Save me from the darkness 6. kapitola

26. května 2016 v 16:05 | Masumi-san a Mayu Uchiha |  Save me from the darkness
Sasuke se Sakurou se (konečně?) dočkají svého svatebního dne, který ovšem nebude probíhat úplně podle představ. Zvládnou si ještě najít cestu k sobě?

Mayu - Sasuke
Masumi - Itachi, Sakura, kněz

O pár dní později:


Během několika předešlých dní všichni sloužící pracovali na tom, aby byli přípravy na svatbu Sasukeho a Sakury hotovy. Dokonce i jejich matka, Mikoto, se zapojila do organizování výzdoby v kostele. Původní plány byly, že se slavnost bude odehrávat hlavně venku, ale bohužel to nebylo možné kvůli ne moc příznivému počasí. Sice bylo hezky, ale skoro každou chvíli se to měnilo, a tak nikdo nechtěl riskovat. Před polednem již byli všichni hosté v kostele. Sjeli se tam snad všichni šlechticové ať už ze severu nebo z jihu. Jediní, kdo chyběli byl ženich a nevěsta, která ovšem měla přijet jako poslední. Pro ženicha se po chvíli vydal jeho bratr s něčím zabaleným v látce. Původně se bál, že ho nebude moct najít nebo že bude již u oltáře, ale naštěstí ho našel před kostelem. "Jak se cítíš?" zněla jeho první otázka jakmile se zastavil u svého mladšího sourozence. Nejspíš nikdo z nich ještě před několika měsíci nečekal, že jejich bratr bude muset učinit takovouhle volbu a že se bude ženit jako první. Bohužel tomu tak bylo... přesto, ale Itachi nabyl dojmu, že se s tím Sasuke nějak smířil... možná, že skutečně našel lásku po boku své snoubenky, a nebo ji teprve najde,jak doufal. Skutečně by si pro svého brášku s nastávající válkou nepřál nic jiného než, aby našel štěstí.



"Divně, " odpoví.
"No nemůžu říct, že se ti nedivím," sjede ho pohledem a povzbudivě ho poplácá po rameni, "bude to dobrý, uvidíš," pousměje se. Spíš by se o něj bál, kdyby se mu snažil tvrdit, že je mu naprosto fajn, "přišel jsem ti trochu zvednout náladu vlastně... pamatuješ, jak jsem ti říkal o tom dárku? A jak se potom naskytlo tak moc věcí, že jsem ti ho nestihl dát?" zeptá se ho, aby se ujistil, že ví o čem mluví. Rozhodně by mu to chtěl stihnout dát co nejdřív, protože potom už by mohlo být pozdě. "Myslím, že teď je ten správný čas na to abych ti ho dal..." usměje se. Možná je trochu rád, že si to nechal až na tuto chvíli. Rozhodně tím alespoň na chvilku odvede Sasukeho myšlenky někam jinam. Očividně musí být i dost nervózní. Vlastně aby pravdu řekl, tak ho nikdy v takovém stavu neviděl. Je pravda, že svatba je něco mnohem... mnohem jiného, ale i tak.


"No?" kouká.


"no tak nejdřív bych ti k tomu měl nejspíš něco říct," odmlčí se, "sám moc dobře víš že se chystá válka a taky víš s kým. Ty... ani nemůžu říct lidé... bytosti, co doteď žili za zdí jsou velmi nebezpečné. Nadpřirozené. Nejsou jako lidé. Nedají se tak snadno zabít. Tedy alespoň ne všichni. Vím, že nemůže zabránit nějakým ztrátám, ale... snažil jsem se najít něco co by nám v boji s nimi pomohlo. Našel jsem zmínku v jedné staré knize. Podle všeho existovala jakási zbraň... lehká jako sklo, ale pevná jako ta nejpevnější ocel. Měla by být schopna projít jakýmkoliv materiálem a zabít cokoliv," odmlčí se, "Asi mi teď řekneš, že to se dá i tak. Sice máš pravdu, ale... například bytosti, které se živí lidskou krví... nezabiješ je jen tak... musíš je spálit. Jinak se vrátí. Tedy pokud je smrtelně nezasáhneš tou zbraní. Ta zbraň je ale už po celé věky ztracena... To jsem si alespoň myslel, a proto jsem byl tak dlouho pryč a nestihl jsem tě vyprovodit. Hledal jsem to. Nenašel jsem tu zbraň. Musela být zničena už před dlouhou dobou, ale... našel jsem její kousky, které jsem nechal roztavit a zhotovit tohle," řekne a podá Sasukemu v látce zahalený meč s matným kouřovým ostřím. Na rukojeti je znak jejich rodu a zbytek je veden ve zlatě. "Chci, aby sis ho vzal... je to to jedné, co můžu udělat abych tě ochránil, když nebudu poblíž... to jediné co můžu udělat."


Překvapeně kouká, ale vezme si to. "Dík ale to si nemusel..."


"Musel," usměje se, "vždycky se budu snažit vymyslet způsob, jak ti pomoct...ochránit tě. Obávám se, že nic víc jsem udělat nemohl," pousměje se, "nos ho stále při sobě... " dodá ještě než se ohlédne ke dveřím kostela. I když nerad tak ví, že tahle jejich chvilka už bude muset pomalu skončit. "Měli bychom jít pomalu dovnitř...uvidíš, že to bude dobrý. Půjde to rychle... když teda opomeneme všechno, co ten kněz musí říct... stačí pak jen tvé ano... a pojede se do hradu. Potom už to bude dobrý, uvidíš," ujišťuje ho, když si všimne toho jeho pohledu. Ví, že se Sasuke popral už s mnohem horšími věcmi než je právě tohle, a tak si je jistý, že tohle taky zvládne. Přeci jen je to chlap. Navíc... sám mu naznačoval, že mu ta dívka není tak úplně lhostejné. Musí uznat, že sám moc dobře chápe proč. Ta dívka má jistě své kouzlo, které, jak doufá, bude užito k tomu, aby byli oba dva šťastní.


Jen si povzdechne a jde dovnitř.



Itachi jde hned za ním. Všichni hosté už jsou na místech a očividně se čekalo také už na ně. Letmo se ještě podívá na Sasukeho, byl by mu řekl ať se zkusí alespoň trochu tvářit, ale nerad by ho ještě mnohem víc naštval. Postaví se na své místo a už jen čeká na příchod nevěsty. Když se otevřou dveře poprvé, tak všichni natočí hlavu tím směrem, ale ze všeho nejdřív vejdou dovnitř družičky. Poté se rozezněje hudba. Typický svatební pochod, který snad skutečně nemůže chybět na žádné pořádné svatbě. To už dveřmi dovnitř vejde nevěsta v dlouhých bílých zdobených šatech se stříbrnými detaily. Na hlavně má tiáru, který z části drží její účes pohromadě. Přes obličej má přehozený dlouhý bílý závoj a v rukou drží kytici. Docela se diví, že se vůbec podařilo květiny sehnat. Celou tu dobu mlčky kouká na podlahu, když prochází uličkou. Ví, že ji její otec vede přímo k oltáři a čím blíž je, tím nervózněji se cítí. Po chvíli trochu váhavě zvedne oči. Nevšímá si lidí, kteří se s jejím příchodem zvědavě koukají do uličky... její pohled patří jedinému člověku. Ženichovi.
Sasuke není dvakrát nadšený. Na to k ní natáhne ruku.


Sakura si všimne jeho výrazu a na moment ji zabolí u srdce. Proč? Proč si jen myslela, že možná změnil názor a chce si ji vzít? Proč to tak bolí? Sama si přeci říkala, že láska přináší jen bolest... ale očividně to skutečně nemůže ovlivnit. Nemůže ovlivnit do koho se zamiluje, bohužel. Pustí svého otce a chytne se Sasukeho ruky. Druhou ruku natáhne k Hinatě, která si od ní vezme kytici. Potom si Sakura mírně nadzvedne šaty, aby si je nepřišlápla, když si vychází po dvou schodech nahoru, aby byla stejně jako Sasuke. Ví, že si teď nemůže dovolit plakat, i když by odsud nejraději utekla. Musí být silná... byla hloupá, když si myslela, že by se do ní snad mohl zamilovat někdo, kdo byl do téhle svatby stejně přinucen jako ona... nejspíš by měla udělat to, co on. Skončit.


"Hlavně teď neplač..." Šeptne, když ji bere za ruku.


"Nic mi není," odpoví mu jednoduše. Štve ji to, ale ani není proč. Sama si moc dobře uvědomuje, že slzy si teď rozhodně nemůže dovolit. Je ráda, že má alespoň ten závoj, protože přes něj nemůžou ostatní vidět jak se tváří. Nechává svoji ruku v té jeho, protože kdyby se mu vytrhla, tak by to nevypadalo nejlíp... a kdyby ještě ke všemu utekla, tak by z toho byl naprostý skandál. Raději svoji pozornost přesune ke knězi. "Ve zraku boha a za přítomnosti vašich přátel a rodiny vám nyní svážu ruce jako symbol zrození nového pouta lásky, přátelství a důvěry, " řekne a vezme si červenobílou stužku. Volnou rukou zvedne jejich ruce a zlehka je sváže. "A teď pohleďte jeden na druhého a svými sliby zpečeťte svůj svazek." řekne. Na to se Sakura otočí čelem k Sasukemu. Ty sliby jsou stejné a nějak čeká než bude on připravený, aby mohli společně odříkávat. "Ty, já, vy, my. Přítel. Ochránce. Milenec. Já jsem tvá a ty jsi můj, od tohoto dne až do konce našich dní," vydechne. Původně čekala, že to bude pouhá formalita, ale i tak cítí, že na ni pomalu začíná působit ta atmosféra. Myslí je vážně... i když si tak není jistá o něm. Jakmile ta slova odříkají, tak jim přinesou prsteny, "Ať bůh požehná těmto prstenům, které dáváte jeden druhému jako důkaz vaší lásky a věrnosti." šeptne, "A teď... princi Sasuke... berete si zde přítomnou princeznu Sakuru za svoji právoplatnou manželku a slibujete před zraky boha, rodiny a přátel, že ji budete opatrovat, chránit, že jí budete věrný, budete jí oporou ve zdraví i v nemoci, ve zdraví i v chudobě dokud vás smrt nerozdělí?"


Sasuke odpoví a drží ji pevně, že ji nechce pustit.


Kněz na to mírně přikývne, v jejich společnosti není ve zvyku se na to samé ptát i nevěsty, a tak pokračuje. Nechá je, aby si navzájem vyměnily prsteny a poté opět spustí: "Prohlašuji vás za muže a ženu," pousměje se a mírně o krok ustoupí, "můžete políbit nevěstu můj princi," dodá poté. Sakura se v ten moment ani nepohne. Věděla to. Věděla, že k tomuhle dojde. Zůstává mlčky stát s pohledem upřeným na jejich ruce. Přijde jí ten jeho pevný stisk poněkud zvláštní...jakoby ji snad skutečně nechtěl pustit. Jenže možná se jí to jen zdá a může za to až příliš utažená stužka. Kdo ví. Ví, že dřív nebo později bude muset vzhlédnout a taky to po chvíli udělá. Zvedne svoje smaragdově zelené oči a zadívá se na Sasukeho. Zhluboka se nadechne, aby ten polibek vůbec ustála. Bojí se totiž, že by mohla skončit na zemi jako se to často stává Hinatě. Je ráda, že přes ten závoj toho moc vidět není.


Sasuke přistoupí blíž k ní a nadzvedne jí závoj. Na to ji jemně políbí...Pak kousek ustoupí, ale drží ji za ruku jelikož vidí, že zřejmě odpadne.


Překvapeně zamrká, i když to bylo krátké, tak jí to přišlo velmi krásné. Na moment má pocit, že se jí skutečně podlomí kolena a ona skončí na zemi. Snaží se to trochu rozdýchat. Neví jestli je to tím korzetem nebo Sasukem... možná, že je to skutečně kombinace obojího. Ví, ale že se musí dát do kupy, ještě totiž bude muset přežít hostinu. Rozhlédne se na moment po kostele a všimne si, že všichni tleskají a jsou šťastní... alespoň někdo. Pomalu sejde se Sasukem po boku dolů, vezme si od Hinaty svoji kytici a pomalu jde uličkou ven z kostela, kde po nich začnou házet nejspíš rýži pro štěstí.Tak nebo tak se snaží dívat před sebe, aby o něco nezakopla. Ví, že kdyby se podívala na Sasukeho, tak by nejspíš neviděla nic jiného než nenadšený nebo dokonce smutný výraz a to by jí momentálně moc nepomohlo. Rozhodně ne psychicky.
Sasuke teda jde taky a nějak extra to neprožívá.


Sakura pomalu vyjde z kostela. Čerstvý vánek jí udělá o hodně líp než předtím. Rozhlédne se a nastoupí do kočáru i se Sasukem, který je odveze zpět do hradu na hostinu. Chvíli mlčky čeká a vyčkává než odjedou. Přeci jen potom přijdou teprve ty gratulace. Ví, že se na to bude muset připravit a nasadit patřičný úsměv. Přesto jí to, ale nedá a opět koutkem oka zabloudí k Sasukemu. Bolí to, ale ví, že to musí vydržet, protože takhle se na ni možná bude dívat až do smrti. Na sucho polkne, když si to představí. "O-opravdu to pro tebe bylo tak... tak strašné?" zeptá se ho po chvíli. Nemá na mysli jen svatbu jako celek, ale také vědomí, že si bere právě ji. Musí totiž uznat, že jeho výraz rozhodně nevypadal, že by se chystal skákat radostí. Tenhle den... tenhle den si vysnila už jako malá holka. Všechno měla naplánované a dokonce by řekla, že to vyšlo až na jednu, snad tu úplně nejdůležitější, věc. Milující manžel.


"Strašné jsou ty kecy..." odpoví a přivine si tě k sobě. "Neboj, nejsem smutný, že mám tebe. Naopak. " Šeptne a ještě jednou tě políbí.



Ztuhne. Ani sama neví jestli by se měla smát nebo spíše plakat. "A proto ses celou dobu tvářil jakoby to byla ta nejhorší věc, co se ti kdy v životě děla?" Vydechne naprosto nevěřícně a zároveň trochu roztřeseně. Tohle měl být nejšťastnější den jejího života, ale místo toho teď sedí a přemítá nad tím, jak jejímu, nyní manželovi, asi bylo, když si ji bral... co asi cítil když odříkával slib spolu s ní. Bylo jeho ano jen pouze z donucení nebo to sám chtěl? Nechápe to. I když si myslela, že tomu rozumí potom, co zahlédla jeho výraz, když kráčela uličkou k němu, tak teď už vidí, že nejspíš nepochopila ani slovo. Její matka často říkávala, že čím je člověk starší tím víc věcí chápe... bude, ale ona schopná tohle někdy pochopit? Někdy by si skutečně přála, aby mohla být její matka zde s ní... jistě by jí poradila co má dělat.


"Prostě nesnáším takové věci..." Odpoví a přivine si tě k sobě. "Tak už si vymyslela štěňátku jméno nebo se bude jmenovat stejně?"



Nechává se. Pomalu se cítí jako hadrová panenka, "nechápu tě." řekne poté aniž by odpověděla na jeho předchozí otázku, "Nebyly to kecy," řekne poté, "bylo to krásné," dodá tiše, "Otázka, ale je jestli to pro tebe vůbec něco znamenalo," šeptne. Právě teď si neumí představit jakou asi budou mít budoucnost. Nejspíš by nepřežila, kdyby si Sasuke za ni našel milenku a zatímco ona by se musela tvářit, že se nic neděje, tak by si o ní všichni šeptali, protože něco takového jen tak tajemstvím nezůstane. "Možná, že to dělám celé špatně, snažím se pochopit něco, co stejně pochopit nemůžu," zavrtí nad tím hlavou. Bolí to, ale stejně neví, co jiného by měla dělat... a jeho snaha převést téma někam jinam je poměrně odfláknutá. "Nevím," odpoví jednoduše. To bylo to poslední nad čím by teď přemýšlela.


"Že já se vůbec snažím. Je to jak na tom bálu. Fakt jsem měl odjet a neřešit ten útok..." zavolá na kočího ať zastaví. Vymotá se a následně vyleze. Smutně se ještě podívá a pak zabouchne dveře a nechá je jet. Sasuke jde radši k rybníku.


Sakura se chvíli vykolejeně dívá na místo kudy Sasuke předtím odešel. Nechápe to. Nechápe proč vždycky, když se něco stane, tak za to může právě ona... jakoby to snad už tak neměla sama dost těžké ještě když se k ní Sasuke chová takhle. Nechápe, co takového řekla, ale skutečně si začíná přát, aby ho nikdy nepoznala... nebo možná že měl pravdu. Měl ten útok nechat být. Kdyby byla mrtvá, tak by se teď nemusela cítit jakože umírá zaživa. Už jí nezáleží na tom jestli si zničí šaty nebo ne. Sesune se do prostoru mezi místy na sezení a schová si obličej do dlaní, aby nikdo neviděl její slzy. Ať už Sasuke štvalo cokoliv nemyslela si, že mu to stojí za to, aby udělal skandál po celém městě, když utíká jako zbabělec.





Je mu to fuk a jde si kam chce. Přemýšlí, proč tu vůbec jezdil, když je taková..."Člověk jí dá o co přijde a je taká. Ne. Končím." řekne sám sobě a sedne si k rybníku.




Nechá slzy, aby jí volně stékaly po tváři, protože už nemá sílu je dál zadržovat. Na jednu stranu je ráda, že to ona byla ta, kdo si ho musí vzít, protože ví, že její starší sestra by se z tohohle jistě složila. Její otec vždy říkal, že je přecitlivělá... to právě Sakura byla ta, kdo něco vydržel... tak proč se sakra hroutí kvůli němu? Co je na něm tak zvláštní? Tomu nerozumí. Jakmile ovšem ucítí, že zastavili, tak na moment ztuhne. Nedokáže teď odpovídat na dotěrné otázky ohledně toho, co se stalo, proto jakmile se otevřou dvířka od kočáru, tak vystřelí ven jako blesk. Nestará se o to, že si v kočáře zapomněla kytku a oni o to, jak na ni všichni zírají. Využije toho, že jsou kolem jen stráže tudíž proběhne nahoru a co nejrychleji vběhne do svého pokoje, kde za sebou prudce zabouchne dveře a zamkne.


Sasuke si je u rybníka, ale pak se zvedne a jde zpátky na hrad. Má opět svůj nic neříkající pohled. Po nějaké době tam dojde a všechny ignoruje a taky jde dovnitř.



Na nádvoří nastane mírný zmatek, protože nikdo netuší, co přesně se stalo, ale všem dojde, že je očividně něco špatně, když Sasuke přijde už ve chvíli, kdy kočár, do kterého ho viděla nasednout je dávno na nádvoří. Nejdřív si to k němu žene poměrně naštvaný otec Sakura, ale toho si naštěstí na moment odchytne otec Sasukeho zatímco Itachi dožene svého mladšího bratra. "Sasuke, co se děje? Vypadáš... um...hrozně," přizná. "viděl jsem, že v kostele ses tvářil jakoby to byl pohřeb, ale teď," odmlčí se a mlčky s ním srovná krok. Už teď je mu jasné, že to nebude nic dobrého, když se jeho bratr tváří zrovna takhle. Během chvilky kolem nich někdo proběhne, očividně Sakuřina starší sestra, která si to, ale míří úplně jiným směrem než by měla být oslava. Itachi svraští obočí. Dost by ho zajímalo, co se to tu kolem pro všechno na světě děje.

"Co, vytočila mě blbýma kecama. Nesnáším ty kecy, co tam kecali a ještě s tím začla ona. Jednoduše jsem vystoupil,"



Trochu nevěřícně se na něj podívá. Skutečně šlo jen o takovouhle maličkost? Očividně se to všechno v Sasukem muselo hromadit delší dobu a tohle byl jednoduše jen spouštěč k tomu, aby vybouchl. Nahlas, ale nic neřekne, aby ho nějak ještě nedorazil, "Znáš ženy, milují romantiku a takové věci. Navíc Sakura je hrozně malá... vždyť... kolik jí tak může být? 16? 17? Víc ne," zavrtí nad tím hlavou. V této době je ovšem něco takového skutečně normální. "Hele... nádech, výdech, uklidni se. Hold takhle to dopadne,když se necháš trochu víc unést... zkus na to zapomenout. Napiješ se trochu vína, bude ti mnohem líp... uvidíš. Navíc dnešek ještě nekončí," řekne povzbudivě Itachi. Doufá, že se dá Sasuke dohromady mnohem dřív než si ho do parády vezme jejich otec nebo ještě hůř ten Sakuřin. Přesto se, ale nemůže zbavit myšlenky, že se něco děje, protože její sestra vystartovala dost rychle vzhledem k tomu, jak tichá a slušná jindy je.


"Ne, nejdu. Si to užijte, já jdu k sobě a nevylezu. Takže se ani nepokoušej mě přemlouvat," Odpoví a jde k sobě.


Itachi za ním ihned vyběhne, chytne ho za paži čímž ho zastaví, "Sasuke, nikdo ti přeci nemohl tvrdit, že manželství je jednoduchá věc, ale když to jednoduše vzdáš... a budeš takový, tak to bude peklo. To mi věř," odmlčí se, "Matka má o tebe starosti... jestli ne kvůli Sakuře... nemůžeš to překousnout a jít tam alespoň kvůli ní?" zeptá se ho. Přeci jen doufá, že si Sasuke moc dobře uvědomuje, že v jejím stavu by nebylo dobré kdyby se nějak trápila ještě kvůli Sasukemu. "Sám si ji přeci nechtěl stresovat kvůli tomu, co se ti stalo přitom útoku, nemám pravdu? Tak proč bys ji měl zbytečně stresovat tímhle?" zeptá se ho teď už skutečně zoufale. Nechce, aby na tohle všechno doplatila jejich matka... ta, která si to v žádném případě nezaslouží. Jen doufá, že si tohle uvědomí i Sasuke.


"Zajdu za ní a pak půjdu. Spokojený?"


Itachi chvíli váhá než ho s povzdechem pustí, "Dobře," kývne hlavou na souhlas. Alespoň tohle je docela vyhovující kompromis. "Jen... jen buď opatrný," řekne ještě, protože by byl nerad, kdyby se všechno ještě mnohem víc zhoršilo. To neprospělo ani jemu a ani nikomu kolem. Docela ho, ale zajímá, jak si ti dva novomanželé s tímhle poradí do budoucna, protože Sasukeho povaha je něco, co jen tak někdo nesnese a vypadá to, že ani Sakura nebude zrovna beránek, i když se nemůže divit. Na pohled sice vypadá křehce, ale jak se říká... není růže bez trní. Rozhodně si myslí, že tohle platí i v případě Sakury, tedy alespoň podle toho, co mu už Sasuke stihnul říct a taky co z těch pár dní viděl on sám. "Jdi, ale zkus si to ještě promyslet," dodá potom. Byl by rád, kdyby se tam Sasuke ukázal, protože jinak to schytá, že ho nedokázal přivést a matka taktéž.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama