Save me from the darkness 15. kapitola

17. června 2016 v 22:31 | Masumi-san a Mayu Uchiha |  Save me from the darkness

Tak konečně tu pro vás opět mám další pokračování, tak snad se vám bude líbit:)

Mayu - Sasuke
Masumi - Sakura, Naruto, Hinata





plete prsty. "Dobře, tak jdeme," usměje se a pomalu vyjde. Snaží se jít co nejrychleji, aby nepotkali moc lidí. Už tak jí stačí, jak divně na ní zírá ten hostinský, a proto se raději podívá před sebe a vyjde ven, kde zamíří ke stájím. Tam už uvidí stát svou sestru i s Narutem, "Dobré ráno," usměje se na ně Sakura, na moment pustí Sasukeho ruku a Hinatu obejme. "Dobré," odpoví ji její sestra a pevně ji sevře v objetí. Po chvíli ji ovšem pustí.
"Dobré ráno," ozve se i Naruto a s menší úklonou přitom přejde k Sasukemu a předá mu jeho plášť, aby si ho oblékl a neprochladl. "Můžeme vyrazit?" Zeptá se jich poté, "čeká nás cesta lesem..."



"Dobrá takže všechno co budeme brát dáme na klisnu od Sakury a bez otázek... "


Naruto nad tím jen s přikývnutím pokrčí rameny a pustí se do předělávání věcí ze Sasukeho a svého hřebce na Sakuřinu klisnu a poté vezme i Hinatiny a Sakuřiny věci, které tam taktéž bezpečně upevní, aby při jízdě nespadly. Všimne si, že Hinata spolu se Sakurou poodejdou kousek od nich, nejspíš, aby si něco důležitého řekli, "V pořádku?" zeptá se Sasukeho jakmile dokončí svoji předchozí práci upevňování předmětů a otočí se čelem k němu. Vidí na něm, že má jakousi podivnou náladu, ale ani neví jestli je to dobré a nebo právě špatné. Chytne přitom uzdu klisny, patřící Sakuře a pohladí ji po hřívě, protože vidí, že je nějaká neklidná ať už z počasí a nebo z něčeho jiného...tak nebo tak rozhodně nechce, aby se rozběhla pryč.


"Jo dobrý neboj.." Přejde ke klisně a pohladí jí a nakloní se k jejímu uchu. "Neboj tvoje jezkyně jen pojede se mnou.." A hladí jí.. "Jen jsem moc nespal a pak usnul dopoledne dost tvrdě"


"Aha," kývne hlavou. Dojde mu co je asi tím důvodem proč se Sasuke večer moc nevyspal, a tak do toho raději ani moc neryje. "To chápu, no uvidíš, že brzy se vyspíš hezky doma ve své posteli...jestli budeme mít štěstí, tak bychom tam mohli dorazit ještě dnes před setměním, není to tak moc daleko, ale nejsem si jistý, jak dlouho vydrží tohle relativně hezké počasí," odmlčí se a přitom se rozhlédne kolem, "právě proto bude lepší když zvolíme cestu skrz les než když bychom ho měli objíždět, ale... to záleží taky na tobě," dodá poté. Možná, že právě tohle není úplně ta nejbezpečnější cesta, tak je rozhodně mnohem rychlejší a čím dřív se dostanou do bezpečí, tím líp. "Každopádně bys měl rozhodovat rychle ať můžeme vyrazit,"


"Právě proto Sakura pojede se mnou... Ať můžeme přes les a taky doufám že jí nebude nějak špatně no uvidíme."


Naruto mírně přikývne, "Jo, no... radši se ani nebudu ptát proč," zavrtí nad tím hlavou jelikož je mu to jasné už i bez toho, "Dobře, tak alespoň to bude rychlejší, možná, že na hradě potkáme už i tvoje rodiče... no pokud jste tedy vzali všechno, tak můžeme vyrazit," řekne a poslední část dodá hlasitěji, aby ho slyšely i princezny,které k nim rázem stočí pohled a obě mírně přikývnou zatímco Sakura se i s Akim v náručí rozejde k Sasukemu a Hinatě pomůže Naruto do sedla, "tak jedeme tedy přes les," řekne jim ještě, aby to věděly i ony a sám se přitom vyhoupne do sedla. Růžovláska mezitím přejde k Sasukeho koni a trochu váhavě natáhne jednu ruku, aby si ho pohladila po hřívě. Raději od toho, ale upustí, když vidí, že se trochu nenadšeně oklepe.


"Klid chlape....V klidu si ho pohlaď..." Vezme ji kolem pasu a dá ji nahoru. "Chceš být ve předu nebo se budeš chtít o mě opřít a trochu se ještě prospat?"



"Nechci spát, neusnula bych," zavrtí nad tím Sakura hlavou, "navíc musím držet Akiho," poznamená a jednou rukou si pohladí Sasukeho hřebce, který sice zavrtí hlavou, ale nic jiného neudělá, "Sedni si, jak ti to bude nejpohodlnější, aby se ti dobře jelo, protože právě to je to nejdůležitější," pousměje se a podívá se dolů na něho zatímco se trochu lépe posadí, aby náhodou nesklouzla dolů, když musí sedět bokem kvůli šatům, které jsou sice dlouhé, že by možná mohla sedět i normálně, ale jednoduše si na tohle už tak nějak zvykla. Potom si chytne ten šátek, ve kterém je Aki zabalený a ukáže si ho trochu kolem krku a prostrčí tím ruku, aby se jí to lépe drželo a nemusela ho tak držet oběma rukama, protože i ona se bude potřebovat držet.


"Dobře tak já si sednu za tebe a ty se podle toho sedneš aby si byla mezi míma rukama.." Vyhoupne se a sedne za ni a vezme si otěže.


"Dobře, " šeptne a trochu se posune, aby mohla být u něj, ale aby měl Sasuke dost prostoru. Jen doufá, že přes něj nespadne jestli pojedou moc rychle. "Můžeme tedy?" zeptá se jich blonďák a jakmile vidí, že už jsou připraveni, tak pobídne svého koně a zamlaská na Sakuřinu klisnu, která vyjede ihned za nimi. Nejdřív ovšem jeden jen pomalu, protože jsou stále ve vesnici, ale jakmile se dostanou za její brány, tak pobídne svého hřebce k větší rychlosti a ohlédne se za Hinatou, která jej brzy dožene. Nechce totiž, aby někdo zůstal moc pozadu už jen kvůli bezpečnosti, protože přeci jen v tom lese je to docela bludiště a někoho tam hledat by byl velký problém.




Sasuke pobídne svého koně a ruce má tak, aby se ho mohla Sakura držet a jede těsně za Narutem.


Sakura se jednou volnou rukou jemně chytne, aby alespoň trochu mohla držet rovnováhu a nespadla nebo se nějak moc neopírala o Sasukeho. Původně si myslela, že jí čerstvý vzduch udělá dobře, ale teď se jí spíš zmocňuje takový zvláštní pocit. Blonďák se mezitím opět otočí za sebe, aby se ujistil, že všichni jednou jen kousek od něj a že nemusí na nikoho čekat. Potom svůj pohled opět stočí před sebe a všimne si, že les, o kterém předtím mluvil je jen kousek před nimi, "měli bychom trochu zpomalit," houkne dozadu, protože by nebylo moudré, kdyby se lesem prohnali jako namydlený blesk už jen kvůli tomu, že by jeden z koňů mohl zakopnout a jeho jezdec, a nebo jezdci by se mohli ošklivě zranit, ne-li mnohem hůř.


"Jasně..." A koukne na Sakuru "Dobrý nebo se chceš napít?"


"Nene, myslím, že to mi nepomůže," vydechne, ale usměje se, "neboj se," šeptne, nechce mu zbytečně přidělávat starosti, a proto se snaží vypadat jakože se nic neděje a raději svůj pohled upře na les, ke kterému se každou chvilkou víc a víc blíží. Cítí, že stejně jako ostatní i oni trochu zpomalují, ale pořád jejich koně spíš běží než že by pomalu šli. Když se, ale podívá do Narutova obličeje, tak zahlédne špetku obav, proto se taktéž koukne i na Sasukeho, aby zjistila jak se tváří on. Na jednu stranu chápe, co jim asi dělá starosti. Ten les totiž i tak vypadá dost strašidelně... a dost jí to připomíná ten, ve kterém se tenkrát objevili všichni ti vlci a kde taky přišla o svého předchozího pejska. Při té myšlence se trochu víc natiskne na Sasukeho.


"Neboj, bude to v pohodě," A políbí ji do vlasů.


"Dobře," šeptne trochu nejistě a přivře oči když ucítí jeho rty ve svých vlasech. Rozhodně musí přiznat, že tenhle způsob uklidňování je naprosto perfektní. I tak se cítí dost neklidně, ale snaží se to ignorovat. Přeci jen je s ní Sasuke, a tak se jí nic nestane navíc... je to jen obyčejný les, a tak se toho nemusí zbytečně bát. Stres sice ještě nikoho nezabil, ale měla by se snažit být co nejvíc klidu, protože Aki očividně vycítil změnu nálady a začal tiše kňučet. Proto ho Sakura konejšivě jednou rukou pohladí ve snaze ho uklidnit. Nechce, aby byl nervózní ještě on, a tak se zhluboka nadechne a vydechne, aby se sama uklidnila a tím se uklidnil i Aki.


Sasuke jede dál za nimi ještě tak deset minut než zastaví. "Copak ti je? Nevypadáš dobře."


"To je hodně povzbudivé," zamumlá Sakura a jednu ruku si dá na čelo a zhluboka se nadechne, "nene, to nic, klidně jeď dál," dodá poté. Ve stejný okamžik, ale uslyší svoji klisnu, jak se vzpírá na zadních a snaží se vyprostit z Narutova sevření jakoby se snad něco dělo. "Co...co se děje?" Vydechne trochu vyděšeně obzvlášť, když vidí Narutův výraz, jeho pohled je totiž upřen někam do lesa mezi stromy, kde ona nic nevidí, ale má takový dost divný pocit.
"Jeďte," ozve se po chvíli Narutův hlas, sice toho přes Sakuřinu klisnu moc neslyší, ale přísahal by, že se k nim něco blíží. Když se totiž nemůže spolehnout na zrak, tak spoléhá alespoň na své instinkty.


"Dobře... Chytni se mě pevně Saky..." Šeptne a pak ještě vezme od Sakury klisnu a rozjede se rychleji ať se dostanou co nejdal. Pak opět zastaví jelikož cítí jak se Sakura třese. "Klid neboj..."


Sakura se přerývavě nadechne a zmateně se rozhlédne kolem sebe. Dojde jí, že Naruto musel zůstat tam v zadu, aby jim získal trochu času...pohledem nakonec zakotví na Sasukeho obličeji a snaží se z něj něco vyčíst. "Sak," šeptne Hinata tiše čímž si vyžádá její pozornost a natočí hlavu jejím směrem. Všimne si mlhy, která se pomaloučku line ze směru, kterým před chvílí přijeli. "Neutečeme tomu," hlesne Sakura až děsivě klidným tónem, celé její tělo se ale třese. Je jí jasné, že tohle je jen začátek a že ti, kteří mají tohle na svědomí, tak teprve přijdou. Tahle mlha totiž rozhodně není jen tak normální...to by se neobjevila jen tak z čista jasna odnikud.


"Klid ano holky. Nebojte nenechám aby se vám něco stalo.." A rozjede se znova dál jak to dovolí než v lese uvidí díru. Něco jako jeskyně a zajede tam... Sleze a dá je dolů. "Tak tady budeme v pohodě. Sedněte si. Já se půjdu podívat tady kolem..."


Sakura se na něj vyděšeně podívá a chytne ho za paži, "neblázni...ještě se ti něco stane," hlesne tiše se strachem v hlase. Bojí se, že se mu snad něco stane... v tom, ale ucítí Hinatinu ruku na svém rameni a otočí se na ni,
"Sak, klid," šeptne, když vidí, jak je její mladší sestřička bledá v obličeji. Jakoby neměla daleko k tomu, aby omdlela. Sakura se přitom rozhlédne kolem sebe, ale nic moc nevidí, protože v zade v jeskyni je už tma, která v nynější situaci působí nad míru strašidelně.
"Slib mi, že na sebe dáš pozor," řekne poté Sakura a podívá se Sasukemu do jeho onyxových očí. Přijde jí hloupě loudit sliby jako malá holka, ale cítila by se tak jistěji.


"Neboj jen jdu tady okolo té jeskyně neboj. A hlídej sama sebe teď A kdyby ti nebylo dobře volej na mě..." A pohladí ji. "Navíc buď v klidu aby se o tebe Aki nebal.." S tím výjde ven před jeskyni.


"Dobře," šeptne Sakura, přitiskne si Akiho k sobě a popojde k Hinatě. Zády se přitom opře o stěnu a snaží se uklidnit. Venku se mezitím rozprostře hustá mlha, ve které nejde téměř nic vidět. Může se tak spolehnout jen na své ostatní smysly, převážně sluch. Schovani v mlze se k němu postupně blíží hned několik nepřátel, kteří na rozdíl od Sasukeho maji tu výhodu, že dokonale vidí a hlavně slyší, kde se právě jejich nejnovější kořist nachází. Okolím se po chvíli rozlehne prasknutí větvičky. To ovšem neukazuje jejich pravou polohu, ale spíše to je jako past, aby si ho přilákali a mohli ho mezitím pomalu obklíčit a poté zaútočit.


Uslyší křupot a jen se otočí a pak jde zpátky jelikož nic nevidí.


Během chvilky se kolem Sasukeho mihne černý stín, který ho donutí zastavit. Ve stejnou chvíli se ozve hlasitý křik z místa, kde předtím Sasuke nechal princezny. Než se tam ovšem Sasuke stihne vydat, tak mu cestu zkříží dvě vysoké postavy oděně v černém. Do obličeje jim vidět nejde kvůli tmavé kápy, ale z té blízkosti jde vidět, že jim na zem kapou kapky krve, ale dle jejich postoje a vrčení, které se jim dere z hrdla se nezdá, že by oni sami byli zranění. Oni jeden z dvojice nemá žádné zbraně, ale na rukou mají velmi ostré drápy, které už jen od pohledu vypadají nebezpečně. Než Sasuke stačí v další minutě mrknout, tak se jeden z dvojice objeví před ním a vrhne se na něj,


Vytáhne to, co dostal od Itachiho. "tak pojď jestli máš odvahu..." A když po něm jde, tak ho tím pořeže. "tak chceš taky takhle skončit?"


Jakmile se meč setká s jeho kůži, tak se rozplyne a vítr jeho zbytky odfoukne někam pryč. Druhý z nich jen zavrčí a po jeho boku se najednou zjeví několik dalších. Polovina z nich se najednou vrhnou na Sasukeho a využijí své rychlosti, kterou je pro obyčejného člověka téměř nemožné zaznamenat. Některé z nich se dostanou za něj a vrhnou se na Sasukeho tak, aby neměl šanci je stíhat všechny, přítom ho jeden z nich popadne a hodí ho proti stromu, který stojí zhruba pět metrů od místa, kde spolu do teď bojovali. Křik, který do teď vycházel z jeskyně najednou utichne a okolí pohltí hrobové ticho, které je ovšem mnohem děsivější než atmosféra, která zde byla předtím.


Sasuke se zvedne a pak se rozběhne k jeskyni.


Potom, co uběhne jen pár metrů na něm přistane něco těžkého strhne ho pod sebe na zem. Jeden z těch, co ho předtím napadli se teď sklání přímo nad ním s vyceněnými tesáky. Další dva se u něj objeví během chvilky a zajistí Sasukeho ruce, aby se jeji přítel mohl v klidu nakrmit. Ten ovšem, když vidí, že už mu nemá kdo pomoct, si dává na čas. Pomalu mu prstem přejede po krční tepně a hlavu mu natočí opačným směrem, aby měl prostor. Ve chvíli, kdy už se přibližuje k jeho krku se mu, ale do jeho vlastního zabodne ostrá dýka. Nezabije ho to, ale krev začne stříkat všude, a tak se od Sasuke nuceně odtáhne. I jeho druzi ho napodobí a obezřetně pozorují okolí zatímco proti nim z mlhy vyjede kůň, ovšem bez jezdce. Ten se mezitím přikrade z druhé strany. Jedním pohybem si odhrne blonďaté vlasy, slepené krví z čela a popojde k Sasukemu, "dobrý?"


"Jo dík..." Zvedne se a kontroluje či má tu zbraň od Itachiho. Když zjistí, že jo, tak se trochu dá do normálu. "musíme za holkama je tu taková menší jeskyně a v ní jsou. Hlavně neříkej Sakuře, co se stalo."


Blonďák k němu letmo otočí hlavu "Jen si nejsem jistý jestli jim budeme schopní utéct..." poznamená, "možná, že se stáhli, ale jeden nikdy neví, kdy se zase objeví...spíš bych řekl, že teď v té mlze vyčkávají," zamumlá a obezřetně se přitom rozhlíží kolem sebe zatímco k němu popojde jeho kůň, o kterého se mírně opře, "řekl bych, že už chápu proč se říká, že tyhle potvory je těžké zabít," vydechne, "jak je ta jeskyně daleko?" Zeptá se ho potom, ale stále pozoruje okolí, "asi bude lepší když půjdeš první...půjdu hned za tebou a budu ti hlídat záda," šeptne, ví,že teď jde hlavně o čas...obzvlášť pokud to znamená, že se dostali až k princeznám.




"Kousek.. Na toto mi dal Itachi bude se ti to hodit hlavně to do nich neházej jen je tím řízni."


"Raději si to nech, sám nevím kolik jich je po cestě k té jeskyni, ale jestli chceš, tak jeď," kývne hlavou a poplácá svého koně po zádech. Stále se o něj opírá alespoň do té doby než se Sasuke rozhodne jestli pojede na jeho koni. Přeci jen mu není zrovna nejlíp, ale snaží se tvářit optimisticky, "půjdu tedy hned za tebou, aby se ti náhodou něco nestalo a nebo tě někdo nepřekvapil zezadu," řekne poté. Jemu samotnému se moc nechce zůstávat moc pozadu, protože přeci jen by měl hlavně hlídat Sasukeho a to je momentálně jeho priorita, "Myslím, že budou v pořádku pokud zůstaly tam, kde si jim řekl," dodá potom, ale nepřijde mu, že by se princezny jen tak vydaly samy na průzkum.


"Fajn ale nasedej taky pojedeme spolu"


Trochu nejistě se na něho podívá, ale nakonec přikývne. Už jednou zůstal pozadu a jak to dopadlo...Počká až si Sasuke nasedne a potom se i on vyhoupne za něho, "Dobře, tak jeď," kývne hlavou a kouká přitom kolem. Zamlaskáním svého koně popožene dopředu, ale jeho řízení už nechá na Sasukem, protože sám neví, kde přesně ta jeskyně je a i když kůň pomalu přejde do běhu, tak mu přijde, že se pohybují hrozně pomalu...jenže to je spíš jen tím, že zde momentálně jde o životy princezen. "Proč jste nejeli dál?" neodpustí si otázku. Ví moc dobře, že přesně tohle jim radil a kdyby tak skutečně učinili, tak by teď nemuseli jet tak rychle, aby zjistili jestli jsou v pořádku i ony. Na druhou stranu mu samozřejmě nic nevyčítá,


"Protože jsem měl o tebe strach. A holky dal tak, aby je nenašli,"


Pousměje se nad tím a mírně přikývne, "to si nemusel, důležité je, aby jste byli v pořádku vy. Můj život je vedlejší," poznamená, "Vím, jak si to myslel, ale tyhle... bytosti nejdou jen podle zraku, ale taktéž po čichu a sluchu... myslím si, že by jim nedělalo problém je najít i v téhle mlze...navíc si myslím, že je to jejich dílo," odmlčí se, "viděl si je... útočí tak, že to naše oči nejsou skoro ani schopny postřehnout a v kombinaci s tou mlhou je to ještě horší," vydechne, ale potom se trochu zarazí, "docela by mě, ale zajímalo jaký asi musí mít důvod k používání té mlhy, protože... nedává mi to smysl," zamumlá a sám se nad tím přitom zamyslí. Přeci jen na ně mohli zaútočit kdykoliv, ale něco mu na tomhle rozhodně nehraje.


"Máš pravdu je to podobné, jak tom lese s rozdílem, že toto jsou upíři. Itachi asi věděl proč mi tuto zbraň nechal udělat,"


"Očividně ano, i když nevím na co narážíš," odpoví mu s mírným úsměvem na rtech, "je to zvláštní...vlci se objevili potom, co zmizela v lese Sakura... a tahle mlha se objevila chvilku potom, co jsme zahnuli na cestu vedoucí k horám abychom to měli domů už jenom kousíček..." řekne zamyšleně a přitom stále pozoruje okolí, i když při té rychlosti to jde docela těžko. "No, ať už je důvod jakýkoliv...myslím, že na něm už tam moc nezáleží vzhledem k tomu, že jsme tu sami...musíme co nejrychleji vypadnout, nemyslím si, že bychom se totiž nějak dlouho ubránili kdyby..." odmlčí se, "sám víš co myslím," dodá poté šeptem, všimne si, že už zpomalují, "to už jsme tady?" zeptá se přeci jen. U jeskyně je mlha stejně hustá jako všude kolem, a tak toho skutečně moc vidět není.


"Jo jsme tu"


"Fajn," kývne hlavou, "žádat tě, aby si počkal tady než se ujistím, že je vzduch čistý je asi zbytečné, co?" podívá se na něj a seskočí z koně dolů na pevnou zem. Rozhlédne se kolem sebe a potom se rozejde ke vchodu do jeskyně přičemž mlčky prsty sevře rukojeť svého meče. Ani by ho nepřekvapilo, kdyby se něco schovávalo uvnitř, ale musí být ostražitý už jen kvůli tomu, aby neublížil jedné z princezen. Ohlédne se ještě na Sasukeho a když vidí, že je mu v patách, tak pomalu vyjde dovnitř. V jeskyni je o něco chladněji a mlha není tak hustá jako venku... i když vzhledem k tomu, že je tam tma, tak v tom ani není rozdíl. Popojde několik kroků než před sebou uvidí koně, které patří princeznám, ale ty tam nejsou.





 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama