Sayonara...Nii-san - 1.kapitola

8. května 2016 v 20:40 | Masumi-san |  Sayonara...Nii-san



Byla půlnoc. Ulicemi Konohy foukal mírný větřík, kteří přijemně snižoval dost vysoké letní teploty. Všude bylo ticho jako v hrobě snad až na ulici, kterou právě procházely dvě osoby. Oba byli mladíci zhruba ve stejném věku a vypadali, že se dost dobře baví, protože jejich kroky doprovázel smích.
"Musíš, ale uznat, že to nebyl tak špatný nápad," ozve se po chvíli blonďatý klučina a podívá se na svého kamaráda, který jde po jeho pravici.


"No dobře, tak si měl pro tentokrát pravdu, ale rozhodně si na to nezvykej," připustí po chvíli černovlásek, kterému na rtech hraje mírný úsměv. Na světě není moc lidí, kteří by ho dokázali rozesmát, ale jeho dnešní společník je definitivně jeden z nich. Obzvlášť v těchto dnech skutečně potřeboval pořádný oddech a zapomenout na všechno, co se kolem něj děje. A přesně tohle se mu dneska povedlo.
"Ale no tak, jen počkej. Za chvíli budeš mít narozeniny a to to potom rozjedeme," zazubí se jeho kamarád a vesele si vykračuje dál,
"Já si to určitě užiju, ale nezapomeň na to, že ty budeš mít pořád sedmnáct," poukáže černovlásek na docela smutnou skutečnost. Jenže jak se zdá, ani tahle věc nepokazila blonďákovi náladu. Spíš než to upře svoje modré oči na černovláska se slovy:
"Jo? Ale no tak, to mi nezabrání v tom to s tebou zapít. Navíc si tak říkám, že bychom mohli říct i Itachimu, jistě by si kvůli tobě přehodil službu," nadhodí Uzumaki. Při jeho poznámce se mladší Uchiha usměje ještě víc. Musí uznat, že tohle by se mu skutečně zamlouvalo. Od smrti rodičů na něj totiž Itachi nemá tolik času kolik by oba chtěli, ale zase je tu pro něj když něco potřebuje a to teď považuje za to hlavní. Navíc jeho starší bratr to jako doktor nemá jednoduché, tudíž ví, že občas je práce mnohem důležitější než nějaké poflakování se po barech.
"Uvidíme, kdo ví, co vůbec plánuje," podotkne zamyšleně Sasuke, "sice zatím nic nezmiňoval, ale přesto se mu zdá, že má něco za lubem," odmlčí se a na moment se zahledí před sebe. "Je poslední dobou takový zvláštní," svěří se po chvíli Narutovi a podívá se na něho. "Nejde o to, že by se vyloženě něco dělo jen mám takový zvláštní pocit," pokrčí rameny a opět uhne pohledem.
"Klid," chláchoslí ho ihned Naruto a poplácá ho po rameni, "Jistě je jen unavený z práce. Vždyť to znáš. Doktoři." ušklíbne se Uzumaki a jde dál. Sasuke mlčky přikývne. Dojde mu, že má jeho kamarád očividně pravdu a že skutečně nejspíš nemá důvod si z tohohle dělat hlavu.
"No jo," vydechne po chvíli, aby mu dal najevo, že ho slyšel a protáhne se. Přitom se mu, ale vyhrne rukáv mikiny a pohled mu padne na hodinky. Rázem ztuhne, "Sakra," zakleje, "slíbil jsem Itachimu, že budu doma do půlnoci," zaskuhrá. Itachi sice nebyl jako jejich otec, který na tohle byl skutečně pes, ale ani tak tohle chování neměl rád.
"Jo? Úplně jsem ztratil pojem o čase," zamumlá Uzumaki, " tak upaluj ať nedojdeš pozdě, uvidíme se potom," řekne a když se podívá na místo, kde předtím stál Sasuke, tak nespatří nic jiného než silnici a za ní nějaký plot domu. Podívá se tedy před sebe, kde už jen zahlédne jeho siluetu, jak mu mává.

Sasuke sice nechtěl svého kamaráda takhle nechat stát uprostřed ulice, ale ani nechtěl přijít pozdě. Tedy alespoň ne o moc. Už tak měl, ale skoro čtvrt hodiny zpoždění. Jediné štěstí měl v tom, že byl dost zdatný běžec tudíž během minuty už byl v ulici, na jejímž konci stojí jejich menší vila, kterou s Itachim zdědili po smrti rodičů. Rychle vběhne před hlavní dveře. Okolí si skutečně nevšímá. Vyhrabe klíče a zastrčí je do zámku načež s nimi otevře. Je mu jasné, že Itachi ještě nespí, protože ten nechodí spát dokud není doma i Sasuke. "Itachi?" zavolá do domu jakmile si zuje boty. "Promiň, že jsem se zdržel, ale zakecali jsme se s Narutem a-" ztuhne jakmile se dostane do kuchyně, kde na něj Itachi obvykle čeká. Tam ovšem nikoho nevidí. Dech se mu pomalu zklidňuje a přejde do obýváku, kde se podívá ven z okna. "Já sem pako," zamračí se a plácne se do čela, když před domem neuvidí Itachiho auto. Očividně se ještě ani nevrátil domů z práce, takže je nemožné, aby byl doma. Pěšky totiž rozhodně nešel a do garáže není zvyklý parkovat.
Po chvíli se svalí na gauč a unaveně vydechne. Když teď tak sedí, tak si uvědomuje, že toho má za dnešek skutečně dost. Možná, že by bylo lepší kdyby si šel nahoru lehnout. Rozhodně si, ale předtím musí dát pořádnou sprchu, protože venku je stále docela horko, což se hodí ve dne, ale v noci moc dobře ne. Zvedle se tedy z gauče a zamíří si to ke schodišti, po kterém vyjde nejdříve k sobě do pokoje, kde si vezme věci na spaní a i s nimi vejde do koupelny. Sundá ze sebe oblečení a stoupne si pod sprchu. Vezme kohoutek a pustí na sebe studenou vodu. Trochu uskočí, protože to zprvu byl dost nezvyk. Poté ovšem spokojeně vydechne, protože nezná nic lepšího než si po parném dnu vlézt pod osvěžující sprchu. Prochrábne si rukou vlasy a následně nastaví i obličej těm příjemný kapkám vody.
Nejspíš by ve sprše zůstal i déle, ale po chvíli k němu dolehne zvuk auta. Jelikož jsem na konci ulice, tak mu ihned dojde, že to bude očividně jeho bratr. Vypne tedy vodu, dá si osušku kolem pasu a vyjde ze sprchy. Několikrát si prohrábne vlasy a nad umyvadlem si z nich vyždímá vodu, ale jinak si je nesuší. Přeci jen to dost příjemně chladí. Jakmile si osuší i tělo, tak si oblékne věci na spaní a zhasne v koupelně. Rychlými kroky vyjde na chodbu a jde ke schodům odkud zezdola slyší nějaký rámus.
Sasuke chtěl původně svého brášku překvapit, ale jakmile se objeví na schodišti, tak k němu dolehne z kuchyně Itachiho hlas,
"Ještě nespíš?" zeptá se ho klidně. Očividně to nevypadá, že by si byl vědom toho, že Sasuke přišel teprve několik minut před ním. Jak by taky mohl?
"Ne, dával jsem si sprchu, trochu jsem se tam zdržel," odpoví mu Sasuke při své cestě ze schodů a jde rovnou do kuchyně, kde se zastaví ve dveřích.
"Dneska tam bylo skutečně horko, ale snad už se trochu ochladí alespoň na těch 30 stupňů, to je ideální," zareaguje dlouhovlasý Uchiha a opře se zády o linku. Svoje uhlově černé oči teď opře na svého bratra a pousměje se. I přes ten úsměv si, ale Sasuke všímá kruhů pod očima, které má jistě z únavy. Nedá mu to a musí ho na to upozornit:
"zítra máš volno,že?" ujišťuje se a nakonec se opře o futr, "možná bychom měli zůstat jen tak doma, aby sis mohl odpočinout, poslední dobou si toho měl v práci hodně," vydechne mladší z bratrů, doufajíc, že si to Itachi vezme k srdci. Ten, ale nevypadá, že by měl něco takového v plánu.
"Slíbil jsem ti přeci, že půjdeme k vodě," namítne a napije se džusu, který je přímo z ledničky tudíž je dokonale vychlazený. "Víš, že svoje sliby plním," dodá. Ano. Tohle Sasuke moc dobře věděl, ale i tak to nebral tak, že by tím jeho bratr mohl porušit slib.
"Já vím, ale nebude mi vadit, když zůstaneme doma, můžeme zkouknout nějaký ten film a ty si alespoň pořádně odpočineš. Navíc prázdniny máme dva měsíce, tak si za tu dobu snad ještě nějaké to volno najdeš," usměje se na něho. V zápětí si všiml, že už má skoro vyhráno, protože Itachi vypadal trochu zaraženě.
"Um, já nevím," odpoví trochu nerozhodně Itachi, ale jde na něm vidět, že nad tím rozhodně začíná přemýšlet, "dobře, tak dohoda," začne. Musí uznat, že menší odpočinkový den by se mu rozhodně hodil. "Co kdybychom zůstali doma, ale s tím, že bychom šli do bazénu na zahradě a večer bychom dali nějaký ten film?" navrhne mu, "navíc bych to viděl tak, že ráno budeme dospávat dnešek," vydechne, protože už je skutečně dost hodin.
"Tak jo, to beru!" vyjekne jeho mladší bratr nadšeně a usměje se. "Vidíš, to mě ani nenapadlo, původně jsem totiž myslel, že chceš jít někam mezi lidi," přizná, ale odpovědí mu na to je následné Itachiho zavrtění hlavou.
"Ne, myslím, že domácí bazén bude bohatě stačit," vydechne a odloží prázdnou skleničku na linku, "měl by sis jít pomalu lehnout, je už pozdě," dodá zatímco se k němu otočí zády, aby mohl skleničku umýt.
"Tady fakt, musím na zítra nabrat energii... abych byl schopný tě porazit, protože bude vodní bitva!" řekne k němu vyzývavě a přitom se usměje. Otočí se čelem ke schodišti, "tak dobrou noc," zavolá na něj zatímco jde pomalu nahoru.
Itachi se pro sebe usměje. Je rád, když svého brášku může vidět takhle šťastného, "dobrou" zavolá taktéž a na moment se opře o linku jakmile si je jistý, že je Sasuke už nahoře. Nechá umytou skleničku na odkapávači, aby stihla uschnout. Přivře oči. Jeho obličej se zdá najedou být mnohem unavenější než předtím. Natáhne ruku k vypínači a zhasne světlo. Raději se rovnou odebere nahoru do sprchy, aby si mohl lehnout, protože má pocit, že by brzo usnul i ve stoje.



Druhý den ráno:


Další den se Sasuke probudí už kolem oběda. Podívá se na hodiny a trochu se zhrozí, že ještě spí, protože ho většinou Itachi budí s oběděm když se náhodou stane, že by takhle zaspal. Pomalu se tedy vyhrabe z postele a jde rovnou dolů do kuchyně, aby se mohl napít vody. Částečně doufá, že tam uvidí Itachiho, ale v kuchyni je prázdno. Při tomto zjištění se na moment zamračí. Ještě se mu nestalo, že by vstal dřív než jeho bratr, ale na druhou stranu je pravda, že on si teď oddechne rozhodně zaslouží. Rozhodne se tedy, že dnes bude on ten, kdo připraví oběd, ale jelikož to není žádný kuchař, tak vsadí na jistotu a rozhodne se udělat jen rizoto, protože tím, že by podpálil kuchyň by jistě nezabodoval.

Naštěstí je rizoto skutečně poměrně jednoduché jídlo a hlavně docela rychlé, takže za půl hodiny už mohl servírovat na talíře. Původně to chtěl Itachimu odnést nahoru, ale jeho plány pokazí následující slova staršího Uchihy, díky kterým leknutím málem upustí talíře.
"Co se stalo, že vaříš?" zazní otázka. Sasuke odloží talíře a opře se o linku, jak se vydýchává,
"Málem jsem z tebe dotal infarkt," zamumlá si pod imaginárními vousy a podívá se na něj. Musí se usmát, když vidí, že jeho bráška vypadá o dost líp než včera večer. Dlouhý spánek mu očividně dost prospěl.
"Promiň," zareaguje starší Uchiho a přejde k němu. Chytne ho za ruku a prsty mu dá na zápěstí ve snaze mu najít puls, "Ne, už je to dobrý," pobaveně se usměje zatímco Sasuke nafoukne tváře,
"Raději si sedni než ti to vychládne," odvede řeč jinam a sám se usadí na židli. Jeho chování po chvíli napodobí jeho starší bratr,
"vypadá to lákavě," zhodnotí jídlo před sebou Itachi a chopí se příboru, kterým si nabere první sousto. Musí uznat, že je to ještě dost horké, ale chuťově nemá co by tomu vytknul, "vidíš, nakonec z tebe bude ještě dobý kuchař" pousměje se.
Sasuke vypadá, že je bratrovým komplimentem skutečně nadšený, a tak se taktéž pustí do jídla.
"Jsem rád, že ti to chutná. Celou dobu vaříš ty, tak jsem si řekl, že tě pro jednou nechám spát a zkusím něco udělat," přizná zatímco pomalu jí. "Co by si řekl na to kdybychom za hoďku šli do toho bazénu?" navrhne poté Sasuke pohotově. Odpovědí mu je, ale tichý smích, který si vyslouží Sasukeho nechápavý pohled.
"Ale jistě, půjdeme," odpoví mu jakmile se trochu uklidní. Docela ho Sasukeho náhlá zbrklost pobavila, "zdá se, že Narutova neustálá přítomnost má na tebe zajímavý vliv," podotkne, ale s trochu zvláštním podtónem, kterého si všimne i Sasuke. Než se ho na to, ale stihne zeptat, tak se rychle dodá: "Určitě tedy půjdeme za tu hodinu a potom uvidíme, kdo koho porazí," naváže na Sasukeho včerejší výzvu.
Sasuke se na to už jen spokojeně usměje a rychle do sebe nahází zbytek jídla, načež si talíř odnese a strčí ho do myčky, do které svůj talíř vloží následně i Itachi,
"Skutečně dneska nemáš v plánu nikam jít? Myslím s Narutem třeba navečer?" zeptá se ho poté Itachi, aby si udělal přehled. Sasuke nad tím ovšem zavrtí hlavou,
"Ne, nakonec jsem si řekl, že musím využít toho, že máme teď celý den pro sebe," pokrčí rameny. Jeho bratr na to zareaguje docela smutným úsměvem. Mrzí ho, že na ně j nemá více času, ale bohužel to jinak nejde.
Sasuke, který si toho ihned všimne se rychle usměje,
"Promiň, takhle jsem to nemyslel," pousměje se a podívá se na něho a obejme ho. Ví, že se o tomhle společně už bavili.
"To nich, ale sám víš, že bych chtěl trávit víc času doma," začne, ale než stihne říct něco víc, tak ho Sasuke přeruší.
"Já vím, já vím, ale nic ti nevyčítám, vůbec ne. Tak si jdi klidně ještě lehnout já půjdu připravovat bazén," řekne rychle Sasuke a pustí svého bratra,
"Pomůžu ti," řekne pohotově Itachi, ale Sasuke zavrtí hlavou, "Spíš může najít na večer nějaký ten film nebo něco stáhnout, to bude rozhodně mnohem platnější, co myslíš?" zeptá se ho a i když to zprvu vypadá, že na to Itachi nepřistoupí, tak přikývne. Oba bratři tedy vyjdou z kuchyně a zamíří si to opačnými směry.


O hodinu později:

Jakmile Sasuke připraví všechno okolo bazénu, tak se ještě rychle oběhne nahoru převléct do plavek, protože by tam nerad skončil v oblečení. Po cestě ven popadne svoji osušku a vyběhne na zahradu, kde si už všimne Itachiho. Odhodí tedy osušku jeho směrem a prudce skočí do bázenu, že několik kapiček vody dostříkne až k Itachomu, který nad tím mírně zavrtí hlavou.
"Teď by sis mohl přivodit hezký infarkt," poznamená Itachi jakmile se jeho bratr vynoří. Sasuke, ale nevypadá, že by ho to nějak trápilo a začne plavat tam a zpátky, zatímco Itachi pomalu přejde ke schůdkům a na rozdíl od Sasukeho on vleze pomalu do vody, aby to nebyl moc velký šok. Stejně jako Sasuke si potom dvakrát obeplave celý bazén, ale skutečně jen párkrát, protože po chvíli po něm začne Sasuke provokativně stříkat vodu a jelikož mu nechce zkazit zábavu, tak mu to pohotově oplatí.
"Provokuješ?" pousměje se Itachi a vytočí se k němu bokem, aby mu voda nestříkala do obličeje "jen počkej," usměje se a ponoří se pod vodu. Sasuke, kterému ihned dojde, co chce jeho bratr udělat, sebou začne šít, ale ne moc, aby náhodou Itachiho pod vodou nekopnul. Přeci jen všechno má své meze. Ovšem jakmile ho Itachi chňapne za nohu, tak nemůže udělat nic jiného než zadržet dech, protože během chvilky se ocitne po vodu, kde otevře oči. Vidí docela rozmazaně, ale i tak Itachiho rozezná. Pro sebe se usměje a zlehka se s ním začne pod vodou pošťuchovat. Chvilku to vypadá jako hra, ale potom sebou začne Itachi trochu trhat. Sasuke to zprvu moc v potaz nebere, protože by to nebylo poprvé, ale jakmile to zopakuje, tak ho pustí a vynoří se. Zatřepe hlavou, aby si z uší dostal vodu a podívá se na Itachiho,
"V pořádku?" zeptá se ho. Nic. Žádná odpověď. Pomalu tedy popojde až k němu, docela má strach jestli ho třeba nepřitopil, pokud to vůbec jde, "Itachi?" osloví ho. V ten moment ruce jeho bratra vystřelí jeho směrem a pořádně ho chytne,
"Ne!" Vyjekne Sasuke se smíchem. Oddechne si. Už se začínal bát, že to tentokrát skutečně přehnal. Itachi, ale vypadá, že je více než v pořádku, a tak se poddá té uvolněné atmosféře a snaží se dostat z jeho sevření. Moc snadno mu to, ale nejde, a tak po chvíli přejde opět ke stříkání a začne mu vhánět vodu přímo na část, kterou má nad vodou. Itachi se rozesměje, když vidí tu jeho snahu, ale nepouští ho. Jeho smích ovšem brzy přejde v kašel a tentokrát ho pustí mnohem prudčeji než by Sasuke čekal. Otočí se k němu zády a jednou rukou si zakryje pustu zatímco se vyhoupne nahoru a posadí se.
"Itachi?" ozve se mladší Uchiha starostlivě jakmile ho vidí... a hlavně slyší. Připlave k němu, ale než se na něj stačí podívat, tak je Itachi na nohou a jde rovnou k lehtátkům, na kterém má složený ručník. Dá ho na stranu a vezme si zpod něj vodu, ze které se napije.
Sasuke mezitím taky vyleze a namíří si to k němu se starostlivým výrazem ve tváři, "nii-san?"
"To nic, Sasuke," vydechne po chvíli Itachi trochu přidušeně a usměje se, "trochu jsem si loknul vody, nic víc," řekne, aby ho uklidnil.
Sasuke na něj chvilku nevěřícně kouká než sebou sekne na trávu. Tentokrát je to ovšem Itachi, kdo k němu přispěchá a následně ho sjede káravým pohledem jakmile uslyší smích.
"Pro-promiň... jen... jen si mě vyděsil" vydechne jakmile se trochu uklidní. Je mu jasné, že to není zrovna přiměřená reakce,
"Ty jsi trdlo," otituluje ho Itachi a jakmile k němu přijde, tak ho ťukne dvěma prsty do čela, "pojď si raději na chvíli sednout, budeš celý od hlíny," řekne a natáhne k němu jednu ruku. Sasuke se usměje a ochotně ho za ni vezme načež se s jeho pomocí dostane zpátky na nohy a zamíží si to ke dvěma lehátkům, které tam předtím připravil, aby si na nich poté mohli trochu odpočinout a trchu se opalovat. Ví totiž, že Itachiho na takové šaškárny moc neužije, ale je rád, že není úplný suchar.

Jakmile se oba posadí, tak se oči mladšího upřou na jeho bratra, který zavře oči. Očividně má v úsmyslu se opalovat. Chvilku na něj kouká jakoby snad nedokázal odtrnout pohled, ale po chvíli si uvědomí, že právě zírá na svého bratra a tak raději koukne na nebe a zavře oči. Alespoň na chvíli než naberou druhý dech.

Poznámka: Tak tady je první díl, jsem zvědavá na vaše názory a případnou kritiku:)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Koko_Chan Koko_Chan | E-mail | Web | 23. května 2016 v 15:31 | Reagovat

Chci se jen zeptat, v jakém programně děláte ty úvodky?

2 Masumi-san Masumi-san | Web | 23. května 2016 v 19:28 | Reagovat

[1]: Dělám je ve photoshopu:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama