Save me from the darkness 13. kapitola

8. června 2016 v 12:36 | Masumi-san a Mayu Uchiha |  Save me from the darkness

Opět zde máte další kapitolu, tak snad se vám bude líbit, pokud bysme měli jakékoliv připomínky nebo otázky, tak pište do komentůřá:)

Mayu - Sasuke
Masumi - Sakura


"Mě to nevadí.." A přehodí si ji pod sebe.



Překvapeně vyjekne, protože to nečekala. Než se, ale nadá, tak už leží na zádech pod Sasukem, který se nad ní sklání. Šibalsky se přitom usměje. Na tohle ho rozhodně tipla. Očividně je rád nahoře. Ruce mu dá kolem krku, aby si ho k sobě mohla přitáhnout blíž pro polibek jako kompenzaci. "To jsem rád," zašeptá mu do rtů. Sice ví, že ho ještě tak dlouho nezná, ale i tak si je jistá, že by poznala, kdyby jí snad Sasuke lhal a pochybuje, že tohle byl jeden z těch případů. Přeci jen k tomu ani sám neměl důvod. Jediné co ji překvapuje, je fakt, že ještě včera něco takového vůbec nenavrhl a ještě s dětmi ani moc spěchat nechtěl. Samotnou by ji dost zajímalo jestli je za tím jenom to, aby nemusel do války a mohl zůstat s ní, a nebo jestli je za tím ještě něco jiného.


"Copak je? Vadí tě něco? "Šeptne.


Zavrtí nad tím hlavou, čekala, že si nejspíš všimne změny v jeho výrazu, "Ne, nevadí, v pořádku," odpoví mu vážně a usměje se "nic se neděje," ujistí ho, "jen jsem se trochu zamyslela," dodá. Je pravda, že v jeho přítomnosti je mnohem těžší se soustředit než obvykle. Obzvlášť, když je tak blízko, že může cítit jeho horký dech na své tváři. Ruce, které měla do teď kolem jeho krku na moment spustí a vezme jeho tvář do dlaní, "Neměj zbytečné obavy dobře?" řekne, když vidí, že o její slovech stejně trochu pochyboval i potom, co se ho snažila utvrdit v tom, že se skutečně nic neděje. Rozhodně nic, co by nemohlo jen tak počkat. Aby mu zabránila v pokládání dalších otázek, tak ho opět políbí na rty, tentokrát, ale dlouze a prsty mu přitom vjede do vlasů.


Usměje se... A taky ji dlouze políbí.


Polibek mu stejně dlouze opětuje a jednou volnou rukou ho pohladí po zádech. Nebyla jediná, kdo se včera večer už neoblékal, to jim alespoň nyní ušetřilo hodně právě se sundáváním kousků oblečení jako včera. Jakmile rukou sjede trochu níž k jeho pasu, tak se k němu o něco víc natiskne. Po chvíli ovšem musí polibek rozpojit kvůli potřebě vzduchu. Jakmile se, ale zhluboka nadechne, tak ho opět políbí. Cítí, že se tlukot jejího srdce opět o něco zrychluje jako pokaždé, když je Sasuke blízko u ní. Skoro už to ani nevnímá, vlastně jí to teď už přijde jako skoro přirozená reakce na přítomnost někoho, kdo jí zvládl jen za tak krátkou dobu naprosto poplést hlavu a získat si její srdce.


Usměje se a opět ji políbí a začne pomalu svojí rukou sjíždět dolů až k jejímu klínu a začne ji provokovat.


Zalapá po dechu a prohne se v zádech. Přivře přitom oči, dech se jí zrychlí. Na moment není ani schopná Sasukemu oplácet jeho polibky až po chvíli svými rty opět vyhledá ty jeho a spojí je ve vášnivém polibku. Předtím cítila, jak se v místnosti znatelně ochladilo potom, co vyhasnul přes noc oheň v krbu, ale teď zase cítí, jak se jí horko rozlévá po celém těle jakoby snad bylo léto a ne podzim. I když ví, že se tomu snad ani nemůže divit už jen kvůli Sasukeho blízkosti a jeho provokaci, která ji pomalu přivádí k šílenství. "Sasuke," vzdychne mu do rtů když se od něj opět na chvilku odtáhne kvůli potřebě vzduchu, který jí dochází poměrně rychle. Prohrábne mu rukou vlasy a na moment ji spustí.


Dál provokuje. Ruku sundá a místo toho začne opět s polibky od krku a jede opět níže i s jazykem a opět zajede i jazykem do jejího klína, kde ji s ním dráždí a přitom jí i dráždí prsa. Ovšem jde zlehka rukama ale jazykem i zrychlí aby si to pořádně užila a i taky aby i mohla pořádně sténat jelikož to má taky u ni rád a ještě zrychlí hmaty ruky u prsou a i jazyka v jejím klíně.


Rukou si prohrábne vlasy a nechá si ji na čele, aby se trochu probrala, protože ji má trochu studenou. Chvilku si ji nechává na čele než si ji přesune o trochu níž na ústa, protože v tu samou chvíli hlasitě vzdychne. Nechce, aby je někdo slyšel, a proto si tam tu ruku nechává. Druhou rukou nahatá prostěradlo vedle sebe a prudce ho sevře. Nikdy by ji nenapadlo, že jeden člověk může tomu druhému způsobit tolik příjemné slasti nebo, že ji to bude doslova dohánět k šílenství. Po chvíli, kdy se snaží se alespoň kousat do rtu, tak svoji veškerou snahu být potichu vzdá, protože se Sasukem se něco takového zdá jednoduše být nemožné jakoby mu právě o to šlo. Opět se prohne v zádech a vzdychne. Doslova má pocit, že tuhle jeho provokaci už dlouho nevdrží.


Pokračuje pořád dál a jak cítí že je to dobrý tak přestane a opět si na tebe vleze a opět do tebe vleze svojí chloubou. Na to jí raději hned políbil jelikož tentokrát tam vlezl dost tvrdě a rychle a začal se hned i v ní pohybovat. Přitom s polibku ze rtu ji začal líbat na krku a i olizovat na citlivých místech jazykem. Přitom pokračoval v pohybech a zrychloval.


Na moment to zabolí, ale rozhodně se to nedá srovnat s tím jaké to pro ni bylo včera. Tentokrát to, ale spíš bylo jen kvůli tomu, že to udělal mnohem rychleji a ihned začal s přírazy. "bože," vzdychne když Sasuke se svými rty přiblíží k místu, kde se spojuje krk s ramenem. Dojde jí, že nejspíš narazil na jedno z jejích obzvlášť citlivých míst, o kterém ani sama nevěděla, že existuje. Zalapá po dechu skutečně má pocit, že každou chvíli exploduje. Přijde jí, že něco takového se ani nedá nějak dlouho vydržet. Neví jestli je to tím, že tentokrát už nebyla skoro ani vůbec nervózní, protože to si odbyli už včera, ale má pocit, že tentokrát je schopná všechno vnímat mnohem intenzivněji než včera.


Pokračuje stále dál.... Opět ještě zrycholí a dál i líba na krku a přitom hledá další citlivá místa. Přitom stále i dráždí její prsa.


Nemá ponětí, jak může mít Sasuke takovou výdrž, protože to skutečně už ona sama moc dlouho nevydrží. Je to moc příjemných podnětů naráz. Vnímá, že se Sasuke se svými polibky soustředil hlavně na její citlivé místo, ale že urputně hledá další z jejích citlivých míst. Sama mu po chvíli začne pánví vycházet vstříc a tim o něco zrychlí ty přírazy i jejich intenzitu. Sama se diví, že je ještě vůbec schopná se hýbat...rozhodně po tomhle bude naprosto odrovnaná. Jednou rukou vyhledá Sasukeho a prsty mu opět jemně vjede do vlasů, ale nezastavuje ho. Nechává ho, aby ji dál líbal na krku zatímco se ona sama prohýbá v zádech jako luk.


Pak přestane a a udělá ještě pár přírazů a opět to udělá, jak tehdy. Pak se svalí vedle a přivine si ji.


Na moment se jí zatmí před očima, a tak je úplně zavře jelikož je měla předtím přivřené. Ucítí kolem sebe Sasukeho silné paže a automaticky se k němu přitiskne zatímco se jí pomalu zklidňuje dech a tlukot srdce se začíná vracet do normálu. Odhrne si spocené vlasy z čela. Už tak je jí více než horko. Skoro má pocit, že se na místě roztopí. Hlavu si opře o Sasukeho, protože potřebuje nabrat druhý dech, aby mohli ještě dneska vyrazit. Rozhodně ale teď nemá na to aby vstala a zvládla ještě jet na koni. Svou rukou vyhledá jednu Sasukeho a vezme ho za ni a proplete si s ním prsty. Po chvíli pomalu otevře svoje zelené oči a koukne na něj.


"Dobrý?" Šeptne a pohladí ji. "Pojedeš se mnou jo... Ať jsme tam rychleji."


"Jen jsem unavená," přizná tiše a tiskne se k němu, protože jak se pomalu ukliňuje, tak jí i přestává být takové horko a v místnosti není zrovna nejtepleji, "Moji klisnu tu, ale nemůžeme jen tak nechat," dodá poté a pomalu se na něj opět podívá, "Nebude nás to spíš zdržovat, když pojedu s tebou?" zeptá se ho, protože si není jistá, jak rychle může Sasukeho kůň jet když místo jednoho člověka poveze hned dva. "V kolik pojedeme?" zeptá se ho potom, protože ví, že se musí dát trochu do kupy aby nevyšla ven jako strašák do zelí. Je jí jasné že moc času mít nebudou, a tak se pomalu začíná připravovat na to, že bude muset vstát a začít se oblékat. Nakonec nechce je zdržovat ještě i tímhle,


"Klid v pohodě si odpočineme. A neboj nenecháme říkali jsme že na ní dáme věci a ponese nám je takže půjde s námi. Nebo se snad bojíš jet se mnou?"


Nechápavě zamrká protože jí to moc nedává smysl. "Proč bych se měla bát jet s tebou?" vydechne trochu nechápavě a podezřívavě si ho prohlédne, "Copak máš v plánu?" zeptá se ho, když zahlédne tu jiskru v jeho očích. Docela jí to nahání hrůzu. Samozřejmě ne takovou, že by se bála, že by jí mohl ublížit spíš má starost. "Budu jen ráda, když budeš se mnou," ujistí ho, aby si to nějak špatně nevyložil a čelem se opře o jeho hruď a opět oči zavře. "Myslím, že Hinata s Narutem už čekají jen na nás, protože kdyby tomu bylo naopak, tak by sem už jistě jeden z nich přišel," šeptne. Poté ovšem mírně ztuhne, když si něco uvědomí. Rukou si automaticky přikryje pusu a pomalu se s námahou zvedne do sedu.


"Copak? Naruto dojde pro nás a klidně ještě odpočívej. Stejně z venčí slyším ještě padat déšť.."


"Ach bože," vyjekne, když jí dojde proč nejspíš ještě ani jeden nepřišel, aby se společně mohli domluvit, kdy vyrazí. Slyšeli ji... nejspíš. Možná právě proto nepřišli, aby je nějak nevyrušili. Její obličej nabere sytě červený odstín, a tak sebou raději rychle švihne zpátky na postel, obličejem dolů do polštářů přesně tak, aby na ni Sasuke neviděl. Dopomůžou jí k tomu její dlouhé růžové vlasy, které jí spolehlivě zakryjí krk i strany obličeje tak, že není vidět. Přesto si pro jistotu drží ruce před obličejem. Sice si tím není tak úplně jistá, ale stejně ji nenapadá jiný důvod, proč by tomu tak bylo. Nemyslí si, že by za to všechno mohl déšť, protože bouřka už nejspíš pominula kapky deště jim neublíží, pokud jim nebudou vystaveny moc dlouho.


Lehne si k ní a přivine si ji. "Klid no tak... A déšť no to se chceš nachladit?" A hladí ji.


Opět po chvíli ucítí jeho tělo, jak se tiskne na to její a předává jí trochu tepla. Očividně mu vůbec nedošlo to, proč takhle reaguje, ale nic na to neříká, "I tak...musíme se odtud dostat, co nejdřív jen jde, protože přeci jen nevím, co se stalo..." hlesne. Nechce to nějak zakřiknout. Ani ona nic neví, ale co když se je někdo rozhodne hledat? Někdo z nepřátel? Nebo co když jen tak napadnou zdejší vesnici? Z těch myšlenek jí přejede mráz po zádech, a tak se raději rozhodně vzdát svoji předchozí snahu o splynutí s postelí. Přehodí si vlasy a obejme Sasukeho kolem krku. Spokojeně přitom přivře oči. "Jsme ještě daleko?" šeptne potom, sama ani neví kam přesně jedou a i kdyby to věděla, tak by jí to s největší pravděpodobností k ničemu nebylo,


"Kdepak jsme kousek a nestrachuj se. Půjdeme jak nebude pršet.... Věř nám a nestresuj se..."


Mírně nad tím zavrtí hlavou, "Trocha stresu ještě nikoho nezabila," podotkne. Moc dobře ví, že dokud je s ní Sasuke, tak je v bezpečí. Ví, že nedopustí, aby se jí něco stalo, ale i tak se nemůže zbavit strachu, že se něco stane jemu, a nebo její sestře, Hinatě. Uvědomuje si, že je zde ještě Naruto, ale i tak. Teď může jen doufat, že to skutečně vezmou nějakou dobrou cestou a že se jim nic nestane. "Věřím vám," dodá poté. Vlastně si myslela, že tohle už Sasuke dávno ví. Přeci jen kdyby jim nevěřila, tak by tady nejspíš ani právě teď nebyla. Jistě by totiž trvala na tom, že pojede někam spolu se stážemi jejího otce, a nebo, že zůstane někde schovaná na hradě dokud se zdejší situace trochu neuklidní a dokud se její otec nepostará o nepřátele, kteří je napadli.


"Tak vidíš. A odpočívej dokud se může. Jak se půjde tak dojdou a už nadtím nepřemýšlej a užívej si že si konečně svobodná a nejsi zavřená na hradě."


Povzdechne si, "Jenže právě teď mě stejně s největší pravděpodobností čeká právě to samé kvůli bezpečí... přeci jen když je válka, tak si nemůžu jen tak chodit kam chci a ani ty by si neměl. Už jen proto, aby se ti náhodou něco nestalo," řekne. Rozhodně by ho jen tak nikam nepustila, protože jeden nikdy neví, kdy se náhodou něco semele. Ví totiž, že pokud skutečně otěhotní, tak jejich dítě bude rozhodně potřebovat otce... vlastně doufá, že Sasuke bude mít dost rozumu na to, aby ho něco takového ani nenapadlo. "Možná, že se tam potkáme i s tvými rodiči, " nadhodí poté. Přeci jen i oni jistě potom incidentu vyjeli zpět do své země, aby se postarali o potřebné přípravy na válku, která jistě začne mnohem dřív než se předpokládalo.


"Chceš se snad dohadovat?" Podívá se na ni.


Podívá se na něj jedním okem a mírně nad tím zavrtí hlavou. "Nechci se hádat, " odpoví mu, "ale sám přeci víš, že by se mohlo cokoliv stát. Nejde mi ani tak o mě. Ale spíš o tebe." Šeptne a chytne ho za ruku. Přitom se natáhne pro přikrývku a přikryje je. "Nikdo neříkal, že tě budu držet u sebe..." dodá potom. Dojde jí že Sasuke má nejspíš úplně jinou představu než-li ona, "jen nechci, aby si riskoval, že by se ti mohlo něco stát..." řekne vážně a chvilku na to se odmlčí, "Moc dobře víš jaký je můj důvod tě o tohle žádat," dodá poté a chvilku mu mlčky hledí do očí než si pohodlněji lehne a opře si o něj hlavu. Nechce vyvolávat nějaké konflikty jen ví jaké to je, když někdo podcení situaci... ostatní lidí za to potom draze platí a nechce, aby jeden z těch lidí byl právě její manžel.


"Hele já ti jasně přece řekl že budu s tebou. A pokud se něco má stát tak se stane ale nenechám aby se tobě něco stalo a už to neřeš a užívej si že si venku."


Přikrčí se. Z toho tónu jí běhá mráz po zádech. Nic mu na to už raději neřekne, protože nechce, aby na ni opět křičel. Hlavu si opře o polštář. I tak jí to nedá a musí myslet na to jestli Sasuke vůbec pochopil, jak to myslela... přijde jí totiž, že mu nedošlo že mluvila o době, kdy už budou dávno na hradě a ne tady. I když by mu to ráda osvětlila, tak pusu neotevře. Nechce ho nějak provokovat, protože už si stihla všimnout, že je občas náladovější než nějaká žena, a proto je lepší ho nedráždit. Přitáhne si přikrývku více k tělu, aby jí nebyla zima a v tichosti se zavřenýma očima přemýšlí nad tím jestli se to skutečně povedlo, a nebo jestli ne. Moc dobře ví, že jinak by nejspíš Sasuke musel pryč.


Přitulí se ji tobě i si k ní vleze pod deku a položí se tentokrát on na její hruď a přivře oči... U toho ji hladí.


Překvapeně otevře oči když jí hruď trochu ztěžkne. Podívá se na něj a jemně se usměje. Poupraví deku tak, aby byl pod ní Sasuke celý a nebyla mu zima. Jednou rukou ho přitom začne hladit po vlasech tak, jak to on předtím dělal jí. Sice neví jaký přesně účinek to na něj bude mít, ale ji to vždycky uklidňovalo a trochu i uspávalo. Vlastně momentálně docela uvažuje nad tím, že se ještě trochu prospí než vyrazí na cestu, protože potom nejspíš nebude moc času. Kdo ví jestli nebudou chtít rovnou jet k nim... to je sice v plánu, ale i tak to bude nejspíš nějakou dobu trvat a jestli budou chtít jet nepřetržitě, tak i když ji poveze Sasuke, tak nebude moct úplně spát, aby nemusel držet ještě ji.


Tulí se.


Nechává ho, aby byl těsně u ní zatímco ona sama po chvíli už přestane vnímat, co se děje. Její mysl se upne na něco úplně jiného a její dech se pomalu začne zpomalovat a zklidňovat, jak začne pomalu usínat. Původně nečekala, že by se jí to skutečně povedlo, ale na druhou stranu se nemůže divit. Večer se několikrát vzbudila kvůli nočním můrám a druhé kolo se Sasukem taky nebylo jen tak. Konečně chápe některé výrazy, které u dvora párkrát zaslechla. Musí, ale uznat, že toho rozhodně nelituje spíš jen ví, že si bude muset přivyknout, protože do teď patřilo mezi její činnosti pouze plesy, občasná vyjížďka na koni a procházky.


Zvedne svůj pohled a jak vidí že spí jen se trochu odsune ale tak že si ji přivine k sobě a taky ještě zkouší usnout jelikož ho to tentokrát hodně zmohlo.
Automaticky se přetočí na svůj pravý bok jednou rukou ho obejme, i tak se, ale neprobudí, protože tentokrát má dost tvrdý spánek alespoň prozatím. Očividně si svou dnešní porci zlých snů vyčerpala již večer, a tak se snad konečně pořádně prospí a hlavně i odpočine. Navíc Sasuke stejně říkal, že vyjedou až přestane pršet a vzhledem k tomu, že už je podzim, tak si nemyslí, že by se jen tak vyjasnilo. Možná, že jen počkají až bude pouze mrholit, protože potom by se snížila možnost že prochladnou. I tak ale ví, že by na sebe teď měla dávat pozor, protože přeci jen těhotenství se neukáže hned, a tak by nerada měla nějaké komplikace.


Po nějaké době zaspí, ale tebe dál drží.


Zůstává ležet stulená u něj v náručí. Dřív by nejspíš jen tak neusnula v tuhle hodinu, ale tentokrát to uvítá. Rozhodně je ráda, že se Naruto ještě nerozhodl jít za Sasukem, protože jinak by si ani jeden z nich pořádně neodpočinul. Po chvíli se trochu zavrtí a rozespale otevře oči, aby zjistila, co se stalo. Na moment je totiž poměrně zmatená, ale jakmile vidí,že i Sasuke spí, tak si opět opře hlavu. Ani se nediví, že už taktéž usnul, protože i jeho samotného to očividně zmohlo. Opatrně ještě vezme přikrývku, se kterou ho přikryje, aby byl hezky v teple a nenastydl. Potom ji dá zpátky kolem něj a snaží se ještě zabrat, protože byla dost rozespalá a navíc by neměla co jiného dělat vzhledem k tomu, že Sasuke spí a pevně ji drží což znamená, že sebemenší pokus o to, aby se zvedla by skončil tím, že by ho vzbudila a právě to nechce.


Spí a nevědomky si ji tiskne k sobě. "Moje...jenom moje..." Šeptne a ze spaní a i ji políbí.


Při jeho slovech pomalinku otočí hlavu k němu a usměje se, když vidí, že to všechno říká ze spaní. Je hezké vědět, že se mu o ní i zdá a že ji skutečně jen tak nikomu nedá soudě podle toho silného stisku, kterým si tiskne její tělo na svoje. "Ano, jenom tvoje," šeptne k němu s úsměvem na rtech. Neumí si představit, že by snad měla patřit někomu jinému. Hlavu si opět položí k němu na polštář a zavře oči, aby mohla ještě chvilku spát než se její manžel probudí a oni potom budou muset vyrazit na cestu k němu domů. Na místo, které by mělo být i Sakuřiným domovem jelikož její místo je právě po boku jejího muže.


Usměje se a tiskne si jí k sobě. "Moje... Nedám..." A pohladí ji ze spaní.


Spokojeně se přitom usměje a zaboří si obličej do něj. I ona ho obejme a hladí ho ve vlasech alespoň do doby než se jí podaří alespoň na chvilku usnout. Tentokrát je to ovšem spíše jen lehký spánek, ze kterého ji může ledacos probudit. Tak se taky stane, když ucítí, jak někdo tahá za přikrývku. Zmateně se rozhlédne kolem a trochu se odtáhne od Sasukeho na stranu, aby se podívala vedle postele, kdde uvidí Akiho, který začne hned vrtět ocasem jakmile ji uvidí. Natáhne k němu ruku a zvedne ho k nim na postel. "Ššš ať nevzbudíš páníčka," zašeptá a posune si ho k sobě. Nechá ho, aby si přešel na polštář a lehne si k ní.


Sasuke stále spí a přetočí se tváří k tobě a zachumlá se.
Usměje se, ale svoji snahu o spánek již vzdá, protože Aki ji začne ihned olizovat a to by toho stejně moc nenaspala. Zůstává proto k Sasukemu otočená zády a čelem k Akimu taky, aby mu bránila vylézt na Sasukeho a vzbudit ho. "Taky už se ti stýská?" Šeptem Akimu do ouška a pohladí ho po srsti, do které si opatrně schová obličej. Ani neví jestli vůbec čeká na odpověď. "Pojedeš domů...třeba tam potkáš i svoji maminku," usměje se, i když ví, že u psů je to trochu jinak a že jakmile je jednou vezmou od matky, tak to pak už nemusí být zrovna vřelé uvítání. To na tom, ale nemění fakt, že se Aki teď vrací na místo, kde se narodil.


Sasuke ji ve spaní obejme a zaboří se svým obličejem do jejích vlasů.


Jakmile ucítí jeho teplý dech na svém krku, tak se mírně zachvěje, ale neodtahuje se od něj. Nenapadlo by ji, že Sasuke bude nakonec spát mnohem déle než ona, ale nediví se mu. Očividně byl skutečně unavenější než ona.Natáhne k němu ruku a jemně ho pohladí po paži tak, aby ho náhodou nevzbudila, když už tak krásně spí. Rozhodně ale přitom vypadá neskutečně roztomile, i když mu teď nevidí do obličeje, tak si to pamatuje ještě z rána. Volnou rukou se natáhne pro své štěňátko a položí si ho na sebe, aby ho měla lépe po ruce a mohla hladit i jeho. Jemně ho přitom podrbe za ušima jelikož ví, že tohle se mu dost líbí.





 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama