Save me from the darkness 16. kapitola

18. června 2016 v 16:38 | Masumi-san a Mayu Uchiha |  Save me from the darkness

A opět je tu pokračování:)

Mayu - Sasuke
Masumi - Sakura, Naruto, Hinata, Itachi, Mikoto


"Co se děje? Kde jsou? Sakuro??" Zavolá do jeskyně.


Naruto na moment ztichne, aby slyšely případné kroky, ale ani po minutě se nic neozývá, "Neboj, bude v pohodě," ozve se blonďák, aby svého kamaráda ujistil, i když ví, že ten tomu uvěří až ve chvíli, kdy bude svou ženu opět svírat v náručí. "Půjdu se podívat dál, jestli, tak počkej tady," řekne poté a sám mezitím vykročí hlouběji do jeskyně. Spoléhá se přitom hlavně na svůj sluch, a proto se snaží jít co nejtišeji, aby ho nerušily vnější podněty nebo jeho vlastní kroky. Postupuje tak sice pomalu, ale i tak se brzy dostane na místo, kde se jeskyně větví na dvě části. Tam se na moment zastaví a zašátrá rukou před sebe. Netuší kudy by se měl vydat, ale potom z jedné něco zaslechne a tak pomalu vyjde doprava.



Sasuke zůstává na místě.


Naruto jde několik metrů dál než se zastaví. "Princezny?" zavolá tiše, ale tak, aby ho slyšely kdyby byly náhodou poblíž. Povzdechne si, když se opět nikdo neozve, ale stále neztrácí naději. Nemyslí rovnou na to nejhorší...tedy alespoň se snaží. Jeho mysl s ovšem přesto všechno upírá k nim a jestli se jim náhodou nic nestalo. Uvědomuje si, že právě to by mělo fatální následky. Prudce nad tím, ale zavrtí hlavou, aby vyhnal všechny tyto myšlenky z hlavy a postupuje dál. Po chvíli se, ale zase zastaví, protože má pocit, že něco zaslechl. Než, ale stihne otevřít pusu, tak ucítí dotyk na svém rameni a prudce se otočí. Přitom se jeskyní rozlehne polekané vyjeknutí, a tak skloní meč, který měl doteď připravený.


Sasuke stále čeká na místě.


"Naruto, " vydechne tiše modrovlasá dívka jejíž výkřik byl před chvíli slyšet snad i venku. Lekla se. "Omlouvám se," šeptne Naruto omluvně, byl by ji obejmul, ale ví, že to je něco, co udělat nemůže, "jste v pořádku?" šeptne alespoň. v hlase jsou mu znát starosti... přeci jen ji pouze slyší. "Jsme, obě," přitaká Hinata a na moment pustí svoji sestru, aby mohla udělat krok k Narutovi, ale trochu to přežene a přímo do něj vrazí. S Narutem to všem ani nehne a mírně ji přidrží,
"To jsem rád," vydechne s mírným úsměvem na tváři, "Sasuke čeká o kousek zpátky," šeptne poté, protože si uvědomí, že za ním Sakura jistě bude chtít jít.
Růžovláska mu na to už, ale neodpoví a jednou rukou se drží stěn zatímco se rozběhne dopředu. Moc toho před sebou nevidí, ale momentálně by to bylo to poslední na čem jí záleží. Jakmile se dostane na rozcestí, tak běží stále rovně dokud před sebou neuvidí něčí siluetu. Ani tak, ale nezastavuje a vběhne mu přímo do náruče přičemž ho pevně obejme.
Taky ji obejme... "Jsi v pořádku?" šeptne starostlivě a pevně ji obejme.


"Není mi nic kvůli čemu by ses měl strachovat," hlesne, ale jak ho objímá, tak začne mít poněkud mokré ruce, a tak se od něj odtáhne, "A ty? Je ti něco?" hlesne se strachem v hlase, že by to snad mohla být krev. "Bála jsem se... že se tobě nebo Naruto něco stalo," šeptne poté a mírně nad tím zavrtí hlavou. Měla hrozný strach... ale více než to ji zajímá to, co se tu před několika chvílemi vlastně stalo. Každopádně jí nepřijde bezpečné o tom právě teď a tady mluvit. "Můžeme jít prosím odsud?" dodá poté prosebně, protože upřímně řečeno si nepřeje nic víc než být co nejdál odsud jelikož z jakéhosi nevysvětlitelného důvodu má všude kolem takový zvláštní pocit, který se objevil už když se přibližovali k tomu lesu. "Hlavně mi už nikam neodházej," při těchto slovech ho pevněji chytí za ruku.


"Jsem v pořádku díky věci, co mi dal Itachi. A pojedeme už, neboj" A pohladí ji.


"O čem to mluvíš?" zeptá se ho trochu nechápavě, ale přesto se neodtahuje, aby se podívala. Spíše se k němu trochu víc přitiskne a přivře oči. Z tohohle místa se jí dělá dost zle. Po chvíli k nim dolehnout kroky, ale ani to růžovlasou dívku nedonutí se otočit, protože je jí jasné, že je to jen Hinata s Narutem.
"Měli bychom odsud co nejrychleji zmizet... tam dole... no raději ani nechtějte vědět," zavrtí nad tím hlavou blonďák a rozhlédne se, "koně nejspíš odešli ven," dodá pomalu jelikož je tam nikdy nevidí. "pojďme," kývne hlavou s sám přitom vykročí jako první pro případ, že by tam snad byli ještě nějací. Slyší, že za ním jdou i ostatní a jakmile se dostane ven, tak si přikryje oči, protože je tam o něco více světla než bylo v jeskyni. Rázem, ale ztuhne, když si všimne všech těch bytostí, které stojí rozestoupené kolem jeskyně.


"Co se děje?" zeptá se a Sakuru objímá.


Naruto pevněji sevře svůj meč. Samotnému je, ale jasné, že je to zbytečné. Proti takovéhle přesile nepřežijí...alespoň ne všichni. Sám, ale neví, jak přesně je odsud dostat. Nemůže se spoléhat na to, že tahle jeskyně má i nějaký druhý východ. "rozhlédni se," vybídne Sasukeho, protože je mu jasné, že i když se Sakurou stojí kousek za ním, tak to jistě sami uvidí. "nemáme na výběr.. vraťte se... zdržím je," řekne tiše k němu. Ví, že tohle je jasná volba smrti, ale na druhou stranu alespoň by se tak stalo s nějakým důvodem. Sakura na moment odtáhne tvář od Sasukeho, aby se rozhlédne, protože moc nerozumí tomu, co Naruto říkal. Jakmile si, ale povšimne, že jsou obklíčeni, tak ztuhne.


"Saky zůstaňte vevnitř." šeptne a jde k Narutovi, "Tak se do toho pustíme,"


Naruto tentokrát otočí hlavu k Sasukemu s naprosto nečitelným výrazem, "blázníš? Vezmi je a jděte dokud je čas... tohle sami nezvládneme Sasuke, než se nadějeme, tak..." odmlčí se. Uvědomuje si, že byli se Sasukem již v mnoha těžkých situacích, ale žádná se ještě nepodobala této. Na moment se zdá, že mlha ještě o něco víc zhoustla obě dívky se raději pomalu otočily, aby vešly dovnitř do jeskyně jenže přesto to růžovlásce nedá a podívá se ještě jednou směrem na svého manžela... místo něj, ale zachytí mnohem jiný pohled, který ji přimrazí na místě. Nebýt Hinaty, tak by nebyla schopná se pohnout z místa, protože to oko... které zahlédla jakoby ji vtahovalo. Ve stejnou chvíli, kdy odvrátí pohled se věci dají do pohybu a několik upírů se jako na povel rozběhne. Naruto už tedy nemá žádný čas k tomu, aby Sasukemu vynadal za jeho tvrdohlavost a místo toho se i on sám vrhne dopředu, kde se ihned ztratí mezi první masou upírů. Sám už byl z předchozího boje zraněný, ale ani tak to nevnímá.


Sasuke si vezme meč, co dostal od Itachiho a taky začal bojovat až na to, že jemu je stačí jen říznout.


I když se po zásahu Sasukeho mečem jeho nepřátelé rozpadají na prach, tak nepřátelé pořád přibývají a brzy musí oba z útoku přejít do obrany, protože ani jeden z nich netouží potom, aby se přes ně dostali až k princeznám. Najednou má, ale Naruto pocit, že se na ně vrhli všichni najednou, protože cítí, jak mu občas ostré drápy pronikají do kůže na místech, která nejsou pokryta brněním. Jeho bolestivé zasykání se ovšem ztrácí ve zvucích boje. Skutečně si přál, aby ho alespoň jednou Sasuke poslechl, protože teď je jejich osud jasný... to si tedy alespoň myslí. Jen ho v tom uslyší zvuk kopyt... halucinace. Možná, že ztratil více krve než předpokládal, a nebo za to může ta předchozí rána do hlavy... tak nebo tak má pocit, že je to jen jeho výplod představivosti dokud bolest nezačne polevovat... až poté zmateně zamrká, aby se probral a skutečně... Na místo před jeskyní se nahrne nespočet vojáků,kteří oddělí je od zbytku upírů,kteří se očividně dali na ústup. Vzhlédne a ani nemusí dlouho přemýšlet, aby poznal jezdce na sněhobílém koni který sesedne poblíž černovlasého chlapce a přistoupí k němu.


Sasuke schová zbraň a kouká kdo přijel. Jak pozná bratra, tak sebou jen šlehne na zem.


Dřív než stihne černovlasý mladík promluvit, tak zachytí bratra, který se mezitím odporoučel k zemi. Rychle si ho prohlédne, ale kromě nějakých škrábanců nevidí, že by to bylo něco vážného. Každopádně bude lepší, když tohle posoudí nějaký odborník. Jemně ho přitom zvedne a popojde s ním trochu dál od hlavního děje a složí ho na zem, kde k němu opět přispěchá ustaraná Sakura. "Sasuke," promluví po chvíli svým melodickým hlasem a ač nerad, tak svého bratra mírně propleskne, aby se probudil, "prober se, vezmeme tě domů... no tak," šeptne. Vidí, že v tomhle stavu nebude jen tak schopný jet sám, ale ani se tomu nediví. "Dostanu tě do bezpečí," přislíbí tiše a rozhlédne se kolem. Přes zástup vojáků toho sice moc nevidí, ale dle jejich postoje může usoudit, že je nepřítel na ústupu. Alespoň prozatím.


Sasuke se pomalu probere a kouká kolem. "Nějak se mi motá hlava."


"Opatrně, zůstaň ležet," ozve se ihned Itachi když vidí v jakém je stavu, "není to nic vážného, ale lepší bude, když se na tebe podívá někdo specializovaný. Vezmu tě domů, pojedeš se mnou," řekne. Z jeho tónu je zná, že nepřipouští žádné námitky, a nebo něco podobného, co má jeho bráška ve zvyku. Sakura si ho mezitím starostlivě prohlíží a vezme ho za jednu ruku, aby mu alespoň dala najevo, že je tam s ním. Při pohledu na něj se jí, ale do očí tlačí slzy.
"Princi," ozve se po chvíli za Itachho zády a ten jen natočí hlavu a kývne hlavou, aby jeden z jeho mužů přistoupil blíž, "dali se na ústup, z neznámého důvodu...téměř nekladli odpor," podá mu hlášení a jakmile tak učiní, tak se napřímí. "Ať už byl důvod jakýkoliv, tak jsme alespoň předešli předčasným ztrátám. Těla nahromaďte a spalte... zraněné naložte na koně a vezměte je zpět na hrad," řekne a s těmi slovy se otočí k Sasukemu a podepře ho a i s ním se následně zvedne.


"Jsem v pohodě brácho...Nejdřív vem holky," a koukne na Sakuru...Pak se trochu chytí za hlavu a otočí s ní a v tom ho to zabolí.


"Pojedou taky, nemusíš mít strach," uklidní ho, ale trochu ho znepokojuje ten Sasukeho výraz. Sám doufá, že to nebude nic vážného. Vede ho tedy raději ke svému koni, "hlavně se snaž nehýbat," podotkne, protože to, jak vypadal mu rozhodně v pohodě nepřijde. Pomalu ho potom vysadí na koně a vyhoupne se do sedl za něho, protože by byl nerad kdyby Sasuke při jízdě ztratil vědomí a spadl z koně. Několika ostatním členům přitom naznačí, aby se postarali o princezny a o Naruta. Jakmile už jsou všichni usazeni na koních, tak pobídne toho svého a vyjede k hradu. "Snaž se zůstat při vědomí, jinak to s matkou sekne pokud tě takhle uvidí," zašeptá, i když pochybuje, že by to s ní neseklo i tak. Je mu jasné, že to bude muset udělat nějak tak, aby ho jejich matka pokud možno skutečně neviděla, protože jinak to nejspíš nebude nejlepší.


"Jsem v pohodě, neměj obavy," a jede.


"No předtím si mi moc v pohodě nepřišel," podotkne a zavrtí nad tím hlavou, "neboj se, za chvíli tam budeme, necháš se ošetřit a potom se už budeš muset pořádně prospat... to je teď to úplně nejhlavnější," řekne vážně a trochu víc koně popožene když vidí, že je Sasuke v pořádku. Přeci jen je teď hlavní priorita ho dostat v bezpečí domů, aby se o něj mohli postarat dřív než se mu do těch škrábanců a ran dostane nějaká infekce, "kromě těch škrábanců... bolí tě ještě něco?" zeptá se ho potom. Předtím sice viděl, že se ještě chytá za hlavu, ale není si jistý jestli to taky souviselo s tímhle vším a nebo to bylo jen způsobeno tím, že hlavu otočil až moc rychle, a tak mu luplo za krkem.


"Nejsem bačkora abych nevydržel..."


"Já vím, že ne," pousměje se, "nic z toho taky netvrdím, Sasu," zavrtí nad tím hlavou jeho starší bráška. Brzy vyjedou z lesa na louku, ze které je už dost dobře vidět hrad, na kterém žije jejich rodina už po celé generace. "Řekneš mi, co se vlastně stalo? Od doby, co jste odjeli?" zeptá se ho potom. Celou tu dobu měl starost jestli se jim tak náhodou něco nestalo a kdyby byl nepřišel v čas, tak by nejspíš i stalo. Navíc si povídáním alespoň trochu zkrátí čas zatímco jedou nahoru domů. "Čekali jsme, že se sem brzy dostanete pokud tedy všechno šlo podle plánu... sami jsme se vrátili dnes ráno," poznamená jen tak, aby byl i jeho mladší bráška v obraze. Ohlédne se přitom za sebe, aby se ujistil, že jsou skutečně všichni.


"Nic, vše v poho"


"Zdrželi jste se někde přes noc kvůli té bouřce?" zeptá se tedy, když to jeho bráška sám od sebe nijak jinak nerozvedl, "To je taky důvod proč jsme se mi vraceli tak pozdě... navíc potom, co se tam stalo bylo potřeba vyřešit několik záležitostí," odmlčí se, "poslyš, měl bys poté vyřídit Sakuře nebo Hinatě, aby napsali otci... nebyl moc nadšený, když se dozvěděl, co přesně se stalo, a tak bude lepší, když se mu ozvou, aby věděl že jsou šťastné a hlavně v pořádku, " dodá poté. Právě nyní si nemůžou dovolit žádné jiné konflikty, protože už i tak není situace moc dobrá. Vrcholem byl ten útok přímo na hrad. Tohle bohužel nikdo z nich nečekal ani v nejmenším. Alespoň se, ale poučili a ten už budou očekávat i to neočekávané.


"Byly jsme v hostinci. Sakura byla dost vyděšená"


"Potom, co se stalo se ani nedivím," kývne hlavou, "je hezké vidět, že si změnil názor..." dodá poté jeho bratr s úsměvem na rtech zatímco se cesta začne svažovat více nahoru do chvíle než se před nimi otevřou obrovské vrata, a tak vjede na nádvoří. "Vítej doma, bráško," usměje se a seskočí nejdřív on a potom pomůže i Sasukemu, aby náhodou nespal dolů. "Pojď, půjdeme dřív než nás uvidí matka," šeptne Sasukemu do ucha zatímco už ho vede k moc dobře známým vedlejším dveřím, aby ho dostal na ošetřovnu, kde se o něj jistě dobře postarají. Chodba se na moment zdá poněkud delší, ale poté tam konečně dorazí, "počkám tady," dodá ještě Itachi když ho předá do péče odborníků.


"Dobře..." a pak se posadí na jedno z míst.


Zatímco Itachi čeká venku opřený o jednu ze stěn, tak kolem Sasukeho se začnou sbíhat sestry a lékaři, aby mu ošetřili a obvázali rány. Sám si všimnul, že to nebylo vážné, ale i tak má na sobě Sasukeho krev. Oblečení je, ale momentálně to jediné o co by se zajímal. Po chvíli začne chodit sem a tam po chodbě až do chvíle než se otevřou dveře, ze kterých vyjde jeden z doktorů, "tak?" Zeptá se ho Itachi dřív než stihne promluvit.
"Bude v pořádku, nebylo to nic vážného, ale musí se šetřit," odpoví mu.
Na to Itachi jen mírně přikývne a pomalu vejde dovnitř ke svému bráškovi, který sedí celý obvázaný pomalu jako mumie. "Cítíš se na to aby jsme šli nahoru? U tebe v pokoji ti bude jistě lépe,"


"Jo zvládnu jít...ale i Sakura půjde." A zvedne se.


"Nevim, kde teď je, ale pravděpodobně si je k sobě vzala matka," odpoví mu a pomalu s ním srovná krok. Dává, ale přitom pozor, aby ho v případě potřeby mohl podepřít. "Otec s tebou chtěl mluvit hned, jak se vrátíš, ale řekl bych, že ti přijde vhod abych ho přemluvil ať se s tebou sejde zítra...přípravy už pomalu vrcholí a očividně s tebou chce probrat tebe," pokrčí rameny. Přeci jen ve válce musí mít všichni své místo jinak by mohl nastat chaos. "Nebo chceš jít rovnou za matkou a vyzvednout si tak Sakuru?" Zeptá se ho, "matka by tě jistě ráda viděla," dodá poté. Ví, že na ni minule Sasuke nebyl zrovna příjemný, ale tak nebo tak má o něj jejich matka stále strach. Nakonec je to pochopitelné vzhledem k dnešní situaci a taky tomu, jak lehkomyslný Sasuke umí být.


"No to je jedno jelikož Sakura není nějak ve své kůži jestli víš kam tím mířím...A za mámou klidně, nebo ať i s tátou dojdou ke mě. Bych si odpočinul,"


"Ale... neříkej mi, že ze mě bude za chvíli strejda," na rtech se mu vykouzlí šťastný úsměv, pravdou je, že na to už má jistě svůj věk, aby byl strejda. Navíc jejich matka jistě bude mít velkou radost. "No, jak myslíš, ale myslím, že nejdřív ze všeho by za tebou šli Sakura spolu s mámou, vlastně se divím, ze nás ještě nezačala hledat..." dodá potom a po schodech vyjdou nahoru, kde rovnou zamíří k Sasukeho pokoji, "doprovodím tě a potom je za tebou pošlu?" Navrhne mu, aby si mohl lehnout a odpočívat. Navíc se sám jistě potřebuje dát trochu dokupy. Samotného by ho docela zajímalo, kdy Sasuke dospěl k tomu zlomu, že se rozhodl mít rodinu potom, co říkal své matce.


"Čemu se divíš...Navíc v té bouře si ji měl vidět, nechtěla mě vůbec pustit...A taky v tom hostinci po ní hostinský zíral až se úplně ke mě tulila,"


"Ale ty nevypadáš, že by ti to snad nějak vadilo, co bráško?" Potutelně se usměje a pokrčí rameny, "tak je to pochopitelné...ve všem musí být bouřky příjemné, sám si vzpomeň, co si dělal, když si byl malý," šeptne, vzpomene si na časy, kdy se k němu Sasuke v noci připlížil, protože mu zvuk bouřky naháněl strach. "Ale pokud vím ty si nikdy nebyl proti mít rodinu ne? Tedy...asi by to teď vypadalo úplně jinak kdyby tomu tak bylo," řekne zamyšleně a po chvíli se zastaví přede dveřmi, "zajdu tedy pro ně a půjdu se podívat, jak se daří Narutovi. Když budeš chtít, tak se na tebe ještě potom přijdu podívat," řekne s menším úsměvem.


"Dobře," usměje se.


"Tak se šetři," mrkne na něho a potom už se otočí a vydá se chodbou ke komnatám, které patří jejich matce. Sice si není jistý, ale řekl by, že jinde by princezny ani být nemohly. Jakmile, ale zmizí z bratrova dohledu, tak mu úsměv z tváře zmizí a jeho výraz se ze šťastného změní na starostlivý. Dělá mu starosti nejen Sasukeho nynější stav, ale také to, co se dneska stalo. Těžko se dá uvěřit, že se ty bytosti dostaly až tak blízko k nim...jen mu přijde divné, že samy od sebe dosud zaútočily tak, jak to udělali předtím. Přijde mu, že mají až příliš mnoho nevyřešených věcí a místo toho, aby zaměřili na nejbližší okruh se věnují přípravám na válku, která je jistě podstatná, ale nynější situace mu přijde mnohem důležitější, protože by se taky mohlo stát, že nakonec nebudou mít koho chránit.


Sasuke si pak lehne na postel a odpočívá.




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama