Save me from the darkness 12. kapitola

7. června 2016 v 13:38 | Masumi-san a Mayu Uchiha |  Save me from the darkness

A zde je další kapitola:) snad se vám bude líbit:)

Mayu - Sasuke
Masumi - Sakura



Druhý den ráno ještě růžovlasá dívka vyspává v teplé posteli přitisknutá k Sasukemu, protože v místnosti se trochu ochladilo potom, co v krbu vyhasl oheň. Přesto ji to, ale neprobudí a narozdíl od večera, kdy se několikrát probudila kvůli noční můře, tentokrát spí poměrně klidně. I tak se, ale po chvíli trochu zavrtí v náruči svého manžela, kde doteď sladce spala, "Sasuke," šeptne ještě v polospánku a pomalu otevře oči. Chvilku se trochu zmateně rozhlíží po místnosti než skočí u Sasukeho klidně tváře. Pohled na něj jí naprosto sebe dech, protože si nikdy nemyslela, že může vypadat tak...roztomile, když spí. Chvilku si fascinovaně prohlíží jeho obličej, ale potom si zase položí hlavu a oči přivře, aby ho nevzbudila.



Sasuke se probudí, "Copak je lásko?" Šeptne a přivine si ji.


Automaticky zčervená nad tím oslovením "Promiň," hlesne tiše, "nechtěla jsem tě vzbudit," dodá poté se stále zavřenýma očima a spokojeně se k němu přítulí. Nechce se jí ještě vstávat a raději se o to ani nepokouší. Chtěla by tady v teple ještě zůstat po jeho boku...dokud nebude skutečně nutné, aby vylezli, oblékli se a opět se vydali na cestu. "Ještě můžeš v klidu spát," dodá potom a trochu se posune tak, aby ho jednou rukou mohla jemně pohladí po tváři. "Ještě je brzy, mohli bychom jet o něco později, pokud vám to tedy nebude vadit," zamumlá mu do kůže. Ví, že kdyby už měli jít, tak by na ně už jistě klepal Naruto, aby je vzbudil. Tedy to si alespoň myslí.


"Něco ti je, jinak by ses večer nebudila. Tak co se děje?" A pohladí ji.


"Jsem v pořádku," hlesne tiše, aby ho uklidnila, ale i přestože má zavřené oči, tak na sobě stále cítí jeho pohled. "Jen jsem měla noční můru," šeptne a přejede jí mráz po zádech, když si vzpomene o čem se jí tu noc zdálo. "Jen...pořád nemůžu přestat myslet na to, co se...co se včera stalo," vydechne, "na to jestli jsou všichni v pořádku, jestli se někdo nezranil, jestli už začala válka nebo..." odmlčí se. Raději se rozhodne, že už pokračovat nebude. Nechce vzpomínat na to, co ve snu viděla. Samozřejmě ví, že to byl jen sen, ale co když se tam stalo něco podobného? Co když si teď přijdou pro ně? Znervózní a prudce nad tím zavrtí hlavou.


"Co se ti zdálo? No tak..." A přivine si ji.


Chvilku mlčí a přemýšlí nad tím, jak to přesně popsat. "O tom včerejšku...celou dobu se mi přehrávalo, co se tam asi dělo," zašeptá a přítulí se k němu, protože je jí takhle více než dobře. "Nechci na to vzpomínat," vydechne, "jen...přide mi divné, že ani nemáme žádné zprávy. Ani jeden z nás neví, co se stalo a..." zarazí se. Uvědomí si, že ona není jediná, kdo tam někoho měl a jistě si i Sasuke dělá starosti. Nejraději by se teď raději propadla. Rozhodne se, že tedy zkusí pomalu změnit téma," no moc nebylo to hezké, ale mrzí mě, že ses kvůli mě nemohl pořádně prospat," hlesne omluvně a nakloní se k němu a líbne ho na rty jako omluvu.


"To je v pohodě. A neboj... určitě budou v pořádku."


"Není to moc v pohodě," zašeptá a podívá se na něho, "myslela jsem to vážně," dodá potom. Mrzí jí to, ale nechá to tedy raději pro jistotu být. "Doufám, že máš pravdu," kývne hlavou na souhlas a jemně ho pohladí ve vlasech, "Skutečně si ještě nechceš jít lehnout?" Nadhodí poté a přitom mu zkoumavě hledí do očí jakoby se sama snažila vyčíst z nich odpověď, "Alespoň dokud máme ještě možnost," odmlčí se, "nebo?" Zeptá se a ještě jednou se k němu přiblíží, aby ho mohla políbit na rty. Potom se jen usměje a opře se o jeho rameno. Přikrývku si přitom přitáhne těsněji k tělu, aby jí náhodou nezačala být zima,protože přeci jen je stále nahá.


"Vždyť ležíme," a hladí ji.


"Já vím, ale myslela jsem to trochu jinak," šeptne. Užívá si jeho doteky a pozoruje ho, "Myslela jsem to tak, že by ses měl trochu prospat... jestli jsi tedy ještě unavený, aby sis mohl pořádně odpočinout," navrhne mu, přeci jen je jí jasné, že dnes budou mít ještě dlouhou cestu než se dostanou na místo, kde by snad mohli být v bezpečí. Ovšem čím dřív se tam dostanou, tím dřív od ní Sasuke odjede do války. Při té myšlence ho sevře o něco pevněji a hlavu si zaboří do jeho ramene. "Ale samozřejmě tě nebudu nijak nutit, jen jsem si myslela, že by ti to prospělo, když už ses.kvůli mě nemohl vyspat v noci," ohledně trochu provinile.


"To je dobrý. Jsem vyspaný. Neboj. Já ti neuteču, tak nebuď smutná,"



"Ale ano... jakmile nás s Narutem dostanete někam do bezpečí, tak...tak se připojíte k ostatním, přeci jen válka je válka," šeptne. Nepřijde jí to fér. Teprve teď se konečně k sobě navzájem dostali a už se budou muset odloučit. Neumí si představit, co by dělala kdyby ta válka snad trvala roky... nikdo totiž nezmůže spolehlivě odhadnout, kdy budou mít vyhráno, a nebo co se stane. "Jen chci být s tebou...tak dlouho, jak to jen jde," hlesne tiše a podívá se do jeho černo černých očí a usměje se. Natáhne ruku a pohladí ho po tváři jakoby si snad chtěla zapamatovat její každičký detail. Potom se k němu nahne o něco blíž a políbí ho na rty.


"To i já chci být s tebou..." A přivine si tě. "Bude mi smutno."


Zvykne. Je jí teskno z toho, že tohle skutečně jednou nastane. Na slzy je ovšem ještě dost brzo, "To mě taky,"šeptne. Posune se nahoru, aby ho mohla obejmout. "Nechci, aby si jel..." hlesne tiše se rty u jeho ucha, "ale chápu, že musíš," šeptne a přivře oči. Nejraději by ho už nikdy nepustila, ale ví, že to, co udělá je hlavě na Sasukem. Navíc kdo ví, co za povinnosti mu přidělí. Možná, že ani nebude muset přímo bojovat...to by si přála. Aby byl v bezpečí. Moc dobře, ale ví, že v dnešní době je pro muže důležité, co dokáží počas výpravy. "Vždycky na tebe budu čekat," ujistí ho šeptem a usměje se, sice smutně, ale nechce, aby mu bylo smutno ještě kvůli ní.


"Neboj, ale zkusím to nějak, i když možná by tu byla jedna možnost, jak bych tam nemusel..."








Překvapeně zamrká. Netušila, že by na něco takového mohl skutečně přistoupit. Zdá se jí to až neuvěřitelné, "Skutečně?" Hlesne a překvapeně zamrká, "jaká možnost," vyhrkne ihned a trochu se odtáhne, aby na něj viděla. Samotnou ji nic moc reálného nenapadlo, snad jen to, že by Sasuke mohl o to zkusit sám s nějakým dobrým důvodem požádat. Vezme přitom jeho ruku a jemně po ní přejede palcem. Spraví si přikrývku, aby jí přiléhala k tělu a pohodlněji se posadí k jeho boku, přičemž jí její růžové vlasy splývají dolů až k pasu. Dá si jejich pramen za ucho, aby jí nepadal do očí a sama přitom přemýšlí, co by mohlo být to něco, co Sasukeho napadlo.


"Tak můžeme si dát další kolo. Táta nemá rád abych nechával... no samotnou ženu, když je v jiném stavu. Ale záleží na tobě,"


Zrudne. Na tuhle přímost si nejspíš bude zvykat jen pomalu. "Sasuke já..." odmlčí se, "myslela jsem, že tohle nejde. Sám si ještě předtím říkal, že...no že bych byla sama kdyby se nám to povedlo," hlesne, ale přesto všechno se k němu přitiskne, "chceš to?" Zeptá se jej tiše. Ví, že to může vyznít hned několika způsoby a ani ona sama neví jestli se ptá jen na to jestli skutečně chce mít dítě, nebo i na to jestli ji opět chce. "Nechci, aby si to dělal jen z donucení, nebo kvůli mně," dodá potom. Sama přemýšlí nad tím jaké by to asi bylo, kdyby měla být matkou. Věděla, že jednou to přijde, ale sama neví jestli je na to připravená. I tak se to nejspíš dá zjistit jen jediným způsobem a... ani jeji matka nebyla starší když čekala její sestru.


"No chtěl bych obojí. A no řekněme, že moje máma tátu umí zkrotit, tak by si mě měla při sobě, ale pokud chceš nutit tě nebudu. Navíc tě mám opravdu rád tak bych rád s tebou zůstal.


"Sasuke," vydechne tiše a usměje se. Jednou rukou si na sobě přidrží přikrývku, aby jí nespadla a druhou rukou se zapře vedle Sasukeho a jednu nohu si dá přes něj tak, že teď klečí nad ním. Nakloní se přitom k němu, "Chci, aby si se mnou zůstal," šeptne. Nechce být sama. Teď už ne. Ne potom, co s ním zažila, i když je zvláštní, že se takhle cítí po poměrně krátké době. "Co se týče rodiny...můj názor znáš," šeptne s mírným úsměvem na rtech. Sama doufá, že má pravdu a že by to jeho matka mohla skutečně nějak zařídit, aby mohl Sasuke zůstat s ním a s jejich potenciálním dítětem. Ví, ale že jen tak jednoduché to jistě nebude, protože Sasuke je přeci jen princ.


Usměje se a stáhne si ji k sobě a pohladí ji, pak ji i políbí.


Polibek mu pomalu oplatí a jednou rukou si přehodí vlasy na stranu, protože jakmile si ji Sasuke přitáhl, tak jí opět několik pramínků přepadlo přes ramena přímo k němu. Prsty mu poté opět vjede do vlasů, které jsou černé jako noc a hebké jako hedvábí. Tohle by u může nečekala, ale nejspíš se s tím Sasuke už narodil, protože pochybuje, že by trávil hodiny před zrcadlem. Druhou rukou ho pohladí po paži. Jinam moc nedosáhne vzhledem k tomu, že si ji Sasuke drží těsně u sebe a odtahovat se od něj nechce. Na to se jí v jeho přítomnosti až příliš zamlouvá. Přesto se alespoň trochu nadzvedne a přejede mu prsty po jeho vypracované hrudi.


"Copak? Povíš mi, kdy ses do mě zamilovala?"


"To kdybych věděla," hlesne tiše, spíš pro sebe. Všechno to bylo dost komplikované tudíž se to dá jen těžko popsat, "možná, když mi potom odpovíš na to samé," řekne nakonec. Samotnou by ji zajímalo, kdy ji začal mít Sasuke rád, protože jí jeho nálada přišla dost proměnlivá jakoby v tom snad sám měl zmatek a nevěděl, jak se k ní chovat. "Lepší otázka by spíš, ale byla, kdy jsem si to sama uvědomila," zamumlá a zavrtí nad tím hlavou, "proč se vůbec ptáš?" Podívá se na něho a jemně mu prstem přejede po spodním rtu. "Zvědavost? Nebo je za tím snad něco víc?" Vydechne a usměje. Přijde jí to trochu zvláštní, ale na druhou stranu i pochopitelné....na tuhle otázku by sama nejspíš přišla.


"No klidně ti pak taky a to odpovím...takže kdypak?"


"Tak nejdřív by bylo lepší začít hned od začátku," odmlčí se, "Upřímně řečeno jsem nejdřív byla zmatená...potom, co si přemluvil otce ke změně," šeptne, "Sama nevím, kdy přesně se to stalo, líbil ses mi už od prvního pohledu, ale to že jsem se do tebe začala zamilovávat jsem si uvědomila, jak si mě zachránil," šeptne, "Myslela jsem si, že se odtamtud už nedostanu... říká se, že před smrtí se člověku vybaví jeho život a ty nejdůležitější osoby," vydechne, "mimo jiné jsem myslela i na to, že nikdy nebudu mít příležitost tě poznat...jaké by to asi bylo kdybychom spolu mohli žít..." odpoví tiše. Ví, ze tenkrát to všechno začalo...Sasuke přitom změnil její celkové mínění o něm.


"Aha... no mně ses zalíbila už na tom bále. A to nechápu dodneška."


Nejdřív se na něj dívá trochu nevěřícně, protože přeci jen jeho chování občas ukazovalo pravý opak. Nahlas, ale nic neřekne a jen zvědavě nakloní hlavu do strany, "Skutečně?" šeptne, vzpomene si na tu noc, kdy ho poprvé uviděla, "Zvláštní," souhlasně přikývne, "přeci jen kolem bla spousta krásných žen... a tys byl zasnouben s mojí sestrou," vydechne. Tenkrát si ještě myslela, že si ho Hinata skutečně vezme... vlastně teď si to ani neumí představit. Neumí si představit svoji sestru, že by teď byla na jejím místě. Na první pohled jsou sice každá jiná, ale ona moc dobře ví, že se její sestra občas chová skoro jako ona... i tak si to nedokáže ani představit. "Tak proto," vydechne potom, když si uvědomí, že právě tohle musel být ten pravý důvod proč Sasuke požádal o výměnu.


"Navíc Hinata je na mě moc stydlivá a ty se mi líbíš víc než ona."


"Řekla bych, že budeš první, co si něco takového myslí," zavrtí nad tím hlavou v nesouhlasu, "Moje sestra je mnohem víc než jen stydlivá dívka, ale mnoho z vás to jednoduše nevidí. Spíš vidí mnohem jiné věci," vydechne. "Každopádně... jsem ráda, že... že ses nakonec rozhodl takhle. Myslím, že si stejně nebyl její typ, " mrkne na něho a jemně mu posune vlasy z čela pryč. Sama ani neví jestli je Sasuke přesně ten její typ, ale zatím to skutečně vypadá, že ze všech se mu přibližuje úplně nejvíc, "Navíc si myslím že už je zbytečné tohle řešit, je to minulost," řekne poté nakloní se k němu, "spíš bychom se měli zaměřit na to, aby si svého rozhodnutí později nelitoval," vydechne tiše a políbí ho na rty. Netuší, jak být dobrou manželkou, ale ví, že se musí řídit podle srdce.


"Tak co? Chceš ještě?"



"Možná," odpoví mu neurčitě a prstem mu přejde přes břicho, po hrudi až nahoru. Pro ni je to jasná volba. Děti vždycky chtěla a většinou se očekává, že Sasukemu co nejdříve porodí dědice a hlavně... chce, aby zůstal. Ať už je to jakkoliv sobecké, tak chce, aby byl s ní, protože bez něj se cítí zvláštně. Jakoby jí snad něco chybělo...něco hodně podstatného pro život. "Sasuke, můj názor znáš" dodá potom jemně a pohladí ho po tváři. Ona v tom má jasno, přesto se, ale v jeho očích snaží zjistit, jak je na tom právě její manžel, "nechci,ale aby ses do toho nutil," dodá potom vážně, protože ví, že dítě není jen tak něco. Je to vážný krok, který si zaslouží mít pozornost obou rodičů, tudíž i Sasukeho.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama