Save me from the darkness 4. kapitola

24. května 2016 v 15:20 | Masumi-san a Mayu Uchiha |  Save me from the darkness

a
Sasuke - Mayu
Sakura, Naruto, král - Masumi

4, kapitola
"Sasuke, tohle přeci není řešení, nemůžeš předtím jen tak utíkat... prostě to není možné," zamumlá Naruto a s povzdechem nad tím zavrtí hlavou. Moc dobře ví, že když se Sasuke zatne tak s ním jen tak něco nehne. O kousek dál hází princezny na střídačku míček jejich psovi, který se ovšem po chvíli zastaví na místě s pohledem upřeným do lesa. Poté se bez jakéhokoliv varování vrhne směrem ke stromům. "Aki! Stůj!" zakřičí za ním Sakura a otočí se čelem k Hinatě, "zatím jdi ke koňům, podívám se po něm," řekne růžovláska a než její sestra začne něco namítat, tak pomalu vyběhne k lesu, aby našla svého psa. Nejdřív se musí opatrně prodrat skrz keře, aby si neroztrhla šaty, které si musí držet trochu nahoře, aby se jí nezašpinila. Po chvíli uslyší známé vrčení a štěkot následované jakýmsi bolestným zakňučeným. Ztuhne, protože najednou jakoby všechno utichlo. Potom přesto pomalu vykročí dopředu a hrůzou vykřikne, když vidí obrovského vlka, jak stojí před něčím, co ještě před chvíli musel být její pes. Hinata, která chvíli zůstávala na louce se otočí, aby vyšla ke koním, ale jakmile k ní dolehne sestřin výkřik, tak se otočí. Dřív než ovšem stihne jít za ní, tak zaslechne nějaké vrčení, které se stále přibližuje dokud se zpoza stromů nevynoří obrovský vlk. Ví, že by měla utéct, ale i tak se nezmůže na nic jiného než tam ztuhle stát. "Chceš tedy jet nebo?" zeptá se ho Naruto, ale poté se ohlédne za výkřikem. Pohled mu ihned padne na obrovské zvíře, které stojí jen kousek od princezny. Je mu jasné, že nikdo ze stráží se tam nedostane včas, protože stojí nejblíž. "jdi," řekne k Sasukemu, protože nechce, aby přišel k úhoně zatímco se sám rozběhne k modrovlasé princezně, kterou v mžiku strhne za sebe. V ten moment si jen koutkem oka všimne, že tenhle vlk rozhodně nebyl jediný.



Sasuke jak uslyšel křik se rozběhl do lesa. Běžel za výkřikem az narazil na Sakuru. Postavil se před ni a sledoval toho vlka. Jesteže v tomhle oblečení má vždy dýku.. A sledoval ho.


Sakura se překvapeně podívá na mladíka před sebou. I když je k ní otočený zády, tak si moc dobře uvědomuje, kdo to je, i když by nečekala, že pro ni přijde zrovna on potom, co všechno jí dnes řekl. I tak ji to, ale zahřeje u srdce... víc než to ji, ale pohltí nový strach... strach o to, že se mu něco stane. Že ho ten vlk zraní, a nebo dokonce zabije. To by nezvládla. Už tak se jí zvedal žaludek z pohledu na rozsápané tělo, které patřilo jejímu psovi. Ten výhled jí naštěstí Sasuke svým příchodem zastínil, protože sama nebyla schopná uhnout. Vlk, který do teď pozoroval Sakuru zavrčí, když se před něj postaví Sasuke. Mlsně se olízne a popojde kousek doprava, poté zase zpátky a vezme to trochu doleva jakoby je z části obcházel, hledajíc cestu, jak se dostat k chutné princezně. Brzy si, ale uvědomí, že jinudy než přes toho hocha cesta nevede, a proto se po něm rychle rozběhne.


Sasuke má za zády dýku a sleduje ho a jak po něm skočí, tak vlka rozřízne u břicha. A uhne i spolu se Sakurou. "V pořádku? Akiho je mi lito jestli chceš můzu vám nechat dovést štěňátko úplně stejně... Máme u nás hodně takových.." Šeptne a lítostí ji obejme.


Sice neví jestli je to objetí jen objetí z lítosti nebo nikoliv, přesto je mu za něj nyní skutečně vděčná. Kdyby se totiž měla ještě dívat, jak z toho vlka lezou ven vnitřnosti, tak by to její žaludek již jistě nevydržel. Povšimne si i náhlé změny tónu v jeho hlase, ale jediné, co mu je schopna v momentální situaci odpovědět je tiché: "D-děkuji," zašeptá, přesto si je, ale moc dobře vědoma toho, že ji Sasuke uslyší a že jí bude rozumět. Na moment zapomene na jakoukoliv zdrženlivost a stejně jako on i ona ho obejme o něco pevněji a zaboří si hlavu do látky na jeho hrudi. Až teď, když z ní pomalu přehází ten šok si uvědomuje, že je to všechno pravda... že její Aki se jen tak neotřepe... aniž by si to uvědomila, tak jí po tváři začnou stékat slzy, které se začnou vpíjet do látky na Sasukeho hrudi. I když ví, že by nejspíš měla, tak ho nepouští... nemůže. Stále hledá ta správná slova, jak mu vyjádřit to, co cítí. Přeci jen jí právě zachránil život, i když ji klidně mohl nechat rozsápat. Alespoň by si ji tak nemusel brát... tohle mu rozhodně nikdy nezapomene.
"Pojď půjdeme ano..." Šeptne a vezme ji za ruku a vede ven z lesa. Tam ji odvede na místo, kde seděli. Posadí si ji na klín a přivine. Opře si ji tak, aby se mohla vyplakat. Přitom kývne na Naruta ať donese z brašny na jeho hřebci kapesník a taky jeho přehoz. U toho ji pevně drží.
Naruto, který doteď klečel u modrovlasé princezny, která má přes sebe přehozený jeho plášť se letmo podívá na Sasukeho a mírně přikývne načež pomalu vyjde k jeho hřebci, který se pase nedaleko od nich a vyndá z brašny věci, které Sasuke chtěl a následně mu je podá. Jakmile tak ovšem učiní, tak opět přejde k princezně. Sakura se s trochu červenými tvářemi koukne na Sasukeho, ale jenom tak, že zvedne oči, protože se nechce nějak špatně pohnout... líbí se jí to až ji to samotnou překvapuje. Upřímně nečekala, že by jí někdy mohlo být s ním takhle dobře. Očividně je za tou jeho drsnou chladnou maskou mnohem víc než si původně myslela. Normálně by si nejspíš nedovolila na něm takhle sedět, ale teď jsou tu jen oni, její sestra, Sasukeho strážce a ostatní vojáci, kteří momentálně prohledávají okolí a shromažďují těla mrtvých vlků. Trochu váhavě natáhne ruku a dotkne se Sasukeho levé tváře. "Ne-nezranil vás?" zeptá se ho starostlivě.


"Kdepak. Jsem v pořádku..." Odpoví a podá jí kapesník. Tady na, utři si slzy. A jak ti bude lépe tak sjedeme k nám ať si vybereš štěňátko, které se ti bude líbit. Teď se hlavně uklidni." Šeptne a podá jí i hrníček s čajem.


"Děkuji," vydechne tiše růžovláska a vezme si od něj kapesník, kterým si setře slzy. Převezme si i hrníček s čajem a pomalu se napije. Raději ho poté hned odloží, protože se jí stále ještě třesou ruce a nerada by ho vylila. Je rád, že se jí snaží Sasuke zvednout náladu, ale přesto ví, že se nemůže vzdálit... ne od hradu. K němu domů se bude moct a nejspíš i muset podívat až za několik dnů po jejich svatbě, kdy si ji tam Sasuke podle všeho odveze jako svoji nevěstu. Je si vědoma toho, že její otec by ji jen tak nepustil, "Měli bychom je odvézt zpátky na hrad, je to teď to nejbezpečnější, víte přeci, že to nejspíš souvisí s onou záležitostí," promluví po chvíli blonďák. Není si moc jistý jestli jsou obě princezny teď schopny jet na koních sami, ale to by nebyl úplně ten problém, " i pro vás to bude bezpečnější, nevíme jestli zde nejsou i další," dodá vážně. Vidí, že by se Sasukemu se Sakurou teď nejspíš hodilo nějaké to soukromí, i když musí přiznat, že je rád, že princ trochu pookřál.


"Fajn ty ven sestru od Sakury k sobě na koně. Já si vezmu k sobě Sakuru... A odvezeme je. Pak si promluvím s králem snad to pochopí." poté vezme Sakuru do náruče a nese ji ke svému koni, kde ji i posadí. Na to se hned za ni posadí on. Vezme otěžě tak, aby se ho mohla Sakura chytit. Pak čeká na Naruta ať můžou jet."


Sakura se pevně chytí, aby při jízdě nespadla, i když pochybuje, že by se jí to přes Sasukeho ruce povedlo. Musí uznat, že skutečně nečekala, že se věci, tak rychle obrátí, i když má trochu strach ze Sasukeho rozhovoru s jejím otcem, "Nedovolí to," zašeptá po chvíli, "ne teď," vydechne, doufajíc, že si to Sasuke rozmyslí. Navíc si neumí představit, že by si k sobě teď měla vzít jiné štěně... nebo že by snad měla svoji zemi opustit takhle brzy vzhledem k tomu, že po svatbě bude muset následovat svého manžela, který si jistě vybere svoji zemi. A kdo ví, jak dlouho by trvalo než by se sem opět vrátila... jenže to by bylo už se Sasukem jakožto budoucím králem.
Naruto mezitím doprovodí Hinatu k jeho koni, chytne ji a zvedne ji nahoru načež se vyhoupne do sedla za ni a chytne otěže. Podívá se směrem k Sasukemu a mírně přikývne, aby mu dal najevo, že je připravený, aby mohli vyrazit.


Sasuke pomalu vyjede. "Neboj se. A nechej to na mě. A taky do dvou dnů by jsme byly zpátky. Teď u mě odpočívej než tam dojedeme. Chceš jít k sobě do pokoje, nebo chceš být raději se mnou?" šeptne a opatrně jede.


"Já... nejdřív ze všeho bych se měla dát trochu do pořádku," zašeptá a přikývne. Upřímně stejně pořádně nerozumí tomu, co ho donutilo změnit názor, ale nemůže říct, že by si stěžovala... alespoň bude mít možnost ho trochu před jejich svatbou poznat. Je to konečně první dobrá zpráva za poslední den od doby, co Sasuke přijel. "Stýská se vám... to proto chcete domů, že ano?" zeptá se ho poté a letmo se na něj podívá. Chápe ho. I jí by se na jeho místě stýskalo, protože přeci jen on je teď v zcela neznámém prostředí s zcela neznámými lidmi pokud ovšem nepočítá jeho stráže. Chvilku ho ještě pozoruje, ale poté se podívá jiným směrem na svoji sestru, která je v Narutov přítomnosti nezvykle rudá skoro jako přezrálé rajče. Rozhodně to, ale vypovídá o věcech, které by jen tak někdo zjistit neměl. Může teď, ale jen doufat, že se k hadu dostanou dřív než-li její sestra omdlí, protože k tomu nemá daleko.


"Hej Naruto hlídej ji, brzo ti odpadne. O mě se neboj a nevykej mi." Drží ji a pomalu vstupují na most.



"Neboj se, mám ji," ujistí ho Naruto, ale svoje sevření nijak nezpevňuje, protože ji skutečně nechce dohnat k tomu, aby mu odpadla. Sice by ji nenechal spadnout, ale i tak. Sakura se přitom mírně začervená. Úplně zapomněla na to, co jí včera řekl, "nehodí se abych ti vykala, když nejsme sami," přizná po chvíli a rozhlíží se kolem. "Nedivila bych se, kdyby ano," řekne poté na to, co mu předtím říkala, "chápu to, ale... i zde je mnoho věcí, které stojí za shlédnutí, uvidíš," usměje se. Přeci jen jednou tomuhle všemu bude vládnout on s ní po jeho boku. "Já..." odmlčí se, "to co si pro mne předtím udělal... za to ti nikdy nebudu schopná dostatečně poděkovat," vydechne, "máš to u mě, jak se říká," pousměje se. Normálně b se jí sice nelíbilo, že někomu dluží, ale tady jde o její život.


Usměje se. "To nic.. A tykat v přítomnosti Naruta můžeš."


Mírně nad tím zavrtí hlavou, "pro mě to nic nebylo," zašeptá. Skutečně si toho váží vzhledem k tomu, že se mohl zachovat úplně jinak navíc... kdyby tam nepřiběhl, tak by to stráže jistě nestihli včas a kdyby nezačala utíkat, tak by jistě byla už dávno mrtvá a místo svatby by se chystal pohřeb. "Dobře," pousměje se a mírně přikývne. Dojde jí, že spolu s Narutem musí mít skutečně blízký vztah, protože jinak by tomu asi tak nebylo. Na moment odtrhne oči od jeho obličeje a podívá se kolem. Vidí, že se před nimi už pomalu otevírá brána na nádvoří. Docela se těší až se bude moct vykoupat a trochu se dát do pořádku potom, co se stalo. Jistě jí to jen prospěje.
Naruto jede jen kousek za nimi a přidržuje Hinatu, která se zatím drží při vědomí, "Chceš jít rovnou za králem?" zeptá se ho po chvíli blonďák, aby věděl, co bude dál.


"Nevím až za chvíli. Chceš jít k sobě, nebo ke mně? Ať víme, jak se zařídit."


"Půjdu k sobě, musím se převléct a...a tak," odpoví mu trochu váhavě, "Navíc... nevím jestli to máte tak i u vás, ale u nás máme jisté... předpisy. Zákazy, říkej tomu, jak chceš, ale... no... to..." zakoktá se. Ani neví jestli to Sasuke myslel přesně tak, jak ona, a tak to po chvíli raději vzdá a nechá to být. "Ale... pokud budete...um, budeš," opraví se, "chtít... jistě se dnes ještě potkáme," nadhodí a trochu víc se vytočí k němu, protože cítí, že zpomalil. Až teď si všimne toho, co předtím neviděla, protože nejspíš hledala na špatném místě. Na jeho košili jsou znatelné kapky krve a když se podívá jinak, tak je vidí i na jeho ruce. Na moment zpanikaří, ale potom si uvědomí, jak zabil toho vlka, "ta...ta není tvoje, že?" zeptá se potom pro ujištění.
Naruto mírně přikývne na souhlas. Sasukeho rozhodnutí mu přijde rozumné, navíc tak bude mít alespoň čas si to promyslet. Jakmile přijedou na nádvoří, tak zastaví koně a seskočí dolů načež pomůže i Hinatě. Jakmile ji ovšem postaví na zem a ujistí se, že pevně stojí na zemi, tak spustí ruce podél těla a ustoupí. Ví, že sebemenší chyba neb projev náklonosti by ho zde mohla stát hlavu a přesně to nechce i když musí uznat, že jestli někdy byl v pokušení, tak je to nic proto tomu, co cítí právě teď.


"Není moje neboj...." Seskočí dolů a pak natáhne ruce k tobě. "Tak se chyť. Pomůžu ti dolů."A nabídl jsem ti jít ke mě kvůli tomu, co se stalo. Takže by to problem nebyl. Ale nechceš, nechěj..." A sundá tě.


"Děkuji," šeptne a sundá ruce z jeho ramen, kam je předtím dala, aby jí mohl pomoct dolů ze sedadla, "Cením si tvé nabídky, ale... řeknu to takhle. Není to na mě," šeptne. Chce mu tak dát najevo, že kdyby to bylo jen na ní, tak by s ním i šla, ale bohužel jí to pravidla nedovolují. Ne dokud nebude sezdaní. "A... teď když mě omluvíte, půjdu, budu poté v zahradě když... kdyby jste mě hledal," šeptne a udělá menší pukrle. Vidí, že se k nim pomalu sbíhá dost lidí tudíž raději opět přešla na formální tón. Otočí se a spolu se svou sestrou vyjdou do hradu. Naruto mezitím nechá odvést koně do stáje a přejde k Sasukemu. "Máš zpátky ten pohled," zkonstatuje s mírným úsměvem, "myslím, že si taky zasloužíš odpočinek... přeci jen... trochu to vypadá, že ta krev je tvoje," řekne tiše. Snaží se mu naznačit, že by se měl umýt než půjde ke králi. Sám se na moment chytne za rameno a zlehka s ním zakrouží. Sám zažil už mnohem horší zranění, očividně se nic nedělo až moc dlouho, skoro by se bál, že vyšel ze cviku.


"Jo máš pravdu je moje, ale nebudu ji více strachovat, když prišla o štěně, pěkně se tam sesypala kdybych nedoběhl."


"Počkej... proč si neřekl, že si zranění? Musíme tě hned ošetřit, aby se ti tam nedostala infekce," řekne Naruto pohotově, "Co si čekal? Žádná žena v dnešní době... tedy urozená neviděla skutečnou bitvu nebo snad zabíjení... upřímně bych řekl, že to vzaly ještě docela dobře. Přeci jen ani jedna z nich neomdlela," nadhodí, "Tak prosím... nech si to ošetřit," dodá znova, aby to Sasuke náhodou nezamluvil a pomalu spolu s ním vyjde dovnitř, "nemusí to nikdo vědět pokud si to nepřeješ," dodá, protože je mu jasné, že nejspíš nechce, aby se to doneslo k princezně, když už jí to Sasuke neřekl rovnou. Musí uznat, že oproti tomu, jak se ještě ráno choval je tohle velmi ohleduplné gesto, které téměř ani nečekal. Sám se teď, ale jen modlí, aby to nebylo nic vážného, protože jinak by to byl on, kdo by za to nesl následky... teď už alespoň chápe, proč by se vojáci nikdy neměli zamilovat. Jejich zájmy poté skončí jinde a pak se tohle stane.


"Ale ten vlk po mně skočil. Fajn, ale událš to ty sám platí?"


"Škrábnul tě? Kam?" zeptá se ho zatímco ho doprovází do jeho pokoje, kam se dostanou téměř během chvilky. Nechá ho, aby vešel jako první a on přitom vejde hned za ním. "no, nejsem sice zrovna nějaký doktor, ale pokud to není nic vážného, tak to zvládnu i sám," odmlčí se. Nejde o to, že by nezvládl něco sešít, toho si na bojišti užil dost, ale nechce, aby tam měl Sasuke zbytečně velkou jizvu. "Ukaž mi to," vyzve ho poté. Ví, že teď jsou tam sami takže se neobtěžuje zase začít s vykáním, "potřebuju vědět, co všechno si mám sehnat" dodá poté. Je mu jasné, že bude potřeba něco čím mu to vyčistí, protože té krve tam není málo, každopádně doufá, že je to hlavně vlkova krev a ne jen jeho. Potom by to taky mohl být dost velký problém. Teď, ale nechce myslet na nejhorší. Přeci jen kdyby to bylo nějak vážné, tak by si Sakura snad všimla toho, že Sasuke krvácí.


Podá ti ruku. "Není to tak zlé..." Odpoví.


"To doufám," kývne hlavou. Očividně by potom měl mnohem větší výčitky než má už teď. Přeci jen moc dobře ví, že to mohlo dopadnout hůř, viděl i horší věci a Sasuke je přeci chlap, který něco vydrží. Jenže i přesto všechno ho měl Naruto hlídat a dát pozor na to, že se mu nic nestane, "mimochodem.. nejspíš by si měl dát vědět rodičům, že se dohoda trochu pozměnila," řekne. Samozřejmě tím naráží na to, že si bude místo nejstarší, brát nejmladší dceru. Chce trochu odvést pozornost o té ruky, za kterou ho opatrně vezme a vyhrne mu rukáv. Je tam dost krve, ale očividně to skutečně nebude tak zlé, jak se původně obával, "vyčistím to, natřu a zavážu, nevidím, že by to bylo něco vážného. Jen chvilku vydrž, dojdu si pro potřebné věci tak jestli... tak tu krev ze sebe zatím smyj," řekne a na to pustí jeho ruku. Pojde ke dveřím, které otevře a zase zavře jakmile vyjde na chodbu.


Sasuke zatím jde smýt krev. Kdyý to má, tak se posadí. Na to, co před chvílí řekl nějak nereagoval.


Naruto jde po chodbě pořád dál až dojde k sobě do pokoje, kde přejde ke svým věcem, které se ještě ani neobtěžoval vybalit a zaloví v nich dokud nenajde menší krabičku, ve které má všechno potřebné. Původně si to sice nechtěl brát, ale poté ho napadlo, že se něco může stát po cestě, a tak se to bude vždycky hodit. Pomalu tedy opět vyjde k Sasukemu, zaklepe a po deseti sekundách vejde dovnitř. Jen pro jistotu, aby ho náhodou nevyrušil, "dobrý?" zeptá se, když vidí, že má už krev dole. Přesto mu po ruce začne stékat nový pramínek karmínově rudé tekutiny. "Musím ti to vyčistit... ale bude to pálit," varuje ho, protože má v plánu mu to polít alkoholem, který, jak zjistil, funguje jako dost slušná dezinfekce. "radši si sedni, ať to s tebou nesekne," dodá s mírným úsměvem, protože druhá část byla vyloženě k tomu, aby ho trochu popíchnul. Jakmile ho Sasuke poslechne, tak si sedne k němu a z krabičky si vytáhne menší lahvičku. Druhou rukou ho přitom chytne za ruku, "Připravený nebo se chceš raději do něčeho zakousnout?"


"Nech toho a lej nejsem malé dítě. Už tak na mě zkoušeli různé jedy, aby mě neotrávili..."


"Jo, ale to je něco mnohem jiného," poznamená a vyleje mu trochu tekutiny na tu ránu. Vezme si kousek látky a tím po chvíli setře všechnu tekutinu pryč, aby si mohl podat hojivou mastičku, kterou mu to zlehka natře, "měl by sis potom měnit obvazy... nebo si to alespoň pravidelně mazat, musí se na to dohlédnout i když to máš ošetřeno," řekne vážně zatímco mu naráží mastičku na tu ránu. Potom ji zavře, odloží a vezme si obvaz, kterým mu poraněné místo zaváže, aby se mu do toho ještě něco nedostalo, "schováš to pod rukáv," dodá poté a ještě si to prohlédne než všechno uklidní. "A teď... půjdeš za ní do té zahrady?" nadhodí, "nebo si jdeš na chvíli odpočinout? Nechám tě jestli potřebuješ" navrhne mu. Při spaní mu skutečně nechce dělat křena a i kdyby měl jít do té zahrady, tak by se nejspíš držel mírně stranou, aby měl Sasuke se Sakurou soukromí.


"Zajdu za ní. Zjistit, jak jí je a pak zajdeme za králem." A přehodí si něco ať nejde obvaz vidět.


"Vážně tam chceš jít? Myslím za králem," zareaguje po chvíli, "nemyslím si, že ji s tebou jen tak pustí, přeci jen k tomu nemá důvod." odmlčí se. Raději ani nechce vzpomínat fakt, že jejich svatba je už za dveřmi, protože ho nechce zbytečně vytočit, "Změnil si názor?" zeptá se ho potom, "ohledně toho, co si říkal ráno, o ní." Dodá. Přeci jen to dneska skutečně nevypadalo, že by končil. Přeci jen kdyby tomu tak bylo, tak by ji nešel do toho lesa zachraňovat a neriskoval by tak svůj vlastní život. Na jednu stranu by byl docela rád, kdyby slyšel kladnou odpověď, ale na tu druhou mu něco říká, že až takhle jednoduché to se Sasukem nebude, protože ten si city přiznává jen velmi těžko... jednou to, ale nejspíš stejně bude muset udělat. Teď se nejspíš bude muset jen spokojit s informací, že za ní skutečně zajde.


"Pustí ji, navrhnu mu něco, co se neodmítá. Tak pojď jdeme, ať můžu pak jít za ní."


"No tak to jsem tedy zvědavý," vydechne, ale mírně přikývne načež se zvedne z postele, "tohle ti tu nechám, aby sis to mohl potom podle potřeby přemazat a převázat," řekne a poukáže přitom na tu krabičku. "Chceš jít teda ze všeho nejdřív za králem?" zeptá se ho jestli to pochopil dobře. Přeci jen si není tak úplně jistý jestli teď bude mít král čas, protože se mu s největší pravděpodobností již doneslo, co se dnes stalo a jistě již nechává prohledávat okolí. Tedy alespoň v to doufá, protože by nerad zažil ještě nějaké nečekané překvapení. Počká na Sasukeho a jakmile je připravený, tak spolu s ním vyjde z jeho pokoje a vydá se rovně chodbou. Docela by ho zajímalo jakou asi nabídku pro něj Sasuke má. Vidí na něm, že je sebevědomí, ale není si moc jistý jestli mu to skutečně vyjde přesně tak, jak si jeho černovlasí kamarád přeje.


"Uvidíš..." A jde.


"No fajn," kývne hlavou Naruto a pomalu jdou tedy do hlavního sálu, kde je ovšem na půli cesty potká stráž, která si to očividně mířila rovnou pro ně. Jdou tedy s nimi. Rozhodně je to lepší než kdyby potom zjistili, že na ně král nemá čas. Jakmile vejdou do sálu, tak se pozornost krále přesune k nim, "Vidím, že vás mé stráže našli," řekne ihned jakmile se za nimi zavřou dveře, "Už se mi doneslo, co se dnes dopoledne stalo... oba máte mé díky. Zachránili jste mé nejcennější poklady, tohle vám skutečně nezapomenu," řekne král. Skutečně ho překvapilo, když se to doslechl, protože nečekal, že by se něco takového mohlo stát takhle blízko. Ví, že mnohem horší by to bylo, kdyby zaútočili ve městě. I přestože nemůže dokázat, že šlo o "ten" útok, tak si myslí, že jinak to snad v dnešních dnech ani být nemůže. Byl by je rovnou poslal, že můžou jít, ale vidí, že tohle není to jediné, co chtějí.


"Mám pro vás menší návrh, než se to vyřeší. Vzal bych obě princezny k nám na hrad tak na dva, tři dny. Na svatbu by jsme byli zpět. Navíc Sakura prřišla o své šteně. Nechal bych ji, aby si v naší zahradě vybrala. Máme tam hodně stěňat. A měli by to takové odreagování z toho, co se stalo."


Král na něj chvíli mlčky kouká. Musí uznat, že tenhle klučina má skutečně odvahu, "to nebude možné," odpoví mu po chvíli, "nemůžu nechat odjet svoji dceru, natož obě. Ne v těchto časech, kdy by to bylo více než nebezpečné. Navíc vaši rodiče již jedou sem, aby zde byli v čas na svatbu," odmlčí se, "kromě toho přípravy ještě nejsou dokončeny a k tomu, aby tomu tak bylo potřebuji moji dceru zde," řekne mu, doufajíc, že se vyjádřil jasně. Moc dobře ví, že jako král nemusí své činy nikomu vysvětlovat, ale přeci jen tenhle mladík možná myslel jen na dobro jeho dcer. Přesto mu, ale nemůže plně věřit. Ne když se jedná o jeho jediné děti a budoucnost jeho země. Byl svědkem kolik hrůz může člověk udělat druhému jen kvůli touze po moci a nechce, aby byly jeho dcery zataženy do této ošklivé hry.


"Hmmm tak mě je to jedno, ale až se vám Sakura sesype, že nemá Akiho, tak za mnou nechoďte..." s tím se otočí a odchází.


Naruto raději rychle s úklonou vystřelí za Sasukem. Jakmile se za nimi zase zavřou dveře tak si oddechne, "hele, chápu, že očividně nemáš rád, když ti věci nejdou podle plánu, ale uvědom si, že tohle byl král... není moc rozumné si ho znepřátelit," zamumlá a srovná s ním krok, "jdeš teď tedy rovnou za Sakurou?" změní raději téma, aby Sasuke přišel na trochu jiné myšlenky a nemusel na tohle už myslet. Zkusil to a i snaha se cení, "ještě budeš mít možnost ji vzít domů, uvidíš," usměje se, potom, ale mírně ztuhne,když si uvědomí, že má jen pár dní a potom už Hinatu jen tak neuvidí. Jestli měl doteď ještě dobrou náladu, tak ta teď klesne na bod mrazu spolu s jeho optimismem, i když se pokusí nahodit úsměv. Tenhle, ale rozhodně nepatří mezi ty upřímné. Přál by si, aby to mohlo být jinak, ale ví, že on sám to jen tak změnit nemůže... alespoň zatím ne.


"Pche...mě je fuk, že je král...ale jak jsem řekl, jak se sesype kvůli němu, tak ať za mnou nechodí...." A jde někam do zahrady.



"Ty si vážně ten nejvíc tvrdohlavý člověk jakého znám," zamumlá, "nebudu daleko, kdyby něco, dej mi vědět" řekne k němu ještě Naruto. Sakura sedí na kamenné lavičce s velkým šátkem, který má přes ramena, aby jí nebyla zima. Vlasy má volně rozpuštěné, protože si je předtím umývala, a taky se jí už nechtělo vymýšlet, co by si s nimi měla udělat tentokrát. Mlčky přitom kouká před sebe, myšlenky jí stále uhýbají k Sasukemu. Netuší jestli za ní přijde a ani neví jestli by bylo dobře, kdyby se tak stalo. Na druhou stranu, ale proč ne? Přeci jen je to její snoubenec. Může být jen ráda za to, že by dostala šanci ho trochu víc poznat... obzvlášť po dnešku si jistě zaslouží ještě jednu šanci, protože ráno se moc hezky nechoval. Přesto všechno má, ale z části strach, jak tohle všechno jednou dopadne... sice by nad tímhle neměla uvažovat, ale je to mnohem lepší než přemýšlet nad tím, co se stalo dnes.


Sasuke přejde k ní. "Ahoj. Tak jak ti je?" Šeptne, když si k ní sedne.


Mírně sebou trhne jelikož ho ani neslyšela přicházet. Hned na to se, ale usměje. Není to ovšem ten šťastný úsměv, který měla na tváři ráno, "Jsem v pořádku," ujistí ho s kývnutí hlavy. Sice to není tak úplně pravda, ale bude se s tím muset popasovat sama, "a ty? Jak ti je?" Zeptá se ho a přitom se na něj podívá. Celou tu dobu měla strach, že se mu něco stane...ale ani teď její strach nepolevil. Naopak si uvědomila, že navzdory té krátké době, po kterou se znají se jí Sasuke dostal pod kůži. Jednoduše na něj nemůže přestat myslel ani kdyby chtěla. Jenže se obává, že ona je ta jediná, kdo se takhle cítí. Přeci jen muži své emoce moc neprojevují i když by si přála, aby tomu tak bylo.


"No tvůj pohled značí něco jiného. Co se děje? Pověz mi to." Šeptne a jemně ji obejme. "Já jsem v pořádku až na pár škrábanů od keřů, tak se o mě neboj."


"Já...já nevím," přizná a nechá se od něj obejmout. "Mám v hlavě zmatek...pořád se mi nechce věřit, že to, co bylo v tom lese bylo skutečné," šeptne. Nehledě na to, že pořád nemůže uvěřit tomu, že je Aki mrtvý. Jakoby jí nic z toho ani pořádně nedocházelo, "škrábance?" Zeptá se ho a na moment se odtáhne, aby na něj viděla, "i tak by sis je měl nechat ošetřit... začíná to jako obyčejný škrábanec a končí to infekcí ne-li něčím o poznání horším," vydechne. Je si vědoma toho, že nic víc než bát se o něho v momentální chvíli skutečně nezmůže. Možná by ho ještě zvládla odtáhnout k doktorovi, ale vzhledem k tomu, že je o moc silnější než ona, tak to raději ihned zavrhne.


Usměje se a sundá si přehoz, aby ji ujistil, že to má už ošetřené a sama to uviděla. "Neboj, budeš mít Akiho. Poslal jsem domů zprávu a popis, jak vypadal a rodiče by jej měli dovézt." Odpoví. "Zmatek, tak nad tím nepřemýšlej...Jsi doma a nic se ti nestane. Když někam budeš chtít jít, můžeš klidně přijít za mnou a půjdu s tebou ať se ti něco nestane.


Vytočí se čelem k němu. Trochu se zarazí, když vidí ten obvaz, "říkal si, že ti nic není...pak, že je to jen pár škrábanců, ale tohle nevypadá jako nic," hlesne a prsty zlehka přejede po okraji bílé látky, která mu slouží jako obvaz. Ví, že nebýt jí, tak se mu nic nestalo. Trochu provinile sklopí hlavu a pustí jeho ruku, aby si ji mohl zase schovat. "Děkuji," vydechne, když Sasuke zmíní stěně, "je to milé," šeptne. Potom se, ale trochu zarazí, "A tvoji rodiče... oni už ví, že si trochu pozměnil původní dohodu?" Zeptá se ho opatrně. Ví, že pokud se jim nebude líbit, tak to všechno bude ještě jinak a on si nakonec bude muset přeci jen vzít její starší sestru, Hinatu. Začíná mít, ale o sobě trochu pochybnosti, že by to jen tak překousla.


"No napsal jsem to v dopise, tak se neboj...Tak bylo to nedér a takhle nebudeš smutná. A nic to nebylo jen velký škrábanec. Řekl jsem to schválně. Nechtěl jsem ať se zbytečně stachuješ"



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama