Save me from the darkness 1. kapitola

21. května 2016 v 22:15 | Masumi-san a Mayu Uchiha |  Save me from the darkness

Tak mám tu pro vás novou povídku, kterou píšu spolu s Mayu:) snad se vám bude líbit:)
Sasuke - Mayu
Sakura, Naruto, Hinata, král - Masumi


Noc. Krásná a na nynější období i poměrně teplá. Přesto byla celá družina, která mířila k širokému kamennému mostu, osvíceném několika lucernami, oděna do teplých plášťů. V zemi, ze které pocházeli byli podzimní večery mnohem studenější než zde. Nyní to ovšem byla velmi vítaná změna. Před mostem zpomalili, seřadili se do užších zástupů, aby mohli bezpečně projít pod dohledem stráží, kteří stáli nehnutě na mostě jako kamenné sochy. Ve předu zástupu jeli dva muži, odlišní jako den a noc. Jeden z nich hleděl se zamyšleným výrazem ve svých černých očích a tváři, před sebe, ale ten druhý těkal očima z jedné strany na druhou. Líbilo se mu tam. To šlo znát už na první pohled. I přestože procestoval značné množství zemí, zde je poprvé... Není divu. Ještě před nedávnem tohle bylo zakázané území... území nepřátel. Dnešní večer by to měl ale změnit. "Nejspíš jdeme právě včas," řekne po chvíli tiše blonďatý voják k muži po svém boku, "už slyším hudbu," šeptne. Skutečně k nim skrz hradní stěn doléhala krásná hudba, která musela být součástí bálu, který se dnes konal na počest dohody, kterou uzavřeli zdejší král s tím jejich.

Druhý společník je tedy o něco starší než blonďák... "Tobě se to řekne tobě svatbu nedomlouvají. Ještě k tomu
s někým koho si v životě neviděl. "

Blonďák se na něj letmo podívá a mírně nad tím zavrtí hlavou. I přesto, že každý měli jiné postavení, tak byli přátelé. Velmi dobří. "Nemám v plánu ti nalhávat, že vím, jak se cítíš, protože to nevím," odmlčí se a na moment se mlčky zadívá na cestu před sebou. Pravda byla, že byli skutečně čím dál tím blíž a oddálit to nemohli, "jen tě prosím o jednu věc. Nebuď přehnaně pesimistický, jistě je krásná a kdo ví... láska se objeví tehdy, když ji nejméně čekáš," pousměje se. Chce svému společníkovi trochu zvednout náladu, aby se netvářil jako kakabus. "Navíc je to pro dobro naší země, váš sňatek má zpečetit spojenectví mezi našemi zeměmi, je to důležité pro přežití.... nás všech." Řekne vážně, přeci jen tohle byl fakt, který není možno přehlížet, "Myslím, že bylo načase, aby lidé přestali válčit mezi sebou a spojili se proti společnému nepříteli, musíme dokončit to, co naši předci započali, ale víš přeci, že sami to nezvládneme, "podotkne. Moc dobře si je vědom toho, že Sasukeho otec by nikdy na tohle nepřistoupil pokud by byla i jiná možnost... bohužel tentokrát tu jiná není.

"Tak proč do toho nezaplete Itachiho a mě otravuje s takovýma blbostma. V životě jsem ji neviděl a nechci ji i kdyby byla poslední."

"Sám moc dobře víš, že se tím snaží zajistit budoucnost i tobě, Itachi by měl zdědit trůn po vašem otci, zatímco ty budeš vládnout zde potom, co si vezmeš jeho nejstarší dceru," vysvětlí i když ví, že Sasuke to moc dobře chápe i tak. Navíc mu tohle na jednu stranu od jeho otce přijde poměrně šlechetné, protože by to také mohlo dopadnout úplně jinak a Sasuke by se nemusel dostat k vládě nikdy. "Kdo ví, jak vaše manželství dopadne, ale... no ne že bych tě v tomhle měl nějak podporovat, ale sám moc dobře víš, že za štěstím jsou i jiné cesty," odmlčí se a chvíli tiše poslouchá zvuk podkov cinkající o kámen, "Na kdy vůbec dohodli tu svatbu? Ještě předtím než by měla započít válka?" zeptá se ho. Přeci jen on u toho přímo nebyl, ví jen to, co mu řekl Sasuke sám, a nebo co se dozvěděl od jeho staršího bratra Itachiho, "Navíc takovéhle slavnosti si měl vždycky docela v oblibě, alespoň poznáš zdejší šlechtu a kdo ví koho dalšího potkáš," pokrčí rameny, nechce mu naznačovat nic konkrétního, protože to by se skutečně nehodilo. Ne na místě, kde je tolik lidí,


"Ani náhodou ja ji nechci ať si trhnou. Mě je nějaké vládnutí šumák. S nějakou se ženit nebudu."

Blonďák jednou rukou pustí otěže a prohrábne si svoji blonďaté vlasy. Moc dobře ví, jak umí být jeho přítel tvrdohlavý. K tomu, ale teď skutečně není prostor a ani čas, protože jakákoliv chyba by je mohla stát život, i přesto, že jsou zde v míru. "Jsme tady," vydechne jakmile se všichni zastaví na nádvoří, "myslím, že my bychom měli jít hned do sálu, jistě tě tam již očekávají," řekne a sám seskočí z koně, kterého sloužící z hradu ihned odvedou do stáje. Naruto tedy přejde k Sasukemu a chytne jeho koně zatímco on slézá dolů na zem tvořenou kamennými kostkami, "budu se držet trochu opodál, ale nevzdálím se," šeptne poté k němu tak, aby to skutečně zůstalo mezi nimi. Skutečně neví, co od nich může čekat, ale doufá, že dnešní večer se skutečně ponese pouze v duchu zábavy, hudby, tance a dobrého vína. Přeci jen je po dlouhé cestě poměrně znaven a nějaké boje či roztržky by raději nechal na zítra. "Až po vás," řekne poté už o něco hlasitěji. Ví, že jejich přátelský vztah musí zůstat jen mezi nimi navíc... přeci jen by nebylo slušné, kdyby mu v přítomnosti všech ostatních tykal.

Sasuke jen přikývne a míří si to tedy k sálu... Po pár minutách tam dojde i do něj vstoupí a rozhlíží se.

Naruto jde několik kroků za ním, všimne si, že jakmile zahlásí Sasukeho jméno, jak je zvykem, tak se všichni přítomní, obzvlášť dámy otočí jejich směrem. On sám, ale prozkoumává místnost z naprosto jiného důvodu, ale ať se kouká jak chce, tak kromě stráží u krále jsou zde pouze sluhové což je jistě dobré znamení. Koutkem oka zaznamená, že za Sasukem míří král, očividně, aby ho uvítal. Ze zdvořilosti se tedy ukloní a poodstoupí, protože by bylo neslušné kdyby poslouchal jejich rozhovor, který je ovšem poněkud krátký. Všimne si, že se poté jak Sasuke, tak i král podívají směrem ke kraji místnosti, kde stojí dvě dívky. Jedna z nich má růžové vlasy spletené do složitého účesu a karmínově rudé šaty, které mají černé detaily. Dekolt je zdoben poměrně složitými vzory, ale ve spojení s jednoduchým zbytkem to vypadá skutečně nádherně. Ta druhá má tmavě modré vlasy, které má jen jednoduše sepnuté tudíž jí splývají dolů po zádech. Na sobě má velmi světle fialové šaty, které se zdají být z dálky bílé a detaily jsou vyšité pravděpodobně stříbrnou nití. Podle všeho to budou dcery zdejšího vládce, protože jinak by k nim král při rozhovoru se Sasukem očividně nestrhl pozornost.


Sasuke se podíval tím směrem, ale pohled mu zůstal na růžovlásé dívce.

Jakmile král opustí Sasukeho, tak se ke svému příteli vrátí opět Naruto, který stále bedlivě pozoruje sál, "V pořádku?" ujišťuje se, když si všimne Sasukeho soustředěného pohled a na moment zanechá svého pozorování a podívá se stejný směrem jako jeho společník, na místo, kam si to následně namířil i král. To ho jen utvrdí v tom, že to skutečně jsou zdejší princezny, "která...která je ta... starší?" vydechne trochu trhaně, protože víc než na slova, která vypouští z úst se jeho mysl zaměřuje na dívku s modrými vlasy. Na moment ho do srdce bodne osten žárlivosti, protože dle postoje krále jde poznat, že právě ona budou tou starší dcerou a Sasukeho nastávající ženou. Musí uznat, že by si tuhle povinnost s ním mile rád vyměnil, ale to bohužel nejde. Jejich sňatek by byl nejen nemožný, ale pro krále by neměl žádnou cenu. Raději tedy uhne pohledem a podívá se na Sasukeho, čekajíc, kdy z něj vypadne něco kloudného, protože tohle jeho mlčení mu toho moc neřekne.

Podívá se na něj. "Chceš tu modrovlásku?" Šeptne.

Trochu překvapeně zamrká než mu dojde význam jeho slov a kdyby se nedržel, tak by jistě otevřel pusu v překvapeném gestu, "Um.. neměl bys takhle mluvit o své budoucí ženě," řekne vyhýbavě. Kdyby si přiznal, že se mu líbí nejstarší dcera zdejšího krále, tak by se to stalo mnohem skutečnější skutečností než to je nyní a to skutečně nechce, "proč mi vůbec pokládáš takové otázky?" zeptá se ho tiše. Rovnou opět přešel k tykání, protože ví, že takhle je nikdo neuslyší, každopádně musí být nejspíš zvláštní, že si tu takhle špitají. "každá z nich se může jen přetrhnout, aby se k tobě dostala," podotkne poté, " nepůsobí zrovna nejlíp, když... když tu takhle stojíme jako solný sloup, " upozorní ho, protože je to skutečně docela nezanedbatelná věc. Přeci jen by byl nerad, kdyby si snad ostatní mysleli, že zde kují něco nekalého. To by byla nejspíš ta poslední věc, která by jim chyběla ke štěstí.


"Myslím to vážně...mě zajímá spíš ta druhá..."

Naruto se na něj chvilku mlčky dívá. Ví, jak tyhle jeho pohledy občas dopadají, "buď opatrný, Sasuke, víš, že tohle je hodně důležité," řekne vážně. "třeba by král přistoupil na výměnu, pokud ti bude milejší vzít si tu druhou," pokrčí rameny, trochu se ale bojí toho, že by to nemusela být ta nejšťastnější volba vzhledem k tomu, že ani jeden z nich onu dívku nezná. Každopádně ale musí uznat, že je to docela změna potom, co říkal na cestě sem. Přesto ale ví, že vyhráno ještě nemají, protože kdo ví v jakém směru Sasukeho ta dívka vůbec zajímá. Rozhodně ale ví, že si nesmí dopustit žádný skandál, protože to by nedopadlo dobře nejen pro ně, ale ani pro jejich zemi, "jdi za ní, vyzvi ji k tanci," řekne poté povzbudivě, aby se jeho kamarád už trochu rozhoupal. Přeci jen by nebyli jediní, kdo tancují právě proto zde i hraje ta hudba, která přímo vybízí k tanci.


"Fajn..." A přejde k té růžovlasé a ukloní se. "Smím prosit... ?"

Růžovlásá dívka na moment odtrhne své smaragdově zelené oči od své sestry, se kterou se doteď bavila, protože to byl jediný způsob, jak se vyvarovat kontaktu s ostatními. Ne, že by nebyla společenská, ale její nálada dnes nebyla nejlepší. Přesto se to všechno snažila skrýt za milým úsměvem. Pohlédne tedy na mladíka, který ji přišel požádat o tanec. Již měla připravenou odpověď, ale muž, kterého spaří jí vyrazí dech. Nezná ho. To je důvod proč se na moment začne domnívat, že to nemůže být nikdo jiný než princ, který sem vážil velmi dlouho cestu, aby požádal o ruku její starší sestru. Proč tedy požádal o tanec ji? Na moment uhne pohledem ke své sestře s mírnou otázkou v očích, přeci jen tohle se nejspíš moc nesluší, tedy alespoň ne v jejich zemi. Mezitím udělá menší pukrle a po mírném přikývnutí od své sestry i ona jemně přikývne a opět se podívá na cizince před sebou, "jistě," šeptne a poněkud váhavě vloží svoji ruku do té jeho, kterou k ní po jejím souhlasu natáhl.


Usměje se... A jde s ní na plac... A začne s ní tančit.

Trvalo to sice jen chvilku, ale přesto by přísahala, že v místě, kde se jí dotkl jí přejelo něco podivně elektrizujícího. Spíš automaticky než vědomě položí jednu ruku na jeho rameno zatímco společně tancují na parketu spolu s dalšími páry. Na moment se, při jedné otočce, podívá směrem ke své sestře, kterou tam, i proto svým předchozím úmyslům, nechala samotnou. Upřímně teď jen doufá, že všechno proběhne v pořádku a nic se nesemele... její pozornost i přesto všechno upoutá černovlasí mladík, který jakoby ji propaloval pohledem... ne nijak nepříjemně tedy... pro ni poněkud zvláštně. Ona vždy patřila k těm sebevědomým ženám, ale teď se v jeho přítomnosti cítí křehce jako porcelánová panenka... až teď konečně chápe proč se její sestra takhle často červená, očividně je tohle něco, co zdědily obě, ale její starší sestra v mnohem větší míře než ona sama.

"Jste v pořádku? Klidně si můžeme i sednout. Jste nějaká červená..."

Několikrát zamrká. Až příliš se pohroužila do svých myšlenek a poněkud pozapomněla na situaci, ve které se momentálně nachází a hlavně s kým. "Není třeba, ujišťuji vás, že jsem v naprostém pořádku. Děkuji," mírně se pousměje a na moment se více zahledí do jeho tváře, protože nyní má jedinečnou příležitost si prohlédnout svého nastávajícího švagra. Musí uznat, že její sestra má skutečně štěstí, že si bude brát někoho tak pohledného, ale přesto ji jedna věc trápí... neví jaký je. Neví jestli to není muž, ze kterého se v soukromí vyklube hrubián, který by byl její sestře schopen ublížit. Bohužel za zdmi hradu je příliš mnoho falešných lidí, kteří se snaží vetřít jeden druhému do přízně, a tak je těžké poznat skutečnou povahu daného člověka, "Jen je tu trochu horko," dodá po chvíli, aby nějak zakryla fakt, že její tváře nabraly takový odstín právě kvůli jeho blízkosti navíc... byla pravda, že dnešní noc byla teplejší než ostatní což byla výhoda, ale zde v sále plném lidí je to poněkud méně prospěšné.

"Dobrá, tak si pojďte sednout... Donesu vám něco chlazeného..." A vede ji si sednout a s omluvou odejde pro chlazené.

Posadí se na jednu z židlí, které přesně pro tyhle potřeby stojí u stěny. Na jednu stranu je ráda, že se od ní na moment vzdálil, protože má alespoň trochu času k tomu, aby se dala do pořádku. Skutečně by čekala, že jí bude brát dech příliš utažený korzet než nějaký mladík a ještě ke všemu její budoucí švagr. Mírně nad tím zavrtí hlavou, skutečně to není něco nad čím by si mohla dovolit přemýšlet, protože takhle je to dáno. Uchopí raději svůj vějíř, který měla doteď upevněný na ruce a jedním pohybem ruky ho roztáhne a začne se s ním zlehka ovívat, protože zdejší vzduch skutečně není nejlepší, ale okna se otevřít nemůžou kvůli větru, který by mohl sfouknout svíce nebo některým dámám odvát jejich honosné klobouky. Přijde jí, že tentokrát je to skutečně podivné, možná že by si měla rady, které předtím dala své sestře, vzít k srdci spíše ona, protože jistě nechce, aby se o ní něco povídalo.

Sasuke jí po menší době donese chlazené. "Tak tady slečno..." A kouká, kde je zas Naruto.

"Děkuji vám, " šeptne Sakura a zaklapne svůj vějíř zatímco se druhou rukou natáhne pro pohár, ve kterém je s největší pravděpodobností víno. Právě proto se napije jen malinko a opatrně. Rozhodně si nesmí dovolit, aby jí to stouplo do hlavy, protože potom by mohla jednat lehkomyslně a neuváženě a takové chování se pro princeznu rozhodně nehodí, i když dnešní večer patří hlavně její sestře a jejímu budoucímu choti, který s ní ovšem zatím z, pro ni neznámých, důvodů neprohodil ani slovo.
Naruto stojí kousek dál od Sasukeho, kterého stále koutkem oka pozoruje pro případ, že by jeho princ něco potřeboval. Jakmile si ovšem všimne jeho pátravého pohledu, tak počká až se podívá na něj a potom nakloní hlavu mírně do strany v tázavém gestu, aby mu Sasuke naznačil, co potřebuje.Nepřijde mu totiž, že by se takhle rozhlížel jen tak.

"Omluvte mě na chvíli." Ukloní se a přejde k Narutovi. "Tak je to jasný, když svatba tak s mladší..."

"Neříkej mi, že ti stačil jeden tanec na to, aby sis ujasnil, že zrovna tohle je dívka, kterou si chceš vzít," odmlčí se blonďák. Něco mu na tom nesedí, "Hele, upřímně... líbí se ti? Jinak by si ji totiž nechtěl vyměnit..." nadhodí. Přeci jen tohle došlo dokonce i jemu, ale je mu jasné, že jen tak ze Sasukeho něco nevymámí, "Měl by sis o tom tedy promluvit s králem, protože se nejspíš brzy chystají oznámit vaše zásnuby,"řekne a na moment se podívá směrem k růžovlasé dívce, nemá nejmenší ponětí, jak to vezme, ale je mu už předem jasné, že s tímhle počítat nemohla. "Jen... zkus být milý, přeci jen je to někdo, kdo je zvyklý na to, že mu každý maže med kolem pusy a tvé způsoby vyjednávání nejsou vždy... tak úplně taktní," varuje ho poté. Přeci jen nikdy mu nešlo o nic víc než aby byl šťastný a tahle rada mu k tomu jistě dopomůže, protože kdyby náhodou dovolil, aby mu rupli nervy, tak by se s tou růžovláskou mohl rovnou rozloučit a zažít naštvaného Sasukeho by té modrovlásce rozhodně nepřál.

"Fajn, tak pojď protože ta starší se mi neliíbí..." A jde.

"Nemáš vkus," ujede mu, a proto se raději rychle usměje a vyjde s ním za králem, "jsem zvědavý, co ti na to řekne, ale... je ti doufám jasné, že tu odpověď poté budu chtít slyšet? Na to na co jsem se tě předtím ptal," pousměje se. "Čím je pro tebe tak zvláštní?" zeptá se ho poté dokud jsou ještě dál od krále, aby měl Sasuke možnost mu odpovědět. Jemu samotnému se totiž nezdálo, že by si toho řekli tolik, aby se navzájem nějak poznali... na druhou stranu ví, že možná může být rád, že si jeho kamarád vybral zrovna tu mladší. Přeci jen ona vypadá rozhodně jinak než ta modrovláska... ta se zdá být velmi křehká a Sasukeho výkyvy nálad by nemusela snášet zrovna dobře zatímco ta druhá... je možné, že by se jí podařilo Sasukeho trochu srovnat. "počkám kousek dál, víš přeci, jak to chodí," řekne poté. Přeci jen by byl nerad, kdyby si to někdo špatně vyložil, protože předtím než sem šlo byli nuceni odevzdat zbraně... tedy hlavně Sasuke. On jakožto jeho ochranka si mohl svůj meč ponechat a právě proto se na něj očividně všichni dívají poněkud zvláštně. Takové pohledy se, ale již naučil za svůj život ignorovat.


Sasuke přišel ke králi.

Králova pozornost se během několika vteřin přesune k jeho budoucímu zeti, který očividně přišel s něčím, co by mu rád sdělil. Pozná to už jen z výrazu v jeho tváři a také z jeho očí, které to dávají jasně najevo, i když se nejspíš snaží zachovat si neutrální výraz. "omluvte mě," pronese k několika mužům, se kterými dosud vedle rozhovor a popojde k Sasukemu, na kterého se nejdřív mlčky podívá, "děje se něco?" zeptá se jej, protože ví, že jen tak sám od sebe by nezačal vzhledem k tomu, že dle slušnosti nejdříve mluví král. Poté už ale nic neřekne a jen mlčky vyčkává s čím za ním tenhle mladík přišel. Doufá, že to nebudou nijak závažné záležitosti, protože tento večer by se měl nést v odlehčeném duchu a ne v tom pracovním. Zvláštní mu na tom, ale přijde fakt, že navzdory tomu, že by si měl dnešní večer užívat, tak vypadá, že je to pro něj více než nezajímavé což jeho samotného přirozeně moc netěší.

"Ano... Jde o tu dohodu.. Udělám to, ale jedině s vaší mladší dcerou. Berte, nebo mír nebude."

"Ta dohoda již byla uzavřena," řekne, ale poté se na moment odmlčí, "proč? Proč chcete moji mladší dceru?" zeptá se ho poté, protože tohle ho skutečně zajímá. Musí uznat, že ho Sasukeho slova poměrně překvapila, ale tón i způsob jakým to řekl toho hodně naznačilo... například to, že to očividně bude pravý muž, jak se patří. Na moment se zadívá ke svým dcerám. Ví, že jakožto jejich otec je od něj hrozné, že je musí nutit do sňatku, ale to je něco, co se dělo po celé generace a jen tak to kvůli jeho rozhodnutí skončit nemůže už jen kvůli tomu, že tohle byl jediný způsob, jak zpečetit jejich spojenectví. Původně ho chtěl hned odmítnout, ale při pohledu na své dvě holčičky si uvědomuje jejich rozdíl... Věří, že obě jeho dcery jsou silné, ale přesto má o svoji nejstarší strach už jen kvůli tomu, že často omdlívá a je poněkud křehká... možná že tohle je ta nejlepší věc, kterou pro ně nyní může udělat.


"Má něco a to se mi u ní líbí. Co se týče té starší, můžu vám doporučit mého ochránce. Všiml jsem si, že je stydlivá no já mám takovou střídavou náladu a no nehodila by se ke mě."

Nevěřícně se na něho podívá když mu navrhne jiného pro jeho nejstarší dceru, "budu dělat, že jsem to neslyšel," řekne poté. Jindy nemá ve zvyku být takhle shovívavý, ale očividně u jejich dvora platí jiné mravy než zde. "Dobrá tedy," řekne poté a mírně přikývne, "ale... mé dcery jsou to nejcennější co mám... slibte mi, že ji budete opatrovat," řekne vážně. Spojenectví nespojenectví nemyslí si, že by byl schopen tolerovat, kdyby se k jeho dceři choval kdokoliv neuctivě. "svatba proběhne v daném termínu, myslím, že tahle menší změna nebude problém v tom, aby se všechno stihlo tak jak má," odmlčí se a na moment se ještě rozhlédne po místnosti. "A teď je čas abych oznámil vaše zasnoubení," dodá poté. Více než na hosty se ovšem pohledem změří na svou nejmladší dceru. Ví, že je velmi temperamentní a tudíž se trochu obává její reakce, přesto, ale věří tomu, že její výchova byla natolik důsledná, že jí to nedovolí ztropit nějakou scénu či podobnou hloupost.

"Ještě moment. Co by jste řekl, že by má ochranka dělala doprovod vaší nejstarší dceři. Řekl bych, že to není zlé,"

"Má dcera má již své vlastní ochránce a pokud vím... tohle je váš společník, který by se měl starat o vaše bezprostřední bezpečí dokud jste zde a taktéž s vámi odjede až bude po svatbě," řekne. Skutečně nechápe, kam tím tenhle mladík míří, ale rozhodně se mu to ani za mák nelíbí. Každopádně mu nemůže na rovinu říct, že jednoduše nevěří někomu koho dnes viděl jen první den a to s ním ani nemluvil, "jsem rád, že se zajímáte o bezpečí mé nejstarší dcery, ale jsem si jist, že zde na hradě jí nic nehrozí... od toho máme zde taktéž stráže," vysvětlí. Skutečně netuší jestli si snad Sasuke myslel, že s nimi pryč odjede i jeho nejstarší dcera... přeci jen ona se stejně jako její mladší sestra bude muset taktéž provdat, protože to je něco, co by jednoduše jinak nešlo. Navíc už tak je dost, že ho opustí jeho nejmladší. Nechce ztratit i svoji prvorozenou dceru, která je až neskutečně podobná jeho choti.

"Nikdy neříkejte, že je bezpečno. A dobrá ohlaste to,"

Na moment po něm střelí ne moc vlídným pohledem, ale vidí, že si přebral po svém. Raději tedy stočí svůj pohled k hostům a svým dcerám, "Věnujte mi prosím pozornost," řekne a počká než se na něj upřou pohledy všech přítomných a než na moment přestane hrát hudba. "Jak je většině z vás jistě známo dnes jsme se zde sešli kvůli významné události, která, jak doufám prospěje celé naší zemi a lidu," pronese, "Všichni jste si jistě vědomy, že spory, které jsme měli se severním královstvím trvaly již celé generace... dnes to ovšem skončí. V těžkých časech si to žádá složitá rozhodnutí, ale já věřím tomu, že to bude pouze ku prospěchu nás všech. A právě kvůli tomuto jsme se rozhodli zasnoubit zde prince Sasukeho s mojí drahou dcerou, Sakurou," řekne. V ten moment pozvedne číší a napije se. Všichni v sále ho napodobí až na Sakuru, která zůstane strnule stát na místě s pohárem vína v ruce. Ten jí ovšem během chvilky vypadne a dopadne s cinknutím na podlahu, po které se začne okamžitě šířit rudá tekutina. Dívenka je na chvilku přesvědčena o tom, že se její otec snad spletl... že omylem vyslovil její jméno místo jména její sestry... když ovšem vzhlédne a vyhledá jeho tvář, tak zjistí, že to nebyla chyba... jak jinak by si vysloužila ten pohled? Zalapá po dechu. Jistě by to brala mnohem lépe kdyby na to byla připravena. Nyní má ovšem pocit, že se v nejbližších vteřinách sesune k podlaze. Jeden z přítomných, dobrý přítel Sakury, očividně vycítí, v jakém je princezna rozpoložení a raději se rychle vrhne ke gratulaci směrem k budoucímu ženichovi a králi. Tím se alespoň na moment odsune pozornost ze Sakury, která rychle prokličkuje davem až ke dveřím, kterými proklouzne ven na chodbu. Jakmile vidí, že jsou dveře bezpečně zavřeny, tak se rozběhne chodbou dál, i když byla mnohokrát upozorňována, že něco takového se nesluší, obzvlášť pro dívku jako je ona. Běží dál než doběhne na samý konec chodby, rozrazí jedny dveře a vrhne se k zábradlí, které jí v té rychlosti tak tak zastaví, že sebou prudce škubne. Ano. Přesně tohle potřebovala. Čerstvý vzduch jí alespoň pomůže se trochu uklidnit a zahnat slzy, které se jí samovolně vtlačí do očí.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama