Save me from the darkness 8. kapitola

30. května 2016 v 20:04 | Masumi-san a Mayu Uchiha |  Save me from the darkness

Tak a po delší době tu pro vás mám další díl, tak snad se vám bude líbit:)
Mayu - Sasuke
Masumi - Naruto, Hinata, Sakura

"Tak jo, pojď," šeptne a jde ke dveřím...zvláštní, že šli otevřít.




"Copak?" Zeptá se ho když vidí jeho výraz, "nemohli nás třeba slyšet?" Nadhodí potom, protože přeci jen "Copak?" Zeptá se ho když vidí jeho výraz, "nemohli nás třeba slyšet?" Nadhodí potom, protože přeci jen předtím bylo zamčeno. Sama to totiž zkoušela. Na druhou stranu ani neslyšela, že by dveře někdo odemykal a proč by to potom dělal někdo tak tiše, aby to nezaznamenali? Rozhodně jí to přijde více než zvláštní. "Možná, že skutečně šli dolů na to hostinu, a tak nenápadně odemkli abychom si toho nevšimli a mysleli si, že jsme pořád zamčení," řekne po chvíli zamyšleně růžovláska, protože jiná možnost ji nenapadá. Na druhou stranu jí ale přijde zvláštní, že na ně nepočkala alespoň Hinata a že tam nikde nejsou žádné stráže. "Podíváme se po nich?" Zeptá se ho zatímco pomalu vyjde na chodbu. předtím bylo zamčeno. Sama to totiž zkoušela. Na druhou stranu ani neslyšela, že by dveře někdo odemykal a proč by to pot

"Určitě budou na hostině." Odpoví a pevně tě chytí. "Hlavně zůstaň u mě. Kdyby na tebe někdo šáhl, řekni." A jde.

"Sasuke?" vydechne trochu nechápavě, "o čem to mluvíš?" zeptá se ho, skutečně nerozumí, kdo by na ni měl sahat. Než, ale Sasuke stihne zareagovat, tak uslyší zezdola křik. Přitom Sakura ztuhne. Předtím nahoře to moc dobře slyšet nebylo, ale teď to jde slyšet dost dobře. Na moment se od Sasukeho vykroutí, aby se mohla podívat k oknu, ale jakmile to udělá, tak toho rázem zalituje. Venku totiž vidí hned několik lidí a hlavně poměrně dost mrtvých těl. Zakryje si pusu, aby nevykřikla a o krok od okna ustoupí, "proboha," vydechne. Netuší, co přesně se děje, ale tak nebo tak to rozhodně nevěstí nic dobrého. Dojde jí, že jestli se tohle dosud dělo, tak hostina již dávno skončila. Poté se prudce otočí do chodby, protože uslyší od schodiště rychlé kroky, které míří přímo k nich. Přejde k Sasukemu a chytne ho za paži.ělal někdo tak tiše, aby to nezaznamenali? Rozhodně jí to přijde více než zvláštní. "Možná, že skutečně šli dolů na to hostinu,
"Neboj a buď u mě ano.." Chytí tě a jde ale to uvidí, že jde Naruto. "Co se děje proč ten křik?"

Naruto se na moment trochu udýchaně opře o stěnu, ty schody bral minimálně po třech, aby se tam dostal v čas, "jsem rád, že jste oba v pořádku, poslal mě sem Itachi, prý vás tu nechali... " vydechne a na moment dá ruku s mečem dolů. Přesto mu ale z ostří ještě na zem okapává čerstvá krev. "Útok," odpoví mu jednoduše, "sbal si věci... vy oba, musíme co nejrychleji odtud, je to rozkaz krále... obou vlastně," šeptne blonďák.
Sakura trochu vyleze zpoza Sasukeho, protože ví, že Naruto jí neublíží. "Odjet? Ale... ale kam?" zeptá se nechápavě, "co moje sestra? Otec a ostatní? Kde jsou? Jsou v pořádku?" zeptá se ho ustaraně.Rozhodně má strach vzhledem k tomu, že ji nenašla za dveřmi, jak původně doufala. Teď je jí, ale jasné, že buďto utekla nebo... Ne. Na to nechce ani pomyslet. žádné stráže. "Podíváme se po nich?" Zeptá se ho zatímco pomalu vyjde na chodbu.
"Nemám co balit takže jdeme..." Chytí Sakuru. "Neboj, je u Itachiho, tak bude v pořádku, teď hlavně musíme ochránit tebe,"

"No myslel jsem hlavně oblečení a takové věci," podotkne Naruto, "musíme se nějak nenápadně dostat ze stájí a hlavně ven, ale... hlavními dveřmi jít nemůžeme." řekne a podívá se přitom na Sakuru. Ta chvilku mlčí než si uvědomí, že od ní čeká odpověď. "Ano, um... je tu ještě jedna cesta, kterou se můžeme dostat ven a potom už je to do stájí jen kousek," šeptne, "ale nejdřív ze všeho musíme jít pro Hinatu," řekne vážně, "nenechám ji tady, v žádném případě jen... kde by mohla být?" zeptá se jich. Rozhodně nikam nepůjde dokud svoji sestru nenajde a neujistí se, že je v naprostém pořádku. Ví, že Hinata by pro ni udělala to stejné, ale taky ví, že bude složité ji v tom zmatku najít, protože Itachi je jistě tam někde venku nebo blízko těch nepřátel.

"O Hinatu se neboj, Naruto ji najde. Tak si vem co potřebuješ. Jo Naruto. máš Akiho? Nerad bych hledal další štěně."

"Vypadám snad na to, že ho mám u sebe?" podívá se na něj Naruto, přeci jen měl trochu jiné věci na práci než hledat štěně. "Kouknu po něm po cestě, vy se zatím připravte, vrátím se pro vás jakmile najdu Hinatu," řekne Naruto a s těmi slovy se opět otočí a vyjde chodbou zpátky ke schodišti.
"Já... mu-musím ho najít," vydechne po chvíli Sakura. Pustí se Sasukeho a rozběhne se po chodbě opačným směrem než Naruto. Ví, že Akiho naposledy viděla ve svém pokoji, ale teď, když tam byla se Sasukem ho nikdy neviděla. Proto ho hledá po celé chodbě, doufajíc, že není někde dolů. Bojí se o něj když si představí, že někde pobíhá po chodbách a kňučí, protože se bojí. Ví, že by si měla nejdřív vzít nějaké potřebné věci, ale sama ani neví, co by si sebou měla brát. Kdyby si totiž měla vzít všechno, co potřebuje, tak by to sebou jen tak neodnesli.

Sasuke vyběhne za ní. "Neboj najdeme ho..." Šeptne, když ji dožene..."Tak koukni k sobě a jak ho najdeme, tak půjdeme." Řekne a chytí tě a jde s tebou.

Původně chtěla pokračovat v cestě chodbou, ale nakonec jde tedy s ním a jakmile dojdou k ní do pokoje, tak za nimi jen pro jistotu zavře dveře. Tohle je možná poprvé, kdy se tady doma necítí v bezpečí. Rozhlíží se po pokoji, podívá se i do skříně a pod stůl, potom koukne za závěsy, ale nikde nikdo. Nakonec si pomalu klekne a lehne si tak, aby se mohla podívat jestli náhodou není pod postelí. Už už to chce vzdát, když ho uvidí, jak se choulí úplně vzadu kde na něj nedosáhne, "našla sem ho," vydechne a natáhne k němu ruku, jak nejdál to jde, "no tak Aki, pojď ke mě... no tak," šeptne a zkusí se posunout trochu blíž, "Aki... pojď sem, honem," šeptne. Vidí, že si ji štěňátko chvilku jenom prohlíží, ale nakonec se pomalinku zvedne a odcupitá k ruce, kterou očichá a následně olízne. V ten moment ho opatrně chňapne a vytáhne ho zpod postele. Ihned si ho přitom přivine do náruče. "chudák, celý se třese," šeptne a zvedne se. Přejde ke skříni, ze které si vytáhne alespoň plášť a přehodí si ho přes sebe, kapuci si zatím nechává dole. Vezme si ještě šátek a do toho zabalí Akiho.

"Tak pak mu seženeme mlíčko je ještě malý..." Šeptne a s tím tě vezme za ruku a opatrně otevře. Jak vidí, že je bezpečno, tak vyběhne s tebou..." Kudy k tomu východu?"

Drží se ho a přitom jednou rukou drží Akiho. Sama jen doufá, že nespadne z těch schodů, "dostaneme se tam chodbou, kterou chodí služebné... musíme jít ještě níž," řekne a zahne s ním vlevo. Teď, jak se blíží k venku jsou mnohem jasněji slyšet zvuky boje, ale i bolestné výkřiky. I když se to Sakura snaží moc nevnímat, tak se jí ty zvuky vrývají do mozku. "Já vím, ani se nedivím, že se tam schoval. Musel se leknout, jak se práskl těma dveřma, když tě Itachi hodil dovnitř... nejspíš je tam od té doby," šeptne. Cítí, jak se ten chudáček malý třese a na chvilku k němu skloní hlavu. To už se ovšem dostanou ke schodům, které vedou dolů do kuchyně a vydá se po nich dolů, ale o trochu pomaleji, protože tyhle schody jsou mnohem prudší než ty nahoře a když nemá ani jednu ruku volnou, tak by nerada sjela až dolů.

Zastaví se u těch schodů. Vezme tě do náruče a spolu s tebou a Akim opět vyběhne dolů. Přitom, když uvidí poslední schody, tak čeká, když řekneš kudy jít.

"Dobrý, už mě můžeš pustit," šeptne a jakmile tak učiní, tak ho opět chytne za ruku a vyběhne s ním směrem, kde je prádelna, vejde dovnitř a počká až vejde i Sasuke. "Podrž ho na chvíli," šeptne a předá Sasukemu Akiho, potom přejde k jedné stěně, kde stojí velká skříň s poličkami, ve kterých jsou různé látky. Postaví se k ní z boku a zlehka to odsune. Ta skříň není tak těžká, jak vypadá a ani ona není tak slabá jak vypadá. Za ní jsou tři schůdky dolů a menší chodba, na jejímž konci jsou dveře, "tudy se dostaneme ven," šeptne a přejde k němu, aby si mohla vzít zpátky Akiho, "Počkáme na Naruta s Hinatou až tam?" zeptá se ho potom, protože teď nemyslí na nic jiného než na to jestli je její sestra v pořádku. Čekala, že se sem dostanou jako první, ale i tak doufá, že jim to nebude trvat o moc delší dobu.

"Počkáme tam na ně. Neboj, Naruto Hinatu ochrání..." A jde dál s tebou.
"Dobře," šeptne a jde pomalu za ním. Počká ho trochu víc vzadu, když otevírá dveře, ale potom vyjde s ním ven. "Stáje a nádvoří jsou tímhle směrem," šeptne a ukáže doprava, "jen doufám, že si ti dva pospíší dřív než nás tu najdou," vydechne a jemně stiskne Sasukeho ruku. Nelíbí se jí to. Ani trochu. Vlastně ani nečekala, že se vůbec něco takového může stát, ale očividně může. Trochu nervózně se začne rozhlížet kolem, protože zvuk bitvy je stále dost blízko. Lhala by, kdyby řekla, že nemá strach, ale ví, že kdyby se teď sesypala, tak to všechno jenom mnohem víc zhorší, obzvlášť pro ně. Raději se tedy opře o jednu hradní zeď, pro případ, že by se jí podlomila kolena. Ví, že si zatím možná ani úplně neuvědomuje, co přesně se tu děje a o to horší bude až jí to všechno patřičně dojde.

"Klid ano. Jsem tu s tebou..." šeptne a obejme tě. "Klidně se přitul. Vím, že se bojíš, ale nedám tě neboj..." utišuje tě a to už i slyší další kroky z jejich směru odkud přišli.

"Sasuke," vydechne tiše. Upřímně si neumí představit, co by dělala, kdyby ho tu u sebe teď neměla. Dřív, když čítávala pohádky, tak jí připadalo zvláštní, že se princezny zamilovali do svých princů po jednom pohledu do očí, ale teď už to chápe. Láska je až moc nevyzpytatelná na to, aby se řídila časem. I ona po chvíli uslyší ty kroky a víc se k Sasukemu přitiskne, i když tuší kdo to může být. Po chvíli se z chodby vynoří nejdříve Naruto a hned za ním i její sestra Hinata, kterou ona ihned obejme. Naruto mezitím přejde k Sasukemu,
"zajdu do stájí pro naše koně a koně princezen... počká tu s nimi?" zeptá se ho. Přeci jen nechce, aby se k tomu všemu něco stalo Sasukemu. Teď si nemůžou navíc ani dovolit, aby je zahlédli nebo něco podobného. Rozhodně by to nebylo dobré.

"Jasně, jen je doveď." A kouká na ty dvě, ale nic neříká.

Naruto mírně přikývne, "budu hned zpátky... kdyby ne...běžte," řekne vážně potom tedy vyjde vpravo, aby se dostal k jejich koním, i když ví, že jednoduché, to rozhodně nebude. Sakura ji po chvíli pustí a na chvilku jí předá Akiho v šátku, aby ho podržela. Potom přejde k Sasukemu. Stoupne si na špičky, ruce mu do na chvilku kolem krku a dá mu krátkou pusu na rty, "děkuju," šeptne. Neděkuje mu jen za její sestru, moc dobře ví, že na tom má zásluhu hlavně Naruto, ale hlavně za sebe. Za to, že je na ni tak milý, že jí dal Akiho a že ji odtamtud v bezpečí dostal... ale to nejhlavnější... že je tu teď s ní a očividně i nějakou tu dobu ještě bude. "Kam... kam chcete jet?" zeptá se ho potom trochu váhavě, protože si neumí představit, kde by bylo bezpečno.

"Uvidíme, kam nás vezme. A nemusíš mi děkovat," a přivine si tě k sobě.

"Jsi si jistý, že bude v pořádku?" šeptne poté a opře se o něho přičemž ho jednou rukou obejme a druhou mu položí na hruď. Má docela strach, že se mu něco stane a když vidí Hinatin výraz, tak je jí jasné, že ona se obává toho stejného. "Musíte být dobří přátelé, když mu takhle věříš..." šeptne poté a pousměje se. Už předtím si všimla, že ti dva jsi sou dost blízcí, i když to na první pohled vypadá jen jako normální vztah strážce s jeho princem. "Je pravda, že člověk potřebuje někoho, komu může plně věřit. Obzvlášť lidé jako my," hlesne. Přeci jen existuje mnoho lidí, kteří jsou schopní lhát, někdy i vraždit jen proto, aby se dostali až k nim. A někdy je velmi těžké tyto lidi odlišit od jiných. Vlastně možná právě proto ona důvěřuje hlavně své starší sestře, která pro ni ještě před několika dny byla vším.

"Naruto je se mnou, co mi bylo 5 let. Zná mě. Je to můj osobní strážce, co mě a i Itachimu tehdy přidělili. Neboj, bude v pořádku..." A objímá tě. "Za chvíli tu bude, uvidíš..."

Pousměje se, "jste stejně staří?" šeptne. Musí uznat, že Sasuke nejspíš vystřídal jen dva strážce a to někoho, kdo s ním byl dokud ještě nebyl Naruto úplně silný na to, aby ho zvládl sám ochránit. "Doufám, že máš pravdu jen... snad vydrží i počasí," hlesne při pohledu na oblohu. Nad nimi je sice jasná, ale kousek od nich jsou temné mraky, které rozhodně nevěstí nic dobrého. Nemá ráda bouřky... nikdy neměla ráda ten zvuk, který sebou přináší. "Snad máš pravdu," šeptne poté a letmo se podívá směrem, kterým Naruto před chvíli odešel. Skutečně doufá, že bude v pořádku. Naruto se mezitím proplíží na nádvoří, kde musí po cestě zabít několik... nedalo by se říct normálních lidí. Tihle jsou znetvoření a jakoby snad ani nevnímali bolest. Rozhlédne se. Vidí zde mnoho známých lidí, ale taktéž mrtvol. Sice tenhle boj vyhrávají, ale ví, že i tak je musí dostat pryč přesně tak, jak mu bylo nařízeno. Otázkou, ale je, jak to udělat s koňmi. Proplíží se tedy do stáje, kde kupodivu kromě několika mrtvol nikoho nevidí. Nejdřív vezme jejich koně a osedlá je. Na jednu stranu je rád, že už si na něj Sasukeho kůň zvykl, protože jinak by ho jistě zadupal. A potom přejde ke koňům, které jsou s největší pravděpodobností princezen a taktéž je osedlá. Chytne je za uzdy zatímco jeho a Sasukeho ho následují sami. Zastaví se u východu a svému koni něco pošeptá do ucha načež ho plácne a nechá ho, aby vyběhl ven následovaný dvěma klisnami. Sám se mezitím vyhoupne na Sasukeho koně, který na to nereaguje nijak špatně a po chvíli ho vybídne. Vyletí ze stáje velmi rychle rovnou k bráně, která je nyní dokořán. Po cestě stihne seknout několik nepřátel, ale v té rychlosti toho moc nezmůže. Raději se soustředí na to, aby ho vzal dobrým směrem. Trochu víc ho popožene, ví, že on jeho koně dožene v pohodě a když se tak stane, tak je dovede až kousek od místa, kde je Sasuke s princeznami. "Rychle!" zavolá na ně a seskočí ze Sasukeho koně a přejde ke svému kterého pohladí. Věděl, že ho budou klisny následovat...tedy spíš doufal. A to se vyplatilo.

Sasuke vzal sakuru a vysadil ji na její klisnu. To udělal i s Hinatou. Na to nasedl a pobídl ho.

"Děkuju," šeptne Hinata a ještě se natáhne k Sakuře, aby jí předala Akiho. Potom se pevněji uchopí otěže, "Kam tedy pojedeme?" zeptá se zatímco pobídne koně, stejně jako Sakura, která se ovšem drží jen jednou rukou, protože má u sebe Akiho. Naruto nasedne a srovná s nimi tempo, "Návrh bych měl, pokud budete souhlasit. Můžeme jet dokud se skutečně nezkazí počasí a ubytovat s v jednom velmi dobrém hostinci, myslím, že to bude mnohem lepší než plán B," řekne. Jeho plán B je totiž mnohem méně pohodlný než ten hostinec. "Nejspíš se budeme muset někde schovat před bouřkou, protože ty mraky jsou jen předzvěstí deště, který jistě brzy přijde. Ten hostinec je velmi diskrétní, nikdo neprozradí, kdo tam byl tudíž si myslím, že je to perfektní místo, ale je to na vás,"

"Dobře, půjdem tam. Chceš jít Saky ke mně ať z klisny nespadneš, když máš Akiho?"

Naruto tedy mírně přikývne a mírně zahne. Ví, že je to ještě docela dálka, ale na koních tam snad budou brzy už jen kvůli tomu počasí, které se docela kazí. Obloha nad nimi totiž už taktéž začíná pomalu přecházet do mnohem temnějších odstínů.
"V pořádku, zvládnu to. Nedělej si starosti," odpoví Sasukemu. Příště až pojedou, tak si bude muset Akiho nějak jinak chytit, ale teď to zvládá. Její klisna je velmi klidná a i přes tu rychlost nemá pocit, že by padala. Samozřejmě by se jí jelo líp, kdyby si k tomu vzala pořádné oblečení, ale na to rozhodně nebyl čas s tím vším, co se v hradu dělo. Vlastně nad tím raději ani nepřemýšlí, protože by z toho tak maximálně dostala pořádné bolení hlavy.

"No dobře, klidně si mohla jet se mnou jelikož se teď zrychlí..."

"Zbytečně bychom museli zpomalovat, skutečně jsem v pořádku, neměj strach, " usměje se na něj Sakura. Ví, že má Sasuke strach, aby nespadla, ale ona na koni jezdí už od malička. Vždycky ji to naplňovalo. Navíc ví, ak se držet, aby byla pevně v sedle a nespadla, i když musí jednou rukou držet Akiho, aby jí náhodou nespadl. Blonďatý chlapec jede mezitím o něco více vepředu, aby je vedl, protože ví, že nejspíš neznají cestu k tomu hostinci, který měl na mysli, sám se už těší až tam budou, protože cítí první kapky, které mu dopadají na ramena, a proto pobídne koně k mnohem větší rychlosti, protože ví, že kdyby zmokli, tak by mohli nastydnout, obzvlášť princezny, které na tohle jistě nejsou zvyklé. Vlastně se ani nemůže divit vzhledem k tomu, že celý svůj život strávily v hradu nebo v jeho okolí.

Jen mlčky kouká.

Sakura si přitiskne Akiho více na tělo, aby na něj nepršelo, ale pouze jemně, aby mu neublížila. I přes ten plášť začíná pomalu cítit studený vítr, který přichází spolu s deštěm, který se v malých kapičkách a delších intervalech snáší přímo na ně. "Je to už jen kousek, jsou u toho i horké prameny," nadhodí po několika minutách jízdy. Cítí, že ramena má dost mokrá. Rozhodně by to ale dopadlo hůř, kdyby jeli pomaleji. Jejich koně je po chvíli donesou k vesnici, před kterou musí zpomalit. Venku naštěstí není nikdo což jim dost vyhoví. Dojedou až na její konec, kde je hostinec, o kterém Naruto mluvil, "zůstaňte prosím zde, zajdu nám zajistit vše potřebné," řekne a pod menším přístřeškem pomůže dolů nejdříve Hinatě, aby neskončila rovnou do toho bahna, které se udělalo díky tomu dešti. Pak přejde i k Sakuře a pomůže jí dolů, "prosím, snažte se být nenápadné...nás se Sasukem zde neznají, ale své princezny jistě ano," šeptne, "alespoň z doslechu," řekne blonďák a s menší úklonou zajde dovnitř, aby jim zajistil nocleh a ustájí pro koně. Sakura se po chvíli začne mírně klepat kvůli tomu větru. Nemůže se dočkat až ze sebe shodí ten mokrý plášť. Naštěstí se Naruto vrátí během chvilky a předá jeden klíč Hinatě a druhý Sasukemu, "předpokládám, že budeš chtít mít se svojí nevěstou soukromí," usměje se, "jděte napřed, dohlédnu na koně. Večeři vám přinesou."

"Dobře...tak pojď Saky." Vezme ji za ruku a vejde dovnitř. Jde rovnou k pokoji, který otevře. Nechá ať vejde a na to vejde i on. Zavře. Sundá si ten mokrý plášť a na to ho sundá i Sakuře. Vezme jí Akiho a položí ho ať se tu rozkouká. Vezme ji za ruku a odvede k posteli "V klidu se převlíkni z toho mokrého. Já půjde ať máš soukromí. Nebo tu mám zůstat..?" A pro jistotu jde pomalu.

Sakura nad tím přitom mírně zavrtí hlavou, "můžeš zůstat," odpoví mu tiše a zvedne se. Místo toho, seděla na posteli přejde ke krbu, ve které museli těsně před jejich příchodem zapálit oheň, a posadí se před něj, aby se trochu zahřála. Přeci jen si sebou žádné věci nebrala, protože na to nebyl čas a Sasuke ji odtamtud odtáhnul poměrně rychle. Ví, že Hinata říkala, že než pro ni přišel Naruto, tak jim něco sbalit stihla, ale nechce ji teď rušit. Ví, že to může ještě počkat. "jsem v pořádku, nemusíš se bát," dodá poté a přitáhne si kolena k hrudi. Zajímalo by ji, co se asi teď děje na hradu...jestli je její otec a Sasukeho rodiče v pořádku, a nebo jak to celé vůbec dopadlo. Přeci jen neví vůbec nic.

Kouká a pomalu přejde k ní. Sedne si vedle a kouká do ohně.

Sakura se mírně usměje a posune se blíž k němu, "je tu hezky," šeptne. Nikdy v něčem takovém ještě nebyla a upřímně se zprvu trochu bála, co je to za místo, ale nakonec se ukázalo, že to není vůbec špatné, "a hlavně je tu teplo," dodá s jemným úsměvem. V tu chvíli se, ale z venčí zazní hrom a ona sebou polekaně, že se přitiskne na Sasukeho. Není to jen tím prostředím, ale bouřky nikdy neměla ráda, "promiň," vydechne tiše. Cítí se kvůli tomu trapně. Ví, že srovnávat se s muži jen tak nejde, ale i tak se oproti němu cítí jako ustrašené kotě. Ví, že teď může jen doufat, že to takhle nebude celou noc, protože jinak se nevyspí ani ona a ani její manžel.

Usměje se a přivine si tě k sobě. "Neboj, no tak, je to jen bouřka..." Uklidňuje a tiskne si tě k sobě. "Pojď, zkusíš si pospat..." Šeptne a s tím se i s ní zvedne a odnese do postele. Položí ji na jednu stranu a on si lehne na druhou. Přivine si tě k sobě a i zakryje. Začne ji hladit ve vlasech.

Chvíli jen mlčky leží vedle něj skoro jako ve snách. Potom mírně zvedne hlavu a podívá se na Sasukeho s jemným úsměvem na rtech. "Čímpak jsem si tě jen já vysloužila," vydechne tak tiše, že se skoro ani sama neslyšela. Nahlas řekne jen tohle: "Jsem v pořádku, hlavně když jsme uvnitř. Nemám tohle počasí zrovna ráda a ani na něj nemám dobré vzpomínky," vysvětlí šeptem a trochu se zavrtí, aby si našla vhodnou pozici pro spaní vedle něj. "Také by ses měl prospat," řekne poté a jemně ho pohladí po tváři, "sice ještě není tolik pozdě, ale měl bys to alespoň zkusit" dodá poté starostlivě, protože vidí, že i on je unavený.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama