Save me from the darkness 17. kapitola

21. června 2016 v 19:42 | Masumi-san a Mayu Uchiha |  Save me from the darkness

Tak a opět tu máme další díl, tak snad se vám bude líbit:)

Mayu - Sasuke
Masumi - Sakura, Hinata








Po pár minutách se z chodby začnou ozývat tiché kroky mířící k Sasukeho pokoji. Po chvíli se před ním zastaví dvě ženy a jedna z nich zaklepe na dveře, aby o nich Sasuke věděl a nepřepadly ho v nějaké nevhodné situaci. Počkají několik chvilek dokud se z místnosti za dveřmi neozve Sasuke. Až potom vejdou pomalu dovnitř, kde jak Sakura, tak i Mikoto na moment ztuhnou na místě, když vidí, jak je Sasuke celý zabalený do obvazů.
"Zlatíčko moje," vydechne Mikoto po chvíli mlčení a vykročí k Sasukeho posteli, kde se posadí na její kraj, aby měla svého syna blízko. Nejraději by ho hned sevřela v náručí, ale nerada by mu nějak ublížila.



"To nic není neboj jen mi ošetřili rány z toho útoku. Co ty Saky, jak ti je?"


Až poté, co na Sasuke promluvil byla schopná se pohnout z místa a stejně jako Mikoto, i ona si sedne na kraj Sasukeho postele, ale z druhé strany, "mě nic není," ujistí ho a ruku, kterou má zavázanou bílou látkou, sloužící jako obvaz, si nenápadně schová, "hlavní je, aby ses nám dal do pořádku ty," dodá poté a starostlivě si ho prohlédne.
"Budeš se teď muset hodně šetřit a opatrovat," promluví po chvíli Mikoto, nedělá jí dobře, když svého syna vidí v tomto stavu. Přesto si, ale nemůže nevšimnout, že vztah mezi jejím synem a Sakurou se očividně hodně zlepšil za což je samozřejmě neskutečně ráda.


"Co to tam schováváš ukaž...No tak," koukne na ni.


Růžovláska raději nahodí naprosto nevinně vypadající nechápavý výraz a natáhne k němu zdravou ruku, kterou ho opatrně pohladí tak, aby se nedotkla žádného zranění, což je poměrně těžké a tak ho pohladí po,tváři. "Klid, dobře? Měl by si teď být co nejvíc v klidu," zašeptá a jemně se usměje zatímco Mikoto souhlasně přikývne,
"Oba jste zde v bezpečí, proto je naše hlavní priorita, aby ses uzdravil pokud možno co nejdřív. I přípravy na výpravu budou již brzy dokončeny," řekne. Ona sama je hlavně ráda, že tady má svého syna živého a relativně zdravého, protože podle toho, co slyšela to nebylo dobré.


"Hmm... Proč mám pocit, že mi lžeš? Ukaž i druhou no tak... Jinak ti už nedám pusu," zaprovokuje.


"Ummm," Růžovláska na moment nakloní hlavu do strany zatímco zvažuje své možnosti. "Sám by si to nevydržel," dodá potom, protože se nechce nechat nachytat. Přeci jen, co viděla, tak Sasuke je takový mazlící typ takže o to strach skutečně nemá.
"No, máte za sebou dlouhou a vyčerpávající cestu, jistě si i chcete odpočinout, nechám vás," řekne, když vidí kam jejich rozhovor nejspíš směřuje a zvedne se. "Přijdu se za tebou ještě podívat," dodá Sasukeho matka zatímco odejde ke dveřím. Sakura se instinktivně zvedne, aby se uklonila a poté se podívá na Sasukeho, "nebuď paličatý," šeptne jemně a jakmile slyší, že se zavřely dveře, tak se k němu nakloní.


Taky ji políbí. "to mi nevadí, rád budu, jak tu bude polítávat malé...A pak klidně můžeme mít ještě, když budeš chtít," A hladí.


"Ani já neříkám, že mi to vadí... jen si myslím, že bys měl šetřit energii, protože... jistě si toho hodně užijeme, jakmile se naučí chodit a mluvit" Šeptne. Přeci jen Sasuke má hodně věcí,které bude muset jejich dítě naučit pokud to bude chlapec... "Vážně?" Usměje se nad tím, líbí se jí se o tomhle takhle bavit a plánovat si společnou budoucnost, "Já vždycky chtěla více dětí... přeci jen sama vím jaké to je mít sourozence a nechtěla bych o to to maličké ochudit. Přeci jen sourozenecká láska je... nenahraditelná. Je to jiný druh lásky než ta rodičovská...vždyť sám jistě moc dobře víš o čem to mluvím," usměje se nad tím, přeci jen i Sasuke má staršího bratra takže jistě rozumí, že někdy je velká výhoda mít sourozence.


"No jasně, budu rád. Navíc máma říkala, že chce ještě jedno. Jsem zvědav jestli to bude holčička. Rád bych měl ségru"


Usměje se, "takže bys chtěl být velký bráška?" pousměje se, "Ani mě to nepřekvapuje abych řekla pravdu. Párkrát se zmínila o to, že vždy chtěla dceru navíc.. ne že bych s ní o něčem takovém mluvila, ale... musí být dost mladá... tedy alespoň podle toho, co si mi řekl ohledně toho, kdy měla Itachiho," nadhodí. Přeci jen Sasuke s Itachim od sebe očividně nejsou o moc let a ženy se vdávají dost brzy takže není neobvyklé, když má někdo třeba i pět nebo dokonce sedm dětí. Vlastně se hlavně říká čím víc tím líp, protože když se něco stane, tak se má alespoň kdo postarat o rodinný majetek. "Jsem ráda, že na to máme stejný názor," pousměje se. "Každopádně, ale chápu, že chce mít i dceru.. přeci jen je to jiné než mít chlapce... v mnoha ohledech,"


"Rád bych měl ségru..."A obejme ji. "Ale jen jestli chceš,"


"Tak pokud to chce i tvoje máma, tak si myslím, že se to třeba podaří, ale kdo ví jestli se ti místo sestřičky nenarodí bratříček," dodá potom, přeci jen by nerada, aby byl potom zklamaný. Nechá se od něj obejmout, ale opět se přetočí tak, aby se o něj mohla opřít a spokojeně přivře oči. "Chci, přeci jsem ti to už před chvíli říkala. Chci velkou rodinu," pousměje se, "myslím, že o tomhle si budeme muset ještě promluvit až to bude více aktuální," dodá poté. Sama pomalu začíná přemýšlet nad tím copak se jim asi narodí. Ví, že kdyby to byl chlapeček, tak by měl Sasuke jistě radost a byla by vyřešena otázka nástupnictví, ale na druhou stranu kdyby měli holčičku a byla by alespoň trochu po tatínkovi, tak by jistě museli její nápadníky odhánět.


"Tak kdyby holčička tak mi to nevadi..." A hladí.


"To jsem ráda," usměje se, skutečně musí uznat, že je Sasuke velmi tolerantní vzhledem k tomu, že jiní by z toho nebyli vůbec nadšení, protože dívka sama o sobě na trůn usednout nemůže, a právě proto je nutné, aby mu porodila i syna. Tak nebo tak. "Myslím, že nejdůležitější je, aby bylo zdravé," shrne to nakonec a mírně se usměje. Natočí hlavu jeho směrem, aby se na něj mohla podívat a natáhne se, aby ho mohla políbit na rty. "Je milé, jak to všichni vzali, tak... tak šťastně. Dokonce i Itachi... i tvůj táta," šeptne s menším úsměvem, ale sama by byla ráda, kdyby to tak mohla osobně říct i svému tátovi a ujistit ho, že je šťastná, protože přeci jen jej viděla naposledy, když ji vedl uličkou v kostele k Sasukemu.


"Tak ho tu pozveme co ty na to.." A objímá ji.


"O čem to mluvíš?" podívá se na něj trochu nechápavě a vytočí se víc k němu, aby na něj lépe viděla, "vždyť tvůj otec i bratr jsou zde...sám si s nimi ještě před chvílí mluvil," podotkne, vždyť i ona sama mluvila s Itachim a i s tou dívkou, Minori, která jí tenkrát někoho tolik připomněla jakoby ji snad už někdy viděla. "Myslím, že by ti odpočinek taky dostatečně prospěl, protože jinak," zavrtí nad tím hlavou, přeci jen jestli si plete už takové věci, tak musí být hodně unavený, "Navíc podle toho, co si mi řekl ohledně toho přesunu si myslím, že budeš sílu ještě potřebovat.... přeci jen ti to zde tvůj otec dal na starost, nebo snad ne?" pousměje se, tohle je vlastně důvod proč měla tak dobrou náladu vzhledem k tomu, že to znamená, že s ní zůstane.


"no napadlo mě, že by jsme tu pozvali tvého tátu. Navíc mi říkal Itachi, že mu máte dát vědět, tak jak chceš..."A objímá ji.


"Sasuke,sám víš, že to není možné, nepřijde. Nemá čas, " odpoví mu jednoduše, "stejně jako tvůj táta i on se musí postarat o přípravy ohledně armády a hlavně aby bylo všechno tak, jak má, protože přeci jen to není jen tak, kdo ví na jak dlouho odjede," odmlčí se, "ráda bych ho viděla, ale nemůžu ho rozptylovat od jeho povinností... to jednoduše není možné," povzdechne si. Na moment jí úsměv zmizí z tváře, "Spíš než to mám, ale starosti o Hinatu," zavrtí nad tím hlavou,"dneska jsem ji tam ani neviděla... je to zvláštní," zamumlá. Uvědomí si, že tam vlastně ani neviděla Naruta, ale doufá, že to spolu nijak nesouvisí, protože by to nemuselo být nic dobrého.


"Nejspíš byla s ním. Jelikož je ještě na ošetřovně. Tak je zřejmě s ním." A objímá ji.


"Asi máš pravdu, ale..." odmlčí se, "nemyslím si, že je to dobré tedy... nechci vypadat jako nepřející sestra, ale bojím se, že jí to všechno jenom ublíží," povzdechne si, "Nemyslím si, že by otec někdy něco takového dovolil a fakt, že se s ním Hinata pořád vídá... jen ho to vyprovokuje k tomu, aby se ji pokusil vdát," povzdechne si a pomalu se protáhne, "jen se o ni jednoduše bojím. Vždycky byla hodně citlivá, ale svým způsobem i silná jenže... která dívka by tohle mohla přežít bez toho aniž by se složila?" Zavrtí nad tím hlavou. Spíše to byla řečnická otázka než něco jiného, protože ví, že ani Sasuke na tohle nezná přesnou odpověď stejně jako ona si nemůže být přesně jistá, jak by na to snad reagoval jejich otec.


"Řekl bych, že i tvůj otec se umoudří. Vem si, že Naruto obětoval vše, aby vás dvě ochránil...a klidně se s otcem domluvím a bude to v poho."


"Ne tedy... neber si to špatně, ale otec ti řekne, že je to jeho povinnost." Pokrčí rameny a povzdechne si, "Myslím, že nejjednodušší bude tomu dát volný průběh a do konce války ho s tím nerozrušovat, protože přeci jen by mohl udělat unáhlené rozhodnutí," šeptne, "potom bychom to museli nějak vymyslet s tím, že bych mu nejdřív řekla, že z něj bude děda a potom až by byl v dobré náladě by nastoupila Hinata s Narutem," pousměje se a na moment se zarazí, "kdo ví, jak to mezi nimi vůbec dopadne... Hinata má hodně specifickou osobnost a nejsem si jistá jestli to bude Naruto stále tolerovat takže..." pokrčí rameny, nerada by aby to nějak uspěchaly a Hinata potom byla nešťastná.


"Řekl bych, že to u něj nehrozí. Víš, co mi řekl na tom bále?"


"Tak já ho neznám tak dobře jako ty takže nechci hádat," pokrčí rameny a podívá se na něj se zvědavostí, samozřejmě ji to zajímá už jen protože to očividně nebude jen tak něco, "copak ti řekl? Povídej," vybídne ho, doufajíc, že s tím teď nebude dělat drahoty. Samozřejmě by své sestře přála, aby si i ona našla někoho s kým by chtěla strávit celý zbytek života, ale ví, že i ji bude chtít jejich otec dobře provdat, a tak by to nemuselo dopadnout zrovna nejlíp. Právě proto sama doufá, že se jim jejich otce nakonec podaří nějakým způsobem přemluvit, aby se Hinata mohla vdát z lásky, protože ne každému se může stát to, co se stalo i jí,protože přeci jen Sasuke byl pro ni zprvu taky jen cizinec.


"Že prý nemám vkus, protože jsem mu řekl, že se mi Hinata nelíbí. Proto jsem na tom bále šel za tebou. Naruto je z Hinaty úplně paf"


"Je pravda, že musíš mít zvláštní vkus pokud se ti Hinata nelíbila, " pokrčí rameny, "ale jsem ráda, že sis nakonec vybral měl," pousměje se a mírně přikývne, "já vím, Hinata mi o Narutovi básnila už předtím... už jakmile jsme se dostali z toho plesu myslím... nebo vlastně hned jak jste přišli, ptala se mě, který z vás by měl být její nastávající," odmlčí se. Musí se usmát když si vybaví, jak se Hinata tvářila když Naruta poprvé uviděla, "je hezké vidět, že pravá láska ještě skutečně existuje," zašeptá a při těchto slovech se k Sasukemu ještě více přitiskne. Přesně jako v jejich případě. Ona si je jistá, že láska, kterou cítí k Sasukemu se nezmění ani za několik let... už teď jí to přijde nemožné.


"Neříkám, že není hezká, ale nevydržela by se mnou. Mám střídavou povahu, to sis všimla ne?"


"Já vím, jak to myslíš, " přikývne, "jo stihla jsem si všimnout, že si občas pěkné trdlo a taky hezký bručoun, jo to ti jde," usměje se nad tím a opět se k němu otočí čelem tak, aby na něj dostatečně viděla. "Ale si můj bručoun," šeptne a omotá mu ruce kolem krku. "A já tě miluju takového jaký si," zašeptá a opře se svým čelem o to jeho. Moc dobře si uvědomuje, že nikdo není dokonalý, ale právě jí se Sasuke takový zdá i s těmi svými až moc rychle se měnícími náladami. Rozhodně by ho nevyměnila za někoho jiného, "Copak? Myslím, že si rád za to, že si to nakonec nehodil na Itachiho, co?" pousměje se, protože se jí o tomhle jednou zmínil Naruto vlastně když se na něj byla podívat na té ošetřovně, aby zjistila, jak se mu daří.


"Pokud by to nešlo, aby si byla moje ty, tak bych to na něj hodil..." A obejme ji. "opravdu ti nevadí, že jsem takový?" A hladí.


"Chudák," rozesměje se, "Kdo ví jestli by si on skutečně vzal Hinatu a nešel by v tvých stopách," řekne zamyšleně a objetí mu oplatí, "Bolí mě, když si na mě zlý... nebo když se na mě díváš tím chladným pohledem, který používáš pro všechny ostatní, " odmlčí se, "ale je to část tvé osobnosti... dovolil si mi tě poznat takového jaký skutečně si... a proto mi to nevadí, " odpoví mu se zamyšleným výrazem ve tváři a potom se na něj usměje. Na jednu stranu je ráda, že není tak jednoduché se k Sasukeho pravému já dostat, protože potom by ho už dávno mohla mít nějaká jiná a to by rozhodně nechtěla, protože přeci jen až teď vidí, že Sasuke je její osudová láska a kdo ví, co by se stalo kdyby ho snad nepotkala.


"Promiň...nechci, aby si byla smutná a ten pohled si u tebe hlídám." A objímá. "nikomu tě nedám,"


"Já vím, že ano.. jen mě mrzí, že jsem tě nemohla poznat dřív... kdyby tomu tak bylo, tak bychom se takhle k sobě mohli chovat už od samotného začátku," zavrtí nad tím hlavou. Bolí ji vzpomínat na ty chvilky, kdy na ni Sasuke pokaždé vyjel, že ji mnohdy dohnal až k slzám a v jejich den svatby tomu nebylo jinak. Při té vzpomínce ji píchne u srdce, když si vzpomene, jak chtěl skočit z okna... jak se k ní choval a ještě ke všemu když si vybaví ten pohled, kterým se na ni v kostele dívat... ten pohled plný odporu a nenávisti k tomu, co chystali právě udělat si bude nejspíš pamatovat až do smrti, protože na něco takového se nezapomíná...samozřejmě mu to může odpustit, ale zapomenout nedokáže.


"Copak ti je?" A hladí ji. "To mohli, ale to už je jedno. Na co sis vzpomněla? Snad ne na to, jak jsem se chtěl jen podívat z okna a ty ses mi rozplakala a měla strach, že chci skočit..." A pevně objímá.


"To není pravda," zavrtí nad tím hlavou, "chtěl si skočit... moc dobře si to pamatuju," odpoví mu a zavrtí nad tím hlavou. Ne teď, když už tak má pocit, že na ni všechno padá a mlčky se k němu přitulí. Po chvíli se ovšem trochu zatřese, protože voda už stihla docela vychladnout a jelikož se jí nechce posílat služebné, aby ohřáli další, tak se od něj pomalu odtáhne, "myslím, že si půjdu raději lehnout, přidáš se?" zeptá se ho a pomalu se zvedne, ví, že za normálních okolností by jí pomáhali služebné, ale přeci jen chtěla mít více soukromí, aby si mohli se Sasuke v klidu promluvit, a tak se rozhodne jednoduše opatrně vylézt tak, aby jí to neuklouzlo a zabalí se do velké bílé ´osušky´.


"Jasně, že půjdu," A taky vyleze. "Cítíš se líp?"


"Docela ano, ale upřímně se už těším do postele," pousměje se. Neví přesně jestli je to právě tím, že je těhotná nebo něčím jiným, ale rozhodně se už cítí dost unavená na to, aby si šla hezky lehnout. Rychle se tedy osuší rovnou tam a poté pomalu přejde do jejich pokoje, dveře přitom nechává otevřené, aby je Sasukemu nezavřela přímo před nosem a převleče se do košilky na spaní. Potom se posadí na jejich společnou manželskou postel a chvilku mlčky kouká na přehoz než jej sundá a poté si vleze pod teplou peřinu, aby jí nebyla zima. Spokojeně přitom přivře oči, které ovšem zase otevře, aby zkontrolovala Akiho, který ovšem musel někdy zase v klidu usnout, protože nyní spokojeně oddychuje za což je samozřejmě ráda, protože kdyby ne, tak by se nejspíš ani jeden nevyspal


Lehne si k ní a přitáhne si ji.


Spokojeně se usměje, původně sice chtěla zůstat pod svou přikrývkou, ale nakonec se přisune k němu a ohrne tu jeho zatímco vklouzne pod ni s nevinným úsměvem ve tváři a opět je přikryje s tím, že přes ně dá trochu i tu její, aby nakonec náhodou jeden z nich nezůstal bez peřiny. Potom se k němu hezky přitiskne alespoň dokud má možnost, protože za pár měsíců bude ráda, že bude schopná si lehnout alespoň na záda. "tak dobrou noc," pousměje se a spokojeně si opět hlavu o něj zatímco ho jednou rukou obejme, aby ho měla u sebe blízko. Takhle je jí mnohem líp, protože může cítit jeho blízkost a hlavně jeho samotného což jí dodává i pocit bezpečí, který je pro ni, po dnešních zážitcích, skutečně neocenitelný.


Usměje se. "Spinkej," a hladí.


I ona se usměje a ještě chvilku se na něj kouká, není moc časté ho vidět s úsměvem na tváři a většinou ho tak vidí právě v její přítomnosti nebo snad v přítomnosti jeho rodiny a přátel. Rozhodně, ale musí uznat, že je to nezapomenutelný a zároveň i kouzelný pohled... hlavně protože je taky tak ojedinělý. Po chvilce ji ovšem přemůže únava, a tak opět zavře oči a pohodlněji se u něj uvelebí. Líbí se jí usínat zatímco ji jemně hladí ve vlasech, protože to působí velmi uklidňujícím dojmem a alespoň jí tím Sasuke dává nepřímo najevo, že mu na ní skutečně záleží. Slova jsou sice jen slova, nedá se říct, že by neměly žádnou váhu, ale když jí to Sasuke dokazuje i takhle, tak je to něco naprosto úžasného... obzvlášť pro ni.


Sasuke zatím leží a hladí ji. U toho přemýšlí.





 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama