Save me from the darkness 7. kapitola

27. května 2016 v 13:25 | Masumi-san a Mayu Uchiha |  Save me from the darkness
Tak a mám tu pro vás další pokráčko, tak snad se vám bude líbit:)
Mayu - Sasuke
Masumi - Itachi, Mikoto, Sakura




Jde k mamce. A u ní se zastaví, "Promiň, ale nic říkat nebudu a na hostinu nejdu a nepůjdu..." otočí se.



Mikoto se na něj otočí s naprosto nechápavým výrazem ve tváři, ale stihne ho alespoň chytit za ruku než se jí vytratí. "Drahoušku, co se děje?" zeptá se ho starostlivě jako snad každá matka... obzvlášť když Sasuke udělal takovýhle výstup. "Prosím, promysli si to, moc dobře víš, jak je to pro nás všechny důležité... vím, že je těžké si to uvědomit, ale nemohl by sis to prosím ještě promyslet? Prosím," šeptne a dál jemně svírá ruku svého syna. Ví, že musí být těžké akceptovat, že se musel oženit, ale teď přeci jen nejde jen o něho. "Vím jaké to je když tě někdo nutí do svatby s někým koho nemiluješ," odmlčí se, "všechno bude zase dobré... no tak, prosím. Dej tomu ještě jednu šanci, " zašeptá prosebně. Ví, že když to Sasuke neudělá, tak to nebude moc dobré. Ani pro jednoho z nich.


"Pche, tak si do toho donuťte Itachiho. Mě tahle vaše fraška už nebaví..."


"Itachi ti to snad neřekl?" zarazí se na moment Mikoto, ale zavrtí nad tím hlavou. Možná, že k tomu měl Itachi vlastní důvody proč tomu tak nebylo. "Vím, že to vůči tobě nebylo fér a věř mi, že jsem něco takového proč svého syna nechtěla, ale neměli jsme na výběr." odmlčí se."Ale nemusí to být takhle... Sasuke může to být to nejlepší, co si kdy v životě udělal, můžeš najít lásku...ať už ve své ženě nebo v dětech, které budete mít. Jen tomu musíš dát šanci," odmlčí se. Ani neví, kdy naposledy se se Sasukem takhle přela. Přijde jí, že tentokrát je to mnohem horší než cokoliv jiného předtím, protože upřímně řečeno takhle Sasukeho ještě nikdy neviděla. "Vidím ti v očích to zklamání,"šeptne, "nedělej to," dodá poté. Sama ví, že mu nemůže zaručit, že nebude litovat, ale přeci jen to takhle dál nejde. Nedala by svého syna jen tak někomu a to se jí ta dívka zdála poměrně příjemná. Rozhodně mnohem víc než ta Karin.


"Jak říkám, udělejte si to s Itachim. Mě tahle hra nebaví..." S tím si to kráčí jinam.


"Sasuke!" zavolá za ním naprosto šokovaně jeho matka. Nečekala, že by se její syn mohl někdy zachovat k ní právě tak, jak jí to nyní předvedl. Zabolí ji z toho u srdce. Na moment se musí opřít o stěnu, aby se uklidnila, protože úplně cítí, jak jí z toho všeho stoupl tlak. Skutečně ji její děti jednou dostanou do hrobu. Jakmile se cítí trochu líp, tak rázný krokem vyjde za svým synem, "Sasuke stůj. Nechápeš to. Nemůžeme do tohohle Itachiho zaplést... nejspíš ti vůbec nic neřekl," povzdechne si. Skutečně by si jednou měli pořádně sednout a všechno si vyřešit, protože tahle rodina je skutečně více než zvláštní. Na jednu stranu jsou Sasuke s Itachim ti nejlepší bratři a synové a na tu druhou mu Itachi ani nesdělí, tak důležitou informaci. Skutečně nechápe, co se to s nimi poslední dobou děje.


"Ne říkám, že s tou fraškou končím. Zapleťte si do toho Itachiho"


"Itachiho je už dávno zasnoubený! Proto jste nemohli oženit jeho!" zavolá za ním jeho matka a i když je to vzdálené tomu, co ji učili, tak se jednoduše rozběhne za svým synem, kterého chytne za ruku a otočí si ho čelem k sobě, "Sasuke, netrap mě. Ví, že tě mám ráda... život bych za tebe dala, tak prosím. Nevím, co se stalo,nevím čím ti kdo ublížil, ale sám moc dobře víš, že jsi silný." odmlčí se, "myslíš, že v manželství s tvým otcem to bylo vždycky jednoduché a zalité sluncem?" podívá se na něj a když vidí, že si konečně získala jeho pozornost, tak pokračuje, "nebylo, ani za mák, ale přesto jsme to zvládli... a potom se nám stalo to nejskvělejší... narodili jste se nám ty s Itachim, " usměje se, "vím, že si myslíš, že už to nemáš smysl, že bude lepší to vzdát, ale tohle není řešení... nikdy to není řešení."


"To je mi jedno. Já se ženit nechtěl, takže mi s tímhle dejte pokoj, jasný? Nikdy nebudu mít rodinu jasný. Nezajímá mě to."


Mikoto se trochu roztřeseně nadechne, i když neví, jak přesně to její syn myslí, tak cítí, že tohle nejspíš nebude jen tak... jakoby jí snad vyčítal, že mu zničila život... a možná že je to skutečně její vina. "Myslíš, že já jsem to chtěla? Že jsem tě chtěla tomuhle všemu vystavit?" vyjekne zoufala. Doufala, že ji Sasuke pochopí, ale očividně to nechápe ani za mák. "Nikdy jsem ti nechtěla ublížit, " vydechne a pustí ho. Jednu ruku si dá před pusu. Jeho slova ji skutečně dostala. Jejich křik se ovšem donese až k Itachimu, který do toho původně nechtěl vstupovat, ale když zaslechne matčin hlas tak nemůže jinak. "Sasuke, tohle už trochu přeháníš," podotkne, když vidí matčin výraz. "očividně máme jen jeden jediný způsob, jak to vyřešit... chtěl si být sám? Fajn, tak pojď," řekne a vyjde jedním směrem. Počká až půjde Sasuke za ním a po chvíli se zastaví. "Mrzí mě to bráško, ale tohle je jen a jen pro tvoje dobro, nezapomeň na to," řekne vážně a zaklepe na jedny dveře zpoza kterých vykoukne Hinata. Než se, ale stihne na cokoliv zeptat, tak Itachi víc otevře dveře, strčí tam Sasukeho, vytáhne Hinatu i klíč a dveře zabouchne načež je rychle zamkne


Nechápavě se podívá, co udělá, ale pak to má na háku.


Sakura, která dosud stála za zástěnou, aby se mohla převléct si stihla sundat jen závoj, protože potom ztuhla když slyšela hlasy a potom jak se zabouchly dveře. Pomalu tedy vyjde a jak uvidí Sasukeho, tak překvapeně ztuhne. Ihned ji napadne, že zde nejspíš není dobrovolně. To pozná už jen z toho, jak se kolem sebe dívá, i když se snaží vypadat, že je mu to všechno naprosto ukradené. Sice ji bolí ho takhle vidět, ale na moment přemýšlí jestli by se s ním neměla zkusit alespoň usmířit. Ano. Chápe, že udělala chybu, protože očekávala, že k ní bude něco cítit, ale tohle všechno je pro něj nejspíš jen hra, kterou je donucen hrát. Přesto si, ale nemyslí, že by si museli házet klacky pod nohy, a tak by alespoň mohli být k sobě navzájem tolerantní, protože by to jistě bylo lepší než tohle. "Co-co se děje?" pípne po chvíli ticha, protože tomu pořád tak trochu nerozumí.


Jen se na tebe podívá, ale nic neřekne.


Chvíli váhá, ale poté pomalu přejde k němu ještě ve svých svatebních šatek a vezme za kliku. Dveře jsou ovšem zamčené. Ani na moment ji, ale nenapadne, že by tohle všechno udělal Sasuke. Obzvlášť, když se z druhé strany ozve Itachiho hlas. "Promluvte si, nepustíme vás do té doby než to uděláte," řekne jim. Ví,že by je spíš měl odtáhnout na hostinu, ale to jistě již nějak ukecá u otce až bude potřeba. "My?" vydechne Sakura nechápavě, "Hinato?" osloví svoji sestru, "otevře ty dveře," zvýší hlas a zkusí zacloumat s klikou, ale ničemu to nepomůže. Očividně ona a Itachi teď táhnou za jeden provaz. Letmo se přitom podívá na Sasukeho jestli má v plánu to alespoň zkusit nebo to opět bude muset všechno obkecat ona.


"Trhněte si. Seru vám na to. A tebe Itachi nesnáším. Jsi stejný sviňák jak oni..." S tím se zvedne a jde k oknu.


Sakura ztuhne jakmile vidí, kam Sasuke jde a navzdory tomu, jak se předtím choval se rozběhne a postaví se před něho, "Ne, neblázni... jsme moc vysoko," vydechne. Ví, že pád dolů by nepřežil. "Vím, že se ti nejspíš nechce mluvit, tak nech mluvit mě ano?" šeptne. Ví, že teď záleží na tom, co mu řekne, protože jinak ho skutečně na místě neudrží. "Já... upřímně nevím, co se stalo, ani proč si udělal to, co si udělal, ale stalo se," šeptne a na moment sklopí pohled. Když si na to vzpomene, tak se jí do očí opět vženou slzy, a tak se je pokusí rozmrkat. "Vím, že to, co v tom kostele říkali... co jsme mi říkali... Sasuke já... chápu. Sám moc dobře víš, že jsem teď jediná, kdo tě může chápat, protože ani já se vdávat nechtěla. Tohle všechno jsem si představovala úplně jinak, ale nemůžu to změnit a ani ty ne. Stalo se to. Ale já nechci prožít zbytek svého života po boku někoho, kdo se na mě bude dívat jako... já ani nevím, jak to popsat. Chápu, že někdo jako ty nejspíš nikdy nebude moc milovat někoho jako já, ale... respekt ještě nikoho nezabil. Můžeme se prosím zkusit chovat... normálně? Zkusit před ostatními zahrát, že jsme v pořádku?" šeptne a podívá se mu přitom do očí.


Nic neříká a odsune tě. A jde k oknu.


Než se nad tím stihne nějak zamyslet, tak se vrhne k němu a pevně ho zezadu obejme jakoby ho skutečně nechtěla nikdy pustit a možná že nechce. Ví, že musí rychle něco vymyslet, protože jestli vyskočí z toho okna, tak to bude konec a ne jen pro něj. I když jí mozek pracuje na plné obrátky, tak nedokáže vymyslet něco čím by ho skutečně přinutila zůstat... co mu taky může ona nabídnout? Někomu, kdo může mít cokoliv si zamane? Je to zvláštní, ale skutečně má pocit, že ho snad už nic nepřesvědčí jakoby to byl nějaký jezevec, protože ti jsou stejně tvrdohlavý. Nakonec to zkusí ještě jednou... protože na víc už čas nemá. "Nechoď....prosím," vydechne a zaboří si obličej do jeho zad. Na moment si skutečně bláhově myslí, že ho zvládne udržet, aby nepřešel úplně k oknu a nemohl se pokus vylézt odtamtud.


Otočí k ní pohled. Sundá její ruce a otočí se alespoň čelem k ní a obejme ji. Vidí, že se jí chce plakat, a tak se sesune k zemi a objímá ji ať se vypláče.


Překvapeně vydechne, když se najednou ocitne na podlaze. Cítí, jak ji pevně svírá v objetí a k jejímu překvapení se nikdy necítila šťastnější. Skutečně musel málem vyskočit z okna, aby si uvědomila, že ji dostal? Že ukradl její srdce? Ano. Až teď si to uvědomuje a taktéž si uvědomuje, že stačilo málo a mohl se konat pohřeb. Jakmile se trochu vzpamatuje, tak ho i ona pevně obejme a opře si hlavu o jeho hruď. Je pro ni uklidňující poslouchat tlukot jeho srdce. V jeho náručí ji opět pohltí ten pocit bezpečí a taktéž pocit, že bude všechno zase v nejlepším pořád. "Tohle... tohle už prosím nikdy... nikdy nedělej," šeptne mezi vzlyky. Skoro si ani neuvědomila, že jí po tvářích opět začaly téct slzy. Není divu vzhledem k tomu, že se ihned vsakují do látky na Sasukeho hrudi. Nejraději by takhle zůstala ležet snad už napořád, ale ví, že musí dolů na to hostinu jinak je rodiče přetrhnou.


"Zůstaneme tady, hmm..." Šeptne ať to slyší jen ona a pevně tě svírá... Na to jednou zaštrachá v kapse a utře jí slzy.


Po chvíli zvedne pohled směrem k jeho obličeji, "Víš, že bych ráda, ale... nejsem si jistá jestli by to naši rodiče vzali dobře kdybychom se tam ani na chvilku neukázali," vydechne. Navíc přeci jen je to jejich svatební hostina a ví, že o něco přijdou když tam nepůjdou. Na druhou stranu ji to alespoň ušetří dívání se, jak jí ty dámy okukují manžela. Ne. To už by dneska skutečně nezvládla bez toho aniž by se do nich ručně stručně pustila. Obvykle sice nebývá žárlivá, ale zoufalá situace si žádá zoufalé činy a něco takového by jen tak tolerovat nemohla, i když je na to Sasuke už s největší pravděpodobností zvyklý. I přesto, co řekla zůstává u něj v objetí, "nebo chceš předstírat, že jsme se nikam neposunuli, aby neodemykali ty dveře?" zeptá se ho, tak by si alespoň Itachi musel vymyslet nějakou dobrou výmluvu.


"Třeba...nebo ti to není příjemné, když jsme sami?"


Z jeho slov jí krátce přejede mráz po zádech. Docela ji překvapuje, jak moc dvojsmyslné můžou některá slova být. Poté se ovšem zarazí, když si uvědomí nad čím přemýšlí, tak nad tím prudce zavrtí hlavou. "Ano..tedy... ne...um.. je to... příjemná změna, když jsme tady jen my dva," pousměje se a stále ho objímá. Nevnímá, že není moc pohodlné tam sedět ve svatebních šatech, ale teď ho rozhodně nechce pouštět. Upřímně řečeno má pocit, že by se možná měla zkusit přestat tvářit jako ta, co všechno zvládne sama. Cítí, že se Sasukem jí neublíží, když se bude chovat čistě jako dívka, která potřebuje svého hrdinu a když se na to teď zpětně podívá, tak možná že právě on je ten její rytíř na bílém koni, o kterém jako malá snila. Ještě donedávna si myslela, že je to skutečně jen záležitost pohádek.


"Tak jo, ale šup se převléct z těch šatů. Jestli chceš odepnu ti je zezadu a pak počkám. Jestli chceš."


Chvilku se zamyšleně kouká před sebe, "máš pravdu, takhle se jen zničí," šeptne a i když předtím nechtěl, tak ho pustí, aby jí je mohl pomoct sundat, protože samotné by se jí to dělalo jen těžko. U toho si ovšem uvědomí, co by je dneska večer mělo podle tradice ještě čekat a tváře jí automaticky zrudnou. V tuhle chvíli je ráda, že je k němu otočená zády. Vzpomene si sice, co jí Sasuke ještě předtím říkal, ale i tak ví, že i když teď neplánují rodinu, tak to neznamená, že s ní nebude chtít strávit jejich svatební noc. Vážně nechápe, proč zrovna teď myslí na takové věci, maximálně si o ní teď Sasuke bude myslet bůhví co už jen kvůli těm doslova rudým tvářím. Kdo ví z čeho si bude myslet, že to má. Raději se to proto snaží nějak rozdýchat zatímco jí Sasuke rozvazuje šněrování.


"Tak hotovo. Zase mi rudneš. Zase myslíš na šílenosti..." šeptne a přejde za skříň, aby se převlékla.


Nevinně zamrká, ale to už Sasuke vidět nemůže, "ne tak docela," vydechne, i když musí uznat, že to nejspíš skutečně trochu šílenosti jsou. Stoupne si a sundá si ze sebe šaty, které přehodí přes zástěnu, aby se nepokrčili a jen v korzetu přejde k šatní skříni, ve které se chvíli přehrabuje, ale nakonec si vytáhne tmavě modré šaty a obleče si je, i když potom nastane menší problém, "Um, Sasuke?" šeptne, jednak, aby mohl vylézt, ale taky na něj má menší otázku. Už se stihla přesvědčit, že mu rozšněrování jde, otázkou ovšem je, jak je na tom s opakem. "Umíš zašněrovat šaty?" dodá poté trochu váhavě. Od mala byla zvyklá, že jí tohle dělaly služebné nebo matka, protože jinak to skutečně ani nejde, protože sama by si to nikdy neutáhla tak, jak by to i mělo být.


"No můžu to zkusit jednou jsem to vázal mámě. Tak ukaž..." Přejde k tobě zezadu a začne stahovat. "Řekni, kdy stačí, aby ses mohla hýbat a dýchat..." Řekne, když stahuje.


"Upřímně? Trik je v tom, že to je dobrý dokud skoro dýchat nemůžeš," vydechne a opře se o nábytek před sebou a chytne se, protože jak Sasuke tahá za šňůrky, aby jí to stáhl, tak si ji zároveň přitahuje k sobě. "Ale je to o dost jednodušší než stahovat obyčejný korzet," vydechne tiše a nechává ho, aby to stáhl. Přeci jen musí uznat, že je mnohem jemnější než všechny její služebné dohromady. "Dobrý," vydechne po chvíli a pousměje se. Jakmile to je, tak se otočí čelem k němu, "Vidíš, ani jsem netušila,že budeš ovládat i tohle,"vydechne, "děkuju," usměje se na něj. Rozhodně je jí takhle mnohem líp než předtím v těch nadýchaných a navrstvených šatech. Samozřejmě musí uznat, že byli nádherné, ale i tak. Ještě si z hlavy sundá tiáru a odloží ji na stolek, aby ji někde neztratila.


"To nic, " odpoví a přivine si tě.


Usměje se. Rozhodně by do něj předtím neřekla, že je to takový mazel. Každopádně se jí to dost líbí. Dá si ruce kolem něj a opře si o něj. Musí uznat, že potom dluží Itachimu poděkování, protože bez toho by si asi normálně nepromluvili nebo by to spíš nevyřešili. Tak nebo tak teď je řada, že už je to dobré, i když má pořád pocit, že chodí po tenkém ledě, kde se může všechno každou chvilkou pokazit jako nic. I tak, ale věří, že to nějak spolu zvládnou. Hold nikdo nikdy neřekl, že manželství je snadné a říká se, že první rok je nejtěžší. "Sasuke?" Šeptne po chvíli ticha, "kdy chceš odjet zpět domů?" Zeptá se ho, protože tentokrát už bude ona muset jet s ním a jí jistě potrvají přípravy déle než jemu.


"Já tam chtěl jet jen na výlet..." A pohladí tě. "Takže si pak řekni, kdy budeš chtít,"


"Já myslela, že tam chceš jet a zůstat...delší dobu," řekne pomalu a přivře oči, když jí pohladí. Uvědomí, že po dnešku již jistě začnou přípravy na válku. Na válku, na kterou bude muset jít i Sasuke. Pevněji ho obejme, když si uvědomí, že by ho potom už vidět nemusela. Možná i tohle byl důvod proč si nechtěla připustit, že svatba s ním není až tak špatná. Nejhorší na tom je, že nikdo neví, jak dlouho by to mohlo trvat...některé války se vedly i roky což je pro ni ještě více frustrující. "Můžeme jet kdykoliv, na tom nezáleží," šeptne tiše, "nebo jestli budeš chtít jet až se budou vracet tvoji rodiče a bratr?" Navrhne mu potom, protože ví, že s největší pravděpodobností bude Sasuke chtit být se svou rodinou.


"Tak můžeme jet jak pojedou...Co to se tak o mě bojíš?" Šeptne a objímá tě.


"Já nevím," vydechne tiše, "Mám v hlavě zmatek potom všem," přizná tiše, "Ale...jak by mi mohlo být lhostejné jestli se ti něco nestane?" Šeptne a přitom se trochu odtáhne, aby mu viděla do obličeje, "Jsi můj manžel, je přirozené, že se o tebe bojím," zašeptá. Není si jistá jestli je tu skutečně jen tím, ani neví jestli je skutečně možné, aby se do někoho zamilovala jen po takové chvíli. Ne...na tohle by měla možná nejraději zapomenout. "Neumím si představit jaké to potom bude..." šeptne, "už teď je velká nadsázka, když někdo řekne, že je někde bezpečno, protože v posledních dnech tomu tak skutečně není. Neumím si představit, jak to bude vypadat až budete všichni pryč," šeptne.


"Neboj, mě se nic nestane... Víš co, něco ti dám." Šeptne a sáhne si na krk, ze kterého si odepne řetízek, který připne na krk jí. "Pohlídáš mi ho?" A políbí tě.


Pousměje se a tentokrát mu polibek pomalu oplatí. Jednou rukou se ho drží, ale tou druhou si sáhne na krk, kde ucítí ten řetízek, který jí před chvílí připnul Sasuke na krk. "U mě bude v bezpečí, neboj se," šeptne. Když jí, řekl, že se mu nic nestane, tak mírně přikývne, "hlavně se vrať živý," řekne vážně. Natáhne ruku k jeho tváři, po které ho následně pohladí. Ví, že i když to bude těžké, tak ho musí pustit... protože na bojištích budou jistě potřebovat každou volnou ruku už jen kvůli tomu, že ani neví kolik členů má armáda nepřítele. Navíc jí nikdo nezakázal mu poslat dopis.


"Radši bych tam nešel věříš?" A tiskne si tě k sobě, "tak pojď, půjdeme za nimi. A máš už pro to štěně jméno?"


"Věřím...války jsou strašné sami o sobě...tolik lidí tam umírá," šeptne, "je zvláštní, že se naše země dokázali usmířit až když už bylo skoro pozdě," vydechne. "Můžeme jít za nimi, ale...nebuď na svého bratra naštvaný... záleží mu na tobě, chtěl jenom pomoct. A vidíš, že se mu to podařilo," zašeptá a vezme ho za ruku, "nejspíš mu budu říkat jen Aki, vždycky se mi to líbilo," odpoví mu s jemným úsměvem na rtech, i když jí to bude nějakou dobu přinášet bolestné vzpomínky na jejího předchozího psa. "Tak pojď," řekne poté, "jen doufám, že mezitím nezmizeli na tu hostinu, protože potom bysme tu nejspíš zůstali ještě hezky dlouho," vydechne. Samotnou by ji upřímně zajímalo, jak svoji neúčast následně vysvětlí.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 K. K. | Web | 27. května 2016 v 14:03 | Reagovat

faajn blog:)

2 Masumi-san Masumi-san | Web | 27. května 2016 v 19:11 | Reagovat

[1]: Arigato:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama