Save me from the darkness 9. kapitola

31. května 2016 v 14:29 | Masumi-san a Mayu Uchiha |  Save me from the darkness
Tak a opět tu máme pokráčko:) Teď už by se mi mělo dařit přidávat povídky pravidělně:)
Mayu - Sasuke
Masumi - Sakura, hostinský

"O mě se neboj. Kdo ví, ale můžeš být ráda."




Růžovláska mírně zvedne hlavu a upře svoje smaragdové oči právě na muže vedle sebe. Mírně jí zacukají koutky. Uvědomuje si, že v jedné věci měla rozhodně pravdu. Sasuke si jistě věří více než dost, ale na druhou stranu mu to nemůže mít za zlé. Někdy je lepší mít u sebe sebevědomého muže než nějakou padavku. "Jistě," mírně přikývne a usměje se, aby si náhodou nemyslel, že jí myšlenky ubíhají opět jinak než předtím. Na moment uhne očima směrem ke krbu, kde leží Aki stočený do klubíčka. "Chudáček... musí být vystrašený," šeptne. Dříve by nejspíš tvrdila, že se nikdo za bouřky tak nebál jako ona, ale teď vidí, že její malé štěně je ještě vyklepanější než ona sama. A není divu. Jistě je tohle jeho první bouřka. Právě proto vyleze z teplého místa postele po Sasukeho boku a přejde k Akimu, kterého si zvedne do náruče. Otec jí nikdy nedovolil nosit si zvířata až do postele, i když v případě svého psa nikdy neposlechla. Přesto si ale není jistá jaký názor má na tohle Sasuke, a proto se s Akim pouze posadí na kraj postele, aby ozkoušela jeho prvotní reakci.

"Klidně ho vem mezi nás. Mě to nevadí. Vydrž, zajdu dolů se zeptat na mléko,"

"Skutečně?" vydechne. Jakoby se jí hned oči o něco rozzářili. Ihned ale trochu zaváhá načež mírně přikývne, "dobře," šeptne a stočí svůj pohled zpátky k Akimu, kterému zlehka rozcuchá srst. Nelíbí se jí se na něj dívat, jak se k ní chudáček tulí, protože se bojí bouřky, která rozhodně nevypadá, že by se chystala někdy brzy ustat. Přesto ale věří, že tomu tak snad již brzy bude, protože při tomhle by nejspíš nebyla schopna spát ani ona. "No tak, musíš se trochu ohřát," šeptne tiše jakoby snad čekala, že k ní to štěně promluví. Zvedne se a přejde několik kroků ke krbu, kde se posadí a položí si Akiho na klín, aby se zde mohl vyhřívat alespoň do doby než se vrátí Sasuke. Sama upřímně doufá, že tu pro Akiho budou něco mít, protože štěňata potřebují pravidelně jíst.

Sasuke se usměje a vyjde z pokoje a jde na recepci toho hostince. Nejdřív nechtěl moc, ale nakonec Sasukemu dal pytlík granulí a tři krabice mléka. Pak se vrátil do pokoje, kde to položil na stůl. Vzal mléko a nalil Akimu do talířka mlíčko a přinesl to ke krbu.

Růžovláska se otočí za zvukem kroků a usměje se na právě přicházejícího Sasukeho a vezme si od něj ten talířek a opatrně ho postaví před sebe na zem, "díky," šeptne. Chytne Akiho a ze svého klína ho přesune k misce, aby se mohl napít, ale místo toho si od něj jen vyslouží štěněčí nechápavý pohled. "No tak, to je dobré, napij se," šeptne a jemně mu v bílé tekutině omočí čumáček načež se Aki přiblíží k misce a rovnou do ní strčí hlavu, aby se mohl pořádně napít. Sakura se nad tím jemně zasměje a pomalu se zvedne. Skutečně roztomilejší stvoření ještě neviděla. Otočí se čelem k Sasukemu, aby se s ním podělila o tu radost, že alespoň něco je v pořádku, ale když vidí jeho výraz, tak jí koutky opět klesnou, "děje se něco?" hlesne. Nejspíš jí zabere více času než si zvykne na fakt, že se pořád tváří tak chladně i když se jí zdá, že sem tam v její přítomnosti pookřeje.

"Ale musel jsem mu to třikrát vysvětlovat. No jsem rád, že máš zase úsměv... A taky, že se ti Aki líbí. A přitáhne si tě. "Proč pak si byla překvapená, když jsem řekl, že může být Aki s námi?"

"Um..." hlesne. V jeh těsné blízkosti se jí stává, že se jí sem tam motají slova dohromady, nebo že se jí úplně vytratí. Jakoby snad byla nemluvně, co nemůže mluvit... nejspíš na tom má podíl i to, že zde jsou skutečně jen oni dva, když nepočítá Akiho. "Komu by se nelíbil," šeptne a jemně se usměje, když na moment opět stočí pohled ke štěňátku, které ještě stále pije z talířku mlíčko. "Protože většina lidí na tohle má mnohem odlišný názor a podle některých zvířata nepatří vůbec do pokoje, nebo tedy v tom lepším případě tam být můžou, ale jednoduše postel je něco kam si nesmí dovolit ani strčit packu," šeptne. Tenhle přístup na ni byl vždy trochu moc drsný, protože psi jsou podle ní skutečně nejlepší přátelé člověka a taktéž skvělý ochránci, protože mnohdy vidí to, čeho si lidské oko nestačí všimnout.

"No mě v posteli nevadí...Ale jestli budeš chtít, můžeme mu sehnat na čem zvířata spí. Říkal mi táta, že to v jedné zemi měli. Něco jako pelíšky nebo spíše polštáře pro pejsky..." A tiskne si tě k sobě "jestli budeš něco ode mě chtít stačí říct. A co se týče tradice víš kam mířím, tak bude převážně záležet na tobě jestli budeš chtít..."

Mírně přikývne, "Na tohle bude jistě času dost, myslím, že ten si lehne tady ke krbu... uvidíme jestli usne dřív než my, tak ho necháme spát, tam kde je, ale jestli ne, tak si ho vezme k sobě," šeptne. Ví, že by se Aki jinak nejspíš celou noc třepal. Jakmile ovšem přijde na tu tradici, tak se opět mírně začervená a odvrátí obličej na druhou stranu, aby to neviděla. Lhala by kdyby řekla, že ji nepřitahuje, "děkuju," šeptne. Zprvu ani nečekala, že by jí něco takového mohl chtít nabídnout, ale je za to ráda. Alespoň vidí, že někde hluboko uvnitř je to velmi milý člověk což ji těší. Vidí mu na očích, že nejspíš čeká na odpověď, ale sama neví. Odpověď pro ni byla ještě před chvilkou jasná, ale teď jakoby se jí zmocnila nervozita, která jí zabraňuje cokoliv říct a není si jistá, že se znají tak dlouho, aby to Sasuke pochopil i beze slov... Moc dobře si uvědomuje, že její část chce, aby byla jeho se vším všudy.

"Zase se červenáš. Ty si stejně rozkošná jako Aki..." Přivine si tě k sobě a objímá. Přitom stále čeká, co odpoví.

Překvapeně zamrká. "Sám moc dobře víš, kvůli komu to asi je," hlesne tiše. Raději se opře o jeho hruď, protože teď nabrala barvu ještě sytější než předtím. Nadechne se a vydechne, aby to nějak rozdýchala. Kdyby byla šla k těm pramenům, co tu jsou, tak by tohle teď nemusela řešit. Přesto se diví, že má takový problém mu to jednoduše říct do očí. Přeci jen to není nic víc než jen odpověď na jeho otázku. Trochu se od něj tedy odtáhne a podívá se mu do očí, ale zjistí, že je to mnohem horší, protože jí jeho pohled přijde mnohem pronikavější než předtím... jakoby do ní snad úplně viděl, i když kdyby to byla pravda, tak se teď nemusí trápit s tímhle vším. Po chvíli si rezignovaně povzdechne a čelem se opře o jeho hruď. Skutečně ji dostal. Po chvíli se nadechne. Nikdy neměla problém říkat pravdu a teď s tím ani nebude začínat. Přeci jen v rodiče můžou mít jen jednu stydlivku a pochybuje, že by se její sestra nějak rapidně změnila. "Chci..." začne pomalu, ale hlas má trochu nejistý, "Chci být tvoje se vší všudy," řekne poté pevně.

Přivine si tě k sobě. "Já už to vím dávno jen jsem to chtěl slyšet..." Šeptne a pohladí tě po vláskách. "Tak uvidíme, kdy nám Aki usne a pak můžeme. Pokud si to nerozmyslíš,"

"Ty... " vydechne nevěřícně a uraženě nafoukne tváře. Jemně ho prstem dloubne do hrudi, "udělal si to schválně," zamumlá, ale Sasukeho chování se neobejde bez reakce a po chvíli je jakékoliv naštvání pryč, "myslím, že se nestane nic, co by mě donutila změnit názor," řekne poté. Přemýšlí nad tím jestli by si měla jít za Hinatou pro nějaké ty věci a nakonec se od něj jemně odtáhne, "Jen mi ho tu chvilku pohlídej, půjdu jen za Hinatou," šeptne, aby věděl kam jde a zbytečně se o ni nebál. Sama potom vykročí směrem ke dveřím, ale jakmile je v polovině cesty, tak opět uslyší hrom, který je ovšem mnohem hlasitější, a tak sebou jemně trhne na stranu. Střelí přitom pohledem k Sasukemu, aby mu naznačila, že se jí nemá smát jinak nic nebude. Už trochu víc chápe to, co jí kdysi říkala její chůva.

Přejde k tobě a obejme tě.
"Sasuke," vydechne tiše, skoro jí to přijde jako by nechtěl, aby někam chodila... nebo možná jen vycítí, kdy ho potřebuje u sebe, "hned budu zpět," šeptne a pustí ho, ab mohla vyjít na chodbu, kde se rozhlédne a rozhodne se jít rovně dokud nenarazí na pokoj, kde by měla být i Hinata a tam zaklepe. Chvíli to trvá, ale po chvíli se ve dveřích objeví modrovlasá dívka, "Ahoj, přišla jsem si..." začne Sakura, ale to už ji Hinata předběhne, když jí do rukou dá uzlíček.
"Pro věci, já vím," šeptne Hin, když vidí její výraz, "nevzala jsem toho moc, nebyl čas, ale Itachi tohle všechno odnesl až na koně a schoval to do brašen. " vysvětlí, protože ví,že její sestra by se jinak sama zeptala. A měla pravdu.
Růžovláska se jen usměje a pevně svou sestru obejme na znak vděčnosti, "Děkuji, ale už půjdu... je tu docela chladno a no..." začne, ale včas se zarazí než stihne své sestře prozradit všechny plány. Ta si to, ale i tak domyslí už jen kvůli tomu, že Sakura zčervená.
"Jen běž, dobrou noc," mrkne na ni modrovláska. Její sestra jee snad jediný člověk s kým se při rozhovoru nečervená.
"Díky, tobě taky," zavolá ještě Sakura a potom už jde zpátky do svého a Sasukeho pokoje a jakmile je vevnitř, tak se opeře o dveře, které tak zavře a otočí klíčkem, jen pro jistotu.

"Copak máš strach, že tu někdo vleze?"

"Tak předpokládám, že nemáš v plánu být celou dobu vzhůru až do rána, tak... jednoduše jen pro jistotu," pokrčí rameny. Sama přeci neví, co všechno za lidi se potuluje právě v tomto hostinci, proto by byla nerada, kdyby je někdo vyrušil nebo přišel ve chvíli, kdy by oba spali. "Nebo si snad měl v plánu někam jít?" zeptá se ho a nejdřív přejde ke stolu, kam si odloží svoje věci a poté popojde několik dalších kroků až k Sasukemu, u kterého se konečně zastaví a z boku mu omotá ruce kolem pasu. Už předtím si uvědomila, že je asi o hlavu menší než on , a tak se čelem opět jen o jeho rameno, protože výš nedosáhne bez toho aniž by stála na špičkách. Následně mírně přivře oči, ale ne protože by byla unavená, právě naopak. Má pocit, že z ní ta předešlá únava dávno opadla. Možná, že v tom bude to, že je tak blízko Sasukeho jelikož vždy v jeho přítomnosti se jí rozbuší srdce jakoby jí mělo vyskočit z hrudi.

Usměje se a přitáhne si tě k sobě. "Dobrý? Nebo si chceš sednou a povídat si?"

"V pořádku," ujistí ho a usměje se, když zmíní to povídání. Vlastně je tu dost věcí, které o něm stále ještě neví a ani on o ní, "Myslím, že povídat si můžeme i tak," pousměje se a pustí ho. Bez jeho doteku, ale zdá se, nevydrží moc dlouho, protože se během vteřiny natáhne k jeho ruce, za kterou ho uchopí a odvede ho kousek dál od Akiho, aby ho nerušili, protože pomalu zaspává. Posadí se a jemně zatahá Sasukeho za ruku, aby ji napodobil. Následně svůj pohled upře do ohně, "řekni mi něco o sobě... mám pocit, že toho o tobě vím dost málo," hlesne poté, "znám tvé jméno, historii tvé rodiny, ale o tobě skoro nic. Nikdy si mi ani nic neřekl," šeptne poté. Nezáleží jí na tom, co přesně jí Sasuke řekne. Hlavní je, že jí vůbec něco řekne, protože by nerada žila s panem záhadným. Původně se i chtěla zeptat jestli jeho nechuť ke svatbě nebyla z části i kvůli tomu, že má svou milou již u sebe doma... i tak, ale cítí, že nemá dost odvahy se ho na něco takového zeptat, protože je to velmi netaktní.

"Tak se ptej konkrétně, co by si chtěla věděla..."

"Všechno?" vydechne s pokrčením ramen, "upřímně mě zajímá cokoliv... od toho kolik ti je až po to, co tě baví, co rád děláš ve svém volném čase, jestli si třeba někdy... chtěl.. rodinu, jak se ti líbilo tady u nás... a takové věci," šeptne. "Řekni mi cokoliv co chceš nebo si myslíš, že je důležité abych věděla," dodá poté a usměje se. Nenapadlo by ji, že si někdy se Sasukem budou takhle v klidu podívat bez jakýchkoliv narážek nebo nucenosti z jakékoliv strany. Předním se toho trochu bála, protože přeci jen nevěděla, co může od manželství s ním čekat, ale teď už je ten strach pryč. Přeci jen se říká.... čím katastrofálnější svatba, tím lepší manželství. Upřímně skutečně doufá, že právě tohle je pravdivé, protože jinak se mají jistě na co těšit. Na chvilku odtrhne pohled od plamenů, ze kterých až k nim sálá teplo a podívá se na něj. Přeci jen mu nepoložila úplně tu, pro ni nejdůležitější otázku. Zajímalo by ji co k ní cítí, ale zároveň se bojí odpovědi.

"Tak dělám toho spoustu od trénování šermu až po jízdu na koni. Mám rád spoustu jídla. Na to nemám moc rád sladké. Co se týče rodiny... no někdy bych chtěl, ale nezáleží jen na mně. No a je mi 19"

"Devatenáct," zopakuje tiše, tušila, že je starší takže ji to ani moc nepřekvapí. Upřímně ji potěší, když se dozví, že by rodinu chtěl, vlastně je i ráda, že to po ní nechce hned, protože přeci jen bude válka... a dlouho potom budou vztahy mezi nimi možná trochu křehké. "Přemýšlel jsi nad tím už trochu konkrétněji? Třeba nad počtem dětí?" nadhodí po chvilce, ale rozhodne se mu položit ještě jednu otázku, aby tahle nezůstala jako poslední, "Takže šerm?" usměje se, " zkoušel jsi někdy střílet z luku?" zeptá se ho. Samotnou ji od mala fascinovalo, jak muži dokáží ovládnout meče... sama to nejednou zkoušela, ale tohle zrovna nebylo něco, co by jí šlo obzvlášť, když to musela dělat tajně kvůli otci, který z ní vždy chtěl mít hlavně dámu. Nikdy mu to ovšem nevyčítala, protože to chápala.. přeci jen ženy jsou zde jen k rození dětí a aby byli po boku manžela... takhle to alespoň chápe většina mužů.

"Nepřemýšlel. A jestli někdy budeš chtít, můžeme mít šerm spolu. Můžeš to brát pro zábavu. Z luku...no párkrát jsem z něj střílel."

V té chvíli se jí rozzáří oči skoro jako ještě nikdy, ale zachová si klidný výraz, "myslím, že by si mi něco takového neměl nabízet," podotkne tiše, "pokud si tedy chceš udržet svoji nezjizvenou kůži a všechny končetiny... a hlavně život," řekne vážně. Poukazuje tím na to, že skutečně s tím není zrovna moc dobrá a mohlo by se stát, že by mu nějakým nedopatřením mohla ošklivě ublížit... a to by rozhodně nechtěla. Vůbec ne. Přeci jen je to její manžel, "nejsem zrovna velký talent na tyhle věci," dodá poté. Ví, že jde hlavně o cvik, ale ona na tyhle aktivity neměla nikdy čas, takže ani není divu. "Jsem si jistá, že na to máme nejspíš ještě dost času," hlesne poté ještě k té záležitosti s rodinou a letmo se podívá k Akimu, který už klidně oddechuje.

"Asi. No myslím, že neublížíš, když bych tě vedl...Tak a teď povídej ty."

"Nejsem si jistá..." odmlčí se. Ví, že riskovat se někdy skutečně nevyplácí, ale nakonec i tak přikývne, "probereme to až tohle všechno skončí...až bude zajištěný mír," rozhodně potom a přisedne si k němu blíž, "co by si o mě chtěl vědět?" usměje se potom. Není si jistý co by mu měla říct, aby ho rovnou neunudila, i když předpokládá, že kdyby věděl o něčem čím by ho mohla unudit, tak by se jí ani neptal... tedy alespoň by tu věc zdůraznil nebo by položil konkrétnější otázku. Zatímco čeká na jeho odpověď, tak si jednou ruku dá k té jeho a položí ji zlehka na ni. Druhou ruku si ledabyle složí do klína a na chvíli svůj pohled opět stočí k plamenům. Je ráda, že tu je oheň, protože jinak by tu byla jistě mnohem větší zima... obzvlášť díky té bouřce jejíž hromy ji nutí se k Sasukemu více tisknout.

Přitáhne si tě k sobě. Přitom vezme dva prsty a zvedne tím její hlavu a následně ji políbí. Ale zatím dál nejde, když se shodli, že s rodinou počkají. Má obavy, že kdyby do toho šli, tak by mohla otěhotnět.

Usměje se do polibku, který mu následně pomalu oplatí. Jemně ho přitom pohladí po ruce, ale všimne si změny v jeho očích, a tak využije pauzy, kdy se oba odtáhnout kvůli potřebě vzduchu, aby se zeptala, "Sasuke, děje se něco?" zeptá se ho a jednu ruku mu položí na tváři a jemně ho po ní pohladí. Přesto ho z ní, ale nesundává, protože nechce, aby uhnul pohledem. Cítí, že se v jeho postoji něco změnilo, ale nechce na něj zbytečně tlačit, "jsi unavený?" hlesne potom, protože snad všichni musí být unavení potom, co se dnes stalo a hlavně po té dlouhé cestě, kterou museli absolvovat, aby se dostali právě sem, kdy jsou alespoň v relativním bezpečí, i když se budou muset hned ráno vydat dál. Podívá se mu přitom do jeho temných očí, které na ni působí skoro jako magnety.

"Ne ne v pohodě... " A přivine si tě a následně si lehne.

"Skutečně?" šeptne a lehne si vedle něj na zem, ale na bok, aby na něj dobře viděla, protože chce vidět jeho výraz, "Připadáš mi takový... jiný... no ne tak úplně.. jakoby se něco stalo," šeptne, ale potom nad tím zavrtí hlavou. Možná, že je jenom paranoidní a nebo o tom její už jen nechce mluvit. Chápe to a raději na něj tedy dál netlačí. Místo toho se úplně položí k němu a opře si hlavu o jeho rameno, aby na něj mohla alespoň trochu vidět a druhou rukou ho obejme, "myslíš, že bude zítra lepší počasí?" Šeptne. Rozhodně by nikam nechtěla jet v bouřce, protože potom by se nejspíš bála ještě víc. Už tak jí stačí, že ani zdi neumí hrom utlumit úplně a je jí jasné, že tam venku je to něco mnohem horšího. Z té představy jí přejede mráz po zádech a trochu se zachvěje, ale ne zimou.

Obejme tě. "Klid no tak..." A hladí.

"Nesnáším bouřky," zamumlá. Uvědomuje si, že je to poněkud silné slovo, ale bez toho to jednoduše nešlo, navíc to skvěle vystihuje jejich vztah. Chvilku ho mlčky pozoruje než sebou mírně trhne při zvuku klepání, které jakoby kompletně narušilo doposud tichou a hlavně klidnou atmosféru v jejich pokoji. Podívá se přitom na Sasukeho, "Půjdeš se kouknout kdo to je nebo...?" Zeptá se jej. Moc se nehrne do toho, aby šla otevírat, ale ví, že bude muset jestli tam nepůjde Sasuke. Ať už je to kdokoliv, tak má jistě dobrý důvod proč je chce rušit. Na moment i zváží možnost, že by to byla její sestra nebo snad Naruto, ale předpokládá, že ti by i něco řekli. V těchto dobách totiž musí být obzvlášť opatrní...ví, že většina jejich lidí je slušná, ale bohužel někteří zločinci nikdy nespí a zajmout někoho královské krve by pro ně mohl být doslova zlatý důl.

"Počkej tady." Přejde ke dveřím "kdo tam je?"

"Dobře," šeptne růžovláska a mírně přikývne. Přesto se, ale otočí čelem ke dveřím, aby viděla, kdo to vůbec přišel. V pokoji na chvíli nastane ticho než se zpoza dveří ozve chraplavý unavený hlas, který s největší pravděpodobností patří nějaké starší osobě. "Přinesl jsem večeři," oznámí mužský hlas. Sakuře se viditelně uleví, protože skoro začala čekat to nejhorší. Ví, že je nepravděpodobné, že by je někdo viděl, ale nechce riskovat, protože přeci jen někteří lidé se nechají snadno podplatit, aby ti druzí získali nějaké užitečné informace. Nepochybuje o tom, že by se Sasuke s Narutem jen ta nedali... a ani je, ale i tak si nemyslí, že by třeba proti přesile něco zmohli. Raději nad tím, ale zavrtí hlavou a otočí se zády ke dveřím, aby jí nebylo vidět do obličeje.

Sasuke mu otevře.

Před dveřmi stojí starší muž s podnosem, na které je jak jídlo, tak i pití. Sasukemu se automaticky mírně pokloní. Jeden totiž nikdy neví, kdo to může být a dle jeho oblečení vidí,.že to jen tak nějaký obchodník nebude. Přejde dovnitř a odloží podnos na nejbližší stůl, když mu pohled ujede doprava ke krbu a všimne si mladé dívky sedící před ním. Nejvíce ho na ní zaujmou vlasy, protože víc ani na tu vzdálenost nerozezná. Vycítí ale na sobě.Sasukeho pohled, a tak raději opět vyjde na chodbu, "pokud budete potřebovat další dřevo nebo něco jiného, tak přijďte," řekne ještě. Sice u krbu je ještě dřeva dost natolik, aby jim to na dnešek vystačilo, ale očividně tím chtěl jen odvést pozornost od skutečnosti, že koukal na tu dívku.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 SasuSaku <3 SasuSaku <3 | 31. května 2016 v 20:31 | Reagovat

Zajímavý nápad, ale provedení od Mayu dost slabé - proč tam někdy strkáš 2.osobu (přivine si tě,...)? Je to pak chaotické a nutí to čtenáře říkat si: "co to sakra?!" Ale je to jenom můj názor ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama