Save me from the darkness 5. kapitola

25. května 2016 v 14:32 | Masumi-san a Mayu Uchiha |  Save me from the darkness

A mám tu pro vás další díl, který jsem napsala spolu s Mayu:) V Dnešním díle se můžete těšit na nové příchozí:)
Mayu - Sasuke
Masumi - Sakura, Naruto, Mikoto, Itachi, král, Hinata



Zarazí se, tohle se jí skutečně moc nepozdává. Kdo ví, jak to vypadá ve skutečnosti, "jak myslíš, ale doufám, že víš, co děláš," řekne starostlivě. Přeci jen by byla nerada, kdyby si svou neopatrností nějak neublížil. "A co si říkal předtím... hezká nabídka, ale až do svatby musím zůstat zde. Nejenže, zde bude tolik... tolik věcí, které se musí zařídit, ale otec si nepřeje, aby se něco takového již opakovalo a mě nezbývá nic jiného než jeho přání respektovat," zašeptá. Sice by nejraději dál jezdila na koni, ale ví, že takhle to bude možná bezpečnější. Přeci jen se necítí moc na to, aby při cestě ještě někoho takového potkala



Na to jí nic neříká a mlčky kouká.


Chvilku ho mlčky pozoruje. Vlastně už delší dobou by se ho ráda na něco zeptala, ale není si jistá jestli by to bylo tak úplně vhodné, proto se ho raději zeptá na něco trochu odlišného, "Já...chtěla jsem se zeptat, jak...jak to vypadá na severu? U vás doma?" Zeptá se ho. Přeci jen nad tím už taktéž přemýšlela, protože právě to by měl být její domov po svatbě jelikož nepředpokládá, že by Sasuke chtěl zůstat zde, "slyšela jsem o tom místě hodně...věci, ale nejsem si jistá jestli byly všechny pravdivé. Přeci jen se v mnohém odlišovaly," odmlčí se, "musí tam být velká zima, že? Přeci jen je to mnohem více na severu," vydechne. Už teď je jí jasné, že si bude muset dlouho zvykat.


"Není to tam zlé. Však za pár dní to poznáš..." A kouká kolem.


"Ano," kývne hlavou, "Já vím," šeptne. Teď si ovšem není jistá jestli je za to ráda, a nebo jestli právě naopak. Přeci jen má opustit místo, kde sse narodila, svoji sestru a otce...všechno co znala s mužem, kterého si má za velmi krátkou dobu vzít. Kdyby jí tohle někdo řekl, když byla ještě malá, tak by tomu nevěřila. Místo toho by si prosadila myšlenku, že ona si vezme toho, do koho se zamiluje, svého prince na bílém koni přesně tak, jak v pohádkách, které jako malá milovala. Tenkrát je měla poslechnout... sny vždy zůstanou jen sny...obzvlášť, když tyto sny má žena. Někdy jí přijde nefér, že ženy jsou pro muže v dnešní době jen nástroje k odreagování, sexu a k rození dětí....Vlastně i tohle bude její jediná starost po svatbě. Tedy měla by být.


"Co tě trápí? Nějak si zesmutnila. A co se týče svatb, neboj. Já tě do ničeho hnát nebudu. Jen jednu věc... a to, že by si byla se mnou v pokoji. Co ty na to?" A hladí tě, když v tom něco slyší.


Mírně přikývne, vlastně čekala, že jestli v tom bude háček, tak právě v tomto. "Je to tradice," šeptne. Přeci jen od svatby už bude ona navždy jeho... a on navždy její...tedy pokud si samozřejmě nenajde nějakou milenku což v dnešní společnosti není nic nevídaného.
I ona otočí hlavu za zvukem, který jakoby přicházel z nádvoří. Než se, ale stihne zvednou, aby zjistila, co se děje, tak koutkem oka zahlédne blonďáka, který jde přímo k nim a zastaví se až u Sasukeho, kde se mírně uklidní. "Omlouvám se, že ruším, ale přijeli vaši rodiče. Půjdete je dolů přivítat?"Zeptá se jej jeho blonďatý strážce. Přeci jen mu již musí alespoň trochu chybět.


"Ale jistěže půjdeme. Já vím, ale myslel jsem to tak, že to mi stačí, že tě nehodlám do ničeho nutit." A zvedne se.


Sakura přikývne. Není si sice jistá, jak dlouho mu tohle vydrží, ale nechce do toho zbytečně šťourat. "Jistě," vydechne, sama je zvědavá na to, jací jsou Sasukeho rodiče. "Jsou na nádvoří," řekne ještě Naruto než uhne z cesty a počká než vyjdou, aby je mohl následovat. Vidí, že Sasuke se na své rodiče jistě velmi těšil. Od teď věcí jistě budou ubíhat mnohem rychleji než předtím. Přeci jen se teď už jen čeká až budou dokončeny přípravy a hlavně šaty pro nevěstu, které se musely dělat znova, protože původně se počítalo s tím, že si Sasuke vezme Hinatu přesně podle dohody. Na druhou stranu je, ale Naruto rád, že si jeho kamarád bere právě Sakuru, která se k němu hodí jistě mnohem více než její starší sestra.


Sasuke jde tím směrem a drží u toho Sakuru. Jak dojde na místo jen kouká.


Na nádvoří je poněkud rušno. Přesto jde jasně rozeznat, kdo všechno přijel. Z kočáru vystoupí tmavovlásá žena v dlouhých tmavě modrých šatech a jakmile v tom davu lidí spatří svého syna, tak k němu vyjde. V ten moment pustí Sakura jeho ruku, aby se mohl Sasuke přivítat se svou matkou a sama se jen ukloní. Těsně před Sasukem mu jeho matka otevře svou náruč přitáhne si ho do objetí, skutečně jí chyběl i když se neviděli jen poměrně krátkou dobu. Hold není zvyklá na to nemít svého nejmladšího syna neustále u sebe. "Chyběl jsi mi," zašeptá poté a mírně se odtáhne, aby si ho mohla bedlivě prohlédnout, "dostali jsme tvoji zprávu, doufám, že se ti nic nestalo?" Zeptá se ho starostlivě a ještě jednou ho obejme.


"Nooo.. Ne nic, jsem v pořádku. Vzala si to štěně?" Zeptá se, když ji ještě obejme.


Mikoto si jej chvíli trochu nevěřícně prohlíží, "Skutečně? Nějak si zaváhal," poznamená jeho matka, ale nakonec to nechá, přeci jen vyptávat se může i později, "neboj se, nezapomněla bych," ujistí ho a kývne na jednu svoji služebnou, která k ní přijde a do náručí jí předá malé černobílé stěně s černým flíčkem na jednom oku, které vypadá dost vyjukaně ze všech těch lidí kolem. "Tady, musím přiznat, že jsme tvůj dopis dostali až v půli cesty, ale Itachi pro něj jel zpět," řekne, když nu stěně opatrně předá do náruče. Rozhodně nebylo moc jednoduché sehnat přesně takové dle popisu, ale tenhle se tomu blížil úplně ze všeho nejvíc, navíc všechna ta roztomilost hrála jistě v jeho prospěch. Těm očkám totiž jednoduše nešlo odolat.


"To jo, ještěže máme Itachiho." vezme štěně a dá ho Sakuře, "tak, tady. No není to úplně stejné, ale snad se ti bude líbit."


"Děkuji, je nádherné..." usměje se Sakura a převezme si stěně, které ihned jemně sevře v náručí.
Mikotina pozornost se teď na moment přesune k ní, "Tak to je ona?" Zeptá se a podívá se na svého syna. Musí uznat, že je velmi krásná, ani se mu nediví, že si nakonec zvolil podle svého. "Ah...ještě něco, Itachi si s tebou chtěl o něčem promluvit," řekne ještě ke svému synovi než se se svou pozorností přesune na svoji budoucí snachu. "Teď už chápu proč můj syn změnil rozhodnutí svého otce... byla bych ráda kdybychom si my dvě mohly poté promluvit," řekne.
Sakura na to mírně přikývne. Přeci jen něco takového ani není možné odmítnou, "Jistě," šeptne poté Sakura na souhlas,


"Dobře, kde ho najdu?"


"Měl by být někde támhle," odpoví mu Mikoto a poukáže směrem ke kočáru, "jel jen kousek za námi, jistě tě již sám hledá" dodá poté. Je ráda, že si to chce Sasuke odbýt rovnou, protože podle toho, co jí Itachi řekl to bylo dost důležité. Opět tedy stočí svůj pohled k Sakuře zatímco se nádvořím ještě jednou rozezní zvuk podkov v rychlém tempu a ustanou až když jezdec na bílém koni zastaví kousek u kočáru a seskočí ze sedla na pevnou zem načež svého koně poplácá po krku. Nevšímá si vzdechů ze strany služebných jakmile se otočí čelem od svého koně. Spíše než jich začnou jeho tmavé oči hledat v davu, aby našel svého mladšího bratra.


Sasuke vyjde k Itachimu. "Čau bráško..." A pohlaí si koně. "Co se děje?"
Itachi se usměje jakmile spatří svého mladšího bratra, kterého krátce obejme, "Co by se dělo?" zeptá se ho jakoby nic, "přijel jsem se na tebe podívat... a hlavně na svoji budoucí švagrovou," pousměje se, ale poté jeho výraz na moment zvážní, "něco pro tebe mám, ale... bude lepší, když si proto přijdeš později ke mě, otec teď plánuje jít za zdejším králem a s největší pravděpodobností tam budeme muset jít všichni," zamumlá. Ne že by mu to neustálé chození z místa na místo dělalo radost, ale nemůže si stěžovat. Jako budoucí král musí vědět, co a jak, protože na rady rádců nemůže dát vždy. To by se z něj poté stala jen obyčejná loutka, "ale myslím si, že se ti to bude líbit," řekne tajemně si úsměvem na tváři, "Ale povídej... co ty? Jak to tady zvládáš? Od otce jsem slyšel že sis svévolně poněkud pozměnil dohodu..." nadhodí.


"No jo, změnil. A když se podíváš k mamce, tak pochopíš. Jinak dík, že ses kvůli mně vrátil pro to štěně... Ty, můžem dovnitř? Potřeboval bych s něčím pomoct a mámu nechci stresovat,"


"No, původně sem si myslel, že se půjdu seznámit s tvojí nastávající, ale... to počká," kývne hlavou, i když je to poněkud nezdvořilé. Přesto si nenechá ujít pohled k jejich matce, která si právě povídá s růžovlasou dívkou, která jistě musí být snoubenkou jeho bratra, "myslím, že chápu," přikývne na souhlas. Skutečně ty řeči nelhaly. Alespoň jedna z princezen je tak krásná, jak se povídá... tedy víc než to. Druhou ještě neviděl, zatím. "Trochu mě děsíš... doufám, že to není nic vážného," řekne, přesto naznačí svým strážím, aby počkali zde zatímco on se Sasukem pomalu vyjde, "veď mě," kývne hlavou, "A s tím štěnětem si nelam hlavu, nebyl to problém spíš jsem nemohl najít úplně identické s popisem, který si poslal, ale řekl bych, že tvá snoubenka je šťastná i tak,"usměje se. "Něco takového jako je upřímný úsměv se jen tak u dvora nevidí, važ si toho," řekne poté.


"Jasně, když první den mě odpálkuje. No nic..." A jde dovnitř a rovnou k sobě. "Mámě to, ale neříkej," v pokoji si dá dolů triko a obvaz, "No a ty hoď na to to alko a pak to stáhni,"


Itachi zůstane na moment strnule stát uprostřed místnosti než udělá několik kroků k Sasukemu a prohlédne si škrábanec na jeho ruce, "to máš od toho vlka, jak si psal o tom útoku?" zeptá se ho zatímco mírně přikývne. Ošetřovat rány mu není proti srsti. Ne jako jiní šlechticové, kteří se na krev nedokáží ani podívat, "Jen mi řekni, kde to máš a já ti to převážu," dodá poté. V hlavně si zatím přehrává to, co mu řekl předtím. Nakonec se nad tím uchechtne, "takže to by byla první, co ti rovnou nepadla do náruče?" nadhodí a poplácá ho po rameni, "Ne všechno můžeš dostat hned, na některé věci je mnohem lepší si počkat... rozhodně to potom stojí za to," pousměje se, "vlastní zkušenost. Řekneme." pokrčí ledabyle rameny než se ho na to stihne bráška zeptat. "Ale stejně mi něco říká, že ti nebude jen tak lhostejná, protože jinak by si jednak neměnil původní dohodu... a ani by si pro ni nesháněl stěně, takže kápni božskou. Víš, že mě to můžeš říct,"


"Ty jsi už jako Naruto. Co se týče toho štěněte mi bylo líto, že jí ho vlk rozpásal a málem tam omdlela. No první, ale nešlo o to, že by mi skákala do náruče. Ale že není taky stydlová, jako ta starší a prostě i vzhledově se mi víc líbí než ta starší. Ta starší se líbí Narutovi. Taky mu na koni málem odpadla,"


Povzdechne si, "co já se tu dneska nedozvím," zavrtí nad tím hlavou a jakmile mu Sasuke předá potřebné věci, tak ho posadí na postel a naleje mu na ranku trochu alkoholu, aby se mu to pročistilo, "Naruta je mi líto, je to hodný kluk," kývne hlavou na souhlas, "ale z téhle jeho situace není žádné východisko. Alespoň pro zatím," odmlčí se a nechává ten alkohol působit. "Řekni mi... skutečně tohle všechno děláš z lítosti?" zeptá se ho dlouhovlasý muž, sedící na kraji postele spolu se svým bratrem. "Vím, že je někdy těžké to poznat, ale... vážně k ní nic necítíš?" zeptá se ho. On původně vůbec nebyl zastánce tohoto nápadu, ale v tomhle byl jeho otec neoblomný. Samozřejmě je to to nejlepší,co můžou udělat pro dobro říše a taky Sasukeho, ale na druhou stranu si pro něj vždycky přál, aby mohl žít šťastně, jak jen bude chtít.


"To já právě nevím. Něco mě k ní táhne, proto jak jsem slyšel, tak jsem tam šel... A nechtěl jsem ji vidět smutnou. Co se týče Naruto by to šlo určitě pak nějak zařídit,"


Usměje se, je rád, že si Sasuke uvědomuje alespoň tohle, "víš... tohle je poprvé, co od tebe něco takového slyším," usměje se, "chci, aby si byl šťastný a upřímně doufám, že se ti to s ní povede" odmlčí se, "No tak... sám moc dobře víš, že bude válka. My se máme držet za první linií, protože přeci jen v té době už i z tebe bude následník trůnu zde. Nemůže a možná ani nechce odhadovat, kdo všechno zemře... ale láska si vždy najde cestu, jestli to bude až po smrti zdejšího krále nevím, ale myslím, že nyní bychom to měli nechat na Narutovi a princezně... zbytečně se do toho angažovat teď, když bychom s tím stejně nic nezmohli by se mohlo šeredně vymstít a sám moc dobře víš jaký je trest," řekne vážně a po chvíli mu setře ten alkohol, "Naruta by to stálo hlavu," dodá poté, i když jsou jejich země poněkud rozdílné, tak tenhle zákon je stejný.


"Já vím, ale nevím co. A mámě to opravdu neříkej. A co máš pro mě?"


"Neboj se, neřeknu jí ani slovo, ale ty mi slib, že jestli se ti to nějak zhorší, tak s tím půjdeš za doktorem," řekne vážně, "můžu ti to rovnou zavázat nebo si na to dáváš ještě něco?" zeptá se ho potom. Na jeho otázku se rozhodne odpovědět až po delší chvíli: "Nebuď zvědavý, budeš brzo starý," zní jeho odpověď a přitom se mírně pousměje, "těžko se to popisuje... přemýšlel jsem, co ti dát jako svatební dar... Ale je těžké dávat něco někomu, kdo může mít cokoliv si zamane," pousměje se, "ale myslím, že se mi podařilo skloubit něco, co se ti bude líbit s jistou užitečností v nadcházející situaci," odpoví mu, "Navíc, říkal jsem ti, aby si za mnou potom přišel, dám ti to jen... dole byl teď trochu zmatek tak je musím nechat, aby mé věci odnesli a až poté to budu vybalovat," vysvětlí. Navíc podle něj to skutečně není něco, co by mu měl dávat jen tak na veřejnosti mezi lidmi.


"No, ještě ta matička a pak zavázat," odpoví.


"Dobře," přikývne a vezme si tu mastičku, kterou otevře a její víko odloží obrácené na postel, aby se neušpinila přikrývka. Nabere si trochu na prst a co nejopatrněji mu ji začne roztírat na ránu, "tohle máš od Naruta?" zeptá se ho, protože mu Sasuke nepřijde jako typ, co by šel s tímhle hned k doktorovi. Ještě když nechce, aby se to dozvěděla jejich matka, "přijdeš tedy potom za mnou už dnes nebo to chceš raději nechat až na zítra?" zeptá se ho potom, aby sám věděl, na kdy to má vůbec připravit. Jakmile mu natře tu mastičku, tak se chopí obvazu a zaváže mu to s ním, "hotovo," řekne, "měl bych nejspíš najít rodiče," zamumlá poté. Vzhledem k tomu, že je téměř čas oběda, tak ho napadne, že všichni očividně budou obědvat společně. No alespoň tak bude mít možnost poznat se i s druhou princeznou a vlastně i se Sasukeho budoucí ženou. Přeci jen je nikdo zatím nepředstavil.


"No mám od něj no... A klidně i dneska, když řekneš kdy. A půjdu s tebou, jsem zvědavý, jak se Sakura tváří z nového štěněte."


"Myslím, že uvidíme, jak bude čas, kdo ví, jak dlouho se to s králem protáhne," pokrčí rameny a mírně přikývne, "dobře, tak pojďme, alespoň mi ukážeš kudy," pousměje se a postaví se. Počká až se Sasuke oblékne a poté společně vyjdou z jeho pokoje na chodbu. Automaticky vyjde směrem, kterým přišli a potom už se nechá vést svým malým bráškou. "Jistě z něj má radost... navíc si to sám viděl již předtím," usměje se. Myslel vážně to co řekl. Všichni v okolí krále jsou občas tak neskutečně falešní, že se zde jen zřídka najde nějaká upřímná, neposkvrněná duše. V tomhle případě by dal ruku do ohně za to, že tou zde bude právě jedna z princezen ne-li obě. "Ale prozraď mi, pročpak se ti nelíbila ta nejstarší princezna?" zeptá se ho se zájmem v hlase. "Podle všeho si to změnil dost rychle, hned v den, kdy jste sem přijeli," poznamená. Přijde mu to poměrně neobvyklé.


"Jednoduše poznáš, jak její sestru uvidíš. Navíc stydlivky, co furt odpadávají nemusím. No poznáš sám"


"Je fakt, že u tebe by někdo takový s největší pravděpodobností skutečně neobstál," zamumlá. Se svým bráškou si totiž říkají více méně všechno tudíž je schopný tvrdit, že ho zná velmi dobře. Ví, že taková dívka by se u něj nejspíš jen trápila a ani jeden z nich by poté nebyl šťastný. "Možná, že je to tak lepší... vidím ti na očích, že se ti líbí," usměje se, "a upřímně... naše matka se už těší na vnoučátka," povzdechne si. Tohle od své matky slyšel už mnohokrát. V dnešní době je totiž zvykem, že se novomanželé soustřeďují právě na tuto věc, dívky v dnešní době se vdávají velmi mladé, mají první dítě v ještě brzkém věku a potom jich taky můžou mít víc. "Raději snaž na to nijak nenahodit řeč, protože věř mi... zvládne o tom básnit třeba i hodinu," zamumlá. Samozřejmě se jejich matce na jednu stranu ani nediví, protože jistě je už čas, aby měla vnoučata a je rád, že už do toho tolik netlačí jeho, ale přeci jen nechce, aby se na jeho mladšího sourozence vyvíjet ještě větší tlak než do teď.


"O tom jsem mluvil se Sakurou a shodli jsme se, že si ještě zakládat rodinu nebudeme."


Pokrčí rameny, "vím, že mě do toho nic není," odmlčí se, "ale možná jsem rád, že tomu tak je. Nejde o to, že bych se netěšil na synovce nebo neteře, ale... jak už jsem řekl. Válka je válka. Mnoho lidí při ní umírá. Mnoho nevinných... navíc takhle máš alespoň víc věcí na co se těšit a o důvod víc se vrátit," pousměje se, "člověka občas přepadnou chmurné myšlenky obzvlášť když se situace zdá být bezvýchodná," šeptne a to už se zastaví před velkými dveřmi, které jim dva strážní otevřou. Očividně byli již očekávání. Vejde tedy dovnitř. K jeho překvapení a částečně i úlevě, tam není moc lidí. Jen jeho rodina a rodina Sasukeho snoubenky. Jejich otec momentálně o něčem debatuje s králem a jejich matka, jak se zdá teď mluví s oběma princeznami. "Jdeme nejdřív za nimi?" zeptá se, kývne přitom hlavou směrem k dámám. Přeci jen, jak už předtím říkal rád by poznal budoucí členku jejich rodiny a navíc by bylo nezdvořilé ji alespoň nepozdravit.


"Tak pojď," a jde za nimi a pak se u nich zastaví.


Itachi se zastaví hned po boku svého bratra, ale než stihne cokoliv říct, tak jej předběhne jejich matka, "Už jsem si myslela, že jste se někam zatoulali, otec se na vás ptal," řekne, ale s úsměvem. Je na ní vidět, že ona se nezlobí. Naopak chápe, že si očividně měli hodně věcí co říct. Místo nějakého kázání přejde ke svým chlapcům, "jsem si jistá, že mého nejmladšího syna už znáte, ale ráda bych vám představila svého prvorozeného, Itachiho," usměje se. "Řekla bych, že o lady Sakuře ti Sasuke již řekl své... tohle je lady Hinata," představí mu i druhou dívku. Obě princezny se najednou ukloní se slovy: "Je mi ctí," Itachi mírně přikývne a ukloní se, vezme nejdříve Hinatinu ruku, jelikož je nejstarší a políbí ji na hřbet ruky, "můj bratr mi toho stihl hodně navyprávět i za tu chvíli, " řekne jakmile pustí Hinatinu ruku a svoji pozornost přesune k Sakuře, "doufám, že je to štěně podle vašich představ," dodá, když zlehka vezme její ruku a políbí ji na její hřbet.


Sasuke jen protočí očima a je radši ticho. Snaží se vytratit.


Pousměje se, vidí jeho snahu zmizet a na jednu stranu se mu ani nediví. Stočí pohled ke strážím a mírně kývne hlavou, aby ho pustili,"běžte... dokud můžete, jinak tu nejspíš zkysnete až do oběda jako já," šeptne tiše. Sice by byla raději kdyby tam zůstal s ní, ale rozhodně jej nechce trápit. Letmo se ohlédne ke své sestře, která se teď baví, jak se Sasukeho matkou, tak i se Sasukeho starším bratrem a oba jejich otcové jsou zabaveni rozhovorem mezi sebou což mu dává perfektní příležitost k tomu, aby se Sasuke mohl vypařit dokud má ještě čas, protože potom, když si toho někdo všimne nebo když s ním bude chtít někdo mluvit, tak se odtud potom už nevymotá. Moc dobře ví jaké to je a přeci jen ho nechce nutit. Navíc alespoň si tak bude moct v klidu srovnat myšlenky, které se upínají hlavně k němu.



Sasuke zdrhne co nejdál může. Tam si pak sedne na trávu a nakonec i natáhne a kouká na nebe.




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama