Save me from the darkness 11. kapitola

6. června 2016 v 15:08 | Masumi-san a Mayu Uchiha |  Save me from the darkness

Tak a tady máte další část:) Opět tak... 12+

Mayu - Sasuke
Masumi - Sakura




Chvilku mlčí. Sama si to uvědomovala, ale jak vidí, tak Sasukemu by to nejspíš vadilo mnohem víc než právě jí. "Museli bychom si dát pozor..." šeptne a zůstává u něj tak, jak si ji k sobě přitáhnul a kouká nu do očí, "Svůj názor jsem ti na tohle už řekla..." vydechne tiše, "víš jak to cítím já... ale konečné rozhodnutí je přeci jen na tobě, Sasuke," šeptne a usměje se. Je pro ni hezké to slyšet právě od něj a právě teď potom všem, co se stalo, "A já jsem ráda, že mám tebe..." šeptne s úsměvem na rtech a vtiskne mu polibek na tvář. Hlavu si na chvilku položí na jeho rameno a zůstane u něho. Jeho osobitá vůni ji uklidňuje, ale přesto ne natolik, aby jí z hlavy vyhnala tu myšlenku.



"Tak jinak chtěla by jsi mít malé teď nebo až potom, co skončí válka?" A jemně ji hladí.


"Sasuke," hlesne, "já... já nevím. Všechno má své pro a proti. Chci s tebou mít rodinu...vždycky jsem chtěla mít děti, na druhou stranu mám strach, že se ti ve válce něco stane... nebyla bych schopná...já..." zmlkne. Nemůže si to ani představit a ani na to myslet. "Navíc nikdo neříká, že se nám to musí povést na poprvé," šeptne. "Řekni mi, ale i tvůj názor ať pořád nemluvím jen já," vybídne ho. Nechce mu totiž něco diktovat, obzvlášť, když je tohle jejich společný život a byly by to jejich děti, "v tomhle věku jsem už taky mohla dávno děti mít takže...já nevvim," zavrtí nad tím hlavou. Stejně jí přijde, že aby se jim to povedlo na poprvé, tak by museli mít až moc velké štěstí.


"Tak mě jde o to, aby ses necítila sama v době, kdy by jsi mě nejvíc potřebovala. Já s tebou rodinu chci, ale zároveň nechci, aby si byla smutná, když bych nebyl v největší potřebě k sehnání." A hladí ji.


"Já to chápu," šeptne, "jen si nejsem jistá jestli by jsi chtěl přijít o nějakou část těhotenství... nevím, jak ostatní, ale někteří chtějí být co nejblíž, když žena čeká jejich dítě," dodá potom. "Sasuke, s dítětem můžeme klidně počkat až po válce... jen přeci jen nemusím být těhotná po jedné noci," šeptne, protože jí přijde, že právě tohle si Sasuke neuvědomuje. Nechce na něj ani nijak tlačit...vlastně jen přemýšlí nad tím, co jí řekl, protože má pravdu. Navíc kdo ví kde bude...přeci jen bude mít u sebe svoji sestřičku, ale i tak bude v prostředí plném cizích lidí, které sice Sasuke zná, ale ona ne. Kdo ví, co je to tam za lidi...Navíc v dobách války dělají lidé různé věci.


"No máma měla Itachiho hned u tady toho prvního." Šeptne a tiskne si ji k sobě. "Ale klidně to můžeme risknout,"


Podívá se na něj, už si trochu zvykla, že při odpovídání na otázky se Sasuke zaměřuje pouze na některé, ale většinou ani ne schválně. Spíš jen jakoby se mu z hlavy vytěsnily těmi druhými. "Když to říkáš," šeptne, vidí na něm, že tohle riskovat mu asi moc nevadí vzhledem k jeho pohledu, kterým ji běž přestávky pozoruje a který mu ona oplácí. "Myslím, že můj názor už znáš," šeptne a aby ho tím úplně ujistila, tak ho políbí na rty. Jednu ruku, ale nechává v jeho vlasech, kde ho začne jemně hladit. Užívá si ten pocit, že ho může mít takhle blízko u sebe a že ho má jen pro sebe. Nebojí se... předtím na to musela neustále myslet, ale teď potom, co se Sasukem domluvili si uvědomí, že na to už nějakou chvilku nepomyslela.


Usměje se a taky ji políbí. "Jsem opravu rád. A nikomu tě nedám." A pevně ji chytí.


Usměje se nad tím, "Hmmm myslím, že ani já tebe ne, nerada se dělím," podotkne a chytne se ho jakoby ho snad už v životě nechtěla pustit. Nenapadlo by ji, že od něj něco takového ještě někdy uslyší, ale rozhodně je to příjemné překvapení. Zlehka ho pohladí po tváři. Možná, že po válce budou mít skutečně skvělý život jako z pohádky...skutečně by si přála, aby i na.ně čekal happy end, protože si to jistě nakonec oba zaslouží. Je ráda, že ho poznala v tomhle věku jelikož oba mají celý život ještě před sebou tudíž mají dobře vyhlídky... pokud jim ovšem nastávající válka nezničí jakékoliv plány do budoucnosti, které by spolu snad mohli mít.


Hladí ji a pevně ji drží. "Nepustím tě... Si pro mě všechno. A ten řetízek si nechej. Sluší ti." A políbí ji.


Chvilku uvažuje jestli se jí tohle všechno jenom nezdá, ale potom jí dojde, že nemá takovou fantazii, aby si tohle všechno vysnila. "Sasuke," vydechne dojatě a polibek mu oplatí. Přitom se jednou rukou dotkne řetízku na svém krku, "myslela jsem si, že je pro tebe důležitý..."hlesne tiše, "jsi si tím jistý?" Ujišťuje se a potom ho obejme, "slibuji, že ti ho budu opatrovat," šeptne. Nemá v plánu ho jen tak někdy sundávat, takhle alespoň i když bude Sasuke pryč bude mít pocit, že je její manžel svým způsobem stále s ní alespoň do doby než se k ní vrátí. "Děkuju," dodá potom. Neděkuje mu, ale jen za kompliment, ale taktéž za to, že jí ho svěřuje. Moc to pro ni znamená.


"To jo. Dala mi ho máma, ale nestane se nic, když ti ho dám. Navíc mamce se zamlouváš." A objímá ji.


"Skutečně?" Vydechne docela překvapeně, protože se tohohle skutečně obávalo, že se zrovna tohle stane, "to...to jsem ráda, ani nemáš ponětí, jak moc mě to potěšilo," vydechne s úsměvem na rtech, přeci jeen by to bylo mnohem horší než kdyby to bylo právě na opak. Rozhodně by to potom neměla jednoduché...ale to nejhlavnější pro ni je, že na ní Sasukemu záleží. Možná, že by nakonec byl skutečně schopný její city opětovat...jednou. "tak děkuju, vážím si toho," řekne ještě jednou a opět ho políbí na rty. Tentokrát, ale dlouze s jistou dávkou vášně a prohrábne mu rukou vlasy. Skutečně je ráda, že si nakonec brala právě jeho...Taky mohla skončit s někým úplně jiným. S někým kdo by její život mohl proměnit v hotové peklo.


Usměje se a taky ji políbí. "Mám tě moc ráda," Šeptne a pohladí ji.


Při jeho slovech jí zrůžový tváře a prodlouží polibek. Jakmile se od sebe oba odtáhnou, aby se mohli nadechnout, tak se usměje, nakloní se k jeho uchu a zašeptá: "A já tebe," vydechne a usmějese. Upřímně se nikdy necítila šťastnější než právě v tuto chvíli. A to se ještě ke všemu tolik bála, že to nebude dobré...že si se Sasukem nesednou a budou se jen a jen hádat. Vlastně si myslela, že se jejich manželství rozpadne už ve chvíli, kdy jí Sasuke utekl při cestě na hostinu. Zavrtí nad tím, ale hlavou, nechce na to teď vzpomínat. Ne když už mají všechno za sebou...tedy alespoň to tak zatím vypadá, "nepustím tě," vydechne a pevně ho sevře v objetí i když ví, že pro něj to tak pevné asi nebude.


"Tak nepouštěj... taky tě nepustím." A drží ji.


Spokojeně se usměje, když ji opět pevně sevře v náručí, "nepustím," ujistí ho a trochu se odtáhne, aby mu viděla do očí, které jí opět začnou vtahovat jako magnety. Nakloní se k němu, automaticky aniž by nad tím nějak přemýšlela a opět ho políbí na rty, tentokrát, ale pomalu a dlouze. Jednou rukou ho stále drží, ale druhou ho pohladí po pátí nahoru od zápěstí až k rameno a prsty opět vjede do jeho vlasů, které mu zlehka prohrábne, ale ani tak mu to nezničí účes, protože se mu vlasy zase sami vrátí na místo, kde je ještě před chvílí měl. Nechá tedy svoji ruku v jeho vlasech, kde ho jemně hladí tak, jak on předtím ji a dál se ssvymi rty věnuje těm jeho.


Vezme svoje ruce a dá jí je na pas... S tím ji opatrně položí a lehne si nad ni, přitom se jí začne znovu věnovat. U toho jí sundá i korzet a má alespoň výhled na její tělo. Svoje ruce pak přesune k ňadrům a začne tentokrát jazykem od jejího krku a jede s ním až k bříšku a stále níž... Až dojde k jejímu klínu, ve kterém zůstává a začne se jí tam věnovat nejdříve mezi stehny a pak svým jazykem zajede až do něj, kde v něm setrvá a jazykem ji dráždí co nejvíc. Když už je taková, jaká by měla být, tak se opatrně zvedne, ale tak, že tentokrát do ní vejde svojí chloubou... Přitom ji začne líbat.


Svojí rukou, kterou ještě před chvílí tišila své steny, teď pevně svírá prostěradlo. Chvilku je neschopná mu polibky opětovat, protože její mysl se právě soustřeďuje pouze na slast, která se mísí s bolestí, na kterou se psychicky připravovala už předtím, protože tušila, že to nebude jen tak. Její tělo je navíc mnohem víc napjaté než předtím a i přes Sasukeho snahu odvést její pozornost se mu to zatím moc nedaří. Po chvíli uvolní jednu ruku a otočí ji kolem Sasukeho a prsty mu vjede do vlasů. Všechny své smysly se snaží zaměřit pouze na tu slast. "Sasuke," vzdychne jeho jméno do polibků, které mu začne během chvilky oplácet a přivře oči.


"Copak?" Šeptne a pokračuje.


Neodpovídá a jen se snaží popadnout dech, aby mohla po chvíli pokračovat tam, kde skončili v polibcích. Dokonce si po chvíli přivykne na ten pocit a mírně se prohne v zádech. Nohy mu omotá kolem boků, aby k ní měl lepší přístup. Ruku, kterou předtím svírala opěradlo se ho teď chytne a.přitiskne si ho víc na sebe. Upřímně nečekala, že to bude takové... ani se to slovy nedá popsat, každopádně to v ní vzbuzuje pocity, které ještě nikdy necítila, ale které jsou více než příjemné. Doslova má pocit, že každou chvíli vyskočí z kůže, ale jen v tom dobrém slova smyslu.


Pokračuje a i zrychlí. Přitom ji začne provokovat na ňadrech.


"Bože," vydechne a trhaně se nadechne, když Sasuke přidá a provokaci. Jakoby ji snad už tak dost nepřiváděl k šílenství svou chloubou. Mírně nakloní hlavu a přivře oči. Prsty v jeho vlasech zatne, takže ho na chvilku drží trochu pevněji, ale hnes ho pustí, aby mu neublížilo kdyby se náhodou nějak prudce pohnul dopředu k ní a chtěl ji znovu políbit na rty. Jednou volnou rukou mu sjed na záda, protože jinam nedosáhne a jemně mu po nich začne předjíždět rukou. Boky mu začne trochu vycházet vstříc a po chvíli sama vyhledá jeho rty, aby ho mohla dlouze políbit. Musí se přitom trochu nadzvednout jelikož měl hlavu o něco dál od ní, a tak by na něj jinak nedosáhla.


Usměje se a dál pak už jen udělá pár přírazů a přitom se i do ní pěkně pořádně uvolní. Potom z ní vyleze, lehne si a přivine si ji k sobě.


Dech se jí začne pomalu uklidňovat, pomalu začne otevírat svoje smaragdové oči a natočí hlavu k Sasukemu, který leží po jejím boku. Z posledních sil se přetočí na bok a přitiskne se k němu, tělo na tělo. Natáhne ruku a uchopí kousek přikrývky, kterou přes ně přetáhne, aby byli v teple. Momentálně jí tedy zima rozhodně není, když je u něj v pevném objetí, ale do rána bude jistě o něco chladněji. Opře si o něj hlavu a oči opět přivře. Najednou na ni opět padne všechna ta únava za celý den a rozhodně na ni jde ospalost. Přesto, ale chce ještě zůstat vzhůru, alespoň chvilku než se rozhodne jít spát i její manžel. Jednou rukou ho obejme, chce ho mít u sebe.
"Prospi se..." Šeptne a hladí ji.


"Taky by ses měl prospat," šeptne a hlavu si položí na jeho hruď, přičemž si trochu přehodí vlasy, aby ani jí a ani Sasukemu nevadily. "Určitě si taky unavený," hlesne. Ví, že ona není jediná, kdo měl dnes těžký den a na koho to bylo moc. Přeci jen Sasuke byl celou dobu s ní, a tak ani nemůže vědět, jak je na tom jeho rodina a i když to nedává najevo, tak ví, že mu to nejspíš není úplně ukradené, "zítra nás čeká dlouhý den," dodá poté šeptem a nechá víčka klesnout úplně, přesto ale ještě neusíná. Jen se k němu mlčky tiskne jakoby se bála, že jakmile usne, tak se vytratí, nebo si ji od sebe odtáhne. Nejraději by takhle s ním zůstala už napořád,


"Neboj se a spinkej...Já tu budu."


Mírně přikývne, ale než ho skutečně poslechne, tak ještě otevře pusu, aby řekla: "Slib mi, že se taky prospíš a pořádně si odpočineš, abys nebyl ráno unavený," vydechne. Raději ani nechce myslet na to, co by se stalo, kdyby to skutečně nastalo. Nechce, aby se mu něco stalo, ale ví, že teď to nijak neovlivní. Jemně ho začne hladit po paži zatímco se skutečně snaží usnout. V Sasukeho náručí to jde téměř samo, ale přesto jí chvilku trvá než začne usínat kvůli té bouřce, kterou doteď téměř nevnímala a snaží se ji nevnímat i nadále. Svou pozornost raděj zaměří na tlukot Sasukeho srdce, který ji uklidňuje a zároveň ji i uspává.


"Pěkně spinkej u mě a nevnímej okolí. Jen mě ať víš, že jsem tu." A hladí ji, když vidí, že spíš, tak se taky snaží usnout.




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama