Save me from the darkness 10. kapitola

5. června 2016 v 19:56 | Masumi-san a Mayu Uchiha |  Save me from the darkness

Tak mám tu pro vás další díl:) Tentokrát se tam můžou objevit poněkud... intimnější věci takže pokud to někomu vadí, nečtěte to:)

Mayu - Sasuke
Masumi - Sakura


Sasuke ho dál sleduje. "Nechte moji ženu a můžete donést nějaké bylinky na uklidnění." poví a přejde k Sakuře a obejme ji.




Když ten muž se slovy: "Jistě," odejde, tak se Sakura více přítulí k Sasukemu, který ji objímá. Trochu přivře oči a víc se k němu natiskne jelikož je ji takhle mnohem líp a cítí se tak o poznání bezpečněji, obzvlášť, když teď venku zuří bouřka a všechny zvuky jsou zde velmi dobře slyšet, "Myslíš, že mě poznal?" Vydechne tiše, byla by nerada kdyby se někdo dozvěděl o tom, že je právě zde. Už jen kvůli tomu, že by jim to přineslo problémy při jejich cestě...musí, ale uznat, že to jeho oslovení ji rozhodně potěšilo, i když to bylo ve skrze jen konstatování pravdy. Hold někdy stačí jen obyčejné maličkosti, aby člověka potěšili nebo naopak.

"Je ti líp?" A hladí tě. "Než to donese, tak si odpočiň a klidně můžeš u mě." A hladí tě, aby tě uklidnil.

"Nemusel si ho proto posílat jen kvůli mě," usměje se na něj a zůstává u něj, "není mi tak zle když jsem s tebou," vydechne tiše, Sasuke jí dodává pocit jistoty, který nyní potřebuje snad ze všeho nejvíc. Přeci jen by se tu jinak za tu dobu nejspíš zbláznila, kdyby tu měla být sama nebo kdyby se k ní Sasuke nechoval takhle hezky, jak se chová teď. "Ale možná, že mi to skutečně alespoň trochu uleví... a třeba se mi bude alespoň trochu líp usínat, protože jinak to vidí tak, že zítra únavou spadne z koně nebo něco horšího. "Ráno hned pojedeme pryč nebo záleží na počasí?" Zeptá se ho potom, aby věděla, jak se má ráno zařídit, aby je zbytečně ráno nezdržovala.

"Uvidíme jaké bude počasí dobře? A taky pokud pojedeme tak pojedeš se mnou tentokrát, aby sis mohla odpočinout.."

"Ale nemůžu svoji klisnu nechat jen tak jít..." vydechne tiše, přeci jen nemá ponětí jestli by neutekla nebo něco podobného. Na druhou stranu se jí představa, že by opět jela spolu se Sasukem na jednom koni dost líbí. "Umm...Myslím, že na tom, ale něco bude," dodá poté zamyšleně. Natáhne se pro jednu jeho ruku a proplete si s ním prsty. "Kam máme vůbec namířeno? Zmínil se ti Naruto nebo máte nějaký plán?" Zeptá se ho tiše. Skutečně se pomalu začíná těšit až budou někdo natrvalo, i když předpokládá, že budou právě v Sasukeho zemi tudíž to pro ni bude cizí prostřední. Nejspíš jí bude trvat než si zvykne a pozná všechny lidi.

"Neboj, tvoje klisna půjde taky. Seženeme pár věcí a ponese to zatím. No podle toho kudy se jde vypadá to, že jedeme k nám domů. Ale neboj, bude se ti tam líbit. Budeme tam aspoň než se to vyřeší. A taky se tam nebudeš nudit. Můžeš si tam s Akim a ostatními hrát."

"Doufám, že máš pravdu," hlesne tiše a usměje se na něj. Doufá, že i lidé tam nebudou nijak nepříjemní, i když šlechtici si nikdy nemůže být jistá. Navíc kdo ví, jak tam budou reagovat na to, že je Sasukeho ženou. Za svůj život už na dvoře několik žárlivých scén viděla, ale nikdy se přímo nezúčastnila. Nikdy ale nepochopila proč právě tohle vzniká...možná, že nikdy nebyla zamilovaná. Teď moc dobře ví, že kdyby přišla, že má Sasuke nějakou milenku, tak by jistě sama stropila scénu. Jen doufá, že m ničemu takovému jen tak nedojde, protože to by asi nepřežila. Z jejího přerušení ji vyruší klepání, které ohlašuje příchod pravděpodobně toho může.

"Pěkně odpočívej. Tam dojdu." S tím se opatrně zvedne a otevře dveře.

Hned jak Sasuke otevře, tak mu ten muž předá již připravené bylinky.v čaji, "prosím," řekne, "pokud budete ještě něco chtít, tak víte, kde mě najdete," řekne a poté se otočí. Když mu Sasuke neřekne už nic, tak pomalu odejde. Sakura se pomalu zvedne a přejde k Sasukemu, aby nahlídla do hrníčku. Na čaj teď moc nemá chuť, ale ví, že jí to nejspíš pomůže se alespoň trochu uklidnit, a tak se rozhodne to risknout. "Zamkneme už? Pokud se tedy ještě někam nechystáš teda, že bys mi plánoval někam utéct?" Vydechne a jemně ho obejme. "Ukaž, vezmu to ať se neopaříš," šeptne a natáhne se pro ten hrneček, aby mu ho mohla vzít.

"Už zamknu neboj..." A opatrně ti ho podá. S tím zamkne a přejde za tebou. "Můžeš ho pít pomalu, nemusíš naráz."

Sakura na to mírně přikývne a usměje se"Jo, kdybych to vypila naráz, tak si asi spálím pusu," šeptne a odloží si ho na stejný stůl, na který jim ten muž předtím odložil večeři. "Pojď sem," usměje se na Sasukeho a otočí se přičemž k němu natáhne ruku. V tu chvíli ovšem zjistí, že stál právě kousek od ní, a tak se jemně začervená. Uchopí ho za ruku a přitáhne si ho k sobě. Ruce mu dá na moment kolem krku a jemně a s ním zhoupne ze strany na stranu jakoby snad měla v plánu tančit. Potom toho ale nechá a jen ho objímá jakoby ho snad už týden neviděla nebo i dýl. Pravdou spíš je, že ho chce mít u sebe, protože jen s ním se cítí bezpečné.

Usměje se a sedne si k tobě. "Copak je?" Šeptne a posadí si tě k sobě na klín. "Povídej..."

Zrudne jakmile si ji posadí na klín a dá mu ruce kolem krku, aby se jí líp držela rovnováha, "nic mi není jen je mi mnohem líp když jsem u tebe víš," šeptne tiše a opře si o něho hlavu, protože na ni najednou padne všechna ta únava za celý dnešní den. "Hlavně že Aki uz usnul alespoň on může spát celou noc..." vydechne přivře oči tentokrát ale únavou. Přesto, ale nechce spát, protože se Sasukem mají už jiné plány na dnešní večer a nechce ho zklamat. Navíc si stejně myslí, že z ní ta únava opadne jen co si na.chvilku sedne. Přeci jen zažila už horší věci, "navíc si jen na chvilku potřebuju sednout víš... jsem trochu utahaná," přizná pomalu.

"Tak klidně hačej nebo se prospi na pár hodin..."

"Nene, to je v pohodě," šeptne, "původně jsem zvažovala že se půjdu trochu zrelaxovat do těch horkých pramenů, které by měly být připojeny zrovna tady v budově pod střechou ale..." pokrčí rameny a místo toho, aby to dokončila, tak se natáhne pro hrneček a opatrně se napije z čaje. Hrneček po chvilce odloží a ušklíbne se. Nechutná to zrovna tak, jak je zvyklá. "Jen nevím no...momentálně je mi takhle dobře takhle..Když jsem tu s tebou." Šeptne. Když si s ním povídá, tak skoro zapomíná na svůj strach z bouřky, která stále venku zuří a.nezdá se, že by se chystala jen tak sama od sebe přestat.

"Tak jestli chceš, můžeme si v koupeně napustit vanu. Chceš to osladit?" A pohladí tě.

Chvilku přemýšlí, ale potom zavrtí hlavou na znamení, že ne."Museli by sem přinést vanu a nanosit do ní vodu...bylo by to až příliš problematické... Navíc by na nás asi koukali jako na blbce...nevadí, nech to být. Tady je mi mnohem líp," šeptne a potom mirne zavrtí hlavou. "Dobrý, jen to chutná poněkud zvláštně... ale není to kvůli cukru," vydechne a zavrtí nad tím hlavou, kterou si opře o něj. "Měl bys něco sníst, Sasuke, musíš mít hlad potom dnešku," řekne potom starostlivě. "Navíc to už jistě bude pomalu studené a potom by to nebylo dobré, no tak," usměje se a natáhne se k tácu s jídlem, kde nabere jedno sousto a nastavý mu ji až k puse,

Usměje se a vezme si. Chvíli to kouše a pak spolkne. "Ale i ty by si měla něco sníst..." A taky ti podá.

"Nemám moc chuť na jídlo..." šeptne. Připomíná jí to totiž jejich hostinu, na které ani.nebyli a po které nastal ten útok kvůli kterému museli utéct až sem. Přesto si, ale sousto vezme a potom nabere i jemu. Jakmile to pokouše, tak to spolkne a volnou rukou ho chytne kolem pasu, "nakonec to tu není tak špatné, že? Mě osobně se tu tedy lidí víc než dost," řekne tiše, "nečekala jsem, že to bude takové...nikdy jsem tu takhle nebyla. Vlastně jsem ani nikdy nebyla..ty ano?" Zeptá se ho se zájmem v hlase a koukne na.něj. Je totiž možné, že někde se stavovali po cestě k nim na hrad, ale ví, že kdyby byli přesně tady, tak by ho tu už nejspíš poznali.

Kouká na tebe. "Ty si moc nechodila mimo hrad?"

"Jezdili jsme na různé zámky a jiné hrady v létě, a tak," odpoví mu, "ale když nám zemřela matka..." odmlčí se, "otec se hodne uzavřel do sebe," hlesne. Její obličej naráz trochu posmutní při zmínce o její matce, "tenkrát jsme měly více volnosti, ale potom nás už otec hodně hlídal a nemohla jsem jít pomalu už ani jezdit na koně...jednoduše jsem musela trčet za zdmi hradu nebo maximálně na zahradě," vydechne tiše, trochu smutně. "Vím, že mu to nemůžu vyčítat ale... ale i tak," hlesne tiše a zavrtí nad tím hlavou. Natáhne se pro ten svůj čaj a trošku se napije, nejsou to moc šťastné vzpomínky, ale ví, že tvoří velkou součást její osobnosti.

"Aha...No každá je nějaký. U nás se ti bude líbit. Máme tam velkou zahradu, velké stále, spoustu štěňat a můžeš si jít kam jen budeš chtít."

"Pokud bude válka... a řekla bych, že právě tohle je nevyhnutelné, tak se budu muset s největší pravděpodobností držet hlavně v okolí hradu," hlesne, ale usměje se, "docela se tam začínám těšit..." šeptne potom a opře se o něho zatímco k němu natáhne ruku, ve které drží vidličku s dalším soustem, aby si Sasuke dal, protože jen tak nabere další energii, když už nechce jít ještě spát. Nemůže ale říct, že by se mu mohla nějak divit...ani ona ještě nechce jít spát dokud to není nezbytně nutné. "Myslíš, že do rána ten déšť přestane?" Hlesne tiše a schoulí se k němu do náruče jakmile si od ní vezme další sousto pokrmu, který jim ten muž připravil.

"To nevím, ale řekl bych, že tu ještě zítra budeme..." A hladí tě, jak se tulí.

"Myslíš? Já myslela, že není nejlepší zůstávat na jednom místě moc dlouho obzvlášť potom co se stalo," šeptne trochu ustaraně, ale v jeho náručí sama velmo rychle zapomene na jakékoliv starosti, které předtím měla ohledně toho, co se stalo a nebo co se teprve hodlá stát, "Tak nejspíš se budeme rozhodovat hlavně podle počasí, protože v tomhle...já..." odmlčí se a kousne se do rtu, "nechci v tomhle počasí ven..." šeptne a schová si hlavu do místa mezi Sasukeho ramen a krkem. Mírně se zachvěje při představě, že je někde venku v bouřce za zvuku hromu...Její noční můra. Párkrát se jí o tom od smrti její matka zdálo...Vlastně od té doby se toho tolik bojí.

"No tak neboj jsem tu s tebou no tak klid A v tomhle nikam nepůjdeme... nikdo z nás na to nemá oblečení."

"No ti sice vím, ale... nejsem si jistá jestli...já... nejspíš tu žádné nenápadné šaty nemám," vydechne tiše a pokrčí rameny, "maximálně bych si musela nějaké obyčejné šaty jít koupit," nadhodí a povzdechne si. "Jenže to bych tam musela jít nejdřív v těchto nebo v plášti..." dodá potom a zavrtí nad tím hlavou, "možná, že bych mohla poprosit Naruta," řekne potom zamyšleně, ale není si jistá, jak by tohle dopadlo, protože na to by musel znát velikosti, a tak. "No nejspíš tohle vyřešíme až ráno, protože do té doby to nemá moc cenu," hlesne a pohladí ho po paži. Nezůstane, ale jen u toho a začne mu po ní jemně předjíždět prsty v kruzích a jiných obrazcích.

"Tak a máš návrh copak by si chtěla dělat?"

Chvilku se na něj trochu nechápavě dívá, protože netuší co přesně měl její manžel na mysli. "Kdy máš na mysli? Myslíš jakože teď, a nebo co bych chtěla delat zítra?" Zeptá se ho potom, protože je z toho mírně zmatená, "navíc...ani jeden z případů nezáleží jen na mě, ale jsem si jistá, že bysme spolu už něco vymysleli, nemyslíš?" Šeptne a přitom se rty přiblíží k těm jeho a políbí ho na rty, jen krátce, ale přesto intenzivně. Potom se k němu opět stulí do náruče a spokojeně se usměje, když je opět u něho v náručí, v jeho ochranářském objetí, které jí poskytuje jistotu a bezpečí. Upřímně se jí tady skutečně moc zalíbilo.

"Tak myslel jsem třeba teď, co by si chtěla." A objímá tě a jemně tě políbí na krk.

Zachvěje se jakmile se Sasuke svými rty dotkne jejího krku, ale tentokrát pouze vzrušením. Všechny tyhle pocity, které prožívá v Sassukeho přítomnosti jsou nové...ještě s nikým se tak necítila a vlastně ani neměla možnost. Až do teď. Na moment ji zachvátí pocit, že snad chce udělat to, na co se chystali už od chvíle, kdy na to Sasuke přivedl řeč. Ona se na to psychicky připravovala už několik dní před jejich svatbou, protože netušila jaký Sasuke v tomhle ohledu bude... slyšela totiž různé zkušenosti jiných a ne všechny byly zrovna...hezké. Při některých jí běhal mráz po zádech a i když se Sasukeho snažila odhadnout, tak se jí to tak úplně nepodařilo, protože pravda se dá zjistit jen jediným způsobem.

Jemně ti jde po krku, ale nikam jinam zatím nejde jelikož chce sám vidět, kam až ho necháš zajít.

Chvěje se jen mírně. Trochu se jí zrychlí dech a přivře oči. Sama přemýšlí kam až ho může nechat zajít nebo spíš kam chce, aby zašel... pořád si, ale stojí za svým názorem, že chce být jeho... chce, ale aby i on byl její. Jen její. Až moc.dobře.si uvědomuje, že i ženy.mají své potřeby a.kdo ví co všechno jsou pro jejich uspokojení schopni udělat. Rozhodně nechce, aby něco takového hledal někde jinde. Nemůže, ale říct, že by nebyla.nervózní...právě naopak. Srdce jí bije jako.o závod...mnohem rychleji než když je jen blízko u Sasukeho. Možná to dělá ten strach z neznáma, i když doufá, že to nakonec časem zmizí.


Pokračuje dál s tím, že dá své ruce opatrně pod její šaty a opatrně ji hladí. Přitom jde pomalu z krku a šaty pomalu nadzvedne a jede opatrně k ňadrům.


Polije ji horko, dech se jí zrychlí a její srdce jakoby se každou chvíli chystalo vyskočit z její hrudi. Netuší jestli to Sasuke může slyšet, ale jistě to svou rukou, kterou míří k jejím ňadrům ucítí. Najednou má pocit, že se v místnosti neskutečně oteplilo... a to Sasuke teprve začíná. Zatím, ale nemá důvod k tomu ho zastavovat, protože jeho doteky jí vysílají vlny vzrušení po celém těle...právě proto se chvěje. Zároveň si, ale povšimne jedné věci... a to, že Sasuke nejspíš již nějaké zkušenosti má... a právě proto se cítí ještě víc trapněji, že ona ani neví, co by měla dělat...samozřejmě je jasné, ze dívka, která se vdává musí být panna, ale přeci jen by měla vědět, co dělat, ne?


Na chvilku přestane a koukne na tebe, "Je ti dobře?" šeptne a přivine si tě.


Zrudne. Měla čekat, že si toho všimne, ale netuší, co by mu na to asi měla říct...Měla by snad přiznat, že jednoduše neví,co se sebou a nebo mu raději něco nalhat? "Je mi skvěle," odpoví až příliš rychle, i když je to ve skutečnosti pravda. Se Sasukem se cítí jako ještě s jiným na světě. Možná, že je to tím, že je to pro ni všechno úplně nové...a právě to automaticky znamená i nové pocity. "Neměj strach," hlesne tiše a natáhne ruku k jeho tváři a jemně ho po ní pohladí. Na jazyku má jednoduchou otázku...proč přestal, ale ví, že je to nejspíš úplně jasné...jistě je to kvůli ní... kvůli komu jinému asi? Přeci jen nejspíš nebýt jít, tak by Sasuke už dávno pokračoval aa bůhví k by se spolu dostali.


"Dobře..." Šeptne a opatrně jí sundá šaty a pokračuje dál.


Její tváře zůstávají stále červené...kdyby to bylo možné, tak naberou ještě sytější odstín. Autonaticky se rukama pokusí zakrýt. Ne kvůli tomu, že by nechtěla, aby pokračoval, ale spíš kvůli tomu, že se stydí. Ještě žádný muž ji nahou neviděl a ona si o sobě nikdy.nemyslela, že by měla a dokonalou postavu. Samozřejmě štíhlá byla...boky měla zakulacené, ale co se týče v horní polovině těla...tam se tedy moc nepředal. Zkusí se po chvíli trochu více uvolnit, aby nezpůsobila tak křečovitě a jediné na co se snaží soustředit jsou Sasukeho dotyky, které jí po chvíli začnou docela spolehlivě odvádět pozornost jinam. Neví jestli to je úmyslně, ale rozhodně je mu za to vděčná.


Pokračuje a jedna ruku mu bloudí po jejím těle. Zatím druhá si to míří k jejímu klínu. Jemně si ji zvedne a položí více na postel. Přitom pokračuje. Vezme její ruce a dá si je kolem pasu. "Neboj se mě dotknout... a klidně si to zkus. Já ti nic neudělám. Vyzkoušej si to." Šeptne a přetočí se, že sedí na něm a kouká jí do očí.


Chvilku ho mlčky pozoruje, neschopná od něj odtrhnout pohled. Znervózňuje ji, když na ni takhle kouká... je, ale ráda, že na sobě ještě alespoň má ten korzet. Nemá ponětí, co by měla dělat... opět nad věcmi trochu moc přemýšlí. Rozhodne se tedy, že ho i ona začne zbavovat oblečení, protože nechce být jediná, kdo je skoro nahá. Začne tedy od shora, kde mu nejdřív snídá první část oděvů a jakmile se dostane k hedvábné košili, tak rozvážně šňůrky u krku a skloní se k němu. Políbí ho na rty a poté na krk, rukama přitom zamíří na jeho hruď a vjede mu pod košili.


Usměje se a nechá ji. Přitom ji hladí.


"Dobrý?" Šeptne, protože si sama není jistá jestli to dělá dobře. Zatímco mu rukama přejíždí po jeho vypracovaném břichu, tak ho líbá na krku. Po chvíli mu začne košili vyhrnovat až mu ji nakonec přetáhne přes hlavu a odloží někam pryč. S polibky pomalu sjede přes jeho klíční kost až na hruď, kterou taktéž obsypává polibky. Nakonec to nebylo tak těžké, jak předpokládala, protože jedině co musí udělat je nechat se vést svou intuicí, která se už postará o zbytek. Sasukeho zrychlený dech jí jen trochu utvrzuje v tom, že se mu to nejspíš líbí, protože jinak by to nejspíš vypadalo úplně jinak, ale ví, že kdyby se mu to nelíbilo, tak ji snad zastaví nebo ji postrčí správným směrem,


Usměje se a sleduje ji.


Sakura na chvíli zvedne pohled, aby na něj viděla, ale raději pohledem ihned uhne, když zjistí, že ji sleduje. Trochu ji to totiž znervózňuje, a tak s polibky pokračuje po jeho hrudi až na břicho a poté zase zpátky přes klíční kost, po krku a polibky mu přejede i po hraně čelisti a zastaví se až u jeho rtů. Ukazováčkem mu přejede po spodním rtu a usměje se. Nakloní se k němu až ucítí jeho horký dech na své tváři...chvíli vyčká než se svými rty vpije mezi ty jeho v dlouhém polibky. Rukama mezitím putuje po jeho hrudi až se zastaví u lemu jeho kalhot, které mu pomalu rozváže zatímco se svými rty věnuje těm jeho. Neodolá a natáhne jednu ruku k jeho obličeji a pohladí ho po tváři.


Usměje se a kouká. "Je ti už líp?"
Na moment se od něj odtáhne a i druhou ruku stáhne k jeho obličeji a zapře se, aby na něm neležela celou svou vahou. Těžká sice moc není, ale nejspíš by to pro něj nebylo to nejpohodlnější. "Je mi skvěle," zopakuje, nezměnilo se to, i když tentokrát to myslí o něco více upřímně než předtím. Tohle bude nejspíš další věc, která se jí na Sasukem líbí...zajímá se. O ji, o to jak se cítí... ne každý muž je takový a ona může být ráda, že ten její je právě takový. "Neboj," šeptne potom a natáhne k němu ruku a jen bříšky prstů ho hladí po tváři a nespouští z něj oči. Právě teď má totiž jedinečnou příležitost k tomi, aby prozkoumala jeho dokonalý obličej více zblízka. Po chvíli, ale neodolá a jemně ho tou rukou pohladí ve vlasech. Zajímalo ji jestli jsou skutečně tak hebké, jak vypadají.


"To jsem rád." A kouká a sám jí dá taky ruce do vlasů a hladí ji. "Tak co chceš pokračovat? Ale mám obavy, aby si pak nečekala malé..." A přitáhne si ji. "Jsem rád, že tě mám."




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama