Save me from the darkness 2. kapitola

22. května 2016 v 18:09 | Masumi-san a Mayu Uchiha |  Save me from the darkness
Tak a mám tu pro vás pokračování:)
Mayu - Sasuke
Masumi - Sakura, Naruto


"Ehm omluvte mě.." pomalu se odebere k dveřim a jde za vánkem větru až narazí na onu dívku. "Omlouvám se..." Sunda si své sako a přehodi jí ho přes ramena. "Nachladíš se, když budeš neopatrná... Jsem Sasuke. Druhý princ Sasuke Uchiha."




Mírně sebou trhne, protože ji jeho náhlý příchod docela polekal. Na jednu stranu, ale čekat, že si jejího odchodu někdo všimne. Jednoduše nejspíš měla raději vyrazit k sobě, aby mohla být o samotně. Zhluboka se nadechne aby se uklidnila, tentokrát je to ovšem mnohem těžší se donutit usmát, ale nic jiného jí v této chvíli nejspíš ani nezbývá. Ví, že musí být zdvořilá, i když by mu rozhodně měla co říct, "děkuji," vydechne a kousne se do rtu. Vždy své sestře záviděla tu sebekontrolu jakoby snad nikdy nemusela silou potlačovat slova, která ač byla netaktní, tak byla zároveň pravdivá. Bohužel ona s tímhle měli vždy problémy, ale i kdyby mu teď na rovinu všechno řekla, tak v čem by jí to pomohlo? V ničem. Je jí jasné, že její přání nebude brát nikdo na vědomí... "na tom nezáleží," ujede jí poté k tomu, co zmiňoval o nachlazení. Tohle je nyní ta poslední věc, co ji může zajímat, když se právě sesypalo všechno, co ještě před několika minutami byla jistota. Jediná výhoda ovšem byla, že od tohohle ušetří alespoň svoji sestru, která tak získá šanci k tomu, aby žila šťastný život s někým koho bude milovat. Otočí se tedy čelem k němu, protože je nezdvořilé k někomu stát zády když s ním mluví, "těší mě," přikývne a udělá menší pukrle, "Sakura... princezna Sakura," řekne mu poté jen ze slušnosti.

"Těší mě. Promiň mi to, ale s tvojí sestrou bych si nerozuměl. Navíc... Mě se víc liíbíš ty... A jestli nechceš svatba nemusí být. Můžu to ukecat, aby byla u nás a tam by jsme ji jen uhrály. Já tě nutit ke sňatku nebudu. Sám vůbec nechci si brát někoho koho neznám. Jinak u nás by si byla se mnou v pokoji. Neboj o nic se nebudu pokoušet.


Chvilku ho jen mlčky pozoruje. Samozřejmě to všechno zní velmi krásně, ale jak může věřit někomu, koho poznala teprve před chvílí? "Sám jistě moc dobře víte, že něco takového by nešlo," zavrtí nad tím hlavou, "můj otec na něco takového nikdy nepřistoupí obzvlášť, když už dávno začaly přípravy, navíc pokud vím i vaše rodina jede na svatbu..." odmlčí se. Možná by si skutečně přála, aby se jeho slova mohla stát skutečností, ale tak by se jen dostala do pomluv navíc...proč by tam měla jet kdyby nebylo svoji? Nikdy by nechtěla opustit svoji zemi jen kvůli slibům cizince. Kdo ví, co by se tam poté dělo. Navíc ví, že mu nemusí připomínat, že na tyto hry skutečně nemají čas, protože kdo ví, kdy se může situace ještě víc zhoršit.


"Nejsem špatná a jestli mi Saky nevěříš, můžeš se zeptat Naruta. Poví ti o mě cokoliv."


Mírně se zarazí nad tím oslovením. Skutečně se jí zdá, že se otrkal nějak moc rychle. "Dnes vás vidím poprvé v životě, neznám vás a ani toho Naruta. Jenže jsem si jistá,že to bude nejspíš váš přítel," odmlčí se. Nechce, aby to působilo nezdvořile, ale jiný způsob nezná, "Pro mě jste cizinec... jak...jak bych vám mohla věřit po jednom tanci?" Zavrtí nad tím hlavou, "Chápu, že se z toho chcete vykroutit aa nemylte se... ani já si nechci brát muže, kterého neznám, kterého nemiluji," šeptne a na moment sklopí pohled než se mu opět zahledí do obličeje. "Věřte mi, že bych ráda uvěřila vašim slovům, že to půjde i jinak, ale bohužel... už kvůli své sestře jsem hledala způsob, jak... jak by to šlo i bez sňatku, ale to jednoduše není možné. Ne pokud chceme konečně ukončit ten spor, který trvá již několik generací," vydechne tiše růžovlasá dívenka. Skutečně by ho nejraději poslechla, ale jeho plán...tedy spíše představa je až příliš absurdní. Nic z toho by se totiž nemohlo jen tak stát.


"Poslyš nevykej mi, když jsme sami. A můžeš mě poznat."


"No, očividně nemám na výběr pokud si nechci brát cizince," vydechne. Ví, že její možnosti jsou momentálně velmi omezené obzvlášť, když ví, že si ho musí vzít, protože v jiném případě by všichni, na kterých jí záleží, zemřeli spolu s jejich ´nepřáteli´. Moc dobře ví, že tohle jednoduše udělat nemůže, ale platit za chyby, které udělali její předci a ostatní v nich jen pokračovali jí skutečně nepřijde v žádném případě fér. Na moment se k němu otočí zády a popojde blíž ke kamennému zábradlí, na které si položí ruce. Má ho zhruba do výšku pasu a ví, že když se bude moc předklánět, tak se převáží a spadne dolů. Přesto se, ale trochu vykloní. Vždy riskovala. Přivře oči a nechá si vítr foukat do obličeje aniž by myslela na to, že tímhle tempem skončí jistě brzy v posteli s horečkami. "Proč?" zeptá se ho po chvíli ticha, "neznáte... neznáš," opraví se i když jí není příjemné tykat někomu neznámému, "mě ani moji sestru, nevíš jaká jsem nebo jaká je ona, zdání mnohdy klame. Všichni se jen přetvařují," odmlčí se, "tak proč?" zeptá se ho. Samozřejmě nenaráží na nic jiného než na to, proč chce ji.


"Vadí ti to?" přejde k tobě a dá ruce kolem tebe, jak za tebou stojí... Navíc tě chci poznat."


Ztuhne. I přestože je na čerstvém vzduchu, tak má pocit, že něco opět zastiňuje její smysly. Jakoby se snad opět začínala cítit malátně. Do tváří se jí opět nahrne krev, což způsobí mírné červenání, které by se ovšem mohlo přisuzovat studenému větru. Ona si je ovšem moc dobře vědomá, že to s větrem nemá nic společného, nýbrž s jeho náhlou blízkou. Samozřejmě moc dobře ví, že takhle stát není zrovna vhodné, ale přesto má silné nutkání trochu ustoupit dozadu a jen se o něj mimoděk opřít. Ví, ale že kdyby to udělala, tak by se to více podobalo chování nějaké povětrné ženy než-li princezny. Proto se od něj lehce vymaní a ustoupí na stranu. "Neodpověděl jsi... ne úplně," vypadne z ní po chvíli ticha. Nedokáže si vysvětlit proč její tělo reaguje takhle na jeho přítomnost... jakoby nad sebou ztrácela kontrolu pokaždé, když je poblíž. Není si jistá, zde je možné to všechno přisuzovat vínu, kterého nevypila nijak závratné množství... možná by to, ale byla mnohem lepší varianta než-li něco jiného.


"Tak promiň, že jsem tě chtěl jistit. No nic nebudu se vnucovat, když o mou přítomnost nestojíš." Sako jí samozřejmě nechá a jde dovnitř a někam si sedne.


Sakura nad jeh chováním jen mírně zavrtí hlavou, vlastně ani nečekala, že by jí dal jasnou odpověď. Chvíli váhá, ale nakonec vejde na chodbu, která je osvětlována pochodněmi. Při chůzi si sundá sako a zastaví se až u dveří do sálu, kde ihned naznačí, že nemá v plánu jít dovnitř, "prosím, předejte to princi Sasuke" řekne zatímco sako vloží do rukou jednoho ze stráží, který se jí se souhlasným kývnutím ukloní a vejde dovnitř, zatímco Sakura se otočí na podpatku a jde směrem ke svým komnatám.
Naruto, který doteď zůstával v sále, aby nechal Sasukemu trochu soukromí s jeho nastávající se teď pohne ze svého místa směrem k němu, protože vidí, že mu princezna očividně samou radostí neskočila kolem krku. Přijde tam zrovna ve chvíli, kdy mu nejspíš někdo ze stráží předá sako a jakmile se vzdálí, tak se posadí vedle něho, "byl si za ní?" zeptá se ho. "vidím, že moc dobře to asi nedopadlo, soudě podle toho, jak se tváříš," poznamená po chvíli tiše.


"Já nevím kašlu to fakt... Nechápu ji. Dám přes ni sako ať nemrzne a ona toto. Víš co, končím. Jdeme domu..."


Naruto se na něj trochu zaraženě podívá. "Snad sis nemyslel, že ti rovnou skočí kolem krku," zavrtí nad tím nesouhlasně hlavou, "pamatuješ si, co si mi ty sám říkal, když jsme jeli sem ne? " Podívá se na něho a povzdechne si, "možná že je čas aby ses pořádně prospal, víš, že jen tak odjet nemůže. Tady už nejde jen o tebe nebo o ni Sasuke, ale o všechny lidi ať už zde nebo u nás, jednoduše to budeš muset překousnout," odmlčí se,"víš, že to nerad říkám, ale... jednoduše je někdy nejlepší dát všemu čas a prostor, umíš si představit jaký to pro ni musel být šok? Vzhledem k tomu, že to byla její sestra, kdo se měl původně vdávat," odmlčí se a rozhlédne se kolem jestli je náhodou někdo neposlouchá, "tak pojď... doprovodím tě, aby sis mohl v klidu odpočinout, ráno je moudřejší večera a třeba přijdeš zítra na jiné myšlenky. Mohli bychom se trochu projet na koni, například," navrhne mu, aby ho na moment přivedl na jiné myšlenky. Moc dobře si je totiž vědom toho, že Sasuke občas jedná velmi impulzivně a to by v nastálé situaci skutečně nebylo dobré.


"To ne, ale že no to je fuk.... No klidně se můžeme projet,"


"Klidně mi to pověz," vybídne ho, "že co?" kouká na něj a po chvíli mírně přikývne, "zítra se projedeme, alespoň budeme mít možnost si to tu celé prohlédnout, nakonec.. jednou tomuhle všemu budeš vládnout ty," nadhodí a pomalu se zvedne ze židle, aby ho mohl doprovodit až k jeho komnatám. Přeci jen, kdo ví, co všechno může číhat... ale spíš než to mu jde hlavně o to, že i on si potom alespoň na chvilku lehne, protože ta dlouhá cesta byla poněkud vyčerpávající i pro něj. Přeci jen právě on byl ten, kdo celou tu dobu dával pozor na to, aby se Sasukemu během cesty něco nestalo a skutečně to je dost vyčerpávající práce. "Tak půjdeme, věř mi, že ti bude ráno po odpočinku mnohem líp navíc, co vím, tak je to tu skutečně krásné... podle toho, co jsem tedy slyšel od ostatních," pousměje se. On sám by se tu rozhodně rád porozhlédnul.


"No fajn..." A přehodí si sako...


"Trochu života," řekne s mírným úsměvem na rtech a pomalu se rozejde ke dveřím, kde se ovšem ještě na moment zastaví a pohledem vyhledá modrovlasou princeznu... chtěl ji ještě naposledy vidět než zmizí za dveřmi stejně jako Sasuke. Hned za nimi ovšem vyběhne jedna služebná, která se Sasukemu ukloní a s pohledem upřeným na podlahu řekne: "Jeho výsost mě poslala abych vám ukázala vaše komnaty," pípne zdvořile a stejně, jak řekla, tak i udělá. Naruto chvilku počká než vyjde za ní a jde kousek za Sasukem, "Odkážu našim strážím, aby zůstali celou noc před tvým pokojem a střídavě drželi hlídky, taky by se mi hodilo trochu odpočinku, ale ráno mě tam najdeš," kývne hlavou. Sice není rád, že by ho měl svěřovat někomu jinému, ale ví, že nevyspalý by mu byl naprosto k ničemu.


"Dobřem odpočin si, vždyť mě znáš od mých 5ti let..." A to pak zaleze dovnitř.


"Právě, dobrou noc," zavolá za ním ještě než se zavřou dveře a poukáže na dva členy z jejich gardy, aby zde zůstali zatímco on přejde o něco dál. Ještě se ohlédne, ale to už vidí jen záda té služky co je sem přivedla. Vejde tedy do pokoje, který by měl být na delší dobu jeho, alespoň do doby než odjedou zpátky do jejich země. Ihned za sebou zavře dveře a odloží si meč, dýku si ale nechává u sebe zatímco přejde ke svým věcem, které mu tam očividně museli už dávno přinést. Vezme svíčku, která jako jediná hoří, očividně z bezpečnostních důvodů, a postupně s ní zapálí zbylé svíčky ve svícnech, aby bylo v místnosti o něco více světla alespoň do doby než se rozhodne, že si půjde lehnout. Je mu ale jasné, že jen tak v novém prostředí nejspíš neusne. Přeci jen doma je doma, ale ještě je moc brzy na to, aby se mu snad mohlo stýskat.


Sasuke si takí odloží potřebné věci. Převlékne se a natáhne se.



I on se rychle převlékne a opět postupně posfukuje svíčky. Naposledy nechá tu, kterou má u postele. Na tu se posadí a schová si dýku po polštář tak, jak je už zvyklý a na to sfoukne tu svíčku. Zachumlá se do peřin a zavře oči. Snaží se přitom usnout, ale to se mu podaří až po několika hodinách, protože zde je to skutečně úplně jiné než u nich doma. I přestože usne, tak to není zrovna klidné spaní, protože sebou docela hází, i tak se ale probudí až nad ránem, kdy se pomalu zvedne. Vidí, že je v místnosti už trochu více světla, a tak otevře okenice, aby mohli dovnitř proniknout sluneční paprsky. Nejdřív ze všeho se trochu opláchne a potom se oblékne do svého oblečení. Zpod polštáře si vezme svoji dýku a při cestě ven si vezme i svůj meč. Jakmile vyjde na chodbu tak zjistí, že to tam ráno skutečně dost žije... pošle dva členy ochranky, který dosud hlídali před Sasukeho dveřmi, aby si taktéž odpočinuli a sám se postaví na jejich místo.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama