědomí, že tohle není jen v jeho hlavě. Právě proto zvedne hlavu a zmateně se rozhlédne kolem sebe než se pohledem zastaví na Itachim,
"Bráško já..." začne ihned s omluvou, protože mu přijde, že musel něco provést, když Itachi odešel. "Ne," přeruší ho ihned Itachi, " to já se omlouvám, nebyla to přiměřená reakce, ale nemá to s tebou nic společného já..." odmlčí se, protože mu na moment došla slova,
"To nic," usoudí nakonec Sasuke, "ale... je ti dobře?" ujistí se,
"Nikdy mi nebylo líp," uklidní ho Itachi a podá mu jednu krabici s pizzou, "jez než ti to vystydne," doporučí mu a natáhne se přitom pro ovladač, kterým pustí DVD, "měl by to být horor, podle všeho dost dobrý," řekne poté, aby jeho bráška alespoň věděl, co může očekávat.
"Horor jo?" zareaguje Sasuke, "no, doufám že to bude stát za to," řekne nakonec. Nechce totiž Itachiho nějak urazit. V poslední době, ale neviděl žádný horor, který by za to moc stál nebo který by ho nějak zaujmul. Samozřejmě bát se přitom je jedna věc, ale když je ten horor něco, co pomalu ani nemá děj, tak je to pro něj jen obyčejná ztráta času.
"Neboj se, podle kolegů je to slušné, tak doufám, že se to bude líbit i tobě," usměje se, "tedy... vlastně by to mělo být podle skutečnosti, ale kdo ví. Moc dobře vím, že to tam občas dávají jen proto, aby to přitáhlo mnohem víc lidí do kin, ale... podle všeho ti dva vyšetřovatelé skutečně existovali takže..." odpoví mu Itachi s pokrčením ramen. Aniž by si to uvědoil, tak jeho slova Sasukeho ještě více navnadila,
"No, teď se na to těším ještě víc. Jen doufám, že tvoji kolegové mají trochu toho vkusu," zamumlá s úšklebkem na rtech. "přeci jen je fakt, že ne vždy něco takového může být pravda, ale na druhou stranu..." začne Sasuke s mírným úsměvem, "už ten začátek vypadá dost slibně," řekne s pohledem upřeným na obrazovku.
"To sice ano, ale tohle není zrovna to o čem ten film bude," podotkne Itachi, aby se snad jeho bratr nezačal těšit zbytečně. Každopádně je rád, že ho alespoň ten začátek nadchnul.
Na to už Sasuke jen mírně přikývne zatímco si pomalu ukusuje ze své pizzy, tedy ji do sebe spíš hází. Při jeho počínání ho pozoruje Itachi, který jí o dost pomaleji než Sasuke,
"Neudus se," řekne po chvíli, protože by byl rozhodně nerad, kdyby k tomu skutečně došlo.
"Ty.. shi phece doktol," zahuhlá Sasuke s plnou pusou a úsměvem na rtech,
"To možná ano, ale i tak by sis měl dávat pozor," pousměje se a na moment svůj pohled obrátí zase na obrazovku, kde už se film konečně dostává z vedlejší dějové linie na tu hlavní,
"Ty už si to viděl?" nadhodí Sasuke potom, když si uvědomí, že mu jeho bratr řekl dost informací, které jen tak někde na internetu napsané nebudou.
"Nene, jen jsem se dost informoval abychom neztráceli čas nějakým brakem," poznamená. Pravda byla, že na nějaké společné posezení čas nebyl. Vlastně spolu trávili čas hlavně u večeře, když neměl jeho bratr noční a u snídaně, když ji měl. Jindy totiž moc času nebylo, ale sám Sasuke doufal, že se to změní, protože přeci jen má nyní prázdniny, což znamená, že už se bude muset jen on přizpůsobovat Itachiho volnu a času.
"To jsem rád," kývne hlavou Sasuke, protože přeci jen po druhé už by to taky nemuselo být ono. Tedy tak to má alespoň on co se týče hororů.
"Jdeš i zítra do práce?" nadhodí jakmile odloží krabici zase na stůl a napije se ze skleničky s colou. Původně o tomhle mluvit nechtěl, ale na druhou stranu by se nerad ráno probudil a našel jen v kuchyni vzkaz.
"Bohužel," přikývne Itachi se smutným úsměvem na rtech, "měl jsem mít volno, ale nakonec se ukázalo, že mě budou potřebovat... Budu tam mít jednu těžkou operaci a není tam mnoho lidí, kteří by s tímto mělo tolik zkušeností." poznamená Itachi, do detailů moc nezachází, protože přeci jen ne každý by na to měl žaludek.
"Aha, no tak se uvidíme...večer?" zeptá se ho trochu nejistě Sasuke, protože ví, že když nastanou komplikace, tak by tam mohl jeho bráška zůstat klidně i celý den.
"Nejspíš ano, ale neměl si náhodou s Narutem domluvenou tu stanovačku?" zeptá se ho. V tu chvíli se Sasuke se zaúpěním praští do čela,
"Vidíš... ani jsem si to neuvědomil," povzdechne si, "no... ještěže si mi to připomněl, protože jinak by mě Naruto nejspíš přizabil," vydechne, "takže se asi uvidíme až později... nejsem si jistý, kdy se z tama dostanu no, ale řekl bych, že v pondělí bych už mohl být doma," usoudí Sasuke a Itachi na to mírně přikývne. Je rád, že má jeho bratr takovéh přítele jakým je právě Naruto. Moc dobře si je vědom toho, jak moc pomohl jeho mladšímu bratrovi potom, co ztratili rodiče.
"Ano, potom mi napiš, vyzvednu tě, když budeš potřebovat," řekne Itachi trochu nepřítomně, protože se tak trochu ztratil ve svých myšlenkách.
"Ale ano... já... já ti dám potom vědět. Byl bych rád, kdyby si pro mě mohl přijet. Tam se nějak doveze, ale zpátky... no nejsem si moc jistý, jak nám odtamtud něco jede," řekne zamyšleně Sasuke, nad tímhle vlastně ani nijak nepřemýšlel, ale rozhodně by si měl minimálně najít nějaké spoje, které je dostanou na místo, protože nechávat to na Narutovi mu nepřijde jako ten nejlepší nápad.
"Každopádně mi, ale dej průběžně vědět jestli jste dojeli v pořádku, dobře?" řekne ještě Itachi. Tohle mu kladla na srdce i jeho matka... nad tou vzpomínkou se musí usmát. Itachi mu ji v mnoha ohledech připomíná obzvlášť svou povahou, kterou zdědil po ní. Byl totiž velmi laskavý a otevřený... rád pomáhal lidem a právě proto si nejspíš vybral zrovna tohle povolání. On by na rozdíl od svého bratra spíše po otci. Na večejnosti působil chladně a odměřeně a svoji pravou tvář ukazoval pouze lidem, kteří si to zasloužili. A těch bylo málo.
"Ano, jistěže ti dám vědět," odpoví mu pobaveně po delší odmlce a pohodlněji se opře. Až teď si uvědomuje, jak moc ho dnešní den zmohl a není divu. Přeci jen byl pořád na nohou, pořád něco dělal, a tak by nejspíš ihned usnul kdyby byl ležel v posteli. Teď se, ale snaží udržet svoji pozonost zaměřenou na televizní obrazovce. Nechce totiž usnout dokud se nedodívá na ten film, aby se k tomu potom mohl nějak vyjádřit, protože jestli to bude stát za to, tak to jistě potom pošle dál i svým přátelům, aby se na to taky mohli podívat. Vlastně by to ožná mohl vzít i sebou na tu stanovačku, kde by kromě něj a Naruta měli být i ostatní přátelé od nich ze školy. Na jednu stranu se hodně těší, ale na druhou má strach, kdo všechno tam bude. Tedy... o těch, kteří se s nimi již předem domlouvali ví, ale bojí se, aby se tam náhodou nepřidala i jedna z jeho fanynek, kterýchmá ve škole poměrně dost. Nikdy jim sice otevřeně neřekl, co si o nich myslí, protože přeci jen chce být hrubý k dívkám, ale stejně má pocit, že k tomu nakonec jednou dojde. Bohužel.
"Myslíš, že... myslíš, že se to fakt stalo?" nadhodí Sasuke po několika minutách a přitom se podívá na svého bratra, který mu pohled oplatí.
"Tak, docela bych tomu i věřil," kývne hlavou, "přeci jen je na to docela dost důkazů," vydechne tiše. Na to Sasuke jen přikývne a stočí pohled opět na obrazovku ve stejnou chvíli, kde na jednu z postav ve filmu něco vyskočí, což zapříčiní, že sebou Sasuke polekaně trhne a kousne se do rtu, aby nevykřikl. Postava, která se tam totiž objevila byla doslova odporná.
"V pořádku?" šeptne Itachi jehož dech ucítí Sasuke na svém krku, natočí tedy obličej k němu a mírně přikývne,
"Jo... jen jsem to nečekal," vysvětlí s pokrčením ramen. Nechce totiž, aby si o něm snad Sasuke myslel, že je to nějaký zbabělec.
"Dobře, ale.. tohle je teprve začátek, přeci jen ten film má zhruba hodinu a půl," poznamená. Při jeho slovech se Sasuke pohodlněji uvelebí a opře si hlavu o Itachiho rameno, tak jak to dělával už když byl malý a ospalý.
"Jo, řekl bych, že to nebude problém. Kdo ví jestli to od teď nepůjde jenom dolů a celé se to nezkazí. Tohle by totiž taky mohla být první a poslední lekačka," pronese Sasuke s úšklebkem na rtech. Pravdou, ale je, že ho to skutečně zaujalo. Přeci jen je to po dlouhé době první horor, který ho takhle zaujal. Předtím o tom totiž neměl zrovna vysoké mínění.
"Jsi unavený?" šeptne Itachi, když vidí, že jeho bráška už na půl leží. Nad tím, ale Sasuke jen zavrtí hlavou i přes to, že se mu už skutečně pomalu zavírají oči. Stále se, ale snaží vydržet, aby neusnul. Po chvíli ho to už, ale zmůže a fakt, že teď nastala mnohem klidnější část filmu mu moc nepomůže. Oči se mu po chvíli zavřou úplně a on zůstane ležet na Itachiho rameni. Toho, že usnul si, ale Itachi všimne až později.
"Sasuke," šeptne tiše, aby si otestoval jestli jeho bratr skutečně spí a soudě podle toho, že se jen trochu zamrví, tomu skutečně je tak. Přemýšlí jestli by ho neměl raději vzbudit, aby si šel lehnout, protože si myslí, že když se pohne, tak ho to stejně vzbudí. I tak, ale natáhne pro ovladač a televizi vypne, aby ho ještě náhodou neprobudilo něco takového. Rozhodně totiž nechce, aby z toho jeho bratr dostal infarkt. Potom se co nejopatrněji odsune na stranu a přidržuje Sasukeho hlavu, aby mu neklesne na gauč a neprobudil se. Druhou volnou rukou ho přitom chytne a zvedne si ho do náruče.Jindy by ho nejspíš vzbudil, ale je mu jasné že by docílil jen toho, že se jeho mladší bráška bude snažit vypadat jakože mu nic není. Právě proto s ním raději sám pomalu zamíří do jeho pokoje. Ví, že Sasuke už dávno není malý, ale ani není těžký. Tedy tak to Itachimu alespoň připadá, protože ho bez nějakých větších potíží dostane až nahoru, kde s ním už jde do jeho pokoje a složí ho na postel. Ovšem nezakryje ho, aby mu náhodou nebylo horko, protože noci jsou pořád dost teplé. Na moment se ještě posadí na kraj jeho postele a mlčky pozoruje klidný výraz svého mladšího sourozence. Nejspíš by tam byl schopý sedět ještě dlouho, kdyby nezaregistroval, že se Sasukeho oči pomalu začínají otevírat,
"Co... co se stalo?" zamumlá rozespale, ale než se stihne posadit, tak ho Itachi jemně zatlačí zpátky do peřin,
"Usnul si, a tak jsem tě vzal nahoru, prospi se, potřebuješ to." šeptne, divil by se, kdyby jeho bráška dneska vydržel dlouho vzhůru, protože se dneska už skutečně překonal. Hlavně kvůli tomuhle všemu, co dneska společně prováděli.
"Hmmm... taky by sis měl jít lehnout, musíš být utahaný," zamumlá Sasuke a rozhlédne se po místnosti, kterou identifikuje jako svůj pokoj.
"Půjdu, neměj strach, ale ty se teď taky musíš pořádně prospat, dobře?" šeptne, přeci jen nechce, aby byl jeho bráška unavený vzhledem k tomu, že zítra má ten těžký případ.
"Tak dobrou noc," šeptne Sasuke a přetočí se na bok zatímco opět spokojeně přivře oči.

"Dobrou... Sasuke," odpoví mu tiše Itachi zatímco se zvedne a odebere se k sobě.





poznámka: Tak konečně tu máme po delší době další kapitolu, tak snad se vám bude líbit:)


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mayu Uchiha Mayu Uchiha | Web | 13. června 2016 v 19:47 | Reagovat

tak to bylo fajné :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama